24 C 14/2023 - 94

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 353 024,29 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 353 024,29 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8.12.2022 domáhá po žalovaném zaplacení nadepsané částky z titulu náhrady škody s odůvodněním, že žalobkyně měla u žalovaného veden účet stavebního spoření č. [č. účtu], z něhož byla na základě exekučního příkazu č.j. [spisová značka] z 8.11.2016 žalovaným stržena dne 16.11.2017 částka 706 048,56 Kč. Daný exekuční příkaz však byl vydán na manžela žalobkyně, která v daném exekučním řízení vystupovala jako manželka povinného. Ve smyslu ust. § 304b o.s.ř. ve spojení s ust. § 307 odst. 1 o.s.ř. měl žalovaný vyplatit žalobkyni polovinu částky nacházející se na daném účtu (v žalované výši), když žalobkyně o tuto výplatu zažádala dne 29.11.2017. Žalovaný však danou částku žalobkyni nevyplatil, pouze jí oznámením z 30.11.2017 sdělil, že veškeré peněžní prostředky z daného účtu vyplatil soudní exekutorce. Žalovaný tak porušil svou zákonnou povinnost uskutečnit převod peněžních prostředků na základě daného exekučního příkazu pouze v rozsahu peněžních prostředků přesahujících částku ve výši poloviny peněžních prostředků nacházejících se na daném účtu v okamžiku doručení exekučního příkazu, dále svou povinnost ponechat částku ve výši 353 024,29 Kč na daném účtu i po vyrozumění o nabytí právní moci daného exekučního příkazu, povinnost tuto částku na žádost vyplatit žalobkyni; jakož i svou smluvní povinnost vůči žalobkyni dle mezi nimi uzavřené smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota], a to tím, že žalovanou částku odeslal soudní exekutorce, ačkoli k tomuto neměl souhlas žalobkyně. Tímto jednáním žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši žalované částky 353 024,29 Kč, za kterou je žalovaný odpovědný, když je dána i příčinná souvislost, neboť pouhé jednání soudní exekutorky (byť nesprávné) nemohlo danou škodu způsobit, protože žalovaný v tomto stádiu exekuce vystupoval samostatně a bylo jeho povinností odepsat z daného účtu správnou částku; právě to, že žalovaný tuto svou zákonnou povinnost porušil, pak bylo bezprostřední příčinou vzniku škody v dané výši. Žalobkyně se proto touto žalobou domáhá zaplacení částky 353 024,29 Kč, kterou žalovaný nezaplatil přes upomínku z 5.9.2022, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění (která uplynula 30.11.2017), tj. od 1.12.2017 až do zaplacení. K vznesená námitce promlčení žalobkyně doplnila, že na základě komunikace s žalovaným (dle jeho argumentace) uplatnila daný nárok nejprve vůči státu a až z tohoto soudního řízení se dozvěděla (poprvé v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, sp.zn. 47 C 111/2020 z 29.6.2022), že osobou odpovědnou za danou škodu je právě žalovaný, do té doby se odpovědnost žalovaného nejevila dostatečně pravděpodobnou (viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 25 Cdo 1510/2019); žalobkyni tedy začala běžet subjektivní promlčecí lhůta až od tohoto okamžiku, kdy teprve získala povědomost nejen o vzniku škody, ale i o totožnosti za ni odpovědné osoby. Mezi účastníky kromě toho minimálně od roku 2019 probíhala mimosoudní jednání o daném nároku žalobkyně, která žádná ze stran výslovně neukončila, proto v daném případě nezačala znovu běžet promlčecí lhůta. Nadto je vznesená námitka promlčení v daném případě v rozporu s dobrými mravy, když to byl sám žalovaný, kdo opakovaně utvrzoval žalobkyni v tom, že za danou škodu je odpovědný stát (soudní exekutorka), žalobkyně tedy v daném případě neuplatnila svůj nárok vůči žalovanému opožděně z důvodu své liknavosti či nedbalosti, ale pro zdrženlivost vůči žalovanému, jehož odpovědnost se v dané době nejevila dostatečně pravděpodobnou, resp. od nějž žalobkyně důvodně očekávala smírné řešení; uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného je tak výrazem zneužití tohoto práva na úkor žalobkyně, která marné uplynutí promlčecí doby nezavinila.

2. Žalovaný ve věci samé především učinil nesporným, že pro žalobkyni vede účet č. [č. účtu], z něhož dne 16.11.2017 proběhlo odepsání částky 706 048,58 Kč na základě exekučního příkazu v rámci exekuce vedené pod sp.zn. [spisová značka], což oznámil žalobkyni dopisem z 21.11.2017. Žalobkyně žalovanému dopisem z 29.11.2017 sdělila, že podala návrh na odklad a zastavení dané exekuce. V rámci písemné komunikace ohledně daného nároku probíhající i v roce 2019 žalovaný sdělil žalobkyni své argumenty pro to, že v daném případě nepostupoval v rozporu s exekučním příkazem ani zákonem, zároveň však projevil ochotu ke smírnému mimosoudnímu vyrovnání a navrhl žalobkyni jednání o výši mimosoudního vypořádání, na což však žalobkyni nijak nereagovala; mezi účastníky proto nedošlo k žádné dohodě o mimosoudních jednáních (nemohlo tak ani dojít ke stavění promlčecí doby). Žalovaný proto vznesl námitku promlčení daného nároku, když o odepsání dané částky, a důvodech k tomuto jednání žalovaného, věděla žalobkyně již od listopadu 2017. Žalobkyně tedy již od okamžiku odepsání dané částky měla k dispozici veškeré podstatné údaje pro úsudek o výši škody a škůdci, tedy bylo pouze na její úvaze, jaké případně nároky uplatní u soudu (viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 25 Cdo 4725/2010), když rovněž byla již v této době zastoupena advokátem, a např. již dopisem z 17.6.2019 vůči žalovanému uplatnila daný nárok včetně jasně prezentovaného právního názoru o odpovědnosti žalovaného. Žalovaný tedy žalobkyni nijak nebránil v uplatnění jejích práv u soudu ani neslíbil úhradu sporného nároku. Námitka promlčení tedy v daném případě není v rozporu s dobrými mravy, když motivací žalovaného není úmysl poškodit či znevýhodnit žalobkyni, ale pouze uplatnit svá zákonná práva. Kromě toho žalovaný považuje nárok žalobkyně za nedůvodný, když neporušil zákonnou povinnost, neboť v době odepsání dané částky z účtu žalobkyně měl za to, že má povinnost ponechat polovinu prostředků na účtu manžela povinného jen do doručení vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce, když z tehdejšího znění o.s.ř. nebyl zřejmý opačný postup; pozdější judikatorní vyjasnění daných postupů nemůže jít k tíži žalovaného. Stejně tak žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného a tvrzenou škodou, když za vedení (nadto šikanózního) exekučního řízení odpovídá exekutor. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Vůči povinnému – manželu žalobkyně byl dne 8.11.2016 vydán exekuční příkaz č.j. [spisová značka] exekutora Exekutorského úřadu [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO] (dále též jen „Exekuční příkaz“), jímž bylo přikázáno provedení exekuce k uspokojení tam specifikované pohledávky přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného - žalobkyně u žalovaného č. [č. účtu] (dále též jen „Účet“); v Exekučním příkazu bylo uvedeno poučení, že „peněžnímu ústavu se přikazuje, aby od okamžiku, kdy mu bude doručen tento exekuční příkaz, z výše uvedeného účtu manžela povinného nevyplácel peněžní prostředky přesahující dvojnásobek životního minima jednotlivce stanoveného zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž byl peněžnímu ústavu doručen tento exekuční příkaz, neprováděl na ně započtení a ani jinak s nimi nenakládal, a to až do výše vymáhané pohledávky a nákladů exekuce“ a že „peněžní ústav vyplatí manželu povinného na jeho žádost peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima a částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž byl peněžnímu ústavu doručen tento exekuční příkaz…“ Dané exekuční řízení bylo dosud nepravomocně zastaveno s tím, že soud daný exekuční návrh a tedy i předmětnou exekuci shledal šikanózním; povinný (manžel žalobkyně) podal dne [datum] u [soud] návrh na povolení oddlužení, dne [datum] bylo rozhodnuto o jeho úpadku spojeného s povolením oddlužení (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] z [datum], č.j. [spisová značka], sp.zn. exekutora [spisová značka]).

