23 Co 31/2022- 307

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Patricie Adamičkové a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. a JUDr. Lady Záviškové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. Ing. [jméno] [jméno], LL.M. sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalovaným: 1. [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [země] - [anonymizována tři slova], [IČO] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o určení vlastnického práva, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalované [číslo] se zastavuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. o nákladech řízení mezi účastníky mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka] a žalované [číslo] jsou povinny zaplatit náhradu nákladů řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku potvrzuje.

IV. Žalované [číslo] jsou povinny zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně určil, že žalovaná [číslo] je vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizována tři slova] zapsaného pro [územní celek], [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.) a rozhodl, že žalované [číslo] jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě ze dne [datum], jíž se žalobkyně, církevní právnická osoba, domáhala proti žalovaným shora uvedeného určení s tím, že je osobou oprávněnou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMV“) s tím, že byla vlastníkem pozemku parc. č. PK [číslo] původně vedeného v knihovní vložce [číslo] Desk zemských pro [katastrální uzemí], a to i v době rozhodné pro uplatnění nároku; na základě zákona o revisi první pozemkové reformy došlo k převzetí uvedeného pozemku státem bez náhrady. V současné době je jako vlastník pozemku parc. [číslo] zapsaného pro [územní celek], [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětný pozemek“), který má svůj původ v pozemku parc. č. PK [číslo], evidována žalovaná [číslo] když jí vlastnické právo k předmětnému pozemku bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne [datum], která byla uzavřena s [jméno] [příjmení]. Vlastnické právo [jméno] [příjmení] bylo zapsáno na základě návrhu ze dne [datum] s přiloženým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v jehož výroku byla uložena povinnost [anonymizována dvě slova] [země] (dále jen„ [anonymizováno]“) k uzavření smlouvy podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdejším znění (dále jen„ zákon o půdě“). Podle žalobkyně však [jméno] [příjmení] nemohl vlastnické právo nabýt, když převod (přechod) byl blokován blokačními paragrafy, a proto tento pozemek nemohl ani následně platně převést kupní smlouvou na žalovanou [číslo].

3. Poprvé soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. Rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soudu České republiky rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ Rozsudek dovolacího soudu“) zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení je třeba zabývat se okolnostmi týkajícími se nejen dobré víry nabyvatele předmětného pozemku, potažmo žalované [číslo] i okolnostmi týkajícími se povahy jednotlivých nabývacích titulů, osobou nabyvatele, potažmo žalovanou [číslo] jejich vztahu k nabytému majetku, jejich předchozí délce užívání nebo okolnostmi původního pozbytí majetku církví s tím, že rovněž je třeba poměřovat, zda ekonomický přínos případného vydání předmětného pozemku žalobci nebude ekonomicky nepatrných porovnání s obtížemi, které by takové vydání způsobilo nabyvateli, potažmo žalované [číslo]. Na půdorysu individuálních daných okolností případu pak je úlohou soudu upřednostnit jedno z kolidujících (základních) práv (práva oprávněné osoby na restituci historického církevního majetku a práva dobrověrného nabyvatele vlastnického práva k takovému majetku).

4. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku, a to po vymezení tvrzení žalobce a obrany žalovaných, konstatoval, jaká skutková zjištění učinil na podkladě provedeného dokazování ve vztahu k žalobkyni a jejímu vlastnickému právu, ve vztahu k tvrzenému vlastnickému právu žalované [číslo] její dobré víře, ve vztahu k obdobným soudním řízením účastníků a k otázce dobré víry nabyvatele a žalované [číslo]. [příjmení] jiné vzal za prokázané, že předmětný pozemek je historickým majetkem žalobkyně, jeho převzetí státem bylo plánováno dne [datum] postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Předmětný pozemek byl odepsán z vložky [číslo] Desk zemských dne [datum]. Jeho vlastníkem ke dni [datum] byla [země]. Dne [datum] katastrální [anonymizováno] sdělil na základě žádosti [anonymizováno] ze dne [datum], že předmětný pozemek byl podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí po [datum] majetkem církve a po tomto datu přešel do vlastnictví státu z vlastnictví žalobkyně na základě výměru ÚVN hlavního města Prahy dnem [datum] a ke dni [datum] nebyl majetkem žádné obce. Předmětný pozemek je obklopen pozemky ve vlastnictví žalobkyně. V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ související řízení“) byl dne [datum rozhodnutí] vydán rozsudek č. j. [číslo jednací] (dále jen„ Rozsudek“). Rozsudkem bylo částečně vyhověno žalobě [jméno] [příjmení] s tím, že rovněž pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl dotčen výrokem o povinnosti [anonymizováno] uzavřít smlouvu s [jméno] [příjmení] o převodu pozemků; částečně pak bylo související řízení zastaveno ohledně pozemků, u nichž byl zjištěn církevní původ, či jiné restituční nároky. Rozsudek nabyl právní moci [datum], když odvolací řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí odvolání ze strany žalované. Žalovaná [číslo] byla založena dne [datum], do obchodního rejstříku byla zapsána dne [datum]. Společenskou smlouvu o založení společnosti – žalované [číslo] uzavřel JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, na základě plných mocí udělených mu [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], společníků a jednatelů společnosti. Dne [datum] [jméno] [příjmení] na straně prodávající a žalovaná [číslo] na straně kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl předmětný pozemek, mezi stranami byla sjednána kupní cena ve výši [částka]. Návrh na vklad vlastnického práva ze dne [datum] byl předložen katastrálnímu úřadu dne [datum]. Dne [datum] uzavřel [anonymizováno] s [jméno] [příjmení] podle § 11a zákona o půdě smlouvu o převodu mimo jiné předmětného pozemku. Dne [datum] byl u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu podán návrh na vklad vlastnického práva mimo jiné k předmětnému pozemku ve prospěch nabyvatele [jméno] [příjmení] na základě Rozsudku. Předmětný pozemek byl odhadem oceněn na částku [částka].

5. Soud I. stupně posuzoval věc podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, v platném znění. Shledal, že aktivní legitimace žalobkyně i právní zájem na určení vlastnického práva byly prokázány, když žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 a 18 ZMV a právní zájem na určení vyplývá přímo ze zákona. Předmětný pozemek byl historickým majetkem žalobkyně, který jí byl odebrán a podléhal tak blokačnímu ustanovení § 29 zákona o půdě, ve znění účinném do 31. 12. 2012. [jméno] [příjmení] nabyl předmětný pozemek v rozporu s blokačním ustanovením, přičemž následkem takového převodu je zásadní absolutní neplatnost převodu blokovaného majetku. Tento závěr podpořil odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1403/18. Uvedené se vztahuje i na následné nabytí předmětného pozemku žalovanou [číslo].

6. Soud I. stupně se zabýval otázkou nabytí nemovité věci od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí, a byť Nejvyšší soud ve své judikatuře tuto možnost obecně připouští, Ústavní soud odmítá mechanicky aplikovat závěry, které se vztahují k nabytí nemovité věci od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí, na nabytí církevního majetku v rozporu s blokačním ustanovením. Například v nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/12 Ústavní soud uvedl, že koncept nabytí od nevlastníka se odlišuje od převodu blokovaného majetku, mimo jiné tím, že u nabytí od nevlastníka se zpravidla na začátku řetězce právních jednání vyskytuje neplatné právní jednání samotného původního vlastníka (což není případ zestátněného církevního majetku). Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. US [číslo] pak vyplývá, že církevní právnické osoby mají zákonem založeno legitimní očekávání na vypořádání jejich historického majetku. Pokud stát bez ohledu na zákonný zákaz a práva historických vlastníků vydal jiným restituentům jako náhradní pozemky, prohloubil zásah do práv historického vlastníka. Nastolení stavu, který zajistí naplnění legitimního očekávání na vypořádání historického majetku je za takové situace konformní.

7. Na podkladě uvedených úvahových východisek soud I. stupně shledal, že ačkoli je [jméno] [příjmení] také restituentem a předmětný pozemek měl sloužit ke zmírnění historických majetkových křivd, předmětný pozemek pro něj představoval pouze náhradní hodnotu bez jakéhokoliv historického pouta. [příjmení] význam pro něj může mít i přidělení jiných pozemků. V řízení nevyšlo najevo, že by [jméno] [příjmení] či žalovaná [číslo] měli k předmětnému pozemku obdobně významné pouto jako žalobkyně. Ta neměla na uzavření smlouvy o převodu předmětného pozemku na [jméno] [příjmení] žádný vliv, neboť k tomu došlo na podkladě Rozsudku, vydaném v řízení, jehož žalobkyně nebyla účastníkem.

8. Soud I. stupně vzal za prokázané, že nabyvatel ani žalovaná [číslo] nebyly při nabývání předmětného pozemku v dobré víře, když nabyvatel opakovaně tvrdil, že uplatňované pozemky řádně prověřil a nezjistil žádné překážky jejich vydání, avšak pouhým dotazem na katastr nemovitostí či náhledem do historických map by bylo zřejmé vlastnické právo žalobkyně. Podle soudu nelze hovořit ani o tom, že existují mimořádné okolnosti, které by se vztahovaly k osobě nabyvatele a předmětnému pozemku, když nabyvatel předmětný pozemek ihned, jak to bylo možné, prodal žalované [číslo] to za velmi nízkou cenu. Soud I. stupně v daném případě neshledal mimořádné důvody prolomení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě a dospěl k závěru, že převod předmětného pozemku učiněný na základě smlouvy o převodu pozemků ze dne [datum] mezi [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] uzavřené na podkladě Rozsudku podle § 11a zákona o půdě je absolutně neplatný. Rovněž absolutně neplatné je právní jednání [jméno] [příjmení] a žalované [číslo] tedy kupní smlouva ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum].

9. Soud I. stupně se neztotožnil s námitkami žalované [číslo] spočívajícími v tom, že vyhověním žalobě by došlo k vyvlastnění řádně nabytého majetku žalované [číslo] bez náhrady, jakož i v tom, že v daném případě se jedná o originární způsob nabytí pozemku, na který nelze aplikovat postup podle § 18 odst. 1 ZMV. Převod předmětného pozemku učiněný na základě smlouvy o převodu pozemků ze dne [datum], i převod předmětného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] jsou absolutně neplatné, přičemž [jméno] [příjmení] ani žalovaná [číslo] se ve skutečnosti nikdy nestali vlastníky předmětného pozemku, takže není možné hovořit o vyvlastnění. Rovněž nelze ani hovořit o originárním způsobu nabytí tvrzeného vlastnického práva nejen [jméno] [příjmení], ale ani žalovanou [číslo] neboť jak [jméno] [příjmení], a tak i žalovaná [číslo] měli vlastnické právo předmětného pozemku nabýt z titulu uzavřených smluv. Takový způsob nabytí vlastnického práva je ve skutečnosti pouhým derivativním způsobem nabytí, takže postup podle § 18 odst. 1 ZMV aplikovat lze.

10. Soud I. stupně žalobě vyhověl a současně přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy vynaložila náklady na právní zastoupení.

