24 C 134/2019 - 48

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Švarcovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaného: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] podle části páté o. s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 109.526 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 109.526 Kč od 12. 1. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14 328,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno] [adresa], [tituly za jménem], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 12.6.2019 domáhal změny nálezu finančního arbitra (dále jen FA) ze dne 28. 6. 2018, č. j. [Anonymizováno] potvrzeného rozhodnutím o námitkách č. j. [Anonymizováno] ze dne 11. 4. 2019 tak, aby soud určil, že pojistná smlouva sjednaná mezi účastníky je neplatná a stanovil žalované povinnost uhradit žalobci částku 109.526 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 1. 2017 do zaplacení. Následně svůj nárok omezil pouze na určení povinnosti k plnění uvedeného v předchozí větě.

2. V žalobě tvrdil, že před FA bylo dne 25.1.2017 zahájeno řízení o určení neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 1.8.2011, č. [hodnota] a o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 109.526 Kč se zákonným příslušenstvím. Neplatnost pojistné smlouvy žalobce spatřuje v neplatném sjednání výše nákladů, poplatků a rizikového pojistného, a dále namítl rozpor žalovaným vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Dne 28. 6. 2018 finanční arbitr rozhodl nálezem č. j. [Anonymizováno] tak, že návrh zamítnul. Proti rozhodnutí podal žalobce opravný prostředek, FA rozhodnutím o námitkách č. j. [Anonymizováno] ze dne 11. 4. 2019 své předchozí rozhodnutí potvrdil. Dovodil promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť „subjektivním okamžikem, kdy navrhovatel zjistil skutečnosti, ze kterých mohl dovodit, že právní úkon, na jehož základě plnil, je neplatný, je okamžik, kdy zjistil, že prostředky vynaložil marně a že se mu nedostane očekávané protiplnění“, již k datu výplaty odkupného (12. 3. 2014) „si navrhovatel mohl učinit závěr o tom, že utrpěl finanční ztrátu v souvislosti s pojistnou smlouvou, resp. že se instituce na jeho úkor obohatila, protože věděl, že instituci zaplatil na pojistném více finančních prostředků, než obdržel zpět.“ FA se odmítl zabývat nárokem na zaplacení dlužného odkupného, ačkoliv v řízení neplatnost pojistné smlouvy nekonstatoval a s otázkou neplatnosti pojistné smlouvy se v řízení vůbec nezabýval, neboť akcentoval procesně ekonomický postup; rovněž neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy. FA nemohl ani relevantně vyhodnotit, zda pojistná smlouva byla platná či nikoliv a rovněž nemohl vyhodnotit žalobcem tvrzený úmysl žalované bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Stejně tak nemohl relevantně vyhodnotit nemravnost námitky promlčení, kterou žalobce v řízení namítnul. Žalobou nyní žalobce napadá uvedená rozhodnutí FA z důvodu jejich nesprávného právního posouzení a namítá, že se FA vůbec nezabýval platností smlouvy a o tomto nároku nijak nerozhodnul. Tvrdí, že pojistná smlouva je neplatná, neboť z ní nelze zjistit výpočet případného pojistného plnění. Pokud jde o zánik pojištění pro neplacení pojistného, pak k zániku pojištění pro nezaplacení pojistného došlo v rozporu pojistnými podmínkami a dokonce i v rozporu se zákonem o pojistné smlouvě. Pojistná smlouva proto i nadále trvá. Žalobce má proto naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy, neboť toto určení má význam pro případná budoucí práva a povinnosti z pojistné smlouvy. Dlužnou částku vypočetl jako rozdíl mezi uhrazeným pojistným a výší vyplaceného odkupného. I nyní napadá mravnost námitky promlčení, neboť žalovaný uzavíral pojistnou smlouvu s tím, že je neplatná a tedy s úmyslem se obohatit, přičemž žalobce odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze pod sp.zn. 29 Co 420/2019, kdy soud sice rozhodnul o tom, že smlouva je neplatná, ale vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy s čímž žalobce v bodě I. souhlasí v II. bodě však nikoliv. Zdejší soud dospěl k závěrům a to v řízení vedeném pod sp. zn. 18C 57/2018, že nejenže žalovaná nesdělovala klientům potřebné informace při uzavírání pojistné smlouvy, ale nesdělovala je ani zprostředkovatelů. Žalovaná tedy úmyslně skreslovala realitu a pokud jde o její námitku promlčení, má za to, že tato námitka je nedůvodná, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21Cdo 1566/2017 ze dne 13.2.2019, ve kterém NS dospěl k závěru, že nelze poskytnout právní ochranu takovému jednání, kdy pojistitel vtělí pojistné tabulky do dalšího dokumentu a nikoliv do pojistné smlouvy, přičemž jde o systematické právní jednání, které směřuje k tomu, že pojistitel neměl v úmyslu uzavřít smlouvu platně a dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 329/2010 ze dne 19.12.2010, ve kterém soud dovodil, že musí být zkoumána dobrá víra pojistitele, pokud se dovolává této dobré víry. Dále odkázal na nález ÚS I.ÚS 1737/2008 - smlouva je uzavřena neplatně a námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy zde konstatoval i zdejší soud ve věci sp.zn. 19C 33/2018, kde byl vyslýchán i pojistný matematik.

3. Žalovaný vznesl námitku promlčení veškerých nároků žalobce, neboť již v době uzavření pojistné smlouvy 1. 8. 2011 měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Nejpozději se o vzniku bezdůvodného obohacení mohl žalobce dozvědět při výplatě odkupného dne 12. 3. 2014, jak sám žalobce uvádí v žalobě. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby, neboť návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem byl podán až dne 25. 1. 2017. K údajnému rozporu námitky promlčení s dobrými mravy žalovaný uvádí, že námitka promlčení byla podána v souladu se zákonem a judikaturou a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4221/2009 "[…] dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem […] Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení." (ke stejnému závěru dochází Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 292/2003 či v rozsudku ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Pokud žalobce tvrdí, že pojistná smlouva nebyla sjednána platně, má za to, že tomu tak není a odkazuje na její znění, když došlo k platnému sjednání výše nákladů, poplatků a rizikového pojistného. Upozornil na rozdílný výklad rozsudku Městského soudu v Praze a to sp.zn. 29 Co 420/2019 ve kterém soud naopak dovodil v obdobném případě, že nedochází ke vznesení námitky v rozporu s dobrými mravy a rovněž i pokud jsou smlouva pojistná zanikla, není naléhavý právní zájem na určení její neplatnosti.

4. Finanční arbitr se vyjádřil k veci tak, že při rozhodování vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. 8. 2011 pojistnou smlouvu č. [hodnota], označenou jako životní pojištění [Anonymizováno] Invest s počátkem pojištění dne 5. 8. 2011, ročním pojistným ve výši 75.000 Kč, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití žalobce, s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10.000 Kč. Pojištění sjednané smlouvou zaniklou z důvodu nezaplacení pojistného ke dni 5. 2. 2014 s výplatou nespotřebovaného pojistného ve výši 40.474 Kč dne 12. 3. 2014. Dne 12. 3. 2014 žalovaný vyplatil žalobci odkupné ve výši 40.474 Kč, které neodpovídalo zaplacenému pojistnému, žalobce tak nejpozději v březnu roku 2014 věděl, že žalovanému zaplatil na pojistném více finančních prostředků, než obdržel zpět, a zaznamenal tak svoji majetkovou újmu, resp. zjistil, že se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil, stejně jako měl v té době veškeré potřebné údaje k tomu, aby mohl objektivně zjistit rozsah tohoto bezdůvodného obohacení. Od března 2014, kdy počala běžet subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a obdobně ve smyslu § 106 odst. 1 občanského zákoníku, svá práva po dobu dvou let u soudu (finančního arbitra) neuplatnil, právo na vydání bezdůvodného obohacení (případně na náhradu škody) se v celém rozsahu promlčelo nejpozději v březnu roku 2016. Nezjistil ani rozpor námitky promlčení s dobrými mravy.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud tento skutkový stav věci: Dne 25. 1. 2017 podal žalobce návrh na zahájení řízení před FA proti instituci – [právnická osoba] a.s., návrhem se domáhal vydání bezdůvodného obohacení v částce 109 526 Kč s příslušenstvím ve výše zákonného z prodlení ode dne marného uplynutí termínu stanoveného v příslušné předžalobní výzvě, in eventum, aby určil arbitr novou výši odkupného, a v případě, že arbitr nerozhodne o vydání bezdůvodného obohacení, aby určil, že smlouva je neplatná. (návrh na zahájení řízení ze dne 25.1.2017) Žalobce a žalovaný prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele uzavřeli dne 1. 8. 2011 smlouvu o životním pojištění [Anonymizováno] č. [hodnota] na formuláři žalované, její nedílnou součástí jsou obchodní podmínky uvedené v prohlášení, doplňkové pojistné podmínky a všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění k datu 14.9.,2004, všeobecné pojistné podmínky pro pojištění pro případ [podezřelý výraz], zvláštní pojistné podmínky pro výplatu denní dávky při pracovní neschopnosti, všeobecné pojistné podmínky pro pojištění plateb pojistného při pracovní neschopnosti a podpory pobytu v [podezřelý výraz] a pojištění finančních ztrát, splátek úvěru při ztrátě příjmů, asistence při [podezřelý výraz], smlouva byla uzavřena zmocněncem na základě smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení, kterou [právnická osoba] zmocnila jako zástupce k uzavírání smluv v [Anonymizováno], příloha ke smlouvě o nevýhradním obchodním zastoupení. (smlouva včetně obchodních podmínek a smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení) Žalovaný informoval žalobce o aktuálním stavu pojistné smlouvy dne 3. 12. 2013, v němž uvádí, že stav pojistné smlouvy ke dni 3. 12. 2013 činí na běžném pojistném zaplaceném od počátku pojištění částkou 150 000 Kč . (aktuální stav pojistné smlouvy ze dne 3.12.2013) Dopisem ze dne 7. 3. 2014 oznámil žalovaný žalobci, že ke dni 5. 2. 2014 zaniká jeho životní pojištění, důvodem zániku je neplacení pojistného. Oznámení obsahuje i sdělení o výplatě částky stanovené podle pojistně technických zásad k datu zániku pojištění. (Oznámení žalované o zániku životního pojištění ze dne 7.3.2014 adresované žalobci) Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 22. 12. 2016, jak k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy č. [hodnota] z 1. 8. 2011, a požadoval úhradu částky 109 526 Kč. Výzva byla doručena žalovanému 27. 12. 2016. (výzva k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy či její části ze dne 22.12.2016 vč. doručenky) Žalovaný reagoval na výzvu dopisem ze dne 13. 1. 2017 tak, , že pojištění sjednané smlouvou ze dne 1. 8. 2011 zaniklo pro neplacení ke dni 4. 2. 2014 a vzhledem k tomu, že klient v mezidobí žádným způsobem nereagoval, je jeho nárok promlčen. (stanovisko žalované k výzvě o vydání bezdůvodného obohacení ze dne 13.1.2017) V článku kauza [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) z roku 2005 uvádí mimo jiné [právnická osoba] u produktu [Anonymizováno] a jeho variant s veřejně pojistnou částku a ani nemůže, neboť hodnota plnění je vázána na hodnoty podílových jednotek, jedná se o investiční pojištění, klient sice při uzavření smlouvy obdrží modelový případ, veškeré bonity na něm jsou ale informativní a nemohou být klientem jakýmkoliv způsobem nárokovány. (články z časopisu [právnická osoba] tzv. [Anonymizováno] z roku 2005. V článku [Anonymizováno] na webu [Anonymizováno] z roku 2007 popisuje nepřehlednost těchto smluv [právnická osoba] a nejasnost poplatků .(článek Fin expert) V článku ze 14. 5. 2008 nazvaném Porovnejte si poplatky pojištění autor [jméno FO] v porovnává poplatky ve smlouvách výše poplatků vytčeny produktů investiční životního pojištění je vyšší, než se obecně předpokládá a daňová výhoda je většinou nenahradí (článek Porovnejte si poplatky u pojištění ze 14.5.2008) Žalobce sám v doplnění návrhu ze dne 24. 3. 2017 adresovaném arbitrovi tvrdí a dokládá, že v daném případě zaniklo pojištění ke dni 2. 5. 2014, s výplatou odkupného ve výši 40 474 Kč, odkupné bylo vyplaceno dne 6. 4. 200, smlouva zanikla pro neplacení pojistného. (vyjádření navrhovatele k odstranění nedostatku návrhu ze dne 24.3.2017) Dne 6. 4. 2014 byla žalobci vyplacena částka odkupného výši 40 474 Kč na základě poštovní poukázky ze dne 12. 3. 2014. (poštovní poukázka) Finanční arbitr rozhodl ve věci pod sp.zn. FA 67521/2017 o návrhu žalobce nálezem ze dne 28.6.2018, č.j. FA/ SR/ZP/91/2017-3, kterým návrh podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítnul. Vzal za prokázané, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout nejpozději v březnu 2014 a marně uplynula nejpozději v březnu 2016, tedy před zahájením řízení před finančním arbitrem, když řízení bylo pro, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou zaniklo v důsledku neplacení pojistného nejpozději ke dni 5. 2. 2014, instituce z pojistné smlouvy vyplatila 12. 3. 2014 odkupné ve výši 40 474 Kč, a v tento okamžik si mohl navrhovatel učinil závěr o tom, že utrpěl finanční ztrátu v souvislosti s pojistnou smlouvou, respektive, že se instituce na jeho úkor obohatila. Navrhovateli proto nesvědčí nárok na vydání částky požadované v návrhu ve výši 109 526 Kč s příslušenstvím, neboť promlčený, finanční arbitr současně nezjistil, že by měl navrhovatel naléhavý právní zájem na určení neplatnosti ujednání o nákladech a poplatcích pojistné smlouvy. (nález) O námitkách navrhovatele rozhodnout rozhodnutím ze dne 11.4.2019, č.j. FA/SR/ZP/91/2017-31, že s ohledem na promlčení, není důvodu měnit stanovisko, a neshledal důvod zabývat se nárokem doplacení odkupného ani výší bezdůvodného obohacení, neboť tyto nároky jsou promlčeny a pokud jde o návrh na určení neplatnosti pojistné smlouvy, není zde dán naléhavý právní zájem na tomto určení, navrhovatel se domáhal určení neplatnosti pojistné smlouvy, nikoliv její platnosti. Rozhodnutí o námitkách bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 12. 4. 2019 (rozhodnutí o námitkách, doručenka) Žalovaný vyčíslil pojistné zaplacené na pojistnou smlouvu k 25. 3. 2019 částkou 150 000 Kč (výpis o přehledu plateb žalobce k 25.3.2019)

6. Návrh na provedení důkazy dalšími předloženými články, výslechem svědků, dalších listin a zbylou částí spisu FA, nad rámec již čtených důkazů, soud pro nadbytečnost zamítnul, neboť měl na základě provedeného dokazování dostatečně zjištěný skutkový stav pro náležité posouzení nároku uplatněného žalobou.

7. Na základě takto provedeného dokazování a zhodnocení důkazů v souladu s ustanovení § 132 o. s. ř. dospěl soud závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

8. Žaloba je včasná, neboť byla podána 12.6.2019, tedy ve dvouměsíční lhůtě stanovené ust. § 247 odst. 1 o.s.ř., když rozhodnutí o námitkách bylo právnímu zástupci žalobce doručeno 12. 4. 2019.

9. Žalobce se domáhal přezkumu citovaných rozhodnutí FA ve věci žalobce, který se primárně domáhal vydání bezdůvodného obohacení v částce, která je požadována i touto žalobou, eventuálně jiné částky výše odkupného, a případně i určení neplatnosti pojistné smlouvy. FA svým nálezem návrh žalobce jako celek zamítnul a následně rozhodnutím o námitkách svůj nález potvrdil. Dospěl k závěru o promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení i na vydání jakéhokoliv jiného plní s ohledem na uplynutí promlčecí doby, přičemž zároveň neshledal námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, když žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o životním pojištění dne 1. 8. 2011, smlouva zanikla pro neplacení pojistného ke dni 5. 2. 2014, což žalovaný oznámil žalobci dopisem 7. 3. 2014 a dne 6. 4. 2014 žalobci vyplatil částku odkupného výši 40 474 Kč poštovní poukázkou ze dne 12. 3. 2014, přičemž dospěl k závěru, že žalobci počala promlčecí doba běžet v přenu 2014 a marně tak uplynula v březnu 2016. Pokud jde o nárok na určení neplatnosti, konstatoval nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení. FA se tady zabýval všemi nároky uplatněnými v návrhu.

10. Nárok žalobce soud posoudil podle ustanovení § 3028 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), přičemž se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení i námitkou její rozpornosti s dobrými mravy v souladu ustanovením § 107 odst. 3 obč. zák. Podle § 107 odst. 1 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za 10 let ode dne, kdy k němu došlo. V řízení před soudem bylo prokázáno, že pojistná smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným zanikla pro neplacení pojistného ke dni 5. 2. 2014 a dne 6. 4. 2014 byla žalobci poštovní poukázkou vyplacena částka 40 474 Kč. Nejpozději dne 6. 4. 2014 se tedy žalobce dozvěděl o tom, že neobdrží částku odpovídající pojistnému, kterou na pojištění uhradil. Dne 6. 4. 2014 mu proto začala plynout dvouletá promlčecí doba dle § 107 odst. 2 o.s.ř., přičemž tato doba marně uplynula 6. 4. 2016. Domáhal-li se žalobce návrhem podaným u finančního arbitra vydání bezdůvodného obohacení až 25.1.2017, domáhal se takového plnění v době, kdy již byl jeho nárok zcela promlčen, závěr finančního arbitra o tom, že nárok je promlčen vyjádřený v nálezu i v rozhodnutí o námitkách je proto správný. Namítá-li žalobce, že žalovaný se na jeho úkor obohatil úmyslně, když již při sjednávání pojistné smlouvy věděl, či že tato je neplatná, soud takový názor nesdílí a není zde ani prostoru pro prodloužení promlčecí doby na tři roky podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák., neboť o způsobu sjednání smlouvy bezpochyby věděli oba dva účastníci sjednávané smlouvy a nelze proto z toho dovozovat, že by žalovaný uzavřel smlouvu s úmyslem se pouze bezdůvodně obohatit. Takový názor potvrzuje i skutečnost, že žalovaný bez jakékoliv aktivity žalobce dobrovolně vyplatil žalobci odkupné v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvou. Úmysl uzavřít neplatnou smlouvu nelze dovodit ani ze žalobcem předkládaných článků z roku 2005 až 2008, neboť nejde k publikaci názorů přímo žalovaným, nýbrž třetími osobami. Naopak lze těchto článků dovodit, že žalobce si po jejich přečtení mohl být vědom, že vstupuje do smluvního vztahu, který někteří odborníci považují za problematický. Závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu I. ÚS 1737/08 na popsané jednání v této věci vztáhnout nelze, neboť se v uvedené týkaly jiného právního jednání a jiného skutkového stavu věci. Tvrzeným úmyslným jednáním žalovaného při sjednávání pojistné smlouvy se soud již zabýval výše. Konečně je třeba doplnit, že pokud má žalobce za to, že smlouva byla od počátku neplatná, promlčovala se každý uhrazená částka pojistného zvlášť s počátkem promlčení ode dne její úhrady a veškeré promlčecí doby proto uplynuly již dva roky po jejich úhradě. Vzhledem k tomu, že pojištění zaniklo pro neplacení pojistného, uplynuly by všechny promlčecí doby ještě dříve, než dovozuje soud z počátku plynutí ode dne vyplacení odkupného. Z popsaného jednání žalovaného proto nelze shledat ani nemravnost vznesené námitky promlčení. Pokud žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010 a poukazoval na dobrou víru žalobce, pak nezbývá než uvést, že žalobce, kterému bylo v roce 2014 vyplaceno odkupné a od té doby se o svá práva nezajímal a nebral nelze přičítat jakékoliv jednání v dobré víře. A odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, uveřejněný pod číslem 113/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, pokud se týká platnosti sjednané pojistné smlouvy s ohledem na neprůkaznost seznámení žalobce s pojistnými podmínkami, soud uvádí, že se závary v něm vyslovenými s ohledem na požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení pro nadbytečnost nezabýval, a konečně sám žalobce žalobu co do určovacího nároku omezil. Odkazovali-li účastníci na rozhodnutí odvolacího soudu, tak tyto soud nemá k dispozici, pročež se k nim nelže ani vyjádřit. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na vydání požadovaného bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplaceném pojistném je promlčený, pročež závěr vyslovený finančním arbitrem v nálezu i v rozhodnutí o námitkách správný, a proto žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnul.

11. S ohledem na závěry v předchozím odstavci a vzhledem částečnému zpětvzetí žaloby, pokud se týkala nároku na určení neplatnosti pojistné smlouvy, se soud nezabýval dalšími vznesenými námitkami ohledně neplatně sjednaných úroků, poplatků aj.

12. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. k, podle kterého účast, který byl ve věci neúspěšný, povinnost účast účelně vynaložené náklady řízení, žalovaný proto v řízení zastoupen advokátem, přičemž účelně vynaložené náklady soud vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, kdy jej podle § 9 odst. 4 písm. t) se považuje za tarifní hodnotu částka 50 000 Kč podle § 7 a odst. 5 je pak vyčíslená mimosoudnímu mimosmluvní odměna částku 3 100 Kč za 1 úkon právní služby. Advokát vykonal celkem [hodnota] a půl úkonu právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 29. 7. 2020 a polovinu úkonu za účast na vyhlášení rozsudku dne 4. 8. 2020. Takto vyčíslené odměně náleží podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů částkou 300 Kč za 1 úkon právní služby, v souhrnu částkou 1 200 Kč. Takto vyčíslené částky jsou podle § 151 odst. 1 o. s. ř. zvýšeny 21 % (tj. 2 278,50 Kč) , když advokát žalovaného je plátcem této daně . Celkem tak účelně vynaložené náklady činí částku 14 328,50 Kč. Plnění k rukám advokáta je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

13. Lhůta k plnění byla stanovená podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení