23 Co 412/2024 - 475

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o náhradu za strpění vodního díla ve výši 46 470 880 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. září 2024, č. j. 30 C 198/2019-415, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení II mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 534 650 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky B].

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o soudním poplatku III a IV potvrzuje s tím, že žalobce je povinen doplatek soudního poplatku uhradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 do 30 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 534 650 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky B].

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 20. 9. 2024 soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 46 470 880 Kč s příslušenstvím (I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 5 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (II), dále uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku za žalobu 1 998 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (III) a dále povinnost žalobci zaplatit České republice na doplatku soudního poplatku za odvolání 1 998 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (IV).

2. Žalobce se domáhal jednorázové náhrady podle § 59a zákona 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve výši 100 000 000 Kč, když na pozemcích žalobce parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] o výměře 54 501 m se nachází vodní dílo č. 1 – vodovodní přivaděč hydrosměsi popílku – struskovody a jeho části v obci [adresa], k. ú. [adresa], na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] o výměře 97 335 m v obci [adresa], k. ú [adresa] se nachází vodní díla č. 2 – potrubí vratné vody na trase [místo] – [místo] a pitné vody pro čerpací stanici [adresa] [místo], na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo] o výměře 9 768 m obec [adresa], k. ú [adresa] se nachází vodní dílo č. 3 – podzemní odvodňovací potrubí a výpust průsakové vody z odkaliště [místo], dále vodní dílo č. 3 v obci [adresa], k. ú [adresa], odvodnění Hořetického sesuvného svahu drenážemi průsakových vod z odkaliště [místo] na pozemku žalobce parc. č. [číslo] o výměře 22 867 m; a na pozemku parc. č. [číslo] v téže obci i katastrálním území se nachází vodní dílo č. 6 – potrubí vratné vody na trase [místo] – [místo] a pitné vody pro čerpací stanici [místo]; dle žalobce odkaliště je vodním dílem a bylo vybudováno v 80. letech 20. století, rozhodnutím ze dne [datum] bylo vodní dílo zrušeno, nebylo však likvidováno, odstraněno. Pokud Nejvyšší soud judikoval, že dílo je zřízeno, až když existuje a může plnit své funkce, dovozoval žalobce, že obdobné platí při likvidaci díla, když stavba v právním smyslu zaniká až faktickým odstraněním; proces odstranění vodního díla je vícestupňový, teprve po pravomocném rozhodnutí o zrušení jsou činěny kroky k jeho likvidaci, následně je vodní dílo odstraněno a terén rekultivován, vodní dílo však na uvedených pozemcích řadu let existovalo a stále existuje.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když poloha místa pro ukládání popílku a místa hráze se neshoduje s pozemky vlastněnými žalobcem; odkaliště [místo] přestalo být užíváno jako vodní dílo 4. 11. 1999, přitom účelem odkaliště bylo ukládání popílku plaveného z elektrárny, toto plavení bylo ukončeno k uvedenému datu. Rozsah odkaliště [místo] před zahájením odstraňování je zachycen v projektové dokumentaci pro územní řízení zpracované v roce 2000, na pozemcích žalobce se nacházelo potrubí, kterým byl popílek plaven, tzv. struskovod. Projektová dokumentace určila zahájení páté etapy likvidace objektu odkaliště na září 2000 a ukončení na prosinec 2005, kdy pátá etapa zahrnovala likvidaci podpor na blíže specifikované trase a likvidaci potrubí na uvedené trase.

4. V pořadí se jedná o druhé meritorní rozhodnutí soudu I. stupně, kdy předchozí rozsudek soudu I. stupně ze dne 26. 5. 2021, č. j. [spisová značka], kterým soud rozhodoval o žalobě o určení náhrady za strpění vodního díla jako o určovací žalobě, bylo zrušeno usnesením Městského soudu v [místo] ze dne 16. 8. 2021, č. j. [spisová značka]; poté rozhodoval soud I. stupně z podnětu odvolacího soudu o překážce litispendence, když řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v [místo] (o 16 058 736 Kč, 10 705 824 Kč a 26 764 560 Kč s příslušenstvím z titulu jednorázové náhrady za omezení vlastnického práva žalobce vodním dílem ve vlastnictví žalované), po postoupení věci Okresním soudem v [místo] byla věc vedena u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a k odvolání účastníka bylo následně rozhodováno usnesením Městského soudu v [místo] dne 11. 10. 2021, č. j. [spisová značka] [číslo][spisová značka] ve spojení s usnesením ze dne 2. 11. 2021, č. j. [spisová značka] [číslo][spisová značka], a to tak, že ve vztahu k částce 46 470 880 Kč nebylo řízení zastaveno (zatímco ve výroku o zastavení řízení co do částky 53 529 120 Kč bylo prvostupňové usnesení potvrzeno), poté soud I. stupně řízení přerušil až do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla následně žaloba usnesením z 30. 5. 2023 odmítnuta.

5. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování listinami označenými pod bodem 9 a poté vzal z LV k blíže specifikovaným parcelám za prokázané, že žalobce není vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] v obci [adresa], k. ú. [adresa], je přitom vlastníkem pozemku v témže katastrálním území parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vlastnictví pozemků nabyl v roce 2008. Z rozhodnutí Městského úřadu [adresa] – stavební úřad ze dne 14. 7. 2000 vzal za prokázané, že stavební úřad rozhodl o umístění stavby a využití území po ukončení provozu a následné rekultivaci odkaliště [místo] včetně revitalizace ostatních ploch na pozemcích k. ú. mimo jiné i [adresa], když elektrárna [adresa] ukončila ukládání popílku do odkaliště 4. 11. 1999, ukončení provozu a rekultivace odkaliště [místo] bylo rozděleno do pěti etap; v páté etapě mělo dojít k likvidaci objektu odkaliště, k likvidaci stávajících objektů zajišťujících provoz odkaliště (likvidace potrubních systémů na odkališti, podpor na odkališti, podpor na blíže specifikované trase a úprava potrubí vratné vody na této trase, likvidace ostatních zařízení na odkališti a úprava na čerpací stanici vratné vody [místo]); rozhodnutí nabylo právní moci 29. 8. 2000. K odvolání obce [adresa] a žalobce rozhodovalo [ústřední orgán], [orgán] dne 10. 5. 2021 (pod blíže specifikovaným č. j.) ve věci zjištění, že vody vyvěrající na zemský povrch na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] k. ú. [adresa] a následně odtékající do toku [místo] nejsou odpadními vodami ve smyslu vodního zákona; přitom převážná část pozemku bývalého odkaliště je evidována v [právnická osoba] jako trvalý travní porost; přitom v době rozhodování prvostupňového orgánu podle § 38 odst. 1 vodního zákona od 1. 1. 2019 platilo, že „odpadní vody jsou i průsakové vody vznikající při provozování skládek a odkališť nebo během následné péče o ně z odkališť, s výjimkou vod, které jsou zpětně využívány pro vlastní potřebu organizace a vod, které odtékají do vod důlních“; z uvedeného textu vyplynulo, že ze skládek a odkališť, pokud nejsou provozovány a byla ukončena následná péče o ně, neodtékají odpadní vody (následná péče podle zákona 185/2001 Sb., o odpadech je přitom třetí fází provozu skládky po jejím uzavření, v souvislosti s odkalištěm se tento pojem nepoužívá). Závěrečnou fází provozování odkaliště je jeho rekultivace, kterou se rozumí stavební činnost na odkališti vedoucí k jeho zakrytí, požadovanému uspořádání výškového profilu a případnému odizolování od okolí; podle tohoto rozhodnutí k datu 4. 11. 1999 bylo fakticky ukončeno plavení hydrosměsi na bývalém odkališti [místo]; 25. 11. 1999 požádala žalovaná o zrušení vodního díla odkaliště [místo], ke zrušení udělil následně Okresní úřad [adresa] rozhodnutím ze dne 30. 3. 2002 žalované povolení ke zrušení vodohospodářského díla odkaliště s tím, že toto povolení zahrnuje podmínky likvidace jednotlivých objektů odkaliště spočívající jednak v likvidaci rozhodnutím stanovených stavebních objektů a provozních souborů a dále podmínky související s opatřeními při likvidaci staveb a monitoringu dopadů stavby na okolí; dle rozhodnutí Magistrátu města [adresa] č. j. [spisová značka] o změně rozhodnutí o umístění stavby a využití území měla být ukončena realizace pěti etap projektů ukončení provozu a rekultivace odkaliště [místo] včetně revitalizace ostatních ploch; přitom žádost o povolení zrušení stavby vodohospodářského díla vedeného pod názvem Odkaliště [místo] – vodohospodářská část podala žalovaná již 25. 11. 1999, v březnu 2000 byly společností [právnická osoba] zpracovány původní zprávy a souhrnné řešení stavby za účelem ukončení provozu a rekultivace odkaliště, kdy zamýšlená rekultivace měla být rozdělena do pěti etap, v poslední páté etapě měly být likvidovány objekty odkaliště, podpory na trase [číslo] – [místo] a likvidace potrubí na této trase; průběh potrubní trasy a lokalizace odkaliště [místo] byla zřejmá z projektové dokumentace, které měl v hrubých rysech odpovídat plánek žalobce vedení trasy odkaliště; podle změny územního rozhodnutí vydaného Magistrátem města [adresa], [orgán] z 29. 10. 2009 měly být změnou dotčeny objekty uvedené v rozhodnutí, které nejsou na pozemcích žalobce; dle notářského zápisu [spisová značka] z obce [adresa] ze dne 2. 9. 2015 měly být na některých pozemcích žalobce pozůstatky odkaliště; dle protokolu z místního šetření ze dne 17. 2. 2014 na pozemku [číslo] k. ú. [adresa], který je ve vlastnictví žalobce, se nacházela železná skruž – mělo se jednat o monitorovací vrt průsakové vody z odkaliště; u odkaliště byla přitom umístěna cedule o ukončení provozu a rekultivace odkaliště včetně revitalizace ostatních ploch v termínu od března 2011 do října 2018. Další důkazy soud I. stupně neprováděl, a to včetně znaleckého posudku č. 1/2020 ve věci vyčíslení škody s ohledem na posouzení stability severního svahu údolí [místo] z hlediska svahových pohybů, když provedené dokazování pokládal za dostatečné.

6. Po citaci ustanovení § 55, § 59a zákona 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), soud I. stupně uzavřel, že nárok žalobce není opodstatněný. Dle citovaného zákona je stavba odkaliště podle § 55 písm. h) vodním dílem, součástí odkaliště je i struskovod, tedy potrubní systém určený k přepravě kalů, které jsou obvykle ve formě suspenze; přitom dle § 59a vodního zákona je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před lednem 2002 a jeho užívání; tímto byla legalizována vodní díla zbudovaná před 1. 1. 2002 na cizích pozemcích, a to ve veřejném zájmu deklarovaném zákonodárcem na zachování těchto staveb, s ohledem na účel vodních děl. Ve věci bylo nejen významné zbudování vodního díla před 1. 1. 2002, ale současně existence vodního díla k datu 1. 1. 2014 (datum účinnosti zákona 89/2012 Sb.), kdy k datu 1. 1. 2014 mělo dojít ke vzniku zákonného věcného břemene představujícího omezení vlastníka pozemku s účinky ex nunc, pro futuro, a tím současně i ke vzniku nároku na náhradu za omezení vlastnického práva. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že ačkoliv dílo bylo vybudováno před rokem 2002, provoz byl ukončen v listopadu 1999 a v březnu 2000 bylo odkaliště jako vodohospodářské dílo zrušeno příslušným [správní orgán], od té doby odkaliště neplní funkci vodního díla jako stavby, sloužící ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, k ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem. Pokud odkaliště [místo] není vodním dílem dle vodního zákona, nemohlo dojít ke vzniku zákonného věcného břemene k pozemkům žalobce, žalobce není omezen ve výkonu vlastnického práva zákonným věcným břemenem, pokud se na jeho pozemcích nacházejí pozůstatky vodního díla, mohl žalobce uplatnit jiné nároky, a nikoliv nárok vyplývající z § 59a vodního zákona, proto žalobu o zaplacení částky 46 470 880 Kč s příslušenstvím zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalované náklady za postupu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou 254/2015 Sb. ve výši 5 400 Kč za blíže specifikované úkony uvedené v bodě 29 odůvodnění, a to vždy 300 Kč za úkon s tím, že žalovaná disponuje dostatečně velkým a odborným právním oddělením, když předmětem řízení jsou otázky spadající do činnosti žalované, proto náklady právního zastoupení hodnotil soud jako neúčelné.

8. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 100 000 000 Kč a žalobci byl nesprávně vyměřen soudní poplatek, když poplatková povinnost vzniká podáním žaloby (a dále podáním odvolání), byl žalobci doměřen soudní poplatek, a to z žaloby částkou 1 998 000 Kč a dále i touto částkou za odvolání.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Uváděl, že zrušení vodního díla vodohospodářským orgánem nepokládá za významné, když toto rozhodnutí je pouze podkladem pro faktickou likvidaci, rovněž odkazoval na blíže specifikovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR ve vztahu ke zřízení díla a jeho faktické existenci (22 Cdo 1427/2019), když stejné zásady se uplatní i u zániku stavby s odkazem na judikaturu vymezenou v bodě II. 1. odvolání; dovozoval existenci nároku na kompenzaci za omezení vlastnického práva z důvodu existence vodního díla na pozemcích žalobce a setrval na své předchozí argumentaci (s odkazem na 22 Cdo 1130/2024), když nedošlo k dohodě o výši kompenzace mezi vlastníkem vodního díla a vlastníkem zatíženého pozemku; odkazoval rovněž na obsah notářského zápisu – veřejné listiny sepsané notářem [tituly před jménem] [jméno FO], podle kterého se na pozemcích nacházejí stále stavební objekty vybudované žalovanou, zde poukazoval na vyvratitelnou právní domněnku o existenci objektů na pozemcích žalobce vyplývajících z veřejné listiny – notářského zápisu i konstantní judikatury (33 Cdo 3284/2019, 21 Cdo 606/2018, 21 Cdo 2226/2018, 33 Cdo 1546/2021), rovněž odkazoval na obecná ustanovení občanského zákoníku (§ 568). Za veřejnou listinu označil i [opatření obecné povahy], kde je vodní dílo odkaliště [místo] evidováno k datu 9. 12. 2014, žalobce sporoval, že byla ukončena revitalizace uvedeného prostoru v roce 2018, fakticky provedena nebyla, což vyplývá i ze zprávy o výsledku místního šetření [správní orgán 2], č. j. [spisová značka], podle které provozem odkaliště (2014) mohlo dojít k ohrožení zdraví lidí i zvířat v důsledku kontaminace škodlivými látkami; rovněž v srpnu 2015 pověřený zaměstnanec [Jméno žalované] v rámci dokumentace uváděl, že [Jméno žalované] usilovně pracuje na skutečném odstranění části vodního díla. Soudu I. stupně vytýkal, že ve věci neprovedl jako nadbytečný důkaz znaleckým posudkem [ústav], podle něhož faktický stav pozemků neodpovídá vydaným územním rozhodnutím, když existence vodního díla vyvolává svahové pohyby, ačkoliv dle tvrzení žalované má dosud fungovat soustava horizontálních odvodňovacích vrtů; dle znaleckého posudku bylo zřejmé, že v uvedeném místě je i nadále odčerpávána voda, fakticky nebylo ukončeno plavení dalšího popílku do prostoru odkaliště. Pokud žalovaná argumentovala leteckým snímkem vodního díla – bez vodní plochy a s vegetací, jednalo se o situaci obdobnou vypuštěnému rybníku, který vypuštěním neztrácí charakter vodního díla. Rovněž za nesprávný pokládá výrok o soudním poplatku; ze všech důvodů navrhl napadené rozhodnutí změnit co do základu, žalobě vyhovět, případně rozsudek zrušit.

10. Proti výroku o nákladech řízení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Vytýkala soudu I. stupně, že vyšel z judikatury Ústavního soudu týkající se (ne)přiznávání účelně vynaložených nákladů řízení státu, analogicky vyšším územním samosprávným celkům, [veřejnoprávní instituce], [právnická osoba]; tato judikatura však není použitelná v poměrech žalované, která není výhradně veřejnoprávní korporací hospodařící s veřejnými prostředky, žalována je akciová společnost s akciemi kótovanými na burze, je soukromoprávní korporací, nelze ji proto odmítnout přiznání náhrady nákladů řízení za zastoupení advokátem odkazem na existenci vlastního právního oddělení žalované. Předmětem tohoto řízení je náhrada za strpění vodního díla podle § 59a zákona o vodách, náhrada, které se domáhá žalobce, nevychází ze smluvního vztahu mezi účastníky, má základ v dřívějším provozu bývalého odkaliště, účelem činnosti žalované přitom není řešení náhrad podle § 59a zákona o vodách, jedná se navíc o specifický případ odkaliště, personální vybavení žalované tak není zaměřeno na řešení této otázky. Nepřiznáním náhrady nákladů řízení za právní zastoupení advokátem bylo tak fakticky zkráceno právo žalované na spravedlivý proces (25 Cdo 1119/2016), poměrům projednávané věci a složitosti pokládá žalovaná za odpovídající zastoupení advokátem (řízení zahájeno 2018, jedná se o komplikovanou problematiku), rovněž se nejedná o nevýznamnou částku, která je předmětem řízení tj. 46 470 880 Kč (IV. ÚS 3318/21, I. ÚS 3819/13, IV. ÚS. 1674/14). Žalovaná poté podrobně specifikovala jednotlivé úkony právního zastoupení v tomto řízení, včetně paušálních náhrad hotových výdajů a DPH, tyto náklady vyčíslila částkou 650 193,50 Kč, navrhla proto změnit výrok II a žalované vyhovět.

11. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla ve výroku o věci samé napadené rozhodnutí potvrdit jako věcně správné. Uvedla, že odkaliště [místo] přestalo být užíváno jako vodní dílo 4. 11. 1999, k tomuto datu bylo ukončeno plavení popílku na odkaliště z elektrárny [adresa], vodohospodářské dílo bylo určeno k vodohospodářským účelům a zřízeno dle zákona 138/1973 Sb., přestalo plnit vodohospodářský účel 4. 11. 1999, rozhodnutím Okresního úřadu v [místo] z 30. 3. 2000 bylo odkaliště [místo] zrušeno; pokud stavba přestala být vodohospodářským dílem podle předchozího zákona 138/1973 Sb., nemohla se stát ani vodním dílem podle zákona 254/2001 Sb.; přitom vodohospodářské dílo bylo charakterizováno znakem, že se jedná o stavbu a kumulativně i určením této stavby k vodohospodářským účelům. Pokud stavba přestala plnit vodohospodářský účel, nemohla být nadále vodohospodářským dílem, jedná se pouze o stavbu obecnou (nikoliv o stavbu speciální), a to k datu právní moci rozhodnutí Okresního úřadu v [místo] – 25. 5. 2000. Na základě tohoto rozhodnutí došlo k technické likvidaci odkaliště, tj. k demontáži všech technických zařízení sloužících k plavení popílku, poté bylo vydáno Městským úřadem v [místo] 14. 6. 2000 rozhodnutí o umístění stavby a využití území, respektive o přeměně na území s jiným účelem. Zatímco rozhodnutí Okresního úřadu v [místo] – referátu životního prostředí bylo vydáno vodohospodářským orgánem, tj. rozhodnutí o zrušení odkaliště, rozhodnutí Městského úřadu v [místo] představuje rozhodnutí stavebního úřadu jako orgánu příslušného podle stavebního zákona (o vodohospodářské dílo se již nejednalo), neexistenci vodního díla po roce 2000 dovozovala žalovaná i z rozhodnutí Krajského úřadu[Anonymizováno][místo] z 21. 1. 2020, z kterého vyplývalo, že vody vyvěrající na zemský povrch na pozemcích p. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] a následně odtékajících do toku [místo] nejsou vodami odpadními, ale vodami podzemními a že vody infiltrované v prostoru bývalého odkaliště [místo] a odtékající do toku [místo] z drénu hrázového systému odkaliště v území mezi [místo] a odkaliště jsou povrchovými vodami, tedy nejedná se o vytékající odpadní vody. Dle žalované žalobce účelově interpretuje jím zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, která na poměry této věci nedopadají. Žalovaná přitom poukazovala na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejména 22 Cdo 1546/2024 a 22 Cdo 2943/2023, dle které je rozhodné, aby se vodní dílo nacházelo na pozemku k 1. 1. 2014 (§ 59a vodního zákona). Rovněž žalovaná uvedla, že před zrušením vodního díla na pozemcích nyní vlastněných žalobcem se nenacházel vlastní prostor odkaliště (složiště popílku), ale struskovod, kterým byl popílek přiváděn k odkališti, pokud se na pozemcích žalobce nacházejí nějaké pozůstatky, nejedná se o pozůstatky vlastního odkaliště, ale teoreticky o pozůstatky struskovodu, které však nejsou vodním dílem; ani z notářského zápisu předloženého žalobcem a sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO] nevyplývá existence vodního díla jako stavby využívané k vodohospodářskému účelu; tyto pozůstatky na pozemcích žalobce nejsou ani samostatnou věcí v právním smyslu, případně jsou součástí pozemků, který žalobce koupil od třetí osoby v roce 2008, tedy v době, kdy již struskovod byl odstraněn; existence vodního díla nevyplývá ani z [opatření obecné povahy] ani z místního šetření [správní orgán 2]; pokud soud I. stupně nepřipustil důkaz znaleckým posudkem [ústav], nevyplývalo z tohoto znaleckého posudku, že na pozemcích žalobce se nachází vodní dílo, (případně se posudek vyjadřoval k pozemkům jiného vlastníka a ne žalobce); kromě jiného při jednání [datum] do protokolu žalobce učinil nesporným tvrzení žalované, že přes pozemky žalobce vedl struskovod, a nikoliv odkaliště. Srovnání žalobce s vypuštěným rybníkem a vypuštěným odkalištěm není na místě, když uvedené složiště se nenacházelo na pozemcích žalobce. Dle žalované byly rovněž vyměřeny správně doplatky soudních poplatků, s výjimkou výroku II navrhla žalovaná rozsudek potvrdit.

12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrdit nákladový výrok jako věcně správný. Žalovaná byla původně v řízení zastoupena jejími zaměstnanci (interními právníky), kteří se ve věci vyjadřovali, pokud následně zvolila žalovaná zastoupení advokátem, nepokládá tyto náklady žalobce za účelně vynaložené, kdy žalovaná disponuje dostatečným personálním i odborným vybavením; když i [profesní sdružení samosprávy] ocenila spolu s [ústav] nejlepší firemní právníky již v roce 2017, podle tohoto ocenění nejlepší podnikové právníky má mít právě [Jméno žalované] (proto žalobce dovozoval zajištění výkonu procesních práv a povinností žalované prostřednictvím vlastních zaměstnanců – III. ÚS 551/2018), kromě jiného je žalovaná vybavena materiálně i personálně lépe než statutární města, ve vztahu ke kterým obecně judikoval Ústavní soud i Nejvyšší soud ČR, že je třeba zvažovat jejich materiální i personální vybavení a případnou účelnost vynaložených nákladů zastoupení advokátem. Navrhl proto napadený rozsudek změnit ve výroku o věci samé a odvolání žalované nevyhovět.

13. S ohledem na nedůsledné splnění poučovací povinnosti soudem I. stupně napravil odvolací soud tento deficit procesního postupu soudu I. stupně poskytnutím procesního poučení žalobci při odvolacím jednání [datum] se zřetelem k § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní , v jakém rozsahu a ve vztahu k jakým pozemkům ve vlastnictví žalobce v k. ú. [adresa] byly užívány pozemky žalovanou k datu 1. 1. 2014 a v jakém rozsahu jsou tyto pozemky užívány nyní jako vodní dílo odkaliště; v reakci na toto poučení žalobce navrhl doplnit dokazování obsahem znaleckého posudku [ústav], který odvolací soud k důkazu při jednání [datum] provedl, dále žalobce navrhl doplnit dokazování místním šetřením na jeho pozemcích (za účelem prokázání materiálu na povrchu či pod povrchem jeho pozemků), když při odvolacím jednání doplnil, že tento důkaz navrhuje podmíněně, tedy za předpokladu, že by odvolací soud neměl za prokázané, že na pozemcích žalobce blíže specifikovaných v jeho podání z 9. 2. 2025 se nachází odkaliště. K tomu odvolací soud podotýká, že k podmíněnému návrhu na doplnění dokazování se podle o. s. ř. nepřihlíží, pokud návrh na doplnění dokazování učinil žalobce v jeho písemném podání z 9. 2. 2025, pokládá odvolací soud provedení tohoto důkazu za nadbytečné, když při místním šetření (konaném v roce 2025) nemůže být logicky prokázán stav staveb na pozemcích žalobce k datu 1. 1. 2014 (datum účinnosti zákona 303/2013 – novela vodního zákona); pokud by se jednalo o stav v roce 2025 nelze opomenout, že ani toto místní šetření na pozemcích žalobce by nebylo způsobilé prokázat neurčité tvrzení žalobce uvedené v jeho podání z února 2025, že na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], k. ú. [adresa] se „logicky zřejmě nachází uložené popeloviny pod povrchem pozemku“; v tomto směru nedostatečná skutková tvrzení žalobce (ohledně kterých byl ostatně žalobce odvolacím soudem poučen) nemohou být nahrazována vyšetřovací činností soudu k věcem nacházejícím se pod povrchem pozemků k. ú. [adresa] ve vlastnictví žalobce, stejně tak nebyl opodstatněný ani procesní návrh žalobce v průběhu řízení před soudem I. stupně na vypracování znaleckého posudku k posouzení, co se nachází na některých pozemcích žalobce jím pouze částečně specifikovaných /když podle LV [číslo], k. ú. [adresa] je žalobce vlastníkem [Anonymizováno]/ pozemků; neúplná tvrzení žalobce pouze k některým z pozemků nemohou být nahrazena důkazem navrhovaným žalobcem – znaleckým posudkem, který by měl být vypracován na základě neúplných skutkových tvrzení účastníka.

