23 Co 301/2025 - 102

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Andrey Grycové a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 350 295 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. srpna 2025, č. j. 28 C 56/2025-87, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 13. srpna 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení náhrady škody ve výši 350 295 EUR s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 350 295 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady majetkové škody, jež jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím rejstříkového soudu, a to usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. [spisová značka]; [spisová značka] (dále jen „Usnesení ze dne 16. 3. 2017“), který zapsal do obchodního rejstříku neoprávněnou osobu, čímž ve svém důsledku umožnil této osobě odcizit finanční prostředky z bankovního účtu žalobkyně výběrem v hotovosti, jejichž osud je neznámý a pohledávka žalobkyně vůči této neoprávněné osobě je prakticky nevymahatelná. Usnesením ze dne 16. 3. 2017 bylo rozhodnuto o výmazu jediného jednatele a společníka žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a o zápisu [jméno FO] na jeho místo, právní moci nabylo Usnesení ze dne 16. 3. 2017 dne 17. 3. 2017. Rejstříkový soud však rozhodoval na základě právně neúčinných (padělaných) listin, když [jméno FO] předložil rejstříkovému soudu padělanou listinu „Rozhodnutí jediného společníka společnosti [Jméno žalobkyně].“, kterou [tituly před jménem] [jméno FO] měl sám sebe odvolat a nově jmenovat [jméno FO] jednatelem žalobkyně, a listinu nazvanou „Smlouva o převodu obchodního podílu“, kterou měl [tituly před jménem] [jméno FO] převést na [jméno FO] obchodní podíl k žalobkyni. Na obou listinách byl falešný podpis [tituly před jménem] [jméno FO] a na smlouvě o převodu obchodního podílu byla dokonce padělaná ověřovací doložka notáře [tituly před jménem] [jméno FO]. Po zápisu jednatelského oprávnění [jméno FO] získal dispoziční právo k bankovnímu účtu žalobkyně a vybral z něj částku 349 500 EUR a na účet jiné společnosti převedl částku 795 EUR. Zároveň [jméno FO] získal zápisem svých údajů do obchodního rejstříku přístup do datové schránky žalobkyně, a výmazem údajů [tituly před jménem] [jméno FO] z obchodního rejstříku [tituly před jménem] [jméno FO] ztratil přístup do datové schránky. [jméno FO] byl za své jednání odsouzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa], ze dne 15. 3. 2023, č. j. [spisová značka] (dále jen „Trestní rozsudek“), kterým byla zároveň [jméno FO] uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 350 295 EUR. Usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo pro nezákonnost zrušeno rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 20. 7. 2022, č. j. [spisová značka] (dále jen „Rozsudek pro zmeškání“), který nabyl právní moci dne 3. 6. 2020. Žalovaná je tak solidárním dlužníkem.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla zamítnutí žaloby, když tuto považovala za předčasnou a nedůvodnou, neboť žalobkyně se s nárokem na náhradu škody připojila k trestnímu řízení vedenému proti [jméno FO] a pravomocným Trestním rozsudkem bylo [jméno FO] uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 350 295 EUR, tedy shodnou částku, jakou žalobkyně žádá z titulu náhrady škody po žalované. Žalobkyně neprokázala a ani netvrdí, že náhradu škody způsobenou jí [jméno FO] po tomto bezúspěšně vymáhala, nadto shodný nárok vymáhá i po dalším subjektu – [právnická osoba].

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Usnesením ze dne 16. 3. 2017 bylo v obchodním rejstříku v oddílu C, vložce číslo [číslo], pravomocně rozhodnuto o výmazu statutárního orgánu žadatelky – jednatele a společníka [tituly před jménem] [jméno FO] – a o zápisu nového statutárního orgánu – jednatele a společníka [jméno FO], a to ke dni 17. 3. 2017, s účinností ke dni 21. 2. 2017. Dne 21. 3. 2017 [jméno FO] vybral z účtu žalobkyně částku 349 500 EUR a na účet jiné společnosti převedl částku 795 EUR. V rámci vysvětlení podaného u [orgán] dne 13. 7. 2017 se [tituly před jménem] [jméno FO] připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 350 300 EUR. Žalobkyně podala dne 4. 3. 2020 žalobu pro zmatečnost z důvodu, že v nadepsaném řízení nebyla zastoupena svým řádně ustanoveným statutárním orgánem a nebyla tak procesně způsobilá k účasti v napadeném rejstříkovém řízení. Rozsudkem pro zmeškání, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2022, bylo Usnesení ze dne 16. 3. 2017 zrušeno. Usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 2. 12. 2022, č. j. [spisová značka]; [spisová značka], byla v obchodním rejstříku provedena oprava k dosažení shody se skutečným stavem (vymazání [jméno FO] z historie výpisu z obchodního rejstříku). Trestním rozsudkem byl obžalovaný [jméno FO] odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první, odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, dále mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody žalobkyni částku 350 295 EUR, rozsudek nabyl právní moci dne 2. 11. 2023. Žalobkyně žalovaný nárok u žalované předběžně uplatnila dne 11. 5. 2023.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil uplatněný nárok dle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), když nejprve se zabýval otázkou, zda je stát v projednávané věci tzv. solidárním nebo subsidiárním dlužníkem, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně neuplatňuje svůj nárok z tzv. ztráty pohledávky, ale vůči státu jako solidárnímu dlužníku, který jí měl svým rozhodnutím způsobit škodu. Předpokladem k založení odpovědnosti státu za škodu je třeba naplnění tří podmínek: (i) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu; (ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Soud I. stupně konstatoval, že v rejstříkovém řízení nejsou společník a člen statutárního orgánu zásadně účastníky rejstříkového řízení. Zatímco k jejich zápisu do obchodního rejstříku je nutné doložit jejich souhlas, výmaz jejich osoby z obchodního rejstříku jejich souhlasem či jinou součinností podmíněn není. Zákon o veřejných rejstřících jim a dalším osobám zapisovaným v rámci obchodní korporace do obchodního rejstříku poskytuje v § 101 zvláštní opravný prostředek. Takové osoby se mohou domáhat změny zápisu (zrušení výmazu), pokud návrh na výmaz jejich osoby z obchodního rejstříku měl rejstříkový soud odmítnout pro vadu bránící věcnému projednání návrhu na výmaz (§ 86), nebo měl návrh zamítnout, protože z listin doložených rejstříkovému soudu nevyplývá, že by osoba měla být z obchodního rejstříku vymazána (§ 90 odst. 1). Samotné usnesení o výmazu, resp. změně jednatele společnosti má pak pouze deklaratorní charakter. Rejstříkový soud pak postupoval zcela v souladu s předloženými listinami, kdy důvody odmítnutí návrhu na změnu osoby jednatele jsou zákonem přesně stanovené, přičemž v projednávané věci žalobkyně ani netvrdila, že kromě padělaných listin nějaké takové důvody pro odmítnutí návrhu nastaly. Rejstříkový soud tak při vydání Usnesení ze dne 16. 3. 2017 postupoval podle zákona a neměl možnost než předmětné usnesení nevydat. Sama žalobkyně se, ač mohla postupovat shora uvedeným způsobem, proti tomuto zápisu bránila až více než tři roky poté, co k vydání Usnesení ze dne 16. 3. 2017 došlo. V žalobě pro zmatečnost pak jako důvod žalobkyně uvedla pouze absenci statutárního orgánu v rejstříkovém řízení, přičemž bylo rozhodnuto toliko Rozsudkem pro zmeškání, ze kterého nelze dovodit nezákonnost Usnesení ze dne 16. 3. 2017. Soud I. stupně uzavřel, že v projednávané věci není dán odpovědnostní titul a z toho důvodu se již dále nezabýval zkoumáním dalších dvou podmínek, a nárok žalobkyně v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Nesouhlasí s tím, že je žalobkyni kladeno k tíži, že nepostupovala dle § 101 zák. o veřejných rejstřících, neboť tento postup by nemohl vést k tomu, že by Usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo pro nezákonnost zrušeno, jelikož tento postup neřeší věcnou správnost rozhodnutí soudu, ale pouze správnost zápisu ve veřejném rejstříku. Nadto v době, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil, že došlo k jeho výmazu (6. 