24 C 147/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro: podle zákona č. 82/1998 sb. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 26 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% z této částky ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 124 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 150 000 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení z titulu odčinění nemajetkové újmy, která měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou přestupkového řízení vedeného Magistrátem hlavního města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně Ministerstvem dopravy pod sp. zn. [číslo]. Chtěl odškodnit za období [datum] - [datum], avšak měl za to, že řízení trvalo déle, když bylo zahájeno kontrolou ze dne [datum] a soud by k tomu měl přihlédnout. Žalobce dne [datum] uplatnil nárok u žalované a dne [datum] obdržel její stanovisko, kterým byl nárok odmítnut. Žádal o přiznání úroku z prodlení od [datum] proto, že měl za to (s odkazem na článek na webu [webová adresa] a nález Ústavního soudu II. ÚS 1612/09) za to, že 6 měsíční lhůta je příliš dlouhá. Měl za to, že v přestupkovém řízení není důvodu krátit peněžité zadostiučinění na polovinu za první dva roky řízení. Není důvodu zohledňovat, že žalobce byl v přestupkovém řízení odsouzen. Žádal také přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítala, že žalobci nemohla nemajetková újma vzniknout. Žalobci muselo být jasné, stejně tak jako ostatním dopravcům využívajícím aplikaci [anonymizováno], že se dopouští přestupkového jednání, za které byl následně uznán vinným. Žalobce se o přestupkové řízení nezajímal, v řízení byl zastoupen advokátem a sám se jej neúčastnil. V řízení byla činěna šablonovitá podání činěná právním zástupcem žalobce v právně a skutkově obdobných věcech. Pokuta za žalobce byla hrazena z účtu jeho právního zástupce jako v dalších případech přestupců využívajících aplikaci [anonymizováno]. Měla za to, že pokutu nehradil žalobce, ale [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. Navrhla, že pokud by soud žalobě byť z části vyhověl, měl by soud o nákladech řízení rozhodnout podle § 150 o.s.ř.

3. V řízení bylo poukazováno na četnou judikaturu povahy činnosti [anonymizováno], rozhodnutí však není není třeba dokazovat.

4. Skutkový stav, ze kterého soud při rozhodnutí vycházel, je následující:

5. Žalobce u žalované uplatnil nárok dne [datum] (uplatnění nároku na náhradu škody vč. potvrzení o odeslání, vyrozumění o přijetí žádosti). Žalovaná nárok dobrovolně odmítla uspokojit (vyjádření k žádosti o odškodnění z [datum]).

6. Mezi účastníky nebylo sporu o obsahu správních spisů vedených u Magistrátu hlavního Města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a Ministerstva dopravy pod sp. zn. [číslo]. Žalovaná v podání ze dne [datum] popsala, jak bylo ve věci postupováno a žalobce to označil za nesporné. Níže soud uvádí tento průběh:

7. Dne [datum] vypracoval Magistrát písemnost Seznámení s protokolem o kontrole taxislužby [číslo jednací], pořízený na podkladě kontroly zahájené dne [datum] v rámci výkonu státního odborného dozoru v silniční dopravě dle § 34 odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen„ zákon č. 111/1994 Sb.“). Protokol byl právnímu zástupci žalobce doručen dne [datum].

8. Dne [datum] byly Magistrátu doručeny námitky žalobce proti protokolu.

9. Dne [datum] vypracoval Magistrát písemnost označenou jako vyřízení námitek proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu [číslo jednací], kterou byly námitky žalobce zamítnuty.

10. Dne [datum] vypracoval Magistrát oznámení o zahájení správního řízení [číslo jednací]. Tato písemnost byla právnímu zástupci žalobce doručena dne [datum].

11. Dne [datum] byl Magistrátu doručen právním zástupcem žalobce podaný návrh na dokazování, v němž požadoval provedení výslechu osob přítomných kontrole.

12. Dne [datum] vypracoval Magistrát předvolání žalobce k nařízenému ústnímu jednání [číslo jednací] na den [datum rozhodnutí]. Na tentýž den byli předvoláni k podání svědecké výpovědi také osoby účastnící se kontroly.

13. Dne [datum] se konalo ústní jednání.

14. Dne [datum] bylo Magistrátu doručeno vyjádření žalobce před vydáním rozhodnutí 15. Dne [datum rozhodnutí] vypracoval Magistrát rozhodnutí [číslo jednací], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků dle § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb. a § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Žalobci byla současně uložena pokuta ve výši 120.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení.

16. Dne [datum] bylo Magistrátu doručeno blanketní odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne [datum].

17. Dne [datum] bylo Magistrátu doručeno doplnění odvolání.

18. Dne [datum] bylo Ministerstvu dopravy, Odboru veřejné dopravy, doručeno postoupení odvolání společně se spisovou dokumentací, a to písemností, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

19. Dne [datum] vypracovalo Ministerstvo dopravy, Odbor veřejné dopravy, rozhodnutí [číslo jednací], kterým zrušilo a zastavilo řízení pro přestupek podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb. a změnilo výši pokuty za přestupek podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona na částku 70.000 Kč, prodloužilo dobu splatnosti pokuty a nákladů řízení na 7 měsíců, opravilo chybu ve jménu dopravce, aktualizovalo adresu sídla dopravce a ve zbytku rozhodnutí Magistrátu ze dne [datum] potvrdilo. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

20. Z obsahu správních spisů nevyplývá, že by se žalobce řízení osobně účastnil, ve věci byl zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce v přestupkovém řízené nebyl vyslýchán, neboť se k jednání konaném dne [datum] nedostavil a substituční právní zástupkyně žalobce jeho účast omluvila s tím, že souhlasí s provedením ústního jednání bez jeho účasti.

21. Z rozhodnutí Ministerstva dopravy, Odbor veřejné dopravy, rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že rozhodnutí správního orgánu soudu prvního stupně bylo v části týkající se deliktu podle § 35 odst. 1 písm g) zákona o silniční dopravě zrušeno a řízení v této části zastaveno proto, že žalobce neporušil právní normu, jejíž porušení je sankcionováno § 35 odst. 1 písm g) zákona o silniční dopravě. Ohledně závěru správního orgánu prvního stupně o spáchání druhého z přestupků bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

22. Z článku [anonymizováno] požaduje po řidičích živnosťáky, hrozí jim vyšší pokuty ze dne [datum] soud zjistil, že na webových stránkách idnes byl zveřejněn článek informující o tom, že [anonymizováno] změnil smlouvy se svými pražskými řidiči. Nově vyžaduje živnostenské listy, zkouší navýšit provizi nebo umožňuje vytvářet struktury, kdy jeden řidič může na svou živnost zaměstnávat skupinu dalších.

23. Z článku [anonymizováno] v ČR nabízí partnerskou smlouvu fy řidiče zaměstnávají ze dne [datum], který byl zveřejněn na webu [webová adresa] vyplývá, že jsou v něm uváděny špatné vztahy platformy [anonymizováno] a Magistrátu hl. m. Prahy. Je v něm popisován v té době nový koncept spolupráce platformy [anonymizováno] s řidiči, kdy jim mělo být nabízeno stát se tzv. Uber partnerem a za tím účelem uzavřít s [anonymizováno] smlouvu o spolupráci. Je zde uvedeno, že [anonymizováno] svého partnera v manuálu popisuje jako nezávislou osobu s platnými daňovými a fakturačními údaji na svou osobu či je jednatel firmy.

24. V řízení bylo prokázáno, že částka 71 000 Kč odpovídající pravomocně uložené pokutě a nákladům správního řízení byla hrazena z účtu právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení]. V řízení bylo prokázáno také to, že z účtu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo na účet Magistrátu hlavního města Prahy hrazeno velké množství plateb (jednotlivé položky čítají 11 stran A4), u kterých je v naprosté většině uvedeno jméno konkrétní osoby. Je zde např. uvedeno jméno [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení], či [jméno] [příjmení] (žádost o zaslání oficiálního přehledu plateb, dopis ze dne [datum], tabulka výběru položek bankovních výpisů).

25. Z úřední činnosti je soudu známo, že právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] zastupuje ve skutkově a právně obdobných věcech (náhrada nemajetkové újmy způsobená nepřiměřeně dlouhým přestupkovým řízením) více žalobců - např. žalobce [jméno] [příjmení] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], žalobce [jméno] [příjmení] ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Z úřední činnosti je soudu známo i to, že tyto osoby shodný právní zástupce zastupoval i v přestupkových řízeních.

26. Shora uvedenými důkazy ve spojení s nesporným obsahem spisu byl skutkový stav zjištěn v míře dostatečné pro vydání rozhodnutí a další dokazování by s ohledem na níže uvedený právní názor soudu bylo nadbytečné, proto další v řízení navržené důkazy zamítl. Návrh žalované na výslech žalobce soud neprovedl, neboť žalobce se svým výslechem nesouhlasil. Důkazy navržené žalovanou na prvním jednání ve věci, a to přípisy od [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] a [datum] soud také pro nadbytečnost neprováděl, neboť dle názoru soudu není z hlediska níže uvedeného právního názoru rozhodné, kým byla pokuta nakonec zaplacena. Ani další žalovanou navržené důkazy nebyly způsobilé přivodit jiný závěr soudu, a proto by bylo nadbytečné je provádět.