14. Pokud soud I. stupně provedl dle bodu 9 a dle protokolu z jednání ze dne [datum] znalecký posudek č. [číslo], vypracovaný [ústav], tento důkaz fakticky soud I. stupně nezhodnotil (ačkoliv nesprávně uváděl, že provedení tohoto důkazu zamítl jako nadbytečné), tento deficit v procesním postupu soudu I. stupně odstranil odvolací soud provedením důkazu tímto znaleckým posudkem a jeho zhodnocením.

15. Pokud odvolací soud doplnil podle § 213 o. s. ř. dokazování obsahem znaleckého posudku [ústav] ze dne 31. 5. 2020, vypracovaným po zadání objednatelem [právnická osoba] (tedy osobou odlišnou od žalobce), podává se z tohoto znaleckého posudku, že jím byla posuzována stabilita severních svahů údolí [místo] z hlediska svahových pohybů, a to pouze k parcelám parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a st. [číslo], k. ú. [adresa], tedy pouze k některým pozemkům ve vlastnictví žalobce, posudek byl přitom vypracován pro účely řízení o náhradu škody, které se domáhá žalobce v jiném řízení , jak připustila při odvolacím jednání i zástupkyně žalobce. Znalecký posudek je přitom zaměřen pouze na posouzení aktivních svahových pohybů v dané lokalitě, na deformace svahů, na případné zjednání nápravy a na případnou rekultivaci uvedeného terénu, když se zabývá vývojem sesuvů v letech 1979 až 1999 vázaných na průsaky vody z odkaliště [místo], za situace , že navrhovaný plán rekultivace daného území nebyl zadavateli znaleckého posudku předložen, k probíhající rekultivaci se proto nemohl vyjádřit, nicméně ze znaleckého posudku je zjevné, že v prostoru se nachází odvodňovací prvky, které mají zůstat součástí uvedených svahů, znalecký posudek je zaměřen na geomorfologické pohyby uvedeného území, které nejsou předmětem tohoto řízení, jiné skutečnosti se z obsahu znaleckého posudku nepodávají. Nelze z něj uzavřít, že na dotčených pozemcích žalobce se dosud funkční odkaliště nachází.

16. Pokud odvolací soud doplnil dokazování obsahem dopisu žalované z 24. 1. 2020 adresovaném žalobci, označené jako věc: Souhlas se vstupem na pozemky v k. ú. [adresa], zjistil odvolací soud z tohoto dopisu, že žalovaná žádala žalobce o souhlas se vstupem na pozemky (uvedené v příloze dopisu) v k. ú. [adresa] z důvodu plánovaného řešení situace kolem zbytků základů či patek po bývalém struskovodu elektrárny [adresa], když v některých případech se jednalo o zábory dílčích částí pozemků potřebných pro manipulaci stavební techniky, žalobci bylo navrhováno uzavření nájemní smlouvy za účelem vstupu na území pro odstranění zjištěných nedostatků rekultivace a následné pěstební péče v roce 2020 a 2021, kdy byla navrhována i cena nájmu odpovídajícího obvyklé ceně stanovené na základě znaleckého posudku vypracovaného [právnická osoba] č. [číslo].

17. K obsahu tohoto dopisu zástupkyně žalobce uvedla, že jí není znám další postup žalobce, zda tento poskytl souhlas žalované k provádění prací na jeho pozemcích, či zda došlo k uzavření nájemní smlouvy; žalovaná při odvolacím jednání doplnila, že žalobce neposkytl písemný ani jiný souhlas s prováděním prací na pozemcích, k uzavření nájemní smlouvy ve smyslu uvedeného dopisu mezi účastníky nedošlo.

18. Při odvolacím jednání rovněž žalobce doplnil, že z obsahu znaleckého posudku [ústav] vyplývá existence odkaliště i v současné době.

19. Pokud soud I. stupně provedl důkaz i obsahem rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] z 30. 3. 2000, č. j.: [spisová značka], tento důkaz důsledně nezhodnotil; tento deficit napravil odvolací soud provedením důkazu při odvolacím jednání. Z tohoto důkazu odvolací soud zjistil, že příslušný vodoprávní úřad udělil povolení žalované ke zrušení stavby vodohospodářského díla podle § 9 odst. 1 zákona o vodách (v tehdy účinném znění) pod názvem „Odkaliště [místo]“, které zahrnovalo odstranění blíže specifikovaných objektů, tj. likvidace potrubních systémů na odkališti, likvidace podpor na odkališti, likvidace podpor na trase [číslo] – [místo], likvidace potrubí na trase [číslo] – [místo], úprava potrubí vratné vody na trase [číslo] – [místo], likvidace ostatních zařízení na odkališti, úpravy na čerpací stanici vratné vody [místo][adresa], likvidace odběrných věží a úpravy na potrubí vratné vody s tím, že zbývající objekty odkaliště budou zachovány a uvedeny do neškodného stavu, když elektrárna [adresa] ukončila 4. 11. 1999 plavení popílku do vodohospodářského díla odkaliště [místo], součástí připravované stavby „Ukončení provozu a následná rekultivace odkaliště [místo] včetně revitalizace ostatních ploch“ bylo uvedení zachovaných objektů stavby do neškodného stavu a likvidace následujících objektů odkaliště, které nebudou již dále využívány; přitom jednotlivé kroky likvidace byly podrobně specifikovány; pokud se jedná o likvidaci rozvodu potrubí struskovodů, tato měla být likvidována v délce 5 400 m, pokud jde o likvidaci podpor na odkališti (betonové i dřevěné) měly být betonové podpory navezeny do zbytkového prostoru odkaliště po doplavení a dřevěné měly být zlikvidovány drcením a využitím drceného materiálu pro rekultivaci, v počtu 675 kusů, ve vztahu k likvidaci podpor na trase [číslo] – [místo] bylo určeno k demolici 3 850 m, ve vztahu k likvidaci potrubních řadů uložených nad úrovní terénů na uvedené trase měly být odstraněny struskovody v délce 46 800 m, případně suť po demolicích měla být odvezena do zbytkového prostoru tehdejších odkaliště a ve vztahu k potrubí vratné vody měly být vytvořeny betonové zátky v potrubí, když objekt hrázového systému a podchycení průsakových vod mělo být zachováno a vodstva odvedena do vodního toku [místo] a kdy drenáže systému obvodových hrází měly být zachovány.

20. Po takto doplněném dokazování za postupu dle § 213 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, zatímco odvolání žalované do výroku o nákladech řízení je důvodné.

21. Soud I. stupně učinil zásadně správná skutková zjištění, které vyplývají z bodu 10 až 19 odůvodnění prvostupňového rozsudku, na toto správná skutková zjištění lze pro stručnost odvolacím soudem odkázat. Takto soudem I. stupně zjištěný skutkový stav ve spojení s doplněným dokazováním odvolacím soudem umožnil náležité právní posouzení věci. Ze znaleckého posudku [ústav], který byl vypracován zadavatelem pro účely náhrady škody vzniklé na pozemcích žalobce, a nikoliv za účelem zjištění faktického stavu bývalého či současného odkaliště, se podává, že z tohoto znaleckého posudku vyplývají pouze svahové pohyby v důsledku předchozích vodoprávních poměrů na uvedené lokalitě, náhrada škody na pozemcích v důsledku svahových pohybů však není předmětem řízení v této věci a rovněž ze znaleckého posudku nelze uzavřít, že stav uvedených pozemků by opodstatňoval právní závěr o existenci odkaliště a jeho užívání k datu 1. 1. 2014, či případně i v současnosti, jak nesprávně tvrdí žalobce. Pokud odvolací soud doplnil dokazování i obsahem dopisu žalované z 24. 1. 2020, kterým si žalovaná snažila zajistit titul pro vstup na pozemky žalobce v k. ú. [adresa] a projevila snahu o uzavření nájemní smlouvy, neposkytl žalobce součinnost žalované za účelem rekultivačních prací předchozího odkaliště a odstranění zbytků stavebního materiálu či patek zlikvidovaného struskovodu, když sám žalobce při jednání u soudu I. stupně připouštěl, že na jím vyjmenovaných pozemcích se nenacházel vlastní prostor odkaliště ve smyslu vodní či jiné plochy, v které by byly ukládány popeloviny či struska, ale pouze na jeho pozemcích se nacházelo nadzemní potrubí struskovodu, který dle nesporných tvrzení obou účastníků byl v nadzemní části odstraněn; přitom z rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] z 30. 3. 2000 (kterým provedl důkaz odvolací soud) po povolení zrušení stavby vodohospodářského díla mělo dojít k likvidaci potrubních systémů v délce několika kilometrů (podrobně specifikovaných shora odvolacím soudem), stejně tak k odstranění podpor betonových i dřevěných v počtu 675 kusů a o objemu 3 850 m, tedy ve značném rozsahu; pokud se na některých blíže vyjmenovaných pozemcích zmíněných v notářském zápise sepsaném z podnětu žalobce 2. 9. 2015 nachází zbytky betonových prvků po odstranění podpor struskovodů (dle notářského zápisu byl struskovod odstraněn), jednalo se ve vztahu k celkovému rozsahu likvidovaného vodního díla a postupně revitalizovaného, pouze o marginální část některých stavebních součástí zrušeného odkaliště. Sám žalobce připouštěl, že mu není známo poskytnutí souhlasu či uzavření nájemní smlouvy s žalovanou opravňující žalovanou ke vstupu na pozemcích žalobce i pokračování rekultivačních prací, v tomto směru uzavírá odvolací soud, že žalobce sám neposkytl dostatečnou součinnost žalované k rychlejšímu postupu rekultivačních prací, samotné zbytky suti, betonových kvádrů či podpor odstraněného struskovodu a zakonzervování některých objektů v předmětné lokalitě, když i ostatně podle znaleckého posudku navrhovaného žalobcem a podle rozhodnutí vodohospodářských orgánů (Okresní úřad [adresa] či podle rozhodnutí [ústřední orgán] z 10. 5. 2021), měly být některé původní části odkaliště pod povrchem být zachovány, a to za účelem zajištění odtokových poměrů v dané lokalitě s tím, že blíže specifikované materiály v rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] neměly být ani z prostoru odkaliště odstraňovány a měly být na místě zakonzervovány.

22. Z takto doplněného dokazování ve spojení se skutkovými zjištěními soudu I. stupně je zcela opodstatněný právní závěr soudu I. stupně ve smyslu § 55 a § 59a zákona 254/2001 Sb.(vodní zákon), když sice odkaliště bylo možno pokládat za vodní dílo (včetně příslušného potrubního systému k přepravě strusky) zřízené před rokem 2002, nebylo ale možno uzavřít, že s účinností novely vodního zákona, tj. zákona 303/2013 k datu 1. 1. 2014, by v důsledku existence a užívání odkaliště došlo ke vzniku zákonného věcného břemene tak, aby žalobce jako vlastník blíže specifikovaných pozemků byl povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. 1. 2002 a jeho užívání.

23. Lze souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že úmyslem zákonodárce bylo novelou vodního zákona s účinností od 1. 1. 2014 legalizovat vodní díla zbudovaná před 1. 1. 2002 na cizích pozemcích, kdy smyslem náhrady za omezení vlastnického práva bylo určitým způsobem „odškodnit“ vlastníka pozemku nejen za zřízení vodního díla v blíže specifikovaném období, ale především za jeho užívání, když bylo možno předpokládat zpravidla dlouhodobou existenci vodního díla a jeho užívání; v tomto směru zákonodárce sledoval poskytnutí ať již jednorázové náhrady za omezení vlastníka, a to nejen v minulosti, ale zejména do budoucna ([spisová značka], [spisová značka]). Jak správně uvádí soud I. stupně, bylo nutno posoudit existenci vodního díla vybudovaného před 1. 1. 2002 k datu 1. 1. 2014 ([spisová značka]) a tím v důsledku existence vodního díla konstatovat zákonný vznik věcného břemene k datu 1. 1. 2014, kdy vlastníkovi vodního díla tak měla být uložena povinnost nahradit vlastníkovi pozemku adekvátním způsobem omezení jeho vlastnických práv.

24. V tomto řízení nebylo sporné, že vodní dílo odkaliště [místo] bylo vybudováno před rokem 2002, že jeho provoz byl ukončen ukončením ukládání popílku do odkaliště 4. 11. 1999, když odkaliště bylo vodohospodářským orgánem zrušeno v březnu 2000 a kdy jeho likvidace byla podrobně specifikována ve vztahu k jednotlivým prvkům odkaliště, tj. podle rozhodnutí Okresního úřadu v [místo] z 30. 3. 2000, následně bylo podrobně ukončení provozu a rekultivace odkaliště včetně revitalizace zpracováno v průvodní zprávě a souhrnném řešení stavby v březnu 2000 společností [právnická osoba], kdy rekultivace měla být rozdělena do pěti etap a v poslední etapě (páté) mělo dojít i k likvidaci podpor na blíže specifikované trase nad pozemky žalobce; pokud podpory v počtu několika desítek kusů ve srovnání s původním počtem podpor zmíněných v rozhodnutí Okresního úřadu v [místo] z 30. 3. 2000 – tj. 675 kusů, nebyly zcela důsledně odstraněny, nemůže existence zbytků betonových podpor, suti či nezakrytých skruží, existence kontrolního vrtu průsakové vody, existence několika výkopů a mokřadu a zachování odvodňovacích prvků nezbytných pro danou lokalitu, vést k závěru, že k datu 1. 1. 2014 či k datu rozhodování soudu I. i II. stupně odkaliště existovalo a existuje a že by plnilo svůj původní hospodářský účel, tedy že by vodohospodářské dílo bylo užíváno.

25. Žalobce byl přitom i odvolacím soudem poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, v tomto směru existenci tvrzeného vodního díla k datu 1. 1. 2014 a ani v následujícím období neprokázal. Z dosavadního dokazování se přitom podává určitá prodleva ve srovnání s předchozím plánem rekultivace na straně žalované, která nepřistoupila zcela důsledně a včas k odstranění všech původních stavebních součástí vodního díla, určitý podíl však na tom nese i žalobce, který neudělil souhlas žalované ke vstupu na jeho pozemky či neuzavřel s žalovanou navrhovanou nájemní smlouvu; v důsledku neposkytnutí součinnosti žalované na odstranění zbytků předchozího vodního díla se žalobce nyní nemůže dovolávat trvající existence a užívání díla ve smyslu § 59a zákona o vodách a dovozovat své právo na poskytnutí náhrady za omezení vlastnického práva. Ve prospěch závěru, že vodní dílo fakticky k datu 1. 1. 2014 neexistovalo (ukončením jeho funkce užívání v roce 1999) a nemohlo tak dojít ke vzniku zákonného věcného břemene svědčí i skutečnost, že podle následného posouzení Krajského úřadu [místo] z ledna 2020 i vodoprávní orgán uzavřel, že vyvěrající vody na zmíněných pozemcích nejsou odpadními vodami ve smyslu § 8 a § 38 zákona 254/2001 Sb., ani případný nedůsledný či liknavý postup správních orgánů, či nesprávné uvedení údajů v evidenci nemůže být přičítáno k tíži žalované (například opožděné vyvěšení oznámení o vodoprávním řízení až v roce 2014), stejně tak z fotografií předložených žalobcem v průběhu řízení, eventuálně pořízených v době sepisu notářského zápisu 2015 či z října 2018 nelze dospět k právnímu závěru o existenci vodního díla v rozhodném období, tj. k datu 1. 1. 2014; samotná evidence „odkaliště“ v Povodňovém plánu Ústeckého kraje není pro právní posouzení věci relevantní ve smyslu shora dotčených ustanovení vodního zákona a pro soud závazná, pokud žalovaná žalobci i správním orgánům sdělovala v srpnu 2015, že usilovně pracuje na likvidaci díla, samo o sobě toto neznamená, že v té době vodní dílo existovalo a bylo užíváno, když užívání vodního díla je základní podmínkou pro přiznání náhrady vlastníku za omezení jeho vlastnického práva nejen existencí, ale právě provozem a užíváním tohoto díla, a to nikoliv na krátký časový úsek či na přechodnou dobu, neboť smyslem poskytnutí náhrady vlastníku pozemku je určité odškodnění za trvalý či dlouhodobý stav užívání vodního díla, v daném případě ze všech důvodů shora uvedených k tomu nedošlo.

26. Pokud ustanovení § 59 zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, stanoví povinnosti vlastníku vodních děl, kdy tento vlastník je povinen a) dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, zejména dodržovat provozní řád a schválený manipulační řád, neprodleně oznamovat vodoprávnímu úřadu změny mající vliv na obsah provozního řádu vodního díla pro čištění odpadních vod s povoleným vypouštěním odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných, závadných nebo nebezpečných závadných látek podle přílohy zákona o vodách do vod povrchových nebo manipulačního řádu a předkládat vodoprávnímu úřadu ke schválení návrh na úpravu manipulačního řádu, aby byl v souladu s komplexním manipulačním řádem podle § 47 odst. 4 písm. g) zákona o vodách, b) udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů, c) provádět na vlastní náklad u vodního díla technickobezpečnostní dohled, pokud tomuto dohledu dílo podléhá, d) provádět na svůj náklad opatření, která mu uloží vodoprávní úřad k odstranění závad zjištěných na vodním díle, e) dbát pokynů správce vodního toku v případě mimořádných situací na dotčeném vodním toku, f) odstraňovat předměty a hmoty zachycené či ulpělé na vodních dílech a nakládat s nimi podle zvláštního zákona, g) osadit na vodním díle cejch, vodní značku nebo vodočet, umožnit průběžný přenos dat o průtocích ve vodním toku nebo zajistit zvláštní úpravu výpusti, h) osadit na vodním díle plavební znaky, i) u vodního díla sloužícího ke vzdouvání vody ve vodním roku udržovat na vlastní náklad v řádném stavu dno a břehy a starat se v něm o plynulý průtok vody, j) odstraňovat náletové dřeviny z hrází, je evidentní, že tyto jednotlivé úkony v dané lokalitě vykonávat nelze právě z titulu odstranění vodního díla odkaliště.

27. Pokud žalobce odkazoval na obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu ve vztahu ke vzniku staveb a ve vztahu k zánikům stavby (22 Cdo 1610/2018, 22 Cdo 761/2001, 29 Cdo 1746/2013), žalobce zcela účelově a nepřiléhavým způsobem dovozuje použitelnost této judikatury, když s ohledem na konkrétní poměry v projednávané věci jsou obecné závěry ve vztahu k vodním dílům omezeně použitelné a kdy nelze vycházet z judikatury týkající se zániku díla obestavěním původní stavby či destrukcí stavby tak, aby nebylo zřetelné při destrukci díla půdorysné vymezení prvního nadzemního podlaží stavby, přirovnání vodního díla rybníku , jeho existence a zániku dle judikatury, na kterou žalobce nesprávně odkazuje, nemá žádný argumentační potenciál v poměrech této konkrétní projednávané věci. V této věci tak nejsou využitelné závěry týkající se posuzování jednotlivých kritérií při přiznání náhrady za existující a užívané vodní dílo ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 5820/2016, jak nesprávně ostatně navrhuje žalobce, v daném případě nejsou přitom ani rozhodné okolnosti nabytí pozemků žalobcem v roce 2008, pokud tento ve zmíněné lokalitě pozemky v rozloze 60 000 m zakoupil za částku 500 000 Kč, tedy zjevně v situaci, kdy se na jeho pozemcích nacházely neodstraněné zbytky původního vodního díla. Žalobce dovozoval existenci vodního díla i s ohledem na závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 343/2020, pokud se v tamní věci zabýval Nejvyšší soud posuzováním charakteru odkaliště (ve sporu o určení neplatnosti kupní smlouvy o převodu vodního díla – odkaliště), jsou závěry tohoto rozhodnutí pouze omezeně použitelné, když v tamním sporu Nejvyšší soud řešil otázku, zda odkaliště je součástí věci či nikoliv a kdy pouze vyjádřil obecné závěry, že posláním odkaliště je jeho postupné zaplnění a rekultivace, v této věci se přitom jedná o odlišnou skutkovou situaci.

28. Ze všech důvodů shora podrobně specifikovaných odvolací soud shledal rozsudek soudu I. stupně věcně správným, proto jej ve výroku o věci samé I podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Shodně se soudem I. stupně odvolací soud uzavírá, že případného poškození pozemků žalobce či nedůsledného odstranění zbytků předchozího vodního díla se žalobce musí domáhat na základě jiných skutkových tvrzení při využití jiných právních institutů, než je požadavek na jednorázovou úhradu náhrady za strpění vodního díla a za jeho užívání ve smyslu § 59a zákona č. 254/2001 Sb.

29. Pokud odvolací soud neshledal opodstatněným odvolání žalobce ve věci samé, v závislosti na jeho procesním neúspěchu rozhodl i o potvrzení výroku III a IV, pokud byl soudem I. stupně správně doměřen poplatek z žaloby i z odvolání, a to vždy ve výši 1 998 000 Kč; odvolací soud pouze za využití § 220 o. s. ř. změnil lhůtu ke splnění povinnosti žalobce, když právě s ohledem na tyto částky stanovil pro úhradu doplatku soudního poplatku delší lhůtu než obecnou pariční lhůtu vyplývající z § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř..

30. Soud I. stupně správně vyšel v závislosti na procesním neúspěchu žalobce z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost žalobci zaplatit náklady řízení před soudem I. stupně, avšak tyto náklady nesprávně vypočet.

31. Odvolací soud shledal opodstatněným odvolání žalované do výroku o nákladech řízení II, kdy žalovaná poukazovala správně na konstantní judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k neexistenci práva statutárních měst, vyšších územně samosprávných celků, [veřejnoprávní instituce], [právnická osoba] či [právnická osoba] na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, když u těchto veřejnoprávních subjektů nelze vyjít z účelnosti zastoupení advokátem v jejich sporech a nahradit jim tak požadované náklady právního zastoupení advokátem, neboť tyto veřejnoprávní subjekty jsou vybaveny v rámci jednání jejich organizačních složek finančně i personálně tak, aby byly schopny řešit efektivně jejich spory bylo, pokud se jedná o problematiku související s běžnou činností těchto veřejnoprávních složek či statutárních měst či vyšších územně samosprávných celků (IV. ÚS 4280/18, I. ÚS 2310/13, II. ÚS 2396/09 či ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1119/2016).

32. Odlišně od soudu I. stupně zastává odvolací soud názor (a to i se zřetelem k závěrům vyplývajícím z usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 551/18, I. ÚS 260/06, IV. ÚS 1146/16 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis sp. zn. 28 Cdo 3895/2013), že žalovaná je soukromoprávním subjektem, jehož záměrem je generování zisku, byť má významnou majetkovou účast na vlastnické struktuře stát (69,78 % k 19.6.2024), který v omezené míře ingeruje do poměrů žalované. Žalovaná je soukromoprávní subjekt, který podniká v oblasti výroby a rozvodu elektřiny a tepla a s tím související podpory elektrizační soustavy, tím plní určitý veřejný účel, avšak v rozsahu cca 30 % mají kapitálovou účast na společnosti akcionáři odlišní od českého státu. Přihlížejíce k závěrům vyplývajícím z rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2257/08 i III. ÚS 551/2018 odvolací soud uzavírá, že žalovanou, byť je vybavena kvalitně personálně právním oddělením, nelze sankcionovat tím, že jí nebudou přiznány náklady řízení odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se účastník mohl bránit sám; přihlížejíce ke konkrétnímu předmětu sporu odvolací soud uzavírá, že se jednalo o komplikovanou skutkovou i právní problematiku, pro kterou bylo opodstatněné a účelné kvalifikované právní zastoupení žalované advokátem.

33. Žalovaná se přitom fakticky vzdala částečně práva na náhradu nákladů řízení, pokud nepožadovala odměnu za tu část řízení, kdy nebyla zastoupena kvalifikovaně advokátem (nepožadovala část náhrady nákladů řízení účastníka nezastoupeného advokátem ve smyslu § 151 odst. 3 a vládního nařízení 254/2015 Sb.) a požadovala následně pouze úhradu některých úkonů právního zastoupení při tarifní hodnotě 46 470 880 Kč, tedy požadovala pouze odměnu advokáta za převzetí zastoupení, vyjádření z 19. 1. 2021, účast advokáta při jednáních [datum], [datum], [datum], [datum], za účast advokáta při vyhlášení rozsudku [datum] ve výši jedné poloviny odměny advokáta, dále za vyjádření z 22. 1. 2024 a z 28. 3. 2024, při odměně za 1 úkon právní pomoci 62 900 Kč (ve výši 31 450 Kč za účast advokáta při vyhlášení rozsudku), při odměně za 8 úkonů právní pomoci po 62 900 Kč a po připočtení odměny za jednu polovinu, tj. 31 450 Kč činila odměna advokáta 534 650 Kč, za 9 režijních paušálů po 300 Kč částku 2 700 Kč, po připočtení DPH 112 843,50 Kč tak činily náklady právního zastoupení advokátem 650 193,50 Kč, tuto částku přiznal odvolací soud žalované a s ohledem na výši nákladů uložil povinnost žalobci zaplatit žalované tuto částku v delší než pariční lhůtě, tj. v daném případě do 30 dnů od právní moci rozsudku.

34. Procesně neúspěšný žalobce je povinen zaplatit procesně úspěšné žalované i náklady odvolacího řízení, které v daném případě činí při tarifní hodnotě 46 470 880 Kč odměnu za 1 úkon právní pomoci 62 900 Kč, tj. za účast advokáta při dvou odvolacích jednání a za vyjádření k odvolání 3krát po 62 900 Kč, po připočtení 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč (podle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025) ve výši 450 Kč[Anonymizováno]za každý ze 2 úkonů a po připočtení jedné paušální náhrady 300 Kč (vyjádření k odvolání z 12. 11. 2024) ve výši[Anonymizováno]300 Kč a po připočtení DPH činily náklady odvolacího řízení 229 779 Kč a tuto částku je povinen procesně neúspěšný žalobce zaplatit žalované rovněž ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku tak, aby lhůta pro finanční úhrady byla stanovena jednotně a respektovala uložení vysokých částek žalobci.