23 Co 255/2025 - 102

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 2 x 210 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. července 2025, č. j. 28 C 77/2025-79, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 400 Kč od 19. 5. 2025 do 10. 8. 2025, jinak se rozsudek ve výroku I potvrzuje ve znění: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 11. 8. 2025 do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II o věci samé mění tak, že se zamítá žaloba co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 400 Kč od 19. 5. 2025 do 10. 8. 2025, jinak se rozsudek ve výroku II potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku III o věci samé potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV o nákladech řízení ruší a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 25. 7. 2025 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky ode dne[Anonymizováno]19. 5. 2025, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 23 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od dne 19. 5. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení částky 187 200 Kč pro každého ze žalobců (výrok III) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované každý na náhradě nákladů řízení částku 234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali proti žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 210 600 Kč pro každého ze žalobců za nemajetkovou újmu způsobenou jim nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“). V posuzovaném řízení se žalobci domáhali slevy z kupní ceny ve výši 153 600 Kč, přičemž řízení trvalo od 2. 11. 2010 do 29. 10. 2024, tedy 14 let. Žalovaná vyplatila žalobcům zadostiučinění ve výši 140 400 Kč, avšak s touto výší žalobci s ohledem na inflaci nesouhlasili. Rovněž nesouhlasili s posouzením kritérií ze strany žalované, která ponížila částku o 60 %. Žalobci proto požadovali doplatit rozdíl mezi částkou vyplacenou žalovanou ve výši 140 400 Kč a požadovanou částkou ve výši 351 000 Kč, tedy 210 600 Kč pro každého ze žalobců. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a proto žalobcům poskytla zadostiučinění ve výši 140 400 Kč pro každého, přičemž tato částka odpovídá všem zjištěným okolnostem případu.

3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] a listinných důkazů.

4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“). Soud prvního stupně vyšel z prokázaného zjištění, že řízení trvalo od podání žaloby dne 2. 11. 2010 do 29. 10. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tedy bez tří dnů celkem 14 let. Předmětem řízení bylo zaplacení slevy z kupní ceny za prodej rodinného domu. S ohledem na předmět řízení soud prvního stupně považoval délku řízení za nepřiměřenou. Shledal, že v řízení došlo k průtahům ze strany soudu v období od 18. 9. 2013 do 17. 3. 2014, dále v období od 26. 6. 2014 do 15. 6. 2015, od 15. 6. 2015 do 4. 1. 2016 a od 23. 1. 2017 do 12. 7. 2011 (správně 16. 3. 2017 – pozn. odvol. soudu). První vydaný rozsudek ze dne 4. 7. 2018 soud vypravil až 2. 10. 2018, aniž by došlo k prodloužení lhůty pro vypravení rozsudku. Soud nepostupoval v řízení zcela koncentrovaně, chaoticky zadával nové znalecké posudky. Dále shledal, že řízení vykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Ve věci bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, nalézací soud rozhodoval meritorně 2×, rovněž 2× rozhodoval odvolací soud. V mezidobí bylo rozhodováno o odvolání proti odměně znalců. Žalobci se na délce řízení nepodíleli. Pokud jde o objektivní význam předmětu řízení, jedná se o spor, který je typově spojen s běžným významem. Žalobci nebyli omezeni v možnosti užívat rodinný dům, přičemž hodnota sporu dosahovala částky 153 606 Kč. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když délka řízení byla ve vztahu k jeho průběhu nepřiměřená a žalobcům vznikla nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích. Soud vycházel z částky 18 000 Kč za jeden rok řízení (za první dva roky z částky poloviční), a to s ohledem na délku řízení 14 let. Dospěl k základní částce ve výši 234 000 Kč. Námitku žalobců, že by částka měla být s ohledem na ekonomickou realitu vyšší, soud nepovažoval za důvodnou. Výše finančního odškodnění stanovená ve Stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) je dosud přiměřená a odpovídající životní úrovni v České republice. Při posouzení jednotlivých kritérií se soud ztotožnil se žalovanou, že od základní částky je třeba odečíst 35 % z důvodu skutkové, právní i procesní složitosti věci. Dalších 10 % soud odečetl s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, které ve věci rozhodovaly. Ztotožnil se i se snížením o 15 % z důvodu sdílené újmy žalobců. S ohledem na chaotický postup soudu a průtahy v řízení soud základní částku navýšil o 30 %. Celkem tak došlo ke snížení základní částky o 30 %. Uzavřel, že žalobcům náleží 163 800 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná mimosoudně uhradila 140 400 Kč, přiznal každému ze žalobců dalších 23 400 Kč a ve zbylé části žalobu zamítl jako nedůvodnou.

5. Žalobcům přiznal i úrok z prodlení, a to od ode dne podání žaloby, když žalovaná vydala své stanovisko dne 19. 3. 2025, v něm odmítla uznat nárok žalobců nad rámec přiznané částky. Tím podle soudu došlo i k ukončení případné šestiměsíční lhůty.

6. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci úspěšná z 89 %, přiznal poměrnou část nákladů řízení, kterou jsou povinni uhradit procesně neúspěšní žalobci.

7. Proti rozsudku podali včasná a přípustná odvolání všichni účastníci řízení.

8. Žalobci se odvolali do zamítavého výroku III a do výroku IV o nákladech řízení. Namítali nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění. Postup soudu prvního stupně, který snížil částku o 60 % a navýšil ji pouze o 30 % z důvodu chaotického postupu soudu, je v rozporu se závěry Stanoviska, podle něhož má být při hodnocení kritérií zohledněn kumulativní dopad všech zjištěných okolností, přičemž v dané věci intenzita nesprávného úředního postupu a délka řízení zjevně převyšují důvody pro snižování. Nesouhlasili s hodnocením významu předmětu řízení pro žalobce, kdy soud zařadil význam sporu mezi běžné, ačkoliv šlo o majetkový spor přímo související s koupí a užíváním rodinného domu, tedy o nemovitost, která představuje zásadní životní hodnotu. Žalobci zahájili soudní řízení v aktivním věku [věk] let a spor byl ukončen v jejich [věk] letech, kdy pobírají starobní důchod. V důsledku probíhajícího řízení nemohli dům opravit, byt nebyl vymalován, a protože bylo jasné, že paní soudkyně bude zadávat další posudky, žalobci museli finanční prostředky rezervovat na soudní řízení. Nyní se ceny oprav zvýšily, a finanční úspora určená na stáří, musí být zčásti použita na opravu. Žalobce a) pak musí v [věk] letech nadále pracovat, aby si udržel určitou životní úroveň. Podle žalobců čtrnáctiletá délka sporu o částku odpovídající významné části kupní ceny nemovitosti je sama o sobě natolik excesivní, že by měla vést k poskytnutí vyšší kompenzace. Soud prvního stupně se však omezil na mechanické uplatnění procentních srážek. I podle judikatury je na místě v případě, že délka řízení výrazně přesahuje obvyklé případy, což v praxi Nejvyššího soudu je cca nad 10 let, základní částku výrazně navýšit, a to i bez dalších důvodů. Žalobci nesouhlasili ani s tím, že soud nezohlednil inflaci. Mají za to, že je to v rozporu s principem plné náhrady újmy. Čtrnáctileté řízení zakončené v roce 2024 bez zohlednění poklesu kupní síly vede k tomu, že žalobci reálně obdrží odškodnění nižší, než by bylo přiměřené při zahájení řízení. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobcům dalších 187 200 Kč pro každého z nich s příslušenstvím a rovněž uloží žalované povinnost zaplatit náklady řízení v plném rozsahu.

9. Žalovaná se odvolala do výroků I, II a IV. Měla za to, že soud prvního stupně neposoudil věc správně po právní stránce. Žalovaná nesouhlasila s navýšením základního odškodnění o 30 % z důvodu postupu soudu. Setrvala na tom, že zvýšení o 20 % je odpovídající a dostatečné. Podle žalované je částka 140 400 Kč, kterou přiznala každému ze žalobců, spravedlivá a dostatečně odškodňuje nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla. Rovněž nesouhlasila s přiznáním úroku z prodlení od 19. 5. 2025. Žádost žalobců o poskytnutí odškodnění byla žalované doručena 10. 2. 2025, přičemž Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že stát je povinen nahradit škodu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk, přičemž teprve marným uplynutím této lhůty se stát ocitá jako dlužník v prodlení. Žádost žalobců byla žalované doručena 10. 2. 2025, případný úrok z prodlení proto náleží od 11. 8. 2025. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II tak, že žaloba se zamítá a výrok IV tak, že žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobci se vyjádřili k odvolání žalované tak, že je považují za neopodstatněné a souhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a po doplnění dokazování listinami (§ 213 odst. 2, § 213a odst. 1 o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobců není opodstatněné, odvolání žalované je důvodné jen zčásti.

12. Soud prvního stupně si opatřil podklady pro rozhodnutí v potřebném rozsahu, a jeho skutková zjištění v zásadě mají oporu v provedeném dokazování. I odvolací soud proto může vycházet ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně.

13. S ohledem na odvolací námitky žalobců týkající se složitosti věci odvolací soud doplnil dokazování meritorními rozhodnutími vydanými v posuzovaném řízení, neboť je možné zjistit z nich další právně významné skutečnosti.

14. Odvolací soud vzal za prokázané, že soud I. stupně rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne 4. 7. 2018, č. j. [spisová značka]. Výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 5 167 Kč s příslušenstvím, výrokem II žalobu co do částky 148 439 Kč s příslušenstvím zamítl a výroky III a IV rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobců i žalovaného rozhodl ve věci dne 5. 12. 2019 pod č. j. [číslo], odvolací soud, který rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 2 000 Kč s příslušenstvím potvrdil, ohledně části úroku z prodlení změnil tak, že se žaloba zamítá a ohledně částky 3 167 Kč s příslušenstvím rozsudek zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok I), rozsudek soudu I. stupně ve výroku II ohledně částky 40 198,27 Kč s příslušenstvím a ohledně částky 108 240,73 Kč s příslušenstvím zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok II) a zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o nákladech řízení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok III). Z odůvodnění rozsudků se podává, že žalobci se domáhali proti žalovanému zaplacení částky 141 106 Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti žalovaného za vady a částky 12 500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Částka 141 106 Kč se skládala z jednotlivých dílčích nároků na slevu, přičemž těchto dílčích nároků žalobci uplatnili celkem 26. Soud I. stupně provedl dokazování řadou listin a čtyřmi znaleckými posudky. Po právní stránce posuzoval věc podle starého občanského zákoníku, zabýval se jednotlivými vytčenými vadami i nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud doplnil dokazování řadou listin a znaleckým posudkem, poté posuzoval námitku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kterou žalovaný uplatnil v průběhu odvolacího řízení. Soud I. stupně rozhodl ve věci podruhé rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, č. j. [spisová značka], tak, že žalobě vyhověl co do částky 61 700 Kč a příslušenství (výrok I), co do částky 40 500 Kč a příslušenství žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III, IV a V). Před vydáním rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení, když žalobci vzali žalobu zčásti zpět. Skutková zjištění učinil soud prvního stupně z listinných důkazů, fotografií, účastnického výslechu předsedy představenstva žalovaného, výslechu svědků, znaleckých posudků, výslechu znalců a místního šetření. K odvolání žalobců i žalovaného byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 26. 9. 2024, č. j. [spisová značka].

15. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav věci způsobilým podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Soud prvního stupně posoudil věc správně po právní stránce, pokud dospěl k závěru, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 14 let, došlo k porušení práva žalobců na spravedlivý proces, zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož součástí je požadavek na přiměřenost délky řízení. Správný je i jeho závěr, že žalobcům je třeba přiznat za vzniklou nemajetkovou újmu zadostiučinění v penězích. Ostatně ke stejnému názoru dospěla sama žalovaná, která žalobce částečně odškodnila v rámci předběžného projednání nároku.

18. Při stanovení výše zadostiučinění soud prvního stupně vycházel z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, a vzhledem ke zjištěným skutečnostem dospěl ke správnému závěru, že přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé žalobcům představuje právě částka 163 800 Kč pro každého z nich.

19. Odvolací soud nepovažuje za logicky rozporné, pokud soud prvního stupně snížil základní částku z důvodu složitosti věci o 45 % a navýšil o 30 % z důvodu postupu soudu. Takové hodnocení kritérií odpovídá zjištěným skutečnostem a nezakládá nepoměr mezi kritérii složitost řízení a postup soudu. Tato kritéria ovlivňují výši základní částky v tom poměru, jak se podílely na délce řízení.

20. Pokud jde o složitost věci, v řízení bylo prokázáno, že posuzovaná věc byla složitá po skutkové stránce – žalobci sice uplatnili nárok na zaplacení finanční částky 153 606 Kč, ale tato částka byla souhrnem dílčích nároků, a to nároku na vydání bezdůvodného obohacení a nároků na slevu z ceny koupeného rodinného domu, kdy žalobci namítali 26 jednotlivých vad rodinného domu. Tato skutečnost si vyžádala obsáhlé dokazování ve věci, neboť soudy se musely jednotlivými dílčími nároky zabývat. Rozsah uplatněných dílčích nároků také předznamenal rozsah nutného dokazování ke zjištění skutkového stavu věci.

21. Věc byla složitá po procesní stránce, kdy soud prováděl dokazování listinami, účastnickým výslechem, výslechem svědků, znalců, znaleckými posudky a listinami, provedl místní šetření. Provedené dokazování bylo mimořádně obsáhlé, jak konstatoval i odvolací soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2024, č. j. [spisová značka]. Soud rovněž ustanovoval a zprošťoval znalce, opakovaně rozhodoval o znalečném, rozhodoval o svědečném, vyzýval účastníky k zaplacení soudních poplatků, rozhodoval o částečném zastavení řízení a opakovaně o žádostech o odročení jednání.

22. Věc byla řešena meritorně na dvou stupních soudních soustavy, kdy ve věci dvakrát rozhodoval soud prvního stupně a dvakrát soud odvolací, přičemž i odvolací soud doplňoval dokazování a nově se zabýval námitkou promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení. Kromě toho odvolací soud rozhodoval i o odvoláních proti znalečnému.

23. Snížení základní částky z důvodů skutkové, procesní i právní složitosti o 45 % je tak zcela odpovídající zjištěnému předmětu a průběhu řízení.

24. V řízení bylo dále prokázáno, že k délce řízení přispěl nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, a vyskytla se i období nečinnosti (viz bod 16 odůvodnění napadeného rozsudku, na který lze z důvodu stručnosti odkázat). Proto nepostačí zohlednit postup soudu toliko ve formě odškodnění, která je peněžitá, ale pochybení soudu je potřeba vyjádřit navýšením základní částky, přičemž zcela odpovídající zjištěným skutečnostem je navýšení o 30 %. Navýšení pouze o 20 %, které prosazuje žalovaná, ani podle odvolacího soudu dostatečně nevystihuje to, co bylo zjištěno o průběhu posuzovaného řízení. V posuzovaném řízení totiž soud zjevně nepostupoval v souladu s ust. § 6 o. s. ř. a nezajistil, aby ochrana práv účastníků byla rychlá a účinná.

25. Soud prvního stupně správně posoudil i kritéria význam předmětu řízení pro žalobce a chování poškozeného. Odvolací soud je shodného názoru jako soud prvního stupně, že tato kritéria se v základní částce nijak neprojeví. Řízení o nároku z titulu odpovědnosti za vady a o nároku na vydání bezdůvodného obohacení nepatří k řízením se zvýšeným významem, jako je typicky řízení trestní, nebo řízení, jehož předmětem je ochrana osobnosti, pracovněprávní či rodinně-právní vztahy nebo věci osobního stavu. Třebaže žalobci mohou subjektivně vnímat význam řízení z hlediska jeho předmětu jako vysoký, objektivní skutečnosti svědčící pro zvýšení částky za význam předmětu řízení pro žalobce tvrzeny ani zjištěny nebyly. Po dobu posuzovaného řízení nebylo žalobcům bráněno, aby v domě bydleli. V posuzovaném řízení byla pro žalobce v sázce peněžitá částka, zprvu ve výši 156 606 Kč s příslušenstvím po částečném rozhodnutí a částečném zpětvzetí žaloby pak částka 102 200 Kč s příslušenstvím, v konečném výsledku byli žalobci úspěšní ohledně částky 71 500 Kč. Kompenzační řízení neslouží k tomu, aby žalobcům byly reparovány finanční prostředky, které nezískali v posuzovaném řízení, nebo které vynaložili na opravy domu po skončení posuzovaného řízení. Obecně pak není důvodné, aby náhrada za nemateriální újmu v penězích přesahovala svou výší peněžní částku, která byla předmětem posuzovaného řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). S kritériem významu řízení pro poškozené nesouvisí skutečnost, že žalobce, ač starobní důchodce, stále pracuje, aby si udržel určitou životní úroveň. Lze uzavřít, že význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní. Jelikož žalobci jsou manželé a v posuzovaném řízení vystupovali na straně žalující, a mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17), soud prvního stupně správně snížil základní částku o 15 % z důvodu sdílené újmy žalobců. Žalobci se svým chováním na délce řízení nepodíleli.