27. Právní posouzení soudu je následující:

28. Podle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

29. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

30. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

31. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

32. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

33. Podle § 15 výše citovaného zákona, přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odst. 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odst. 2).

34. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu.

35. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

36. Co se týče délky správního řízení, tak ta je ohraničena daty [datum], kdy Magistrát hl. města Prahy vydal oznámení o zahájení správního řízení [číslo jednací] a datem [datum rozhodnutí], kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Délka správního řízení tedy činila 3 roky a 2 měsíce. Taková délka řízení, která byla způsobená zejména průtahem u odvolacího správního orgánu s přihlédnutím k tomu, že nešlo o řízení zásadně složité, není přiměřená. V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví v daném případě již jako nedostačující, a to proto, že nelze dovodit pro účastníka přestupkového řízení význam zanedbatelný (jde tzv. o„ malé trestní řízení“, ve kterém se uplatní principy trestního práva, ve hře pro žalobce bylo minimálně to, zda bude označen za pachatele přestupku či nikoliv, což je skutečnost způsobilá zasáhnout do osobnosti žalobce).

37. Ač žalobce ohraničil svůj nárok obdobím od [datum] do [datum], současně tvrdil, že do celkové délky řízení je třeba započíst i období od provedení kontroly, tedy od [datum] do [datum] a žádal soud, aby k tomu přihlédl. Soud se však s tímto závěrem žalobce neztotožňuje proto, že provedení kontroly a následný na to navazující postup (až do zahájení přestupkového řízení), není v posuzovaném případě správním řízením. Podle § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Správní orgán však v dané věci v době od zahájení kontroly do zahájení přestupkového řízení žádné rozhodnutí splňující podmínky § 9 správního řádu nevydal. Postup od zahájení kontroly do zahájení samotného přestupkového řízení tak nelze označit za správní řízení a tedy vůbec za„ řízení“, ve kterém by mohl vzniknout nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřenosti délky. K uvedeným závěrům soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém Nejvyšší správní soud rozebírajíc otázku povahy„ rozhodnutí“ o námitkách proti protokolu uvedl:„ Ohledně vlastního posouzení otázky, zda vyřízení námitek je samostatně soudně přezkoumatelné, nebo zda je takový individuální správní akt vyloučen ze soudního přezkumu, se Nejvyšší správní soud ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že„ rozhodnutí“ žalované o vyřízení námitek nelze považovat za úkon správního orgánu, jímž by stěžovatel mohl být na svých právech zkrácen přímo (nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení), neboť se jím nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje jeho práva nebo povinnosti ve smyslu § 6 5 o dst. 1 s. ř. s . Jedná se t otiž o akt vydaný v kontrolní fázi za účelem přezkoumání případných pochybení inspektorů obsažených v protokolu o kontrole ve vztahu k námitkám, které uvádí kontrolovaná osoba. Teprve na základě závěru kontrolního řízení lze učinit kvalifikovaný závěr, zda podezření z porušení pravidel stěžovatelem odůvodňuje zahájení„ sankčního řízení“.

38. Je na místě tak přiznat peněžité odškodnění za délku řízení 3 roky a 2 měsíce. Soud při určení výše peněžitého zadostiučinění vyházel ze Stanoviska, které vychází z toho, že je spravedlivé za každý rok vycházet ze základní částky 15 000 Kč, přičemž za první dva roky má být vycházeno z částky poloviční. Je tomu tak proto, že každé řízení nějakou chvíli trvá a na počátku řízení tedy nemůže žalobce pociťovat újmu stejnou, jako například po dvou letech vedení řízení. Soud má za to, že není důvodu činit ohledně tohoto závěru rozdíly mezi soudním a správním řízením a argumentaci žalobce soud v tomto směru nesdílí. Pokud žalobce poukazoval na vymezení lhůt § 71 správního řádu, tak těmi je vázán toliko správní orgán prvního stupně, nikoliv odvolací správní orgán. Ten má povinnost rozhodnout ve lhůtě přiměřené, což se mu v posuzovaném případě nepodařilo a v jeho postupu je třeba shledat průtah. Taková skutečnost však již byla zohledněna v závěru o celkové délce řízení a její nepřiměřenosti. Takovou skutečnost pak nelze zohledňovat dvakrát či dokonce vícekrát. Základní částka, kterou soud určil při zohlednění délky řízení, kritéria složitosti, kdy nešlo o řízení zásadně složité, kritéria postupu orgánu veřejné moci (kdy jak je konstatováno shora průtah odvolacího správního orgánu soud zohlednil v rámci závěru o nepřiměřené délce správního řízení) a postupu žalobce ve věci, který řízení nikterak neobstruoval, činí 32 500 Kč (15 000 Kč za první dva roky, 15 000 Kč za třetí rok a 2 500 Kč za další 2 měsíce).

39. Soud však shledal důvodné základní částku snížit z důvodu sníženého významu řízení pro žalobce. Tento závěr soud dovozuje z toho, že z obsahu správního spisu soud nezjistil, že by se žalobce řízení jakkoliv účastnil, či se o jeho průběh zajímal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud dokonce označil správný postup nalézacích soudů, které s ohledem na nezájem účastníka řízení o odškodňované řízení dovodily, že postačí satisfakce v podobě konstatování porušení práva).

40. Jako další skutečnost, která musela mít vliv na to, jak žalobce předmětné správní řízení vnímal, což se odráží v kritériu významu řízení pro účastníka, je skutečnost, že žalobce stejně tak jako další řidiči využívající aplikaci [anonymizováno], byl v přestupkovém řízení zastupován stejným právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. I s ohledem na v řízení poukazovanou judikaturu týkající se charakteru činnosti [právnická osoba], je třeba konstatovat, že právní zástupce žalobce musel být informován o praxi v rozhodování správních orgánů ohledně povahy aplikace [anonymizováno] a osob, které ji jako řidiči využívají, a zastupoval - li jednotlivé dopravce ve správním řízení, musel je o výsledku a způsobu rozhodovací praxe informovat. Průběh a výsledek řízení tak musel být pro žalobce částečně předvídatelný a nelze tak dovodit naprostou nejistotu ohledně průběhu a výsledku řízení.

41. Obě shora specifikované skutečnosti jsou pak důvodem pro snížení základní částky s ohledem na závěr o sníženém významu předmětu řízení pro žalobce, a to o 20% (s každou se shora uvedených okolností soud počítal co do 10%).

42. To, že byl žalobce uznán nakonec vinným, není důvodem pro korekci základní částky, neboť k tomu došlo jen ohledně jednoho z přestupků, když ve vztahu k deliktu podle § 35 odst. 1 písm g) zákona o silniční dopravě, dospěl odvolací správní orgán k závěru, že jej žalobce nespáchal. K pravomocnému uznání viny došlo tak jen z části.

43. Skutečnost, kým byla nakonec zaplacena pokuta, není pro posouzení věci rozhodná, neboť by tato skutečnost neměla vliv na to, že žalobci nemajetková újma hodná peněžitého zadostiučinění vznikla, neboť šlo o řízení vedené trestními principy a pokud musel žalobce přes tři roky čekat na pravomocné rozhodnutí, zda bude označen za pachatele či nikoliv, což je skutečnost zasahující do osobnosti člověka, nelze dospět k závěru, že by vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy mohla být vyvrácena, i pokud by pokutu platil někdo jiný než žalobce.

44. Důvodné je tak přiznání zadostiučinění na základě shora uvedených skutečností ve výši 26 000 Kč.

45. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo částečně vyhověno, současně mu náleží i právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z přiznané částky, a to s ohledem na znění § 14 a § 15 zodpšk ve spojení se Stanoviskem, které uvádí, že:„ poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona“, a to od [datum]. Žádný ze žalobcem nastíněných argumentů nebyl způsobilý přivodit jiný závěr soudu o počátku prodlení žalované. Pokud Ústavní soud před 11 lety uvedl ve věci II ÚS 1612/09, že očekává, že lhůta stanovená § 15 zodpšk bude v blízké době zkrácena, zřejmě zákonodárce neshledal tento apel natolik naléhavým, pokud do roku 2022 nepřistoupil v této věci k legislativní změně. Ostatně v žalobcem odkazované věci Ústavní soud stěžovatelem podanou ústavní stížnost, kterou brojil proti stanovení okamžiku prodlení v návaznosti na § 15 zodpšk zamítl a návrh navrhovatele na zrušení § 15 zodpšk odmítl. Stanovení okamžiku prodlení v návaznosti na § 15 zodpšk tedy není neústavní a soud neshledal důvodu odchýlit se od praxe zavedené Stanoviskem.

46. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení v částce 26 684 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) příprava a převzetí právního zastoupení dle písm. a), 2) žaloba dle písm. d), 3) vyjádření ze dne [datum] dle písm. d), 4) účast na jednání konaném dne [datum] dle písm. g), 5) písemný závěrečný návrh dle písm. d), 6) účast na jednání konaném dne [datum] dle písm. g) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 400 Kč ve výši 4 284 Kč. Úkon podání ze dne [datum] soud neshledal účelným, neboť totožná argumentace týkající se otázky nákladů řízení byla obsažena v písemném závěrečném návrhu. § 150 o.s.ř. je výjimečným institutem a soud v daném případě neshledal podmínky pro jeho aplikaci.