23 Co 237/2022- 287

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] za níž jedná ČR - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o nemajetkovou újmu, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 41/2020 - 257, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci [částka] (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II.).

2. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky [částka] jakožto náhrady škody a částky [částka] jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu, Krajského ředitelství jihomoravského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], vydané pod [číslo jednací], pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne [datum] byl ve věci vydán rozsudek pod č. j. [číslo jednací], na základě kterého byl žalobce obžaloby zproštěn. Na základě odvolání státní zástupkyně a spoluobžalovaných byl rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně z [datum], vydaného pod č. j. [číslo jednací], zrušen a věc byla vrácena k dalšímu projednání. Dne [datum] se konalo první hlavní líčení, kde byl opětovně vyhlášen rozsudek pod č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce podruhé zproštěn viny. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl Krajským soudem v Brně opět rozsudek Městského soudu v Brně zrušen a věc byla vrácena k novému projednání spolu se závazným stanoviskem, jak postupovat ve věci. Následovala hlavní líčení ve věci konaná ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Na hlavním líčení, konaném dne [datum], byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ve všech bodech /potřetí/. Státní zástupce se do rozsudku odvolal, avšak nikoliv v neprospěch žalobce. Dne [datum] se konalo u Krajského soudu v Brně veřejné zasedání, kde bylo vydáno konečné rozhodnutí ve věci, které nabylo právní moci dne [datum]. Od tohoto okamžiku byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby. Proti žalobci bylo od [datum] do [datum], po dobu téměř 4 let, vedeno neoprávněně trestní stíhání, které žalobce pociťuje jako újmu na svých právech a domáhá se z tohoto důvodu náhrady škody původně ve výši [částka] /náklady obhajoby/ a nemajetkové újmy vzniklé tímto jednáním, tuto nemajetkovou újmu vyčíslil jako násobek částky [částka] za každý měsíc neoprávněně vedeného trestního řízení a 51 měsíců /od [datum] do [datum], když bylo zasaženo do dobré pověsti a cti žalobce, v důsledku trestního stíhání měl žalobce psychické problémy, došlo ke zhoršení jeho vztahů s rodiči i jeho dítětem, žalobce měl potíže i v profesním a osobním životě. Žalobce přitom uplatnil nárok u žalované [datum], k datu podání žaloby nárok nebyl žalovanou projednán. Nárok žalobce dle jeho názoru nemůže být promlčen, když byl předvolán k jednání odvolacího soudu na [datum] a zde se dozvěděl, že je zproštěn obžaloby, proto dle jeho názoru je třeba promlčecí dobu počítat až od tohoto okamžiku.

3. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum] učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podáním z [datum] uplatnil nárok na náhradu škody ve výši [částka], který následně podáním z [datum] rozšířil na částku [částka], spočívající v nákladech obhajoby vedené ve výše uvedeném řízení, a dále uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], který podáním ze dne [datum] rozšířil na částku [částka]. Ve vyjádření žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, když rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], nabyl právní moci dne [datum], nárok byl předběžně uplatněn až dne [datum] a soudní řízení bylo zahájeno dne [datum]. Doručení předvolání žalobci na jednání [datum], kde se projednávala odvolání ve vztahu k jiným obžalovaným, dle žalované nemá vliv na posouzení promlčecí doby. V průběhu řízení vyplatila žalovaná žalobci na nákladech obhajoby [částka].

4. S ohledem na výplatu nákladů obhajoby v průběhu sporu vzal žalobce žalobu zpět co do částky [částka], v rozsahu zpětvzetí soud I. stupně řízení dle § 96 o. s. ř. zastavil, nadále předmětem řízení zůstal nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka].

5. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků a obsahu spisu vedeného u Městského soudu v Brně, sp. zn. 11 T 177/2016, kdy chronologicky konstatoval průběh trestního řízení ve vztahu k jednotlivým úkonům trestního řízení, když 3. rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn viny, byl vydán [datum] /předchozí rozsudky z [datum] a [datum] zrušeny/, rozhodnutí dle připojené doložky nabylo právní moci ve výroku o zproštění ve vztahu k žalobci dle [datum]; z protokolu o jednání z [datum] se podává, že se žalobce vzdal práva podat odvolání. Dne [datum] žalobce prostřednictvím své obhájkyně požádal o vyznačení doložky právní moci.