11. Proti rozsudku se odvolaly obě žalované. Žalovaná [číslo] poté podáním ze dne [datum] vzala své odvolání zpět.

12. Žalovaná [číslo] namítala, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a je založen na nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu věci. Nesprávný je právní závěr soudu I. stupně, že žalovaná [číslo] nabyla kupní smlouvou předmětný pozemek od nevlastníka. V době převodu předmětného pozemku byl [jméno] [příjmení] výlučným vlastníkem předmětného pozemku na základě Rozsudku, který nebyl k dnešnímu dni zrušen, ani kvalifikovaně zpochybněn. Rozsudek potvrdil jako věcně správný Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], přičemž zároveň vyloučil i možnost odklizení vlastnického práva [jméno] [příjmení] a následně i žalované [číslo] k předmětnému pozemku v jiném soudním řízení v rámci předběžné otázky platnosti smlouvy uzavřené Rozsudkem. [jméno] [příjmení] nabyl předmětný pozemek na základě Rozsudku do vlastnictví originárně a nikoliv derivativně, jak nesprávně uvedl soud I. stupně. Na originární způsob nabytí vlastnictví nelze aplikovat postup podle § 18 odst. 1 ZMV. Pravomocný rozsudek je nezpochybnitelnou právní skutečností, která vyjma např. obnovy řízení vylučuje požadavky kterékoli jiné osoby zakládající svoje domnělá vlastnictví na jiné dřívější právní skutečnosti. V případě potvrzení napadeného rozsudku odvolacím soudem by došlo k vyvlastnění řádně nabytého majetku žalované [číslo] bez náhrady a tím i k neoprávněnému zásahu práva vlastnit majetek garantovaného čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Pro posouzení věci byla irelevantní otázka dobré víry žalované [číslo] [jméno] [příjmení], neboť žalovaná [číslo] nabyla předmětný pozemek od předchozího vlastníka [jméno] [příjmení], jehož nabývací titul, Rozsudek, nebyl zrušen, nýbrž byl opakovaně soudy shledán za věcně správný a závazný. Soud I. stupně pochybil, pokud žalované [číslo] [jméno] [příjmení] nepřiznal dobrou víru, ačkoli vycházeli při nabytí předmětného pozemku nejen ze zápisu v katastru nemovitostí, ale i z pravomocného Rozsudku. Soud I. stupně posuzoval dobrou víru nesprávně podle kritérií, ke kterým dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] s odkazem na judikaturu, která v době uzavření kupní smlouvy a souvisejícího řízení neexistovala. Povinnost provést lustraci předmětného pozemku a zjistit jeho blokaci ležela na Státním pozemkovém [anonymizováno], předchůdci žalované [číslo] nikoliv na [jméno] [příjmení] nebo žalované [číslo]. Absenci dobré víry nelze vyvozovat z toho, že [jméno] [příjmení] nebo žalovaná [číslo] neučinili nic, co měly nepochybně učinit příslušné orgány [země]. Nelze přesouvat na [jméno] [příjmení] nebo žalovanou [číslo] odpovědnost za pochybení státu. [jméno] [příjmení] i žalovaná [číslo] vycházeli z toho, že pozemky dotčené církevní restitucí nelze vydat, přičemž zároveň legitimně očekávali, že [anonymizována dvě slova] fond, předchůdce žalované [číslo] coby [anonymizováno] orgán řádně plní své zákonné povinnosti a pozemek dotčený církevní restitucí nevydá. Žalovaná [číslo] vytýkala soudu I. stupně, že na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým závěrům ohledně skutečností, které považoval z hlediska dobré víry za podstatné. Soud I. stupně nesprávně dovodil, že [jméno] [příjmení] a žalovaná [číslo] měli při nabytí předmětného pozemku postupovat„ s ohledem na vysokou míru pravděpodobnosti dotčení předmětného pozemku nárokem žalobkyně“, že [jméno] [příjmení] byl zastoupen advokátem specializujícím se na restituce, že žalovaná [číslo] posuzovala v rámci své obchodní spolupráce s [jméno] [příjmení] pozemky vedené v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [anonymizováno] z jiného hlediska než z toho, zda mohou představovat adekvátní náhradu za nevydané pozemky, které byly [jméno] [příjmení] odňaty československým státem pro účely bytové výstavby a nesprávně dovodil formu a obsah obchodní spolupráce mezi žalovanou [číslo] [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně neprovedl výslech Ing. [jméno] [příjmení], který je podle žalované [číslo] zásadní. Dále soudu I. stupně vytýkala nesprávný závěr o absenci mimořádných okolností. Podle žalované [číslo] lze za takovou mimořádnou okolnost odůvodňující ochranu vlastnického práva žalované [číslo] bez dalšího považovat nabývací titul [jméno] [příjmení], kterým je pravomocný Rozsudek. Žalovaná [číslo] navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žaloba se zamítá a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalobkyně nepovažovala odvolání za důvodné. Namítla, že názory Nejvyššího soudu, že předmětné rozhodnutí u žalob na nasouzení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku podle zákona o půdě je ve skutečnosti rozhodnutím o nabytí vlastnického práva, jehož právní mocí se daný subjekt stává vlastníkem věci, jsou podle aktuálního nálezu Ústavního soudu z [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19 protiústavní. I podle tehdejší judikatury šlo jen o rozhodnutí vedoucí ke smlouvě podle § 161 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 133 odst. 2 obč. zák., a takovou smlouvu je třeba k dokonání účinků povolit rozhodnutím o provedení vkladu vlastnického práva při doložení projevu vůle i druhé smluvní strany. [jméno] [příjmení] nenabyl pozemek originárně a nemůže se toho ani dovolávat. Vznik vlastnictví byl vázán na povolení vkladu se stejnými právními účinky jako normální smlouva. Rozsudek tak nemusí být odklizen. Nejde o žádné vyvlastnění, ale o nápravu nesprávnosti a protizákonného chování, jehož důsledkem je neplatnost smlouvy. I kdyby byla dána dobrá víra žalovaného [číslo] což ale není, pak sama tato dobrá víra nemůže převážit nad legitimním očekáváním církevní právnické osoby na vypořádání jejího historického majetku. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Odvolací soud předesílá, že odvolací řízení o odvolání žalované [číslo] zastavil, neboť vzhledem ke zpětvzetí odvolání ze strany žalované [číslo] nastala situace předvídaná v ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. (dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.).

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, z podnětu odvolání podaného žalovanou [číslo] postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované [číslo] není opodstatněné.

16. Soud I. stupně si obstaral dostatek podkladů potřebných pro právní posouzení věci, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a na základě provedených důkazů učinil správná skutková zjištění. Nepochybil, pokud neprovedl dokazování i důkazy vyjmenovanými v bodu 45. odůvodnění napadeného rozsudku, když důvody, proč tak učinil, vyloženými v bodu 45. odůvodnění, považuje odvolací soud za správné. Je na rozhodnutí soudu, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) Ani odvolací soud nedoplňoval dokazování výslechem jednatele žalované [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], který žalovaná [číslo] navrhla k prokázání okolností nabytí předmětného pozemku žalovanou [číslo] jeho předchozím vlastníkem [jméno] [příjmení] včetně spolupráce žalované [číslo] [jméno] [příjmení], když takový důkaz shledal nadbytečným, vzhledem k dostatečným zjištěním, která byla učiněna z jiných provedených důkazů, zejména e-mailové komunikace Ing. [jméno] [příjmení] a novináře MF [příjmení] [jméno] [příjmení] z období [datum] až [datum] Odvolací soud tak shledal, že skutkový stav zjištěný soudem I. stupně představuje spolehlivý podklad i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

17. Soud I. stupně učinil správný dílčí právní závěr, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle § 3 ZMV, a že je původní vlastnicí předmětného pozemku, který byl jejím historickým majetkem, přičemž předmětný pozemek má zemědělský charakter. K takovému závěru ostatně soudy dospěly již ve svých předchozích rozhodnutích, přičemž ten nebyl zpochybněn ani Rozsudkem odvolacího soudu.

18. Za situace, kdy žalovaná [číslo] nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [jméno] [příjmení], který nabyl vlastnictví předmětného pozemku na základě Rozsudku, a k předmětnému pozemku má historické vlastnické právo žalobkyně, se soud I. stupně v řízení správně a náležitě zabýval tím, zda v poměrech posuzované věci je namístě upřednostnit vlastnické právo žalované [číslo] před restitučním nárokem církevní právnické osoby a jsou zde dány důvody pro prolomení blokačních účinků podle § 29 zákona o půdě. Jestliže Nejvyšší soud v Rozsudku dovolacího soudu uložil soudu zabývat se tím, zda v posuzované věci jsou vedle dobré víry nabyvatele dány další konkrétní okolnosti mimořádného významu, které odůvodňují poskytnutí ochrany vlastnickému právu dobrověrnému nabyvateli, postupoval soud I. stupně v souladu se závazným právním názorem, pokud se nejprve zabýval otázkou dobré víry [jméno] [příjmení] a žalované [číslo]. Test proporcionality může vyznít ve prospěch nabyvatele vlastnického práva jen tehdy, pokud byl nabyvatelem dobrověrným. Zároveň platí, že princip důvěry jednotlivců v souladnost postupu státu se zákonem bez dalšího není mimořádnou skutečností odůvodňující prolomení účinků blokačního ustanovení. Námitka žalované [číslo] že zjišťování dobré víry bylo irelevantní, je proto zcela nedůvodná. Odvolací soud připomíná, že rozhodnutím dovolacího soudu je vázán nejen soud I. stupně, ale i soud odvolací (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

19. Rozhodovací praxe soudů je ustálena v závěru, že dobrá víra je - obecně vzato – vnitřní přesvědčení určité osoby, že nejedná protiprávně. Jde tedy o psychický stav, o vnitřní přesvědčení subjektu, které samo o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek, tedy okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení příslušné osoby o její dobré víře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 50/04).

20. Správně se tedy soud I. stupně nejprve zabýval otázkou dobré víry na straně žalované [číslo] jejího právního předchůdce [jméno] [příjmení], přičemž na podkladě provedených důkazů dospěl ke správnému závěru, že žalovaná [číslo] její právní předchůdce, nemohli být dobrověrnými nabyvateli předmětného pozemku. V řízení vyšlo najevo, že ve věci restitučních nároků [jméno] [příjmení] od počátku aktivně vystupoval advokát JUDr. [jméno] [příjmení], který také na základě plné moci založil žalovanou společnost, a že mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou [číslo] byla určitá zájmová propojenost a spolupráce. JUDr. [jméno] [příjmení] byl doporučen [jméno] [příjmení] jednatelem a společníkem žalované [číslo] Ing. [jméno] [příjmení] jako schopný advokát, s nímž spolupracuje na soukromé i firemní úrovni. Veškerý servis potřebný k uplatnění nároků [jméno] [příjmení], včetně vyhledávání a lustrování pozemků vhodných k uplatnění restitučního nároku [jméno] [příjmení], prováděl JUDr. [jméno] [příjmení] a náklady hradila žalovaná [číslo] která uzavřela s [jméno] [příjmení] kupní smlouvy. Podnikatelské riziko bylo kompenzováno tím, že žalovaná [číslo] na základě dohody s [jméno] [příjmení] získala právo za předem sjednanou kupní cenu odkoupit pozemky, které by případně získal na základě soudních rozhodnutí. Soudu I. stupně je třeba přisvědčit, že takové skutečnosti, zejména zjištěné propojení mezi zástupcem [jméno] [příjmení] advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] a žalovanou [číslo] či její podnikatelské záměry a aktivity, nelze při posouzení dobré víry nabyvatelů přehlédnout. [příjmení] [jméno] [příjmení], respektive jeho právní zástupce, před zahájením souvisejícího řízení vyhledával vhodné náhradní pozemky, tyto lustroval a prováděl jejich detailní analýzy, je odvolací soud shodného názoru jako soud I. stupně, že při zachování obvyklé míry pečlivosti, nabyvatelé měli a mohli zjistit, že předmětný pozemek je historickým církevním majetkem, zvláště pokud všechny pozemky v okolí předmětného pozemku jsou ve vlastnictví žalobkyně a pokud informací, že předmětný pozemek je historickým majetkem církve, disponoval katastrální [anonymizováno], jak bylo prokázáno sdělením katastrálního úřadu ze dne [datum] JUDr. [jméno] [příjmení] si byl dobře vědom skutečnosti, že církevní pozemky nejsou převoduschopné, a prokázání takové skutečnosti v souvisejícím řízení ponechal na žalovaném [příjmení] (prokázáno protokolem o jednání ze dne [datum]). Vzhledem k uvedeným skutečnostem nemohl být [jméno] [příjmení] v dobré víře ohledně nabytí vlastnického práva předmětného pozemku. Nedostatek dobré víry nemůže zhojit ani existence Rozsudku, na jehož základě byl předmětný pozemek převeden do vlastnictví [jméno] [příjmení], i když nebyl nikdy změněn ani zrušen a je pravomocný, jelikož samotná důvěra v zákonnost postupu orgánů státu není postačující pro prolomení účinků blokačního ustanovení.

21. Nejvyšší soud v Rozsudku dovolacího soudu uvedl, že i při respektu k takové stěžejní zásadě vlastní právnímu státu jakou je právní jistota zahrnující, mimo jiné, důvěru jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať již jde o rozhodování orgánů zákonodárné, výkonné či soudní moci, nelze přehlédnout, že ve vztahu k blokačním účinkům ustanovení § 29 zákona o půdě rozhodovací praxe dovolacího soudu již vyslovila a odůvodnila názor, že princip důvěry jednotlivců v souladnost postupu státu se zákonem bez dalšího není mimořádnou skutečností odůvodňující prolomení blokačních účinků ustanovení § 29 zákona o půdě. Není žádného důvodu, aby z dosahu ustanovení § 29 zákona o půdě byly vyloučeny případy přechodu vlastnického práva k církevnímu majetku konstituované pravomocným soudním rozhodnutím, pokud bylo v důsledku takového přechodu, citované blokační ustanovení porušeno. I soud jako orgán státu je při své rozhodovací činnosti vázán principem zákonnosti a s respektem k němu může přiznat jen taková práva (uložit takové povinnosti), jež mu v jednotlivém případě hmotné právo objektivně umožňuje.

22. Nedostatek dobré víry se vztahuje i k žalované [číslo] to právě z důvodu provázanosti osoby zástupce [jméno] [příjmení], advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], s žalovanou [číslo]. Pokud by při nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku žalovaná [číslo] zachovala veškerou možnou obezřetnost, mohla seznat, že stav katastru neodpovídá skutečnosti. Pokud žalovaná [číslo] dovozuje dobrou víru právě z existence pravomocného Rozsudku, pomíjí, že v době uzavření kupní smlouvy ještě probíhalo odvolací řízení v souvisejícím řízení. Nabývací titul [jméno] [příjmení] není nabývacím titulem žalované [číslo]. Žalovaná [číslo] nabyla vlastnické právo na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. [jméno] [příjmení], ani žalovanou [číslo] nelze považovat za dobrověrné nabyvatele vlastnického práva k předmětnému pozemku, a již z toho důvodu nelze uvažovat o prolomení blokačních účinků § 29 zákona o půdě a zamítnutí žaloby.

23. Za předpokladu, že by nabyvatelé byli v dobré víře, samotná skutečnost, že byl vydán Rozsudek, by k zamítnutí žaloby nevedla. K přijetí takového rozhodnutí by musely být prokázány další konkrétní okolnosti mimořádného významu. Ačkoliv soud I. stupně deklaroval, že s ohledem na nedostatek dobré víry na straně nabyvatelů vlastnického práva neprovedl test proporcionality, z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá opak. Ze skutečností výše uvedených je zjevné, že [jméno] [příjmení] neměl k předmětnému pozemku žádný osobní vztah, nešlo o jeho původní majetek, a proto o něj neměl žádný zájem. Jeho zájmem bylo získání finančních prostředků, o čemž svědčí skutečnost, že byl se žalovanou [číslo] předem dohodnut na odkoupení předmětného pozemku a ještě v průběhu odvolacího řízení v souvisejícím řízení, dne [datum] uzavřel se žalovanou [číslo] kupní smlouvu. Předmětný pozemek nebyl historickým majetkem ani žalované [číslo] která ho zjevně koupila za účelem podnikatelských aktivit. Vzhledem k tomu, že dne [datum] bylo zahájeno řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k předmětnému pozemku právě z důvodu porušení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě, žalovaná [číslo] již půl roku po uzavření kupní smlouvy věděla, že její vlastnické právo k předmětnému pozemku je zpochybněno, a nemohla si být jista, že předmětný pozemek bude moct nerušeně užívat a do budoucna z něj mít ekonomický přínos. Žalovaná [číslo] se proto nemůže důvodně dovolávat případných nepříznivých hospodářských dopadů do své sféry v případě úspěchu žalobkyně. Přiléhavé není ani srovnání s vyvlastněním za situace, kdy žalovaná [číslo] uzavřela s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem byla nemovitost, která nebyla způsobilá k převodu vlastnického práva (§ 29 zákona o půdě), přičemž obecně platí, že smlouva, která je v rozporu se zákonem, je absolutně neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen„ obč. zák.“) a na jejím základě nelze vlastnické právo nabýt. Odvolací soud tedy přisvědčuje soudu I. stupně, že v posuzované věci neexistují takové mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly prolomení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě a zamítnutí žaloby podané podle § 18 odst. 1 ZMV.

