234 C 1/2019-248

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [adresa žalobkyně] o zaplacení 90 697,70 Kč s příslušenstvím - náhrada nákladů a služeb takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku ve výši 47 008,84 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43 360,84 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 648 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 940 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne [datum] se žalobce domáhal po žalované (dále jen„ žalovaný“) zaplacení částky ve výši celkem 90 697,70 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný je vlastník bytové jednotky [číslo] v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], členem žalobce - Společenství vlastníků jednotek domu (dále jen„ SVJ“) [ulice a číslo]. Žalovaný coby vlastník bytové jednotky měl v roce 2015 zákonnou povinnost přispívat na správu domu a též hradit předepsané zálohy na plnění spojená s užíváním bytu (dále jen„ služby“). Žalobce žalovanému doručil dne [datum] vyúčtování služeb za rok 2015, z něhož vyplýval nedoplatek v částce 47 956 Kč. Proti tomuto podal žalovaný ve lhůtě reklamaci, která byla vyřízena jako nedůvodná, nicméně dne [datum] žalobce žalovanému doručil opravené vyúčtování služeb a dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě nedoplatku za rok 2015 ve výši 43 360,84 Kč. Žalovaný pro rok 2015 neuhradil bez odůvodnění ničeho na zálohách na služby, tyto náklady tak za něj musí nést vlastníci ostatních bytů v domě. Žalovaný v roce 2015 neměl v bytě instalovány měřiče tepla na radiátorech, neboť žalobci za tímto účelem byt nezpřístupnil, rovněž neumožnil provést odečty z vodoměrů, proto bylo třeba rozsah povinnosti žalovaného k úhradě těchto služeb stanovit výpočtem dle příslušných právních předpisů. Dne [datum] pak žalobce žalovanému doručil další vyúčtování služeb za rok 2015, které již obsahuje všechny zákonné náležitosti, tj. i přehled započitatelné podlahové plochy bytu žalovaného, včetně koeficientů, obsahuje i další předepsané údaje. Proti tomuto vyúčtování podal žalovaný reklamaci dne [datum]. Příspěvek na správu domu pro rok 2015 činil 1 468 Kč měsíčně, tj. 17 616 Kč ročně. Z toho žalovaný nakonec žalobci uhradil částku 13 968 Kč (12 x 1 164 Kč), představující dlouhodobé zálohy na opravy a údržbu, tj. tzv. fond oprav, neuhradil však příspěvek na vlastní správu domu ve výši 3 648 Kč (12 x 304 Kč - konkrétně 17 Kč na pojištění domu, 191 Kč na správu vykonávanou bytovým družstvem [příjmení] a 96 Kč na odměně členům výboru SVJ). Výši příspěvku na správu domu, jakož i jeho jednotlivých složek stanovil původní vlastník domu bytové družstvo [příjmení] (dále jen„ [příjmení] [příjmení]“) v době, kdy jeho vlastnický podíl v domě byl vyšší jak 50 % a měl tudíž majoritní rozhodovací právo stanovovat výši těchto příspěvků. Žalobce se dále domáhal zaplacení příspěvku na správu domu a nedoplatku na službách za rok 2016 ve výši 43 688,86 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce svoji žalobu co do částky 43 688,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 43 688,86 Kč od [datum] do zaplacení a poplatku z prodlení ve výši 1 promile za každý den prodlení z částky 90 697,70 Kč od [datum] do zaplacení zpět; soud tedy řízení v této části zastavil usnesením ze dne 28.1.2020, č.j. 234 C 1/2019-203. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není důvodná, neboť: - vyúčtování služeb za rok 2015 doručené žalovanému v 12/2019 postrádá náležitost dle § 7 odst. 2, písm. b) vyhlášky č. 372/2001 Sb., tj. za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3 a též písm. g), tj. koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění u konečného spotřebitele. Ve vyúčtování služeb doručeném žalovanému v 4/ 2016 a v tzv. opravném vyúčtování služeb za rok 2015 doručeném mu v [číslo] nadto absentuje podlahová plocha zúčtovací jednotky dle § 7 odst. 2, písm. d) vyhlášky č. 372/2001 Sb. a cena tepelné energie na vytápění a tepelné energie spotřebované na ohřev užitkové vody v Kč/GJ dle § 7 odst. 2, písm. b). Nejsou-li vyúčtování řádná, nemohou vyvolat splatnost nedoplatku na službách za rok 2015, a to ani zčásti. Není-li nárok žalobce na zaplacení nedoplatku splatný, je žaloba podána předčasně a je třeba ji zamítnout. Žalovaný zde odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, zejm. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Správnost vyúčtování má pak soud zkoumat z úřední povinnosti, jak se podává z rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] (u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [číslo] [spisová značka]) a sp. zn. [spisová značka] (u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný není povinen reklamovat jednotlivá vyúčtování služeb, resp. pokud tak případně neučiní, nemá to žádný vliv na posouzení správnosti vyúčtování služeb soudem. - v roce 2015 se žádném z bytů v domě ani v bytě žalovaného nenacházely indikátory spotřeby tepla na všech radiátorech - chyběly na otopných tělesech v koupelnách, což je stejná situace, jako by indikátory nebyly instalovány vůbec a je třeba při výpočtu postupovat dle § 4 odst. 5 vyhlášky č. 372/2001 Sb.. Žalovaný rovněž až do roku 2018 nebyl ze strany žalobce vyzván k umožnění instalace indikátorů tepla. - žalovaný nebyl žalobcem vyzván, aby zpřístupnil byt za účelem odečtu náměrů vodoměrů, z rozhodnutí Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ze dne [datum] se pak podává, že vodoměrům na teplou vodu v bytě žalovaného uplynula platnost ověření dne [datum] a na studenou vodu dne [datum]. Zjišťovat stav sepsáním stavu na papírek a vhození tohoto údaje do schránky SVJ je nepřípustné. - ve vyúčtování služeb za rok 2015 doručené žalovanému v [číslo] jsou údaje o spotřebě teplé a studené vody zcela smyšlené, teplou vodu v domě je třeba rozpočítat dle § 5 odst. 6 vyhlášky č. 372/2001 Sb. - nárok žalobce je promlčen, neboť vyhotovením„ nového“ vyúčtování služeb za rok 2015 doručeného žalovanému v [číslo] došlo ke změně žalobního návrhu, o němž však není třeba rozhodovat, pokud to vede tak jako tak k zamítnutí žaloby. Teprve doručením návrhu na změnu žaloby soudu staví ohledně takového změněného návrhu běh promlčecí doby, k čemuž došlo v tomto případě dne [datum] (žalovaný zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 1310/2004, 22 Cdo 3049/2011, 33 Odo 631/2004, 33 Odo 647/2006 a 25 Cdo 1839/2000) - členové SVJ se nikdy neusnesli na tom, jaká bude výše příspěvku na správu domu pro rok 2015, do [datum] správu domu vykonávalo [příjmení] [příjmení]. S odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí Krajského soudu v [obec] sp. zn. 70 Co 39/2019 pak nárok na složky příspěvku na správu domu: 191 Kč - správa vykonávanou bytovým družstvem [příjmení] a 96 Kč - odměna členům výboru SVJ vůbec nevznikl. Z žádného dokladu se rovněž nepodává, proč by měl žalovaný pro rok 2015 hradit pojistné na dům v částce 17 Kč. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalovaný byl v roce 2015 vlastníkem bytové jednotky [číslo] (s příslušným podílem na společných částech domu) v domě [adresa] stojícím na pozemku p. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Brno. Spornou nebyla dále skutečnost, že v bytové jednotce [číslo] nebyly v roce 2015 instalovány žádné indikátory tepla na radiátorech, že na zálohách na služby pro rok 2015 žalovaný žalobci neuhradil ničeho, jakož že neuhradil ani příspěvek na správu domu v částce 304 Kč měsíčně za dobu 12 měsíců v částce celkem 3 648 Kč. Spornou nebyla dále ani skutečnost, že žalobce coby SVJ vznikl ze zákona v roce 2003 a v roce 2014 byl zapsán do veřejného rejstříku. Nesporným bylo rovněž, že pro rok 2015 nebyly prováděny v bytové jednotce [číslo] odečty z indikátorů tepla na radiátorech a ani odečty spotřeby studené a teplé vody z bytových vodoměrů. Z rozhodnutí Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ze dne 28.3.2018, č.j. SPR 025/3000/18-10 se pak podává, že vodoměrům na teplou vodu v bytě žalovaného uplynula platnost ověření dne [datum] a na studenou vodu dne [datum]. Z rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina ze dne 20.7.2018, [číslo jednací], jakož i z přípisu téhož orgánu žalovanému ze dne [datum] (č.l. 122 spisu) se podává, že v roce 2015 nebyly v domě instalovány na koupelnových radiátorech indikátory spotřeba tepla, na jiných radiátorech, krom celého bytu [číslo] pak instalovány byly. Sporu nebylo dále v tom, že žalobce dne [datum] doručil do datové schránky žalovaného vyúčtování služeb za rok 2015 s datem [datum]. Z listiny (č.l. 5 spisu) se podává, že žalovanému měl za rok 2015 vzniknout nedoplatek ve výši 47 956 Kč. Sporu nebylo ani v tom, že proti vyúčtování služeb za rok 2015 s datem [datum] žalovaný podal dne [datum] do datové schránky žalobce reklamaci s datem [datum], jak podporuje i listina na č.l. 10 spisu a že žalobce tuto reklamaci neuznal za oprávněnou (přípis žalobce na č.l. 13 spisu). Strany dále shodně uvedly, že dne [datum] doručil žalobce do datové schránky žalovaného opravené vyúčtování služeb za rok 2015 (rovněž s datem [datum]). Z listiny (č.l. 15 verte spisu) se podává, že žalovanému měl za rok 2015 vzniknout nedoplatek ve výši 43 360,84 Kč. Důvodem pro vyhotovení opraveného vyúčtování byla skutečnost, že v původním vyúčtování nebyla rozlišena při výpočtu nákladů na teplou užitkovou vodu základní a spotřební složka, což již mělo být v opraveném vyúčtování napraveno, jak plyne z průvodního dopisu ze dne [datum] (č.l. 15 spisu). Nesporným bylo též, že dne [datum] doručil žalobce do datové schránky žalovaného další vyúčtování služeb za rok 2015 (i toto s datem [datum]). Z listiny založené v příloze spisu se podává, že žalovanému měl za rok 2015 vzniknout nedoplatek ve výši 43 360,84 Kč; listina obsahuje rozpis podlahové plochy (75,10 m2) započitatelné podlahové plochy (67,77 m2) včetně výměry jednotlivých místností a uvedení koeficientů pro přepočet započitatelné podlahové plochy, rovněž obsahuje oproti vyúčtování doručenému v [číslo] údaj o„ vodném pro TUV“ 35 m3 dle vyhlášky č. 428/2001 Sb.. K vyúčtování byl přiložen průvodní dopis s datem [datum], dle kterého toto doplněné vyúčtování nahrazuje vyúčtování z [číslo]. Z reklamace ze dne [datum] se podává, že žalovaný podal proti vyúčtování služeb za rok 2015 doručenému dne [datum] reklamaci. Z přípisu žalobce žalovanému ze dne [datum] (č.l. 143 spisu), jakož i výzvy ke zpřístupnění bytů na den [datum] má soud za prokázáno, že žalobce žalovaného vyzval k tomu, aby mu byt [číslo] zpřístupnil a též umožnil odečet vodoměrů v bytě. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci, vycházel, když navíc převážná část rozhodných skutečností nebyla mezi účastníky sporná a šlo„ jen“ o právní jejich posouzení, resp. přezkoumání správnosti obsahu vyúčtování služeb za rok 2015. Z ostatních provedených důkazů soud žádné skutečnosti potřebné pro právní posouzení věci nečerpal, neboť rozhodné skutečnosti měl za prokázány již důkazy uvedenými výše. Naproti tomu žalobce přes opakovanou přímou výzvu soudu neprokázal (uvedl, že žádný důkaz v tomto směru navrhovat nebude), že by výše příspěvku na správu domu pro rok 2015, resp. jeho část 304 Kč za měsíc - konkrétně 17 Kč na pojištění domu, 191 Kč za správu vykonávanou bytovým družstvem [příjmení] a 96 Kč na odměně členům výboru SVJ - byla stanovena původním vlastníkem domu bytovým [příjmení] [příjmení] (v době, kdy jeho vlastnický podíl v domě byl vyšší jak 50 % a měl tudíž majoritní rozhodovací právo stanovovat výši těchto příspěvků). Žádné rozhodnutí tohoto subjektu či jiné opatření, z něhož by vyplývala pro žalovaného povinnost hradit příspěvky právě v této výši, nepředložil. Za takové rozhodnutí či jiné opatření pak nelze považovat prostý rozpis částek pro jednotlivé vlastníky na č.l. 18 spisu. Jelikož se jedná o vyúčtování služeb za rok 2015, je třeba aplikovat vedle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 67/2013 Sb. ve znění do 31.12.2015, rovněž vyhlášku č. 372/2001 Sb. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Podle § 1181 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění do [datum], náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Změna způsobu rozúčtování nákladů na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění do 31.12.2015 nedojde-li k ujednání, rozúčtují se náklady uvedené v odstavci 1 podle právního předpisu, kterým se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění do 31.12.2015 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a náklady na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele náklady na tepelnou energii na vytápění a náklady na poskytování teplé užitkové vody připadající na konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce se vyúčtovávají nejméně jednou ročně, a to nejpozději do 4 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. V tomto termínu vlastník zajistí, aby s konkrétním vyúčtováním byl písemně seznámen konečný spotřebitel. Podle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb., ve vyúčtování vlastník uvede: a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepelné energie na vytápění, spotřebu tepelné energie na ohřev užitkové vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé užitkové vody, b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepelné energie na vytápění a tepelné energie spotřebované na ohřev užitkové vody v Kč/GJ a vody spotřebované na poskytování teplé užitkové vody v Kč/m3, c) za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na tepelnou energii na vytápění a na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody v % a Kč, d) podlahovou plochu a započitatelnou podlahovou plochu zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele v m2, v případě poskytování teplé užitkové vody průměrný počet osob užívajících byt či nebytový prostor konečného spotřebitele a za celou zúčtovací jednotku v zúčtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů instalovaných měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele, součet náměrů instalovaných vodoměrů za zúčtovací jednotku a náměr instalovaného vodoměru (vodoměrů) teplé užitkové vody v bytě či nebytovém prostoru konečného spotřebitele a ve společných prostorách zúčtovací jednotky rozúčtovaných přímo mezi jednotlivé konečné spotřebitele podle evidence spotřeb v m3, e) spotřebu tepelné energie na vytápění za zúčtovací jednotku vyjádřenou v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy, f) podíly nákladů připadající na konečné spotřebitele s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na tepelnou energii na vytápění, na tepelnou energii na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody, g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění u konečného spotřebitele, h) výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele, i) lhůtu a způsob uplatnění reklamací proti vyúčtování konečným spotřebitelem; tato lhůta nesmí být kratší než 21 dnů, j) způsob finančního vypořádání nedoplatku nebo přeplatku vypočteného podle písmene h). Nejprve se soud zabýval nárokem žalobce na úhradu nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2015 v částce 43 360,84 Kč Obecně platí, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce s ním byl seznámen (např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 164, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 7 Co 598/67). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze tedy hovořit, a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování, jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele stanovovala v rozhodné době právě vyhláška č. 372/2001 Sb.. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Aby se tak mohlo stát, musel by pronajímatel vystavit nové úplné vyúčtování znějící na cenu ve správné výši. Je-li vyúčtování nesprávné, není zde řádného vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože řádné vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že pozdější řádné, správné vyúčtování může a většinou také bude obsahovat - číselně vyjádřeno - zčásti nebo zcela i částky, jež byly původně nikoli však řádně vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda číselně vyjádřeno bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování řádné (správné). Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě, v důsledku, řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 803/2002 - na něž odkazoval i sám žalovaný, 26 Cdo 1742/2005, 26 Cdo 2471/2007 či 26 Cdo 1261/2015). Tyto právní závěry je třeba aplikovat i v poměrech bytového spoluvlastnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 356/2018 či 26 Cdo 4637/2018) a není důvod se od nich odchylovat ani při vyúčtování služeb provedeného podle zákona č. 67/2013 Sb. Soud proto v řízení o zaplacení nedoplatku zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné a uplatněný nárok tudíž důvodný, se soud zabývá bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky, neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Soud se tedy zaměřil v prvé řadě na posouzení, zda je vyúčtování služeb za rok 2015 doručené žalovanému v měsíci 12/2019 řádné a správné. Zde je nutno na počátku uvést, že žalovaný nezpřístupnil byt [číslo] za účelem odečtu údajů na bytových vodoměrech, ačkoliv k tomu žalobce žalovaného vyzval. Výzva ze dne [datum] (č.l. 143 spisu), jakož i výzva ke zpřístupnění bytů na den [datum] je v tomto směru dostatečná. Ve výzvě ze dne [datum] dává žalobce žalovanému na výběr možnost přímého odečtu stavu vodoměrů pověřenou osobou žalobce nebo stav odečíst sám a informaci o tom vhodit do schránky žalobce v domě. Soud neshledává na druhém uvedeném způsobu nic nepřípustného. Jak je soudu známo, nejedná se o neobvyklý způsob zjišťování stavu měřidel. Současně má soud za to, že výzvu ke zpřístupnění bytu není nutno podrobovat přílišnému formalismu. Oznámení o takovém úkonu na nástěnce v domě je rovněž vhodným a obvyklým způsobem jak takovou informaci uživateli bytu sdělit s tím, že pokud uživatel hodlá odečet umožnit (tedy ne se této zákonné povinnosti záměrně vyhýbat) jistě se mu údaje jen s nepatrným úsilím předat zdaří. Dále je třeba uvést, že žalovaný neumožnil žalobci instalaci indikátorů tepla v bytě [číslo]; k tomuto závěru dospěl i odvolací soud v rozsudku sp. zn. 70 Co 39/2019 (sp. zn. 239 C 14/2017) pro roky [číslo] a 2014, přičemž v řešeném roce 2015 se tento stav nijak nezměnil a k dalšímu osazování indikátorů došlo až v roce 2016, jak se podává ze zápisů o předání díla [právnická osoba] ze dne [datum]. Pokud žalovaný nezpřístupnil žalobci byt za účelem odečtu údajů na bytových vodoměrech, jakož ani neumožnil instalaci indikátorů tepla na radiátorech, bylo třeba spotřebu tepla a teplé užitkové vody a tím i výši částky na jejich úhradu zjistit výpočtem dle § 4 odst. 7, resp. § 5 odst. 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb.. Výpočet nákladů na teplo pro byt [číslo] v příloze nazvané„ Rozúčtování nákladů na ÚT, ohřev TV, TV a SV“ je matematicky správný (§ 4 odst. 7 za použití vzorce z přílohy 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb.), správně dle § 4 odst. 1 této vyhlášky je stanoven i poměr spotřební (60 %) a základní složky (40 %) tepla. Výpočet nákladů na ohřev TUV však již správný není. Podle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb. náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody rozdělí vlastník na složku základní a spotřební. Základní složka činí 30 % a spotřební složka 70 % nákladů, což žalobce ve vyúčtování činí, nicméně číselné údaje ve vyúčtování nejsou správné. Náklady na ohřev TUV pro celý dům činily pro rok 2015 dle vyúčtování částku 444 166,90 Kč (první tabulka na druhé straně vyúčtování, řádek„ ohřev TUV“ sloupec náklady). 30 % z částky 444 166,90 Kč je ovšem 133 250 Kč, nikoliv tedy 125 958,48 Kč, jak je uvedeno v tabulce„ Vyúčtování na dům celkové náklady“ na první straně vyúčtování v řádku„ ohřev TUV ZS 30 %“. 70 % z částky 444 166,90 Kč je pak 310 916 Kč a nikoliv 318 208,42 Kč jak je uvedeno v tabulce„ Vyúčtování na dům celkové náklady“ na první straně vyúčtování v řádku„ ohřev TUV SS 70 %“. Podle § 5 odst. 3 vyhlášky č. 372/2001 Sb. základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Podle § 5 odst. 7 vyhlášky č. 372/2001 Sb. neumožní-li konečný spotřebitel instalaci vodoměrů, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto konečného spotřebitele spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadající na 1 m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky. Při výpočtu se postupuje podle přílohy [číslo] k této vyhlášce. Poměr velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše bytů ve zúčtovací jednotce je v daném případě 4 117,20 m2 - jednotka (dům) a 75,10 m2 - byt. Proto když na jednotku (4 117,20 m2) připadá 133 250 Kč, v přepočtu na 1 m2 připadá 30,59 (133 250: 4 117,20), a tudíž na byt 75,10 m2 pak základní složka činí 2 430,55 Kč (32,36 x 75,10). Spotřební složka se vypočte podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 372/2001 Sb. níže uvedeným způsobem: X. Sc. Pni Sni = ------------ (Kč) Pc Pni - plocha konkrétního bytu nebo nebytového prostoru, u něhož není znám údaj z měření, (m2) 75,10 Sc - celková spotřební složka nákladů za zúčtovací jednotku (Kč) 310 916 X - násobek zvýšení (podle § 5 odst. 7 hodnota„ 3“) 3 Pc - celková plocha v zúčtovací jednotce (m2) 4 117,20 Sni - spotřební složka nákladů připadající na konkrétní byt nebo nebytový prostor, u něhož není znám údaj z měření (Kč) 17 013,83 Základní složka 2 430,55 Kč a spotřební složka 17 013,83 Kč, představují dohromady 19 444,38 Kč. Ve vyúčtování na byt (první tabulka na první straně vyúčtování) tak má být v řádku„ ohřev TUV“ ZS 30 %“ ve sloupci„ celkem Kč“ místo údaje 2 297,60 Kč částka 2 430,55 Kč a v řádku„ ohřev TUV“ SS 70 %“ ve sloupci„ celkem Kč“ místo údaje 17 412,90 Kč částka 17 013,83 Kč. Součet všech údajů za jednotlivé služby připadající na byt [číslo] ve sloupci„ celkem Kč“ tak činí místo 43 360,84 Kč částku 43 094,72 Kč. Přestože jde o rozdíl relativně malý (a ostatní žalovaným namítané náležitosti vyúčtování za rok 2015 z 12/2019 obsahuje, tj. jak cenu vody … v Kč/m3, tak koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu) je zřejmé, že vyúčtování není správné. V duchu výše uvedené judikatury tak nelze vyúčtování považovat za řádné a způsobilé byť jen zčásti přivodit splatnost nedoplatku za služby za rok 2015. Totožnou vadou trpí rovněž vyúčtování doručená žalovanému v 4/ 2016 a [číslo], přičemž zde absentují i koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu dle § 7 odst. 2 písm. g) vyhlášky č. 372/2001 Sb.). Není-li nárok žalobce (dosud) splatný, je žaloba podána předčasně a nárok nemůže být v občanském soudním řízení přiznán. Je zjevné, že pokud žalovaný nehradil vůbec žádné zálohy na služby a sám sebe následně označuje za„ královnu všech neplatičů“ (jak se podává z obsahu rozsudku č.j. 243 C 6/2015-320) pak se nejedná o aprobované, žádoucí jednání z jeho strany, nicméně požadavky na vyúčtování služeb jsou takto zákonem, resp. podzákonnými předpisy nastaveny. Namítal-li žalovaný, že je nárok žalobce promlčen, neboť doručením vyúčtování za rok 2015 došlo k návrhu na změnu žaloby, pak se mýlí. Předmět řízení je stále tentýž nárok - stejné plnění - peněžitá částka 43 360,84 Kč, plynoucí ze stejného skutkového stavu, kterým je nedoplatek služeb za rok 2015. Další vyúčtování z [číslo] nemá na běh promlčecí doby vliv; ta je přerušena podáním žaloby dne [datum]), přičemž tříletá promlčecí (§ 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.) doba mohla začít běžet nejdříve dnem [datum] (čl. 8 odst. 8 stanov žalobce na č.l. 45), potažmo dnem [datum] ve smyslu § 7 odst. 1 a 3 zákona č. 67/2013 Sb.. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na úhradu příspěvku na správu domu za rok 2015 v částce 3 648 Kč. Zde žalobce přes přímou výzvu soudu neprokázal, z jakého důvodu, tedy na základě jakého konkrétního rozhodnutí či jiného opatření (byť) [příjmení] [příjmení] měl žalovaný platit měsíčně částku 304 Kč - konkrétně 17 Kč na pojištění domu, 191 Kč na správu vykonávanou bytovým družstvem [příjmení] a 96 Kč na odměně členům výboru SVJ. Soud proto žalobu vzhledem k výše uvedenému zamítl, aniž by bylo nutno se zabývat dalšími z četných námitek žalovaného (výrok I.). O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobci, neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalovaným vynaložené činí 940 Kč a představují - zaplacený soudní poplatek 40 Kč za pořízení kopií ze spisu - paušální částku náhrad hotových výdajů 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (za dvě podání ve věci samé a účast na jednání soudu dne [datum]).

Poučení