5. Žalobkyně žalovanému e-mailem 29.11.2017 sdělila, že byla vyrozuměna o postupu dle Exekučního příkazu, že je v daném exekučním řízení v postavení manželky povinného a že podala návrh na odklad i zastavení dané exekuce s tím, že na Účtu se nacházejí pouze její výlučné finanční prostředky nespadající do společného jmění manželů; žalovaný k tomu e-mailem z 30.11.2017 žalobkyni sdělil, že na základě doručení vyrozumění o nabytí právní moci Exekučního příkazu dle § 307 o.s.ř. provedl dne 16.11.2017 výplatu finančních prostředků z Účtu exekutorce, doporučil žalobkyni obrátit se na příslušného exekutora. Účastníci též na jednání soudu dne 13.4.2023 učinili nespornými tvrzení, že na základě Exekučního příkazu byla mimo jiné žalovaná částka skutečně stržena z Účtu (stavebního spoření žalobkyně č. [č. účtu]) dne 16.11.2017.

6. Dopisy ze dne 30.5. a 17.6.2019[Anonymizováno]žalovaný žalobkyni k její žádosti z 7.5.2019 o vyplacení částky 353 024,29 Kč (jako poloviny peněžních prostředků nacházejících se na Účtu v den obdržení Exekučního příkazu) sdělil k judikátu Nejvyššího soudu, na který žalobkyně ve své žádosti odkazovala, své jiné právní stanovisko; setrval na tom, že jednal v souladu s tehdejší právní úpravou, když po doručení vyrozumění o doložce provedení exekuce odepsal vymáhanou pohledávku s tím, že žalobkyně měla žalovaného požádat o výplatu daných peněžních prostředků (což však neučinila po dobu více než 1 roku); doporučil žalobkyni, nechť dané nároky vymáhá po exekutorovi s odkazem na nesprávný úřední postup; „s ohledem na vleklost soudních sporů a nákladů s tím spojených“ však žalobkyni zároveň navrhl mimosoudní vyrovnání s tím, že navrhuje jednání o výši případného mimosoudního vyrovnání v dané věci.

7. Žalobkyně dopisy z 29.4 a 5.9.2022 požádala žalovaného o vyplacení žalované částky, jako dvojnásobku životního minima a částky ve výši poloviny peněžních prostředků na Účtu k okamžiku doručení Exekučního příkazu, s tím, že tato částka byla žalovaným zaslána exekutorovi neoprávněně.

8. Žalobkyně se domáhá náhrady škody ve výši 353 024,29 způsobené jí vyplacením finančních prostředků z účtu žalobkyně č. [č. účtu] dne 16.11.2017 dle Exekučního příkazu též vůči ČR – Ministerstvu spravedlnosti s tím, že daný postup byl i nesprávným úředním postupem v daném exekučním řízení; rozsudek Městského soudu v Praze z 11.11.2021, č.j. 53 Co 285/2021-149 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 z 7.4.2021, č.j. 47 C 111/2020-120, jimiž byla tato žaloba žalobkyně vůči státu zamítnuta, byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 27.4.2022, č.j. 30 Cdo 868/2022-172 s tím, že právní posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním žalobkyně (která nepožádala po dobu jednoho roku o výplatu jedné poloviny finančních prostředků nacházejících se na daném účtu vedeném žalovaným) a vznikem škody učiněné odvolacím soudem je nesprávné, když dané jednání žalobkyně nebylo způsobilé vyvolat vznik této škody, neboť pokud by nedošlo ke stržení peněžních prostředků na základě příkazu exekutora, dané peněžní prostředky by se na účtu stále nacházely a žalobkyni by tak nevznikla škoda.

9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když jiné důkazy ani nebyly navrhovány, provedené důkazy považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

10. Právně soud věc posoudil dle ust. § 2910 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle jehož škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

11. Dle § 2915 odst. 1 věta první o.z. je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně.

12. Dle § 609 věta první o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

13. Dle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2).

14. Dle § 620 odst. 1 věta první o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě.

15. Dle § 629 odst. 1 o.z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

16. Dle § 647 o.z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

17. Podle ust. § 262a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2021 (dále jen „o.s.ř.“) jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.

18. Dle § 304b o.s.ř. se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu (odst. 1 věta první). Je-li výkon rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4 nevztahují se zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 na částku ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku podle odstavce 1. Peněžní prostředky podle předchozí věty vyplatí peněžní ústav manželovi povinného na jeho žádost. O tom musí být manžel povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen (odst. 4).

19. V daném případě se žalobkyně domáhá vůči žalovanému náhrady škody, která jí vznikla v příčinné souvislosti s tím, že žalovaný porušil zejména zákonnou povinnost dle ust. § 304b odst. 4 o.s.ř., resp. příp. i svou povinnost dle smlouvy uzavřené mezi účastníky, když na základě Exekučního příkazu vyplatil exekutorovi veškeré prostředky nacházející se na Účtu namísto toho, aby jejich polovinu vyplatil na žádost žalobkyni.

20. Žalovaný tvrdí, že jednal v souladu s tehdy platným a účinným zněním zákona, tedy své povinnosti neporušil; dále vznesl námitku promlčení žalovaného nároku.

21. Soud se primárně zabýval tím, zda jsou v daném případě dány podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu. Těmi jsou zaviněné porušení zákonné povinnosti ze strany žalovaného, vznik škody na straně žalobkyně a příčinná souvislosti mezi tímto porušením povinnosti a vznikem škody v dané výši.

22. Mezi účastníky nebylo sporu o tom (účastníci učinili zcela nesporným), že na základě Exekučního příkazu žalovaný dne 16.11.2017 učinil z Účtu žalobkyně, jako manželky povinného, dle Exekučního příkazu výplatu veškerých tam se ke dni doručení Exekučního příkazu nacházejících finančních prostředků, tj. finančních prostředků včetně žalované částky, která představovala jednu polovinu prostředků na Účtu se k tomuto okamžiku nacházejících.

23. Žalovaný tvrdí, že výplatu veškerých těchto prostředků provedl v souladu s tehdy platným a účinným zněním o.s.ř. Soud však v tomto rozsahu odkazuje na v té době již existující judikaturu řešící obdobný případ (pouze se týkající vymezených - exekucí nepostižitelných - prostředků na účtu povinného samotného), z něhož již bylo možno usuzovat na správný výklad ust. § 304b odst. 4 o.s.ř. (ve znění účinném do 30.6.2021). Soud tak odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3524/2015, dle něhož „z ustanovení § 304b odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, nelze dovozovat, že se ochrana peněžních prostředků ve výši dvojnásobku životního minima uplatní pouze do okamžiku odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle ustanovení § 307 odst. 1 o. s. ř., naopak tyto prostředky musí povinnému zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí“. Již z takto zaujatého postoje NS ČR je zřejmé, že se ochrana (v daném ustanovení zákona vymezených) peněžních prostředků (zde na účtu povinného) poskytuje i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. S ohledem na prakticky shodnou formulaci vyloučení zákazů dle § 304 odst. 1, odst. 3 v ust. § 304b odst. 1, odst. 4 o.s.ř. (ve znění účinném do 30.6.2021) nejeví se reálným žádný důvod, proč by se ochrana peněžních prostředků ve výši poloviny peněžních prostředků (opět přesně vymezených v daném ustanovení zákona) na tam uvedených účtech (manžela povinného) se nacházejících k okamžiku doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí peněžnímu ústavu měla řídit jakýmikoli jinými principy, než již těmi specifikovanými ve výše uvedeném rozsudku NS ČR, když se jedná o obdobné instituty, mající obdobný charakter ochrany určitých přesně vymezených peněžních prostředků nacházejících se na účtech přesně určených osob. Dle soudu tedy i ze znění ust. § 304b odst. 1 odst. 4 o.s.ř. (ve znění účinném do 30.6.2021) lze dovodit, že peněžní prostředky ve výši jedné poloviny prostředků na účtu se nacházející k okamžiku doručení usnesení o nařízení exekuce peněžnímu ústavu musely dle tohoto zákonného ustanovení zůstat k dispozici manželu povinného i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; fakticky i proto není u těchto prostředků vůbec určena jakákoli lhůta pro výzvu ze strany manžela povinného k jejich výplatě ze strany peněžního ústavu, neboť tyto prostředky dle dikce daného zákonného ustanovení vůbec nemohou být exekucí postiženy, tedy ze strany žalovaného neměly být vůbec vyplaceny, ale měly být ponechány na Účtu, aby mohly být kdykoli později na žádost žalobkyně vyplaceny. O těchto svých povinnostech byl přitom žalovaný řádně poučen v textu Exekučního příkazu samotného.

24. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný vyplacením veškerých finančních prostředků z Účtu dne 16.11.2017 na základě Exekučního příkazu zaviněně porušil svou zákonnou povinnost stanovenou mu ust. § 304b odst. 4 o.s.ř., neboť dle citovaného ustanovení měl polovinu těchto prostředků, tj. částku ve výši 353 024,29 Kč (jak její výše mezi účastníky nebyla sporována) ponechat na Účtu a k případné žádosti žalobkyni jí tyto prostředky vyplatit.

25. Žalovaný však již e-mailem z 30.11.2017 žalobkyni sdělil, že tato výplata není možná, neboť veškeré finanční prostředky z Účtu vyplatil exekutorovi; následně prostředky odmítl vyplatit žalobkyni i k její výzvě ze 7.5.2019.

26. Žalovaný tedy zaviněně porušil svou shora uvedenou zákonnou povinnost, přičemž žalobkyni tím vznikla škoda v žalované výši. Soud přitom shledal i příčinnou souvislost mezi tímto porušením zákonné povinnosti žalovaným a vzniklou škodou v žalované výši, neboť pokud by žalovaný dané finanční prostředky exekutorovi nevyplatil, na Účtu by se (bez ohledu na případný nesprávný úřední postup exekutora, tj. bez ohledu na případnou odpovědnost dalších osob za takto vzniklou škodu ve smyslu ust. § 2915 odst. 1 o.z.) tyto finanční prostředky stále nacházely a žalobkyni by mohly být vyplaceny, tedy škoda v dané výši by jí nevznikla. Dané jednání žalovaného tak bylo bezprostřední příčinou vzniku škody žalobkyni v žalované výši. Soud tak shledal splněné veškeré podmínky odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni v žalované výši dle ust. § 2910 o.z.

27. Soud se však dále zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným dle § 610 o.s.ř. a dospěl k závěru, že je důvodná. Ve smyslu ust. § 620 odst. 1 o.z. dle v tomto směru již zcela ustálené soudní judikatury platí, že pro vědomost o výši škody a o škůdci postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo konkrétně je škůdcem, přičemž se nevyžaduje, aby poškozený znal např. přesně rozsah odpovědnosti, případně míry účasti jednotlivých škůdců, postačuje znalost poškozeného o pravděpodobné totožnosti odpovědných osob. V daném případě žalobkyně (i s ohledem na výše učiněné právní závěry ohledně výkladu ust. § 304b odst. 4 o.s.ř. ve spojení s tehdy existující judikaturou, kterou žalobkyně zjevně znala, neboť na ni sama odkazovala již ve své komunikaci s žalovaným ze 7.5.2019, jak plyne z dopisu žalovaného žalobkyni z 17.6.2019) měla vědomost o veškerých ve věci rozhodných skutečnostech, z nichž bylo možno usuzovat a činit závěry ohledně výše škody i osoby škůdce (případně více solidárních škůdců, když v úvahu přicházelo pochybení exekutora či banky, příp. obou) již ke dni vyplacení daných finančních prostředků, resp. ke dni, kdy jí tato skutečnost byla žalovaným výslovně oznámena jeho e-mailem ze dne 30.11.2017, když žalobkyně se na žalovaného ohledně daného nároku poprvé obrátila již e-mailem z 29.11.2017 (a následně včetně odkazu na příslušnou judikaturu i žádostí o výplatu ze 7.5.2019, tj. již v době kdy i byla zastoupena advokátem), jak plyne z dopisu žalovaného ze 17.6.2019.

28. Soud přitom nevešel na argumentaci žalobkyně, že došlo ke stavění promlčení lhůty dle ust. § 647 o.z., neboť v daném případě bylo prokázáno, že mezi účastníky v dané době (od června 2019) neprobíhala žádná mimosoudní jednání ohledně daného nároku. Z dopisu žalovaného žalobkyni z 17.6.2019 pouze plyne, že žalovaný žalobkyni učinil tímto dopisem nabídku na zahájení takovýchto mimosoudních jednání, žalobkyně však v řízení ani netvrdila, že by na tuto nabídku jakýmkoli způsobem reagovala, či že by ji dokonce jakýmkoli právně relevantním způsobem přijala. Mezi účastníky tak zjevně nebyla jakýmkoli způsobem uzavřena dohoda o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka, když nabídka žalovaného k mimosoudním jednáním nebyla žalobkyní nijak akceptována.

29. Soud pak v daném případě s přihlédnutím ke všem jeho konkrétním skutečnostem neshledal, že by námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Přitom vyšel opět zejména z toho, že žalobkyně již od 30.11.2017 znala veškeré ve věci rozhodné skutečnosti, s žalovaným ohledně daného nároku komunikovala a opakovaně jej vyzývala k jeho zaplacení. Žalovaný sice v této komunikaci svou případnou odpovědnost popíral, avšak dále pouze žalobkyni sděloval svou právní argumentaci k jím zaujatým výkladům předmětných ustanovení zákona; nadto byl ochoten s žalobkyní mimosoudně jednat, na což však (jak je uvedeno již výše) žalobkyně o své vlastní vůli nijak nepřistoupila. Žalovaný tedy žalobkyni žádným způsobem v rozporu s dobrými mravy nepřesvědčoval o tom, aby vůči němu nebyl daný nárok řádnou cestou práva uplatněn, ani tomu nijak aktivně nebránil, rovněž však ani žalobkyni neutvrzoval v tom, že např. bude plnit dobrovolně. Bylo proto zcela na vůli žalobkyně (při vědomí všech skutkových okolností), jaké právní prostředky zvolí ke své obraně, nic jí objektivně nebránilo uplatnit daný nárok vůči žalovanému (jako např. jednomu z více možných škůdců) žalobou řádně a včas. Žalobkyně však ze svých více v úvahu přicházejících nároků zvolila cestu soudního vymáhání náhrady škody po státu (viz řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 splz. 47 C 111/2020), zároveň však u soudu nepodala včas žalobu zároveň proti žalovanému. Soud proto uzavřel, že daný nárok mohla žalobkyně vůči žalovanému uplatnit již ode dne následujícího po tom, kdy se dozvěděla o výplatě předmětných finančních prostředků, tj. již dne 1.12.2017. Daný nárok se tak vůči žalovanému dle § 619 ve spojení s § 629 odst. 1 o.z. promlčel dne 1.12.2020. Žaloba byla podána až dne 8.12.2022. Soud proto žalobu z důvodu promlčení uplatněného nároku zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Ta sestává paušální náhrady hotových výdajů za 7 úkonů (vyjádření ve věci samé 18.1.2023, 24.2.2023, 26.4.2023, 2xpříprava na jednání soudu, účast na jednání soudu dne 13.4.2023, 15.6.2023, ) po 300 Kč dle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 2 100 Kč.

Poučení