230 C 99/2024 - 134

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] doručovací adresa: [Anonymizováno] o zaplacení částky 31 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč za období 13. 7. 2024 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 268,33 Kč za období od 9. 9. 2023 do 12. 7. 2024, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 13. 7. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 497,39 Kč za období od 2. 9. 2022 do 12. 7. 2024 a co do úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 31 500 Kč za období od 13. 7. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 753 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 2. 9. 2022 uzavřela smlouvu č. [hodnota] (dále též „smlouva“), na základě které poskytla žalovanému formou povoleného přečerpání osobního účtu č. [hodnota] kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně s úroky a poplatky dle smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Při schvalování úvěru žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých bance klientem, kontrolovány byly veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Po provedeném hodnocení banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, z tohoto důvodu žalobkyně dlužnou částku zesplatnila. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku ve výši 40 265,72 Kč tvořenou dluhem na jistině ve výši 30 000 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni 12. 7. 2024 na částku 6 497,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období prodlení žalovaného se splácením do dne 12. 7. 2024 na částku 2 268,33 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 31 500 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 31 500 Kč od 13. 7. 2024 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván.

2. Žalobkyně po výzvě soudu k doplnění žalobních tvrzení stran procesu uzavírání smlouvy a zjišťování příjmů a výdajů žalovaného v rámci posuzování jeho schopnosti úvěr splácet (usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. [spisová značka]) ve svém písemném vyjádření ze dne 30. 8. 2024 (doručeném soudu dne 2. 9. 2024) uvedla, že při zřizování úvěru byla zadávána kopie dokladu totožnosti žalovaného a jeho osobní údaje. Povolené přečerpání běžného účtu bylo schváleno ve standardním procesu bez doložení příjmů s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Systémem bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat, jedná se o statistický model, který je založený na datech ze žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Model porovnává deklarovaný příjem s modelovým příjmem, a pokud výši statisticky potvrdí, klient nemusí dokládat příjmy. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru deklaroval příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně, vypočtené výdaje zahrnující životní minimum, náklady na bydlení, mandatorní výdaje atd. činily 13 091 Kč. Systémem tak byla vypočtena platební kapacita žalovaného v částce 16 909 Kč měsíčně. Provedena byla rovněž kontrola interních blacklistů, databáze neplatných dokladů, insolvencí, exekucí apod., dále bylo ověřeno, že bankovní účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšení riziko možnosti nedostát svým závazkům.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ve věci se konalo dne 11. 10. 2024 jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 2. 9. 2022 včetně záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, a to formou kontokorentu k jeho bankovnímu účtu č. [č. účtu]. V žádosti uvedl, že je svobodný, žije v domácnosti u svých rodičů, jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč, měsíční výdaje na splátky 1 409 Kč a další výdaje 1 000 Kč. Osobní údaje žalovaného odpovídají kopii jeho občanského průkazu. Příjem měl být doložen historií běžného účtu vedeného u žalobkyně. Žalovaný současně prohlásil, že všechny uvedené údaje jsou pravdivé a přesné.

7. Ze smlouvy o kontokorentu č. [Anonymizováno] včetně obchodních podmínek bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 2. 9. 2022 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k jeho účtu č. [hodnota] neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 18,90 % a žalovaný se zavázal na konci každého měsíce disponovat dostatkem peněžních prostředků a nejméně jednou za 6 měsíců splatit úvěr společně s úroky a poplatky. Dále se žalovaný zavázal na svém běžném účtu zajistit měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Pro případ porušování povinností žalovaného bylo sjednáno oprávnění žalobkyně úvěr zesplatnit. Sjednán byl poplatek ve výši 500 Kč za každou jednotlivou výzvu k uhrazení dlužné částky.

8. Ze smlouvy o [Anonymizováno] plus kontu bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 11. 2021 smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovaného vést bankovní účet č. [č. účtu] a poskytovat mu s tím související služby a žalovaný se zavázal za sjednané služby platit poplatky dle sazebníku.

9. Z žádosti o změnu č. [RČ] včetně záznamu o podpisu klienta bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 17. 10. 2022 o změnu úvěrového limitu na částku 21 000 Kč. V žádosti uvedl, že je v domácnosti, bydlí u svých rodičů a jeho měsíční příjem činí 40 000 Kč měsíčně, což dokládá historií svého bankovního účtu. Z žádosti o změnu č. [RČ] včetně záznamu o podpisu klienta pak bylo zjištěno, že žalovaný ještě téhož dne požádal o navýšení úvěrového limitu na částku 30 000 Kč. V žádosti uvedl, že je v domácnosti, bydlí v nájemním bytě a jeho měsíční příjem činí 50 000 Kč měsíčně, což dokládá historií svého bankovního účtu.

10. Z dodatků ke smlouvě o kontokorentu č. [RČ] a č. [RČ] včetně záznamů o podpisu klienta bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného byl mezi ním a žalobkyní dne 17. 10. 2022 uzavřen dodatek ke smlouvě nejprve navyšující úvěrový rámec na částku 21 000 Kč a následně na 30 000 Kč s tím, že roční úroková sazba činí 20,94 %.

11. Z informace o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že v rámci hodnocení schopnosti žalovaného splácet kontokorentní úvěr žalobkyně zjistila jeden existující kontrakt žalovaného s výší nesplacené jistiny 132 164 Kč bez evidovaných dlužných splátek. V minulosti bylo 11 žádostí žalovaného o úvěr zamítnuto, 6 žádostí sám odvolal. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, tedy že žalovaný žije v domácnosti u svých rodičů a jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč.

12. Z výpisu z úvěrového účtu č. [hodnota] (výpis z interního informačního systému žalobkyně na č. l. 7 až 27 spisu) bylo zjištěno, že k datu 2. 9. 2022 byla v tabulce (ve sloupci JISTINA_ZŮSTATEK) zaznamenána částka „jistina_ zůstatek“ 989,69 Kč, dlužná jistina byla od 31. 3. 2023 evidována ve výši 30 000 Kč. Z historie kontokorentního účtu pak byla zjištěna jednotlivá čerpání úvěru, celkem byla načerpána jistina 30 000 Kč. Z přehledu splácení kontokorentního úvěru bylo zjištěno, že jde o přehled vztahující se k účtu 311706385 produktu kontokorentního úvěru poskytnutého proti obratu žalovaného, v němž jsou zachycena jednotlivá zúčtovací období od 15. 9. 2022 do 5. 5. 2024.

13. Z upomínek a výzev žalobkyně k zaplacení dluhu a z výzvy k zajištění kreditního obratu bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upozorňován na prodlení se splácením a vyzýván k úhradě dlužné částky.

14. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 9. 2023 včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou dluhů z předmětné smlouvy prohlásila k datu 30. 8. 2023 všechny pohledávky žalobkyně z poskytnutého úvěru za splatné a současně vyzvala žalovaného k uhrazená dlužné částky do 8. 9. 2023. Zásilka odeslaná dne 1. 9. 2023 poštovní přepravou na adresu žalovaného byla uložena na poště dne 4. 9. 2023.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 1. 7. 2024.

16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovému stavu věci. Účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 2. 9. 2022 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně ve znění jejích dodatků ze dne 17. 10. 2022 zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu žalovaného vedeného u žalobkyně do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky ve výši 20,94 % p.a. z čerpané úvěrové jistiny. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal úvěrový rámec, dlužnou částku však ani přes výzvy žalobkyně neuhradil. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet v rámci svého interního systému, přičemž vycházela z údajů uvedených žalovaným a z dostupných databází.

17. Soud právně posoudil spor za použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

23. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

24. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), soud na věc vedle občanského zákoníku aplikoval také příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

27. V daném případě žalobkyně tvrdila, že povolené přečerpání běžného účtu bylo schváleno ve standardním procesu bez doložení příjmů s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Systémem bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat, kdy se jedná o statistický model, který je založený na datech ze žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Model porovnává deklarovaný příjem s modelovým příjmem, a pokud výši statisticky potvrdí, klient nemusí dokládat příjmy. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru deklaroval příjem ve výši 30 000 Kč, vypočtené výdaje zahrnující životní minimum, náklady na bydlení, mandatorní výdaje atd. činily 13 091 Kč. Systémem tak byla vypočtena platební kapacita žalovaného v částce 16 909 Kč měsíčně. Provedena byla rovněž kontrola interních blacklistů, databáze neplatných dokladů, insolvencí, exekucí apod., dále bylo ověřeno, že bankovní účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšení riziko možnosti nedostát svým závazkům. Po takto provedeném posouzení žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný byl schopen hradit splátky úvěru, a proto mu úvěr poskytla.

28. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně sama výslovně uvedla, že u žalovaného bylo jejím interním systémem vyhodnoceno, že není potřeba příjmy dokládat. Byť je v žádosti žalovaného o poskytnutí kontokorentu uvedeno, že žalovaný svůj příjem dokládá historií svého běžného účtu, žalobkyně příjem žalovaného nijak neověřovala a vycházela pouze z informací uvedených v žádosti. Z původní žádosti o úvěr a dalších žádostí o navýšení úvěrového limitu je pak zjevné, že žalovaný v žádostech postupně uváděl příjem vyšší, kdy dokonce dne 17. 10. 2022 uvedl v jedné z žádostí příjem ve výši 40 000 Kč a v druhé pak příjem 50 000 Kč. Nebylo zjištěno, o jaký druh příjmu se jedná (např. z výdělečné činnosti). Co se týče tvrzených výdajů ve výši 1 000 Kč měsíčně (nad rámec splátek), tato výše je zcela nepřiměřená v porovnání s obvyklými výdaji dospělého člověka (např. na telefon, internet, potraviny, oblečení atd.), i pokud by bydlel u rodičů (v poslední žádosti o změnu úvěru však již žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, ani tak se však jeho v žádosti uváděné výdaje nezměnily). Za takové situace, kdy zjevně vyvstaly pochybnosti o skutečných příjmech a výdajích žalovaného, se žalobkyně neměla spoléhat na údaje uváděné žalovaným a na svůj statistický model, ale měla tyto sama ověřit. Tak žalobkyně zjevně neučinila, neuvedla, jaké konkrétní příjmy žalovaný na svém běžném účtu inkasoval a jaké byly jeho skutečné výdaje.

29. Žalobkyně tak soudu v podstatě neposkytla žádná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jak ověřovala příjmy a výdaje žalovaného v rámci posuzování úvěruschopnosti. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

30. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

31. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žalobkyní prezentované závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je nutno vykládat v kontextu specifických okolností, za kterých bylo rozhodnutí vydáno, kdy byl úvěr zcela splněn. Nadto jsou tyto závěry již překonány nejnovější judikaturou Soudního dvora Evropské unie, když Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 (jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce) uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, neboť cílem směrnice je nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Na základě shora prezentované judikatury Evropského soudního dvora je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.

32. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně čerpal peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které dosud neuhradil zpět. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do této částky bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od 9. 9. 2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 1. 9. 2023 a stanovila lhůtu k plnění do 8. 9. 2023. Ode dne 9. 9. 2023 je proto žalovaný v prodlení.

33. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč za období 13. 7. 2024 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 268,33 Kč za období od 9. 9. 2023 do 12. 7. 2024. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a v řízení procesně úspěšnější žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 3 753 Kč, neboť neúspěch žalobkyně ve věci je v poměru k částce, která byla žalobkyni přiznána, zcela nepatrný. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 575 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 31 500 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.

35. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení