24 C 13/2019 - 459

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] advokátem sídlem Kozí 4, 602 00 Brno proti žalované:Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o poskytnutí zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 105 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 46 230,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 710,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 1 827 Kč do tří dnů od právní moci toho rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 15. 1. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 418 655 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 282 000 Kč s příslušenstvím představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu a z částky 136 655 Kč s příslušenstvím představující majetkovou újmu – náklady vynaložené na právní zastoupení žalobce.

2. Ve věci již bylo dvakrát rozhodováno soudem prvního stupně, a to rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 11. 2019, č. j. [spisová značka] a rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 8. 2022, č. j. 24 C 13/2019-331. V části, kde se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy, je řízení pravomocně skončeno.

3. K odůvodnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce uvedl, že dne 31. 3. 2009 byl Ministerstvem vnitra, Inspekcí Policie České republiky sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „trestní zákon“), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, kterého se měli dopustit žalobce, [tituly před jménem] [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 19. 4. 2010 byl žalobce předvolán k podání vysvětlení, žalobce se rozhodl využít svého práva nevypovídat. Dne 13. 5. 2011 rozhodl státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov pod sp. zn. SV 13/2011-1 o zahájení trestního stíhání žalobce, kpt. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že žalobce byl obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2, odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“). Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal žalobce stížnost, která byla usnesením Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 19. 8. 2011, č. j. 5 KZV 11/2011-46, odmítnuta. Dne 3. 11. 2011 žalobce jako obviněný vypovídal před Okresním státním zastupitelstvím Brno-venkov. Dne 15. 12. 2014 byl žalobce Krajským státním zastupitelstvím v Brně upozorněn na změnu právní kvalifikace s tím, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, bude kvalifikován jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a), § 23 trestního zákoníku. Dne 3. 2. 2015 byla Krajským státním zastupitelstvím v Brně pod sp. zn. 5 KZV 11/2011-620 podána obžaloba. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. 43 T 3/2015, zprostil všechny obžalované obžaloby s tím, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestným činem. Odvolání státního zástupce bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 To 16/2017-9420, zamítnuto.

4. Žalobce tvrdil, že mu nedůvodným trestním stíháním vznikla nemajetková újma, kterou vyčíslil v podané žalobě částkou 282 000 Kč (představující částku 36 000 Kč ročně, tj. 3 000 Kč měsíčně, a to za 82 měsíců trestního stíhání ve výši 3 000 Kč × 82, tj. 246 000 Kč, částku 18 000 Kč za dobu od sdělení obvinění do zahájení trestního stíhání a částku 18 000 Kč za dobu jednoho roku po skončení trestního stíhání).

5. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 7. 11. 2019, č. j. 24 C 13/2019-201 bylo žalobci na náhradě nemajetkové újmy přiznáno 268 500 Kč, a to částka 3 000 Kč měsíčně za 83 měsíců trestního stíhání a částka 1 500 Kč měsíčně za 13 měsíců před zahájením trestního stíhání, ohledně částky 13 500 Kč byla žaloba zamítnuta.

6. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání a ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2021, č. j. 17 Co 41/2020-235. V části výroku I., jíž byla žalované stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 268 500 Kč s příslušenstvím, jakož i ve výroku o náhradě nákladů řízení byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stejně jako soud prvního stupně má s ohledem na zjištěné konkrétní okolnosti posuzované věci za to, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování porušení práva je zcela nedostačující a že žalobce má právo na zadostiučinění v penězích ve smyslu ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedl však, že s ohledem na skutková tvrzení obsažená v žalobě není prozatím možno postavit najisto, z jakého titulu, případně z jakých titulů se žalobce poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v žalované výši domáhá. Odvolací soud uvedl, že žalobce mj. poukazoval i na celkovou délku trestního stíhání a předchozí fázi vyšetřování. Není tak dostatečně vyjasněno, co je předmětem řízení, neboť nárok na odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí, tedy za újmu způsobenou nezákonně vedeným trestním stíháním, a nárok na odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, tedy nesprávným úředním postupem jsou dva zcela odlišné nároky se samostatným skutkovým základem a každý z těchto nároků je také nutno tvrdit, samostatně posoudit a zjišťovat příčiny, újmy a posoudit, v čem konkrétně újma, za níž je náhrada požadována, spočívá.

7. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vyzval soud prvního stupně žalobce k odstranění vad žaloby. V podání ze dne 3. 12. 2021 (č. l. 278) žalobce uvedl, že se domáhá náhrady za nemajetkovou újmu za trestní stíhání na základě nezákonného rozhodnutí v celkové výši 134 250 Kč (83 měsíců × 1 500 Kč za dobu od května 2011 do března 2018 a 13 měsíců × 750 Kč za období od sdělení podezření do zahájení trestního stíhání) a náhrady za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup ve výši 134 250 Kč (83 měsíců × 1 500 Kč za dobu od května 2011 do března 2018 a 13 měsíců × 750 Kč za období od sdělení podezření do zahájení trestního stíhání). Podle žalobce bylo již z obsahu žaloby zřejmé, že uplatnil nárok na náhradu jak za nezákonné trestní stíhání, tak i za jeho nepřiměřenou délku.

8. U jednání dne 22. 6. 2022 namítla žalovaná promlčení nároku na náhradu újmy za nesprávný úřední postup s tím, že tento nárok uplatnil žalobce až ve svém písemném podání ze dne 3. 12. 2021. Žalobce byl obžaloby zproštěn dne 7. 3. 2018, od tohoto data ve lhůtě 6 měsíců byl povinen uplatnit nárok u žalované, a pokud tato o nároku ve lhůtě dalších 6 měsíců nerozhodla, byl povinen nárok uplatnit u soudu. K promlčení nároku na zadostiučinění za nesprávný úřední postup tak došlo rok po vydání zprošťujícího rozsudku.

9. Podáním ze dne 14. 7. 2022 (č. l. 296) žalobce změnil žalobu tak, že na náhradě za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí požadoval částku 268 500 Kč (3 000 Kč měsíčně za období od května 2011 do března 2018 a 1 500 Kč měsíčně za období od dubna 2010 do dubna 2011) a na náhradě za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup požadoval částku 124 500 Kč, a to 1 500 Kč měsíčně za období od května 2011 do března 2018 (tj. v této části vzal žalobu ohledně částky 9 750 Kč s příslušenstvím zpět). Na jednání konaném dne 15. 8. 2022 připustil soud prvního stupně změnu žaloby tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 268 500 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy na základě nezákonného rozhodnutí a rozhodl o zastavení řízení v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 9 750 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 1. 1. 2019 do zaplacení z titulu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup.

10. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 8. 2022, č. j. 24 C 13/2019-331 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 369 000 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu co do zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím. Žalobci byla přiznána náhrada nemajetkové újmy za trestní stíhání na základě nezákonného rozhodnutí ve výši 246 000 Kč (82 měsíců × 3 000 Kč) a náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup ve výši 123 000 Kč (82 měsíců × 1 500 Kč). V souladu se zrušovacím rozhodnutím odvolacího soudu se soud prvního stupně zabýval posouzením, zda žalobce podanou žalobou uplatnil nárok na odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí, tedy za újmu způsobenou nezákonně vedeným trestním stíháním, nebo nárok na odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, tedy nesprávným úředním postupem, nebo oba tyto nároky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nemajetkovou újmu vymezil opakovaně v řadě podání, které v průběhu řízení učinil, a to naposledy v podání ze dne 14. 7. 2022, v němž rekapituloval, v čem konkrétně újma spočívá a vysvětlil, jakou újmu pojí s nezákonným rozhodnutím a jakou újmu pojí s nepřiměřenou délkou řízení. Ze samotné žaloby sice nebylo jednoznačně patrné, jaké nároky žalobce uplatňuje, i v ní však byla obsažena skutková tvrzení o nepřiměřené délce trestního řízení a o tom, že v důsledku toho trpěl žalobce dlouhodobě nejistotou ohledně výsledku řízení, jakožto typickým důsledkem nepřiměřené délky řízení. Přestože z žaloby jednoznačně nevyplývalo, jaké nároky žalobce uplatnil, z jeho dalších podání ze dne 11. 7. 2019 a ze dne 30. 10. 2019 to již patrné bylo, neboť žalobce v nich uvedl způsob vyčíslení obou nároků. Námitka promlčení vznesená žalovanou je proto nedůvodná, protože není pravdou, že by žalobce nárok na odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, tedy nesprávným úředním postupem uplatnil až v písemném podání ze dne 3. 12. 2021.

11. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 17 Co 221/2022-375 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 351 000 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 18 000 Kč s příslušenstvím změnil rozsudek tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci žalobce uplatnil žalobou ze dne 15. 1. 2019 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nedůvodným trestním stíháním a rovněž i vzniklou nepřiměřenou délkou řízení, když uzavřel, že přestože v podané žalobě žalobce uplatněné nároky výslovně právně nekvalifikoval, zcela nepochybně je ovšem skutkově vymezil, neboť právě ze skutkových tvrzení obsažených v předběžném uplatnění nároku, v žalobě i v dalších podáních, které tvořily její přílohu, a byly potom navíc doplněny a dovysvětleny podáním žalobce ze dne 3. 12. 2021, lze mít za to, že předmětem řízení jsou tvrzené nároky žalobce na přiměřené zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí i za nesprávný úřední postup v trestním řízení, jejichž výši také žalobce poté upřesnil a konkretizoval. Za správný byl označen závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na běh zákonných promlčecích lhůt nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu není promlčen. Soudem prvního stupně přiznaná částka zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení však dle odvolacího soudu nebyla vyčíslena správně, neboť soud prvního stupně přiznanou částku nesnížil za první dva roky řízení na polovinu a přiznal tak žalobci částku o 18 000 Kč vyšší, než mu náleží. Správná výše přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení tak činí 105 000 Kč.

12. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2024, č. j. 30 Cdo 3902/2023-405 byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2022, č. j. 17 Co 221/2022-375 i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 19. 8. 2022, č. j. 24 C 13/2019-331 ve výrocích I. v rozsahu, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 105 000 Kč s příslušenstvím, jakož i v navazujících výrocích o nákladech řízení zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud uvedl, že právní posouzení otázky promlčení práva na zadostiučinění za nemajetkovou újmu jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím bylo neúplné a tudíž nesprávné. Odkázal na § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) s tím, že tento představuje komplexní úpravu běhu promlčecí lhůty pro nároky na náhradu nemajetkové újmy v režimu odpovědnosti státu. Kombinuje dvě na sobě nezávislé promlčecí lhůty, a to šestiměsíční subjektivní a desetiletou objektivní s tím, že pokud je újma způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí, je konec běhu obou lhůt dále modifikován větou druhou citovaného ustanovení. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby, v níž musí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nároky na náhradu nemajetkové újmy (§ 32 odst. 3 OdpŠk), se odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě či nemajetkové újmě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že došlo k jejich vzniku. O výši nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se poškozený dozví nejpozději k okamžiku skončení posuzovaného řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1529/2011) s tím, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu je předběžné projednání nároku u ústředního orgánu podle § 14 OdpŠk a z toho důvodu se také podle § 35 OdpŠk po dobu šesti měsíců běh promlčecí lhůty staví. Poté pokračuje běh promlčecí lhůty dále, pokud tato v důsledku uplynutí šestiměsíční lhůty nepočala běžet již dříve. Odvolací soud ani soud prvního stupně však podle rozhodovací praxe nepostupoval, pokud uvedl, že v posuzované věci žalobce uplatnil svou žalobou ze dne 15. 1. 2019 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nedůvodným trestním stíháním a rovněž i vzniklou nepřiměřenou délkou řízení, a proto s ohledem na běh zákonných promlčecích lhůt nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu nesprávného úředního postupu není promlčen, aniž se zabýval tím, zda žalobce uplatnil právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení u žalované, případně u soudu ještě před uplynutím promlčecí lhůty, tj. podle § 32 odst. 3 OdpŠk před uplynutím lhůty 6 měsíců od skončení řízení, přičemž byl-li nárok předběžně uplatněn u Ministerstva spravedlnosti, prodlužuje se tato promlčecí lhůta o dobu předběžného projednání, maximálně však o 6 měsíců, ovšem jen tehdy, byl-li takový nárok i u Ministerstva spravedlnosti uplatněn ještě v šestiměsíční promlčecí lhůtě.

13. Po vrácení věci k dalšímu řízení nařídil soud prvního stupně jednání na den 18. 9. 2024, kde zopakoval dokazování listinami předloženými žalobcem, které žalobce označil k prokázání tvrzení o včasnosti uplatnění nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení.

14. Z podání žalobce ze dne 29. 6. 2018 podaného u Ministerstva spravedlnosti podepsaného advokátem žalobce [Jméno advokáta] soud zjistil, že žalobce učinil podání nazvané „Výzva k náhradě škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu. V odst. I. popsal průběh trestního stíhání a v odst. II uvedl, že v rámci výzvy k náhradě škody a křivd, které byly způsobeny, uplatňuje alespoň nárok na 1. Náklady za právní zastoupení při obhajobě v trestním řízení a 2. Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Pod bodem ad 1. uplatnil nárok na náklady za právní zastoupení ve výši 136 655 Kč. Pod bodem ad 2. označil nárok na nemajetkovou újmu jako: „Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a zákona o odpovědnosti za škodu.“ Dále uvedl, že nemajetkovou újmu, která mu byla způsobena uvedeným trestním stíháním, uplatňuje zejména proto, že považuje svoje trestní stíhání od počátku za zjevně bezdůvodné… orgány trestního stíhání svévolně zneužily svou pravomoc. Uvedl, že je ustálenou soudní praxí, že podle zák. č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za nějž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání. Při hodnocení důvodnosti nároku na zadostiučinění za bezdůvodné trestní stíhání a jeho odpovídající výši, je pak nutno vycházet z náležitého zkoumání aspektů věci: 1. povahy celé trestní věci, 2. délky trestního řízení, 3. následků trestního řízení v osobností sféře poškozeného.

15. Žalobce k tomu v dalším odstavci výzvy uvedl, že je nesporné, že celým trestním řízením, které trvalo 82 měsíců a společně s obdobím prověřování podezření před samotným zahájením trestního stíhání pak rovných 8 let, byl závažným způsobem postižen na svém životě. A to ať už se jednalo o jeho život občanský, kdy během dosavadního života byl svým okolím vždy považován za člověka bezúhonného, čestného, vysokých mravních hodnot a odborně erudovaného, nebo života rodinného i zdravotního stavu. To, že byl nespravedlivě obviněn, nucen opakovaně obhajovat svoje postoje a jednání, na kterých nakonec nic nezákonného ani shledáno nebylo, po řadu let činěn odpovědným za škodu v řádech několika miliónů korun s možnou hrozbou propadnutí veškerého majetku, po stejnou dobu pak ohrožen možným několikaletým trestem odnětí svobody, spojeným s přímým výkonem trestu ve věznici s ostrahou, a tedy i likvidací jeho odborné lékařské praxe, jeho jméno se opakovaně objevovalo v tisku a na internetu ve velmi negativních souvislostech, se odrazilo negativně i na jeho zdravotním stavu, neboť permanentní mnohaletý stres, obavy a psychické vypětí z nejistoty, mu rozhodně neprospěly. Stejně tak v osobním životě došlo u žalobce k významným zásahům do integrity, když pod vlivem neobjektivních informací z masmédií řada lidí žalobci dříve i blízkých či přátelsky nakloněných, vzala takovéto zprávy jako skutečnost a dala to patřičným způsobem najevo nejen vůči žalobci, ale i členům jeho rodiny. Pro určitou část svého okolí se tak žalobce stal bez jakéhokoli svého přičinění stíhaným delikventem, čímž došlo k rozsáhlé a do značné míry i nevratné degradaci jeho vážnosti, důstojnosti a postavení ve společnosti, neboť jak známo i zprošťující rozsudek může být vysvětlen různými způsoby. To se ostatně promítlo i v rovině ekonomické, když po jistou dobu pocítil žalobce citelný pokles zájmů pacientek o jeho služby, a tedy i pokles příjmů.

16. V dalších odstavcích výzvy pak žalobce odkázal na sjednocenou judikaturu, a to zejména sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1976/09. S odkazem na tato rozhodnutí uvedl, že za odpovídající považuje částku 36 000 Kč za každý rok trestního stíhání (3 000 Kč/1 měsíc), tj. za dobu od května 2011 do března 2018 částku 246 000 Kč a poloviční částku, tj. 18 000 Kč za dobu od sdělení podezření 19. 4. 2011 do oficiálního zahájení trestního stíhání a stejnou částku 18 000 Kč za rok po skončení trestního stíhání. Za přiměřené zadostučinění proto označil částku 282 000 Kč.

17. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 6. 2018 adresovaného [Jméno advokáta] bylo zjištěno, že ministerstvo potvrdilo přijetí podání žalobce ze dne 29. 6. 2018. Zároveň byl žalobce upozorněn, že podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., platí, že přizná-li příslušný ústřední správní úřad právo na náhradu škody či přiměřené zadostiučinění, je třeba ji poškozenému proplatit do šesti měsíců od podání žádosti. Tuto lhůtu se bohužel v některých případech nemusí podařit dodržet. Žalobci bylo sděleno, že pokud by k nějaké prodlevě došlo, pak po dobu mimosoudního projednávání jeho nároku, nejdéle však po dobu šesti měsíců se dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. zastavuje běh promlčecích lhůt.

18. Z přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 8. 2018 adresovaného [Jméno advokáta] bylo zjištěno, že během šetření vyšlo najevo, že žádost neobsahuje veškeré doklady potřebné k tomu, aby mohl být posouzen celý její rozsah, zástupce žalobce byl proto vyzván k doložení příjmových pokladních dokladů na částku 136 655 Kč, předložení kopie velkého technického průkazu vozidla užitého k cestě k veřejnému zasedání před Vrchním soudem v Olomouci dne 7. 3. 2018, doložení podkladů stvrzených podpisem [tituly před jménem] [jméno FO], které potvrdí konání porad ve dnech 2. 11. 2011, 21. 2. 2013 a 10. 9. 2015 a výzva ke sdělení, zda má být odškodnění vyplaceno složenkou nebo převodem na účet.

19. Z dopisu žalobce ze dne 13. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého advokáta reagoval na výzvu Ministerstva spravedlnosti a zaslal doplnění žádosti včetně 3 příloh, z nichž jednou bylo rukou žalobce psané čestné prohlášení datované 3. 8. 2018, v němž žalobce prohlásil, že v průběhu svého takřka 7 let trvajícího nezákonného trestního stíhání vykonal se svým zvoleným obhájcem [Jméno advokáta] desítky osobních porad a rozmluv, z nichž minimálně ty, které proběhly 2. 11. 2011, 21. 2. 2013 a 10. 9. 2015 trvaly rozhodně delší dobu než 1 hodinu. V druhém odstavci čestného prohlášení uvedl, že toto prohlášení činí pro potřeby řízení o náhradu škody vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v jeho trestním řízení a jejich nesprávného rozhodnutí, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání.

20. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 22. 5. 2019 (tedy již po podání žaloby) bylo zjištěno, že žalobci bylo k náhradě nemajetkové újmy Ministerstvem spravedlnosti sděleno, že v prvé řadě zadostiučinění se neposkytuje za období před a po skončení trestního stíhání. Nárok na zadostiučinění za období trestního stíhání opírá žalobce zejména o následky v osobnostní sféře, které souvisí s tím, že jeho případ byl ve značné míře medializován, k tomu odkázalo ministerstvo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, podle něhož k tíži státu mohou jít případné excesy orgánů činných v trestním řízení, jakož i jejich případný podíl na medializaci, nebo komentáře, které by výslovně či nepřímo narušovaly princip presumpce neviny, avšak nikoliv medializaci jako taková. Ministerstvo naopak přihlédlo k tomu, že žalobce po dobu trestního stíhání trpěl nejistotou ohledně výsledků řízení, byl ohrožen trestem, který lze označit za středně závažný, byl této situaci vytaven jako bezúhonný občan. Další následky ovšem žalobce v žádosti ani netvrdí. Za paušální následky, které jsou vyvolány každým trestním stíháním, se jako zcela adekvátní jeví konstatování porušení práva, proto se Ministerstvo spravedlnosti žalobci omluvilo. Nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích byl shledán nedůvodným.

21. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

22. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

23. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

26. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

27. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

29. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

30. Předmětem sporu je posouzení otázky, zda žalobce uplatnil nárok na odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí (tedy za újmu způsobenou nezákonně vedeným trestním stíháním), nebo nárok na odškodnění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (tedy nesprávným úředním postupem), nebo oba tyto nároky, a to v promlčecí době upravené v § 32 odst. 3 OdpŠk. V průběhu řízení bylo opakovaně zdůrazňováno, že jde o dva zcela odlišné nároky se samotným skutkovým základem a každý z těchto nároků je také nutno tvrdit, samostatně je posoudit a zjišťovat příčiny újmy a posoudit, v čem konkrétně újma, za níž je náhrada požadována, spočívá. V rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 4. 2021, č. j. 17 Co 41/2020-235 bylo zdůrazněno, že záleží především na žalobci, jak nemajetkovou újmu, za níž požaduje náhradu, vymezí, resp. podrobně popíše a vysvětlí, s jakou skutečností ji pojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce určuje skutkově předmět řízení. Při posuzování žalobních tvrzení je pak na soudu, aby zhodnotil, zda se jedná o jeden či dva nebo více nároků se samostatným skutkovým základem, či zda žalobce požaduje v rámci jednoho nároku zadostiučinění za více samostatně uplatnitelných nároků, z nichž jeden pouze zvyšuje intenzitu újmy primárně způsobené skutečností jinou. Na základě vylíčených skutkových tvrzení nutno zjistit, a poté právně posoudit, mezi jakou újmou jako následkem a jakou skutečností jako příčinou této újmy, má být příčinná souvislost zjišťována, a zda se jedná o nárok jediný, či zda žalobce v rámci svých žalobních tvrzení vymezuje nároků více. Nutno zjistit, zda se žalobce primárně domáhá odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, zatímco samotná délka řízení byla z jeho strany považována za faktor, který nemajetkovou újmu pouze umocnil, či zda se domáhá odškodnění nemajetkové újmy i z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení.

31. Komentářová literatura (Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, P. Vojtek, Nakladatelství C. H. Beck) uvádí, že zákon ukládá poškozenému, aby svůj nárok na náhradu škody vůči státu uplatnil nejprve u příslušného ministerstva či jiného ústředního správního úřadu (§ 6). Smyslem předběžného projednání nároku je umožnit, aby úřad uvedený v § 6 nárok posoudil a v případě jeho opodstatněnosti jej uspokojil, čímž je možné předejít řadě zbytečných soudních sporů. Předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro ně stanoveny žádné procesní předpisy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí (buď požadavku vyhoví a uplatněnou částku zaplatí, nebo tak neučiní; nesdělí-li poškozenému své odmítavé stanovisko, zakládá mu uplynutí šestiměsíční lhůty možnost obrátit se na soud). Zákon nepředepisuje náležitosti podání, je proto třeba vycházet z toho, že z něj musí být zřejmé skutkové vylíčení důvodů uplatnění nároku, tj. alespoň stručný popis nesprávného úředního postupu či označení nezákonného rozhodnutí, tak aby nebyl zaměnitelný s jiným, specifikace způsobené újmy a tvrzení o vztahu příčinné souvislosti. Poškozený musí vyčíslit výši náhrady, aby bylo zřejmé, jakou částku požaduje. Není však povinen svůj nárok právně kvalifikovat a podřazovat jej příslušným ustanovením zákona. Zákon nestanoví lhůtu, v níž je třeba nárok u ústředního orgánu uplatnit, proto je limitujícím faktorem pouze běh promlčecí doby podle § 32 a 33, který se po dobu projednání staví (§ 35).

32. Aby byl žalobce se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup úspěšný, muselo by být v řízení prokázáno, že tento nárok byl uplatněn ve lhůtě 6 měsíců od skončení trestního řízení rozhodnutím odvolacího soudu dne 7. 3. 2018, tj. ve lhůtě do 7. 9. 2018 u Ministerstva spravedlnosti v rámci předběžného projednání nároku. Žalobce tvrdil, že výzvou ze dne 29. 6. 2018 uplatnil jak nárok na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, tak nárok na nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup. Soud má však ta to, že z výzvy žalobce ze dne 29. 6. 2018 nelze dovodit, že by žalobce uplatnil dva nároky na náhradu nemajetkové újmy se samostatným skutkovým základem. Žalobce označil uplatněný nárok jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a zákona o odpovědnosti za škodu. Podle odst. 1 tohoto zákonného ustanovení se podle tohoto zákona poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu bez ohledu na to, zda byla způsobena nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem. Samotný odkaz na toto zákonné ustanovení tak nevede k závěru o tom, jaký nárok byl uplatněn. Soud proto posuzoval samotný obsah výzvy a dovodil, že touto výzvou byl uplatněn toliko jeden nárok, a to nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, a to z následujících důvodů.

33. Žalobce jako důvod uplatnění nároku uvádí, že trestní stíhání bylo od počátku nedůvodné a orgány činné v trestním řízení svévolně zneužily svou pravomoc. Výslovně uvedl, že se neposuzuje správnost postupu orgánů činných v trestním řízení (nejde o nesprávný úřední postup), ale rozhodující je výsledek trestního stíhání. Poukázal na nutnost zkoumání tří aspektů 1. povaha celé trestní věci, 2. délka trestního řízení a 3. následky trestního řízení v osobnostní sféře poškozeného, což jsou aspekty, které jako rozhodující kritéria pro posouzení rozsahu nemajetkové újmy označil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6., 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, a to právě pro posouzení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, když tato jsou upravena jen § 31 odst. 2 OdpŠk, který je normou s relativně neurčitou hypotézou. Naproti tomu v případech, kdy se jedná o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení jsou kritéria demonstrativně stanovena přímo zákonem, a to v § 31 odst. 3 OdpŠk. Na toto zákonné ustanovení však žalobce žádným způsobem nepoukázal, tam vyjmenovaná kritéria pod písm. a) až e) ve výzvě neuvedl.

34. Ve výzvě k náhradě škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu poukázal žalobce na shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 a na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. III. ÚS 1976/09, obě rozhodnutí byla vydána ve věcech posuzování nároků na finanční zadostiučinění v souvislosti s trestním řízením, které bylo vedeno a jež skončilo zproštěním obžaloby. Rovněž výše nároku byla žalobcem vyčíslena s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ve výši 36 000 Kč ročně za každý rok trestního stíhání, tj. 3 000 Kč měsíčně.

35. Pokud žalobce odkazoval na čestné prohlášení žalobce ze dne 3. 8. 2018 a argumentoval tím, že v tomto prohlášení žalobce výslovně uvedl, že je činí pro potřeby řízení o náhradu škody vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení a jejich nesprávného rozhodnutí, pak nelze přehlédnout, že čestné prohlášení bylo žalobcem sepsáno na základě výzvy Ministerstva spravedlnosti k doložení náhrady škody v podobě nákladů právního zastoupení, a to konkrétně k doložení porad delších jedné hodiny konaných mezi žalobcem a jeho advokátem. Rozhodně nelze jen z poznámky učiněné v tomto prohlášení dovozovat uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. Navíc čestné prohlášení není podáním, kterým by mohl být jakýkoli nárok uplatněn, je jen listinou dokládající existenci a výši nároku.

36. Ve výzvě ze dne 29. 6. 2018 uvedl žalobce skutková tvrzení o způsobené újmě v rámci jediného odstavce (jehož obsah je citován shora v odst. 15 odůvodnění), kde se vyjádřil ke všem třem kritériím stanoveným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, tedy k povaze trestní věci, k délce trestního řízení a k následkům trestního řízení v osobnostní sféře žalobce). Nelze nijak dovodit, jakou újmu pojí žalobce s nezákonným rozhodnutím a v čem tato újma spočívá a jakou újmu pojí s nepřiměřenou délkou řízení a v čem tato spočívá.

37. Pokud žalobce ve výzvě ze dne 29. 6. 2018 vyčíslil výši nároku za nemajetkovou újmu, pak jednou částkou, a to 3 000 Kč za 1 měsíc trestního stíhání, resp. 1 500 Kč za dobu před zahájením a po skončení trestního stíhání s odkazem na judikaturu zabývající se způsobem vyčíslení náhrady za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí. Tedy rovněž ze způsobu, jakým žalobce výši újmy vyčíslil, nelze dovozovat, že by uplatnil dva nároky. Poukázat lze i na to, že žalobce ve výzvě ze dne 29. 6. 2018 požadoval odškodnění ve výši 3 000 Kč za dobu trestního stíhání, stejně tak v žalobě podané u soudu dne 15. 1. 2019 a až následně podáním ze dne 14. 7. 2022 rozšířil žalobu tak, že se domáhá odškodnění ve výši 4 500 Kč měsíčně (3 000 Kč za nezákonné rozhodnutí a 1 500 Kč za nesprávný úřední postup).

38. Ze všech těchto skutečností se podává, že žalobce výzvou ze dne 29. 6. 2018 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti pouze jeden nárok, a to nárok na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Samotnou délku trestního stíhání považoval žalobce jen za faktor, který nemajetkovou újmu umocnil, resp. délka trestního řízení pouze zvyšovala intenzitu újmy primárně způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím.

39. Lze tak uzavřít, že soud shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou, neboť žalobce neuplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup u Ministerstva spravedlnosti ve lhůtě 6 měsíců od právní moci usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 To 16/2017, tj. 7. 3. 2018, resp. tento nárok neuplatnil u Ministerstva spravedlnosti vůbec. Pokud byl nárok uplatněn u soudu žalobou podanou dne 15. 1. 2019, byl uplatněn po uplynutí šestiměsíční promlčecí doby, námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná a žalobci nelze promlčený nárok přiznat. Byť má podaná žaloba obdobný obsah jako výzva žalobce ze dne 29. 6. 2018 adresovaná Ministerstvu spravedlnosti, vycházel soud z toho, že touto žalobou byl uplatněn jak nárok na odškodnění z titulu nezákonného rozhodnutí, tak nárok na odškodnění za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť obsah žaloby byl vykládán ve spojení s dalšími podáními žalobce učiněnými v průběhu řízení. To však nic nemění na tom, že nárok na odškodnění za nesprávný úřední postup byl uplatněn po uplynutí promlčecí doby.

40. Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2024, č. j. 30 Cdo 3902/2023-405 poukázal dále v odst. 49 odůvodnění na skutečnost, že v rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněném pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud k posuzování nároku na náhradu újmy způsobené trestním stíháním a nároku na náhradu újmy z titulu nepřiměřené délky trestního řízení uvedl, že je třeba věnovat zvýšenou pozornost možnému zdvojení uplatňovaného nároku založeného na totožném skutkovém základě, a to zejména ve spojení s možnou nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Úkolem soudu proto je, aby na základě vylíčených skutkových tvrzení právně posoudil, mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností (jakožto příčinou této újmy), má být příčinná souvislost zjišťována, a zda se jedná o nárok jediný, či zda žalobce v rámci svých žalobních tvrzení vymezuje nároků více. Zatímco nepřiměřená délka řízení typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010) a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, samotné trestní stíhání způsobuje zpravidla újmy, které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení jejího soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011).

41. K tomu soud prvního stupně odkazuje na odůvodnění rozsudku ze dne 19. 8. 2022, č. j. 24 C 13/2019-331, kde bylo v odst. 34 odůvodnění vysvětleno, na základě jakých kritérií přiznal soud žalobci na náhradě nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup částku 1 500 Kč za 1 měsíc trestního stíhání a na odst. 35 a 36 tohoto rozsudku, kde bylo vysvětleno, na základě jakých kritérií přiznal soud žalobci na náhradě za nesprávný úřední postup částku 3 000 Kč za 1 měsíc trestního stíhání. Soud má proto za to, že pokud by žalobce oba nároky uplatnil včas, bylo namístě přiznat mu náhradu tak, jak bylo odůvodněno v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 19. 8. 2022, č. j. 24 C 13/2019-331 s tím, že nedošlo ke zdvojení uplatňovaného nároku.

42. Protože rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2024, č. j. 30 Cdo 3902/2023-405 byly rozsudky soudu prvního a druhého stupně zrušeny rovněž ve výrocích o náhradě nákladů řízení, musel soud znovu rozhodnout rovněž o náhradě nákladů, a to jinak ve vztahu mezi účastníky řízení a jednak o náhradě nákladů řízení státu. Protože žaloba byla částečně zamítnuta, posuzoval soud nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení úspěšný jen částečně. Soud zohlednil, že žalobce uplatňoval podanou žalobou nárok na zaplacení částky celkem ve výši 529 655 Kč (136 655 Kč majetková újma – náklady řízení + 393 000 Kč – nemajetková újma). V řízení byl žalobce procesně úspěšný co do částky 136 655 Kč na náhradě majetkové újmy a co do částky 246 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy, tj. celkem co do částky 382 655 Kč a procesně neúspěšný co do částky 147 000 Kč. Žalobce tak byl úspěšný v 72 % a neúspěšný v 28 %, má proto právo na 44 % náhrady nákladů řízení.

43. Při vyčíslení nákladů řízení vycházel soud z toho, jak byly náklady vyčísleny v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2023, č. j. 30 Cdo 3902/2023-405 a dále zohlednil náklady řízení žalobce vzniklé po tomto rozhodnutí. Vycházeno bylo i z toho, že žalobce uplatnil v řízení dva nároky na náhradu nemajetkové újmy, a to za nesprávný úřední postup a za nezákonné rozhodnutí.

44. Pokud jde o náklady vzniklé do rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2023, č. j. 17 Co 221/2022-375, pak advokát žalobce učinil tyto úkony právní služby: 1/ příprava a převzetí věci, 2/ předžalobní výzva, 3/ sepis žaloby, 4/ písemné podání ve věci ze dne 11. 7. 2019, 5/ účast u jednání dne 17. 9. 2019, kdy bylo řízení ohledně náhrady škody vzniklé vynaloženými náklady na nutnou obhajobu z části zastaveno, 6/ podání ve věci ze dne 30. 9. 2019, kdy předmětem řízení byly náklady obhajoby už pouze ve výši 6 350 Kč, 7/ účast u jednání dne 7. 11. 2019, 8/ písemné vyjádření žalobce k odvolání žalovaného ze dne 10. 2. 2020, 9/ účast u odvolacího jednání dne 30. 3. 2021, 10/ písemné vyjádření žalobce k podanému dovolání žalovaného, které se týkalo jen nákladů obhajoby do výše 3 750 Kč, 11/ účast u jednání dne 22. 6. 2022, kdy již nešlo o nárok na náhradu nákladů na obhajobu, šlo pouze o dva nároky z titulu náhrady nemajetkové újmy, 12/ písemné podání ve věci k výzvě soudu prvního stupně ze dne 14. 7. 2022, 13/ účast u jednání dne 15. 8. 2022, a 14/ účast u vyhlášení rozsudku dne 19. 8. 2022. Tarifní hodnota, od níž se odvíjí výše sazeb odměny za jeden úkon právní služby činí u výše uvedených úkonů 1 - 5 částku 236 655 Kč (náklady nutné obhajoby ve výši 136 655 + 2x 50 000 Kč nemajetková újma), a to podle ustanovení § 8 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, advokátní tarif, dále jen AT. Jeden úkon právní služby v těchto případech činí 9 260 Kč, celkem tedy za těchto pět úkonů činí odměna 46 300 Kč. U úkonů 6 - 9 činí tarifní hodnota 106 350 Kč (náklady obhajoby 6 350 + 2x 50 000 Kč náhrada za nemajetkové újmy), jeden úkon právní služby tak v těchto případech činí 5 380 Kč (ustanovení § 8 a § 7 bod 5 vyhlášky AT), celkem tedy za úkony 6 – 9 představuje částku 21 520 Kč. U desátého úkonu právní služby činila tarifní hodnota pouze částku 3 750 Kč, neboť tato částka byla předmětem dovolání, které žalovaný podal a které bylo odmítnuto, sazba za jeden úkon právní služby tak činí 1 000 Kč (ustanovení § 7 bod 3 AT). Tarifní hodnota za úkony 11 - 14 činí 100 000 Kč, neboť v těchto případech byly předmětem řízení jen nároky na náhradu nemajetkových újem, a sazba odměny za jeden úkon právní služby tak činí 5 100 Kč (ustanovení § 7 bod 5 AT) Bylo nutno zohlednit, že za účast u vyhlášení rozhodnutí náleží advokátovi žalobce odměna pouze v poloviční výši, tedy v částce 2 550 Kč (ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) AT). Za úkony 11-14 tak žalobci náleží odměna ve výši 17 850 Kč. Celkem tak odměna za provedené právní služby činí 86 670 Kč (46 300 + 21 520+1 000+17 850). K tomu žalobci náleží paušální náhrada hotových výloh po 300 Kč za 14 úkonů právní služby (ustanovení § 13 odst. 3 AT), celkem tedy ve výši 4 200 Kč. Celkové náklady právního zastoupení žalobce do 5. 9. 2023 řízení žalobce činily částku 90 870 Kč. K nákladům řízení žalobce patří dále soudní poplatek zaplacený za žalobu ve výši 2 000 Kč.

45. V období po 5. 9. 2023 učinil žalobce další 3 úkony právní služby, a to vyjádření k dovolání, kde činí tarifní hodnota [hodnota] x 50 000 Kč, tj. odměna činí částku 5 100 Kč, sepis vyjádření ze dne 7. 6. 2024 a účast u jednání dne 18. 9. 2024, kde činí tarifní hodnota částku 50 000 Kč, tj. odměna činí 3 100 Kč. Ke všem úkonům právní služby náleží režijní paušál ve výši 300 Kč. V této fázi řízení tak činily náklady řízení částku 12 200 Kč.

46. Celkem tak náklady řízení činí částku 105 070 Kč (90 870 + 2 000 + 12 200) a z této částky má žalobce právo na 44 %, tj. na částku 46 230,80 Kč. Pokud už byly náklady řízení na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2023, č. j. [spisová značka] žalovanou zaplaceny, pak je na účastnících, aby se vypořádali podle zásad bezdůvodného obohacení.

47. Rovněž nově muselo být rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu, které byly vyčísleny usnesením ze dne 1. 11. 2023, č. j. [spisová značka] částkou 2 537,47 Kč. Povinnost k jejich náhradě byla uložena účastníkům v souladu s § 148 o. s. ř. podle míry jejich procesního úspěchu, tj. žalobci ve výši 28 %, tedy ve výši 710,47 Kč a žalované ve výši 72 %, tedy ve výši 1 827 Kč.

Poučení