230 C 143/2024 - 51

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 32 990,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč za období od 26. 9. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 19 990,3 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 300,41 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 654,27 Kč, co do zákonného úroku ve výši 14,75% ročně z částky 14 635,03 Kč za období od 23. 4. 2024 do 25. 9. 2024, co do úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 1 635,03 Kč za období od 26. 9. 2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 13 000 Kč za období od 26. 9. 2024 do zaplacení, co do úroku výši 8% ročně z částky 13 974,23 Kč za období od 23. 4. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba]., IČO [IČO], (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 19. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 761 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 19. 3. 2024. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 1. 2023 ve výši 2 000 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 13 974,23 Kč, na úroku 660,80 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 6 817 Kč, na úhradě za administrativní činnost 1 928,83 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 2 507,14 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se neuhrazená jistina úvěru úročí od 20. 3. 2024 úrokem ve výši 8 % ročně. Dále vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení a dále na smluvní pokutu ve výši 7 102,30 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne 11. 12. 2024 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutém do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 18. 1. 2023 a byly ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a smlouvou o nájmu. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je od 5. 9. 2022 zaměstnán u [právnická osoba] s příjmem ve výši 23 953 Kč měsíčně, přičemž jeho měsíční výdaje činí 10 496 Kč. Dále v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

5. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především co do procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak bude uvedeno níže..

6. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 18. 1. 2023 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, který by splácel ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Dále uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] a jeho příjem ze zaměstnání činí 23 953 Kč měsíčně. Za bydlení a energie platí měsíčně 1 500 Kč, za jídlo, dopravu a osobní náklady 4 860 Kč. Ze mzdy jsou mu měsíčně prováděny exekuční srážky ve výši 4 136 Kč. V žádosti je zaškrtnuto, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami a pracovní smlouvou. Součástí žádosti o úvěr je [právnická osoba], ve kterém není uvedený žádný údaj o dluzích žalovaného, a prohlášení žalovaného, že soupis uvedených dluhů odpovídá skutečnosti a je úplný a pravdivý a že nemá žádné další dluhy a je tak schopen řádně plnit své závazky ze smlouvy o úvěru.

8. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 19. 1. 2023 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky uhradit včetně úroku ve výši 761 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaný svým podpisem na listině stvrdil, že částka 15 000 Kč mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy v místě jeho bydliště.

9. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] na pozici obsluhy polygrafických strojů. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 4. 3. 2023 s tříměsíční zkušební dobou s tím, že z přiloženého potvrzení vyplývá, že smlouva bude od 5. 3. 2023 uzavřena na dobu neurčitou. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za měsíc září 2022 byla žalovanému vyplacena čistá mzda ve výši 24 080 Kč, za měsíc říjen 2022 ve výši 20 335 Kč, přičemž ze mzdy byly provedeny exekuční srážky (s poznámkou „[Anonymizováno]-[Anonymizováno]“) ve výši 7 602 Kč, a za měsíc prosinec 2022 ve výši 14 936 Kč, přičemž exekuční srážky (s poznámkou „[Anonymizováno]“) činily 4 806 Kč. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že na straně nájemce figuruje [jméno FO] a nájem byl uzavřen do 31. 7. 2020.

10. Z výpisu vylustrovaných věcí vedených u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru bylo proti žalovanému jakožto povinnému u zdejšího soudu vedeno mimo jiné exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] ve prospěch žalobkyně jakožto oprávněné, exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] pro částku 3 666 Kč ve prospěch oprávněné společnosti [Anonymizováno]., exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] pro částku 500 Kč ve prospěch oprávněného [adresa] či exekuční řízení sp. zn. [spisová značka] pro částku 51 482 Kč ve prospěch oprávněné [Anonymizováno]

11. Lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku a z detailu insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný dne 26. 4. 2023 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 5. 5. 2023 byl insolvenční návrh žalovaného odmítnut.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 9. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 25. 9. 2024. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 11. 9. 2024.

14. Na základě takto provedeného dokazování má soud za to, že byly provedeny všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci, a provádění dalších důkazů shledal nadbytečným. Namítá-li však žalobkyně, že důkaz výpisem vylustrovaných věcí žalovaného u zdejšího soudu byl proveden v rozporu s § 120 odst. 2 o.s.ř., neboť nebyl žalobkyní k důkazu navržen, zjevně opomíjí, že právě ve smyslu tohoto ustanovení soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Výpis vylustrovaných věcí, v nichž žalovaný u zdejšího soudu vystupuje či vystupovala v postavení účastníka řízení, je součástí spisu od jeho počátku, kdy v rámci posuzování podmínek řízení (zejména pro vyloučení překážky věci zahájení či pravomocně rozhodnuté) soud zjišťoval, jaká řízení jsou nebo byla ve věci žalovaného vedena. Tak činí standardně u všech zahájených řízení. Za této situace, kdy informace o exekučních řízeních vedených proti žalovanému jako povinnému byla z úřední činnosti soudu součástí spisu, není v rozporu s § 120 odst. 2 o.s.ř., pokud soud za účelem zjištění skutkového stavu věci (stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného) tento výpis provede k důkazu i bez návrhu účastníků řízení.

15. Soud tak dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 14 splátkách po 1 992 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž bylo zjištěno, že pracuje pro [právnická osoba] a ze mzdy jsou mu prováděny exekuční srážky. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 23 953 Kč měsíčně, bydlí u rodičů a jeho výdaje na bydlení včetně energií činí 1 500 Kč měsíčně, dále uvedl, že za jídlo, dopravu a osobní náklady platí měsíčně 4 860 Kč a ze mzdy jsou mu měsíčně prováděny exekuční srážky ve výši 4 136 Kč. V době před uzavřením smlouvy o úvěru byla proti žalovanému u zdejšího soudu vedena exekuční řízení, a to již od roku 2011. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

16. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, [Anonymizováno], C-679/18, a dále např. rozsudek [adresa] soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. [spisová značka], s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

22. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného ve výši 23 953 Kč měsíčně byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek, což řádně doložila uvedenými listinami, a jeho výdaje pak ověřovala z nájemní smlouvy, ve které je na straně nájemce [jméno FO]. Žalovaný ve své žádosti o úvěr uvedl, že bydlí u rodičů, za bydlení a energie platí měsíčně 1 500 Kč, za jídlo, dopravu a osobní náklady 4 860 Kč a ze mzdy jsou mu měsíčně prováděny exekuční srážky ve výši 4 136 Kč. Pouze v obecné rovině však zůstává tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Primárním ukazatelem schopnosti žalovaného úvěr splácet by přitom v daném případě byl s ohledem na informace uváděné žalovaným o prováděných exekučních srážkách, které vyplývají i z předložených výplatních pásek, především výpis z Centrální evidence exekucí a rovněž nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Lustrací žalovaného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti němu jako povinnému vedeno několik exekučních řízení. Již v roce 2011 bylo dokonce vedeno exekuční řízení ve věci žalobkyně jakožto oprávněné. Poslední záznam je o exekučním řízením pod sp. zn. [spisová značka] ve prospěch [Anonymizováno], přičemž z výplatních pásek žalovaného vyplynulo, že z jeho mzdy byly ještě v prosinci 2022 prováděny ve prospěch této [podezřelý výraz] exekuční srážky. V měsíci listopadu 2022 byly prováděny srážky na pohledávku společnosti [Anonymizováno] bylo tedy patrné, že po žalovaném jsou vymáhány pohledávky od různých subjektů. Právě tato skutečnost měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně varovným signálem, že má schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovat důkladněji především stran jeho dluhové situace. Žalovaný totiž zjevně nebyl schopen v době uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně splácet ani své stávající závazky. Z uvedeného jednoznačně plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, když mu i přesto úvěr poskytla. Jednalo se sice o nižší částku, nicméně nelze přehlédnout, že v minulosti měl žalovaný problém i s hrazením dokonce mnohem nižších, bagatelních částek. Tuto skutečnost potvrzuje i podaný insolvenční návrh žalovaného, o kterém sice právní předchůdkyně žalobkyně v době uzavření smlouvy nemohla vědět, neboť byl podán až dva měsíce poté, nicméně právě lustrací především v Centrální evidenci exekucí by dokázala zmapovat, jak si žalovaný stran své platební (ne)schopnosti stojí.

23. Argumentuje-li žalobkyně tím, že žalovaný sám v žádosti o úvěr své věřitele neoznačil a uvedl, že informace zde uvedené jsou úplné a správné, přičemž žalobkyně není povinna provádět v tomto směru rozsáhlé detektivní šetření, v tomto směru bylo již opakovaně Nejvyšším soudem judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Namítá-li žalobkyně, že žalovaný, který neplnil sjednaný dluh, byl zcela pasivní jak po předžalobní výzvě, tak v rámci soudního řízení, a nenáleží mu proto zvýšená ochrana jeho práv, je nutno konstatovat, že takového smluvního partnera si právní předchůdkyně žalobkyně vybrala, ač již v době uzavření smlouvy věděla, že jde o osobu exekučně zatíženou, která má trvalé bydliště hlášené na adrese úřadu (ohlašovně). Nejedná se o okolnosti, které by právní předchůdkyně žalobkyně nemohla zjistit, pokud by poměry žalovaného prověřovala s dostatečnou pečlivostí.

25. Žalovaný sice na poskytnutý úvěr částečně plnil, podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, však platí, že za situace, kdy právní úprava v případě dlužníka v postavení spotřebitele předpokládá vrácení jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), nelze takové plnění dlužníka-spotřebitele bez dalšího považovat za konkludentní uznání dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.).

26. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že v době uzavření úvěrové smlouvy nebyl žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně splácet a právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou péčí. Smlouvu o úvěru proto soud shledal jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

27. Dále se soud zabýval tím, zda je možné posoudit nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku ve výši 15 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě, přičemž dosud na dlužnou částku zaplatil pouze 2 000 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně, které žalovaný v průběhu řízení nijak nerozporoval. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 13 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. Pohledávka na zaplacení výše uvedené částky byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni (k závěru o aktivní legitimaci žalobkyně postačuje řádné oznámení postoupení žalovanému, viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od 26. 9. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 11. 9. 2024 a stanovila lhůtu k plnění do 25. 9. 2024. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 13 000 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za období od 26. 9. 2024 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu druhým výrokem zamítl jako nedůvodnou.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.