23 CO 233/2021-473

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2) právnická osoba anonymizováno 5 slov číslo sídlem adresa , název státu , anonymizována dvě slova zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení nezatížení nemovitých věcí zástavním právem smluvním, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 5. 2021, č. j. 23 C 56/2019-380,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že se určuje, že nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně – pozemky: parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], dále parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], vedené [stát. instituce], [stát. instituce], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním dle zástavní smlouvy ze dne 27. 2. 2012, právní účinky vkladu ke dni 1. 3. 2012 [číslo jednací].

II. Každá ze žalovaných je povinna nahradit žalobkyni k rukám její advokátky náklady řízení před okresním soudem ve výši 31.085 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Každá ze žalovaných je povinna nahradit žalobkyni k rukám její advokátky náklady odvolacího řízení ve výši 7.989,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení ohledně požadavku žalobkyně na určení, že nemovité věci v jejím vlastnictví - pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] nejsou zatíženy zástavním právem (výrok I.); dále zamítl požadavek žalobkyně na určení, že nemovité věci v jejím vlastnictví - pozemky parc. č. st. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], vedené [stát. instituce], [stát. instituce], nejsou zatíženy zástavním právem smluvním dle zástavní smlouvy ze dne [datum], právní účinky vkladu ke dni 1. 3. 2012 [číslo jednací], ve prospěch žalované 1/, resp. žalované 2/, jakožto právní nástupkyně žalované 1/ (výrok II.); žalobkyni uložil nahradit náklady řízení 1. žalované ve výši 25.716 Kč k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [příjmení] a dále 2. žalované ve výši 29.001 Kč k rukám jejího zástupce [titul] [jméno] [příjmení] (výroky III. a IV.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně, která tvrdila, že výše uvedené zástavní právo zaniklo, neboť pohledávka, pro kterou byly nemovitosti zástavním právem zatíženy (dle smlouvy o půjčce ze dne 27.2.2012), byla zcela vymožena v exekučním řízení, vedeném soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] pod sp.zn. [spisová značka]. Uvedla, že původně bylo zástavní právo zřízeno ve prospěch 1. žalované. V průběhu exekuce vstoupila do řízení na její místo 2. žalovaná. Přestože byla zajištěná pohledávka uspokojena, neposkytla žádná ze žalovaných součinnost k výmazu zástavního práva. V podání ze dne 6. 4. 2021 žalobkyně tvrdila, že 1. žalovaná je ve věci legitimována s ohledem na poznámku rozepře dle § 985 o. z., a namítla, že zajištěná pohledávka - zákonný úrok z prodlení ve výši 108.550,68 Kč za období od 26. 4. 2013 do 31. 12. 2013 - je promlčena, neboť 2. žalovaná ji nikdy nevyzvala k její úhradě, ani tuto pohledávku neuplatnila v exekučním řízení. Stejně tak je promlčeno zástavní právo.

3. Dále žalobkyně uvedla, že pokud se 2. žalovaná v pozici žalobkyně u [název soudu], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], domáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení, její požadavek směřuje vůči společnosti [právnická osoba] Ona účastnicí tohoto řízení není. Dále žalobkyně poukázala na to, že je sporné, zda zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty jsou zajištěny zástavním smluvním právem a zda došlo k postoupení zajištěné pohledávky. V tomto směru odkázala na právní názor vyjádřený v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 11. 2020, č. j. 18 Co 263/2020-262.

4. Podáním ze dne 6. 4. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu zpět ohledně nemovitostí uvedených ve výroku I. s tím, že tyto nemovitosti nejsou jejím vlastnictvím. Protože obě žalované se zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu souhlasily, okresní soud dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v této části zastavil.

5. Žalované s žalobou nesouhlasily. 1. žalovaná namítala, že není ve věci legitimována, neboť veškeré nároky ze smlouvy o půjčce, včetně zajištění zástavním právem, postoupila 2. žalované. Není tak nositelkou předmětných práv a povinností. Nemohla proto vydat potvrzení o zániku zástavního práva, protože není věřitelkou pohledávky. Žalobkyně tak nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Sama se také o výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí nepokusila. Pokud pak tvrdí, že byla pohledávka vymožena v exekučním řízení, je žaloba nadbytečná. 6. 2. žalovaná trvala na tom, že zástavní právo trvá. Také ona namítala, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť netvrdí, jak konkrétně je její právo nakládat s nemovitostmi ohroženo, když z katastru nemovitostí vyplývá, že ty jsou postiženy dalšími exekucemi. Zajištěná pohledávka nebyla zcela uhrazena, žalobkyně neuhradila zákonný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně ze smluvní pokuty v částce 2.000.000 Kč za období od 26. 4. 2013 do 4. 10. 2018, tj. částku 767.967,12 Kč, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce ze dne 27. 2. 2012 pro případ, že žalobkyně se ocitne v prodlení s vrácením půjčky. Žalobkyně měla celou půjčku vrátit do 15. 4. 2013, půjčka řádně vrácena nebyla a žalobkyně byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty 1. žalovanou jako původním věřitelem dne 25. 4. 2013. Od následujícího dne má věřitel nárok na úrok z prodlení. 1. žalovaná nárok na smluvní pokutu, včetně příslušenství, postoupila 2. žalované a do 31. 12. 2013 přirostl ke smluvní pokutě zákonný úrok z prodlení ve výši 108.550,68 Kč. Ten nebyl předmětem exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Přestože žalobkyně zaplatila na původní pohledávku více než 20 mil. Kč, nedošlo k zániku zástavního práva, neboť byly hrazeny i pohledávky zástavním právem nezajištěné, vzniklé po 31. 12. 2013. Úrok z prodlení ve výši 767.967,12 Kč je vymáhán u [název soudu] proti společnosti [právnická osoba], která je ručitelem.

7. Dále 2. žalovaná uvedla, že není důvodná ani promlčecí námitka. Promlčením zástavní právo nezaniká a dle § 631 o.z. ani zástavní právo být promlčeno nemůže, neboť jde o právo zapsané do veřejného seznamu, kde promlčecí doba činí 10 let.

8. Soud prvého stupně učinil zjištění o tom, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou byly dne 27. 2. 2012 uzavřeny smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy. Ve smlouvě o půjčce se zavázala 1. žalovaná poskytnout žalobkyni půjčku ve výši 10 mil. Kč se smluvním úrokem 15 % p. a., žalobkyně byla povinna půjčku vrátit do 15. 4. 2013. Byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2 mil. Kč v případě, že žalobkyně by byla v prodlení s vrácením půjčky déle než 7 dní a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny půjčky. Ve prospěch 1. žalované zřídila žalobkyně k nemovitostem uvedeným ve výrocích I. a II. zástavní právo za účelem zajištění budoucích pohledávek z této smlouvy o půjčce. Zástavní právo zajišťovalo všechny pohledávky, které v budoucnu vzniknou 1. žalované ze smlouvy o půjčce a ze zástavní smlouvy v době od uzavření smlouvy do 31. 12. 2013 do celkové výše 20 mil. Kč. Těmito pohledávkami jsou zejména jistina půjčky, úrok z ní, pohledávky vzniklé v důsledku jakéhokoliv porušení smluv a pohledávky z bezdůvodného obohacení. 1. žalovaná se zavázala po splacení zajišťovaných pohledávek vystavit potvrzení o zániku zástavního práva (kvitanci).

9. Dále vycházel okresní soud z toho, že v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] je vedeno vlastnické právo žalobkyně k nemovitostem uvedeným ve výroku II. a je zde zapsáno zástavní právo smluvní pro budoucí pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, které vzniknou do 31. 12. 2013 do výše 20 mil. Kč s příslušenstvím ve prospěch 1. žalované. Nemovitosti uvedené ve výroku I. byly postiženy v exekuci soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] a dne 9. 7. 2020, pod č. j. [spisová značka], byl udělen příklep a nemovitosti jsou ve vlastnictví [územní celek].

10. Dne 27. 2. 2012 byl sepsán notářský zápis [titul] [jméno] [příjmení] č. N 126/2012, NZ [číslo], ve kterém 1. žalovaná jako věřitel, žalobkyně jako dlužník a Ing. [jméno] [jméno] jako druhý dlužník k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce uzavřeli dohodu se svolením vykonatelnosti pro případ, že by žalobkyně svůj závazek řádně a včas nesplnila. Předmětem plnění byla částka 10 mil. Kč jako jistina, úroky z jistiny ve výši 15 % ročně od 15. 3. 2012 do úplného zaplacení, nejméně do 15. 12. 2012, smluvní pokuta ve výši 2 mil. Kč a úroky z prodlení z jistiny ve výši 0,5 % denně od 16. 4. 2013 do zaplacení jistiny. Strany se dohodly, že notářský zápis bude exekučním titulem pro případ nesplnění povinnosti vrátit předmět plnění. E-mailem ze dne 25. 4. 2013 sdělil jednatel 1. žalované [příjmení] [příjmení] jednateli žalobkyně [jméno] [jméno], že s ohledem na prodlení delší než 7 dnů je povinen zaplatit smluvní pokutu 2 mil. Kč. Na základě návrhu 1. žalované ze dne 11. 7. 2013 byla vedena Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] exekuce proti žalobkyni a [titul] [jméno] [jméno] k vymožení pohledávky ve výši 10 mil. Kč, úroku 15 % ročně z částky 10 mil. Kč do zaplacení, smluvní pokuty 2 mil. Kč, úroku z prodlení ve výši 0,5 denně z částky 10 mil. Kč od 16. 4. 2013 do zaplacení a nákladů exekučního řízení. Soudní exekutor [titul] [jméno] [příjmení] dne 22. 10. 2018 v potvrzení deklaroval, že byly splněny veškeré povinnosti dané exekučním titulem – notářským zápisem [spisová značka], NZ [číslo] a pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.

11. Smlouvami ze dne 30. 12. 2013 1. žalovaná postoupila 2. žalované pohledávku I., spočívající v pohledávkách 1. žalované za žalobkyní dle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012, tj. právo na zaplacení jistiny, úroků podle smlouvy o půjčce, kdy ke dni 27. 12. 2013 činila výše pohledávek 17.917.677,50 Kč a k vymožení pohledávky bylo zahájeno exekuční řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Téhož dne byla postoupena pohledávka II., spočívající v pohledávkách 1. žalované za žalobkyní z titulu smluvní pokuty ve výši 2 mil. Kč podle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012 s tím, že pohledávka II., její příslušenství, a všechna práva s ní spojená přechází na postupníka – 2. žalovanou. Z předsporové korespondence okresní soud zjistil, že žalobkyně vyzývala 1. žalovanou k uvedení stavu zápisu v katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem a 2. žalovanou k podpisu potvrzení o zániku zástavního práva.

12. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] okresní soud zjistil, že 2. žalovaná v postavení žalobkyně se domáhá proti společnosti [právnická osoba] zaplacení částky 767.967,12 Kč jako zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty 2 mil. Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012 za období od 26. 4. 2013 do 4. 10. 2018 [právnická osoba] je ručitelem pohledávky dle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012 [název soudu] dne 2. 12. 2019 rozsudkem č. j. [číslo jednací] žalobě vyhověl, [název soudu] usnesením ze dne 3. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení s tím, že okresní soud se má zabývat tím, zda byl dlužník vyzván k úhradě dluhu v přiměřené lhůtě.

13. Okresní soud poté dospěl k závěru, že 1. žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozhodnutí ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, či ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 19/21. Vyložil, že 1. žalovaná není nositelkou práv a povinností, o něž v řízení jde, není zástavní věřitelkou a nemá pohledávku, která je zajištěna sporným zástavním právem. Pohledávky 1. žalované byly smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2013 postoupeny na 2. žalovanou, včetně práv, tedy i práva na uspokojení ze zástavního práva a žalobkyně se proti 1. žalované nemůže úspěšně domáhat určení neexistence zástavního práva. Na tom nemění nic to, že nadále je zástavní právo v katastru nemovitostí zapsáno ve prospěch 1. žalované, neboť nejen žalovaná, ale i žalobkyně, může navrhnout, aby byl zápis v katastru nemovitostí uveden do souladu se skutečností. I pokud by byla 1. žalovaná pasivně legitimována s ohledem na poznámku rozepře dle § 985 o. z. (kdy okresní soud k této argumentaci žalobkyně nepřihlížel s tím, že byla poskytnuta po uplynutí koncentrační lhůty dle § 118b odst. 1 o. s. ř. dne 6. 4. 2021, ač 20denní koncentrační lhůta uplynula předcházejícího dne a byla poskytnuta 16. 3. 2021), tak by musela žalobkyně prokázat tvrzený nesoulad, tedy zánik zástavního práva.

14. Soud prvého stupně dále vyložil, že ve vztahu k 2. žalované má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu např. na rozsudek ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, když bez požadovaného určení je právní postavení žalobkyně nejisté. Pokud by bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že v katastru nemovitostí je u nemovitosti v jejím vlastnictví nadále zapsáno zástavní právo, ačkoli zajištěný dluh zanikl a 2. žalovaná odmítla vystavit potvrzení o zániku zástavy, je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

15. Poté okresní soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala zánik zajištěné pohledávky. V řízení bylo prokázáno, že 1. žalovaná poskytla žalobkyni půjčku dle smlouvy ze dne 27. 2. 2012. Závazky ze smlouvy o půjčce byly zajištěny zástavními smlouvami, uzavřenými téhož dne. Byly zajištěny pohledávky, které vzniknou do 31. 12. 2013, ve výši 20 mil. Kč. Ve smlouvě o půjčce byla sjednána i smluvní pokuta. Byl sepsán notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Do 15. 4. 2013 nebyla půjčka vrácena, žalobkyně jako dlužnice se ocitla v prodlení a vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 2 mil. Kč. Bylo zahájeno exekuční řízení, které skončilo vymožením. Pohledávky za žalobkyní byly postoupeny 1. žalovanou 2. žalované.

16. Předmětem exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] nebyl zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty, jak vyplývá z listinných důkazů (notářského zápisu ze dne 27. 2. 2012 a exekučního návrhu). V řízení tak zůstalo tak sporným, zda nadále trvá zástavní právo z důvodu zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty, přirostlého do 31. 12. 2013 ve výši 108.550,68 Kč.

17. Tuto pohledávku původně 1. žalované, následně 2. žalované, která byla zajištěna zástavním právem, posuzoval okresní soud ve smyslu ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle dosavadní právní úpravy, dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, případně dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť jde o nároky vzniklé ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012. Mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla uzavřena dle § 657 obč. zák. platná smlouva o půjčce, platně byla dle § 554 obč. zák. sjednána přiměřená smluvní pokuta. Obě strany vystupovaly jako podnikatelé, vědomy si všech případných podnikatelských rizik. Protože žalobkyně nesplnila své závazky včas, vznikl věřitelce - 1. žalované (následně 2. žalované) dle § 365 a § 369 odst. 1 obch. zák. nárok na zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty. Zajištění zástavním právem se vztahuje i na zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty. K zaplacení smluvní pokuty vyzvala 1. žalovaná žalobkyni e-mailem ze dne 25. 4. 2013. Pohledávky ze smlouvy o půjčce 1. žalovaná, později 2. žalovaná, vymáhala v exekuci a zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty přirůstal do jednorázového uhrazení smluvní pokuty dne 4. 10. 2018. Žalobkyně netvrdí, že by byl zákonný úrok z prodlení uhrazen.

18. V zástavní smlouvě ze dne 27. 2. 2012 byl stanoven limit pro rozsah zajištění pohledávek do výše 20 mil. Kč a dále zde byla doba vzniku pohledávek do 31. 12. 2013; aby se na část pohledávky vztahovalo zajištění zástavním právem, musí být kumulativně splněna jak podmínka objemová, tak podmínka časová. Tento limit nebyl vyčerpán, jak vyplývá ze závěrů rozhodnutí exekučního soudu – [název soudu] ze dne 21.6.2017, č.j. [číslo jednací] (týkajícího se částečného zastavení exekuce). Nárok ze smluvní pokuty včetně příslušenství byl následně postoupen 2. žalované, kdy se smluvní pokutou přešlo její příslušenství.

19. Okresní soud nepřisvědčil promlčecí námitce žalobkyně s tím, že příslušenství sleduje osud věci hlavní a úroky z prodlení proto nemohou být promlčeny dříve než jistina. K vymožení smluvní pokuty jako jistiny bylo vedeno exekuční řízení, proto promlčecí doba neběžela, a pokud byla smluvní pokuta uhrazena až dne 4. 10. 2018, nemohla ke dni vyhlášení rozhodnutí uplynout 4letá promlčecí doba. Protože zajištěná pohledávka nebyla uhrazena, nedošlo k zániku zástavního práva. Z těchto důvodů okresní soud žalobu také vůči 2. žalované.

20. Rozsudek okresního soudu napadla odvoláním žalobkyně. Nesouhlasila s tím, že by svou argumentaci týkající se pasivní legitimace 1. žalované uplatnila u soudu opožděně, neboť pokud ji poskytla dne 6. 4. 2021 a téhož dne soudu doručila, učinila tak včas, když dne 5. 4. 2021 byl státní svátek (Velikonoční pondělí), a proto se konec lhůty dle § 57 odst. 2 o. s. ř. posouval na nejbližší následující pracovní den na 6. 4. 2021 Okresní soud ve vztahu k pasivní legitimaci 1. žalované vycházel pouze ze starší judikatury Nejvyššího soudu, která nereaguje na novou právní úpravu § 985 o. z., jež řeší spor při existenci mimoknihovně vzniklého či zaniklého práva. V dané věci na straně žalované vystupuje osoba, které svědčí zapsaný právní stav, tj. 1. žalovaná, a dále 2. žalovaná, na kterou byla pohledávka za žalobkyní postoupena, včetně zástavního práva. Žaloba dle § 985 o. z. dle odborné komentářové literatury není žalobou na určení dle § 80 o. s. ř. a není třeba prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť má přímo oporu v zákoně. Dle závěrů rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 3403/2011 nemůže být judikatura soudů bez vývoje a musí být doplňována o nové interpretační závěry. Vedle věcné legitimace je třeba rozlišovat také legitimaci procesní, kdy právní řád v některých případech umožňuje, aby se ochrany práva přináležejícího hmotněprávně oprávněnému domohla svým jménem jiná osoba, která není nositelem hmotněprávního oprávnění, ani to o sobě netvrdí. Toto zvláštní oprávnění je zpravidla dáno na straně žalující, výjimečně však může být dáno i na straně žalované. V této souvislosti se žalobkyně odkazovala na odbornou komentářovou literaturu.

21. Dále žalobkyně namítala, že okresní soud pominul závěry usnesení [název soudu] ze dne 26. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], který vznesl pochybnosti o tom, zda jsou zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty zajištěny zástavním právem a zda tato pohledávka byla předmětem smlouvy o postoupení. Žalobkyně zdůraznila, že nebyla před podáním žaloby ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] řádně vyzvána ke splnění nároku 2. žalované na zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty, s čímž se shodl i Městský soud v Praze. Nárok na zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty nevyplývá ani z notářského zápisu ani ze smlouvy o půjčce. Všechny listiny je třeba posuzovat ve vzájemné provázanosti. Žalobkyně trvala na tom, že veškeré své povinnosti zajištěné zástavním právem řádně splnila v rozsahu zapsaného zástavního práva, zástavní právo zaniklo spolu s vymoženou pohledávkou v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] a výzvy soudu k tomu, aby prokázala další plnění, byly tak nadbytečné.

22. Žalobkyně setrvala také na tom, že pohledávka na zákonný úrok z prodlení ve výši 108.550,68 Kč od 26. 4. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 7,05 % z částky 2 mil. Kč je promlčena, neboť nebyla 2. žalovanou nikdy vyzvána k jejímu zaplacení, ani tento nárok nebyl vůči ní uplatněn u soudu. Okresní soud její promlčecí námitku posoudil nesprávně. Právo na úroky z prodlení jsou dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3873/2012, relativně samostatným právem, které může oprávněný, ale nemusí, současně uplatnit s jistinou. Důsledky stavení promlčecí doby dle § 402 obch. zák. tak stíhají jen to právo, ohledně kterého bylo zahájeno u soudu řízení. Bylo-li proto v soudním řízení uplatněno pouze právo na zaplacení jistiny, nepřestala dle § 402 obch. zák. běžet promlčecí doba u práva na úroky dle § 351 odst. 2 obch. zák. Vzhledem k tomu, že v exekučním řízení byla uplatněna pouze jistina, tj. smluvní pokuta ve výši 2 mil. Kč, a nebyly uplatněny zákonné úroky z prodlení z této smluvní pokuty, stíhají důsledky stavení promlčecí doby jen uplatněnou smluvní pokutu, nikoliv její příslušenství, které je samostatným nárokem. Okresní soud se také nijak nevypořádal s námitkou promlčení zástavního práva. To bylo zapsáno do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu 1. 3. 2012. V řízení vedeném u [název soudu], pod sp. zn. [spisová značka], není žalobkyně účastníkem řízení. 2. žalovaná také svou tvrzenou pohledávku, která má být zajištěna zástavním právem, nikdy nepřihlásila do exekučního řízení vedeného proti žalobkyni jako povinné. Důvodem tohoto postupu je zřejmě to, že by svou pohledávku neprokázala. Neučinila tak ani v exekučním řízení vedeném [titul] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem, [exekutorský úřad] 10, pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl s tím, že upřesnila, že součástí st.p. [číslo] v obci a k.ú. [obec] je stavba [adresa]. 23. 1. žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu, který správně shledal, že ve věci není legitimována. Legitimace svědčí pouze těm subjektům, které disponují příslušným hmotněprávním oprávněním. Ani ust. § 985 o. z. nemůže založit její pasivní procesní legitimaci. Takový výklad je za hranou smyslu a účelu tohoto ustanovení, které má pouze umožňovat odstranění nesouladu. 1. žalovaná zdůraznila, že žalobkyně v průběhu řízení neposkytla žádné tvrzení o tom, že by docházelo k reálnému ohrožení jejích práv, ve kterém by bylo možné spatřovat naléhavý právní zájem na určení, sama problém sporného zápisu nijak neřešila. 1. žalovaná zdůraznila, že nemá postavení zástavního věřitele a nemůže tak proti ní směřovat žaloba na určení neexistence zástavního práva. 24. 2. žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvedla, že pohledávka zajištěná zástavním právem nebyla uhrazena. V tomto směru odkázala na závěry rozsudku [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 15/2017, který jejímu požadavku vůči společnosti [právnická osoba] zcela vyhověl a Městský soud v Praze její nárok potvrdil v rozsahu částky 230.000 Kč. Dále 2. žalovaná poukázala na to, že při případném procesním neúspěchu by mělo být zohledněno to, že žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a to z důvodů nikoliv jednání na straně žalovaných.

25. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku I. a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. zčásti doplnil dokazování.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 27.1.2022, listu vlastnictví [číslo] pro obec a k.ú. [obec], odvolací soud zjistil, že vlastníkem nemovitostí, uvedených ve výroku II. rozsudku okresního soudu je žalobkyně, v katastru nemovitostí je zapsáno ve prospěch 1. žalované zástavní právo smluvní (dle smlouvy o půjčce ze dne 27.2.2012) a dále je v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti, týkající se určení nezatížení nemovitostí zástavním právem (na základě tohoto soudního řízení).

27. Z rozsudku [název soudu] ze dne 25. 8. 2021, č. j. [číslo jednací], odvolací soud zjistil, že požadavku 2. žalované vůči společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na zaplacení částky 767.967,12 Kč (představující zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty ve výši 2.000.000 Kč za období od 26.4.2013 do 4.10.2018 dle smlouvy o půjčce ze dne 27.2.2012) bylo zcela vyhověno. Podle protokolu o jednání ze dne 20. 1. 2022 [název soudu] v odvolacím řízení, vedeném pod sp.zn. [spisová značka], tento rozsudek obvodního soudu zčásti změnil tak, že žalobu zamítl v rozsahu částky 530.778,08 Kč a v rozsahu částky 237.189,04 Kč rozsudek obvodního soudu potvrdil.

28. Poté dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. V prvé řadě odvolací soud uvádí, že shledává důvodnou odvolací námitku žalobkyně týkající se počítání běhu koncentrační lhůty ohledně její argumentace dle § 985 o. z. Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud při jednání dne 16. 3. 2021 poskytl účastníkům 20denní koncentrační lhůtu k doplnění tvrzení v dané věci. Žalobkyně zaslala soudu dne 6. 4. 2021 podání, ve kterém vznesla argumentaci dle § 985 o. z., včetně námitek promlčení zajištěné pohledávky a zástavního práva. Toto podání bylo učiněno včas, v rámci 20denní koncentrační lhůty, s ohledem na to, že dne 5. 4. 2021, kdy by 20denní lhůta uplynula, byl státní svátek, proto se konec lhůty dle § 57 odst. 2 o.s.ř. posunul na následující den 6. 4. 2021, kdy podání žalobkyně učinila.

29. Odvolací soud na základě této právní argumentace shledává legitimaci na straně žalovaných k uplatněnému požadavku na určení. Ust. § 985 o.z. umožňuje osobě, která tvrdí, že její právo je dotčeno zápisem v katastru nemovitostí a toto právo není souladné se skutečným stavem, domáhat se odstranění tohoto nesouladu. V katastru nemovitostí je stále zapsáno zástavní právo ve prospěch 1. žalované (původně zřízené podle smlouvy ze dne 27.2.2012), ač bylo v řízení prokázáno, že 1. žalované takové právo nesvědčí (bylo smluvně postoupeno 1. žalovanou 2. žalované). Žalobkyně je dotčenou osobou - vlastníkem nemovitostí, omezeným cizím právem (kdy žalobkyně tvrdí, že by již zástavní práva zapsáno být nemělo). Žalobkyně současně svůj žalobní požadavek (na určení nezatížení nemovitostí zástavních právem) směřuje vůči 2. žalované (které byla pohledávka zajištěná zástavním právem postoupena dne 30.12.2013) a tvrdí, že zapsané zástavní právo zaniklo, je třeba shledat legitimaci k uplatněnému požadavku na určení nezatížení nemovitých věcí zástavním právem i na straně 1. žalované. Jiný závěr by byl nepřiměřeným formalismem, neboť i v případě závěru o zániku zástavního práva a vyhovění požadavku vůči 2. žalované, by takový rozsudek nemohl být zapsán do katastru nemovitostí, protože takové rozhodnutí by nebylo souladné se zápisem v katastru (kde není zapsáno zástavní právo ve prospěch 2. žalované, které dle hmotného práva svědčí, ale ve prospěch 1. žalované). Při požadavku na určení dle § 985 o.z. poté není třeba prokazovat naléhavý právní zájem, neboť takové žalobní oprávnění vyplývá přímo ze zákona.

30. Odvolací soud dále vychází ze skutkových zjištění učiněných okresním soudem a odkazuje na ně. V dané věci je pohledávkou, která má být stále zajištěna zástavním právem zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty ve výši 2 mil. Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 27. 2. 2012 za období od 26. 4. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 108.550,68 Kč.

31. Soud prvého stupně správně dle § 3028 odst. 3 o.z. vzhledem k povaze závazkového vztahu a době uzavření smlouvy o půjčce dne 27.2.2012, nároky ze smlouvy o půjčce posuzoval dle dosavadních právních předpisů, dle obch. zák. a obč. zák. Správně posoudil smlouvu o půjčce dle § 657 obč. zák., ujednání o smluvní pokutě dle § 544 obč. zák., včetně toho, že při prodlení s včasným splněním závazku vznikla žalobkyni povinnost platit z peněžitého závazku (v daném případě smluvní pokuty) úroky z prodlení (srov. § 365, § 369 odst. 1 obch. zák.).

32. Odvolací soud sdílí právní závěr okresního soudu o tom, že také pohledávka na zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty byla zajištěna zástavním právem dle zástavní smlouvy ze dne 27. 2. 2012. Zajištění zástavním právem se týkalo i pohledávek vzniklých v důsledku jakéhokoliv porušení smluv (tj. smlouvy o půjčce a smlouvy zástavní). Smluvní pokutu je třeba považovat za pohledávku vzniklou v důsledku porušení smlouvy o půjčce. Pokud poté bylo zástavní právo ke smluvní pokutě sjednáno jako k samostatné pohledávce, je zajištěno zástavním právem ve smyslu ust. § 155 odst. 1, § 121 odst. 3 obč. zák. také příslušenství této pohledávky, kterým jsou i úroky z prodlení (ze smluvní pokuty). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká v případě prodlení dlužníka ze zákona (§ 369 odst. 1 obch. zák.) a není jej třeba smluvně sjednávat. Není proto relevantní argumentace žalobkyně o tom, že nárok na zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty nebyl sjednán ve smlouvě o půjčce ani v zástavní smlouvě. Je také bez významu, že případný nárok na zákonné úroky z prodlení ze smluvní pokuty nebyl předmětem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

33. Soud prvého stupně rovněž správně vyhodnotil, že úroky z prodlení ze smluvní pokuty jako příslušenství byly postoupeny dne 30. 12. 2012 smlouvou z 1. žalované na 2. žalovanou, neboť smluvní pokuta byla postupována jako samostatná pohledávka (vymezená jako II.). Proto ze zákona dle § 524 odst. 2 obč. zák. přešlo i její příslušenství.

34. Pokud žalobkyně s těmito závěry okresního soudu polemizuje a dovolává se rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v rozhodnutí ze dne 26.11.2020, č.j. 18 Co 263/2020, je třeba uvést, že šlo pouze o procesní rozhodnutí (zabývající se otázkou důvodnosti přerušení řízení), ve kterém nebyly věcně řešeny uvedené skutečnosti. Odvolací soud nyní v rámci přezkumu rozhodnutí okresního soudu ve věci samé sdílí právní závěry a argumentaci okresního soudu o tom, že úroky z prodlení ze smluvní pokuty byly zajištěny zástavním právem, včetně toho, že zajištěná pohledávka byla postoupena 1. žalovanou 2. žalované.

35. Správný je rovněž závěr okresního soudu, že tato zajištěná pohledávka nezanikla splněním v rámci exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Úroky z prodlení ze smluvní pokuty nebyly v exekuci vymáhány. Nesvědčil pro ně ostatně 1. žalované (následně 2. žalované) exekuční titul, (notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 27. 2. 2012 č. [spisová značka], [spisová značka]) a pohledávka na zákonném úroku z prodlení ze smluvní pokuty tak ani nemohla být v této exekuci vymáhána.

36. Odvolací soud ale neakceptuje právní názor okresního soudu týkající se promlčení zástavního práva a zajištěné pohledávky.

37. Při právním posouzení požadavku žalobkyně na určení nezatížení nemovitostí zástavních právem, vycházel odvolací soud z toho, že soudní judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.12.2010, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009 či ze dne 12.3.2019, sp.zn. 21 Cdo 292/2018) připouští podání žaloby na určení, že tu zástavní právo není, pokud se zástavní dlužník důvodně dovolá promlčení zástavního práva. Na takovém určení je dán naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř., neboť je-li zástavní právo promlčeno, tak zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy, tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy a zástavní právo nemůže nadále ani v budoucnu být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky.

38. Zástavní právo bylo zřízeno smlouvou ze dne 27. 2. 2012 s právními účinky vkladu dne 1. 3. 2012 (dle § 156 obč. zák.). Zástavní právo je třeba s ohledem na dobu jeho vzniku posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle obč. zák. (srov. § 3073 věta první o.z.). Otázku promlčení zástavního práva je třeba posuzovat ve smyslu ustanovení § 3036 o.z. podle dosavadních právních předpisů, neboť jde o uplatnění práv, které se řídí dosavadními právními předpisy, tj. obč. zák. zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem.

39. Promlčení zástavního práva se dle ustálené judikatury soudů řídilo občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zjištěna pohledávka z obchodního závazkového vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8.2.2007, sp.zn. 21 Cdo 681, 682/2006). Podle obč. zák. byla promlčecí doba zástavního práva (i když bylo zapsáno v katastru nemovitostí) tříletá dle § 101 obč. zák. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.4.2007, sp. zn. 21 Cdo 2185/2009) a běžela ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy.

40. V dané věci zástavní právo bylo založeno smlouvou, nebylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, nešlo o zástavní právo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu a nelze tak dovodit delší než tříletou promlčecí dobu. Právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy mohlo být 1. žalovanou (následně 2. žalovanou) poprvé uplatněno dne 26. 4. 2013. Tříletá promlčecí doba by marně uplynula dne 26. 4. 2016. Protože se zástavní právo nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka (dle § 100 odst. 2 věta třetí obč. zák.), bylo třeba také vyhodnotit, zda a případně kdy došlo k promlčení zajištěné pohledávky.

41. Také promlčení zajištěné pohledávky na zákonných úrocích z prodlení ze smluvní pokuty je třeba s ohledem na to, že jde o uplatnění práv, které se řídí dosavadními právní předpisy, posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tj. dle obč. zák. případně podle obch. zák. (§ 3028 odst. 3, § 3036 o.z.) Promlčecí doba ohledně zákonných úroků z prodlení ze smluvní pokuty počala běžet od 26. 4. 2013, tj. v den, kdy se žalobkyně jako dlužník ocitla v prodlení se zaplacením smluvní pokuty. Povinnost dlužníka platit úroky z prodlení nevzniká samostatně nově za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku, tímto dnem počítá u tohoto práva podle § 393 odst. 1 obch. zák. běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009). Pokud tak promlčecí doba ohledně zákonných úroků z prodlení začala běžet dne 26. 4. 2013, její běh by skončil dne 26. 4. 2017. V daném případě se uplatní 4letá promlčecí doba dle § 397 obch. zák. s ohledem na povahu obchodního závazkového vztahu účastnic dle § 261 odst. 1 obch. zák.

42. Bylo třeba dále vyhodnotit, zda před skončením jejího běhu nenastala taková právní skutečnost, která by její běh stavěla či přerušila (přetrhla). 43. 1. žalovaná ani 2. žalovaná netvrdily, že by zajištěnou pohledávku, spočívající v zákonných úrocích z prodlení ze smluvní pokuty, vůči žalobkyni jako dlužníkovi jakkoliv uplatnily v soudním řízení a došlo by tak u ní ke stavení promlčecí doby (srov. § 402 obch. zák.).

44. Není správný právní názor okresního soudu o tom, že by vymáháním jistiny - smluvní pokuty v exekuci, došlo ke stavení promlčecí doby ohledně jejího příslušenství – zákonných úroků z prodlení. V této souvislosti se žalobkyně důvodně dovolává rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6.1.2014, sp.zn. 32 Cdo 3873/2012, podle něhož uplatnění jistiny staví promlčecí dobu pouze u ní a nikoliv u úroků z prodlení, u nichž, nejsou-li také v řízení uplatnění, běží promlčecí doba samostatně.

45. Na běh promlčecí doby vůči žalobkyni jako dlužníkovi nemá vliv skutečnost, že 2. žalovaná jako věřitelka uplatňuje předmětnou pohledávku vůči ručiteli (v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]), neboť uplatnění práva vůči ručiteli nestaví promlčecí dobu vůči dlužníkovi, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.10.2000, sp. zn. 30 Cdo 2507/99 či ze dne 27.10.2015, sp. zn. 33 Cdo 2537/2014 Ani případné uznání jistiny (smluvní pokuty) nemá bez dalšího vliv na uznání úroků z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.12.2008, sp.zn. 29 Odo 1663/2006). I pokud by tak bylo případně možné dovozovat (což ale odvolací soud nečiní), že v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti žalobkyně uznala jistinu (smluvní pokutu), neměla by taková skutečnost vliv na uznání úroků z prodlení a nenastala by žádná skutečnost, která by byla významná z hlediska běhu (přetržení) promlčecí doby úroků z prodlení ze smluvní pokuty.

46. Z výše uvedeného vyplývá, že promlčecí doba zajištěné pohledávky marně uplynula dne 26.4.2017. Protože zástavní právo se nepromlčuje dříve, než zajištěná pohledávka (nemohlo být promlčeno dne 26.4.2016), došlo k promlčení zástavního práva téhož dne jako zajištěná pohledávka, tj. dne 26.4.2017.

47. V dané věci zástavní věřitel neuplatnil nárok na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (toto nebylo ani tvrzeno), zástavní dlužník – žalobkyně se dovolala promlčení zástavního práva a zajištěné pohledávky. Odvolací soud dospěl k závěru, že zástavní právo a zajištěná pohledávka jsou promlčené a požadavek žalobkyně na určení, že tu zástavní právo není, je ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu České republiky důvodný. S ohledem na promlčení zástavního práva a zajištěné pohledávky není pak významné to, v jaké výši byla pohledávka na úrocích z prodlení ze smluvní pokuty přiznána proti ručiteli (v řízení vedeném u [název soudu], resp. u [název soudu]).

48. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že žalobě vyhověl.

49. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Na její nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši nemá vliv skutečnost, že v průběhu řízení vzala svůj požadavek na určení ohledně části nemovitostí zpět. Žaloba byla i v této části podána důvodně, ke zpětvzetí žaloby došlo v důsledku toho, že v průběhu řízení byly dotčené nemovitosti prodány v dražbě a žalobkyně není již jejich vlastníkem. Na nastalou procesní situaci žalobkyně náležitě reagovala, vzala žalobu v tomto rozsahu zpět a soud řízení zastavil. Částečné zastavení řízení nemá vliv na případnou výši nákladů řízení z hlediska výše soudního poplatku (šlo o nemovitosti na jednom listu vlastnictví), ani z hlediska výše odměny advokáta, která je stanovena paušální částkou (dle § 9 odst. 4 písm. b/, § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby) bez ohledu na množství nemovitostí, které jsou předmětem požadovaného určení. Procesní úspěšnost žalobkyně je dána také ve vztahu k 1. žalované, která, byť jí zástavní právo již nesvědčilo, neuvedla zápis v katastru do souladu se skutečným stavem.

50. Žalobkyni tak náleží za řízení před okresním soudem právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 5.000 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem za 12,5 úkonu právní služby po 3.100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, vyjádření ze dne 21. 8. 2019, 2. 9. 2019, 14. 5. 2020, 4. 8. 2020, za odvolání ze dne 17. 9. 2020 náleží odměna v poloviční výši, neboť šlo o odvolání proti rozhodnutí procesní povahy o přerušení řízení, dále náleží odměna za účast na jednání dne 16. 3. 2021, 29. 4. 2021, vyjádření ze dne 6. 4. 2021, 26. 4. 2021 a závěrečný návrh dne 5. 5. 2021). Dále přísluší paušální náhrada hotových výdajů 13krát 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada ztráty času 16krát 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyh.č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů k jednání okresního soudu z [obec] do [obec] a zpět dne 16. 3. 2021 a 29. 4. 2021 ve výši 2.998 Kč (dle vyhl.č. 589/2020 Sb.) a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkové náklady žalobkyně za řízení před okresním soudem představují částku 62.170 Kč a každá z žalovaných, jejichž procesní postavení je samostatné (§ 91 odst. 1 o.s.ř.), je povinna nahradit polovinu těchto nákladů žalobkyni ve výši 31.085 Kč.

51. Za odvolací řízení představují náklady žalobkyně odměnu advokáta za dva úkony po 3.100 Kč za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání (§ 9 odst. 4 písm. b/, § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb.), 2krát paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč, 8krát 100 Kč náhrada za ztrátu času (§ 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), 1.473,90 Kč náhrada cestovních výdajů (podle vyhl.č. 511/2021 Sb.), daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), tj. celkem 9.073,90 Kč a 5.000 Kč zaplacený soudní poplatek. Celkové náklady za odvolací řízení představují částku 15.979,40 Kč a každá ze žalovaných je povinna nahradit polovinu, tj. 7.989,70 Kč, k rukám advokáta žalobkyně v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).