23 Co 383/2021- 254

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Patricie Adamičkové a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. a JUDr. Renaty Hertlové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé mění tak, že žaloba se co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. o nákladech řízení mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] k rukám advokáta [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum], ve znění opravného usnesení ze dne [datum], soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), a dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Podanou žalobou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že utrpěl dne [datum] újmu při dopravní nehodě, kterou zavinil [jméno] [příjmení] při řízení vozidla [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byla v době nehody Ing. [jméno] [příjmení] a pojistitelem provozovatele vozidla je žalovaná. Trestní stíhání řidiče [jméno] [příjmení] bylo podmíněně zastaveno. Žalobce při dopravní nehodě utrpěl těžké ublížení na zdraví, které vyžadovalo dlouhou dobu léčení a rehabilitace spojené s několikaměsíční hospitalizací a má pro žalobce trvalé následky. Po dobu přibližně 2 měsíců po dopravní nehodě byl žalobce odkázán na péči nejbližších členů rodiny a přátel, kteří zajišťovali jeho základní životní úkony a fungování. Pracovní neschopnost žalobce trvala déle než 1 rok, od [datum] do [datum] a dále od [datum] do [datum]. Žalobci byl přiznán invalidní důchod z důvodu snížení pracovní schopnosti o 45 %. Žalobce uplatnil nároky vyplývající z dopravní nehody vůči žalované, ta je před podáním žaloby uhradila jen částečně. Viník dopravní nehody [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení] jako provozovatelka vozidla žalobci přes výzvy nic neuhradili.

3. Ve vztahu k nároku na náhradu ušlého zisku manželky žalobce tvrdil, že jeho zdravotní stav žalobce v prvních měsících po nehodě vyžadoval péči třetí osoby. O žalobce pečovali převážně jeho rodinní příslušníci, především jeho manželka. Nárok vyčíslený částkou [částka] představuje náhradu ušlého zisku manželky žalobce. Žalobce tvrdil, že po dobu prvního měsíce po dopravní nehodě vyžadoval zdravotní stav žalobce nepřetržitou péči a pomoc a po dobu druhého měsíce po nehodě pomoc po podstatnou část dne s ohledem na omezení hybnosti a sebeobsluhy žalobce při hygieně, se zajišťováním základních životních úkonů, s oblékáním, cestami k lékaři a podobně. Tvrzení manželky žalobce, [jméno] [příjmení], že musela z důvodu péče o žalobce zrušit zaměstnání, dohodnuté na červen 2017, žalobce prokazoval dohodou o pracovní činnosti ze dne [datum] a výslechem [jméno] [příjmení], jednatelky A-Z účtárny, s. r. o., [IČO], se sídlem [adresa]. Po dobu letních prázdnin měla [jméno] [příjmení] jako pedagogický pracovník volno, proto si sjednala brigádu ve jmenované účetní firmě. V období od 1. 7. do [datum] jí ušla mzda ve výši [částka]. Žalobce pohledávku uplatnil u žalované písemně dne [datum], neboť jeho manželka tuto pohledávku na něj postoupila smlouvou ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaná ukončila šetření tohoto nároku tak, že jej odmítla.

4. Žalovaná učinila nesporným základ nároku, měla za dostatečné odškodnění, které žalobci poskytla před podáním žaloby. Zdůraznila, že žalobce jiné nároky dosud neprokázal. Rozhodně odmítla hradit nárok na ušlý výdělek manželky žalobce. Uvedla, že žalobci poskytla náhradu nákladů na péči o jeho osobu v období od [datum] do [datum] v rozsahu 2,5 hodiny denně a od [datum] do [datum] v rozsahu 2 hodiny denně. Hodinová sazba byla stanovena ve výši [částka] za hodinu podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Manželka pečovala o žalobce v době své řádné placené dovolené.

5. Původně byl předmětem řízení požadavek žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Poté, co žalobce se žalovanou uzavřeli o nárocích na bolestné, na náklady za dopravu a na náhradu nemajetkové újmy dohodu o narovnání a žaloba byla částečně, co do částky [částka] s příslušenstvím, vzata zpět a řízení v tomto rozsahu zastaveno, zabýval se soud I. stupně jen nárokem na ušlý zisk žalobce a jeho manželky.

6. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle ust. § 2952 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dále podle ust. § 2960 o. z. a § 2894 odst. 1 o. z. Vyšel z provedených důkazů a uzavřel, že žaloba je zcela důvodná, proto vyhověl nároku žalobce ohledně jeho ušlého zisku ve výši celkem [částka] (tento nárok není předmětem odvolacího přezkumu), i nároku na ušlý zisk manželky. Soud I. stupně měl za prokázané, že manželka žalobce si domluvila na červenec 2017 brigádu a z důvodu péče o žalobce ji musela zrušit, a dovodil, že jí náleží náhrada tohoto ušlého zisku. Ohledně dohody o provedení práce a výše náhrady soud vyšel z listinných důkazů vystavených [právnická osoba] s.r.o. a z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně přiznal náhradu ušlého zisku manželky žalobci, na kterého byla pohledávka postoupena, ve výši [částka] včetně příslušných úroků z prodlení.

7. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobci přiznal právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Částečné zpětvzetí žaloby co do částky [částka] s příslušenstvím neposoudil jako neúspěch žalobce ani žalované. Žalovaná tuto částku uhradila včetně úroku z prodlení v rámci dohody o narovnání po podání žaloby, přičemž náhrada nákladů řízení týkající se těchto nároků byla mezi účastníky narovnáním vypořádána.

8. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., směřující výslovně proti přiznání částky [částka] s příslušenstvím a proti navazujícímu výroku o nákladech řízení. Namítla, že přiznání tohoto nároku je v rozporu s posouzením odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), i s výkladem obecných pravidel k náhradě škody dle občanského zákoníku. Argumentovala ust. § 6 odst. 2 a 4 zákona č. 168/1999 Sb., taxativně upravujícím nároky, které poškozenému náleží vůči pojistiteli. Zdůraznila rozlišení mezi právem poškozeného na náhradu vzniklé škody vůči škůdci a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění od pojistitele za pojištěného škůdce dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Sporná pohledávka, spočívající v ušlém zisku osoby pečující o žalobce, nemá tedy podle žalované pojistné krytí. Poškozený má nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví dle ust. § 2960 o. z. V rámci této kategorie náhrad může žalobce uplatňovat náklady, které mu vznikly v souvislosti s péčí o jeho osobu, např. zajištění pomoci v domácnosti, úklidu, osobní hygieny, nákupů atp. V projednávané věci tuto péči zajišťovala manželka žalobce. Nárok je po právu tehdy, jestliže rozsah péče převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. Žalovaná žalobci před podáním žaloby vyplatila na tento nárok částku [částka] a je přesvědčena, že tímto byly náklady na péči o žalobce zcela nahrazeny.

9. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] (správně rozsudek z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] – pozn. odvolacího soudu), který popisuje obdobnou situaci. Nejvyšší soud ČR v této věci rozhodl, že právnická osoba nemá podle zákona č. 168/1999 Sb. proti pojišťovně přímý nárok na náhradu skutečné škody vzniklé vynaložením zvýšených nákladů na zajištění jejího provozu osobou, která zastupovala jednatele společnosti po dobu pracovní neschopnosti. Odkázala dále na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka].

10. Žalovaná v odvolání zpochybnila účelnost postupu, kdy se manželka žalobce vzdala výdělku i přesto, že případné náklady za profesionální servis pečovatelských služeb by nedosahovaly výše výdělku, o který přišla. Žalovaná si je vědoma výhod, které může přinést starost blízké osoby o poškozeného, nicméně je podle ní nutno vymezit hranice, kdy je taková péče účelná a kdy se již jedná o nedůvodné navyšování rozsahu škody, který v konečném důsledku nese škůdce. Účelnost je jedinou pojistkou pro škůdce, aby nedocházelo k excesivnímu navyšování nákladů souvisejících s péčí o poškozeného. Podle žalované soud I. stupně shledal nárok oprávněným, aniž důkladně posoudil účelnost nákladů vynaložených manželkou žalobce, když bylo možné situaci řešit jiným, z pohledu práva účelnějším, způsobem. Soud I. stupně rovněž pochybil, když proti vyplacenému pojistnému plnění ve výši [částka] nezapočetl žalobou uplatněný nárok. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že co do částky [částka] s příslušenstvím se žaloba zamítá a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

11. Žalobce argumentoval ust. § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., podle nějž se poškozeným rozumí ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma. Podle názoru žalobce je manželka žalobce poškozenou ve smyslu ust. § 2960 o. z., toto ustanovení rozšiřuje okruh aktivně legitimovaných osob k uplatnění náhrady škody na zdraví. Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] není podle žalobce přiléhavý, neboť šlo o nárok na zajištění provozu v důsledku pracovní neschopnosti poškozeného, nešlo o náklady na péči. Žalobce má naopak za přiléhavý svůj odkaz na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ztotožňuje se s výkladem ust. § 449 odst. 3 obč. zák. v tomto rozhodnutí (adekvátní úprava je v § 2960 o. z.).

12. Žalobce v reakci na odvolání rozhodně nesouhlasil s tím, že si jeho manželka nechala ujít zisk neúčelně. V červenci 2017 žalobce potřeboval 24 hodinovou péči, což by při sazbě [částka] za hodinu obnášelo [částka] denně a [částka] za celý měsíc, v dalším období pak 8 hodinovou péči, což by obnášelo [částka] denně, tj. [částka] měsíčně. Z tohoto hlediska bylo nanejvýš účelné, aby se manželka žalobce vzdala příjmu ze sjednaného zaměstnání a pečovala o manžela sama. Princip plné náhrady škody je podle žalobce zakotven v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 444/11.

13. K výhradě žalované proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení uvedl žalobce, že je má za správné, protože byl v řízení úspěšný. I pokud by odvolací soud vyhověl odvolání, úspěšnost by představovala 95% a byl by odůvodněn postup dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

14. Při jednání odvolacího soudu žalobce připustil úvahu, že od přiznaného nároku ve výši [částka] by případně bylo adekvátní odečíst částku, která z celkové náhrady nákladů na péči, uhrazených žalovanou ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] připadá na období od 1. do [datum], tj. [částka].

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden, přezkoumal současně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), projednal věc v nepřítomnosti omluvené žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

16. Odvolací soud hodnotí rozsah dokazování, jak je provedl soud I. stupně, jako dostatečný k učinění přiléhavého závěru o skutkovém stavu. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku v bodech 8 až 19, jeho závěr o skutkovém stavu těmto zjištěním odpovídá. Ohledně částky [částka] jako nároku na náhradu ušlého výdělku manželky žalobce, který je předmětem odvolacího přezkumu, soud I. stupně v bodě 22 rozsudku shrnul skutková zjištění tak, že má za prokázáno, resp. nesporné, že zdravotní stav žalobce po dopravní nehodě vyžadoval péči další osoby. Dále měl za prokázáno výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] a listinnými důkazy, že manželka žalobce zrušila z důvodu péče o zraněného manžela dohodnutou brigádu, takže nedošlo k očekávanému zvětšení jejího jmění o sjednanou odměnu za provedenou práci ve výši [částka].

17. Právní posouzení nároků žalobce až na stručný odkaz na tři ustanovení občanského zákoníku v bodě 20 v rozsudku absentuje. Otázku odpovědnosti žalované za ušlý zisk manželky žalobce soud I. stupně v rozsudku blíže neobjasnil, nicméně jeho správná a pro rozhodnutí postačující skutková zjištění umožnila odvolacímu soudu ve věci rozhodnout.

18. Odvolací soud posoudil sporný nárok po právní stránce následovně. Nároky žalobce uplatněné proti žalované v tomto řízení se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2017 (vzhledem k datu předmětné dopravní nehody dne [datum]). Nejde tedy o nárok z odpovědnosti za škodu, který žalobce má vůči škůdci, ale o speciální nárok na pojistné plnění, vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. a pojistného vztahu mezi škůdcem a žalovanou.