4. 2017), již byla způsobena škoda a finanční prostředky odčerpány. Logicky po zjištění odčerpání finančních prostředků podal [tituly před jménem] [jméno FO] trestní oznámení. Pokud jde o žalobu pro zmatečnost, pak žalobkyně uplatnila důvody dle § 229 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. s primární argumentací, že za společnost jednala osoba, která nebyla jednatelem žalobkyně, přičemž jelikož bylo žalobě pro zmatečnost vyhověno, bylo Usnesení ze dne 16. 3. 2017 zrušeno jako nezákonné, neboť byly shledány zmatečnostní vady. V tomto směru odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2025, sp. zn. IV. ÚS 668/25. Sama skutečnost existence nezákonného rozhodnutí, které bylo příčinou škody, zakládá odpovědnost státu a není podstatné, zda se stát nechal oklamat či jednal nedbale. Vzhledem k tomu, že se soud I. stupně nezabýval dalšími předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila, u ústního jednání odvolacího soudu odkázala na své předchozí procesní stanovisko s tím, že má za to, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti státu za škodu. Žalobkyně nesprávně interpretuje obsah rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 668/25, kdy poukazuje na fakt, že pachatel trestného činu byl odsouzen za padělání a pozměňování veřejné listiny, přičemž postup rejstříkového soudu nebyl nesprávný a nezákonný. Zápis byl proveden na základě řádně předložených a ověřených listin, kdy pachatel trestného činu podvedl soud i banky.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení dle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., zčásti zopakoval dokazování, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Trestním rozsudkem má odvolací soud nad rámec skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně za prokázané následující. Trestní soud měl sdělením údajů o telekomunikačním provozu za prokázané, že žalobkyně obdržela datovou schránku ID [číslo] s tím, že změny primárních oprávněných osob (statutárních zástupců) u datové schránky tohoto typu probíhají automaticky na základě zápisu v obchodním rejstříku. K datové schránce žalobkyně byl veden nejdříve přístup pro [jméno FO] (ID uživatele [číslo]), kdy tento měl přístup do schránky v době od 27. 1. 2017 do 19. 3. 2017, dále měl od 19. 3. 2017 přístup [jméno FO] (ID uživatele [číslo]). V trestním řízení se nepodařilo dohledat konkrétního uživatele (ve vztahu ke zjištěné IP adrese), který se do datové schránky žalobkyně přihlásil dne 17. 3. 2017, tedy v době, kdy bylo rejstříkovému soudu odesláno vzdání se práva odvolání proti Usnesení ze dne 16. 3. 2017 (bod 18 odůvodnění Trestního rozsudku). Trestní soud měl dále zprávou Městského soudu v [adresa] s přílohami za prokázané, že [jméno FO] byl do obchodního rejstříku zapsán na základě návrhu doručeného soudu dne 8. 3. 2017 v listinné podobě s tím, že návrh podal za žalobkyni [jméno FO]. S ohledem na nesrovnalosti ve jménu osoby [tituly před jménem] [jméno FO], který se nikdy společníkem nestal, byla žalobkyně (společnost) vyzvána usnesením ze dne 10. 3. 2017 k odstranění závady a k předložení nového rozhodnutí, tato výzva byla doručena do datové schránky žalobkyně dne 13. 3. 2017 přihlášením oprávněné osoby a [jméno FO]. Ačkoli se [jméno FO] nepodařilo doručit výzvu do vlastních rukou, dne 14. 3. 2017 se tento osobně dostavil k rejstříkovému soudu a dodal chybějící rozhodnutí jediného společníka. Usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo doručeno do datové schránky žalobkyně dne 17. 3. 2017 v čase 10:38 hod. a téhož dne v 10:56 hod. přišlo z datové schránky žalobkyně do datové schránky rejstříkového soudu vzdání se práva odvolání (bod 27 odůvodnění Trestního rozsudku). Analýzou přístupů do datové schránky žalobkyně vyplývá, že do této bylo přistupováno již dne 7. 3. 2017, tedy den před podáním návrhu na zápis změn rejstříkovému soudu, dále ve dnech 10. 3. 2017, 13. 3. 2017, 15. 3. 2017, 16. 3. 2017 a 17. 3. 2017, kdy převážně bylo přistupováno pod logy uživatele schránky [jméno FO]. Pod logem [jméno FO] se do datové schránky přihlásila poprvé osoba dne 4. 4. 2017 (bod 47 odůvodnění Trestního rozsudku). Ze svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že datovou schránku žalobkyně neřešil (bod 6 odůvodnění Trestního rozsudku, str. 13).

10. Výše uvedený důkaz odvolací soud zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., a to jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se všemi v řízení provedenými důkazy, kdy přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

11. Dle § 8 odst. 1, 3 OdpŠk: „(1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.“ 12. Po zopakovaném dokazování Trestním rozsudkem lze konstatovat, že soud I. stupně učinil ve věci správná skutková zjištění a po právní stránce správně aplikoval ustanovení OdpŠk, byť však opomněl se zabývat podmínkou dle § 8 odst. 3 OdpŠk. Žalobkyně se v řízení domáhala náhrady majetkové škody způsobené nezákonným rozhodnutím, které mělo představovat Usnesení ze dne 16. 3. 2017. Soud I. stupně se tedy správně zabýval otázkou naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu, když pro naplnění odpovědnosti státu za škodu z titulu nezákonného rozhodnutí je třeba současného naplnění 3 předpokladů, a to nezákonného rozhodnutí, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Pokud jde o předpoklad nezákonného rozhodnutí, pak ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk jde o pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V daném případě tímto rozhodnutím mělo být Usnesení ze dne 16. 3. 2017, kterým bylo rozhodnuto o výmazu jednatele a společníka žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO][Anonymizováno]a zároveň o zápisu jednatele a společníka [jméno FO] s účinností ke dni 21. 2. 2017. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne 17. 3. 2017 v čase 10:38 hod. a s ohledem na skutečnost, že z datové schránky žalobkyně došlo téhož dne rejstříkovému soudu vzdání se práva odvolání, nabylo toto rozhodnutí dne 17. 3. 2017 právní moci. Následně bylo Usnesení ze dne 16. 3. 2017 zrušeno Rozsudkem pro zmeškání, tudíž podmínka zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost tak dle odvolacího soudu byla naplněna, kdy v tomto směru odvolací soud nesouhlasí s právním závěrem soudu I. stupně, který nesprávně uzavřel, že v případě Usnesení ze dne 16. 3. 2017 nelze dovodit zrušení pro nezákonnost, neboť toto rozhodnutí bylo zrušeno „pouze“ Rozsudkem pro zmeškání. V tomto směru je tak odvolací námitka žalobkyně důvodná, když zrušujícím rozhodnutím jsou soudy rozhodující o náhradě škody ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk vázány. Odvolací soud však ohledně předpokladu nezákonného rozhodnutí dospěl k závěru, že nebyla naplněna podmínka dle § 8 odst. 3 OdpŠk, jelikož žalobkyně jakožto poškozená prostřednictvím svého jednatele [tituly před jménem] [jméno FO] nepodala proti Usnesení ze dne 16. 3. 2017 řádný opravný prostředek, ač tak mohla učinit.

13. Dle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podmínka stanovená v § 8 odst. 3 OdpŠk vychází z obecné právní zásady prevence, když vylučuje odpovědnost státu za okolnosti, kdy poškozený využitím dostupných právních prostředků mohl odvrátit jemu hrozící škodu, ale neučinil tak. V tomto směru odvolací soud odkazuje na právní teorii např. VOJTEK, Petr. § 8 [Nezákonnost pravomocného rozhodnutí]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 105, marg. č. 32, 35: „Kromě změny řazení přináší novela č. 160/2006 Sb. významnou změnu oproti dikci původního § 8 odst. 2 OdpŠk, odůvodněnou podle důvodové zprávy posílením povinnosti poškozeného (účastníka řízení) předcházet vzniku škody všemi dostupnými procesními prostředky, tedy rozšířením podmínky podání opravných prostředků, a to tak, že vedle povinnosti k podání řádných opravných prostředků je účastník nově povinen podat též opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení, jakož i další procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zákon tedy i nadále vychází z představy, která je nyní ještě zvýrazněna, že je věcí účastníka každého řízení, aby nejprve využil prostředky, které mu procesní předpis dává, aby odvrátil vydání nepříznivého rozhodnutí. Z hlediska nároku na náhradu škody proti státu jde k jeho tíži, pokud tak neučinil, ačkoliv mu v tom nebránily žádné závažné důvody. Pouze tehdy, postupoval-li uvedeným způsobem, a přesto rozhodnutí, jehož výkonem mu posléze byla způsobena škoda, došlo do právní moci, je namístě, aby stát odpovídal za škodu, vyšlo-li následně najevo, že jde o rozhodnutí nezákonné. … Výjimku z pravidla popsaného v předchozím odstavci představují případy zvláštního zřetele hodné, které zákon blíže nedefinuje ani neposkytuje vodítko, v čem mohou být spatřovány. Je tedy ponecháno na úvaze soudu, aby v každém konkrétním případě dovodil a zdůvodnil, zda existovaly na straně účastníka či byly objektivně dány takové okolnosti, pro které na něm pro účely odpovědnosti státu za škodu netřeba vyžadovat podání opravného prostředku. Půjde zejména o případy, kdy nepříznivá situace na straně poškozeného spočívající například ve složitých finančních poměrech, špatném zdravotním stavu apod. mu znemožnila podat opravný prostředek a kdy by zároveň vyloučení možnosti (právě a jen z tohoto důvodu) uplatnit nárok na náhradu škody způsobené pravomocným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno, představovalo vůči poškozenému přílišnou tvrdost. Povinnost tvrzení i důkazní břemeno o těchto okolnostech zatěžuje v soudním řízení o náhradu škody poškozeného (žalobce).“ Stejné právní závěry pak dovodil ve své judikatuře i Nejvyšší soud, kdy v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3513/2014: „Podmínka stanovená v § 8 odst. 3 OdpŠk vychází z obecné právní zásady prevence (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 618/08, či důvodové zprávy k OdpŠk a zák. č. 160/2006 Sb.), neboť vylučuje odpovědnost státu za okolnosti, kdy poškozený využitím dostupných právních prostředků mohl odvrátit jemu hrozící škodu, ale neučinil tak. Situaci, že nezákonné rozhodnutí vyvolávalo škodlivé následky, tak z části zapříčinil sám poškozený, který mohl a měl využít opravných prostředků, jimiž byl vybaven k obraně proti nezákonným rozhodnutím. Podání opravných prostředků proti rozhodnutím, které (poškozený) účastník vnímá jako škodlivé, lze jednak předpokládat, neb se v zásadě každý snaží limitovat vlastní újmy, jednak je i procesní aktivitou zásadně chtěnou, jelikož přispívá k dosahování vysoké úrovně rozhodování. S ohledem na uvedenou zásadu prevence vzniku škod je nutné trvat na tom, aby nezákonné rozhodnutí bylo odstraněno v co možná nejkratší době (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4389/2013, uveřejněný pod číslem 44/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z výše uvedeného vyplývá, že zákonodárce výslovně počítá v zásadě jen s odškodněním aktivně jednajícího poškozeného, který prostřednictvím podávání opravných prostředků předcházel vzniku škod v důsledku nezákonného rozhodnutí. Tím, že zákonodárce v § 8 odst. 2 OdpŠk, ve znění účinném do 26. 4. 2006 (obdobně pak v § 8 odst. 3 OdpŠk po novele provedené zákonem č. 160/2006 Sb.) výslovně vyjádřil podmínku, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, využil-li poškozený opravných prostředků vyjádřených v § 8 odst. 2 OdpŠk (resp. § 8 odst. 3 OdpŠk), je nutné tuto podmínku hodnotit jako speciální zákonnou podmínku, nikoliv tedy jako součást příčinné souvislosti.“ 14. Z doplněného dokazování bylo zjištěno, že Usnesení ze dne 16. 3. 2017 bylo doručeno do datové schránky žalobkyně, kdy její jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] měl do datové schránky žalobkyně zřízen přístup, tudíž mohl podat odvolání. V trestním řízení bylo zároveň zjištěno, že pod logem uživatele [tituly před jménem] [jméno FO] se bylo do datové schránky žalobkyně přihlašováno, tudíž dle odvolacího soudu lze jednoznačně dovodit, že pokud by jednatel řádně vykonával a dbal na práva žalobkyně, měl a mohl se jednak o falešném návrhu na změnu zápisu ohledně jednatele a společníka žalobkyně do obchodního rejstříku včas dozvědět, když žalobkyně byla před vydáním rozhodnutí rejstříkovým soudem vyzvána k odstranění vad návrhu, jednak po doručení Usnesení ze dne 16. 3. 2017 mohl a měl jménem žalobkyně podat odvolání (řádný opravný prostředek) proti tomuto rozhodnutí, v důsledku něhož by Usnesení ze dne 16. 3. 2017 nenabylo právní moci a bylo by tak možno zabránit vzniku škody. V daném případě tak nebyla splněna podmínka dle § 8 odst. 3 OdpŠk, když odvolací soud neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, neboť bylo na jednateli žalobkyně, aby kontroloval datovou schránku žalobkyně a zároveň nesděloval třetím osobám své přístupové údaje k datové schránce žalobkyně. Pokud se [tituly před jménem] [jméno FO] o datovou schránku žalobkyně nezajímal či dokonce sdělil své přístupové údaje třetím osobám, pak tímto porušil zásadu prevence a nelze dovodit odpovědnost žalované za škodu, tím spíše, že pod logem [jméno FO], pachatele trestného činu, se do datové schránky žalobkyně bylo prvně přihlášeno až dne 4. 4. 2017. Odvolací soud tak uzavírá, že ve smyslu § 8 odst. 1, 3 OdpŠk nebyl naplněn předpoklad nezákonného rozhodnutí a v tomto směru je tak právní závěr soudu I. stupně správný.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalovaná, a proto jí odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalované spočívají v paušální náhradě za 2 úkony nezastoupeného účastníka (příprava na jednání a účast při jednání u odvolacího soudu dne 26. 11. 2025) ve výši 300 Kč/úkon podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

Poučení