23 Co 267/2024 - 321

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2) [Jméno advokáta B], narozená [Datum narození advokáta A] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení 128 231 Kč s příslušenstvím, o odvolání 2. žalované proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 8. 10. 2024, č. j. 14 C 192/2021-266 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II. a VII. potvrzuje. II. 2. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaných domáhala společně a nerozdílně zaplacení částky 128 231 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 128 231 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa]. Na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] stojí stavby (rodinné domy), které jsou ve společném jmění žalovaných. Na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] jsou zahrádky a na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] předzahrádky. Vše spolu tvoří jeden funkční celek a je v držbě či užívání žalovaných. Mezi žalobkyní a žalovanými nebyla dosud uzavřena nájemní či jiná smlouva o užívání pozemků žalobkyně. Žalovaní tak pozemky užívají bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacují. Žalovaný nárok je za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Žalovaní ani přes výzvu k plnění nic neuhradili. V průběhu řízení žalobkyně uvedla, že nadále nepožaduje, aby jí žalovaní plnili solidárně, nýbrž rovným dílem.

2. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil 1. žalovanému zaplatit žalobkyni 62 527,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 62 527,50 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil 2. žalované zaplatit žalobkyni 62 527,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 62 527,50 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (výrok II.), žalobu vůči každému ze žalovaných zamítl co do částky 1 588 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 588 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení (výrok III. a IV.), uložil 1. žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 3 127 Kč (výrok V.), uložil 1. žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.) a ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok VII.).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že bylo v řízení prokázáno, že žalobkyni svědčí právo hospodařit s předmětnými pozemky. Ty však užívají žalovaní, za což jí ničeho neplatí. Obvyklé nájemné v roce 2020 za předmětné pozemky činilo dle znaleckého posudku 315 Kč/m2/rok. Žalovaní jsou tak povinni rovným dílem uhradit žalobkyni částku ve výši 125 055 Kč, přestože 2. žalovaná pozemky reálně nevyužívá a užívají je jejich nájemci. V období, za které je nárok požadován, již zaniklo společné jmění žalovaných (k zániku došlo 16. 5. 2019), nebylo však do rozhodnutí soudu prvního stupně vypořádáno (za účelem vypořádání společného jmění je veden soudní spor). Z toho důvodu nebyli žalovaní zavázáni k solidárnímu plnění, neboť se jedná o závazek dílčí s tím, že oba podíly jsou stejné. Závazek totiž nevznikl za trvání manželství. 2. žalovaná v rozhodné době pozemky objektivně neužívala a nebyla již manželkou 1. žalovaného. Závazek k solidárnímu plnění by tak byl v rozporu s principem spravedlnosti. Tento závazek účastníků již nemůže být vypořádán v rámci souběžně vedeného sporu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, neboť již uplynuly tři roky od zániku manželství. Smluvní povaha mezi žalobkyní a 1. žalovaným v řízení nebyla prokázána. Rozhodné nebylo, že 2. žalovaná pozemky neužívala, podstatné bylo vlastnické právo k nim. Žalobkyně se nakonec domáhala dílčího plnění. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak odpovídá rovněž vůli žalobkyně. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky 125 055 Kč. Jelikož se žalovaní dostali do prodlení, vznikl žalobkyni i nárok na úrok z prodlení. Ve zbylém byla žaloba zamítnuta.

