24 C 115/2015-273

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání bezdůvodného obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 56 355 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky jdoucím od 14. 6. 2014 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 78 234,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náklady státu ve výši 25 279 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve zbytku nákladů státu se státu – Obvodnímu soudu Praha 1 náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 5. 2015 domáhal žalované nejprve uložení povinnosti zaplatit částku 69 600 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 37 565 Kč jdoucím od 14. 6. 2014 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 21 643 Kč jdoucím od 27. 1. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 392 Kč jdoucím od 16. 5. 2015 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je podílovým spoluvlastníkem s podílem ve výši pozemku [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], a to společně s dalšími 3 spoluvlastníky, z nichž každý vlastní na předmětném pozemku podíl ve výši (paní [jméno] [příjmení], [datum narození], pan [jméno] [příjmení], [datum narození] a pan [jméno] [příjmení], [datum narození]). Na předmětném pozemku se nachází pozemní komunikace – místní komunikace, která je ve vlastnictví žalované. Žalovaná tak užívá pozemek ve vlastnictví spoluvlastníků bez právního důvodu, aniž by za takové užívání spoluvlastníkům cokoliv hradila. Na úkor spoluvlastníků se tak bezdůvodně obohacuje. Žalobce uplatnil po žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení za všechny spoluvlastníky pozemku z titulu aktivní solidarity věřitelů, a to za období 16. 5. 2013 – 15. 5. 2015. Nejprve žalovanou částku odůvodnil tím, že vychází při výměře pozemku 290 m2 z výměru Ministerstva financí č. 01/ 2013 a 01/ 2014, který počítá s částkou 120 Kč/m2/za rok. Proto již v žalobě uvedl, že zadání znaleckého posudku považuje za nadbytečné. V žalobě dále uvedl, že pakliže by žalovaná částku určenou na základě výměru sporovala, navrhoval by k důkazu zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, ustanoveného soudem. K vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzývána opakovaně, výzvou ve smyslu § 142a o.s.ř. pak byla výzva ze dne 3. 6. 2014, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě do 13. 6. 2014.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že: a) Ve věci není pasivně legitimovaná, neboť předmětný pozemek je v katastru nemovitostí označen jako dálnice. Vlastníkem dálnice je stát a ten by měl být pasivně legitimovaný. b) Žalobce není aktivně legitimovaný co do vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k pozemku, neboť vlastní jen spoluvlastnický podíl pozemku ve výši . c) Podstatná část pozemku není zastavěna a tato část je využitelná jinak. O tom svědčí skutečnost, že v rozhodném období se na části pozemku nezastavěné komunikací nacházel billboard. d) Nárok žalobce je v rozporu s dobými mravy, neboť žalobci byl opakovaně nabízen odkup pozemku za obvyklou cenu, což však žalobce odmítl. e) Namítala, že obvyklé nájemné by mohlo být nižší (a to mimo jiné s odůvodněním, že pozemek je dle územního plánu veden jako izolační zeleň a S1). Na její objednávku navržený znalecký posudek ve vztahu k určení obvyklého nájemného však žalovaná poprvé k důkazu navrhla až na jednání dne 3. 4. 2019. f) Ohledně pozemku měl být také uplatněn restituční návrh, když došlo k převzetí pozemku státem bez právního důvodu. Tak sporovala vlastnické právo žalobce k pozemku. Je však pravdou, že by předmětný pozemek nemohl být vydán pro překážku jeho zastavěnosti. g) Nárok žalobce by měl být s ohledem na níže uvedenou změnu žaloby promlčen.

3. Dne 11. srpna 2017 byl soudem ustanoven znalec [celé jméno znalce] za účelem zjištění využitelnosti předmětného pozemku a za účelem zjištění obvyklého nájemného za užívání předmětného pozemku.

4. V návaznosti na znalcem [celé jméno znalce] zpracovaný znalecký posudek žalobce navrhl změnu, resp. rozšíření žaloby, a to na jednání dne 3. 4. 2019 ve spojení doplněním návrhu na rozšíření žaloby písemným podáním ze dne 19. 8. 2019. Usnesením ze dne 27. 1. 2020 pak soud změnu žaloby připustil s tím, že formulace žalobního petitu po navrhované změně žaloby měla znít, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 165 665,08 Kč s úrokem z prodlení počítaným z částky 37 565 za dobu od 14. 6. 2014 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, z částky 21 643 Kč za dobu od 27. 1. 2015 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, z částky 100 457,08 Kč za dobu od 16. 5. 2015 do zaplacení ve výši 8,05% ročně.

5. Skutková zjištění soudu jsou následující:

6. Z listiny informace o pozemku (nahlížení do katastru nemovitostí) vyplývá, že pozemek parc. č. o výměře 290 m2 v obci [obec], k.ú. [část obce] zapsaný na [list vlastnictví] je ve spoluvlastnictví [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z nichž každý vlastní podíl ve výši na předmětném pozemku. U způsobu využití pozemku je uvedeno: dálnice.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 10. 4. 2014 vyplývá, že nemovitosti (pozemky) na [LV] jsou ve spoluvlastnictví [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z nichž každý vlastní podíl ve výši . Prvními zapsanými nabývacími tituly jsou smlouva darovací o převodu nemovitosti [anonymizována dvě slova] [rok] na základě které byl proveden vklad vlastnického práva pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále smlouva darovací o převodu nemovitosti [anonymizována dvě slova] [rok], na základě které byl proveden vklad pro [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Jako další nabývací titul je uvedeno Usnesení soudu o schválení dědické dohody Okresním soudem pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 2004 s právní mocí ke dni 29.5.2004, a to ve prospěch [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

8. Ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem [celé jméno znalce] dne 19. 12. 2017 vyplývá, že úkolem znalce bylo (mimo jiné) určit výši obvyklého nájemného za užívání pozemku parc. [číslo] za období 16. 5. 3013 – 15. 5. 2015, pročež dospěl k závěru, že předmětná částka činí 39 916 Kč. Na straně 6 znalec uvedl, že nenalezl srovnatelné vzorky, a proto cenu určoval dle platných oceňovacích vyhlášek. Na str. 16 uvedl, že předmětný pozemek je v celé své ploše užíván jako rychlostní komunikace. Dále uvedl, že žádnou část pozemku nelze reálně užívat bez přiměřených obtíží (mimo jeho využití jako rychlostní komunikaci). Z výslechu znalce Ing. [celé jméno znalce] ze dne 13. 1. 2021 pak vyplynulo, že znalec byl tázán k tomu, proč se za jednotlivé roky cena skokově změnila více než o polovinu, kdy znalec odpověděl, že k tomu došlo v důsledku změny vyhlášek. Dále při výslechu znalce vyšlo najevo, že při ocenění použil koeficient komerčního využití, ačkoliv současně dospěl k závěru, že není možné pozemek využívat jinak než jako silnici. Proto mu bylo soudkyní uloženo vypracovat doplněk znaleckého posudku v tom smyslu, jak by se cena za roky 2014 a 2015 měnila v případě, že by neuvažoval komerční využití. Z Dodatku č. 1 k znaleckému posudku zpracovaného Ing. [celé jméno znalce] pak vyplynulo, že obvyklé nájemné za pozemku za dobu od 1. 1. 2014 – 30. 9. 2014 s tím, že by nebylo možné pozemek komerčně využít bylo stanoveno na 21 270 Kč a obvyklé nájemné za pozemku za dobu od 1. 10. 2014 – 15. 5. 2015 s tím, že by nebylo možné pozemek komerčně využít bylo stanoveno na 4 655,35 Kč. Při doplňujícím výslechu znalce na jednání dne 21. 4. 2021 znalec vypověděl, že ke skokové změně došlo v důsledku změny vyhlášky.

9. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], který byl předložen žalovanou na jednání 3. 4. 2019 vyplývá, že ten oceňoval obvyklou cenu pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] k 23. 5. 2018 a stanovil ji cenou 690 000 Kč. Hodnotu služebnosti pak určil částkou 395 000 Kč. Pro účely zjištění hodnoty služebnosti vycházel z výše obvyklého nájemného, které na str. 13 posudku určil částkou 27 654,40 Kč/rok, což odpovídá 95 Kč/m2/rok. Obvyklé nájemné však není vztaženo k žalovanému období. K dotazu soudkyně na jednání dne 13. 1. 2021, na kterém byl JUDr. [celé jméno znalce] vyslýchán, zda předmětný pozemek, ta komunikace ve [část obce] a její okolí, je to všechno silnice a silniční těleso uvedl:„ Určitě jo…“ K problematickým závěrům ohledně výše obvyklého nájemného tak, jak ji určil znalec [celé jméno znalce], uvedl, že výsledky, které vyšly, vyšly z důvodu absence použitelných vzorků a strohé aplikace oceňovacích vyhlášek, jejichž není zastáncem.

10. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] soud zjistil, že znalec dospěl k závěru, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku parc. [číslo] za období 16. 5. 2015 do 15. 5. 2015 činí celkem 56 355 Kč (s. 29). Na straně 10 posudku znalec uvádí, že:„ Vzhledem ke skutečnosti, že se pozemky zastavěné komunikacemi standardně na volném trhu nepronajímají a případné nájemní smlouvy k obdobným pozemkům nebyly ani účastníky řízení do spisu založeny, bylo znalcem zvoleno ocenění pomocí simulovaného nájemného vycházejícího z ceny obvyklé nemovitého majetku (pozemků), u něhož se má stanovit cena obvyklá nájemného.“ Níže je uvedeno, že si je znalec vědom toho, že nájemné z pozemků nesloužících k podnikání bylo v posuzovaném období regulováno a jeho výše byla omezena maximální cenou (výměry MF 1/ 2013, 1/ 2014, 1/ 2015). Znalec tedy po zjištění obvyklé ceny zkoumal, zda v tomto konkrétním případě nemusí být zjištěná obvyklá cena ponížena na cenu regulovanou dle výměru MF pro jednotlivá období. Na straně 14 znalec uvádí, že dle cenového vývoje nemovitostí dle statistiky CSÚ ceny nemovitostí za sledované období 2013, 2014 a 2015 vykazovaly mírný nárůst a od 2015 vykazují nárůst obdobný jako u HB indexu. Ceny nemají skokový charakter nahoru a dolů jako u oceňovací vyhlášky. Na straně 21 znalec uvádí, že jako podklad pro stanovení ceny obvyklé posuzovaného pozemku byly znalcem použity podklady z nabývacích titulů k obdobným vybraným pozemkům relevantních pro cenové porovnání dle sjednaných cen s evidenčními údaji dle ČÚZK… Vybrané pozemky se nachází přímo v lokalitě [část obce] – [ulice]. Na straně 22 – 25 posudku jsou uvedeny výtahy z předmětných kupních smluv spolu s údaji z katastru nemovitostí. Na straně 32 pak znalec uvádí srozumitelné porovnání metod použitých všemi třemi znalci a na straně 33 uvádí tabulku porovnání zjištěných cen obvyklého nájemného tak, jak k ní dospěli všichni 3 znalci (kdy u znalce [celé jméno znalce] se obvyklé nájemné ve vztahu k období 2013 – 2015 pohybuje vzhledem k ceně za m2 za 1 rok v částkách 93 – 102 Kč, znalec [celé jméno znalce] zjistil k roku 2014 částku 261 Kč a k roku 2015 částku 69 Kč za m2 za 1 rok a znalec [celé jméno znalce] k roku 2018 zjistil obvyklé nájemné k roku v částce 95 Kč/m2). Na straně 9 posudku znalec uvádí, že pozemek je využit v souladu s územním plánem jako doprava (žluté označení vozovky – ve spojení s obrázkem předmětné části územního plánu) a z části jako izolační zeleň této komunikační síti (zelené označení pruhu přiléhajícího z obou stran k vozovce - ve spojení s obrázkem předmětné části územního plánu). Na stranách 3 – 6 posudku je obrazová a fotografická dokumentace předmětného pozemku, ze které vyplývá, že pozemek je trojúhelníkového tvaru. Na průjezdní část vozovky, která je na pozemku umístěna, přiléhá zeleň, která je nejprve rovná (rovný pruh), následuje rigol a dále se zeleň zvedá do příkrého svahu. Na straně 31 znalec dochází k závěru, že předmětný pozemek lze v současnosti z hlediska nejlepšího reálného využití využívat tak, jak je tomu v současné době, tj. jako součást funkčního celku stabilizovaného území s rychlostní komunikací Rozvadovské spojky, a to v celém rozsahu posuzovaného pozemku…. Na celý pozemek p. [číslo] v k.ú. [část obce] je pro účely tohoto posudku pohlíženo jako na funkční celek rychlostní komunikace … Vlastní těleso silnice je ohraničeno vnějším okrajem komunikace, který tvoří zaoblený okraj hrany zářezu…. Tvoří jej tedy celý posuzovaný pozemek.

11. Z Vyjádření Ministerstva dopravy ze dne 30. 5. 2014 vyplývá, že pozemní komunikace ležící na pozemku [číslo] v k.ú. [část obce] není ve vlastnictví České republiky, nýbrž se jedná ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, o tzv. místní rychlostní komunikaci, která je ve vlastnictví příslušné obce.

12. Z vyjádření ředitelství silnic a dálnic ČR ze dne 3. 6. 2014 vyplývá, že Ředitelství silnic a dálnic ČR nevyužívá pozemek p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Tento pozemek je v užívání [územní celek] a jako další pozemky má nesprávný zápis v katastru nemovitostí ve způsobu využití, a to dálnici. Dálniční síť v České republice je daná zákonem a od výše uvedeného pozemku je nejblíže dálnice S5 v km 0,0 a to ve vzdálenosti 4,18 km.

13. Na orthofotomapě z archivu leteckých snímků k roku 2012 a 2016 je zřetelný trojúhelníkový tvar pozemku [číslo]. Užší, ale mírně delší stranou zasahuje do místa, na kterém je průjezdní úsek komunikace. Širší strana zasahuje do přilehlé zeleně. Na části zeleně je zřetelný (a to jak k roku 2012, tak i k roku 2016) objekt, z jehož zobrazení nevyplývá, že by nemohl být billboardem. Jeho výměra činí 14 m2.

14. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 3. 6. 2014 vyplývá, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě bezdůvodného obohacení, a to nejpozději do 13. 6. 2014. Z dopisu žalované ze dne 18. 6. 2014 vyplývá, že ta na předžalobní výzvu reagovala, tudíž se zjevně dostala do sféry její dispozice.

15. Z dopisu ze dne 9. 4. 2011 vyplývá, že žalobce měl vážný zájem prodat za cenu obvyklou (tržní) [anonymizována dvě slova] [obec] pozemek p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Současně žádal o sdělení, jakým způsobem bude vypořádáno bezdůvodné obohacení.

16. Z dopisu ze dne 26. 4. 2011 vyplývá, že [územní celek] reagovalo na dopis žalobce ohledně odprodeje pozemků a vydání bezdůvodného obohacení. Specifikovalo podmínky, za nichž k prodeji může dojít a konstatovalo, že jeho žádost bude vyřízena odkupem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], bezdůvodné obohacení tudíž předmětem řešení není.

17. Z dopisu ze dne 1. 6. 2011 vyplývá, že žalobce opětovně sděloval [anonymizováno] [obec], že vážný zájem spoluvlastníků prodat předmětný pozemek trvá a jsou si vědomi, že město je povinno kupovat za znalcem zjištěnou obvyklou cenu. Byli však překvapeni přístupem [obec] k žádosti o vydání bezdůvodného obohacení. [obec] pozemku řeší problém neoprávněného užívání do budoucna, bezdůvodné obohacení žádají za dosavadní užívání pozemku bez právního důvodu do dne uzavření kupní smlouvy.

18. Z dopisu ze dne 25. 9. 2011 vyplývá, že žalovaná zasílala žalobci znalecký posudek, kterým je dána výše kupní ceny pro majetkoprávní vypořádání.

19. Z dopisu ze dne 2. 12. 2011 vyplývá, že žalobce nesouhlasil s cenou, která byla stanovena znalcem [příjmení] znaleckým posudkem [číslo] 2011 s tím, že znalec neurčil cenu obvyklou, ale cenu úřední.

20. Z dopisu ze dne 21. 12. 2011 vyplývá, že žalovaná obhajovala a vysvětlovala závěry znaleckého posudku.

21. Z dopisu ze dne 11. 10. 2013 vyplývá, že žalovaná žalobci zasílala znalecký posudek pro určení kupní ceny.

22. Z dalších důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí, a proto je v rozsudku neuváděl.

23. Právní posouzení soudu je následující: Pasivní legitimace žalované 24. V řízení bylo prokázáno, že na pozemku [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec] se nachází místní komunikace, která je ve vlastnictví žalované (srov. § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., zákon o pozemních komunikacích). Uvedené zjištění vyplynulo z vyjádření ředitelství silnic a dálnic ČR a vyjádření Ministerstva dopravy. Těmito vyjádřeními má soud za prokázané, že pokud je v katastru nemovitostí u způsobu využití předmětného pozemku uvedeno, že by mělo jít o dálnici, jde o nesprávný zápis. K pasivní legitimaci v žalobách na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemku zastavěného stavbou místní komunikace pak soud odkazuje na Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 584/2013, ve kterém Nejvyšší soud ČR uvedl, že:„ Jestliže tedy žalovaná obec vlastní místní komunikace vystavěné na pozemcích v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně (§ 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dále jen zák. [číslo] Sb.), získává v důsledku bezesmluvního užívání zastavěných pozemků na úkor žalobkyně majetkový prospěch (plnění bez právního důvodu), který je povinna žalobkyni vydat (§ 451 odst. 1, 2 obč. zák.)“ Z uvedeného plyne, že namítala-li žalovaná, že se na předmětném pozemku nachází stavba dálnice, pročež by měl být pasivně legitimovaný stát, není tato námitka důvodná. Aktivní legitimace žalobce – restituční nárok 25. Žalovaná tvrdila, že ohledně žalovaného pozemku měl být uplatněn restituční návrh, když došlo k převzetí pozemku státem bez právního důvodu. Tvrdila, že zpochybňuje vlastnické právo žalobce k pozemku. Vzhledem k tomu, že však ke svému tvrzení nepředložila jediný důkaz, neměl soud důvodu při zkoumání otázky (spolu) vlastnictví pozemku nevycházet z údajů zapsaných v katastru nemovitostí, ve kterém jsou jak žalobce, tak i ostatní 3 spoluvlastníci řádně zapsáni jako (spolu) vlastníci pozemku, a to jednak na základě darovacích smluv z roku 1991 a jednak na základě usnesení soudu v dědickém řízení z roku 2004. K tomu pak soud odkazuje na § 132 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku (dále také jako„ soz“), ve znění účinném k 30. 4. 2004, který uvádí, že:„ Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem (odst. 1). Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (odst. 2).“ (Spolu) vlastnické právo založené rozhodnutím dědického soudu v roce 2004 pak dle názoru soudu s ohledem na výše uvedené, nelze v tomto řízení zpochybnit. Pokud jsou v katastru nemovitostí současně jako právní důvod nabytí (spolu) vlastnictví evidovány i darovací smlouvy z roku 1991 a současně žalovaná zjevně do dnešního dne (tedy po dobu více než 20 let) právně relevantním způsobem (například žalobou o určení) nezpochybňovala vlastnické právo žalobců k předmětnému pozemku, nepředložila jediný důkaz, který by měl svědčit o tom, že by (spolu) vlastnické právo žalobci a dalším třem spoluvlastníkům nesvědčilo a současně tvrdí, že mělo dojít za dřívějšího režimu k převzetí pozemku státu„ bez právního důvodu“, a proto měli uplatnit restituční nárok, nelze připustit, že by (spolu) vlastnické právo žalobců, bylo právně relevantně zpochybněno.

26. Nad rámec soud poukazuje na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 12.01.2021, sp. zn. IV. ÚS 2719/20, ve kterém Ústavní soud s odkazem na své dřívější rozhodnutí uvedl, že:„ Účelem restitučních zákonů je zmírnění a odčinění následků některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 v rozporu se zásadami demokratické společnosti respektující základní lidská práva. Případné nedůslednosti různého druhu, jakož i nepředvídatelnost v postupu státních orgánů, nelze podle přesvědčení Ústavního soudu vykládat v neprospěch oprávněných osob, ale vždy (ve vztahu ke konkrétní věci) s ohledem na platné konstitutivní hodnoty a principy demokratického právního státu tak, jak jsou vyjádřeny v ústavním pořádku České republiky. K restitucím nelze přistupovat formálně, ale je vždy třeba sledovat účel, jehož má být restitucí dosaženo, tedy odčinění majetkové křivdy akty dřívějšího totalitního státu, jež byly učiněny v rozporu se základními zásadami demokratické společnosti.“ Nad to v řízení bylo prokázáno, že žalovaná měla zájem předmětný pozemek od žalobce a ostatních spoluvlastníků odkoupit a za účelem zjištění ceny obvyklé pozemků zadávala znalecké posudky. Jen těžko si lze představit, že by žalovaná měla zájem pozemek odkoupit od„ nevlastníků“. Aktivní legitimace žalobce – věřitelská solidarita 27. Žalovaná dále namítala, že žalobce nemůže být aktivně legitimovaný co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k nárokům ostatních spoluvlastníků. Soud takový názor nesdílí, k čemuž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2008, sp. zn. 30 Cdo 4713/2007, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že:„ Podíloví spoluvlastníci nemovitosti (dále též„ věřitelé“) jsou tedy z právních úkonů týkajících se společné věci oprávněni a povinni vůči jiným osobám rukou společnou a nerozdílnou, tj. solidárně. Ve sporech s jinými osobami ohledně společné věci má každý z věřitelů své samostatné právo k uplatnění pohledávky (popř. části pohledávky) a nezávisle na ostatních ji může uplatnit žalobou u soudu…“ Nejvyšší soud v tam posuzovaném případě dále uvedl, že:„ Není proto správný názor odvolacího soudu, že je-li žalobce podílovým spoluvlastníkem id. 1/2 nemovitostí,„ má právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení jen z jedné poloviny“ ..“ V posuzovaném případě nebylo současně prokázáno, že by se jiný ze spoluvlastníků domáhal vydání bezdůvodného obohacení tzv.„ po své ose“ a žalovaná to ani netvrdila. Ostatně z komunikace žalobce a žalované před podáním žaloby týkající se licitace o možném odkupu pozemků žalovanou a o vydání bezdůvodného obohacení plyne, že žalobce jednal i za ostatní spoluvlastníky. Z uvedeného plyne, že žalobce jako podílový spoluvlastník předmětného pozemku je z titulu věřitelské solidarity oprávněn požadovat vydání bezdůvodného obohacení i za ostatní 3 spoluvlastníky (když každý z nich je vlastníkem podílu ve výši ). Ostatní spoluvlastníci již však nemohou nic po žalované (ve vztahu k posuzovanému období) žádat. Námitka promlčení 28. Žalovaná v řízení dále uplatnila námitku promlčení, a to v podání ze dne 25. 3. 2020. Namítala, že pokud v roce 2019 žalobce rozšířil žalobu ve vztahu k nároku týkajícího se období 16. 5. 2013 – 15. 5. 2015, je takový nárok promlčen. K tomu soud uvádí, že názor žalované ohledně promlčení žalobou uplatněného nároku nesdílí. Rozhodné totiž je, že základ nároku (tedy právo na vydání bezdůvodného obohacení za období 16. 5. 2013 – 15. 5. 2015) žalobce uplatnil za sebe a ostatní spoluvlastníky u soudu v rámci promlčecí doby. Pokud žalobce za trvání řízení svůj nárok rozšířil pouze ve vztahu k výši nároku (nikoliv však ve vztahu k období, za které je bezdůvodné obohacení žádáno), a to s ohledem na závěry znalce [celé jméno znalce], nemůže takové rozšíření žaloby mít za následek promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení za žalované období. Dobré mravy 29. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalované o tom, že žalobou uplatněný nárok je v rozporu s dobými mravy. V řízení sice bylo prokázáno, že účastníci v minulosti licitovali o odkupu pozemku žalovanou a tedy i o výši ceny za tento odkup. Prokázáno bylo i to, že žalobce nabídku na odkup pozemků za cenu, kterou nabídla žalovaná, a kterou označovala jako cenu obvyklou na základě jí zadaného znaleckého posudku, odmítl s tím, že se mu zdála nízká. To však samo o sobě není dostatečným podkladem proto, aby bylo možné konstatovat nárok uplatněný žalobou na vydání bezdůvodného obohacení rozporný s dobrými mravy. V řízení bylo však také prokázáno i to, že žalobce se současně v rámci komunikace o odkupu pozemku domáhal i vydání bezdůvodného obohacení. Z emailové komunikace mezi žalobcem a žalovanou z roku 2011 vyplývá to, že ač žalovaná věděla o požadavku žalobce o vydání bezdůvodného obohacení, řešila pouze možnost odkupu a k požadavku na vydání bezdůvodného obohacení uvedla, že ten předmětem řešení není. V řízení současně nebylo prokázáno to, že by žalobce případně ostatní spoluvlastníci nabyli předmětný pozemek do (spolu) vlastnictví ze spekulativních důvodů. Za takové situace by bylo odepření práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení s odkazem na dobré mravy nepřiměřeně přísné a neodpovídající okolnostem tohoto konkrétního případu. Ostatně soud se ztotožňuje se závěrem Ústavního soudu vysloveném nálezu ze dne 18. ledna 2022, sp. zn. III. ÚS 2049/21, který co do předmětu řízení v podobné věci uvedl, že:„ V daném případě však nedává žádný rozumný smysl, aby obecné soudy dovodily (z důvodu údajného porušení dobrých mravů), že stěžovatelce nenáleží náhrada za bezdůvodné obohacení žádná….. Opačný závěr by totiž činil ve svém praktickém důsledku z pozemků majících obdobný charakter pozemky bezcenné a neprodejné….“ S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že žalobci (a též ostatním spoluvlastníkům) svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení za žalované období. Zastavěnost a využitelnost 30. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobci (a ostatním spoluvlastníkům) náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení za celý pozemek a proč. Žalovaná totiž namítala, že část pozemku je využitelná i jinak, což dovozovala z toho, že na části pozemku, na kterém nebyl umístěn průjezdní úsek komunikace, byl umístěn billboard. Skutečnost, že v rámci žalovaného období stál na části pozemku porostlého zelení billboard, pak v řízení prokázána byla. Žalobce i žalovaná tvrdili, že ani jeden jej na pozemek nepostavil ani k takovému umístění neučinil žádné právní jednání. 31. § 11 zákona č. 13/1997 Sb., zákon o pozemních komunikacích pak uvádí, že:„ Silničním pozemkem se rozumí pozemky, na nichž je umístěno těleso dálnice, silnice a místní komunikace a silniční pomocný pozemek. (odst. 1). Těleso dálnice nebo těleso silnice a místní komunikace mimo území zastavěné nebo zastavitelné je ohraničeno spodním okrajem a vnějšími okraji stavby pozemní komunikace, kterými jsou vnější okraje zaoblených hran zářezů či zaoblených pat náspů, vnější hrany silničních nebo záchytných příkopů nebo rigolů nebo vnější hrany pat opěrných zdí, tarasů, koruny obkladních nebo zárubních zdí nebo zářezů nad těmito zdmi. (odst. 2). Těleso průjezdního úseku silnice je ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků, zelených pásů nebo obdobných ploch. Na náměstích a podobných prostranstvích je šířkou průjezdního úseku šířka pruhu odlišeného od okolního povrchu druhem nebo materiálem vozovky nebo plochými rigoly, a není-li ani jich, šířka pruhu odpovídající šířce vozovky s krajnicemi navazujících úseků silnice. V ostatních případech je průjezdní úsek dálnice nebo průjezdní úsek silnice ohraničen obdobně jako v odstavci 2 (odst. 3).“ Zeleň, příkře stoupající vzhůru, včetně v ní začleněného rigolu, která přiléhá k průjezdnímu úseku komunikace, pak splňuje podmínky právní kvalifikace silničního pozemku, který je mj. tvořen i vnějšími okraji stavby pozemní komunikace, kterými jsou vnější okraje zaoblených hran zářezů či zaoblených pat náspů, vnější hrany silničních nebo záchytných příkopů nebo rigolů nebo vnější hrany pat opěrných zdí, tarasů, koruny obkladních nebo zárubních zdí nebo zářezů nad těmito zdmi. Ostatně i znalec [celé jméno znalce] dospěl k závěru, že vlastní těleso silnice je ohraničeno vnějším okrajem komunikace, který tvoří zaoblený okraj hrany zářezu…. Tvoří jej tedy celý posuzovaný pozemek. Současně dospěl k závěru, že posuzovaný pozemek lze z hlediska nejlepšího reálného využití využívat tak, jak je tomu v současné době, tj. jako součást funkčního celku stabilizovaného území s rychlostní komunikací Rozvadovské spojky, a to v celém rozsahu posuzovaného pozemku. K totožnému závěru, tedy že jde v celém rozsahu o silniční pozemek, pak dospěl i znalec [celé jméno znalce] i [celé jméno znalce].

32. Na soudu pak bylo vypořádat se se skutečností, že v žalovaném období se na zeleni přiléhající průjezdnímu úseku billboard skutečně nacházel. V řízení bylo současně prokázáno, že předmětný billboard se z hlediska územně plánovací dokumentace nacházel v ploše izolační zeleně (a to žalovaná dokonce i sama tvrdila). K tomu pak soud uvádí, že billboard zde nemohl stát legálně, když takový závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30.07.2020, sp. zn. 6 As 276/2019 – 48, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že: Nejvyšší správní soud dospěl….. k závěru, že stavba pro reklamu (billboard) neodpovídá přípustným funkčním využitím monofunkční plochy IZ – izolační zeleň. Není vůbec podstatné, zda se oproti roku 2012, kdy byla stavba umístěna, zeleň v jejím okolí údajně rozrostla nebo zda se tam nějaká (případně jaká) zeleň vůbec nachází – skutkové zjištění aktuálního stavu dané plochy nebylo pro posouzení věci relevantní, neboť smyslem územního plánu je stanovit předpoklady využití území do budoucna. Stavba pro reklamu je v rozporu s funkčním využitím plochy izolační zeleně in abstracto, resp. z povahy věci.“ Nejvyšší správní soud současně uvedl, že:„ Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že stavební úřad stěžovatelce v roce 2012 vyhověl. Avšak, jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 13. srpna 2009 č. j. 7 As 43/2009 - 52,„ účastník řízení se před správním orgánem může dovolávat obdobného zacházení jako v předchozích srovnatelných případech jen tehdy, byl-li tento předchozí postup správního orgánu v souladu se zákonem. To znamená, že účastník řízení se nemůže domáhat, aby správní orgán nadále dodržoval svoji předchozí nezákonnou správní praxi, i když nebyla relevantně napadena či jinými mechanismy uvedena do souladu se zákonem, ale se může domáhat pouze, aby správní orgán dodržoval takovou správní praxi, která se pohybuje v mezích prostoru pro uvážení, jenž je mu zákonem dán.“ Z uvedeného plyne, že v žalovaném období musel být billboard v ploše izolační zeleně nelegálně. Využitelnost pozemku pak je možné uvažovat toliko pouze v rámci využitelnosti legální. Soud tak souhlasí se znaleckými závěry o tom, že žádná část pozemku není využitelná jinak než jako silniční pozemek, s čímž mimo jiné znalec [celé jméno znalce] počítal při určování výše obvyklého nájemného za žalované období. Žalobci a dalším 3 spoluvlastníkům tak náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení za žalované období, a to ve vztahu k celému pozemku. Výše bezdůvodného obohacení 33. Jde – li o výši bezdůvodného obohacení za žalované období, tedy o výši„ obvyklého nájemného“, soud vyšel z revizního znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], který dle názoru soudu jako jediný ze znalců určil výši bezdůvodného obohacení za žalované období realistickým a přezkoumatelným způsobem (k tomu soud odkazuje na skutková zjištění shora týkající se znaleckých posudků, zejm. ZP [celé jméno znalce]). Výše jím určená se současně zásadně neodlišovala od výše, kterou určil znalec [celé jméno znalce], který ji však posuzoval k jinému než žalovanému období. Vzhledem k srozumitelnosti tohoto posudku soud současně nepovažoval za nezbytné tohoto znalce vyslýchat (už také vzhledem k stávajícím nákladům řízení, ale také proto, že účastníci na jeho výslechu netrvali). K otázce výše bezdůvodného obohacení pak soud nemohl vycházet ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce], neboť v řízení vyšlo najevo, že ten nenalezl vhodné vzorky nájemních smluv k porovnání, a proto vycházel toliko z oceňovacích vyhlášek, které ale už jen vzhledem ke skokovým změnám za jednotlivé roky nemohly výši bezdůvodného obohacení (resp.„ obvyklého nájemného“) určit realisticky. Pokud tedy znalec [celé jméno znalce] na základě vhodně zvolených metod dospěl k závěru, že výše„ obvyklého nájemného“ za celý pozemek za žalované období činí 56 355 Kč, neměl soud důvodu z této částky nevyjít a výrokem I. žalobě v tomto rozsahu nevyhověl, a to i včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žádal – li žalobce přiznání úroku z prodlení od 14. 6. 2014 v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 3. 6. 2014, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě do 13. 6. 2014 a na kterou žalovaná poté reagovala a v průběhu řízení nedošlo byť i k částečné úhradě, nelze takovému požadavku nic vyčíst a je třeba jej označit tak, jak jej soud uvedl ve výroku I. rozsudku, za oprávněný.

34. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku (po připuštění změny žaloby) pak soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež sice měl ve věci úspěch ve vztahu k přiznané peněžní částce jen částečný, avšak v základu nároku, tedy co do práva na vydání bezdůvodného obohacení, byl zcela úspěšný a rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, nárok na plnou náhradu nákladů řízení (což ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. umožňuje) v částce 78 234,85 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 984 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 355 Kč (kdy soud tarifní hodnotu určil výší částky, která byla s ohledem na znalecký posudek žalobci přiznána) sestávající z částky 3 380 Kč za každý z jedenácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) příprava a převzetí právního zastoupení, 2) předžalobní výzva (kdy soud považoval za účelnou toliko 1 předžalobní výzvu, 3) žalobu, 4) písemné podání ze dne 2. 5. 2016, 5) písemné podání ze dne 17. 10. 2016, 6) účast na místním šetřením svolaném znalcem a konaném dne 29. 11. 2017, 7) účast na soudním jednání dne 3. 4. 2019, 8) písemné vyjádření ve věci samé ze dne 17. 4. 2019, 9) účast na soudním jednání dne 13. 1. 2021, 10) účast na soudním jednání dne 21. 4. 2021, 11) účast na soudním jednání dne 25. 5. 2022) – celkem 37 180 Kč, včetně jedenácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. – celkem 3 300 Kč, cestovní náhrada v celkové výši 17 578,55 Kč, v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 11. 2017 z Brna do Prahy a zpět na místní šetření svolané znalcem [celé jméno znalce] vozem Citroen C3 – natural 95, náhrada 3 406,18 Kč za 420 ujetých km v částce 2 406,18 Kč (29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. při průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 4. 2019 z Brna do Prahy na soudní jednání a zpět vozem Wolksvagen Golf - nafta, náhrada 3 413,49 Kč za 420 ujetých km v částce 2 413,49 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 1. 2021 z Brna do Prahy na soudní jednání a zpět vozem Wolksvagen Golf – nafta, náhrada 3 407,78 Kč za 420 ujetých km v částce 2 407,78 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 4. 2021 z Brna do Prahy na soudní jednání a zpět vozem Wolksvagen Golf - nafta náhrada 3 407,78 Kč za 420 ujetých km v částce 2 407,78 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne 25. 5. 2022 z Brna do Prahy na soudní jednání a zpět vozem Wolksvagen Golf – nafta, náhrada 3 943,32 Kč za 420 ujetých km v částce 2 943,32 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 4,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 058,55 Kč ve výši 12 192,30 Kč.

