24 C 148/2020-39

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Švarcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 58 011 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 719 Kč z prodlení z částky 4 719 Kč ve výši 10% ročně od 21.6.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Konstatuje se, že rozhodnutím Krajského úřadu [anonymizována tři slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/2012 Sb., Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 tím, že na něm byl v rozporu se zákonem vykonán trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců.

III. Žaloba o zaplacení částky 6 292 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 292 Kč ve výši 10% ročně od 21.6.2020 do zaplacení a částky 47 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 47 000 Kč ve výši 10% ročně od 21.6.2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 164 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 22. 6. 2020 domáhal na žalované úhrady částky 58 011 Kč s úrokem z prodlení od 21.6.2020 do zaplacení z titulu náhrady újmy mu způsobené nesprávným úředním postupem žalované, z čehož částka 47 000 Kč činí imateriální újmu za nemožnost řídit motorové vozidlo a částka 9 100 Kč činí náklady za zastoupení vynaložené v přestupkovém řízení.

2. V žalobě tvrdil, že dne 16. 6. 2016 obdržel oznámení [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo], na základě kterého bylo proti žalobci zahájeno řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění tehdy účinných předpisů. Dne 18.4.2017 rozhodnutím [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pokuta 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 11. 2017, kdy bylo doručeno rozhodnutí Krajského úřadu [územní celek] vydané dne 14. 11. 2017 pod č. j. [číslo] [spisová značka], kterým bylo zamítnuto odvolání. Od 27. 11. 2017 tak žalobce začal vykonávat sankci zákazu činnosti a nemohl tak řídit motorová vozidla. Dne 27. 2.. 2018 [městký úřad] vydal rozhodnutí [číslo jednací], kterým bylo upuštěno od výkonu zbytku sankce zákazu činnosti. Žalobce tak vykonal sankci zákazu činnosti v délce tří měsíců. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal správní žalobu, na základě které [krajský soud] vydal dne 31. 5. 2019 rozsudek č. j. [číslo jednací], jímž napadené rozhodnutí zrušil. Poté Krajský úřad [územní celek] (dále též„ Krajský úřad“) rozhodnutím č. j. [číslo] [spisová značka] zrušil rozhodnutí o přestupku a věc vrátil [městký úřad] (dále též„ Městský úřad“). Ten řízení o přestupku na základě usnesení [číslo jednací] zastavil. Zahájení přestupkového řízení tak bylo nezákonné, pročež žalobce neoprávněně vykonával trest zákazu řízení motorových vozidel po dobu 94 dní, což se negativně projevilo v jeho podnikání prostřednictvím své [právnická osoba] s.r.o. v oblasti stavebnictví, která se zbývá především stavbou a rekonstrukcí domů, a proto musí žalobce každodenně objíždět všechny stavby a kontrolovat provádění stavebních prací. Rovněž musí na stavbách zadávat práci svým zaměstnancům a subdodavatelům, a dopravovat se na jednání s novými zákazníky. Konečně to mělo vliv na vedení rodinného života, kdy žalobce nemohl dojíždět za svými syny 7 a 9 let do místa jejich bydliště vzdáleného 16 km a vozit je pravidelně na kroužky. Žalobce požaduje jako náhradu za každý den, kdy nemohl řídit motorová vozidla, částku 500 Kč. Dále vynaložil v předmětném řízení náklady na zastoupení advokátem, které požaduje dle vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony a) převzetí a příprava zastoupení, b) sepsání odůvodnění odvolání ze dne 27. září 2016 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, c) sepsání odůvodnění odvolání ze dne 3. srpna 2017 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, d) sepsání žádosti o odkladný účinek ze dne 13. prosince 2017 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, e) sepsání odvolání proti usnesení o zastavení řízení ze dne 22. ledna 2018 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, f) sepsání návrhu na upuštění od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti ze dne 27. února 2018 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, g) vzdání se práva na odvolání ze dne 28. února 2018 podle § 11 odst. 1 písm. d) AT po 1300 Kč za každý ze 7 úkonů. Ke každému z úkonů žádá 300 Kč jako paušální náhradu nákladů a DPH 21%, celkem částku 11 011 Kč. Pokud jde o přestupek samotný, doplnil, že odvolání proti přestupku obsahovalo nejen procesní námitky, ale i věcnou, kdy nebylo zřejmé, jaká maximální rychlost v daném místě spáchání přestupku byla povolena, když v jednom směru je povolena rychlost 50 km/hod. a v druhém 70 km/hod.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že to byl žalobce, kdo se na projednání přestupku pravidelně nedostavoval, nakonec byl přestupek projednán v jeho nepřítomnosti a odvolání bylo podáno jen z procesních důvodů. Žalobce tak sám prodlužoval účelově řízení. Konečně žalobce překročil v obci rychlost o 40 km/hod., proto zahájení přestupkového řízení nemohlo být nezákonné. Ostatně žalobce sám nezpochybňoval samotné spáchání přestupku. Nemohla mu proto vzniknout jím tvrzená újma. Pokud jde o náklady řízení, pak úkon žádost o přiznání odkladného účinku nesplňuje náležitosti ust. § 31 odst. 1 zákona o odpovědnosti, převzetí a příprava zastoupení byly uhrazeny v rámci soudního řízení, tvrzená odvolání směřovala proti nepravomocným rozhodnutím, která nebyla pro nezákonnost zrušena. Rovněž náklad na odvolání proti zastavení řízení, vzdání se práva odvolání, nejsou náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního rozhodnutí.

4. Žalobce uplatnil nárok na náhradu imateriální újmy i náhrady nákladů řízení u Ministerstva dopravy ČR dne 20. 12. 2019. Podmínka řízení stanovená ust. § 14 odst. 3 zák.č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk) je tak splněna. (žádost žalobce ze dne 20.12.2019, shodná tvrzení účastníků)

5. Provedeným dokazováním soud zjistil tento skutkový stav věci, který ostatně účastníci učinili nesporným: Dne 10. 6. 2016 bylo Městskému úřadu doručeno oznámení přestupku, [číslo jednací] [číslo], ze dne 8. 6. 2016, na osobu žalobce, který byl podezřelý z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., jelikož dne 4. 6. 2016 překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci. Dne 16. 6. 2016 vypracoval Městský úřad oznámení o zahájení správního řízení [číslo jednací], KSÚ [číslo], žalobce byl současně předvolán k ústnímu jednání na den 20. 7. 2016. Dne 19. 7. 2016 byla Městskému úřadu doručena omluva žalobce z nařízeného ústního jednání, jelikož onemocněl a jeho zdravotní stav mu neumožňoval dostavit se na ústní jednání. K omluvě žalobce přiložil lékařskou zprávu. Dne 20. 7. 2016 proběhlo ústní jednání v nepřítomnosti obviněného dle § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Z protokolu o ústním jednání vyplývá, že doklad žalobce o pracovní neschopnosti, který přiložil k omluvě z ústního jednání, byl nečitelný. Dne 3. 8. 2016 vypracoval Městský úřad rozhodnutí [číslo jednací], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit pokutu ve výši 5 000 Kč, náklady řízení a rovněž byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Dne 30. 8. 2016 bylo Městskému úřadu doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 3. 8. 2016. Dne 14. 9. 2016 byla žalobci doručena výzva Městského úřadu k doplnění odvolání, a to do pěti dnů ode dne převzetí této výzvy. Dne 23. 9. 2016 byla Krajskému úřadu doručena spisová dokumentace a odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu ze dne 3. 8. 2016, a to prostřednictvím písemnosti [číslo jednací], ze dne 22. 9. 2016. Dne 27. 9. 2016 bylo Městskému úřadu doručeno doplnění odvolání žalobce. Dne 5. 10. 2016 bylo Krajskému úřadu předáno doplnění odvolání žalobce. Dne 9. 1. 2017 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí [číslo jednací] [číslo] [spisová značka], kterým rozhodnutí Městského úřadu ze dne 3. 8. 2016 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Rozhodnutí Krajského úřadu nabylo právní moci dne 10. 1. 2017. Dne 18. 1. 2017 byl spisový materiál Krajským úřadem vrácen Městskému úřadu. Dne 15. 2. 2017 vypracoval Městský úřad předvolání žalobce k ústnímu jednání [číslo jednací], na den 7. 3. 2017. Žalobci bylo předvolání doručeno dne 23. 2. 2017. Dne 7. 3. 2017 se konalo ústní jednání bez přítomnosti žalobce, který se bez náležité omluvy nedostavil. Téhož dne, konkrétně hodinu před termínem konání ústního jednání, byla Městskému úřadu z e-mailu žalobce doručena jeho omluva z nařízeného ústního jednání, jelikož mu zdravotní stav neumožňoval se dostavit. Dne 20. 3. 2017 vypracoval Městský úřad předvolání žalobce k ústnímu jednání [číslo jednací] na den 11. 4. 2017. Žalobci bylo předvolání doručeno dne 31. 3. 2017. Dne 11. 4. 2017 se konalo ústní jednání bez přítomnosti žalobce, který se bez náležité omluvy nedostavil. Dne 18. 4. 2017 vypracoval Městský úřad rozhodnutí [číslo jednací], kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit pokutu ve výši 5 000 Kč, náklady řízení a rovněž byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 11. 2017. Dne 12. 5. 2017 bylo Městskému úřadu doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 18. 4. 2017. Dne 1. 6. 2017 byla Krajskému úřadu doručena spisová dokumentace a odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu ze dne 18. 4. 2017, a to prostřednictvím písemnosti [číslo jednací], ze dne 30. 5. 2017. Dne 3. 8. 2017 bylo Městskému úřadu doručeno doplnění odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu ze dne 18. 4. 2017. Dne 15. 8. 2017 bylo Krajskému úřadu předáno doplnění odvolání žalobce. Dne 14. 11. 2017 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [číslo] [spisová značka], kterým rozhodnutí Městského úřadu ze dne 18. 4. 2017 potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Rozhodnutí Krajského úřadu nabylo právní moci dne 25. 11. 2017. Dne 28. 11. 2017 byl spisový materiál Krajským úřadem vrácen Městskému úřadu. Dne 13. 12. 2017 byla Městskému úřadu doručena žádost žalobce o přiznání odkladného účinku rozhodnutí ze dne 18. 4. 2017. Dne 13. 12. 2017 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 14. 11. 2017 ke [krajskému soudu]. Dne 3. 1. 2018 vypracoval Městský úřad usnesení [číslo jednací], kterým řízení o žádosti o odklad výkonu rozhodnutí zastavil, jelikož žádost byla zjevně právně nepřípustná, a to z toho důvodu, že zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů již odložení výkonu rozhodnutí neumožňoval. Nebylo tedy možné žádat o odklad výkonu rozhodnutí Městský úřad, který nemá zákonný podklad pro odložení výkonu pravomocného rozhodnutí. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 2. 2018. Dne 22. 1. 2018 bylo Městskému úřadu doručeno odvolání žalobce proti usnesení ze dne 3. 1. 2018 Krajskému úřadu bylo odvolání spolu se spisovou dokumentací doručeno dne 25. 1. 2018. Dne 15. 2. 2018 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [číslo] [spisová značka], kterým zamítl odvolání proti usnesení Městského úřadu ze dne 3. 1. 2018 a toto usnesení potvrdil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 2. 2018. Dne 27. 2. 2018 byl Městskému úřadu doručen návrh žalobce na upuštění od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti. Dne 28. 2. 2018 vypracoval Městský úřad rozhodnutí [číslo jednací], kterým dle § 47 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb. upustil od výkonu zbytku správního trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 2. 2018. Téhož dne bylo Městskému úřadu doručeno vzdání se práva na odvolání proti rozhodnutí ze dne 28. 