4. Proti výrokům II. a VII. napadeného rozsudku podala odvolání pouze 2. žalovaná. Namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, pro kterou by měl být zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně rozhodl o vyšším nároku, než který žalobkyně požadovala. Původně bylo žalováno společně a nerozdílně 128 231 Kč. Následně však došlo k částečnému zastavení vůči oběma žalovaným co do částky 64 115,50 Kč. Předmětem řízení tak muselo zůstat pouze jednou 64 115,50 Kč, v opačném případě by se jednalo nikoliv o částečné zastavení, nýbrž o změnu žaloby. V napadeném rozsudku dále chybí uvedení důkazních prostředků, které byly provedeny a z nichž bylo vycházeno. Skutkový stav proto byl zjištěn nedostatečně. Není zřejmé, jak bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem pozemků, že některé jsou užívány jako zahrady a vše společně tvoří funkční celek. Rozsudek je z těchto důvodů nepřezkoumatelný a je na místě ho zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v rámci něhož dojde k vypracování revizního znaleckého posudku. Znalkyně zvolila nesprávný způsob ocenění nemovitostí. K ocenění použila srovnatelné procentní ohodnocení 5 % jako již žalobkyně v žalobě. Tento postup však byl již jednou odvolacím soudem odmítnut. Znalkyně nepoužila k ocenění srovnávací metodu (tj. porovnání uskutečněných nájmů obdobných pozemků se stejnou funkcí), nýbrž vycházela z obvyklé ceny pozemků. Nedokázala vysvětlit, proč zvolila právě hodnotu 5 % z obvyklé ceny. Soud prvního stupně se rovněž vůbec nezabýval tím, zda a jakým způsobem jsou dotčené pozemky skutečně užívány. Nebylo tak zkoumáno, kdo a jak se opravdu obohatil. Cena za 1 m2 byla určena stejně pro zastavěné i nezastavěné pozemky. Žalovaná žádnou z nemovitostí reálně vůbec neužívá a neužívala ani v roce 2020. Konečně nelze pominout, že vztah mezi žalobkyní a 1. žalovaným má smluvní povahu, což žalobkyně namítla již v řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku uzavřel, že tato skutečnost nebyla prokázána, aniž by 2. žalované prokázání těchto skutečností umožnil.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že považuje napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně za věcně správné a přezkoumatelné. 1. žalovaný se proti napadenému rozsudku neodvolal a uloženou povinnost již splnil. Vlastnické právo žalobkyně bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Ostatně nebylo ani nikým v průběhu řízení zpochybněno. Prokázané bylo i vlastnické právo žalovaných ke stavbám, určení výše nároku a doručení výzvy k zaplacení. Soud prvního stupně měl dostatek důkazů, aby mohl o věci rozhodnout. Mezi žalobkyní a 1. žalovaným nebyl nikdy v minulosti smluvní vztah. Žalobkyně vždy (i v minulých obdobích) požadovala náhradu za bezdůvodné obohacení z titulu bezesmluvního užívání pozemků. Je nepodstatné, který z žalovaných na dluh plnil, protože byli žalovaní manželé. 2. žalovaná takový smluvní vztah v řízení neprokázala. Jelikož takový vztah nikdy neexistoval, prokázat ho ani nemůže. Existenci funkčního celku potvrdila v řízení znalkyně při svém výslechu. Nelze proto rozlišovat mezi zastavěnými a nezastavěnými pozemky. Jelikož mezi žalovanými dosud nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, je odpovědnost za bezesmluvní užívání nezastavěných pozemků s ohledem na funkční celek na obou žalovaných, a to rovným dílem. Není proto významné, nakolik žalovaná předmětné pozemky reálně využívala. K zahradám nemá žalobkyně přístup. Bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo drží oplocené a uzamčené nemovitosti, které jsou přístupné pouze jemu, aniž by bylo významné, jak intenzivně je užívá. Znalecký posudek je správný, vycházel z porovnávací metody stanovené z kupních cen dle kupních smluv v období let 2019 – 2020. Vhodné porovnávací nájemní smlouvy nebyly znalkyní nalezeny. Takový postup je obvyklý. Znalecký posudek pouze potvrdil správnost nároku požadovaného žalobou. Nebyly dány důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku. Žalovaní pak neposkytli znalkyni součinnost. Pozemky pro ni zůstaly nepřístupné. V době podání žaloby stále trvala tříletá lhůta k vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Společné jmění manželů není dodnes vypořádáno, probíhá o něm soudní spor. S ohledem na předběžný názor soudu prvního stupně upravila žalobkyně v průběhu jednání svůj návrh tím způsobem, že nadále nepožaduje plnění solidární, nýbrž dílčí, celková výše žalované částky se však nezměnila. I proto je napadený rozsudek věcně správný odpovídající žalobkyní vymezenému předmětu sporu.

6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Pro vyloučení pochybností odvolací soud předně uvádí, že žalobkyně se žalobou po žalovaných domáhala společně a nerozdílně uhrazení částky 128 231 Kč s příslušenstvím. Jak již odvolací soud vysvětlil ve svém usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 23 Co 24/2023 - 155, kterým zrušil rozsudek soudu prvního stupně vydaný v této věci dne 21. 11. 2022, žalobkyně se domáhala po každém ze žalovaných zaplacení částky 128 231 Kč s příslušenstvím. Pokud by takové žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno, měla by žalobkyně exekuční titul, na základě kterého by vůči každému ze žalovaných byla oprávněna zahájit exekuční řízení pro vymožení celé částky 128 231 Kč s úrokem z prodlení s tím, že v rozsahu, v němž by byl nárok uspokojen jedním z dlužníků, zanikl by žalobkyni nárok na jeho opětovné plnění po druhém. Solidární závazek totiž vychází z teorie plurality. V případě pasivní solidarity existuje tolik právních vztahů, kolik je dlužníků. Jediné, co závazky jednotlivých solidárně zavázaných dlužníků spojuje, je identita plnění, tj. předmět plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 493/2013 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006). Projevila-li žalobkyně v průběhu řízení vůli, že se již nadále nedomáhá solidárního plnění, nýbrž plnění dílčího, bylo třeba na tento projev vůle procesně zareagovat. Obsahem takové vůle je zjevně částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalobkyně se nadále v řízení domáhá méně. Předmětem řízení je tak nadále částka 128 231 Kč s příslušenstvím. V případě úspěchu žalobkyně by se však již nemohla domáhat úhrady celé přiznané částky v plném rozsahu po každém ze žalovaných. Vůči každému by již měla pouze nárok na úhradu právě jedné poloviny. Úkonem žalobkyně tak nedošlo ke změně celkové žalované částky (ta zůstala po celou dobu řízení stejná), nýbrž omezila počet osob, na kterých by mohla celý nárok vymoci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3952/2013). Usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2023, č. j. 14 C 192/2021 - 160, kterým bylo řízení částečně zastaveno, je projevem tohoto právního názoru, jak z jeho výroku ve spojení s odůvodněním jednoznačně vyplývá. To potvrzuje i skutečnost, že bylo vydáno za účelem splnění závazného právního pokynu odvolacího soudu.

8. Nelze tak souhlasit s 2. žalovanou, že by soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodoval o vyšším nároku, než jaký byl předmětem řízení. Žalobkyně je pánem sporu a ta zjevně nikdy neprojevila vůli, aby předmětem řízení bylo pouze 64 115,50 Kč. Jelikož rozsudek soudu prvního stupně napadla odvoláním pouze 2. žalovaná, je předmětem odvolacího řízení přezkum, zda je dán právní důvod, pro který je 2. žalovaná povinna žalobkyni uhradit 62 527,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 62 527,50 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení. Naopak ve vztahu k 1. žalovanému, který odvolání nepodal, je rozsudek soudu prvního stupně pravomocný. 1. žalovaný proto ani není účastníkem odvolacího řízení, neboť žalovaní po celou dobu v řízení vystupují v procesním postavení samostatných společníků dle § 91 odst. 1 o. s. ř. Pouze pro úplnost odvolací soud dodává, že na procesní postavení účastníků (tj. samostatní společníci) v průběhu celého řízení nemá žádný vliv, zda se jedná o solidárně zavázané dlužníky či dlužníky zavázané rovným dílem. Odvolání 2. žalované ani v jednom z těchto případů nemá suspensivní účinky dle § 206 o. s. ř. vůči 1. žalovanému (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006).

9. Rovněž nelze dospět k závěru, že by žalobkyně v průběhu řízení učinila ve vztahu k předmětu řízení úkon, o kterém by nebylo dosud soudem prvního stupně rozhodnuto. Procesním úkonem účastníka je ve smyslu § 41 o. s. ř. projev vůle adresovaný soudu, který směřuje k uplatnění procesních práv a sleduje zamýšlené následky. Musí být dostatečně určitý a srozumitelný. Z průběhu jednání před soudem prvního stupně ze dne 8. 10. 2024, z vyjádření k odvolání, ani z jednání konaného u odvolacího soudu dne 11. 3. 2025 nelze dospět k závěru, že by se žalobkyně opětovně domáhala změnit žalobu a požadovala uložit plnění solidárně oběma žalovaným s procesními následky, které jsou s takovým úkonem spojené (tj. změna žaloby v podobě jejího rozšíření). Takovou vůli žalobkyně nepotvrdila ani k přímému dotazu odvolacího soudu. Přitom by to byla pouze žalobkyně, která by mohla být nevyhověním takovému návrhu (pokud by byl v řízení učiněn) poškozena na svých právech.

10. Odvolací soud se rovněž neztotožňuje s námitkou 2. žalované, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozsudku lze zjistit, z jakých skutkových zjištění a na základě jakých důkazů soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel a jak tato právně hodnotil. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí, která nutně vede k jeho zrušení, nelze zaměňovat s tím, jak precizně je napadený rozsudek v jednotlivých částech odůvodněn. Již ze samotné skutečnosti, že 2. žalovaná je schopna formulovat konkrétní odvolací důvody, pro které se závěry napadeného rozsudku nesouhlasí, je patrné, že bylo pro účastníky srozumitelné, jak soud prvního stupně rozhodl a z jakých důvodů. Případné nedostatky skutkového zjištění přijatého soudem prvního stupně lze překlenout v souladu s § 213 o. s. ř. v odvolacím řízení, a to zvláště za situace, kdy účastníci nebyli poučeni ve smyslu § 119a o. s. ř.

11. Z dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] zjištěno, že žalobkyně je vedena jako vlastník s příslušností hospodařit s pozemky parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], na kterém stojí stavba č. p. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], na kterém stojí stavba č. p. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]. Je tak zřejmé, z jakého listinného důkazu soud prvního stupně tento skutkový závěr učinil. Vlastnické právo bylo zapsáno na základě smlouvy o předání majetku státu ze dne [datum] s právními účinky zápisu k [datum]. Dle LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] jsou jako vlastníci uvedených staveb č. p. [Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] na pozemcích parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] uvedeni žalovaní, stavby jsou zapsané v jejich společném jmění manželů. Zapsaným nabývacím titulem je rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Právní účinky zápisu nastaly k [datum]. Dle rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo manželství žalovaných rozvedeno. Výrok o rozvodu manželství nabyl právní moci dne [datum].

12. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování listinami, z nichž učinil následující skutková zjištění. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], bylo určeno, že předmětné stavby č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. [Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa] jsou ve společném jmění žalovaných. V odůvodnění soud vyšel ze zjištění, že žalovaní uzavřeli manželství dne [datum]. Během trvání manželství nedošlo k žádné modifikace společného jmění. 1. žalovaný v postavení kupujícího uzavřel s prodávající společností [právnická osoba]., dne [datum] dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k těmto stavbám. Jako vlastník na základě těchto kupních smluv byl v katastru nemovitostí uveden pouze 1. žalovaný. Jelikož byly domy nabyty za trvání manželství a 1. žalovaný neprokázal, že by je nabyl ze svých výlučných prostředků, uzavřel soud, že byly nabyty do společného jmění manželů.

13. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu] vypracovaného [právnická osoba], [tituly za jménem] dne [datum] bylo zjištěno, že obvyklé nájemné šesti předmětných pozemků žalobkyně činilo ke dni 1. 1. 2020 částku 315 Kč/m2/rok. Při celkové rozloze všech pozemků 397 m2 tak odpovídalo celkové nájemné za rok 2020 částce 125 055 Kč. Znalkyně obvyklou cenu nájmu určila odvozením z obvyklé ceny pozemků, která byla stanovena porovnávacím způsobem z kupních smluv obdobných nemovitostí z téže doby. Takto porovnala čtyři nemovité věci, z nichž určila obvyklou kupní cenu pozemků k datu ocenění ve výši 6 299 Kč/m2. Z obvyklé kupní ceny bylo odvozeno obvyklé nájemné, tj. 5 % z 6 299 Kč. Předmětem ocenění byly pozemky v rezidenční oblasti zvané [právnická osoba] v Pražských Kunraticích. Jedná se o pozemky pod dvěma sousedními řadovými vnitřními rodinnými domy, předzahrádky a zahrady za domy. Znalkyni nebyl při místním šetření dne 11. 3. 2024 umožněn vstup na zahrady za rodinnými domy. Byly tak prohlédnuty pozemky před domy a částečně zahrady za rodinnými domy z boční uličky. K podanému znaleckému posudku znalkyně při svém výslechu před soudem prvního stupně uvedla, že tuto metodu ocenění zvolila, neboť nelze snadno získat uskutečněné nájemní smlouvy. Pokoušela se obdobné nájemní smlouvy nalézt v registru smluv, žádný jiný zdroj k dispozici nemá. Jelikož však nebyla úspěšná, vyšla z kupních smluv. Nalezené kupní smlouvy odpovídaly lokalitou, charakterem pozemků i obdobím. To, že obvyklý nájem určila jako 5 % z obvyklé kupní ceny, odpovídá skutečnosti, že se jedná o nemovitosti pro bydlení a rekreaci, u kterých se uvažované rozmezí pohybuje od 3 do 6 %. 5 % odpovídá realitnímu trhu a odborné znalosti znalkyně. Pozemky (tj. zahrady), které jsou ve funkčním celku s ostatními pozemky, na nichž stojí stavba, se dohromady počítají jako stavební. Tyto pozemky jsou užívány pro bydlení jako celek, zvláště nejsou-li zahrady za domem jinak přístupné (jako v daném případě). V daném případě je tak užívací hodnota stejná u zastavěných jako u nezastavěných pozemků.

14. K tomu k důkazu doplněny ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. odvolacím soudem letecké snímky předmětných pozemků (první z roku 2018, 2019 a druhý z roku 2020, 2021), které potvrzují vyjádření znalkyně, tj. že se jedná o dva řadové domy tvořené předzahrádkou, pozemkem, na němž stojí dům, a zahradou za domem. [adresa] za domem je přístupná pouze průchodem přes dům, neboť ani v jednom případě se nejedná o krajní řadový dům. [adresa] tak z boku bezprostředně sousedí se zahradami vedlejších řadových domů a z druhé strany se zahradami řadových rodinných domů vystavěných zrcadlově z protilehlé strany. Mezi jednotlivými zahradami není žádný průchozí prostor. Je tak zřejmé, že veškeré pozemky, na nichž stojí stavby, s přilehlými pozemky (předzahrádka a zahrada za domem) tvoří jeden funkční celek jinak nepřístupný a že takto tomu bylo i v roce 2020.

15. Odvolací soud není oprávněn přezkoumávat odbornou správnost podaného znaleckého posudku. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tak spočívá pouze v posouzení, zda jsou závěry znalcem náležitě odůvodněny, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009). Z tohoto pohledu nelze předloženému znaleckému posudku nic vytknout. Znalkyně si své závěry před soudem prvního stupně obhájila. Řádně vysvětlila důvody, pro které zvolila konkrétní metodu ocenění a z jakého důvodu veškeré pozemky ocenila shodně, tj. jako pozemky sloužící pro bydlení a rekreaci a vše jako stavební pozemky. Znalkyní přijaté závěry jsou logické a odpovídají i ostatním v řízení provedeným důkazům, tj. že veškeré pozemky skutečně tvoří jeden funkční celek. Odvolací soud proto rovněž považuje návrh na vypracování revizního znaleckého posudku za nedůvodný a nehospodárný. Odvolací soud v usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. [spisová značka], kterým zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2022, vytkl, že zjištění obvyklé ceny nájmu je odborná otázka, kterou si soud nemůže posoudit sám. Odvolací soud [právnická osoba] neodmítl možnost zjistit obvyklou cenu nájmu procentním odvozením z obvyklé kupní ceny, ani se konkrétně nezabýval tím, jaké procento je v takovém případě správné. Soudu prvního stupně pouze uložil zjistit obvyklou cenu nájmu postupem dle § 127 odst. 1 o. s. ř., aniž by se předem mohl odvolací soud vymezit proti metodě, kterou znalec zvolí.

16. Z výzvy k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání pozemků ze dne [datum] včetně doručenky bylo zjištěno, že 2. žalovaná si dne [datum] převzala výzvu k úhradě žalované částky 128 231 Kč za období od [datum] do [datum]. Výzva byla adresována rovněž 1. žalovanému. Platba měla být provedena nejpozději do [datum]. 17. 2. žalovaná již ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] namítla, že vztah mezi žalobkyní a 1. žalovaným má smluvní povahu. Je třeba souhlasit s 2. žalovanou, že se soud prvního stupně tímto tvrzením nijak nezabýval. Aniž by k této otázce poskytl 2. žalované poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. uzavřel, že smluvní povaha prokázána nebyla. Odvolací soud proto v souladu s citovaným ustanovením poučil 2. žalovanou o tom, co je třeba dotvrdit a prokázat, aby mohla být v řízení s takovou obranou úspěšná (tj. konkrétně uvést, kdy žalobkyně a 1. žalovaný smluvně upravili užívání předmětných pozemků, co bylo přesně obsahem takové dohody, v jaké formě byla sjednaná, případně tvrdit skutečnosti, které naznačují, že k jejímu uzavření došlo). 2. žalovaná k této výzvě uvedla, že společnost [právnická osoba]. za užívání předmětných pozemků na účet žalobkyně opakovaně plnila, a to nejméně v letech 2018 a 2020. Takové platby byly celkem tři, a proto se nemohlo jednat o náhodu. U plateb bylo označeno, že se vztahují ke smluvnímu užívání pozemků. Společnost a její statutární orgán je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře, a proto nebude platit za někoho jiného nebo za něco, k čemu se nezavázal. Žalobkyně tyto výpisy z účtu soudu nepředložila, čímž postupovala nepoctivě. Otázkou dle 2. žalované je, mezi kým byla tato smlouva uzavřena, což by však měla soudu objasnit žalobkyně, 1. žalovaný a zejména jednatel společnosti [právnická osoba]., [jméno FO], jehož výslech navrhla. Smlouva patrně vznikla v konkludentní formě, neboť žalobkyně v minulosti peníze obdržela a proti užívání nic nenamítala. 18. 2. žalovaná nedostála poučení poskytnutému odvolacím soudem a rozhodné skutečnosti netvrdila. Z doplněného tvrzení 2. žalované stále není zřejmé, kdo měl smlouvu s žalobkyní uzavřít, kdy k tomu mělo dojít, ani o jaký typ smlouvy se mělo jednat, tj. k čemu se měly smluvní strany zavázat. Jelikož 2. žalovaná nesplnila svoji primární zákonnou povinnost rozhodné skutečnosti tvrdit, není na místě provádět k takto nekonkrétním tvrzením důkazy. Lze částečně souhlasit s 2. žalovanou v tom směru, že je v informačním deficitu o rozhodných skutečnostech. Žalobkyně však v tomto směru splnila svoji vysvětlovací povinnost, když uvedla, že žádná smlouva nikdy v minulosti s nikým uzavřena nebyla a veškerá plnění, kterých se jí dostalo, byla činěna v návaznosti na jí zaslané výzvy.

19. Odvolací soud proto doplnil dokazování ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. a zjistil, že žalobkyně adresovala 1. žalovanému výzvu k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání předmětných pozemků ze dne [datum] za období od [datum] do [datum] ve výši 118 504,50 Kč do 30 dnů od jejího doručení, v níž výslovně uvedla, že užívací právo nebylo smluvně upraveno. Dne [datum] zaslala společnost [právnická osoba]. na účet žalobkyně částku 118 504,50 Kč s poznámkou „K Z. LOUCE – POZEMKY“. Platbu identifikovala stejným variabilním symbolem uvedeným ve výzvě. Žalobkyně dále adresovala 1. žalovanému a 2. žalované výzvu k úhradě náhrady za bezesmluvní užívání předmětných pozemků ze dne [datum] za období od [datum] do [datum] ve výši 189 580 Kč se splatností do [datum]. Ve výzvě bylo rovněž uvedeno, že v případě pozdní úhrady je žalobkyně povinna požadovat úrok z prodlení. Dne [datum] zaslala společnost [právnická osoba]. žalobkyni částku 189 580 Kč pod stejným variabilním symbolem uvedeným ve výzvě k plnění s poznámkou „náhrada za smluvní používání pozemku“. Dne [datum] zaslala společnost [právnická osoba]. na účet žalobkyně částku 726 Kč s poznámkou „[adresa]“. Platba byla zaslána pod stejným variabilním symbolem, pod kterým byla dne [datum] odeslána platba ve výši 189 580 Kč.

20. Žalobkyně tímto splnila svoji vysvětlovací povinnost. V řízení dotvrdila a prokázala, že od doby, kdy byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník pozemků s právem hospodařit, pravidelně zasílala výzvy k úhradě dlužných částek za bezesmluvní užívání pozemků. V každé z výzev uvedla, že užívání pozemků nebylo nikdy smluvně upraveno. Prvou výzvu adresovala pouze 1. žalovanému, neboť v té době byl pouze 1. žalovaný v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník. Druhou výzvu již adresovala oběma žalovaným s ohledem na změnu zápisu vlastnického práva ke stavbám v katastru nemovitostí. Každá z plateb, která byla provedena, svým variabilním symbolem a uhrazenou částkou odpovídala částce uvedené ve výzvě (částka 726 Kč se shoduje s výší úroku z prodlení za pozdní platbu).

21. S ohledem na takto zjištěné skutečnosti nebyly dány zákonné důvody pro výslech navrženého svědka [jméno FO], neboť 2. žalovaná v tomto směru neunesla své břemeno tvrzení a rovněž nevyšla najevo žádná rozhodná skutečnost, pro kterou by bylo možné se domnívat, že se o smluvní užívání jednalo a že je na místě se tímto nekonkrétním tvrzením 2. žalované dále zabývat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 1014/2003). Na smluvní ujednání nelze usuzovat pouze ze skutečnosti, že v jedné ze tří plateb bylo uvedeno „smluvní používání pozemku“. Žalobkyně není schopna ovlivnit, z jakého účtu je platba provedena, ani jak ji odesílatel označí. Je však zřejmé, že platby co do výše, variabilního označení i časové souslednosti zjevně navazovaly na výzvy žalobkyně k plnění, v nichž žalobkyně opakovaně uváděla, že zde žádný smluvní vztah neexistuje. Společnost [právnická osoba]. zjevně plnila dle předaných informací od dlužníka (1. žalované), neboť vždy znala výši dlužné částky i variabilní symbol. Žalobkyně je pak v zásadě povinna takové plnění s ohledem na § 1935 a § 1936 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přijmout. Pro účely tohoto řízení je nepodstatné, z jakého důvodu platby zaslala společnost [právnická osoba]. namísto 1. žalovaného. Opakované plnění dlužníka k výzvě věřitele na úhradu dluhu nemůže založit konkludentní dohodu (zcela neurčitého obsahu), neboť zde zjevně schází oboustranná vůle smluvních stran.

