230 C 39/2019-100

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: (název žalovaného) IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 356 667 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 192 937,50 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 24. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 163 729,50 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 24. 9. 2019 do zaplacení a dále co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 356 667 Kč od 20. 9 2019 do 23. 9. 2019, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 26 684 Kč, k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou po částečném zpětvzetí učiněném při jednání den 16. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k úhradě částky 356 667 Kč s příslušenstvím, a to z titulu odškodnění za délku řízení vedeného u Úřadu městské části [obec], [obec] [část obce], odboru výstavy a územního plánování, kdy toto řízení bylo zahájeno dne 18. 8. 1995, kdy [právnická osoba] [obec] spol. s.r.o. podala žádost o vydání stavebního povolení na přístavbu objektu [ulice a číslo], [obec] a trvalo až do roku 2015. Žalobce se domáhá odškodnění za období od jím podaného odvolání tj. od 5. 12. 1995 do 20. 4. 2015, kdy bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, když za další řízení před Krajským soudem v Brně a před Nejvyšším správním soudem se odškodnění nedomáhal (zde došlo ke zpětvzetí žaloby) Pokud se jedná o navazující soudní řízení, kde proběhl přezkum rozhodnutí správního orgánu, v tomto řízení odškodnění žalobce nepožadoval. Pokud se jedná o řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 226/96, zde žalobce neuplatňoval nárok na odškodnění za uvedené soudní řízení, pouze za trvající řízení správní.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žaloba je totožná s uplatněným nárokem v žádosti z 22. 3. 2019, přičemž žalovaný uznal, že předmětné řízení o dodatečném povolení stavby bylo nepřiměřeně dlouhé a jako formu zadostiučinění zvolil omluvu a konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení ve věci povolení přístavby a dostavby části domu [ulice a číslo] na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Brno [část obce], čímž však neuznal nárok žalobce, jen potvrdil, že předmětné řízení trvalo dlouhou dobu. Omluva je dle názoru žalovaného dostatečná zejména s ohledem na skutečnost, že žalobce nebyl přímým účastníkem řízení, ale pouze vlastníkem sousední nemovitosti. Současně žalovaný vznesl námitku promlčení nároku s tím, že řízení o povolení přístavby probíhalo od 18. 8. 1995 do 15. 3. 1996, kdy došlo k zahájení řízení o odstranění stavby. Toto řízení netvoří s řízením o odstranění či dodatečné povolení stavby jeden celek (míněno tím řízení o povolení přístavby) a tudíž nárok za první správní řízení je z uvedeného důvodu promlčen. Pokud se jedná o druhý nárok i zde vznesl žalovaný námitku promlčení, když řízení o odstranění stavby či dodatečném povolení bylo pravomocně ukončeno 20. 4. 2015 a pokud byl nárok žalobce uplatněn po datu 20. 10. 2015, tak byl uplatněn pozdě.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Mezi účastníku nebylo sporu o tom, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalovaného dopisem datovaným dne 19. 3. 2019, do datové schránky žalovaného byla tato zpráva doručena dne 22. 3. 2019.

4. Mezi účastníky nebyl sporný ani obsah celého správního spisu, kdy žalobce odkázal na bod II. žaloby, kde je popsána časová osa celého řízení a žalovaný na své vyjádření ve věci 3. 12. 2019. Pokud se jedná o obsah celého správního spisu Statutárního města Brna sp. zn. OÚSR/MMB/006405 2015 označený žalovaným jako složka 1, následně spis Úřadu městské části [obec] [část obce], odbor výstavby a územního plánování označený V., s označením druhu stavby: společné podklady, stavebník Spektrum označený žalovaným jako složka 2, dále spis Úřadu městské části [obec] [část obce], označený jako přístavba dodatečné povolení, označený žalovaným jako složka 3 a dále spis Úřadu městské části [obec] [část obce], označený I. a současně 1 v kolečku, druh stavby přestavba a přístavba domu a spis Úřadu městské části [obec] [část obce], označený 2 v kolečku, označený druh stavby přístavba, nutno uvést, že již systematizace předmětného spisu (tedy jeho značení a posloupnost vykazují značné nedostatky a způsobují určitou nepřehlednost) z těchto listin soud zjistil následující skutkový stav ohledně průběhu správního řízení: oznámením ze dne 18. 9. 1995 stavební úřad k žádosti [právnická osoba] spol. s r.o., později P-spektrum, spol. s r.o. (dále jen„ stavebník“) z 18. 8. 1995 sdělil, že došlo k zahájení stavebního řízení, lhůta pro námitky byla stanovena do 28. 9. 1995. Po projednání žádosti vydal úřad dne 8. 11. 1995 pod č. j. [číslo] Mi/1638 stavební povolení, jímž povolil přístavbu dvorní části domu [ulice a číslo] [ulice] povolení nabylo právní moci dne 29. 11. 1995. Jako účastník řízení byl označen i žalobce. Dne 5. 12. 1995 podal žalobce odvolání proti stavebnímu povolení, ve kterém namítal nezákonné doručení stavebního povolení a uvedl věcné námitky proti samotnému stavebnímu povolení. [ulice] úřad písemností č. j. [číslo] Mi/1836 ze dne 6. 12. 1995 vyzval stavebníka a žalobce, aby se dne 13. 12. 1995 dostavili na stavební úřad k projednání odvolání. Žalobce dne 12. 12. 1995 podal ke stavebnímu úřadu vyjádření k projednání přístavby, ve kterém na svém odvolání nadále trval, toto potvrdil i u ústního jednání dne 13. 12. 1995 [ulice] úřad písemností č. j. [číslo] Mi/1907 ze dne 21. 12. 1995 předal spis magistrátu a magistrát písemností sp. zn. OÚSŘ [číslo] Ra/Ko ze dne 3. 1. 1996 vyzval stavební úřad k doplnění předaného spisu (jeho uspořádání chronologickému seřazení s doručenkami) a k podání podrobného vyjádření k doručování žalobci. [ulice] úřad vyzval účastníky, aby podali vyjádření k odvolání. Stavebník dne 18. 1. 1996 ve vyjádření k odvolání uvedl, že se v průběhu stavebního řízení řídil platným stavebním zákonem. Žalobce v zastoupení dodal plnou moc a vyjádření ze dne 24. 1. 1996 [ulice] úřad písemností č. j. [číslo] Mi/174 ze dne 30. 1. 1996 doplnil spis a podal vyjádření. Magistrát města Brna rozhodnutím č. j. OÚSŘ 231/96-Ra ze dne 28. 2. 1996 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu č. j [číslo] Mi/1638 ze dne 8. 11. 1995 a vrátil jej stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavebník dne 8. 3. 1996 zažádal u stavebního úřadu o dodatečné povolení přístavby, a to dříve než úřad oznámil zahájení řízení o odstranění stavby. [ulice] úřad písemností č. j. 1550 Mi/439 ze dne 15. 3. 1996 oznámil zahájení řízení o odstranění přístavby a na datum 26. 3. 1996 nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením v ul. [ulice] O průběhu ústního jednání spojeného s místním šetřením ve věci žádosti o dodatečné povolení přístavby byl pořízen protokol č. j. [číslo] Mi/779 ze dne 26. 3. 1996 [ulice] úřad rozhodnutím č. j. 1550 Mi/688 ze dne 2. 5. 1996 dodatečně povolil přístavbu. Žalobce prostřednictvím svého zástupce [jméno] [příjmení] dne 7. 5. 1996 žádal u stavebního úřadu o umožnění nahlédnout do spisu a následně dne 17. 5. 1996 stavebnímu úřadu oznámil vniknutí cizích osob na pozemek a neoprávněné užívání věci na pozemku [parcelní číslo]. Žalobce prostřednictví zástupce podal dne 20. 5. 1996 odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu č. j. 1550 Mi/688 ze dne 2. 5. 1996 [ulice] úřad dne 27. 5. 1996 vyzval účastníky, aby se vyjádřili k podanému odvolání, jak patrno z č. j. [číslo] Mi/851 z 27. 5. 1996 [ulice] úřad písemností č. j. [číslo] Mi/966 ze dne 11. 6. 1996 postoupil spis s průvodním dopisem magistrátu. Magistrát rozhodnutím č. j. O [číslo] Ra/Oš ze dne 12. 7. 1996 rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně. [ulice] úřad písemností č. j. [číslo] Mi/1226 ze dne 17. 7. 1996 vyzval stavebníka, aby do 30. 7. 1996 zažádal o dodatečné povolení přístavby. [ulice] úřad písemností č. j. [číslo] Mi/1227 ze dne 17. 7. 1996 oznámil zahájení řízení o odstranění přístavby. Stavebník dne 29. 7. 1996 zažádal o dodatečné povolení stavby na pozemku [parcelní číslo]. Žalobce dne 30. 7. 1996 stanoviskem ke stavebnímu úřadu vyjádřil nesouhlas s dodatečným povolením přístavby. Žalobce dne 30. 8. 1996 podal žalobu na poskytnutí ochrany vlastníka a zdržení se zásahů do vlastnického práva žalobce a odstranění závadného stavu k Městskému soudu [obec]. 5. [ulice] úřad rozhodnutím č. j. [číslo] Mi/1484 ze dne 6. 9. 1996 povolil užívání přístavby jako kancelář (1. NP) a 2 bytové jednotky 3+1 (2. a 3. NP) a následně rozhodnutím č. j. [číslo] Mi/1585 ze dne 20. 9. 1996 přerušil řízení o odstranění přístavby do doby pravomocného rozhodnutí Městského soudu v Brně a dne 30. 11. 1998 došlo k zapůjčení správního spisu soudu. Věc byla Městským soudem v Brně projednávána pod sp. zn 30 C 226/96, ve věci bylo rozhodnuto dne 14. 10. 2004, s právní mocí k 11. 12. 2004 tak, že řízení bylo zčásti (ohledně povinnosti stavebníka zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce a ohledně stanovení povinnosti stavebníkovi zdržet se dalších stavebních úprav na objektu bydlení [adresa] v k. ú. [část obce] a ohledně povinnosti odstranit nepovolenou nástavbu) zastaveno a v daném rozsahu byla věc postoupena ÚMČ [obec] [část obce], stavebnímu úřadu, dále byla žaloba zamítnuta ohledně stanovení povinnosti stavebníkovu zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce k objektu bydlení [adresa] v k. ú [část obce] Městský soud v Brně následně dne 1. 6. 2005 předal stavebnímu úřadu kopii svého spisu k dalšímu řízení s poukazem na pravomocný rozsudek ve věci. [ulice] úřad písemností č. j. H/05/05459 ze dne 1. 11. 2006 oznámil provedení státního stavebního dohledu v objektu [ulice a číslo], [adresa], pozemek [parcelní číslo]. Magistrát písemností č. j. O U 06/54485/Ul ze dne 20. 11. 2006 vyzval stavební úřad k předložení spisového materiálu a stanoviska. Žalobce dopisem ze dne 2. 10. 2006, doručeným však magistrátu dne 6. 11. 2006, požádal magistrát o převzetí věci k dalšímu řízení o odstranění přístavby z důvodu nečinnosti správního orgánu po dobu více jak 18 měsíců (od rozhodnutí soudu ve věci a postoupení věci správnímu orgánu soudem). [ulice] úřad písemností č. j. H/05/05459 ze dne 1. 12. 2006 předal spisový materiál a zaslal stanovisko magistrátu. Magistrát písemností č. j. O U 06/Ú54485/Ul ze dne 4. 12. 2006 uložil stavebnímu úřadu, aby bezodkladně pokračoval v obou řízeních o odstranění stavby, a nebrání-li tomu zákonné důvody, vydal příslušná rozhodnutí ve věci. [ulice] úřad písemností č. j. H/05/05459 ze dne 8. 6. 2007 ustanovil znalce k vypracování znaleckého posudku vlivu změny stavby domu [ulice a číslo], na pozemku [parcelní číslo] na denní osvětlení a oslunění obytných místností dvorního křídla nemovitosti, včetně vyhodnocení vlivu současného objemu stavby objektu [ulice a číslo] na výše uvedenou nemovitost. Veřejný ochránce práv písemností ze dne 20. 7. 2007 požádal magistrát o podání podrobných informací ohledně řízení o odstranění přístavby v návaznosti na nečinnost stavebního úřadu tvrzenou žadatelem.

6. Magistrát písemností č. j. O U 07/41746/Ul ze dne 1. 8. 2007 požádal stavební úřad o podrobnou zprávu o činnosti ve věci řízení o odstranění přístavby. [ulice] úřad dne 9. 8. 2007 pod č. j. 05 0156 20/Pro nechal vyhotovit znalecký posudek vlivu přístavby a přístavby na zastínění domu žalobce. [ulice] úřad podal vysvětlení pod č. j. OVÚP/07/000811 ze dne 16. 8. 2007 a předal spisový materiál magistrátu. Magistrát informoval žalobce pod č. j. O U 007/43759/Ul ze dne 27. 8. 2007 o postupu ohledně atrakce řízení stavebnímu úřadu, žalobci nevyhověl a uvedl, že nejsou naplněny zákonné požadavky, pro které by bylo možné řízení o odstranění přístavby atrahovat. [ulice] úřad písemností sp. zn. STU/05/070070 [číslo] ze dne 19. 10. 2007 oznámil pokračování řízení o odstranění přístavby. Poté pořídil protokol sp. zn. STU/05/070070 [číslo] ze dne 15. 11. 2007 o průběhu ústního jednání spojeného s místním šetřením ve věci pokračování řízení o odstranění přístavby. Dále písemností č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/01 ze dne 1. 6. 2010 postoupil magistrátu spisový materiál, včetně znaleckého posudku vypracovaného znalcem v oboru zdravotnictví, hygiena. Žalobce dne 27. 9. 2010 podal k magistrátu námitku podjatosti zaměstnankyně stavebního úřadu, Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci řízení o odstranění přístavby. [ulice] úřad písemností č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro ze dne 1. 10. 2010 zaslal magistrátu stanovisko a sdělil, že Mgr. [jméno] [příjmení] žádné řízení ve věci nevedla. Magistrát písemností č. j. MMB/036530 [číslo] ze dne 4. 10. 2010 požádal stavební úřad o spisový materiál a stanovisko. [ulice] úřad písemností č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/03 ze dne 9. 10. 2010 oznámil účastníkům, že se mohou seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Magistrát písemností č. j. MMB/040389 [číslo] ze dne 1. 11. 2010 zaslal žadateli informaci v rámci urgence nečinnosti stavebního úřadu. [ulice] úřad rozhodnutím č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/05 ze dne 11. 4. 2011 dodatečně povolil přístavbu. Magistrát písemností č. j. MMB/017552 [číslo] ze dne 5. 5. 2011 v návaznosti na žádost Veřejného ochránce práv žádal po stavebním úřadu, aby bezodkladně vydal rozhodnutí v obou řízeních. Žalobce podal odvolání ze dne 24. 5. 2011 proti rozhodnutí stavebního úřadu č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/05 ze dne 11. 4. 2011 [ulice] úřad písemností č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/03 ze dne 9. 7. 2011 vyrozuměl účastníky řízení o podaném odvolání a vyzval je, aby se k odvolání do 5 dnů vyjádřili. Magistrát rozhodnutím č. j. MMB/035666 [číslo] ze dne 22. 9. 2011 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrátil zpět k novému projednání. [ulice] úřad písemností č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/06 ze dne 30. 1. 2012 vyzval stavebníka k doplnění projektové dokumentace. Dále vyzval pod č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/07 ze dne 30. 1. 2012 soudního znalce [jméno] [příjmení] k doplnění znaleckého posudku. Následně písemností č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/08 ze dne 12. 4. 2012 požádal magistrát, odbor územního plánování a rozvoje, o změnu směrné části Územního plánu města Brna pro pozemek [parcelní číslo] spočívající ve změně z BC (bydlení čisté) na BO (bydlení všeobecné). [ulice] úřad předal listinou č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro/09 ze dne 13. 4. 2012 spisový materiál magistrátu. Magistrát, odbor územního plánování a rozvoje, provedl pod č. j. MMB/014096 [číslo] ze dne 12. 9. 2012 úpravu směrné části Územního plánu podle žádosti stavebního úřadu. [ulice] úřad oznámil účastníkům pod č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro ze dne 20. 11. 2012 pokračování řízení o odstranění stavby – přístavby a následně oznámil účastníkům řízení č. j. BZID [číslo] OVÚP/Pro ze dne 30. 5. 2013, že se lze seznámit s podklady rozhodnutí ve lhůtě sedmi dnů od doručení. Žalobce dne 10. 7. 2013 podal námitku v řízení stavebního úřadu, s tím, že nesouhlasí s dodatečným povolením přístavby. 7. [ulice] úřad rozhodnutím č. j. BZID 13647/12/Pro ze dne 22. 12. 2014 dodatečně povolil přístavbu. Žalobce podal dne 14. 1. 2015 proti rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení přístavby blanketní odvolání, které doplnil dne 21. 1. 2015 [ulice] úřad písemností č. j. BZID [číslo] OVUP/Bar ze dne 26. 1. 2015 vyzval účastníky řízení k podání vyjádření k podanému odvolání do 5 dnů. [ulice] úřad písemností č. j. BZID [číslo] OVUP/Bar ze dne 10. 2. 2015 předal magistrátu spisový materiál a stanovisko. Magistrát rozhodnutím č. j. MMB/013255 2015 ze dne 14. 4. 2015 odvolání žadatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 4. 2015. Žalobce podal dne 17. 6. 2015 u Krajského soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí magistrátu. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 30 A 78/2015 – 47 ze dne 11. 7. 2017 žalobu žalobce žadatele zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ji rozsudkem č. j. 10 As 227/2017 – 53 ze dne 5. 9. 2018 zamítl. Rozsudek Nejvyššího správního soudu byl žalobci doručen dne 26. 9. 2018.

8. Podle čl. 38 odst. 2 usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

9. Podle ustanovení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen„ Úmluva“, každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda na stavební řízení dopadá ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, pokud nepřiměřenou délku tohoto řízení namítá vlastník sousední nemovité věci. Zde lze uvést, že touto problematikou se již zabýval Evropský soud pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) a dospěl k závěru, že i v případě, kdy vlastník sousední nemovité věci v daném řízení poukazuje na nedodržení předpisů veřejného práva, je zřejmý jeho zájem zamezit zásahu do jeho majetkových práv. Práce na sousedním pozemku mohou ohrozit vlastníka sousedního pozemku v užívání jeho majetku a mohou také snížit jeho hodnotu, viz rozsudek ESLP ze dne 25. 11. 1994 ve věci Orterberg proti Rakousku, stížnost [číslo] rozsudek ESLP ze dne 6. 3. 2012 ve věci [příjmení] proti Rakousku, stížnost [číslo]. Soud doplňuje, že v dané věci bylo poukazováno nejen na předpisy veřejného práva, ale i práva soukromého, když žalobce mimo jiné namítal zastínění svého pozemku a není pak podstatné, zda byla tato námitka úspěšná, ale to že o ní bylo jednáno. Jelikož i judikatura Nejvyššího soudu ČR dospěla k závěru, že na případ účasti vlastníka sousední nemovité věci ve stavebním řízení o vydání stavebního povolení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a tudíž je nezbytné posuzovat přiměřenost jeho délky jako celek ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5103/2015, uveřejněný pod [číslo] 2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a dále také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1912/2018).

11. V rozsudku ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016, Nejvyšší soud ČR uvedl, že pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá správní řízení samo o sobě, ale pouze za situace, kdy na ně navazuje soudní přezkum. K uvedené situaci v předmětné věci došlo a není podstatné, že žalobce nyní za tuto část řízení odškodnění nepožaduje.

12. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem – dále jen„ zákon o odpovědnosti“).

13. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o odpovědnosti nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona o odpovědnosti, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti).

14. V dané věci se jedná o nárok na úhradu tzv. přiměřeného zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona o odpovědnosti ve spojení s ustanovením § 31a zákona o odpovědnosti.

15. V případě předmětného řízení vedeného u správního orgánu dospěl soud bez jakýchkoli pochybností závěru, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, tedy k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, když řízení jako celek trvalo více než 23 let (byť žalobou je nyní uplatňováno období necelých 20 let). Pokud za dané situace žalovaný nepřiznal žalobci mimosoudně žádné přiměřené zadostiučinění v penězích s odůvodněním, že omluva je v daném případě dostačující, soud se s tímto závěrem neztotožnil.

16. Nejprve však argumentace k žalovaným vznesené námitce promlčení. Pokud žalovaný argumentoval, že se jedná o dvě samostatná řízení – povolení a následné odstranění stavby, této námitce soud nepřisvědčil. Z obsahu spisu je patrno, že uvedené řízení fakticky tvořilo jeden celek, když se časově překrývalo a pokud se jedná o povolení stavby, uvedené řízení nebylo v podstatě ukončeno nějakým samostatným rozhodnutím, ale přešlo do řízení o odstranění stavby. Nakonec ani stavební úřad tato řízení nijak neodděloval, dle obsahu spisu pokračoval v rámci jednoho řízení a názor soudu je pak takový, že v konkrétní projednávané věci se jedná o jedno řízení trvající od roku 1995 do roku 2018. S ohledem na účinnost zákona o odpovědnosti k datu 15. 5. 1998 se soud zabýval i okolností, že dle ust. § 36 uvedeného předpisu odpovědnost podle tohoto zákona se vztahuje na škodu způsobenou rozhodnutími, která byla vydána ode dne účinnosti zákona, a na škodu způsobenou ode dne účinnosti zákona nesprávným úředním postupem. Odpovědnost za škodu způsobenou rozhodnutími, která byla vydána přede dnem účinnosti zákona, a za škodu způsobenou přede dnem účinnosti zákona nesprávným úředním postupem se řídí dosavadními předpisy. Dosavadními právními předpisy byl zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu (dále jen z. o.), kde však koncepce za nesprávný úřední postup (jež zahrnuje nepřiměřenou délku řízení) je obsahově totožná, viz ust. § 18 z. o. a jeho užití tak nic nemění na právním hodnocení věci. K námitce promlčení nutno uvést, že za situace, kdy soud posoudil předmětné správní řízení jako jeden celek, nemohlo k promlčení nároku ve smyslu ust. § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti dojít dříve, než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Toto řízení skončilo až rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 10 As 227/2017 – 53 ze dne 5. 9. 2018, doručeného žalobci 26. 9. 2018 a pokud žalobce v 6 měsíční lhůtě uplatnil svůj nárok u žalovaného (tj. dne 22. 3. 2019), učinil tak včas. Námitka promlčení tak nemůže být důvodná a to ani ve vztahu k nároku dle z. o., když dle ust. § 22 odst. 1 z. o. se právo na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a žalobce se nemohl dozvědět o škodě dříve, než celé řízení skončilo. Pokud se jedná o odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, nelze dojít k jinému závěru, než že se o škodě lze dozvědět až po skončení celého řízení. Až tehdy lze totiž dospět k závěru o nepřiměřenosti délky řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu v této délce spočívající.

17. Ve vztahu k posuzování nepřiměřené délky řízení pak Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014 uvedl, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících před správními orgány a správními soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek. Skončení řízení dle § 32 odst. 3 věty druhé zákona odpovědnosti nastává dnem právní moci posledního rozhodnutí v řízení, kdy pro posouzení otázky promlčení práva není rozhodující, zda se poškozený domáhá práva na odškodnění nemajetkové újmy za celé řízení, nebo pouze za část řízení.

18. V posuzované věci je ve vztahu k otázce počátku běhu promlčecí doby zásadní výše uvedený závěr o jednotném a nepřerušeném trvání řízení o povolení a odstranění stavby. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 věta druhá zákona o odpovědnosti počne běžet až skončením řízení, ve kterém k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení došlo. Promlčecí doba v případě stavebního řízení, na které dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy (což je rovněž případ řízení o povolení a odstranění stavby) a na které zároveň navazovalo řízení před soudy (v dané věci dokonce opakovaně), začne běžet až dnem právní moci konečného rozhodnutí ve věci, kterým může být i rozhodnutí soudní. Na uvedený závěr nemá vliv ani to, že žalobce požaduje zadostiučinění pouze za tu část řízení, která byla vedena před správními orgány, neboť počátek běhu promlčecí lhůty se odvíjí se od okamžiku skončení řízení jako celku (srov. výše již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014). Za dané situace tak soud dospěl k závěru, že ani jedna ze žalovaným dvou vznesených námitek promlčení není důvodná.

19. Pokud se jedná o námitku žalovaného, že v dané věci není dána pasivní věcná legitimace žalovaného, když na straně žalované mělo jednat Ministerstvo financí ČR, neboť zde jsou dány dva samostatné nároky, a to jednak za délku správního řízení (kde by byl žalovaný legitimován) a současně za řízení před soudy (zde je složkou jednající za stát Ministerstvo spravedlnosti ČR) a v kombinaci obou nároků pak jedná za Českou republiku Ministerstvo financí. Zde by soud žalovanému přisvědčil, avšak žalobce však k výzvě soudu specifikoval, že se nedomáhá odškodnění za řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 226/96 a aby nebylo zapotřebí jednat s jiným subjektem na straně žalované (tedy s Ministerstvem financí ČR), vzal žalobu částečně zpět a požadoval odškodnění jen do pravomocného skončení správního řízení, k čemuž dle obsahu spisu došlo k datu 20. 4. 2015. Za následné řízení před Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem ČR již žalobce odškodnění nepožadoval, ohledně této části řízení došlo k jeho zastavení pro částečné zpětvzetí žaloby. Délka řízení, ohledně níž je vedena tato žaloba na odškodnění tak činí bezmála 20 let (bez 4 měsíců), celková délka řízení pak přesahuje 23 let.

20. Bylo-li namítáno, že do této celkové doby nelze započíst dobu, po níž bylo správní řízení přerušeno pro vedení řízení u Městského soud v Brně pod sp. zn. 30 C 226/96, soud posuzoval správní řízení jako jeden celek (jak již uvedl) a do této celkové doby je pak zahrnuta i doba, po níž došlo k přerušení správního řízení. Uvedená okolnost pak může mít (a v dané věci to takto bylo i zhodnoceno) vliv na případné snížení základního plnění, jak uvedeno níže.

21. Pokud se jedná o průběh posuzovaného řízení, zde soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění a uvádí, že při stanovení výše a formy zadostiučinění bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem případu a současně bylo vycházeno z kritérií uvedených v ustanovení § 31a odstavec 3 zákona o odpovědnosti, přičemž těmito jsou jednak za a) celková délka řízení, za b) složitost řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, za d) postup orgánu veřejné moci během řízení a za e) význam předmětu řízení pro poškozeného.

22. Řízení bylo zahájeno v srpnu 1995 a k pravomocnému skončení celého řízení (tedy i k ukončení následného soudního přezkumu) došlo v září 2018, nicméně odškodnění je požadováno od podání odvolání žalobcem, tj. od 5. 12. 1995 do skončení správního řízení, tj. do 20. 4. 2015. Řízení tak trvalo 23 let, avšak odškodnění je požadováno za necelých 20 let, přesně pak za 19 let a 4,5 měsíce. Soud jako základ stanovil jak s ohledem na celkovou délku řízení, tak současně i veškeré okolnosti případu částku 15 000 Kč. Jelikož každé řízení nějakou dobu trvá, celková délka se vždy musí poměřovat ke konkrétním okolnostem případu. V prvních dvou letech trvání sporu krátil soud tuto částku o a za první dva roky se jedná o 2x7 500 Kč, tedy 15 000 Kč, za dalších 17 let se pak jedná o částku 17x 15 000 Kč, tj. 255 000 Kč a za další 4,5 měsíce pak o 5 625 Kč, celkem je tak základem částka 275 625 Kč. Žalobce požadoval stanovení vyšší základní částky, a to 15 000 Kč pro první dva roky za každý rok, celkem tedy 30 000 Kč s odůvodněním, že tyto roky byly nejzásadnější, když došlo k nelegálnímu postupu úřadu při doručování v rozporu se správním řádem a na základě tohoto chybného postupu došlo k povolení předmětné stavby, dále pak za další roky požadoval 20 000 Kč za rok. Soud však jeho argumentaci nepřisvědčil, kdy je sice pravdou, že uvedené rozhodnutí bylo vadně doručeno a na základě toho došlo k výstavbě přístavby, avšak ve výsledku byla tato přístavba dodatečně povolena a nelze tak říci, že by uvedené vadné doručení mělo ve svém důsledku (při zohlednění výsledku celého správního řízení) za následek poškození žalobce. Proto soud stanovil jako základ částku na samé dolní hranici, kdy však tuto základní částku dále podřadil po zákonná kritéria, jak uvedeno níže.

23. V dané věci tak soud zohlednil ještě samostatně celkovou délku řízení, kdy standardně je tato již zohledňována v základní částce, a lze tedy namítnout, že není na místě uvedené hodnotit samostatně, tedy fakticky 2x, ale zákon takovéto kritérium předpokládá a v této věci je délka řízení skutečně abnormální a lze zde souhlasit se žalobcem, že se jedná o čtvrtinu jeho života a proto soud ještě základní částku navýšil o 5 %, když toto zohlednil samostatně i z toho důvodu, že v základu ji stanovil na spodní hranici toho, co je soudem přiznáváno a dospěl k závěru, že uvedené navýšení je proto adekvátní.

24. Je-li posuzována složitost řízení, zde nutno uvést, že s ohledem na opakované rozhodování dvou stupňů správní soustavy, před nimiž byla věc projednávána, při současném zohlednění jak soudního řízení na počátku, tak následného soudního přezkumu (byť toto není předmětem odškodnění), soud snížil plnění pro žalobce o 5 %.

25. Pokud se jedná o kritérium jednání poškozeného, zde je namístě uvést, že soud neshledal žádné obstrukční jednání žalobce ani jiný důvod pro snížení či navýšení základní částky.

26. K hodnocení postupu orgánu veřejné moci během řízení soud uvádí, že navýšil základní částku o 5 %, a to z důvodu průtahů na straně správního orgánu nejméně v období od vrácení spisu Městským soudem v Brně na jaře roku 2005 do podzimu 2006, dále pak i v období let 2008 [číslo] a 2013 [číslo]. Pokud toto bylo odůvodňováno špatnou personální situací na správním úřadě, je nutno uvést, že právě za personální obsazení svého resortu je žalovaný zodpovědný a tedy tato skutečnost nemůže žádným způsobem zmírnit hodnocení soudu.

27. Ohledně kritéria význam řízení pro poškozeného soud uvádí, že je sice pravdou, že žalobce byl účastníkem jako majitel sousední nemovitosti, tedy de facto byl vedlejším účastníkem ve smyslu sut. § 27 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád v platném znění, nutno však uvést, že dle názoru soudu toto jeho postavení snižuje význam řízení pro žalobce o 5 %, když stále je nutno zohlednit, že předmětná přístavba byla prováděna do jeho dvora a bylo řešeno zastínění jeho nemovitosti. Zásadní snížení významu řízení pro žalobce soud dovodil za dobu, kdy bylo vedeno řízení u Městského soudu v Brně sp. zn. 30 C 226/96, když toto řízení trvalo 8 let, tedy více než 1/3 celkové doby a po uvedenou dobu je tak na místě snížit plnění právě pro snížení významu řízení za uvedenou dobu a to celkem o 30 %. Pokud žalovaný namítal, že není na místě za tuto dobu odškodnění přiznat (když žalobce se odškodnění za uvedené soudní řízení samostatně ani v rámci tohoto řízení nedomáhal), zde soud uvádí, že formálně tato doba do délky řízení spadá a byla do ní také zohledněna, ale právě kritérium významu řízení pro poškozeného tímto snížením uvedenou dobu téměř eliminuje, kdy je pravdou, že v době probíhajícího soudního řízení žalobce u Městského soudu v Brně sp. zn. 30 C 226/96 věděl o přerušení řízení správního a pro toto období (let 1996 až 2004) tak byl význam projednávaného správního řízení pro žalobce v podstatě nulový. Proto také snížení o 30 %. Soud ještě zvažoval snížení v rámci této kategorie s ohledem na skutečnost, že žalobce v předmětné nemovitosti sice nepobýval trvale, ale pokud uvedl, že v této pobýval střídavě se svým pobytem ve Španělsku, neshledal soud tuto okolnost jako určující pro případné snížení základní částky. Kdy pouze trvalé přestěhování by význam řízení pro žalobce nepochybně dále snižovalo, avšak k uvedenému došlo až v posledních letech, tedy v době, za niž odškodnění požadováno není.

28. Za dané situace tak soud po odečtení a přičtení výše uvedených procent dospěl k závěru, že žalobci náleží ze základní částky 275 625 Kč ve výsledku částka ponížená o 30 %, tj. částka 192 937,50 Kč (viz výrok I.) a ve zbytku tj. co do částky 163 729,50 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II.).

29. Žalobce se současně domáhal zákonného úroku z prodlení, kdy tento požadoval od data 20. 9. 2019, ačkoli výzva k plnění byla žalovanému doručena do datové schránky až dne 22. 3. 2019. Pokud tedy žalovaný k této výzvě dobrovolně v zákonem dané lhůtě 6 měsíců neplnil, dostal se do prodlení s úhradou žalované částky, kdy poslední den lhůty pro plnění byl dne 22. 9. 2019, což však byla neděle a poslední den lhůty k plnění se tak posunul na pondělí, od úterý 24. 9. 2019 náleží žalobci i právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nař. vl. 351/ 2013 Sb. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud lhůtu k plnění v délce 3 dnů.

30. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle ustanovení § 142 odstavec 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 146 o.s.ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, když jednak posouzení výše plnění záviselo na úvaze soudu a pokud se jedná o odškodnění za poslední tři roky, zde soud dospěl k závěru, že s ohledem na celkovou dobu, za kterou se žalobce domáhá odškodnění, je toto nepatrný neúspěch (soud zde neposuzoval výši částky, ale dobu, ohledně níž bylo řízení zastaveno, právě s ohledem na skutečnost, že částka není v daném řízení určující s ohledem na následné užití ust. § 142 odst. 3 os.ř.). Soud proto přiznal žalobce plnou náhradu nákladů řízení, kdy náklady žalobcem vynaložené spočívají jednak v uhrazeném soudním poplatku v částce 2 000 Kč, dále v odměně za právní zastoupení za 6 úkonů právní služby, a to přípravu a převzetí věci, kvalifikovaná výzva, podání žaloby, vyjádření ve věci a účast u dvou jednání soudu. Soud aplikoval § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 461/2015). Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkového újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. byla stanovena dle tarifní hodnoty stanovené podle ust. § 9 odstavec 4 písmeno a) a.t., tj. z částky 50 000 Kč a odměna za jednotlivý úkon tak činí 3 100 Kč. Dále přísluší žalobci náhrada hotových výdajů, a to 6 x 300 Kč ve smyslu § 13 odst. 1,3 a.t., to vše (bez soudního poplatku) spolu s 21 % DPH v částce 4 284 Kč, celkem tedy 26 684 Kč.

Poučení