36. Výrok IV. je pak odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobce byl co do základu nároku úspěšný a výše plnění závisela na znaleckém posudku, má soud za to, že plný úspěch ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. je třeba přičíst též žalobci, pročež náklady státu dle výsledku řízení soud uložil zaplatit žalované. Částka 25 279 Kč pak představuje znalečné za výslech znalce [celé jméno znalce] (ve výši 4 719 Kč dle usnesení zdejšího soudu ze dne 15. 6. 2021, č.j. 24 C 115/2015-167) a dále náklady na znalecký posudek znalce [celé jméno znalce] (ve výši 20 560 Kč dle usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2022, č.j. 24 C 115/2015-220).

37. Soud pak, jak je patrné z výroku V., neshledal důvodné ani po jednom z účastníků požadovat náklady státu související se zpracováním znaleckého posudku znalcem [celé jméno znalce], zpracováním dodatku k tomuto posudku a jeho dvěma výslechy. Je tomu tak proto, že má soud za to, že pokud byl znalecký posudek, k jehož zpracování byl soudem ustanoven (a vybrán) znalec [celé jméno znalce], soudem zadán ještě před prvním jednáním, a to za situace, kdy žalobce nejprve žádal přiznání bezdůvodného obohacení ve výši stanovené Výměrem Ministerstva financí a pouze pro případ, že by žalovaná výši bezdůvodného obohacení sporovala, navrhoval znalecký posudek, bylo ustanovení znalce ve fázi řízení, v níž byl ustanoven, předčasné. Žalovaná totiž„ výměrovou“ cenu až do jednání konaného dne 3. 4. 2019 právně relevantně nezpochybňovala, resp. ke zpochybnění„ výměrové“ ceny nepředložila do té doby právně relevantní důkaz, když až na tomto jednání předložila znalecký posudek znalce [celé jméno znalce], který se (mimo jiné) vyjadřoval k obvyklému nájemnému vzhledem k žalovanému pozemku, avšak k jinému roku než vzhledem k žalovanému období (což učinila až v reakci na závěry znalce [celé jméno znalce]). Nelze současně přehlédnout ani to, že znalce nevybral žádný z účastníků, ale soud a nelze přehlédnout ani skutečnost, že ve vztahu k určení výše bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného znalecké zkoumání znalcem [celé jméno znalce] i s ohledem na zvolené metody, nepřispělo. Za takové situace rozhodl soud o zbytku nákladů státu tak, jak je patrné z výroku V.