23 CO 243/2021-175

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem obec a číslo proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozená dne datum bytem obec a číslo 2. jméno příjmení , narozený dne datum bytem obec a číslo 3. jméno příjmení , narozený dne datum bytem obec a číslo všichni zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení dědického práva, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 22.6.2021, č.j. 6 C 37/2019-149,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 7.011 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Shora uvedeným usnesením okresní soud určil, že žalobkyně [jméno] [příjmení], [rodné číslo], je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne 29.8.2018, posledně bytem [adresa]) a žalovaným uložil společně a nerozdílně nahradit náklady řízení žalobkyni k rukám jejího advokáta ve výši 43.266 Kč a České republice na účet Okresního soudu v [obec] nad orlicí ve výši 235,10 Kč (výroky II. a III.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o výše uvedeném požadavku žalobkyně, která tvrdila, že nejsou dány důvody vydědění dle listiny ze dne 14.7.2009 a ona je dědičkou zůstavitelky.

3. Žalobkyně uvedla, že byla zůstavitelkou a jejím manželem [jméno] [příjmení] v sedmi letech adoptována. Zůstavitelka tak byla její matkou, která ji částečně vychovávala. Od patnácti let bydlela v dětském domově, s rodiči ale udržovala kontakt. Rodiče za ní jezdili. Po dosažení zletilosti založila vlastní rodinu, měla svou domácnost a vzájemně se stýkali. Nemůže tak obstát první důvod uvedený v listině o vydědění, spočívající v tom, že dcera [jméno] (žalobkyně) už více než třicet let se zůstavitelkou nežila ve společné domácnosti. Neobstojí ani další tvrzení zůstavitelky, že po celou dobu byly s dcerou problémy, že si neustále půjčovala peníze, které nevrátila. Zůstavitelka jí poskytovala finanční prostředky pouze do doby, kdy začala být výdělečně soběstačná. Neobstojí ani to, že by zůstavitelce s ničím nepomáhala, a že když byla nemocná, že o ni nejevila zájem a nekomunikovala s ní. Zůstavitelce pomáhala do doby, kdy o to stála. Zajímala se o ni, navštěvovala ji se svými dětmi, telefonovaly si. Postupně ji však matka přestala zvát na návštěvy a odmítala se s ní stýkat. Zůstavitelka nestála o její osobní návštěvy a nechtěla, aby ji navštěvovaly ani její děti. Není také pravdou, že by často požívala alkohol a měla s ním problémy. Vychovala [počet] dětí a má [počet] vnoučat, od roku [rok] byla pěstounkou, vždy vedla řádný život. O tom svědčí zprávy v opatrovnickém spise. Dluhy se snažila aktivně řešit. Byly proti ní vedeny exekuce, ale vstoupila do oddlužení, které splnila. Zůstavitelka jí neumožňovala pomoc s údržbou nemovitosti. Šlo o dvojdomek, ve vedlejším domě žila sestra zůstavitelky, matka 1. a 2. žalovaných, a zůstavitelka říkala, že jí s péčí o domek pomohou děti sestry. Žalovaná [jméno] [příjmení] jí poté sdělila, ať matku nehledá, že ji nechce vidět.

4. Žalovaní s požadavkem žalobkyně nesouhlasili. Nejprve poukazovali na to, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dále trvali na tom, že žalobkyně by měla respektovat vůli zůstavitelky, neboť skutečnosti, uvedené v listině o vydědění ze dne [datum], jsou pravdivé. Žalobkyně se o zůstavitelku nezajímala, měla neustále problémy s penězi, poslední dva roky žila zůstavitelka v [název] [anonymizována dvě slova] v [obec], kde ji žalobkyně nenavštívila. Podíl na domě, který žalobkyně zdědila po svém otci [jméno] [příjmení], byl postižen exekucí, což způsobilo zůstavitelce velké psychické problémy spojené s ohrožením jejího bydlení a zůstavitelka musela odkoupit podíl žalobkyně na nemovitostech v exekuci.

5. Okresní soud rozhodoval ve věci poté, co byl jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 23.7.2019, č.j. 6 C 37/2019-62, zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20.12.2019, č.j. 23 Co 331/2019-76 Okresní soud ve svém prvém rozhodnutí uzavřel, že žalobkyně se svého práva nemůže domáhat žalobou na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Její žaloba nesplňuje předpoklady ustanovení § 170 z.ř.s., neboť nejde o určení dědického práva, když žalobkyně jako nepominutelná dědička nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku, rovnající se hodnotě jejího povinného dílu podle § 1654 odst. 1 věta prvá o.z. Tento svůj právní názor okresní soud vyslovil na základě závěrů rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.7.2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017 Odvolací soud neshledal, že by toto rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky bylo na souzenou věc zcela přiléhavé, neboť skutkový stav nebyl totožný. Ve věci souzené Nejvyšším soudem zůstavitel zanechal závěť a listinu o vydědění. Nepominutelný dědic napadal pouze listinu o vydědění a nikoliv závěť. Okruh dědiců byl dán závětí. Nepominutelný vyděděný dědic nemohl žalobou dosáhnout určení dědického práva, to mu nesvědčí. Svých práv se mohl domáhat jako věřitel dědiců žalobou na vydání povinného dílu z pozůstalosti.

6. V souzené věci zůstavitelka nezanechala závěť, ale pouze listinu o vydědění. Nebýt listiny o vydědění (resp. při neexistenci důvodů vydědění), byla by žalobkyně (jako jediná dcera zůstavitelky, která zemřela jako vdova) jedinou zákonnou dědičkou zůstavitelky v první třídě dědiců dle § 1635 odst. 1 o.z. Žalovaní jsou zákonnými dědici v další dědické posloupnosti, tj. třetí třídy dědiců dle § 1637 o.z. V souzené věci nebyl ustaven okruh dědiců závětí. Odvolací soud tak vycházel z právního názoru, že v takovém případě náleží nepominutelnému dědici (který napadá listinu o vydědění) žaloba na určení, že je dědicem zůstavitele dle § 170 z.ř.s. Jestliže zůstavitelka spolu s listinou o vydědění nepovolala pro případ smrti jiné dědice, tak je třeba uzavřít, že pokud by nepominutelný dědic byl vyděděn neplatně, tak se nebude k listině o vydědění přihlížet a bude postupováno, jako by nebyla vůbec sepsána. Pokud tak bude nepominutelný dědic vyděděn neplatně, bude mít jako dědic ze zákonné posloupnosti právo na dědický díl a nikoliv jen na povinný díl. Takový právní závěr vyslovil Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 21.5.2019, sp. zn. 21 Cdo 3755/2017 a obdobně se vyjádřil i Městský soud v Praze dále v usnesení ze dne 31.10.2017, sp. zn. 24 Co 92/2017, kde vyložil, že jde-li o případ, kdy popírá vyděděný potomek nejen platnost vydědění, ale zároveň i platnost závěti nebo jde o případ, kdy zůstavitel žádnou závěť nezanechal, je zde spor o dědické právo a ustanovení § 168, § 169 a § 170 z.ř.s. se použije přímo a také Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 27.9.2019, sp.zn. 24 Cdo 1777/2019 připustil žalobu podle § 170 z.ř.s. na určení, že je vyděděný potomek dědicem po zůstaviteli v situaci, kdy potomek zpochybňoval důvody vydědění a nebyla k dispozici závěť zůstavitele.

7. Soud prvého stupně poté vyšel ze zjištění, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. Dědické řízení je vedeno Okresním soudem v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 20 D 1132/2018. Žalobkyně je jedinou dcerou zůstavitelky, 3. žalovaný je bratrem zůstavitelky, 1. a 2. žalovaní jsou dětmi sestry zůstavitelky, [jméno] [příjmení], která zemřela. Zůstavitelka zanechala listinu o vydědění ze dne [datum]. Zároveň stanovila, aby se důsledky vydědění vztahovaly také na děti žalobkyně. Zůstavitelka zemřela jako vdova a žalobkyně, nebýt listiny o vydědění, by byla jedinou zákonnou dědičkou. Protože žalobkyně uplatnila své právo na dědictví, uložila jí pověřená komisařka usnesením ze dne 4.12.2018, č.j. 20 D 1132/2018-29 podat žalobu na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Řízení o dědictví je přerušeno do pravomocného skončení tohoto řízení.

8. Okresní soud vyložil, že s ohledem na to, že zůstavitelka zemřela [datum], je třeba v řízení o pozůstalosti postupovat dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“). Dále vycházel z toho, že platnost prohlášení v listině o vydědění ze dne 14.7.2009 je třeba ve smyslu ustanovení § 3072 o.z. posuzovat podle právní úpravy platné (a účinné) ke dni jejího pořízení, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). Pokud by však prohlášení o vydědění odporovalo tehdy platným předpisům, lze jej považovat za platné, vyhovuje-li nyní platnému občanskému zákoníku. Protože se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele (srov. § 3069 o.z.), je k platnému vydědění nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele. I když zůstavitel vyslovil jen některý z důvodů vydědění, lze ve sporném řízení vyvolaném postupem podle § 170 z.ř.s. prokázat vůči takovému dědici i jiný zákonný důvod vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.9.2019, sp.zn. 24 Cdo 1777/2019). U takové žaloby není třeba prokazovat naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř., neboť ten vyplývá z právní úpravy.

9. Okresní soud učinil zjištění o tom, že zůstavitelka zanechala listinu o vydědění ze dne [datum]. Listina je psána na počítači za účasti dvou svědků. Obsahem listiny je vydědění dcery [jméno] [příjmení], z důvodů uvedených v ustanovení § 469a odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném do 31.12.2013. Zůstavitelka stanovila, aby se důsledky vydědění vztahovaly na děti dcery [jméno] [příjmení].

10. První důvod podle § 469a) odstavec 1 písmene a) a b) vyjádřila zůstavitelka tak, že s ní dcera [jméno] už více než 30 let nežije ve společné domácnosti. Po celou dobu byly s dcerou problémy. Neustále si půjčovala peníze, které nikdy nevrátila. Dcera s ničím nepomáhá, a to ani, když je zůstavitelka nemocná, nejeví o ní žádný zájem. Dcera se zůstavitelkou nekomunikuje vůbec. Nepomáhá jí s údržbou nemovitosti, které je zřejmě z jedné čtvrtiny v jejím vlastnictví.

11. Další důvod podle § 469a) odstavec 1 písmeno d) obč. zák., vyjádřila zůstavitelka tím, že má dcera poslední dobou problémy s alkoholem. Má spoustu dluhů, které nijak neřeší. Na její jednu čtvrtinu podílu domu, ve kterém zůstavitelka bydlí, je vedeno několik exekucí, což velice těžce nese, zejména po psychické stránce. Dcera nejeví žádný zájem tuto vzniklou situaci řešit.

12. Soud prvního stupně uzavřel, že listina o vydědění byla pořízena po formální stránce platně, neboť byla učiněna v písemné formě za účasti divou svědků. Po formální stránce je platným jednáním zůstavitelky. Dále se okresní soud zabýval tím, zda byly naplněny důvody vydědění.

13. Z korespondence vedené mezi žalobkyní a zůstavitelkou od června roku 1991 do 25.5.2007 okresní soud zjistil, že žalobkyně informovala své rodiče o způsobu života, kde bydlí, jak prospívají děti. Rodiče zvala na návštěvu. V některých dopisech žádala o půjčení peněz, například na zaplacení uhlí, případně zasklení okna, s příslibem, že půjčka bude obratem vrácena. Žalobkyně se v korespondenci dotazovala na život rodičů.

14. Ze spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. P 172/2009 bylo zjištěno, že na základě rozsudku ze dne 11.12.2009, č.j. 0 P 172/2009-85, který nabyl právní moci dne 21.12.2009, byla žalobkyně pěstounkou nezletilé [jméno] a [jméno] (dětí své dcery [jméno]) Opatrovnický soud uzavřel, že žalobkyně skýtá záruku pro řádnou výchovu nezletilých dětí. Orgán péče o dítě v průběhu opatrovnického řízení vždy hodnotil žalobkyni jako spolehlivou, která řádně pečuje o děti a domácnosti. Její domácnost byla vždy shledána v naprostém pořádku. Odbor sociálních věcí [stát. instituce] ve zprávě ze dne 18.10.2013 uvedl, že péče o nezletilé a výchovné působení paní [příjmení] odpovídá intelektovým možnostem pěstounky. Základní potřeby dětí jsou náležitě zajišťovány. Ve zprávě ze dne 8.12.2014 bylo zmíněno, že domácnost pěstounky je v naprostém pořádku a čistotě, potřeby dětí jsou zajištěny. Z obsahu předloženého spisu bylo zjištěno, že se jedná o zprávy k životu žalobkyně v období od 11.11.2009 do 13.11.2018. Za celé toto období nebyly podány žádné připomínky k životu a chování žalobkyně. Naopak bylo shledáno, že žalobkyně zajišťuje řádně výchovu nezletilých dětí. Tato péče na ně působí velmi pozitivně (viz například zpráva Základní školy [obec] [město] [anonymizováno] ze dne 15.4.2009).

15. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 20 D 45/2007, [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], a usnesení o příklepu soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení] z [exekutorský úřad] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že žalobkyně zdědila po svém otci [jméno] [příjmení] spoluvlastnický podíl na nemovitostech budova [adresa] ve [obec] [obec] na stavební parcele [číslo] pozemkové parcely [číslo]. Stala se tak podílovým spoluvlastníkem na označených nemovitostech v rozsahu jedné čtvrtiny spolu se svou matkou, která vlastnila tři čtvrtiny nemovitosti. Podíl žalobkyně ve výši jedné čtvrtiny na označených nemovitostech byl postižen exekucí a tento podíl vydražila matka žalobkyně paní [příjmení] za nejvyšší podání 133 400 Kč.

16. Dále učinil okresní soud zjištění o tom, že u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] probíhalo insolvenční řízení žalobkyně, na základě návrhu ze dne 12.2.2014. Celkový objem přihlášených pohledávek činil 405.142,58 Kč. Dle usnesení insolvenčního soudu ze dne 30.11.2016 žalobkyně v průběhu oddlužení uhradila 100 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů a bylo vzato na vědomí splnění oddlužení dlužnice.

17. Ze zprávy [název] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [obec a číslo], [obec], ze dne 16.4.2019 bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] byla v tomto zařízení od 14.4.2015 do 29.8.2018. Po dobu jejího pobytu jí navštěvovala jednou týdně [jméno] [příjmení]. Žalobkyně zůstavitelku nenavštívila.

18. Z archiválií vedených [ulice] školou a základní školou v [obec] bylo zjištěno, že žalobkyně byla umístěna v Dětském domově v [obec] od roku [rok] do doby své zletilosti. Žalobkyně byla předána do domova mládeže dne [datum] adoptivními rodiči. Z obsahu předložených listin bylo zjištěno, že jmenovaná byla umístěna do dětského domova, neboť mezi rodiči a dcerou nebyl vytvořen žádný velký citový vztah. Tento jev byl nejvíce pozorován v deváté třídě. Její chování se změnilo a ke své práci ztratila zodpovědnost. Zjištěnou příčinou byla nízká inteligence žalobkyně, nedůvěra k rodičům, ke kterým měla nepatrný citový vztah a pokud jej měla tak spíše k matce. Dále nepozornost, slabá vůle, hravost, byla velmi dětská. Z předložených zpráv bylo dále zjištěno, že v posledním školním roce byla asi třikrát v Psychiatrické léčebně v [obec] z důvodu, že vztahy mezi osvojiteli a nezletilou byly spíše záporné, než aby se prohlubovaly. Vyskytly se výchovné potíže. Nezletilou si vzali manželé [příjmení], když jí bylo šest let a pravděpodobně se s ní nesžili. Nezletilá to nejvíce pocítila při dospívání, proto psychiatrická léčebna doporučila, aby byla z léčebny přemístěna přímo do Dětského domova v [obec]. Mezi žalobkyní a osvojiteli se nevytvořil vzájemný citový vztah. Osvojitelé byly dlouho v práci, zejména při sezónních pracích, a žalobkyně byla ponechávána o samotě. Aby nastal skutečný citový vztah, bylo v zájmu nezletilé, aby matka byla doma alespoň po dobu jednoho roku, když si jí vzali a opravdově se jí zabývala. V Dětském domově v [obec] jí byl zajištěn učební poměr v [název] [anonymizována dvě slova].

19. Okresní soud vyslechl svědky [jméno] [příjmení] (přítele žalobkyně), [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dcery žalobkyně), [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (sousedy ze [obec] a spolupracovníky zůstavitelky) a [titul] [jméno] [příjmení] (děkana ve [obec]).

20. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je přítelem žalobkyně od roku [rok] dosud. Znal dobře i její rodiče. Jednou měsíčně je společně navštěvovali. Vztah žalobkyně a otce byl dobrý. Vztah s matkou byl horší. Matka měla neustále na žalobkyni nějaké narážky. Ví o žádosti žalobkyně o půjčku ve výši 6.000 Kč na rekonstrukci obývacího pokoje, její žádost byla odmítnuta. O jiných půjčkách mu není nic známo. Žalobkyně nikdy neměla problémy s alkoholem. Za života otce žalobkyně vše fungovalo normálně. Po jeho smrti se chování matky změnilo. Zůstavitelka sdělila telefonicky žalobkyni, ať k ní nejezdí, že jí tam nic nepatří. Žalobkyni to bylo líto. Naposled byli společně ve [obec] asi před sedmi lety. Nikdo neotevřel. Žalobkyně volala [jméno] [příjmení], aby zjistila, kde je matka. Ta jí sdělila, ať jí nehledá, že o ni matka nemá zájem. Zůstavitelka nikdy nehovořila o svých zdravotních problémech. Byla nepřístupná.

21. Z výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v dětství pravidelně jezdily ke svým prarodičům. Na tyto návštěvy měly pěkné vzpomínky. Srdečný vztah měly s dědou. Babička někdy nadávala mamince (žalobkyni). Vytýkala jí způsob jejího života. Při takových situacích děda babičku napomínal. Po smrti dědy nastala změna, babička přestala s rodinou žalobkyně komunikovat. V roce [rok] jí chtěla svědkyně [jméno] [příjmení] ukázat narozenou dceru. Zůstavitelka jí však sdělila, že by bylo lepší, aby se neozývaly a nehledaly jí. Nikdo nevěděl, co se stalo. Svědkyně jí opětovně kontaktovala v roce 2014 společně se svou matkou. Dům byl zamčený. Zjišťovaly, kde zůstavitelka je. Teprve od sousedů se dozvěděly, že ji odvezla sanita. Následně se od rodiny [příjmení] dozvěděly, že nemají babičku kontaktovat, že si to nepřeje a nechce je vidět. Žalobkyni to mrzlo. Chtěla zůstavitelku navštívit a vše vysvětlit. Nejprve jim bylo sděleno, že je v pečovatelském domě ve [obec], tam nikdo takového jména nebyl a není. Stejně tak v LDN v [obec].

22. Z výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že znali zůstavitelku a jejího manžela. Věděli, že adoptovali dceru. Nikdo ji však blíže neznal. Byla u nich jako malá. Adopce nedopadla dobře a dcera od nich odešla. Zůstavitelka i její manžel byli uzavření lidé. Nikdy nic na sebe neřekli. Neměli žádné kamarády. Nikdo ze slyšených svědků neznal jejich rodinné poměry. Oba byli příjemní lidé. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že v roce 1998 viděl, jak zůstavitelku a jejího manžela navštěvovala žalobkyně s dětmi. Po smrti manžela zůstavitelky občas pomáhal paní [příjmení] s drobnými pracemi doma. Při jedné příležitosti se dozvěděl, že vydědila dceru, údajně proto, že udělala dluhy na půlku baráku.

23. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který vozil zůstavitelku na bohoslužby do [obec], bylo zjištěno, že od zůstavitelky věděl, že měla osvojenou dceru. Mluvila o tom pouze okrajově.

24. Při hodnocení naplnění důvodů vydědění uvedených v § 469a) odst. 1 písmene a) obč. zák. se okresní soud zabýval zejména tím, zda byla žalobkyni (vyděděné) dána v inkriminovaném případě příležitost i reálná možnost zůstaviteli potřebnou pomoc skutečně poskytnout, že zůstavitelka tuto pomoc neodmítala, např. měla zájem se s vyděděnou stýkat a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy. Vycházel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, ze dne 20.1.2004, sp.zn. 21 Cdo 3213/2012, ze dne 28.11.2013 či sp.zn. 21 Cdo 2088/2013, ze dne 8.10.2014, podle níž otázku, zda potomek zůstavitele trvale projevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a respektování dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně a citově dotýká, kde mu tento stav vadí; nikoli pokud je mu tento stav lhostejný, případně, kdy k němu sám i podstatně přispěl. Judikatura soudu rovněž dovodila, že za vedení nezřízeného života lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoli jen nahodilosti, či ojedinělosti) a dlouhodobosti, když zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímám většinou společnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2010 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 66 ročník 2012). Vedením nezřízeného života je proto namístě rozumět – v souladu s právní teorií, zejména závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci či promrhávání rodinného majetku, apod.

25. Okresní soud poté uzavřel, že žaloba je důvodná a důvody pro vydědění tak, jak jsou popsáno v listině o vydědění ze dne [datum], nebyly dány.

26. Žalobkyně byla zůstavitelkou a jejím manželem [jméno] [příjmení] v [počet] letech osvojena. Vyrůstala s rodiči a následně v dětském domově, kam byla umístěna na návrh nemocničního zařízení, neboť mezi ní a rodiči nevzniklo citové pouto. I v době, kdy byla umístěna v dětském domově, nezanikl vztah mezi nimi. Rodiče ji pravidelně navštěvovali. Návštěvy trvaly i v době, kdy žalobkyně založila vlastní rodinu. Za života [jméno] [příjmení] probíhaly vzájemné návštěvy obou rodin. Změna nastala po jeho smrti [datum]. Vztah zůstavitelky a žalobkyně nebyl příliš dobrý. Zůstavitelka se k žalobkyni nechovala nejlépe (poté, co se vzdálila z místnosti, začala ji pomlouvat, vyptávala se, zda se stará o děti, zda nepije). Žalobkyně žila se svými adoptivními rodiči necelých osm let svého života. Často pobývala ve zdravotnických zařízeních, byly řešeny problémy, pramenící ze vztahu mezi ní a rodiči. Z archivních materiálů dětského domova bylo zjištěno, že příčinou bylo nenavázání citového pouze mezi rodiči a adoptivní dcerou. Tuto skutečnost nelze přičítat pouze k tíži žalobkyně, která byla od 15 let umístěna do dětského domova. Ve zletilosti založila svou rodinu, rodiče stále kontaktovala a informovala je o svém životě, projevovala zájem o návštěvy. Nebylo prokázáno, že by si žalobkyně neustále půjčovala peníze, ani že by o zůstavitelku jako dcera neprojevovala žádný zájem. Bylo prokázáno, že sama zůstavitelka po smrti manžela odmítala styk se žalobkyní a neměla zájem ani o kontakt s jejími dětmi. Žalobkyně tak nemohla projevovat o zůstavitelku opravdový zájem, který by projevovat mohla, neboť neměla reálnou možnost stýkat se svou matkou a udržovat s ní běžné příbuzenské vztahy. Nepřichází tak v úvahu důvody pro vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a), b) obč. zák., jak uzavřel Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 20.1.2004, sp.zn. 30 Cdo 2214/2002, případně ze dne 28.11.2013, sp.zn. 21 Cdo 3213/2012 Okresní soud vyložil, že zůstavitelka podstatným způsobem přispěla k vytvoření popsaného stavu mezi žalobkyní a adoptivními rodiči, který dle archivních zpráv z dětského domova věnovali více času práci a neprojevovali opravdový citový vztah k adoptovanému dítěti.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žila řádným životem, byla zaměstnaná, starala se o děti, byla pěstounkou. Tou byla již v době, kdy byla pořízena listina o vydědění. Řádný život žalobkyně byl prokázán zprávami z opatrovnického spisu Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Neobstojí tak další důvod vydědění dle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák., neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně trvale vedla nezřízený život. Žalobkyně sice měla dluhy a byly na ní vedeny exekuce. Své závazky vyřešila v insolvenčním řízení oddlužením. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně nadměrně požívala alkohol.

28. Chování žalobkyně nenaplňovalo znaky takového chování, které by bylo možné považovat za hrubé porušení dobrých mravů a to porušení značné intenzity nebo porušování soustavné. Není dán tak důvod vydědění dle § 469a dost. 1 písm. a), b) obč. zák. spočívající v neposkytnutí pomoci a neprojevování opravdového zájmu, neboť to byla zůstavitelka, která neměla zájem o kontakt s rodinou žalobkyně a neměla zájem podávat informace o sobě, o svém zdravotním stavu. Nemohla tak očekávat poskytnutí potřebné pomoci ve stáří a návštěvy v domově pro seniory, když rodině nebyla ani informována o tom, kam byla umístěna. Žalobkyni nebyla dána příležitost ani reálná možnost potřebnou pomoc poskytnout.

29. S ohledem na výše uvedené okresní soud žalobě vyhověl, neboť není dán žádný důvod pro vydědění zůstavitelky a žalobkyně je tak dědičkou po ní.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a uložil žalované straně povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 43.266 Kč, spočívající v zaplacených soudních poplatcích dvakrát 2.000 Kč (ze žaloby a z odvolání) a v nákladech za zastoupení advokátem – odměna advokáta za 11 úkonů právní služby po 2.500 Kč (podle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů 11 x 300 Kč, náhrada za promeškaný čas 35 x 100 Kč (§ 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů osobním automobilem 4.966 Kč ([obec] – [obec] a zpět, 7 x 120 km při užití osobního automobilu Suzuki SX4 a průměrné spotřebě benzínu Natural 5,4 l [číslo] km, podle vyhl. č. 333/2018 Sb., vyhl. č. 358/2019 Sb. a 589/2020 Sb.).

31. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil dále okresní soud procesně neúspěšným žalovaným naradit státu vzniklé náklady v souvislosti se svědečným ve výši 265,10 Kč.

32. Rozsudek okresního soudu napadli odvoláním žalovaní. Trvali na tom, že listina o vydědění obsahuje pravdivé informace. Uvedli, že jsou oproti žalobkyni v procesní nevýhodě, neboť žalobkyně napadá právní jednání zůstavitelky, která již nežije a důkazy o vztazích zůstavitelky a žalobkyně se shánějí obtížně. Předložená korespondence a vedení exekucí potvrzují informaci zůstavitelky o dlouhodobě neřešených finančních problémech žalobkyně a také svědci z okruhu zůstavitelky potvrdili, že mezi zůstavitelkou a žalobkyní neexistoval praktický žádný vztah a žalobkyni prakticky nikdo neznal. Uplatnění dědického práva žalobkyní je pošlapání vůle zůstavitelky, postačí přitom, aby důvody pro vydědění byly dány nejpozději k okamžiku smrti, nemusí trvat až do jeho smrti. Není proto rozhodné, že zůstavitelka jako matka přestala mít zájem o žalobkyni jako o dceru. Obdobně to platí pro marnotratný život žalobkyně, jejíž finanční situace se následně zlepšila a žalobkyně jej řešila insolvencí. Žalobkyně měla neustále problémy s penězi. Žádala o půjčky, které nevracela. To potvrzuje korespondence. Žalobkyně neměla o zůstavitelku zájem a nepomáhala jí. Vedla trvale nezřízený život. Po smrti manžela zůstavitelky získala žalobkyně ¼ nemovitostí, kde žila zůstavitelka, přestože také žalobkyně získala dědictvím také částku přes 150.000 Kč, byl její spoluvlastnický podíl na nemovitostech postižen exekucí. To zůstavitelku velice zasáhlo a byla nucena podíl žalobkyně v exekuci odkoupit za 133.400 Kč. Pokud pak byla žalobkyně oddlužena, očividně použila i finanční prostředky k zajištění potřeb nezletilých dětí, které měla v pěstounské péči. Pokud okresní soud odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.11.2011, sp.zn. 21 Cdo 190/2010, naplnila žalobkyně svým chováním veškeré znaky nezřízeného života, neboť své děti vystavila riziku odebrání, zadlužovala se, bez možnosti dluhy splácet a promrhávala rodinný majetek, kdy ani nabyté dědictví nestačilo k úhradě jejích dluhů. Není pak podstatné, že následně žalobkyně začala vést řádný život, ale že byl naplněn důvod pro vydědění. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

33. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Důvody v listině o vydědění nemohou obstát a byly vyvráceny provedeným dokazování. Zopakovala, že po založení vlastní rodiny za rodiči i se svými dětmi a druhem jezdila, chování zůstavitelky se změnilo po smrti manžela, zůstavitelka přestala být přátelská a o návštěvy nestála, odmítla její pomoc. Pokud tak zůstavitelka přestala mít zájem o kontakt s ní, nemůže být tato skutečnost přičítána k její tíži. V roce [rok] se dozvěděla o tom, že měla matka mrtvičku, jela ji navštívit, doma ji nezastihla, [jméno] [příjmení] jí sdělila, že je v nemocnici ve [obec], ale ať ji nehledá, že ji zůstavitelka nechce vidět. Ve [obec] jí sdělili, že tam zůstavitelka není. Ze zpráv z dětského domova vyplývá, že zůstavitelka a její manžel na žalobkyni fakticky neměli čas, více se věnovali práci. Žalovaní do spisu založili selektivně vybrané dopisy, které navíce neprokazují nic jiného, než že byla s rodiči v písemném kontaktu. V řízení bylo také prokázáno, že vedla řádný život, starala se o své děti a následně vnuky, které měla v pěstounské péči. V době, kdy vznikla listina o vydědění, již byla pěstounkou. Vždy byla řádně zaměstnána, následně vykonávala funkci pěstouna. Příjem pěstouna je jakýmkoliv jiným příjmem obdobným příjmem ze zaměstnaneckého poměru. V minulosti sice měla dluhy, snažila se je splácet a následně je vyřešila v insolvenci oddlužením. Důvody vydědění tak nebyly dány v okamžiku vzniku listiny o vydědění a nebyly zde dány ani ke dni úmrtí zůstavitelky.

34. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) a dospěl k následujícím závěrům.

35. Soud prvého stupně v dané věci provedl potřebné dokazování a z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc správně právně posoudil, když správně vycházel z toho, že s ohledem na to, že zůstavitelka zemřela dne 29.8.2018, je třeba při dědění použít právo platné v den smrti zůstavitele (srov. § 3069 o.z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014 („ o.z.“) a z hlediska procesních předpisů zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním („ z.ř.s.“). Správně také uzavřel, že v souzené věci (kdy zůstavitelka nezanechala závěť, ale pouze listinu o vydědění) náleží žalobkyni žaloba na určení, že je dědičkou zůstavitelky (ze zákonné posloupnosti s právem na dědický díl) podle § 170 z.ř.s., kdy u této žaloby není třeba prokazovat naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř., neboť ten vyplývá z právní úpravy.

36. Platnost prohlášení v listině o vydědění ze dne 14.7.2009 správně ve smyslu ustanovení § 3072 o.z. posuzoval okresní soud podle právní úpravy platné (a účinné) ke dni jejího pořízení, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“), a dále vycházel z toho, že prohlášení o vydědění lze považovat za platné i tehdy, vyhovuje-li nyní platnému občanskému zákoníku. Rovněž správně vycházel z toho, že k platnému vydědění je nutné prokázat existenci zákonného důvodu vydědění až ke dni smrti zůstavitele, včetně toho, že i když zůstavitel vyslovil jen některý z důvodů vydědění, lze ve sporném řízení prokázat i jiný zákonný důvod vydědění. V této souvislosti odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky.

37. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o tom, že listina o vydědění je formálně platná (§ 469a odst. 3, § 476 obč. zák.) a žalobkyni se podařilo prokázat, že důvody vydědění nebyly dány a ona je proto dědičkou zůstavitelky. Odvolací soud odkazuje na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, včetně odkazů na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a dodává následující.

38. Byť lze vztahy mezi zůstavitelkou a žalobkyní považovat za narušené a řadu let se nestýkaly, tak nelze pominout, že v řízení bylo prokázáno, že zůstavitelka o vztah se žalobkyní nestála a žalobkyně tak neměla reálnou možnost o ni projevovat zájem ani poskytovat pomoc. Tvrzený nezájem žalobkyně v listině o vydědění se zůstavitelky nedotýkal a nevadil jí. Okresní soud případně poukázal na historii vztahu zůstavitelky a žalobkyně, kdy to byla zůstavitelka a její manžel, kteří po osvojení žalobkyně v jejích sedmi letech zůstávali stále dlouho v práci, ponechávali žalobkyni o samotě a zůstavitelka se nezletilou žalobkyní opravdově nezabývala (nezůstala s ní doma). Prvotní příčina nedobrých vztahů zůstavitelky a žalobkyně tak ležela na straně zůstavitelky. V období problematického dospívání umístili rodiče žalobkyni do dětského domova. Problémy žalobkyně pramenily z její nízké inteligence a nedůvěry k rodičům, ke kterým měla nepatrný citový vztah, dále byla nepozorná, hravá, opakovaně byla v psychiatrické léčebně. Žalobkyně do zletilosti zůstala v dětském domově, následně měla svou vlastní rodinu. Z provedeného dokazování vyplývá, že i pak byly udržovány vztahy, a to až do smrti otce žalobkyně. Poté to byla zůstavitelka, která o další kontakty neměla zájem. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že důvody vydědění dle § 469a odst. 1 písm. a), b) obč. zák. nebyly naplněny.

39. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla dluhy, pro které byly vedeny exekuce. Zůstavitelky se muselo nepochybně dotknout, že byl exekucí postižen spoluvlastnický podíl na nemovitosti, kde bydlela. Na druhou stranu to byl ale majetek žalobkyně, který nabyla po otci dědictvím. Následně své dluhy sanovala v insolvenčním řízení oddlužením, které splnila. Její žádosti o půjčky od rodičů byly dle provedeného dokazování drobného charakteru. Způsob vedení života žalobkyně byl v období let [rok] až [rok] zdokumentován zprávami orgánu sociálně-právní ochrany dětí (který prováděl pravidelná šetření v domácnosti žalobkyně jako pěstounky). Ze žádné zprávy nevyplývá, že by žalobkyně nevedla řádný život; naopak byla hodnocena jako spolehlivá, zajišťující řádně péči o děti a domácnost. Nebylo prokázáno, že by měla žalobkyně problémy s alkoholem. Není tak naplněn důvod vydědění dle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák.

40. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu, včetně výroků o náhradě nákladů řízení, které byly vyčísleny správně s odkazem na příslušná ustanovení právních předpisů, potvrdil.

41. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na zastoupení advokátem – odměna advokáta za dva úkony právní služby po 2.500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb., za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), paušální náhrada hotových výdajů dvakrát 300 Kč, náhrada ztráty času pětkrát 100 Kč (§ 13 odst. 4, § 14 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), náhrada cestovních výdajů z [obec] do [obec] a zpět ve výši 911 Kč (podle vyhl.č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km, ceně pohonných hmot 37,10 Kč a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km). Celkové náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí 7.011 Kč, tyto náklady jsou žalovaní, jejichž procesní společenství je nerozlučné (srov. § 91 odst. 2 o.s.ř.), povinni nahradit společně a nerozdílně žalobkyni k rukám jejího advokáta v zákonné třídenní lhůtě (srov. § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).