19. Podle ust. § 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy.

20. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení; Podle § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. má pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění), jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího nemocenské pojištění15b) a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

21. Citované ustanovení představuje pozitivní taxativní výčet nároků, uplatnitelných přímo vůči pojistiteli motorového vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda. Ust. § 7 zákona č. 166/1999 Sb. obsahuje negativní taxativní vymezení rozsahu pojištění. Nároku, který je předmětem odvolacího řízení, se výluky upravené v ust. § 7 netýkají.

22. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb. má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

23. Vztah ust. § 6 odst. 2 zákona č. 166/1999 Sb. a obecné úpravy rozsahu náhrady škody v občanském zákoníku řeší četná judikatura (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) tak,„ že zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla má zásadně pokrývat co nejširší okruh újem, které vzniknou v souvislosti s dopravními nehodami, aby jednak poškozenému byla poskytnuta možnost dosáhnout odškodnění, jednak aby i provozovatel vozidla mohl využít dobrodiní pojištění odpovědnosti za škodu vyvolanou relativně nebezpečnou činností, jíž je provoz silničního motorového vozidla. Na druhé straně však nejde o pojištění absolutní či všezahrnující, čemuž odpovídá pozitivní taxativní vymezení nároků, které jsou touto formou pojištěny; to je doplněno vymezením negativním v ustanovení § 7, které naopak výslovně vyjmenovává případy, na které se pojištění nevztahuje. Konečně je tu i limit výše pojistného plnění, který doplňuje závěr o tom, že pojistné plnění je pojišťovna povinna poskytnout jen za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem č. 168/1999 Sb. (…) ne každá škoda (újma) vzniklá zvláštní povahou provozu motorového vozidla, za kterou odpovídá provozovatel či řidič, se odškodňuje prostřednictvím pojistného plnění, resp. že pojišťovna je povinna za odpovědnou osobu plnit poškozenému pouze tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky“.

24. Pokud žalobce označil manželku žalobce za poškozenou ve smyslu ust. § 2 zákona č. 168/1999 Sb., odvolací soud se s tímto posouzením neztotožňuje. V případě manželky žalobce totiž nebyla tvrzená škoda způsobena přímo provozem pojištěného vozidla. Příčinou ušlého zisku bylo poskytování péče zraněnému manželovi. Podle odvolacího soudu rozsah povinně smluvního pojištění odpovědnosti za škodu, způsobenou provozem motorového vozidla, uplatněný nárok manželky žalobce nekryje. Poškozeným je v posuzovaném právním vztahu žalobce, neboť jemu byla provozem vozidla způsobena újma (§ 2 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb.). Právě poškozenému proto svědčí přímý nárok vůči pojistiteli, a to náhrada újmy vzniklé ublížením na zdraví, dále náhrada škody na věci, případně na zvířeti, náhrada ušlého zisku a účelně vynaložených (a zákonem specifikovaných) nákladů spojených s právním zastoupením.

25. Podle ust. § 2 zákona č. 168/1999 Sb. má pojistitel tyto nároky uspokojit v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku.

26. Podle ust. § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

27. Podle ust. § 2960 část věty před středníkem o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.

28. Nárok na náhradu nákladů léčení zahrnuje vedle nákladů potřebných k obnovení zdraví nebo zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodné události též náklady na udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá, a rovněž skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při životních úkonech poškozeného či zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví nemůže sám vykonávat. Zajišťují-li péči o poškozeného osoby blízké, je nárok dán tehdy, jestliže rozsah jejich činnosti převyšuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu a vymyká se běžné rodinné spolupráci a přirozené bezplatné péči. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Při stanovení výše náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, ustálená judikatura vychází (nikoli však mechanicky) z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 664/19). Podle vyhlášky § 5 odst. 2 č. 505/2006 Sb. činí maximální výše úhrady [částka] za hodinu. Jde však o nárok odlišný od nároku uplatněného žalobou.

29. Co se týče argumentu žalobce rozsudkem Krajského soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v tomto řízení šlo o poškození zdraví nezletilého dítěte, které potřebovalo celodenní péči. Jeho matka, zdravotní sestra, byla schopna a ochotna celodenní péči převzít a řádně ji vykonávat. Ušlý výdělek matky byl v této věci přisouzen z důvodu zřejmé účelnosti a významu permanentní péče matky o syna. Od náhrady byly odečteny dávky, které matka obdržela od státu. Odvolací soud má za to, že jde o rozhodnutí ojedinělé, odůvodněné mimořádnými okolnostmi, jehož právní závěry na projednávanou věc nelze vztáhnout.

30. V této souvislosti je zapotřebí zmínit Ústavním soudem ČR opakovaně zdůrazněnou zásadu, že při určení výše nároku musí být dodržen princip plného odškodnění za škodu na zdraví tak, jak vyplývá z čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato zásada bezvýjimečně platí pro vztah mezi poškozeným a škůdcem, v projednávané věci však jde o nárok na pojistné plnění, limitovaný rozsahem předmětného pojištění, který je vzhledem ke svému významu upraven zákonem. Rozsah tohoto pojištění nemůže být oproti zákonné úpravě omezen, nemůže být ale nad zákonný rámec ani rozšířen.

31. K rozhodnutí zamítnout žalobní nárok na náhradu ušlé mzdy pečující manželky dospěl odvolací soud proto, že předmětný nárok nelze jako přímý nárok proti pojistiteli uplatnit, brání tomu citovaná právní úprava zákona č. 168/1999 Sb., kterou se vztah mezi žalobcem a žalovanou pojišťovnou řídí.

32. Nad rámec tohoto právního posouzení odvolací soud dodává k odvolací námitce žalované, spočívající v neúčelnosti nákladu vynaloženého na péči o žalobce v podobě ušlého zisku jeho manželky, že o kritériu účelnosti judikatura hovoří v souvislosti s přímými náklady na péči - cenou služeb, případně rehabilitačních pomůcek atd. Účelnost je v takovém případě pro stanovení přiměřené náhrady relevantní. Rozsah potřebné péče o žalobce a hodnota účelně vynaložených nákladů na tuto péči nebyla v řízení před soudem I. stupně zjišťována. Žalobce v odvolacím řízení tvrdil, že potřeboval 24 hodinovou péči po dobu jednoho měsíce a 8 hodinovou péči po dobu druhého měsíce. Žalovaná potřebnost péče odhadla v rámci přiznané náhrady [částka], kdy za první období odškodnila 2,5 hodiny denně a za následující 2 hodiny denně. S ohledem na shora učiněný právní závěr odvolacího soudu nebylo zapotřebí v tomto směru dokazování doplnit.

33. Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal, že žalovaná není ve vztahu ke spornému nároku pasivně legitimovaná, a proto změnil napadený rozsudek podle ust. 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že co do nároku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok I.).

34. Odvoláním nedotčená část výroku, ukládající žalované povinnost uhradit žalobci částku [částka] s příslušenstvím, nabyla samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

35. V návaznosti na změnu rozhodnutí ve věci samé změnil odvolací soud v souladu s ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. rovněž akcesorický výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně. Žalobce byl v řízení před soudem I. stupně úspěšný co do částky [částka] a neúspěšný co do částky [částka]. Náleží mu náhrada nákladů řízení po odečtu částečného neúspěchu a částečného úspěchu žalované v rozsahu 90%. Náhradu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. správně vyčíslil soud I. stupně v bodě 23. svého rozsudku částkou [částka] 90% z částky 135 036 představuje 121 505. Odvolací soud proto uložil žalované, aby žalobci nahradila náklady řízení před soudem I. stupně v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů za jeden úkon - odvolání v paušální výši [částka] za úkon podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok III.).

37. Ke splnění uložených povinností byla účastníkům stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení