23 Co 461/2024 - 126

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o nemajetkovou újmu, k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. října 2024, č. j. 26 C 38/2024-93, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé II potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů 2 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 na nákladech státu 2 191 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 10. 10. 2024 soud I. stupně konstatoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. (I), zamítl žalobu o zaplacení 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 5. 2. 2024 do zaplacení (II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení 25 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně (III) a dále žalované uložil povinnost nahradit na nákladech státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 2 191 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (IV).

2. Žalobce se domáhal z titulu zadostiučinění náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s vedením trestního stíhání proti němu u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy požadoval konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím, když omluvu žalované v rámci předběžného projednání nároku nepokládal za dostatečnou.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

4. Soud I. stupně vzal za nesporné, že 4. 8. 2023 uplatnil žalobce nárok v rámci předběžného projednání u žalované, tato konstatovala 12. 4. 2024 vydání nezákonného rozhodnutí, když 15. 11. 2022 bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci pro spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. a), c) a d) tr. zákoníku, obžaloba byla podána dne 31. 3. 2023, po proběhlém hlavním líčení byla dne 7. 6. 2023 věc postoupena [správní orgán 2] (§ 222 odst. 2 tr. řádu) s odůvodněním, že jednání by bylo možno posoudit jako přestupek (pravomocně postoupeno k datu 25. 7. 2023).

5. Soud I. stupně provedl ve věci dokazování výslechem žalobce, výslechem svědka [jméno FO] (manžel dcery žalobce), výslechem svědkyně [jméno FO] (dcery žalobce), výslechem [jméno FO] (snachy žalobce) a výslechem syna [jméno FO] a dále výpovědí svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] (svědkyň bydlících v téže obci jako žalobce), dále provedl důkaz rozhodnutím Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] a rozhodnutími specifikovanými v bodě 19 odůvodnění rozsudku, a poté vzal za prokázané, že žalobce byl usnesením ze dne 15. 11. 2022 obviněn ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 a odst. 2 písm. a), c) a d) tr. zákoníku, kdy pro trestný čin je stanoven trest odnětí svobody na 2 léta až 8 let, když povaha tohoto trestného činu je ze strany veřejnosti brána jako závažnější, když se jedná o trestný čin proti rodině, trestní stíhání trvalo do 7. 6. 2023, kdy věc byla postoupena [správní orgán 2], když k datu vydání prvostupňového rozsudku nebylo tamním [správní orgán 2] rozhodnuto, tedy rozhodnutí neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, na sdělení obvinění a na řízení, které neskončí odsuzujícím rozsudkem, je v souladu s judikaturou třeba pohlížet jako na nezákonné. Z výpovědi svědků – rodinných příslušníků – svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce bydlí v obci [adresa], v obci byli občané informováni o trestním stíhání, rodina nesla trestní stíhání špatně, nejhůře žalobce, rodinní příslušníci omezili pohyb v obci, jezdili raději nakupovat do jiné obce ([adresa]), nechodili na koupaliště, necítili se v obci dobře, pokud je občané potkali, nepozdravili je, dříve se s nimi stýkali, pokud svědkyně [jméno FO] pracuje v obci [adresa], rovněž ona pociťovala omezenou komunikaci, když zásah policie se odrazil v chování dětí, které měly strach; z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce bydlí v obci 35 let, má v péči s manželkou vnuka, celý život pracoval, obával se, zda bude mít syna v péči (správně vnuka – poznámka odvolacího soudu), zda tento nebude odebrán z rodiny proto, že bylo zahájeno trestní stíhání, rodina zvažovala přestěhování do jiné obce, sousedé se od nich odtahovali, děti dojíždí do jiné školy, žalobce sám omezil pohyb v obci (jezdí nakupovat jinam), od rodiny se odstěhoval syn, raději si postavil dům v jiné obci. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] vzal soud I. stupně za prokázané, že tyto nejsou informovány o trestním stíhání, svědkyně [jméno FO] pracuje v obci [adresa] s dcerou žalobce, sama nepostřehla, že by se rodina žalobce s někým v obci stýkala nebo kamarádila, svědkyně [jméno FO] zná žalobce pouze od vidění, mluvila s ním o běžných věcech, není informována o trestním stíhání, dříve vídala žalobce, jak vyzvedával děti ze školky, sama ho pozdravila, on jí na pozdrav neodpověděl, sama do obchodu v obci nechodí, žalobce nepotkává.

6. V souladu s ustanovením § 31a odst. 1 a 2 a § 8 zákona 82/1998 Sb. v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, respektive nezákonným rozhodnutím, které představovalo usnesení o sdělení obvinění, se soud zabýval délkou řízení a uzavřel, že délka 7 měsíců není nikterak dlouhá doba, rovněž se zabýval charakterem trestné činnosti pod bodem 16 odůvodnění rozsudku. Uzavřel, že jakékoliv trestní stíhání má nepříznivý dopad do osobních poměrů stíhané osoby a případně jeho rodinných příslušníků, za dostatečné tak v případě žalobce pokládal konstatování porušení práva, respektive nezákonnost uvedeného rozhodnutí, když ze svědeckých výpovědí, především [jméno FO] vyplynulo, že právě žalobce sám neodpověděl na pozdrav, jednalo se tak o volbu žalobce, pokud stejně reagovali ostatní občané vůči němu, nemuselo to být v důsledku trestního stíhání, jak se domnívá žalobce; dle odůvodnění prvostupňového rozsudku ani z rozhodnutí soudu ohledně péče o nezletilého [jméno FO] nevyplývá, že by bylo třeba bezúhonnosti žalobce, když [jméno FO] byl svěřen do péče manželky žalobce; v souvislosti s péčí o [jméno FO] nebyl žalobce nějakým způsobem prošetřován či prověřován. Za dostatečné zadostiučinění tak pokládal konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, když o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 800 Kč; rovněž rozhodl o nákladech řízení dle § 148 o. s. ř. (uložil žalované povinnost zaplatit svědečné ve výši 1 176 Kč a 1 015 Kč).

7. Proti vyhovujícímu výroku I a závislému výroku III a IV podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení, pokud již v rámci předběžného projednání nároku žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], bylo proto nadbytečné opětovné konstatování výrokem I. Nesouhlasila s částkou uvedenou ve výroku III, kterou je povinna zaplatit žalobci, když žalobci náleží odměna advokáta za 6 úkonů právní pomoci po 3 100 Kč a dále soudní poplatek 2 000 Kč; rovněž soud nesprávně rozhodl ve vztahu k povinnosti státu zaplatit částku 2 191 Kč, kdy žalovaná – [ústřední orgán] v rámci státního rozpočtu spadá pod stejného správce kapitoly č. 336 – [ústřední orgán], s odkazem na § 66 odst. 1 zákona 218/2000 tak organizační složky v působnosti jednoho správce kapitoly si při plnění svého předmětu činnosti navzájem neposkytují peněžitá plnění. Navrhla proto změnu napadeného rozsudku, zamítnutí žaloby ve výroku I a změnu ve výrocích III a IV.

8. Proti zamítavému výroku o věci samé II podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Vytýkal soudu I. stupně, že nesprávně posoudil dopad do poměrů žalobce, když tento po dobu trestního stíhání měl obavy z odebrání vnuka [jméno FO] z pěstounské péče, který byl svěřen do péče jeho manželky. Zde žalobce poukazoval na zákonnou úpravu vyplývající z § 962 občanského zákoníku, § 965 odst. 3 a dohled vykonávaný nad pěstouny dle § 14 odst. 1 písm. l) zákona 359/1999 Sb., když pěstoun musí skýtat záruky řádné péče, z § 962 občanského zákoníku přitom vyplývají důkazy, které musí soud provést před rozhodnutím o svěření dítěte do péče pěstouna včetně provedení důkazu opisem i výpisem z evidence Rejstříku trestů (pěstouna i eventuálně osob tvořících s ním domácnost) a výpisem z Centrální evidence stíhaných u pěstouna i osob tvořících s ním domácnost, kdy samotné trestní stíhání může být překážkou pěstounské péče, když samotné vznesení obvinění pro týrání osob žijících ve společné domácnosti sebou nese značné společenské odsouzení; v případě odsouzení tak s pravděpodobností hraničící s jistotou dle žalobce by došlo k odebrání [jméno FO] z pěstounské péče jeho i jeho manželky, když současně s žalobcem byla za totožný skutek stíhána i dcera žalobce [jméno FO] (žijící s žalobcem ve společné domácnosti); pokud žalobce a jeho rodinní příslušníci jsou romské národnosti (jediní v malé obci), bylo pro ně obtížné navázání sousedských vztahů, po zahájení trestního stíhání se jich sousedé strání, omezují se na nezbytný kontakt například při nákupu, nenavštěvují již žalobce (nechodí k nim na kávu), žalobce se cítí v obci osaměle, nechodí s rodinou na koupaliště, cítí se sociálně vyloučen, když ostatně uváděla i svědkyně [jméno FO], že dříve vídala žalobce, jak doprovázel děti do školy, nebo ho potkávala v obchodě. Více než 15 měsíců od skončení trestního stíhání není v obci znám výsledek trestního stíhání, na rozdíl od počátečních úkonů, kdy bylo známo, že poškození za asistence policie byli „odebráni“ z bydliště žalobce. Žalobce dovozoval významné narušení jeho osobního života, když je v invalidním důchodu a není zaměstnaný, pomáhá rodině s péčí o vnoučata. V tomto směru odkázal na srovnatelné rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde soud přiznal na zadostiučinění částku 60 000 Kč. Navrhl proto změnit napadený rozsudek a přiznat žalobci částku 80 000 Kč včetně úroků z prodlení.

9. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že pokud bylo v rámci odvolacího řízení doplňováno dokazování obsahem trestního spisu a výpovědí svědka [jméno FO] (souseda) tento se vyjadřoval pouze k venkovním dějům v místě bydliště žalobce a jeho rodiny, když nemohl znát chod domácnosti, to, jak se žalobce stará o děti, že vaří; pokud bylo prováděno dokazování protokolem o výpovědi obžalovaného [jméno FO] z hlavního líčení ze dne [datum] v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], odpovídal zřejmě obsah výpovědi obžalovaného poměrům, jaké jsou fakticky v domácnosti žalobce (fakticky 15 členná rodina); pokud byl prováděn důkaz opisem z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ve vztahu k žalobci, je evidentní, že tento se napravil, když naposledy bylo trestní stíhání proti němu skončeno 1. 9. 2003. Rovněž v obci není znám výsledek trestního stíhání (stejně tak svědkyni [jméno FO]).

10. Žalovaná při odvolacím jednání doplnila, že stát není povinen zveřejňovat obsah trestních rozhodnutí a pokud žalobce měl zájem na dementování probíhajícího trestního stíhání, toto mohl sám rozšířit v obci tak, aby toto vešlo ve známost.

11. S ohledem na deficit hodnocení některých listinných důkazů soudem I. stupně odvolací soud zopakoval částečně dokazování (§ 213 o. s. ř.) níže specifikovanými listinami tak, aby si zajistil dostatečný skutkový podklad pro správné právní posouzení věci /ve spojení s dosavadními skutkovými zjištěními soudu I. stupně/.

12. Odvolací soud doplnil dokazování obsahem rozsudku Okresního soudu v [adresa], č. j. [spisová značka] ze dne 13. 4. 2021, kterým k návrhu [jméno FO] a [jméno FO] (narozeného [datum]) bylo rozhodnuto o svěření nezletilého [jméno FO], narozeného [datum], do společné pěstounské péče [jméno FO] a [Jméno žalobce] (žalobce), tímto byl změněn předchozí rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 6. 6. 2018, č. j. [spisová značka] (svěření nezletilého do pěstounské péče pouze babičky [jméno FO], a nikoliv žalobce).

13. Rovněž odvolací soud zjistil zprávou [správní orgán 2] [právnická osoba] [adresa] a dotazem u Okresního soudu v [adresa], že Okresním soudem v [adresa] dosud nebyl postoupen spis ve věci obžalovaného [jméno FO], narozeného [datum], sp. zn. [spisová značka] k projednání přestupku; komise pro projednávání přestupku Obce [adresa] při [správní orgán 2] proto neevidovala žádné přestupkové řízení vedené proti [jméno FO], narozenému [datum]; z toho je evidentní, že dosud k pravomocnému projednání tvrzeného přestupku [jméno FO] po postoupení věci z trestního řízení Okresním soudem v [adresa] dosud nedošlo.

14. Z protokolu o výslechu svědka [jméno FO] v rámci trestního řízení vedeného proti žalobci odvolací soud zjistil, že tento v letech 2015 až 2020 bydlel v obci [adresa] přímo naproti rodině [jméno FO], pokud pracoval na zahradě, viděl staršího pána bydlícího v domě, který bydlel u [jméno FO] a kterého měla rodina jako sluhu, viděl ho několikrát zbitého, členové rodiny na něj řvali, konkrétní konflikt svědek neviděl. [jméno FO] se lidé v obci bojí, nechtějí proti nim svědčit, [jméno FO] jsou jako „kápo“, svědek přitom s nimi neměl problémy, volal však na rodinu i policii za rušení nočního klidu, kdy se v nemovitosti žalobce děly mejdany do pozdních nočních hodin, rovněž v rodině bydlela starší paní, ke které se chovala rodina jako ke služce, pokud v domě bydlel pan [jméno FO], tento několikrát z nemovitosti utekl a ujel na kole, „oni si však pro něj došli nebo pro něj poslali mladýho“, uvnitř nemovitosti u [jméno FO] svědek nebyl, policii volal asi 3krát; z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzické osoby [jméno FO], narozeného [datum] a odsouzen pro různou trestnou činnost (§ 221 odst. 1, § 247 odst. 1b ve spojení s § 9 odst. 2, pro § 250 odst. 1, 2 a § 171 odst. 2a tr. zákoníku), když shora jmenovaný se osvědčil, poslední zkušební doba skončila 25. 9. 2005.

15. Z výpovědi obžalovaného [Jméno žalobce] z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] u Okresního soudu v [adresa] (sp. zn. [spisová značka]) odvolací soud zjistil, že v domácnosti žalobce fakticky žije cca 15 členů, rovněž zde bydlel [jméno FO] (dříve bezdomovec) a paní [jméno FO] (tchýně syna žalobce [jméno FO] mladšího) , syn [jméno FO] je toho času ve výkonu trestu, a protože rodině dělal ostudu a kradl, rodina ho vyhodila, s paní [jméno FO] byly konflikty kvůli nepořádku a práškům a dennímu režimu, obžalovaný připustil, že byl vulgární a nadával, neubližoval jí však, v domě byly konflikty ohledně úklidu a hygieny pana [jméno FO], obžalovaný vulgárně nadává, a to i svým dětem, pokud něco udělají špatně, rodina se podílí na běžném chodu domácnosti, praní, nákupech a úklidu, [jméno FO] ze školky vodí obžalovaný (nynější žalobce), případně odvádí ráno i další děti, obžalovaný popíral, že by fyzicky trestal pana [jméno FO] či paní [jméno FO].

16. Po takto doplněném dokazování odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné, zatímco odvolání žalobce není důvodné.

17. Pokud soud I. stupně zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání 15. 11. 2022 pro trestnou činnost dle § 199 odst. 1 a 2 písm. a),c),d, tr. zák., byla podána obžaloba u Okresního soudu v [adresa] a trestní řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a věc byla postoupena 7. 6. 2023 [správní orgán 2] v [adresa], když zmiňované jednání obžalovaného mohlo být následně posuzováno jako přestupek, jsou v tomto směru skutková zjištění soudu I. stupně správná, včetně zjištění, že žalobce byl trestně stíhán v době od 15. 11. 2022 do 7. 6. 2023, tj. necelých 7 měsíců, k datu rozhodování soudu I. stupně nebylo rozhodnuto v přestupkovém řízení; jak ověřil odvolací soud, nebylo rozhodnuto ani před rozhodnutím odvolacího soudu, když věc postoupená k přestupkovému řízení nebyla nesprávně Okresním soudem v [adresa] fakticky [správní orgán 2] v [adresa] postoupena; rovněž soud I. stupně správně zjistil, že žalovaná ve svém stanovisku v rámci předběžného projednání žádosti žalobce o odškodnění nemajetkové újmy konstatovala porušení práva žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí, které představuje usnesení o zahájení trestního stíhání z 15. 11. 2022, kdy se žalovaná stanoviskem ze dne 12. 4. 2024 žalobci omluvila.

18. V souladu s konstantní judikaturou tak správně uzavřel soud I. stupně, že na usnesení o zahájení trestního stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, je nutno pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 5 a § 7 zákona 82/1998 Sb.; v tomto lze spatřovat základ odpovědnosti státu za tvrzenou nemajetkovou újmu, jak správně uzavřel soud I. stupně, kdy odpovědnost státu v tomto konkrétním případě lze dovodit i se zřetelem ke konstantní judikatuře (30 Cdo 2813/2011, 30 Cdo 3219/2016, 30 Cdo 4771/2015, IV. ÚS 428/2005). Skutečnost, zda se žalobce dopustil či nedopustil přestupku, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, nemůže mít vliv na posouzení nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, když přestupkové řízení není pokračováním samotného trestního stíhání; to, zda se žalobce (ne)dopustil přestupku by bylo možno zohlednit pouze při stanovení formy či výše odškodnění, když ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a obsáhlé judikatury je nutno při rozhodování o zadostiučinění přihlížet ke všem okolnostem daného případu. Soud I. stupně zřejmě opomenul, že již v rámci předběžného projednání uplatněného nároku žalobce bylo konstatováno porušení práva a poskytnuta žalobci omluva, která je vyšším stupněm zadostiučinění než samotné konstatování porušení práva v důsledku nezákonného trestního stíhání, z tohoto důvodu, soud nesprávně vyhověl návrhu žalobce na konstatování porušeného práva výrokem I.

19. Pokud se žalovaná žalobci již omluvila a konstatovala porušení jeho práva v rámci předmětné omluvy ve stanovisku z 12. 4. 2024, nebylo opodstatněné domáhat se tohoto konstatování soudem, jednalo by se o duplicitní přiznání zadostiučinění, z tohoto důvodu proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I o věci samé za použití § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

20. V daném případě i s přihlédnutím ke konstantní judikatuře ( IV. ÚS 428/2005) shodně se soudem I. stupně uzavírá, že z hlediska formy zadostiučinění představovalo konstatování porušení práva dostatečné zadostiučinění, a to především s přihlédnutím k celkové délce trestního stíhání, které netrvalo ani 7 měsíců, když žalobce a jeho rodina v místě bydliště, jak vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO] v rámci trestního stíhání a z výpovědí svědkyň [jméno FO] i [jméno FO] v tomto civilním řízení, nepoužívali v místě svého bydliště dobré pověsti, svědek [jméno FO] uváděl, že jako bezprostřední soused v několika případech musel volat policii v případě hluku a mejdanů konaných v místě bydliště žalobce, když s ohledem na fyzické následky předchozích konfliktů, kterým nebyli přítomni svědci, u pana [jméno FO] či paní [jméno FO] omezují obyvatele [adresa] komunikaci s žalobci, a to v době již posledních několika let, jak uváděl soud I. stupně, když s některými osobami se žalobci ani nezdraví (svědkyně [jméno FO]). Sám žalobce připouštěl, že je vulgární ve vztahu k osobám bydlícím s ním ve společné nemovitosti; pokud svědek [jméno FO] vypovídal o charakteru soužití žalobce s tímto sousedem či dalšími obyvateli malé obce, nelze opominout, že svědek vypovídal pod trestní sankcí křivé výpovědi, obsah jeho výpovědi z trestního řízení koresponduje i výpovědím svědkyň [jméno FO] i [jméno FO] v tomto řízení. V daném případě nebylo žalobcem tvrzeno (a tím méně prokazováno), že v důsledku nezákonného trestního stíhání by došlo k rozpadu rodinných vazeb, významným zásahům do zdravotního stavu žalobce či k narušení jeho pracovního života (žalobce je invalidní důchodce a nepracuje), sám žalobce připouštěl, že vztahy s paní [jméno FO] a panem [jméno FO] byly konfliktní, jak vyplynulo ostatně i z výpovědi svědků – rodinných příslušníků, kdy rodina (žalobce s manželkou, jeho dcera se zetěm, snacha) mohla pociťovat, jak shodně uváděli její členové- svědci nepříznivé důsledky trestního stíhání, nelze však opomenout, že zkušenost s trestním stíháním v místě bydliště měli i další členové rodiny žalobce, tj. jeho syn, když sám žalobce připouštěl, že tento kazí pověst v místě bydliště v důsledku jeho trestné činnosti. Pokud by nepříznivý dopad na hodnocení soužití rodiny [jméno FO] v uvedené obci měla mít skutečnost, že před zahájením trestního stíhání se měla dostavit policie a „odvléct“ z bydliště žalobce pana [jméno FO] a paní [jméno FO], nedomáhal se žalobce odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem policie; pokud žalobce tvrdil, že v důsledku trestního stíhání nevodí již děti do školy či je nevyzvedává, sám v rámci trestního stíhání uváděl naprostý opak (v protokolu z hlavního líčení); z dosavadního dokazování nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že by ke změně chování obyvatel v uvedené obci došlo pouze v důsledku trestního stíhání žalobce, jak správně uzavírá soud I. stupně a jak vyplynulo z doplněného dokazování odvolacím soudem.

21. Rovněž z provedeného dokazování nevyplývá, a toto nebylo žalobcem tvrzeno (tím méně prokazováno), že po zahájení trestního stíhání by orgán sociálněprávní ochrany dětí či orgán, kterému by byl nucen žalobce spolu s manželkou podávat zprávy o pěstounství, zahájil řízení o přezkoumání výkonu pěstounské péče žalobce, když z doplněného dokazování odvolacím soudem vyplynulo, že naposledy byl nezletilý [jméno FO][Anonymizováno]svěřen do společné pěstounské péče rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 13. 4. 2021; v tomto směru bylo nesprávné zjištění soudu I. stupně, že nezletilý byl svěřen pouze do péče manželky žalobce [jméno FO]. I s ohledem na délku trestního stíhání, cca 6,5 měsíce nedošlo k negativním důsledkům do výkonu pěstounské péče žalobce, kdy žalobce a jeho manželka fakticky toto pěstounství vykonávají. Žalobce ani netvrdil, tím méně prokazoval, že by v důsledku trestního stíhání došlo k narušení rodinných vazeb a že syn žalobce se odstěhoval právě v důsledku pouze tohoto trestního stíhání; pokud žalobce nekomunikuje nebo se nezdraví s některými osobami z obce, kterým údajně není znám výsledek trestního stíhání, nemůže toto být kladeno k tíži státu. Odvolací soud je si vědom i závažnosti trestného činu, pro který byl žalobce stíhán, se kterým je spojena vyšší míra společenského odsudku v případě prokázání těchto trestných činů, je však nutno přihlédnout ke krátké době trestního stíhání, k ne zcela dobré pověsti žalobce a jeho rodiny v místě jeho bydliště, k tomu, že zahájení trestního stíhání nemělo faktický dopad do poměrů pěstounů; rovněž je nutno přihlédnout k tomu, že i přestože došlo k zahlazení předchozích odsouzení žalobce, jednalo se o osobu, která měla určitou zkušenost s trestním řízením, byť je nutno v souladu s konstantní judikaturou vyjít ze závěru, že samotné trestní stíhání je vždy zátěží pro každého stíhaného (I. ÚS 554/05, II. ÚS 590/08); v daném případě však odvolací soud uzavírá, že rodina žalobce nepochybně trpěla frustrací z trestního stíhání rodičů [jméno FO][Anonymizováno]a z problematického soužití osob v předmětném domě (ve vztahu k panu [jméno FO] a paní [jméno FO]).

22. Ze všech těchto důvodů odvolací soud uzavírá, že přiměřeným zadostiučiněním není finanční odškodnění, které představuje nejvyšší stupeň kompenzace nemajetkové újmy, soud I. stupně rozhodl věcně správně, pokud výrokem II žalobu o zaplacení peněžité satisfakce zamítl.

23. V souladu s ustálenou soudní praxí se soud I. stupně pokusil provést komparaci s obdobnými případy, pro tento případ zvolil vhodné srovnání s věcí projednávanou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].Předmětem tamního řízení byla odpovědnost státu z titulu nezákonného trestního stíhání, pro trestný čin týrání[Anonymizováno]svěřené osoby, kdy věc byla postoupena do přestupkového řízení, avšak tamní trestní stíhání trvalo déle než v případě žalobce, trvalo 9 měsíců a jako odpovídající zadostiučinění bylo přijato konstatování porušení práva žalobce formou vydání nezákonného rozhodnutí a tamnímu žalobci nebyla přiznána žádná peněžitá náhrada; pokud žalobce nabízel ke srovnání další rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], není dle názoru odvolacího soudu tato věc srovnatelná s nyní projednávanou věcí, kdy v tamním řízení trvalo trestní stíhání 17 měsíců, byl prokázán výrazný zásah do pracovního zapojení poškozené osoby, i do zdravotního stavu (jednalo se o vysokého manažera), došlo k výraznému narušení rodinných vztahů, včetně vztahů manželských a k výraznému narušení pověsti tamního poškozeného, když v tamním řízení byla přiznána na zadostiučinění částka 60 000 Kč, rovněž není věc srovnatelná ani s věcí projednávanou pod sp. zn. [spisová značka], kdy trestní stíhání trvalo 2 roky a kdy došlo k výraznému narušení osobních, rodinných vztahů i k výchově nezletilého dítěte. Při posouzení formy zadostiučinění nelze opomenout ani tu skutečnost, že spolu s žalobcem byla stíhána jeho dcera (svědkyně [jméno FO]), když v případě obou obžalovaných nelze opomenout tzv. „sdílenou tvrzenou újmu“, která může snižovat zátěž poškozeného z probíhajícího trestního stíhání. Pokud žalobce uváděl, že „zásah policie“ se odrazil v chování dětí, je nutno uvést, že případné úkony policie před sdělením obvinění žalobci v místě bydliště žalobce nejsou odškodnitelné ve vztahu k žalobci /z titulu nezákonného trestního stíhání/, i pokud se má jednat o tvrzenou újmu nezletilých dětí bydlících v domě žalobce. Pokud žalobce pouze obecně uváděl, že zahájené trestní stíhání mohlo mít nepříznivý dopad na jeho pěstounství, opomíjí, že státní orgány, včetně orgánů sociálněprávní ochrany dětí, musí respektovat princip presumpce neviny až do okamžiku pravomocného odsouzení konkrétní osoby, ani orgán vykonávající dohled nad pěstounskou péčí žalobce a jeho manželky nezahájil žádné řízení, ve kterém by se zabýval přezkoumáním bezúhonnosti žalobce, která byla nezbytnou podmínkou rozhodnutí o svěření nezletilého do pěstounské péče rozsudkem z roku 2021 v soudu se zákonem o pěstounské péči.

24. Ze všech důvodů shora podrobně specifikovaných odvolací soud potvrdil jako věcně správný výrok II a v závislosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

25. Žalobce nebyl procesně úspěšný, je proto povinen dle § 142 odst. 1 a § 211 o. s. ř. uhradit dosavadní náhradu nákladů řízení vzniklých žalované, a to za 9 úkonů právní pomoci účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 a vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 300 Kč, tj. celkem 2 700 Kč, a to v obecné pariční lhůtě.

26. Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl procesně úspěšný, je povinen podle § 148 o. s. ř. s ohledem na výsledek sporu zaplatit dosud hrazené náklady státem v podobě svědečného, a to v celkové výši 2 191 Kč, rovněž v obecné pariční lhůtě.