6. Po citaci ustanovení zákona 82/1998 Sb. soud I. stupně shledal naplnění odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou újmu v podobě nezákonného rozhodnutí, kdy žalobce byl trestně stíhán pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství dle § 23 tr. zák, pokud však žalovaná vznesla námitku promlčení se zřetelem k ust. § 32 a § 35 zák. 82/1998 Sb., dospěl k závěru, že tato námitka promlčení je důvodná. Zákonem stanovená subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, tj. kdy se poškozený dozví o zásahu do svých práv, pokud tento zásah vnímá úkorně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 nebo 30 Cdo 2040/2012). Ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, v jejímž důsledku mělo dojít k poškození dobrého jména a osobní cti žalobce, k zásahu do jeho rodinného a soukromého života a ke zhoršení psychického stavu žalobce, došlo nejpozději ke dni pravomocného ukončení řízení, neboť nejpozději daného dne se žalobce dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy, a kdo za ni odpovídá. Rozsudek Městského soudu v Brně z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum], kdy počala běžet promlčecí lhůta. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZOdpŠk“) uplynula dne [datum] (§ 605 odst. 2 o. z.). Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] ve smyslu § 35 ZOdpŠk u žalované uplatnil dne [datum] a na částku [částka] jej rozšířil svým podáním z [datum], tj. po marném uplynutí promlčecí lhůty, proto nemohlo dojít ke stavení jejího běhu podle § 35 ZOdpŠk a žaloba byla podána k soudu dne [datum], taktéž po marném uplynutí promlčecí lhůty.

7. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. V souzeném případě byl žalobce úspěšný co do části nároku náhrady škody za obhajné v rozsahu 62 % ([částka]), když tato částka byla proplacena žalobci až po uplynutí 6 měsíční lhůty k projednání nároku a po podání žaloby. Žalovaná byla z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšná co do nároku na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, jejíž tarifní hodnota je určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu v částce [částka], a to v rozsahu 38 %. Poměr úspěchu žalobce ve věci činí po odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované 24 % (62 % - 38 % = 24 %). Celkové náklady byly v součtu představovány částkou [částka], z níž 24 % odpovídá částka [částka], jejíž zaplacení soud uložil neúspěšné žalované, přičemž lhůtu k plnění pro zaplacení určil odlišně od § 160 odst. 1 o. s. ř. na patnáct dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

8. Proti rozsudku I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Žalobce uvádí, že jeho právní zástupkyně marně čekala na vyznačení právní moci rozsudku, až do [datum] neměla informaci o tom, vůči komu z žalovaných se státní zástupce odvolal. Opakovaně bylo právní zástupkyni žalobce sděleno, že trestní rozsudek v právní moci není a doložka vyznačena nebude. Státní zástupce se svého práva na odvolání nevzdal a z podaného odvolání, které bylo obhájkyni žalobce dne [datum] doručeno, je pouze patrné, že se státní zástupce neodvolal vůči osobě žalobce. Žalobce se o skutečnosti, že je pravomocně zproštěn obžaloby dozvěděl (bylo mu oznámeno) až na jednání Krajského soudu v Brně dne [datum], kterého se účastnil spolu se svojí obhájkyní na základě předvolání Krajského soudu. Předseda senátu ve vztahu k obžalovanému uvedl, že soud zvažoval jiný důvod pro zproštění obžaloby, proto byl i on předvolán k veřejnému zasedání jako obžalovaný. To, že až následně byla po vrácení spisu vyznačena na rozsudku doložka právní moci ke dni [datum], nemůže jít v žádném případě k tíži žalobce. Jedná se o pochybení soudu, které však žalobce nikterak nezavinil. Žalovaný odkázal ohledně běhu subjektivní promlčecí lhůty na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1029/2008 a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 962/2012. Žalobce namítl, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům, neboť žalobce nezavinil, že byl předvolán na veřejné zasedání dne [datum], kde byl zpraven o tom, že je zproštěn obžaloby a nikterak už nezavinil, že doložka právní moci byla vyznačena ke dni [datum] zpětně. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby Městský soud v Praze rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 41/2020 – 257 zrušil a sám rozhodl tak, že se žalobě vyhovuje v plném rozsahu včetně nákladů řízení.

9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že závěry soudu I. stupně ohledně promlčení jsou nezpochybnitelné. Žádost o vyznačení doložky právní moci navazuje na žalobcovu vědomost pravomocného rozhodnutí, což má oporu ve spisové materii trestního řízení. Promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy počala běžet dnem právní moci rozsudku, resp. výroku, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn – dne [datum]. Posledním dnem k uplatnění nároku žalobce bylo [datum]. Žalobce však uplatnil nárok až [datum]. Tvrzení žalobce, že se o právní moci rozsudku dozvěděl až [datum] je ryze účelové, stejně jako tvrzení (navíc po koncentraci řízení), že mu byly ze strany soudu sdělovány pochybnosti,„ zda rozsudek bude či nebude v právní moci.“ Takové tvrzení popírá sama o sobě i žádost o vyznačení právní moci. V projednávané věci neobstojí ani námitka žalobce, že zamítnutí jeho nároku z důvodu promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná vystupuje v tomto soudním řízení v rovném postavení jako žalobce, nikoli tedy vrchnostenském a má tedy stejná práva jako má žalobce a judikatorní závěry o uplatnění námitky v rozporu s dobrými mravy se zde neuplatní.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a po doplnění dokazování / § 213 o. s. ř. níže uvedenými listinami, dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

11. Odvolací soud doplnil dokazování obsahem vyjádření senátu 11 T Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. [spisová značka], potvrzením o dodání a doručení odvolání podaného Městským státním zastupitelstvím adresovaného Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] (odvolání podané v neprospěch ostatních obžalovaných a nikoliv obžalovaného [příjmení] ve spojení s odvoláním Městského státního zastupitelství v [obec] sp. zn. [spisová značka]) do její datové schránky, žádostí obhájkyně Mgr. [příjmení] [příjmení] o nahlédnutí do spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], žádostí této právní zástupkyně obžalovaného [příjmení] z [datum] adresované Městskému soudu v Brně o vyznačení doložky právní moci poté, kdy byl pravomocně obžalovaný [příjmení] zproštěn obžaloby, dále částí protokolu o hlavním líčení ve věci sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Brně dne [datum rozhodnutí] a potvrzením o dodání a doručení rozsudku na č. listu [číslo] trestního spisu (třetí zprošťující rozsudek – poznámka odvolacího soudu) do datové schránky obžalovaného [příjmení] – doručeno [datum] a do datové schránky jeho právní zástupkyně Mgr. [příjmení] [příjmení] k datu [datum]; po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

12. Soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci se zaměřením na průběh trestního řízení vedeného proti obžalovanému [jméno] [příjmení], kdy dostatečně zjistil průběh tohoto trestního řízení; v tomto směru lze na skutkové závěry soudu I. stupně odkázat, když po doplnění dokazování obsahem protokolu o hlavním líčením vedeném u Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] je zřejmé, že po poradě se svojí právní zástupkyní se tehdejší obžalovaný [jméno] [příjmení] (nynější žalobce) vzdal práva podat odvolání proti zprošťujícímu rozhodnutí tamního soudu (č. listu [číslo] trestního spisu), pokud bylo doplněno dokazování částí trestního spisu ve vztahu k dodání a doručení zprošťujícího rozsudku do datové schránky [jméno] [příjmení], byl tento zprošťující rozsudek jemu doručen [datum], jeho obhájkyni (která jediná zastupovala obžalovaného [příjmení] v trestním řízení) dne [datum]; podle obsahu odvolání podaného státním zástupcem Městského státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] ke sp. zn. [spisová značka] je zřejmé, že toto odvolání nebylo podáno v neprospěch obžalovaného [příjmení], ale směřovalo pouze v neprospěch dalšího spoluobžalovaného [jméno] [příjmení]; pokud podle obsahu referátu soudce Krajského soudu v Brně (kterým rovněž odvolací soud, doplnil dokazování na č. listu 277 p. v.) byl zasílán [datum] vzor 14 do datové schránky obžalovaného [příjmení], jednalo se podle tr. řádu pouze o vyrozumění o nařízeném hlavním líčení na den [datum], kdy podle tohoto vzoru lze jednat i v nepřítomnosti dotčené osoby; stejně tak jako zástupce obžalovaného [příjmení] byla předvolána obhájkyně Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení]. Skutečnost, že odvolací krajský soud nesprávně předvolal k projednání odvolání podaného pouze v neprospěch dalšího spoluobviněného [příjmení] i již dříve obžaloby zproštěného [jméno] [příjmení] (včetně jeho právní zástupkyně), nemůže mít v poměrech konkrétní projednávané věci dopad na správné právní posouzení soudem I. stupně, který posuzoval předmětnou problematiku dle blíže citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a který správně ve smyslu § 32 citovaného zákona posoudil i otázku promlčení nároku žalobce z titulu tvrzené nemajetkové újmy pro nezákonné rozhodnutí, když v souladu s konstantní judikaturou po zproštění obžaloby je nutno dospět k závěru o nezákonném trestním stíhání (25 Cdo 1487/2000 Sb.); v daném případě po vzdání se obžalovaného práva podat odvolání při vyhlášení zprošťujícího rozsudku dne [datum] tak bylo zjevné, že ke změně prvostupňového trestního rozhodnutí v neprospěch obžalovaného [příjmení] by mohlo dojít pouze v případě podání odvolání státním zástupcem v neprospěch tohoto obžalovaného, nejpozději okamžikem doručení odvolání právní zástupkyni nynějšího žalobce (Mgr. [příjmení] [příjmení]) k datu [datum] (jak bylo zjištěno z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky obhájkyni tehdejšího obžalovaného [příjmení]), nabyl nejpozději v tomto okamžiku žalobce vědomosti o skutkových okolnostech rozhodných pro posouzení jeho tvrzené nemajetkové újmy v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání (a to za dobu od [datum] do [datum]); skutečnost, že nebylo podáno odvolání v neprospěch [jméno] [příjmení] byla zřejmá jeho právní zástupkyni nejpozději k okamžiku [datum], respektive již k datu [datum], když přípisem z [datum] žádala právní zástupkyně obžalovaného [jméno] [příjmení] po vydání zprošťujícího rozsudku o vyznačení právní moci na rozsudek ve věci [spisová značka]; toto muselo být i obhájkyni Ing. [jméno] [příjmení] zřejmé i k datu [datum], kdy k její žádosti jí bylo povoleno nahlédnout do spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka].

13. Vzhledem k tomu, že tehdejší obžalovaný [jméno] [příjmení] (nynější žalobce) byl po celou dobu trvání trestního řízení zastoupen jedinou trestní obhájkyní, která disponuje odbornými znalostmi a zkušenostmi, muselo být nejpozději k datu [datum] žalobci prostřednictvím jeho obhájkyně zřejmé, že rozhodnutí již nabylo právní moci a nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch; pokud přesto byl [jméno] [příjmení] jako obžalovaný vyrozuměn o konání hlavního líčení u odvolacího trestního soudu v květnu [rok] (ke kterému se omluvil), nemůže tento postup odvolacího soudu mít dopad na odlišné posouzení subjektivní promlčecí lhůty, ve které měl žalobce svůj tvrzený nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnit, a to v rámci předběžného projednání nároku u Ministerstva spravedlnosti, když v souladu s konstantní judikaturou (25 Cdo 1029/2008, 25 Cdo 4705/2007, 30 Cdo 1362/2013, 30 Cdo 962/2012, 25 Cdo 4707/2007 i 30 Cdo 96/2011 a 30 Cdo 2371/2009) je pro počátek subjektivní promlčecí lhůty rozhodný okamžik, kdy se poškozený dozví o vzniku škody (nemajetkové újmy), tedy kdy zjistil skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody (nemajetkové újmy) a orientačně i její rozsah; v daném případě se obžalovaný [příjmení] dozvěděl o zproštění obžaloby při jednáním u Městského soudu v Brně dne [datum], vzhledem k tomu, že nebylo podáno odvolání státním zástupcem v neprospěch [jméno] [příjmení], nabylo rozhodnutí právní moci [datum], následně proto [datum] žádala obhájkyně [jméno] [příjmení] o vyznačení doložky právní moci. Pokud nedošlo k nesprávnému vyznačení doložky právní moci k žádosti obhájkyně dříve než v roce [rok], tento nekoncentrovaný postup prvostupňového trestního soudu nemá vliv na posouzení odpovědnostních předpokladů státu za tvrzenou nemajetkovou újmu, respektive nemá dopad pro správný závěr o promlčení práva žalobce z titulu tvrzené nemajetkové újmy. Žalobce se přitom nedomáhal tvrzené nemajetkové újmy z titulu nesprávného či opožděného vyznačení doložky právní moci, tedy z titulu nesprávného úředního postupu, domáhal se tvrzené nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí za dobu trestního stíhání, které vymezoval od [datum] nesprávně až do [datum], přestože trestní stíhání skončilo pravomocně k datu [datum].

14. Právní závěr soudu I. stupně o uplynutí subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůty ve smyslu blíže specifikované judikatury je tak správný, když nárok v rámci předběžného projednání nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti žalobce uplatnil až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Přitom pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty (30 Cdo 1249/2014), je rozhodná vědomost poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, je tedy rozhodný den, kdy se o této tvrzené újmě dozvěděl a kdy měly nastat v jeho poměrech tvrzené nepříznivé následky; opožděné vyznačení doložky právní moci trestním soudem však nebránilo uplatnění nároku žalobce na náhradu škody, respektive i následně nemajetkové újmy, tj. včasnému uplatnění nároku při předběžném projednání u Ministerstva spravedlnosti a následně nebránilo včasnému podání žaloby. Samotné vyznačení doložky právní moci (na rozdíl od samotného okamžiku právní moci) není určující pro okamžik, kdy se poškozená osoba dozvěděla o ukončení trestního stíhání a o vzniku újmy (30 Cdo 4277/2007), když samotná doložka právní moci není skutečností, která by měla vliv na právní vztahy účastníků. Shodně tak jako ve věci rozhodované Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 1935/2021 (z 10. 8. 2022) je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, která nejpozději nastala k datu [datum], když pro posouzení subjektivní promlčecí lhůty v souladu s konstantní judikaturou shora označenou je třeba vycházet z okamžiku nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku.

15. S ohledem na správnost závěru soudu I. stupně odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé jako věcně správný potvrdil, stejně tak ve správném výroku o nákladech řízení, kdy lze odkázat na správnost výpočtu provedeného soudem I. stupně, a to se zřetelem na částečný procesní úspěch obou účastníků po částečném zpětvzetí žaloby na peněžité plnění z titulu splnění žalovanou v průběhu tohoto řízení v důsledku procesního zavinění žalované na tomto zpětvzetí.

16. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu I. stupně, že uplatnění námitky promlčení žalovanou nebylo v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na ustálenou judikaturu (30 Cdo 2597/2021, 30 Cdo 4272/2017, 30 Cdo 1767/2017, 28 Cdo 3594/2018 ve spojení s rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1532/16, III. ÚS 4164/19). Otázkou vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy se Nejvyšší soud ve své praxi opakovaně zabýval, přitom vždy uzavřel, že uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil; tyto okolnosti přitom musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby odůvodnily tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (28 Cdo 3594/2018, 30 Cdo 2597/2021). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je přitom třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznikl uplatněného nároku (25 Cdo 2648/2003, 33 Cdo 561/2006, 33 Cdo 126/2009), když problematiku výkonu určitého práva v rozporu či shodě s dobrými mravy je zapotřebí vždy posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. V tomto případě měl poškozený žalobce před uplynutím promlčecí lhůty k dispozici řádné odůvodnění svého zproštění obžaloby, byl kvalifikovaně právně zastoupen v trestním řízení; pokud žalobce„ vyčkával“ s uplatněním nároku v rámci předběžného projednání nároku, nese nepříznivé důsledky uplynutí subjektivní promlčecí lhůty po vznesení této námitky žalovanou, která vystupuje v daném právním vztahu v rovném postavení a nikoliv ve vrchnostenské pozici (I. ÚS 643/04); v tomto případě lze dospět k závěru, že žalobce zavinil marné uplynutí této lhůty (v tomto případě žalobce neuplatňoval nárok vůči státu z titulu své předchozí zdrženlivosti či vyjednávání o smírném řešení, ani se nespoléhal na ujištění, že protistrana učiní kroky k uspokojení jeho nároku). I v tomto směru jsou závěry soudu I. stupně správné. Jak bylo již shora uvedeno, rozhodným datem pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty tak nemůže být den vyhlášení konečného rozhodnutí odvolacího trestního soudu či okamžik opožděného vyznačení doložky právní moci, když doložka právní moci je pouhým úředním osvědčením o právní skutečnosti, sama o sobě právní skutečností není; přijetí výkladu poškozeného žalobce by ve svých důsledcích mohlo vést k tomu, že počátek běhu lhůty by závisel na subjektivních pocitech účastníka či nahodilém chování úředních či jiných osob, pro což v zákonem upraveném postupu o náhradu nemajetkové újmy nemůže být dán prostor (III. ÚS. [číslo]).

17. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224, § 211 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit procesně úspěšné žalované na nákladech odvolacího řízení za 3 úkony právní pomoci po [částka] (§ 151 o. s. ř. a vyhláška č. 254/2015 Sb.) celkem částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.