24. Úvahy žalované [číslo] o tom, zda [jméno] [příjmení] nabyl předmětný pozemek na základě Rozsudku do vlastnictví originárně a nikoliv derivativně se závěrem, že na originární způsob nabytí vlastnictví nelze aplikovat postup podle § 18 odst. 1 ZMV, jsou nadbytečné, když Nejvyšší soud v Rozsudku dovolacího soudu konstatoval, že žalobkyně, která nebyla účastníkem souvisejícího řízení, se může domáhat určení vlastnického práva státu k předmětnému pozemku ve smyslu ustanovení § 18 ZMV s využitím argumentace, že pravomocným soudním rozhodnutím, bylo-li jím konstituováno vlastnické právo třetí osoby k církevnímu majetku původního vlastníka, bylo porušeno ustanovení § 29 zákona o půdě. Rozsudek dovolacího soudu se vyjádřil rovněž k povaze soudního rozhodnutí, na jehož základě bylo konstituováno vlastnické právo k věci, a sice tak, že rozhodnutí soudu, jímž se ukládá [anonymizována dvě slova] uzavřít s oprávněnou osobou smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, nemá povahu rozhodnutí ukládajícího prohlášení vůle ve smyslu ust. § 161 odst. 3 o. s. ř., ale ve skutečnosti jde o rozhodnutí státního orgánu o nabytí vlastnictví (§ 132 obč. zák.), podle něhož se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku (přímo ze zákona) dnem právní moci rozhodnutí soudu. Uvedený názor zastávaný rozhodovací praxí dovolacího soudu nebyl překonán ani nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19, neboť jeho závěry byly korigovány Stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl [číslo]. Pokud soud I. stupně shledal, že [jméno] [příjmení] nenabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku originárním způsobem, ale způsobem derivativním na základě smlouvy o převodu pozemků ze dne [datum], pominul jednak výše uvedený dílčí právní závěr dovolacího soudu a jednak vlastní skutkové zjištění, že návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne [datum] byl podán na základě Rozsudku.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé podle § 219 o. s. ř., jelikož je věcně správný.

26. Odvolací soud přezkoumal i rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky a shledal, že soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení vyšší částkou, než žalobkyni skutečně přísluší. Soud I. stupně totiž uvažoval s 25 úkony právní služby, ačkoli účelně vykonaných bylo 21 úkonů právní služby. Především žalobkyni nenáleží náhrada za dva úkony právní služby spočívající v nahlížení do spisu (dne [datum] a [datum]), když podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“) nahlížení do spisu není samostatně honorovaným úkonem právní služby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Dále soud I. stupně přiznal náhradu za úkon písemné podání ze dne [datum], avšak takové podání není obsahem spisu (toho dne se konalo jednání ve věci). Neúčelným úkonem právní služby pak odvolací soud shledal podání ze dne [datum] obsahující navržené důkazy, když takový návrh mohl být již součástí podání ze dne [datum]. Proto odvolací soud snížil výši přiznané náhrady nákladů o výši odměny za čtyři úkony právní služby, tomu korespondující čtyři režijní paušály a náhradu za DPH. Za 21 úkonů právní služby (rozvedených v bodu 69. odůvodnění napadeného rozsudku) náleží odměna ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]), náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení činí celkem [částka] Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. o nákladech řízení pokud jde o výši přisouzené náhrady nákladů řízení (§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.) Odvolací soud rovněž změnil pariční lhůtu (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.), a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná [číslo] čerpá prostředky ze státního rozpočtu.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k žalované [číslo] podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve vztahu k žalované [číslo] která zavinila, že odvolací řízení o jejím odvolání bylo zastaveno. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalobkyně, které náleží náhrada nákladů účelně vynaložených k uplatňování práva. Odvolací soud shledal, že advokát učinil v odvolacím řízení tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání žalované [číslo] vyjádření k odvolání žalované [číslo] účast na jednání odvolacího soudu, které lze považovat za účelné. Odvolací soud nepovažuje za účelné úkony repliky k replikám, v nichž se opakují již prezentované názory. Za tři účelně vykonané úkony právní služby náleží odměna ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]), náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši [částka], celkem [částka]. Tuto částku jsou žalované povinny zaplatit každá ve výši jedné poloviny, ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).