22. Odvolací soud dodává, že nikdo jiný než žalobkyně, nemá v odvolacím řízení vysvětlovací povinnost, zcela jistě ji nemůže mít navržený svědek. 1. žalovaný již není účastníkem řízení. S ohledem na tyto skutečnosti odvolací soud upustil od opakovaného předvolání navrženého svědka k dalšímu jednání, neboť by tím docházelo k neúměrnému prodloužení odvolacího řízení a nehospodárnému postupu, aniž by proto byly splněny zákonné podmínky.

23. Takto zjištěný skutkový stav považoval odvolací soud za dostatečný pro rozhodnutí ve věci.

24. Dle § 713 odst. 3 o. z., z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

25. Dle § 736 o. z., je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

26. Dle § 737 odst. 1 o. z., vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.

27. Dle § 1872 odst. 1 o. z., je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

28. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

30. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaní na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatili. K bezdůvodnému obohacení došlo již ze samotného titulu jejich vlastnického práva ke stavbám. Žalovaní předmětné stavby nabyli za trvání manželství do jejich společného jmění ve smyslu § 709 odst. 1 o. z. Po zániku manželství (16. 5. 2019) se tyto stavby v roce 2020 nacházely v zaniklém, avšak dosud nevypořádaném společném jmění manželů. Pro rozhodnutí v dané věci nebylo významné, jak byly předmětné stavby a pozemky v roce 2020 skutečně užívány, popř. kým a v jakém rozsahu. Nárok žalobkyně vyplývá ze samotné skutečnosti, že stavby, které vlastní rovněž 2. žalovaná, stojí na cizím pozemku. Žalovaní jako vlastníci staveb jsou oprávněni stavbu na cizím pozemku užívat (bez významu, zda toto právo rovněž realizují), čímž užívají i pozemek ve vlastnictví žalobkyně, aniž by za to žalobkyni v roce 2020 cokoliv hradili, a aniž by na základě smluvního závazku byli oprávněni pozemky užívat. Tím se jejich majetkový stav nezmenšil, ačkoliv by se tak za obvyklých okolností stalo (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017).

31. Stejný závěr je třeba přijmout i ve vztahu k okolním pozemkům (předzahrádce a zahrádce), které spolu s řadovými rodinnými domy vytváří jeden funkční celek. Ačkoliv tyto pozemky nejsou zastavěné, jsou využitelné a přístupné pouze pro žalované. Již samotná skutečnost, že pozemky vytváří uzavřený prostor, zakládá povinnost žalovaných k úhradě bezdůvodného obohacení i za tyto sousední pozemky, aniž by bylo významné, nakolik intenzivně jsou žalovanými skutečně užívány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 138/2018). Nemá-li 2. žalovaná k předmětným stavbám a pozemkům reálně přístup, může se případných nároků vyplývajících z jejího vlastnického práva domáhat po 1. žalovaném, ve vztahu k žalobkyni však tato skutečnost nemá význam.

32. Jelikož stavby byly v rozhodném období v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění žalovaných, odpovídají za takové obohacení oba žalovaní (srov. komentář k § 2991 v Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, str. 1378 – 1379). K žalovanému závazku, který vznikl v důsledku jejich společného vlastnictví k předmětným stavbám, jsou i v tomto období žalovaní zavázáni ve smyslu § 713 odst. 3 o. z., ve spojení s § 736 o. z., společně a nerozdílně (srov. komentář k § 736 v Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655-975. Praha: Leges, 2016, str. 553 a komentář k § 710 v Melzer, F., Tégl, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § 655-975.[Anonymizováno]Praha: Leges, 2016, str. 333). Byť lze v odborné literatuře najít určité rozpory, zda se prosadí pasivní solidarita všech podílových spoluvlastníků u bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s věcí ve spoluvlastnictví, neobjevují se již takové pochyby v případě společného jmění manželů. Základním rozdílem je totiž samotná povaha společného jmění (a to i zaniklého a dosud nevypořádaného), které je spoluvlastnictvím bezpodílovým, a proto nelze ze své podstaty uvažovat jako u spoluvlastnictví podílového ve vztahu k věřiteli o dílčím charakteru takového závazku v závislosti na velikosti podílů [srov. komentář k § 1127 v Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 543].

33. Odůvodnění soudu prvního stupně o dílčím charakteru žalovaného závazku není zcela pochopitelné. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že žalovaný závazek vznikl až po rozvodu manželství, tj. v době, kdy již společné jmění manželů zaniklo. Není však již správný závěr, že nepřipadá v úvahu aplikace § 713 o. z., neboť ten na věc přiměřeně dopadá s ohledem na § 736 věta druhá o. z., právě z důvodu, že v roce 2020 nebylo společné jmění žalovaných dosud vypořádáno. Z odůvodnění se však jeví, že soud prvního stupně svůj závěr opřel zejména o § 741 písm. c) o. z., když zároveň uvedl, že s ohledem na uplynutí tříleté lhůty od zániku manželství již nemůže být tento závazek vypořádán v rámci souběžně vedeného sporu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů. K tomu je však třeba poznamenat, že pro žalobkyni je nepodstatné, zda má být předmětný závazek vypořádán v řízení o společném jmění manželů, popř. zda k jeho vypořádání došlo a jakým způsobem. Jakékoliv vypořádání (tj. případně i podle § 741 o. z.) upravuje pouze vnitřní poměry žalovaných (bývalých manželů) k dluhu a je tak závazné pouze pro ně. Nemá dle § 737 odst. 1 o. z. žádný vliv na postavení věřitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 22 Cdo 753/2020-II). Žalovaní tak budou v souladu s § 713 o. z., ve spojení s § 736 o. z., vůči žalobkyni zavázáni vždy solidárně, a to i kdyby na tento závazek dopadal § 741 o. z. Odvolací soud se ani nedomnívá, že by závěr o pasivní solidaritě byl v rozporu s principem spravedlnosti. Je legitimní, aby žalovaní odpovídali za závazek společně a nerozdílně, vyplývá-li z jejich společného bezpodílového vlastnického práva ke stavbám, z nichž mají společná práva, ale i společné povinnosti.

34. Je však třeba souhlasit se soudem prvního stupně, že v daném případě nebylo až tak významné, zda se jedná o dílčí nebo solidární závazek, neboť žalobkyně se dobrovolně rozhodla po každém ze žalovaných domáhat méně. Mohla-li se domáhat vydání exekučního titulu, který uloží oběma žalovaným společně a nerozdílně nahradit bezdůvodné obohacení, pak je důvodný i její nárok na vydání exekučního titulu, který každému ze žalovaných uloží uhradit právě jednu polovinu v souladu s § 1872 odst. 1 o. z.

35. Žalovaní byli povinni vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení. Jelikož plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci nebyli žalovaní schopni in natura vrátit, byli povinni dle § 2999 odst. 1 o. z. nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla formou nájmu, jíž by byl nájemce povinen plnit podle platné nájemní smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3341/2019). Žalovaní tak byli povinni žalobkyni uhradit 125 055 Kč, a to včetně žalovaného úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z., ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný dluh nebyl ani přes zaslanou výzvu uhrazen.

36. Bylo-li soudem prvního stupně 2. žalované uloženo uhradit žalobkyni 62 527,50 Kč s příslušenstvím, pak je takový nárok žalobkyně po právu a je na místě rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích jako věcně správný potvrdit dle s § 219 o. s. ř. Jelikož žalobkyně, ani 2. žalovaná výslovně nenapadly obsahovou správnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi nimi, potvrdil odvolací soud i toto rozhodnutí. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neznamená, že by se odvolací soud za situace, kdy potvrdí výrok o věci samé a kdy žádný z účastníků ani nenamítá nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech, musel zabývat jeho správností a při závěru o jeho nesprávnosti je změnit. Povinnost rozhodnout o nákladech řízení podle § 151 o. s. ř. i bez návrhu neodůvodňuje změnu rozhodnutí tam, kde se jí žádní účastníci nedomáhají (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24).

37. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení ve smyslu § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady sestávaly ze čtyř úkonů nezastoupeného účastníka (vyjádření k odvolání ze dne 5. 12. 2024, vyjádření v rámci splnění vysvětlovací povinnosti ze dne 13. 3. 2025 a účast na jednání dne 11. 3. 2025 a dne 29. 4. 2025) po 300 Kč/úkon dle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení činily 1 200 Kč. 2. žalovaná je povinna náhradu nákladů žalobkyni uhradit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

38. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně nerozhodl o nároku státu na náhradu nákladů za vyplacené znalečné v celkové výši 23 781 Kč ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. Tuto nesprávnost však již nebyl odvolací soud schopen napravit. Spis byl odvolacímu soudu předložen poté, co napadený rozsudek ve vztahu k 1. žalovanému nabyl právní moci. Nebylo tak již možné ve vztahu k 1. žalovanému vydat ve smyslu § 166 odst. 1 o. s. ř. doplňující rozhodnutí. 2. žalovaná byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 6. 2022, č. j. 14 C 192/2021 - 89, osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu, a proto jí nebylo možné tuto povinnost uložit. Stejně tak není 2. žalovaná povinna hradit soudní poplatek za podané odvolání ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.