26. Skutečnost, že řízení trvalo 14 let, se promítla jednak ve správně zvolené formě kompenzace, kdy žalobcům je poskytnuto odškodnění v penězích, jednak ve výši částky za jeden rok řízení, kdy soud v rámci možného rozmezí od 15 000 do 20 000 Kč vycházel z částky 18 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky z částky poloviční. Byť posuzované řízení trvalo dlouho, jeho délku nelze označit za extrémní a není tak důvodu vycházet z vyšší částky za rok řízení. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem tedy soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé žalobcům představuje právě částka 163 800 Kč pro každého z nich.

27. Nedůvodná je námitka žalobců, že soud prvního stupně pochybil, pokud nezohlednil inflaci a ekonomické reálie. Judikatura Nejvyššího soudu (představovaná např. rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, nebo usnesením ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 552/2024, proti kterému směřovala ústavní stížnost, jež byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1587/24) je ustálena v názoru, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemají vliv znehodnocení měny v důsledku inflace, změny kursu měny, či změny životní úrovně a není tak důvod k překonání závěrů Stanoviska. Skutečnost, že lze vycházet z nominální výše částek uvedených ve Stanovisku, potvrdil i Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 29. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25. Ústavní soud dospěl k závěru, že z ústavního pořádku neplyne povinnost zohledňovat faktor růstu životní úrovně či inflaci, a že rozhodovací praxe založená na Stanovisku není ani v roce 2025 v rozporu s ústavním pořádkem.

28. Soud prvního stupně ale pochybil, pokud přiznal žalobcům úroky z prodlení již od 19. 5. 2025. Žalobci jako poškození mají právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnili postupem podle § 14 OdpŠk (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). K tomu došlo dne 10. 2. 2025, šestiměsíční lhůta uplynula dne 10. 8. 2025. Teprve od 11. 8. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení. Skutečnost, že žalovaná se k žalobcům předběžně uplatněnému požadavku vyjádřila před uplynutím uvedené lhůty, nemá na počátek jejího prodlení vliv. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené [právnická osoba] pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), k 1. 7. 2025 činila výše repo sazby 3,5 %, úrok proto činí 11,5 %.

29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve výrocích I a II o věci samé ohledně úroků z prodlení tak, že zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 400 Kč od 19. 5. 2025 do 10. 8. 2025, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, ve výroku I však ve správném znění, když soud prvního stupně v důsledku zjevné písařské chyby neuvedl, že úrok z prodlení se platí „do zaplacení“. Odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný i zamítavý výrok III o věci samé.

30. Vzhledem k tomu, že výrokem III byla zamítnuta žaloba toliko co do částky 187 200 Kč pro každého ze žalobců, přičemž žalobci se domáhali i příslušného úroku z prodlení z této částky od 19. 5. 2025 do zaplacení, soud prvního stupně nerozhodl o celém předmětu řízení. Tato procesní situace vedla odvolací soud k tomu, že meritorně rozhodl z důvodu procesní ekonomie o dosavadním předmětu rozhodnutí soudu prvního stupně a k tomu, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku IV podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

31. V dalším řízení soud prvního stupně rozhodne o zbývajícím předmětu řízení – příslušenství z částky 187 200 Kč pro každého ze žalobců a také o nákladech řízení, přičemž bude vycházet z toho, že dobrovolné plnění ze strany žalované v rámci předběžného projednání nároku není důvodem pro nepřiznání nákladů řízení, jestliže žalovaná nebyla ochotna plnit žalobcům odškodnění v požadované výši a žalobci se poté museli domáhat svého nároku žalobou u soudu.

Poučení