23 CO 209/2022-524

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové Ph.D., a Mgr. Jana Ducháčka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: osobní údaje žalovaného sídlem adresa o zaplacení 6.698.495,45 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 4. 2022, č. j. 6 C 289/2017-452,

I. Rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku I. v části, ve které bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni 5.440.717,10 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši -) 8,05 % p. a. z částky 2.667.161,95 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, -) 8,05 % p. a. z částky 47.919,80 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, -) 8,05 % p. a. z částky 2.130.549 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, -) 8,5 % p. a. z částky 11.534,30 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, -) 9 % p. a. z částky 166.976,30 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, -) 8,5 % p. a. z částky 416.845,60 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, se potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu v další části výroku I. se mění tak, že požadavek žalobkyně na zaplacení dalších 1.088.143 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 2.667.161,95 Kč od 26. 4. 2017 do 15. 5. 2017, z částky 889.053,97 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, z částky 47.919,80 Kč od 3. 7. 2017 do 31. 7. 2017, z částky 15.973,30 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, z částky 2.130.549 Kč od 4. 12. 2017 do 14. 12. 2017, z částky 710.183,10 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, z částky 11.534,30 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, z částky 166.976,30 Kč od 31. 7. 2018 do 20. 8. 2018, z částky 55.658,80 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení a z částky 138.948,53 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Výrok II. rozsudku okresního soudu zůstal odvoláním nedotčen.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani za odvolací řízení.

V. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve [obec] soudní poplatek ve výši 272.036 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve [obec] náklady řízení ve výši 136 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6.528.860,10 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 3.200.594 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 57.503,80 Kč od 1. 8. 2017 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 2.556.335 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, s 8,5% úrokem z prodlení z částky 13.841 Kč od 21. 6. 2018 do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení z částky 200.371,60 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 500.214,70 Kč od 30. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.); zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky 725.429,44 Kč a úroků z prodlení požadovaných nad rámec úroků přiznaných ve výroku I. (výrok II.); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.); žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uložil společně a nerozdílně zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve [obec], soudní poplatek ve výši 326.444 Kč a náklady řízení ve výši 136 Kč (výroky IV. a V.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na zaplacení částky 7.254.289,54 Kč s příslušenstvím, uplatněném v rozsahu částky 6.460.481,19 Kč s příslušenstvím žalobou podanou dne 12. 12. 2017 a v rozsahu částky 555.794,09 Kč s příslušenstvím změnou žaloby dne [datum] (připuštěnou dne 1. 2. 2022). Tyto částky poskytla žalobkyně jako odškodnění pracovního úrazu [titul] et [titul] [jméno] [příjmení], k němuž došlo dne 28. 11. 2013 uklouznutím na namrzlé komunikaci [parcelní číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalovaného. Vyplacené plnění představovalo 517.280 Kč náhradu za bolestné, 4.291.418,80 Kč náhradu za ztížení společenského uplatnění, 845.928,65 Kč + 555.794,09 Kč náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a 1.043.868 Kč náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný neučinil potřebná opatření, spočívající k omezení nebo zmírnění závad ve schůdnosti, když chodník neošetřil ani chodce nijak na kluzký povrch neupozornil.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že nešlo o závadu ve schůdnosti podle zákona o pozemních komunikacích. Dne [datum] mrzlo, bylo sucho, kolem osmé hodiny ráno začalo mrholit, úraz se stal v [údaj o čase]. Nastala tak nepředvídatelná změna v kluzkosti povrchu, na kterou všichni chodci reagovali. Poškozený ale nikoliv a způsobil si vážné poranění. Žalovaný poukázal na výpověď svědka [příjmení] [příjmení], dle něhož se poškozený vracel do automobilu. Musel tak být před úrazem venku. Poškozený byl neopatrný a měl také nevhodné nízké boty. Žalovaný dále trval na tom, že předmětný chodník byl posypán inertním materiálem. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že se za několik desítek minut stalo místo úrazu opět kluzkým. V případě kalamity nelze po vlastníkovi komunikace spravedlivě požadovat, aby okamžitě uvedl veškeré komunikace do bezvadného stavu. Údržbu komunikací provádí, stejně tak tomu bylo předmětný den. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobkyně s uplatněním nároku vyčkávala až po čtyřech letech od úrazu a pro něj bylo obtížné získat relevantní podklady, neboť pracovníci údržby si na konkrétní okolnosti již nemohli pamatovat. I tato skutečnost by měla být zohledněna při úvaze soudu o míře odpovědnosti, neboť postup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy.

4. Vedlejší účastnice na straně žalovaného uvedla, že ustanovení zákona o pozemních komunikacích by měla být vykládána tak, že chodníky musejí být ošetřeny v přiměřené době, neboť za nepříznivé meteorologické situace nemohou být úklidové mechanismy okamžitě na všech místech. Žalovaný této své povinnosti dostál, své povinnosti nezanedbává, provádí systémově úklid a učinil tak i dne [datum].

5. Okresní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] požadavku žalobkyně dle § 2917 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) v rozsahu 90 % vyhověl. Uzavřel, že ledovka představovala závadu ve schůdnosti komunikace dle § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 4. 2014 (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), za kterou žalovaný odpovídá dle § 27 odst. 3 tohoto zákona v intencích nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/2015. V rozsahu 10 % shledal okresní soud podíl poškozeného na vzniku škody s ohledem nedostatečně obezřetný způsob chůze. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2019, č. j. 23 Co 212/2019-277. Oba rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 2021, č. j. 25 Cdo 574/2020-319.

6. Nejvyšší soud České republiky odkázal na své závěry ve sjednocujícím rozhodnutí ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, jenž byl vydán po nálezu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/2015. Vyložil, že pokud v dané věci vznikla poškozenému újma na zdraví poté, co vstoupil z krytého prostoru pod vstupní stříškou úřadu na nekrytý a ledovkou pokrytý chodník ve vlastnictví žalovaného, uklouzl a upadl, v dopoledních hodinách mrholilo, na promrzlý povrch a na chodnících se vytvářela jednolitá ledovka, nepředstavuje tento stav komunikací znaky závady ve schůdnosti dle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích a nezakládá objektivní odpovědnost žalovaného dle § 27 odst. 3 tohoto zákona. Nižším soudům Nejvyšší soud uložil, aby posoudily, zda žalovaný neodpovídá za újmu podle obecné úpravy občanského zákoníku (§ 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen„ obč. zák.“), zejména, zda dle § 415 obč. zák. žalovaný neporušil povinnost řádné péče o stav chodníku (místní komunikace) tak, aby umožňoval bezpečný pohyb chodců s tím, že je třeba dále se vypořádat s otázkou, zda a v jakém rozsahu se na vzniku škody podílel sám poškozený dle § 441 obč. zák.

7. Žalobkyně poté podala podnět k podání návrhu na zrušení ustanovení zákona o pozemních komunikacích z důvodu rozdílné interpretace pojmu závada ve schůdnosti Nejvyšším a Ústavním soudem České republiky Okresní soud neshledal důvody k takovému postupu, neboť rozdílné názory lze překlenout judikaturními závěry.

8. Okresní soud vycházel z následujících skutkových zjištění:

9. Dne [datum] jel brzy ráno [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] autobusem ze [obec] do [obec], kde pracoval od 7:00 hodin. Ráno bylo ve [obec] i v [obec] sucho. Podle záznamu Správy a údržby silnic ze dne [datum] bylo tento den zataženo, v 6:00 hodin byla teplota -2 C°, v 8:00 hodin mrholilo a teplota byla -1 C° a v 10:00 i ve 12:00 hodin stále mrholilo, teplota byla 0 C°. Ve 14:00 hodin bylo mlhavo s teplotou 0 C°, v 16:00 hodin byla teplota +1 C° a v 18:00 hodin +2 C°. Podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu, který nemá přímo v [obec] stanici, bylo v nejbližších klimatologických stanicích [obec] (291 metrů nad mořem) a [příjmení] (515 metrů nad mořem) v době mezi 4:00 a 12:00 hodinou pozorováno mrznoucí mrholení (déšť) a s ním související výskyt ledovky. V [obec] se teploty pohybovaly od 6:00 do 10:00 hodin od -1,8 do -1,2 C° a na [anonymizováno] od -2,8 do -1,9 C°. 10. [titul] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] dne [datum] v 9:35 hodin uklouzl a upadl před budovou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] v [obec] na chodníku v přímém směru od východu z budovy směrem k chodníku vedoucímu podél silnice (na spojovacím chodníku). Spojovací chodník je na pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], ve vlastnictví žalovaného. Poškozený utrpěl úraz páteře, a to frakturu obratle [anonymizováno], který vedl k ochrnutí dolních i horních končetin. Poškozený byl zaměstnancem žalobkyně, dohodou ze dne [datum] došlo k ukončení pracovního poměru a poškozenému byla dne [datum] přiznána invalidita třetího stupně. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, č.j. [číslo jednací] bylo poškozenému přiznáno zvýšení ztížení společenského uplatnění v částce 4.13 7.00 Kč.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně vyplatila poškozenému [příjmení] et [titul] [jméno] [příjmení] požadované částky jako odškodnění škody na zdraví, způsobené pracovním úrazem.

12. Dne 13. 12. 2021 (v pondělí) provedl okresní soud ohledání místa samého. V ten bylo v [obec] pošmourno, ve čtvrtek a v pátek sněžilo. Okresní soud zjistil, že dotčené místo je mírně svažitý chodník z betonových dlažebních kostek před budovou, navazující na schody do budovy, který spojuje východ z budovy s chodníkem, vedoucím podél silnice. Schody a část chodníku jsou kryty stříškou. Při ohledání byl sníh z celého prostoru chodníku před vchodem do budovy úřadu práce odstraněn. Venkovní teplota byla +1 C°. Chodník vedoucí podél silnice byl mokrý a posypán kamennou drtí. Tato drť zasahovala ještě maximálně do vzdálenosti 1 metru od chodníku směrem ke vchodu do budovy. Nebyla však po celé této ploše. Před vchodem do budovy byla zámková dlažby již částečně suchá. Tento prostor nebyl posypán. Rampa pro vozíčkáře byla mokrá. Nebyla posypána.

13. Z výpovědi poškozeného, slyšeného jako svědka, okresní soud zjistil, že když vycházel z úřadu, bylo pod stříškou sucho, dále viděl, že bylo po dešti. Šel pomalu, pak si na nic již nevzpomíná, obě nohy mu vyletěly najednou, spadl na záda a na hlavu. Pád nečekal. Pokud by byl chodník posypán, cítil by pod nohami křupání. Poté k němu přiběhla paní [příjmení]. Na nohou měl zimní kotníčkové boty, neboť byl konec listopadu a v polobotkách se již nedalo chodit. Do práce šel ráno na 7.00 hodinu. Tehdy nezaznamenal, že by klouzalo.

14. Dále okresní soud vyslechl svědkyně [jméno] [příjmení] (manželku poškozeného), [jméno] [příjmení] (pracovnici [anonymizována dvě slova]), [jméno] [příjmení] (současnou ředitelku [anonymizována dvě slova]), [jméno] [příjmení] (pracovnici [stát. instituce]). [jméno] [příjmení] potvrdila, že předmětný den měl poškozený zimní boty, neboť jel autobusem. Pokud by jel autem, bylo by možné, že by si vzal polobotky. Všechny věci, které měl poškozený na sobě, vyhodila. [jméno] [příjmení] vypověděla, že předmětný den bylo sychravo, něco popadávalo. Pamatuje si to proto, neboť sháněla deku, aby poškozeného přikryla. Stav chodníku nevnímala. Kolem chodili lidé do budovy. Neměla pocit, že by byl chodník namrzlý. Nedokázala si vzpomenout, zda byl chodník před vchodem posypán, či nikoliv. [jméno] [příjmení] uvedla, že šla do práce kolem půl osmé, bylo náledí, klouzalo to a mrholilo. Nedokázala se ale vyjádřit ke stavu chodníku před budovou, neboť do budovy šla zadním vchodem. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že jela autobusem s poškozeným a tvrdila, že ten měl na nohou polobotky.

15. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], lékaře záchranářského týmu, který poskytoval poškozenému první pomoc dne [datum], okresní soud zjistil, že si na předmětný den pamatuje, neboť běžných pádů tohoto typu s tak velkými následky není mnoho. Když přijeli, ležel poškozený na zádech na chodníku za stříškou. Přijeli rychle, protože nemocnice je naproti. Poškozený říkal, že vůbec necítí nohy, měl také špatnou motoriku rukou. Byl problém jej naložit na lehátko, protože je tam malý kopeček a vyjet s lehátkem byl problém, neboť ten den to byl jeden led. Chodník byl celý namrzlý, lehátko jim ujíždělo. Všímal si pouze prostoru, kde ležel poškozený. Tedy chodníku směrem ke vchodu do budovy. Tam to rozhodně posypáno nebylo. Žádného upozornění na ledovku si nevšiml. Poškozený jim říkal, že zapomněl nějaké dokumenty v autě a vracel se pro ně.

16. Žalovaný na podporu svého tvrzení, že prováděl řádnou údržbu spojovacího chodníku, předložil nařízení [územní celek] [číslo] ze dne [datum], o obecně závazné vyhlášce upravující rozsah, způsob a lhůty odstraňování závad ve schůdnosti, a dále navrhl výslechy zaměstnanců Městských služeb [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podle obecně závazné vyhlášky mají být závady vzniklé v nočních hodinách odstraněny do 7:00 hodin ráno a v průběhu dne bez zbytečného odkladu. Časový limit pro zahájení prací pro zmírnění závad je v pracovní době nejdéle do 30 minut. Podle přílohy vyhlášky 5. okruh místních komunikací tvoří ulice [příjmení], FÚ, DPS, Vagon, [ulice] (kam patří i budova Úřadu práce na adrese [adresa]). Ruční čištění je zahrnuto ve 3. okruhu pod bodem 41 - [ulice] - schody + chodník.

17. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] (jednatel Městských služeb [právnická osoba]) popisoval způsob provádění údržby. Svědek [jméno] [příjmení] předložil deník práce ze dne [datum], podle něhož trasu kolem úřadu práce udržoval [obec] Krátký se sypačem M26 a ruční dočištění ulice [ulice] a schodů na [ulice] prováděli [jméno] [příjmení] a pan [příjmení]. Podle záznamů v deníku práce mělo být ruční čistění provedeno v období od 8:45 do 8:52 hodin. Svědek [příjmení] [příjmení] si na konkrétní den nevzpomínal, po předložení deníku práce vypověděl, že on sám čistil pouze chodník, nikoliv plochu mezi vchodem do budovy a chodníkem. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že si na den [datum] nepamatuje, po předložení deníku práce uvedl, že byl vyslán na ruční čištění. Vchod do [anonymizována dvě slova] patří pod položku 41. Obvykle se provádí ošetření celého prostoru mezi chodníkem a vchodem do budovy. Někdy se stává, že je prostor uklizen. Poté tam již neuklízí.

18. Z odborného vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 2. 2022, bylo zjištěno, že pokud je před příchodem mrznoucího mrholení aplikován na vozovku preventivní chemický posyp, může v počátku mrholení přítomnost chemických rozmrazovacích materiálů zmírnit projevy ledovky. Pokud mrholení trvá, je k zajištění sjízdnosti nutný opakovaný zásah zimní údržby. Jestliže vzniklá ledovka přesáhne níže položená zrna zdrsňovacího posypu, stane se povrch opět kluzkým. Časový úsek může být rychlý.

19. Dále byli slyšeni svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] (správce budov na Městském úřadě v [obec]) okresní soud zjistil, že si pamatuje na podzimní den v roce [rok], kdy byla velká ledovka, která se vytvořila během krátké doby. Kolem 9. hodiny byl upozorněn na to, že to klouže. On očistil chodníky solí a štěrkem okolí budovy Městského úřadu na [ulice a číslo]. Následně se dozvěděl, že před odborem dopravy na adrese [ulice a číslo] spadl nějaký pán.

20. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance odboru registru vozidel, sídlícího v budově úřadu práce, bylo zjištěno, že pokud je sníh, tak jej před budovou úřadu práce odklízí. Občas se stane, že uklidí a pak přijely i městské služby. Vždy, když je sníh, tak jej vyhrnují traktůrkem, chodník sypou. Městské služby sypou chodník podél silnice. Před budovou je bedna s pískem, několikrát chodník sypal sám. Viděl opakovaně někoho z městských služeb, kdo sypal lopatou prostor mezi chodníkem a vchodem. Pamatuje si, že dne [datum], na chodníku ležel pán. Kostky byly šedivé. Sníh nebyl. Lidé hovořili o tom, že to bylo namrzlé. On sám ten den ledovku nezaregistroval a ten den neuklízel, neboť nebyl sníh. Ráno nic namrzlé nebylo.

21. Soud prvého stupně provedl rozbor judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu České republiky k otázce výkladu pojmu závady ve schůdnosti dle § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. Citoval nosné závěry z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2020, sp.zn. 31 Cdo 1621/2020 a nálezů Ústavního soudu České republiky ze dne 1.12.2021, sp.zn. II. ÚS 1991/2020 a sp.zn. I. ÚS 2315/2015.

22. S ohledem na závazný právní názor Nejvyššího soudu v této věci, podle kterého nepředstavoval zjištěný stav komunikace závadu ve schůdnosti (není založena objektivní odpovědnost žalovaného dle § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích), se okresní soud zabýval naplněním předpokladů obecné odpovědnosti žalovaného za škodu, kterou posuzoval ve smyslu ust. § 3079 o. z. dle ustanovení § 415, § 420, § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť k případnému porušení právní povinnosti došlo před 1. 1. 2014.

23. Okresní soud uzavřel, že dne [datum] v ranních hodinách vlivem povětrnostních podmínek vznikla v [obec] ledovka, jak prokázaly záznamy Správy a údržby silnic, zpráva Českého hydrometeorologického ústavu, výpověď poškozeného a svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na chodnících nebyly žádné zbytky sněhu či zmrazky. Poškozený [příjmení] [jméno] [příjmení] okolo 9:35 hodin vyšel z budovy úřadu práce, sešel po schodech u vchodu a mířil přímo prostředkem cesty (spojovacím chodníkem) k chodníku vedoucímu podél ulice [ulice]. Uklouzl v polovině spojovacího chodníku a spadl na záda, po pádu směřovala jeho hlava ke vchodu budovy. Při pádu si způsobil frakturu obratle [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Následkem úrazu se stal invalidním. Jeho zaměstnavatel – žalobkyně jej odškodnila.

24. Přes tvrzení žalovaného o tom, že jím zřízená [právnická osoba] služby [právnická osoba] nezanedbala úklid, nebylo prokázáno, že byl spojující chodník řádně ošetřen. Žalovaný předložil výpis o ručním čištění (oblast okolo úřadu byla uvedena pod bodem 41 – [ulice] – schody + chodník). Podle něj měl být úklid v tomto místě prováděn [jméno] [příjmení] a panem [příjmení] v době od 8:45 do 8:52 hodin. Svědek [jméno] [příjmení] si ale na daný den nepamatoval a svoji výpověď upravil podle předložených záznamů. Ačkoliv uvedl, že celý úsek spojovacího chodníku před [anonymizována dvě slova] je běžně ošetřován v rámci ruční údržby, tak v této konkrétní věci pouze na základě záznamů dovodil, že úsek před [anonymizována dvě slova] posypal. Žádné jiné důkazy k tomu, že by prostor před [anonymizována dvě slova] byl ten den posypán, k dispozici nejsou. Poškozený posyp vyloučil s tím, že jinak by mu pod nohami křupaly kamínky. Svědkyně [jméno] [příjmení] si ničeho nevšimla, a to ani náledí. Její výpověď okresní soud hodnotil zdrženlivě, neboť svědkyně byla ve vypjaté psychické situaci a věnovala pozornost poškozenému. Kluzký povrch a absenci posypu na spojovacím chodníku potvrdil i zasahující lékař záchranné zdravotnické služby [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který poškozeného ošetřoval.

25. Podle nařízení [územní celek] [číslo] ze dne 1. 11. 2009 by„ závady ve schůdnosti“ způsobené sněhem a náledím v nočních hodinách na samostatných chodnících a ostatních místních komunikacích měly být odstraněny do 7:00 hodin ráno. V průběhu dne musí být závada odstraněna bez zbytečného odkladu. Časový limit pro zahájení prací v případě posypu inertními materiály pro zmírnění závad kluzkosti je v pracovní době nejdéle do 30 minu po zjištění, že se na místních komunikacích zhoršila sjízdnost nebo schůdnost vytvořením kluzkosti. V daném případě je zřejmé, že pracovníci byli vyslání na ošetření povrchu krátce poté, co začalo mrholit. Ošetření na ulici [ulice] zapsali do pokladů, to ale neprokazuje, že skutečně ošetření provedli či zda je provedli řádně po celé délce a šířce spojovacího chodníku.

26. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a poškozeného bylo zjištěno, že povrch chodníku na spojnici mezi budovou úřadu práce a chodníkem vedoucím podél silnice nebyl nijak ošetřen. Svědek [příjmení] [příjmení] nemá k účastníkům žádný vztah, jeho výpověď je věrohodná. Problémy s ošetřením spojovacího chodníku uváděl i svědek [příjmení] (který uvedl, že ne vždy byl tento prostor ošetřen). Okresní soud dále vyložil, že se jeví velmi nepravděpodobné, že by chodník v době od 8:52 do 9:35 znovu namrzl tak, že by zarovnal všechny nerovnosti a všechen inertní materiál, který měl být na chodníku nasypán. Protože nebylo prokázáno, že by povrch spojovacího chodníku byl vůbec ošetřen, je nadbytečné se zabývat tím, zda a v jakém časovém rozmezí mohlo dojít k opakovanému vzniku ledovky, byť odborná vyjádření společnosti [právnická osoba] a Správy a údržby silnic [územní celek] o možnosti vzniku opakovaně kluzkého povrchu jsou logická a lze s nimi souhlasit.

27. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žalovaný porušil svou preventivní povinnost chránit život a zdraví a občanů a tím, že nezajistil řádnou schůdnost komunikace v jeho vlastnictví, zavinil vznik škody na zdraví poškozeného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Byly splněny všechna podmínky vzniku odpovědnosti za škodu dle § 415, § 420 odst. 1 obč. zák., tedy zaviněné porušení povinnosti starat se o svůj majetek tak, aby nevznikaly škody na životech a zdraví a na majetku jiných osob. Zavinění žalovaného shledal okresní soud ve formě vědomé nedbalosti, kdy žalovaný měl mít informace o meteorologické situaci, věděl, že jsou hlášeny srážky a teplota je okolo nuly, tedy že je povrch promrzlý a srážky by mohly namrzat. Žalovaný měl této situaci zajištěním vhodného posypového materiálu zabránit či její následky zmírnit, a to i opakovaným zásahem pracovníků.

28. Na straně poškozeného shledal okresní soud částečné spoluzavinění dle § 441 obč. zák. Nebylo prokázáno, že by měl poškozený nevhodnou obuv. Skutečnost, že měl poškozený zimní boty, uvedl poškozený i jeho manželka. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] o tom, že měl poškozený polobotky, nebyla považována okresním soudem za věrohodnou, neboť svědkyně neuměla blíže boty popsat. Okresní soud dále vyložil, že z hlediska vhodnosti obuvi je zásadní její podrážka a nikoliv zjištění o tom, zda byly na nohou poškozeného polobotky. Poškozený mohl s ohledem na roční období a venkovní teplotu předpokládat možný výskyt náledí s ohledem na to, že mžilo či pršelo, což bylo seznatelné a teploty se pohybovaly okolo 0 °C. Z hlediska možné předvídatelnosti stavu komunikace, okresní soud shledal spoluúčast poškozeného na vzniku škody v rozsahu 10 %, neboť chodci na konci listopadu při teplotách mírně pod nulou a při mrholení by měli být více obezřetní s ohledem na možné namrzání chodníků.

29. S ohledem na výše uvedené okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 90 % požadované náhrady, tj. v částce 6.528.860,10 Kč, když výše vyplaceného plnění žalobkyní poškozenému byla mezi účastníky nesporná. V rozsahu 10 % požadavku žalobkyně ohledně zaplacení částky 725.429,44 Kč soud prvního stupně požadavek žalobkyně zamítl. Vedle jistiny přiznal žalobkyni dle § 1970 o.z. také s úroky z prodlení dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný byl žalobkyní požádán o plnění, ve stanovené lhůtě jej neposkytl a ocitl se tak v prodlení.

30. Rozsudek okresního soudu, s výjimkou výroku II., napadl odvoláním žalovaný. Namítal, že okresní soud učinil nesprávné skutkové zjištění o tom, že v době nehody nebyl povrch chodníku nijak ošetřen. Odkázal na výpověď svědků [jméno] [příjmení] (která nezaznamenala, že by venku bylo namrzlo) a [jméno] [příjmení] (jenž uvedl, že chodník ošetřil), kdy výpověď poškozeného je třeba brát s rezervou a úkolem svědka [příjmení] [jméno] nebylo zkoumat stav chodníku, ale ošetřit pacienta a navíc se na místo dostavil s hodinovým odstupem po úraze. Nikdo jiný, než poškozený, nebyl na chodníku v okamžiku, kdy se úraz stal. Nebylo tak zjištěno s naprostou jistotou, zda v době úrazu nebyl chodník kluzký vůbec nebo částečně. Zřejmé je jen to, že se situace měnila v důsledku trvajícího mrholení. Nesprávné je také skutkové zjištění okresního soudu o tom, že místo nemohlo být ošetřeno inertním materiálem. Okresní soud nedostatečně vyhodnotil odborná vyjádření [právnická osoba] [obec], a.s. a Správy a údržby silnic [územní celek]. Závěr o ošetření chodníku inertním materiálem je v souladu s písemnými záznamy a výpověďmi pracovníků Městských služeb [právnická osoba] Je běžným fyzikálním jevem, že se částice inertního posypového materiálu v případě pokračující tvorby ledovky obalí v rychlé době ledem a povrch se stanem opět kluzkým. Žalovaný dále uvedl, že mu žádný právní předpis neukládá archivovat dlouhodobě údaje o ošetření komunikací, poukázal na svou ztíženou důkazní situaci, kdy žalobkyně svůj nárok uplatnila s odstupem několika let.

31. Žalovaný namítal, že v případě kalamity nelze po vlastníkovi komunikace spravedlivě požadovat, aby překážku schůdnosti okamžitě odstranil, ani ji opakovaně ošetřoval v časovém rozpětí několika desítek minut. V řízení bylo prokázáno, že komunikace byla před úrazem ošetřena a nepříznivý stav komunikace byl zmírněn. Měl by tak být vyviněn z odpovědnosti. Paušální odpovědnost vlastníka komunikace nelze dovodit ani z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 1.12.2021, sp.zn. II. ÚS 1991/20, který naopak vyžaduje objektivně zhodnotit plnění povinností vlastníka komunikace. Pouze skutečnost, že poškozený na chodníku uklouzl, nevypovídá nic o tom, zda vlastník komunikace své povinnosti dodržel či nikoliv. Žalovaný poukázal na to, že dlouhodobě své povinnosti plní. Ve věci souzené Ústavním soudem vlastník komunikace na své povinnosti rezignoval (komunikace nebyla ošetřena ani po třech dnech). Stejně tak ve věci sp.zn. I. ÚS 2315/15 se stal úraz v místě, kde zimní údržba nebyla vůbec prováděna. Jde tak o zcela jiné případy než v této věci, kdy žalovaný své povinnosti dostál i v daný den, kdy byla kalamita. Soud by měl vyhodnotit tento rozdíl a zohlednit jednání vlastníka komunikace, který je pravidelně udržuje. Měl by být také zohledněn účel zákona, který má zajistit, aby majitelé komunikací prováděli údržbu a nikoliv na své povinnosti rezignovali, pokud by přes údržbu komunikací odpovídali bez výjimky za všechny úrazy na komunikacích. Okresní soud pominul také judikaturu soudů v případě kalamitního počasí, která vlastníka komunikací zbavuje odpovědnosti.

32. Nejsou tak naplněny předpoklady jeho odpovědnosti za škodu, která má být dle závěru Nejvyššího soudu případně posuzována podle občanského zákoníku, neboť vedle nedostatku porušení právní povinnosti není dána subjektivní složka – zavinění. I pro zavinění ve formě opomenutí náležité péče je třeba stanovit pro péči určitá měřítka takové péče. Subjektivní složka předpokládá negativní hodnocení (zavržení) určitého jednání, které může být dáno jedině tehdy, je-li ovladatelné vůlí. Nebylo-li jednání takto ovladatelné, nejde o jednání v právním slova smyslu, a zavinění je irelevantní. Nelze pak přenášet odpovědnost na pojišťovnu, neboť pojistná smlouva má sjednaný limit a náklady poškozeného mohou vznikat i v budoucnu. Není také na místě přiznat žalobkyni úroky z prodlení, neboť ta své nároky ve výzvách k plnění řádně nedoložila.

33. Dále žalovaný namítal, že by ve větší míře mělo být zohledněno spoluzavinění poškozeného. Okresní soud pominul výpověď lékaře [anonymizováno] [příjmení], kterému poškozený sdělil, že se vracel do automobilu pro dokumenty. Je tak zřejmé, že před úrazem musel být poškozený venku a musel vědět, jaké je počasí. Kromě nevhodné obuvi (kdy měl polobotky), zvolil nevhodnou cestu (mohl jít přes rampu pro handicapované osoby). Poškozený tak sám svým jednání přispěl ke vzniku újmu, neboť nedostál své povinnosti přizpůsobit se okolnostem. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, žalobu zamítl, případně jeho odpovědnost v maximální možné míře snížil.

34. Vedlejší účastnice odkázala na procesní návrh žalovaného s tím, že nosnými myšlenkami nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2315/15 je vyváženost práv a povinností chodců a majitelů komunikací a nelze jej ale vykládat tak, že by za každý pád chodce na chodníku v zimním období měl odpovídat majitel chodníku. Záměrem zákonodárce rozhodně nebylo zajistit chodům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit. Takový výklad odporuje zákonné úpravě, ust. zákona o pozemních komunikacích, včetně prováděcí vyhlášky. Tyto normy jsou platné, nebyly zrušeny a to ani navazující plány zimní údržby. Nelze přijmout argumentaci o tom, že vše uhradí pojišťovna. Takový postup by byl v rozporu s články 4 a 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

35. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvedla, že další nároky poškozeného nepřicházejí v úvahu, neboť poškozený zemřel. Závěr okresního soudu o tom, že chodník nebyl ošetřen, má oporu ve svědecké výpovědi [anonymizováno] [příjmení]. Tvrzení svědkyně [příjmení] neodpovídá provedenému dokazování, je zřejmé, že svědkyně nevnímala stav chodníku. Svědek [jméno] [příjmení] si na předmětný den nepamatoval a svou výpověď upravil podle písemných záznamů. Argumentace žalovaného je také rozporná. Nejprve žalovaný tvrdil, že ledovka nebyla, následně, že došlo k posypu inertním materiál, který následně namrzl. Později začal žalovaný tvrdit, že posypal povrch solí. Dále žalovaný na jedné straně tvrdí, že [obec] zasáhla kalamita, se kterou se nemohl vypořádat, a na druhou stranu uvádí, že chodník nebyl pokrytý ledem a byl řádně ošetřen a uklizen. I pokud by bylo možné dovodit, že žalovaný provedl posyp, neprovedl jej řádně. Nepočínal si s náležitou péčí, když neměl sypat jen inertním materiálem, ale i solí (což tvrdí až nyní). Pokud pak žalovaný tvrdí, že v případě kalamity je jeden posyp nedostatečný, měl by využívat kvalitnější druh posypu, případně zajistit označení nebezpečných míst. V řízení nebylo prokázáno, že by poškozený měl nevhodný druh obuvi. Ledovka je na zámkové dlažbě velmi špatně zjistitelná, okem se jeví, jako by bylo mokro. Tak situaci vnímal i svědek [příjmení], když viděl poškozeného ležet na chodníku. Poškozený se tak choval jako každý průměrný člověk. Žalovaný ve svém odvolání vůbec nepřipouští možnost pochybení ze své strany, byť bylo prokázáno, že jeho postup při ošetřování a posypu komunikace nebyl dostatečný. Žalovaný nezmírnil závadu. Je nepřípadný odkaz na zákon o pozemních komunikacích, neboť okresní soud v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb.

36. Dále žalobkyně zdůraznila, že situace byla pro žalovaného předvídatelná a v rámci plnění svých povinností vlastníka se na ni měl připravit a použít posyp ve vhodném složení, aby předcházel vzniku škody. Žalovaný v tomto směru nepodnikl dostatečné kroky, ač ledovka byla po celé [obec]. Svým nekonáním žalovaný nedostál svým povinnostem. Neprokázal, že by újmu nezavinil. Jeho tvrzení o jiném, než inertním, posypu je nepřípustnou novotou, uvedenou až v odvolání.

37. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku II. podle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) a dospěl k následujícím závěrům.

38. Soud prvého stupně ve věci provedl potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc posoudil po právní stránce dle ust. § 415, § 420 odst. 1, § 441 obč. zák. v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu České republiky (srov. § 243g odst. 1, § 226 o. s. ř.). Jeho skutkový závěr o tom, že dne 28. 11. 2013 v 9,35 hodin, kdy došlo k úrazu poškozeného, byla na pozemní komunikaci ve vlastnictví žalovaného (na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]) ledovka, má oporu v provedeném dokazování. Vznik ledovky byl způsoben povětrnostní situací, neboť nejprve mrzlo, poté začalo mrholit. Tento závěr vyplývá z vyjádření Českého hydrometeorologického ústavu a ze sdělení Správy a údržby silnic.

39. Provedenému dokazování dále odpovídá skutkový závěr okresního soudu o tom, že povrch chodníku na spojnici mezi budovou [anonymizována dvě slova] a chodníkem vedoucím podél silnice nebyl nijak ošetřen. Tato skutečnost byla prokázána výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který potvrdil výpověď poškozeného. Okresní soud případně hodnotil výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] jako věrohodnou, neboť nemá vztah k žádnému z účastníků ani k poškozenému, na místě samém se nacházel v krátkém časovém úseku po úraze poškozeného, kterému poskytoval první pomoc. Nelze dovodit (jak tvrdí žalovaný), že by stav chodníku (z hlediska jeho ošetření) byl jiný v době úrazu a v době poskytnutí první pomoci, neboť jednak šlo o velmi krátký časový interval mezi těmito okamžiky (sám svědek vypověděl, že přijeli po úraze rychle, neboť nemocnice je naproti) a svědek [příjmení] [příjmení] neznamenal na povrchu chodníku vůbec žádný posyp. Okresní soud tak případně považoval za nadbytečné se zabývat tím, zda intenzita mrholení a narůstání ledovky mohly způsobit, že povrch chodníku znovu namrzl a byl kluzký, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že nebyl učiněn posyp žádný. Je také nevýznamné tvrzení žalovaného o tom, že použil posypovou směs inertního materiálu a soli (byť takové tvrzení uváděl již v původním odvolacím řízení), protože z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] vyplývá, že na chodníku žádné zbytky posypu nebyly. Problémy s posypem této části chodníku potvrdil ve své svědecké výpovědi také [jméno] [příjmení] (který vypověděl, že ne vždy byl tento úsek ošetřen). Lze pouze dodat, že skutečnost, že předmětná část chodníku právě v této části - před vchodem do budovy [anonymizována dvě slova] nebývá posypána, byla zjištěna okresním soudem i při ohledání dne 13. 12. 2021 (kdy byl drtí posypán chodník vedoucí podél silnice, včetně vzdálenosti 1 metru od chodníku směrem ke vchodu do budovy).

40. Soud prvého stupně případně vyložil, že svědecká výpověď pracovníka technických služeb, [jméno] [příjmení] není jednoznačná. Svědek svou výpověď koncipoval na základě předloženého záznamu o způsobu provádění posypu komunikace a jeho výpověď tak nebyla bezprostřední o tom, co sám vykonal, neboť si na daný den a svou činnost již nepamatoval. Svědek sice uvedl, že dotčený úsek údržby vykonával obvykle on, ale zároveň připustil, že pokud měl za to, že je chodník již ošetřen, tak již údržbu neprováděl. Nelze proto vyloučit, že se mu mohl jevit chodník jako ošetřený, byť tomu tak nebylo, neboť chodník vypadal pouze jako mokrý, nebyly na něm zbytky sněhu ani ledové plotny. Ostatní slyšení svědci - pracovníci údržby organizace žalovaného, pak nevypovídali ohledně dotčeného místa, ale pouze o způsobu provádění údržby ve městě.

41. Podle § 27 odst. 3 silničního zákona vlastník místní komunikace nebo chodníku odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

42. Úprava obsažená v zákoně o pozemních komunikacích zakládá zpřísněnou (tzv. objektivní) odpovědnost vlastníka komunikace za újmu, která vznikne uživateli (v projednávaném případě chodci a podle § 26 odst. 1 a § 27 odst. 2 silničního zákona obdobně též řidiči) v důsledku zvláštní nekvality komunikace, která je definována pojmem závada ve schůdnosti (ve sjízdnosti). Jde o odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění (za výsledek). Popsaná odpovědnost však není absolutní, neboť zákon stanoví liberační důvody (§ 27 odst. 2 a 3 silničního zákona), při jejichž prokázání v soudním sporu se vlastník komunikace může odpovědnosti zprostit, a také není založena na jakékoliv nekvalitě komunikace, nýbrž je spojena jen s určitou zvláště kvalifikovanou okolností, kterou je výskyt tzv. závady ve schůdnosti (sjízdnosti), definované v § 26 odst. 7 silničního zákona (obdobně srov. definici závady ve sjízdnosti v § 26 odst. 6 silničního zákona). Závadou, s níž jedině se pojí objektivní odpovědnost vlastníka komunikace, je výrazně kvalitativně zhoršené místo oproti celkovému okolnímu stavu komunikace, které je pro svou povahu či umístění pro uživatele nenadálé, tj. nepředvídatelné ve smyslu § 26 odst. 1 a 2 silničního zákona, a vymyká se obecnému stavu komunikace natolik, že uživatel není schopen rozlišit a upravit způsob chůze (jízdy) tomuto nenadálému nebezpečí (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1304/2006, ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, uveřejněný pod č. 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní (dále jen„ Sb. rozh. obč.“), ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1535/2011, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2758/2011, ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3886/2014, a konečně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, publikovaný pod č. 27/2022 Sb. rozh. obč.).

43. Protože v daném případě stav komunikací nelze hodnotit jako závadu ve schůdnosti (viz i závazný právní názor Nejvyššího soudu ČR v této věci), není dána zvláštní objektivní odpovědnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 27 odst. 3 silničního zákona.

44. Vzhledem k tomu bylo namístě zabývat se otázkou, zda způsob péče žalovaného o komunikace v jeho vlastnictví nenaplňuje znaky obecné odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku. Podle shora citované judikatury, zejména pak rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020, totiž není úpravou objektivní odpovědnosti podle silničního zákona vyloučena obecná odpovědnost vlastníka komunikace za konkrétní porušení právní povinnosti podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ obč. zák.“), především pro porušení povinnosti správy komunikací podle § 9 odst. 3 silničního zákona či porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák. Odvolací soud tak po závěru o absenci objektivní odpovědnosti žalovaného podle silničního zákona zkoumal, zda nejsou naplněny podmínky vzniku odpovědnosti ve smyslu občanského zákoníku, tj. za dané situace posuzoval, zda žalovaný neporušil svou povinnost řádné péče o stav chodníku a vozovky tak, aby umožnovaly bezpečný pohyb chodců.

45. Ústavní soud k tomuto uzavřel, že uvedený výklad bude zpravidla způsobilý zajistit adekvátní ochranu práva zdraví chodců a umožní jim dosáhnout náhrady újmy tam, kde to bude namístě.

26. Ústavní soud také shrnul, že utrpí-li chodec újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny) v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena poukazem na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný. Je třeba na jedné straně zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, a na druhé straně zhodnotit, nakolik vlastník (správce) komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. Jak již bylo vyloženo, z ústavněprávního pohledu není samo o sobě rozhodující, v jakém odpovědnostním režimu z hlediska podústavního práva toto hodnocení proběhne (viz usnesení spisové značky II.ÚS 1991/20).

46. Žalovaný v průběhu řízení namítl, že: -) příslušnou část chodníku řádně ošetřil posypovým materiálem -) příslušnou část chodníku řádně ošetřil posypovým materiálem, avšak s ohledem na špatné počasí v době úrazu bylo toto ošetření již neúčinné -) pro kalamitní stav mu nemůže být dáváno k tíži, že nestihl konkrétní místo ošetřit, neboť to nebylo objektivně možné.

47. V řízení však žalovaný prokazoval, že na místě samém údržbu prováděl. To znamená, že sám potvrzoval, že v daném místě mohl, i v situaci kalamity, údržbu chodníku provést. Proto je posuzována situace, zda tato údržba chodníku byla provedena řádně. Nebyla tak posuzována třetí z výše uvedených námitek. Jinými slovy, je posuzována situace, kdy pracovníci žalovaného mohli a měli, i za kalamitní situace, provést údržbu příslušné části chodníku. K úrazu tak došlo na místě, u kterého již údržba chodníku proběhla. Nejde o úraz na chodníku, kde z objektivních důvodů (například proto, že údržba je prováděna na jiných, z hlediska dopravní obslužnosti důležitějších, místech) či z důvodů subjektivních (rezignace na údržbu) údržba chodníku neproběhla do doby úrazu.

48. Žalobkyně prokázala, že žalovaný porušil svou preventivní povinnost chránit život a zdraví občanů, neboť nezajistil řádnou schůdnost komunikace v jeho vlastnictví. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o tom, že jsou naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného dle § 420 odst. 1, § 415 obč. zák. za vzniklou škodu na zdraví poškozeného. Mezi porušením právní povinnosti a újmou na zdraví je dána příčinná souvislost a zavinění žalovaného (ve formě nevědomé nedbalosti) je presumováno.

49. Žalovaný v odvolání polemizuje s tím, že by byl naplněn subjektivní předpoklad jeho odpovědnosti, spočívající v zavinění. Uvádí, že pokud má jeho protiprávní jednání spočívat v opomenutí, tak nemůže takové (ne) jednání obsahovat volní vztah k zavrženíhodnému (protiprávnímu) následku a jeho zavinění je proto vyloučeno.

50. Ze samotného opomenutí povinného jednání nelze sice automatiky dovozovat též existenci srozumění škůdce s porušením nebo ohrožením zájmu chráněného zákonem. V daném případě není ale dovozován nepřímý úmysl žalovaného, ale jeho nedbalost (sama lhostejnost ve vztahu k následku nestačí k naplnění volní složky nepřímého úmyslu - srov. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp.zn. ze dne 7.1.2010, sp.zn. III. ÚS 722/09). Pouze u úmyslu lze vyžadovat kladný vztah nejen u„ chtění“ ve smyslu přímého úmyslu, ale i u„ srozumění“, které provází činnost směřující k následku (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, 211 s.). Pro nedbalostní zavinění je postačující kladný vztah – srozumění s hrozícím následkem. Protože objasňování a posuzování subjektivní stránky v případech tzv. omisivních deliktů, kdy jednání škůdce má spočívat v opomenutí takového konání, k němuž byl škůdce podle okolností a svých poměrů povinen, je velmi obtížné, tak zákon vychází z toho, že zavinění ve formě nevědomé nedbalosti se předpokládá a je naopak na škůdci, aby své zavinění vyvrátil (§ 420 odst. 3 obč. Zák.). To se ale žalovanému nepodařilo, neboť lze akceptovat závěr okresního soudu o tom, že žalovaný věděl, že v případě nesplnění jeho povinnosti (provést řádně posyp) může vzniknout újma na zdraví.

51. Okresní soud dle přesvědčení odvolacího soudu dostál svým povinnostem v intencích zrušovacího rozhodnutí Nejvyššího soudu, posoudil odpovědnost žalovaného dle obecných ustanovení občanského zákoníku. Správně rovněž vycházel z nosných závěrů nálezů Ústavního soudu, který obecným soudům uložil, že musí vycházet z toho, že záměrem zákonodárce bylo zajistit chodům náhradu újmy i v případech, kdy by pro obec bylo značně náročné chodník včas ošetřit a úrazu chodce předejít, kdy obce nemohou rezignovat na údržbu chodníků, neboť údržbou komunikací snižují možnost pádu chodců a snižují tak riziko vzniku újmy. Soud prvého stupně správně vyhodnotil, že žalovaný jako vlastník místní komunikace svou povinnost řádně udržovat komunikaci ve stavu umožňujícím bezpečný pohyb osob nesplnil, neboť v řízení bylo prokázáno, že dotčená část chodníku nebyla posypána. Je sice pravdou, že bylo prokázáno, že žalovaný daný den (v souladu s plánem zimní údržby) zahájil a prováděl činnost, směřující k omezení kluzkosti místních komunikací. Avšak dotčená část chodníku, kde poškozený uklouzl, ošetřena nijak nebyla. Odkaz žalovaného na kalamitní stav (a nemožnost dosáhnout zmírnění či odstranění kluzkého povrchu) je jednak v rozporu s jeho tvrzením o tom, že své povinnosti dostál a dotčenou část chodníku posypal (toto tvrzení žalovaného bylo v řízení vyvráceno), a jedná se také spíše o procesní obranu náležející vlastníkovi místní komunikace, domáhajícího se zproštění své objektivní odpovědnosti (dle ust. § 27 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích), jehož aplikaci Nejvyšší soud vyloučil.

52. Odvolací soud se dále zabýval proporcionalitou práv a povinností poškozeného a škůdce, a to v souladu s nálezy Ústavního soudu České republiky, který požaduje o obecných soudech, aby vyhodnotily chování účastníků daného právního vztahu, tj. poškozeného chodce a vlastníka komunikace, kdy není rozhodující, v jakém odpovědnostním režimu hodnocení proběhne (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1.12.2021, sp. zn. II. ÚS 1991/2020, či ze dne 16.6.2022, sp. zn. I. ÚS 2853/21). Zabýval se tak tím, zda porušení povinností žalovaného bylo jedinou příčinou vzniku škody či zda je dáno spoluzavinění poškozeného, případně v jakém rozsahu.

53. Vycházel přitom z toho, že příčinou vzniku škody jsou všechny okolnosti, bez nichž by ke škodnému následku nedošlo. Je proto třeba zvážit veškeré příčiny, které se na vzniku škody podílely, přičemž nemusí jít jen o příčinu jedinou, nýbrž o jednu z nich, která se spolupodílela na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2360/2003). V rozsahu, v jakém poškozený sám přispěl svým jednáním ke škodlivému následku, je vyloučena odpovědnost škůdce. Spočívají-li příčinu vzniku škody na obou stranách, je třeba určit vzájemný vztah mezi nimi a stanovit podíl odpovědnosti každého z nich (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4262/2015).

54. K otázkám kladeným k tíži poškozeného je třeba uvést, že nebylo prokázáno, že by poškozený měl nevhodnou obuv (výpověď svědkyně [příjmení], která je zaměstnankyní žalovaného, nelze považovat zejména s ohledem na značný časový odstup za jednoznačnou. Naopak pravděpodobnější se jeví výpověď poškozeného a zejména jeho manželky, která zimní obuv poškozeného odůvodňovala tím, že poškozený jel ráno do zaměstnání autobusem). Nad výše uvedené odvolací soud sdílí také stanovisko okresního soudu, že relevantní je nikoliv druh obuvi, ale její podrážka, neboť i zimní obuv s plastovou podrážkou je na ledovce nestabilní. Poškozeným užitý druh obuvi tak nelze přeceňovat, jak činí žalovaný. Nebylo rovněž prokázáno, že by měl poškozený důvod užít jinou cestu (jít po rampě). Pouze ze skutečnosti, uvedené svědkem [příjmení] [příjmení], že poškozený mu sdělil, že šel do auta pro materiály, nelze dovodit, že by před úrazem venku již byl a s povětrnostními podmínkami byl seznámen.

55. Zásadní okolností, mající vliv na úraz poškozeného, byla existence ledovky a její předvídatelnost pro oba účastníky odpovědnostního vztahu. Nelze pak mít za to, že pro poškozeného byl vznik ledovky nepředvídatelný a naopak žalovaný jako vlastník komunikace ji měl s ohledem na předpověď počasí a roční období předvídat. Takové úvahy neodpovídají spravedlivému uspořádání poměrů poškozeného a škůdce. Také poškozený měl s ohledem na roční období, venkovní teploty a mrholení přepokládat možnou kluzkost komunikace a když vstoupil na chodník, nekrytý stříškou, měl si počínat obezřetněji. Z tohoto pohledu odvolací soud shledává větší míru spoluzavinění poškozeného dle § 441 obč. zák. na vzniku škody v rozsahu 25 % a odchyluje se od rozhodnutí okresního soudu, ale také svého předchozího rozhodnutí, když přehodnotil jednotlivé právní (prevenční) povinnosti škůdce a poškozeného v intencích judikatury Ústavního soudu České republiky, a to i s přihlédnutím k tomu, že odpovědnost škůdce má být ve smyslu závazného pokynu Nejvyššího soudu České republiky hodnocena jako odpovědnost za zavinění dle obecných ustanovení občanského zákoníku.

56. Žalobkyni tak náleží dle § 2917 o. z. regresní nárok v rozsahu 75 % vyplaceného plnění (s ohledem na 25 % podíl poškozeného na vzniku škody).

57. Není pak důvodná odvolací výhrada žalovaného o tom, že nebyl řádně vyzván k úhradě žalovaných částek a že úrok z prodlení by neměl běžet od žalobkyní požadovaných dat. Nejen předžalobní výzvy k plnění, ale také změny žaloby obsahují výši, ale také právní kvalifikaci uplatněného nároku a je z nich zřejmé, jaký nárok je ze strany žalobkyně uplatňován. Lze tak zopakovat bod 40. odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, kde učinil okresní soud zjištění o tom, že žalobkyně přípisem dne 26. 4. 2017 uplatnila u žalované zaplacení částky 3.793.348,95 Kč (s výzvou k jejímu zaplacení do 15. 5. 2017), žádostí ze dne 3. 7. 2017 žalobkyně požadovala regresní nárok ve výši 3.857.242,05 Kč (s úhradou do 31. 7. 2017) a dne 4. 12. 2017 byla učiněna další výzva k úhradě celkem částky 6.697.614 Kč (s požadavkem na zaplacení do 7 dnů od doručení výzvy). Žádosti pak obsahovaly přehled, co jednotlivé částky představují. Okresní soud tak nepochybil, pokud přiznal žalobkyni také požadované úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle vl. nař. č. 351/2013 Sb.).

58. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř., rozsudek okresního soudu v části výroku I., a to v rozsahu 75 % požadovaného plnění s úroky z prodlení potvrdil a dále dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v další části výroku I. rozsudek okresního soudu změnil a požadavek žalobkyně v rozsahu 15 % zamítl (když ohledně 10 % již zamítl tento požadavek okresní soud a v tomto rozsahu nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden – srov. výrok II. rozsudku okresního soudu).

59. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy odvolací soud ve shodě se soudem okresním nepřiznal procesně úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť náklady na zastoupení advokátem nelze v této věci považovat za účelně vynaložené (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15 či ze dne 1. 9. 2015, sp.zn. II. ÚS 3855/14).

60. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 546/1991 Sb., o soudních poplatcích, odvolací soud uložil žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Okresního soudu ve [obec] soudní poplatek ze žaloby ve výši 272.036 Kč, neboť žalobkyně byla od jeho placení osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. a) tohoto zákona a žalobě bylo ve shora uvedené části vyhověno. Dále bylo uloženo těmto účastníků dle výsledku řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř., aby nahradili státu náklady, které zaplatil za svědečné ve výši 136 Kč.