2. 2018. Dne 31. 5. 2019 vydal [Krajský soud] rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 14. 11. 2017 zrušil a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení. [Krajský soud] shledal důvodnou námitku žalobce, že byla porušena jeho procesní práva, a to především právo seznámit se se všemi podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, kdy žalobce nebyl o tomto právu řádně poučen. Nedostatečné poučení bylo dle [Krajský soud] závažnou vadou řízení, která měla vliv na zákonnost přezkoumávaného rozhodnutí. [Krajský soud] úřadu rovněž vytkl, že řádně neodůvodnil, proč neprovedl žalobcem navrhovaný výslech svědků, což vedlo k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 7.2019. Dne 7. 10. 2019 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [číslo] [spisová značka], kterým rozhodnutí Městského úřadu ze dne 18. 4. 2017 zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 10. 2019. Dne 4. 12. 2019 vypracoval Městský úřad rozhodnutí o zastavení řízení [číslo jednací], jelikož odpovědnost žalobce za přestupek z důvodu prekluze zanikla. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 12. 2019. Ze spisu [Městský úřad] sp.zn. [anonymizováno] [číslo] soud dále zjistil, že žalobce byl dne 4.6.2016 kontrolován ve vozidle [registrační značka] hlídkou Policie ČR z důvodu, že mu na vjezdu do [obec] v ulici [anonymizováno] v 8:48 hod. byla naměřena rychlost 90 km/hod, když v místě je povolena rychlost 50 km/hod. Žalobce odmítl protokol podepsat a vyjádřit se. Dne 19.7.2017 odeslal žalobce e-mailem odmluvu z jednání 20.7.2016, přiložil lékařskou zprávu. Dne 1.9. 2016 podal neodůvodněné odvolání, které po výzvě k doplnění dne 27.9.2016 jeho právní zástupce doplnil. Po zrušení rozhodnutí bylo na 7.3.2017 nařízeno nové projednání přestupku, k němuž se žalobce omluvil z důvodu zdravotní indispozice dopisem zaslaným 7.3.2017 na adresu úřadu, dopis obsahoval lékařskou zprávu o dočasné pracovní neschopnosti z 6.3.2017, úřadu byl doručen 8.3.2017. Dne 17.4.2017 proběhlo další řízení o projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce, bez jeho omluvy. Městský úřad žalobce uznal rozhodnutím ze dne 18.4.2017 vinným ze spáchání přestupku a uložil mu mj. trest zákazu řízení motorových vozidel na 6 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce blanketní dovolání 12. 5. 2017, které odůvodnil 3. 8. 2017. V doplnění odvolání argumentoval právní zástupce žalobce tím, že žalobce neměl možnost se před rozhodnutím o přestupku ke shromážděným podkladům vyjádřit, dále že v popisu skutku nepostačuje pouze údaj o naměřené rychlosti a označení úseku silnice, ale je nutno určitě vymezit místo, kde k překročení nejvyšší povolené rychlosti došlo. Dne 27.2.2018 žalobce písemně prohlásil, že trest zákazu řízení motorových vozidel po celou dobu dodržoval.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

7. Nárok žalobce soud posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 3 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány a podle ustanovení § 3 písm. b) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující; při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Pokud jde o náklady řízení, tyto OdpŠk upravuje v ust. § 31, kdy dle odst. 1 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Dle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

8. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo vedeno výše uvedené přestupkové řízení [Městký úřad], které bylo zastaveno z důvodu prekluze. V průběhu tohoto řízení vydal 14.11.2017 Krajský úřad [územní celek] rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí Městského úřadu o spáchání přestupku a které bylo dne 31. 5. 2019 [Krajský soud] zrušeno pro nezákonnost z důvodu porušení procesních práv žalobce. Z uvedeného je zřejmé, že jsou splněny podmínky stanovené v § 8 odst. 1 OdpŠk, když vydané pravomocné rozhodnutí Krajského úřadu z 14.11.2017 bylo pro nezákonnost zrušeno, byť z procesních důvodů (k tomu srov. rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5042/2015, ze dne 13. 12. 2017). První podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je tak splněna. Soud se proto dále zabýval tím, zda jsou splněny další podmínky odpovědnosti, tedy zda žalobci vznikla újma a pokud ano, zda vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 31 OdpŠk, tedy tím, že byl povinen vykonat uložený trest zákazu řízení motorových vozidel. Přidržel se přitom závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2020, sp.zn. 30 Cdo 3644/2019 v němž tento soud vyslovil závěry, že při stanovení adekvátní formy (či výše) přiměřeného zadostiučinění za vykonaný trest, uložený rozhodnutím o přestupku, které bylo posléze pro nezákonnost zrušeno, bylo-li posléze přestupkové řízení zastaveno, lze zohlednit skutečnost, že se poškozený (obviněný z přestupku) dopustil jednání, za něž důvodně mohl očekávat uložení trestu, který byl na něm posléze, byť na podkladě nezákonného rozhodnutí, vykonán. Protiprávní jednání poškozeného však samo o sobě nemůže zcela vyloučit vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem trestu uloženého nezákonným rozhodnutím o přestupku. Skutkový závěr o protiprávním jednání poškozeného (příp. jiných relevantních okolnostech), snižujícím nemajetkovou újmu způsobenou vykonaným trestem, nelze v odškodňovacím řízení učinit na základě důkazních prostředků či procesních postupů, o nichž je zřejmé, že by v přestupkovém řízení jako podklad závěru o vině a trestu nemohly obstát. V řízení bylo prokázáno, že v důsledku posléze zrušeného rozhodnutí Krajského úřadu žalobce vykonal trest zákazu řízení motorových vozidel, a to v období od 27.11.2017 (od právní moci nezákonného rozhodnutí) do 27.2.2018, kdy bylo od zbytku výkonu tohoto trestu na žádost žalobce upuštěno. Z podkladů v přestupkovém řízení uvedených shora je také zřejmé, že žalobce dne 4.6.2016 jel svým vozidlem [registrační značka] směrem do centra [obec] po silnici od [obec], když v 8.48 hod. mu byla v obci [obec] v ul. [ulice a číslo] m nad čerpací stanicí Shell před vjezdem do bývalých kasáren [anonymizována dvě slova] naměřena rychlost (po odečtení tolerance) 90 km/hod., avšak v daném místě je povolena maximální rychlost 50 km/hod. Žalobce byl hlídkou Policie ČR vyfotografován, zastaven, byl mu sdělen přestupek. Žalobce se k tomu odmítl vyjádřit a odmítl podepsat sepsané oznámení o přestupku. Ve svých odvoláních proti rozhodnutí o páchání přestupku a uložení sankce za něj pak brojil proti procesnímu postupu Městského úřadu a proti popisu místa spáchání přestupku ve skutku. Tvrzení právního zástupce žalobce při jednání soudu, že v přestupkovém řízení v odvolání brojil žalobce i proti tomu, že není jisté, jaká povolená rychlost v daném místě byla, když na jedné straně silnice vedoucí do města měla být 50 km/hod. a na druhé ve směru z města 70 km/hod., ve správním spise obsažena není. Lze tak bez dalšího vycházet z uvedeného popisu skutku prokázaného naměřením rychlosti přístrojem a doložené fotografií vozidla, kterému žalobce relevantním způsobem na místě ani v přestupkovém řízení neodporoval, pročež lze dojít k závěru, že žalobce si byl spáchání přestupku, který mu byl kladen za vinu, vědom, tedy byl srozuměn s tím, že se může jednat o jednání postižitelné v důsledku porušení zák.č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, konkrétně ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod. 2, což má za následek i tu skutečnost, že byl srozuměn s případnou sankcí, kterou také vykonal v podobě zákazu řízení motorových vozidel. Nadto je třeba přihlédnout i k chování žalobce v průběhu správního řízení, kdy se tento k projednání přestupku nikdy nedostavil, poprvé se omluvil den před jednáním, podruhé odeslal omluvu v den jednání a potřetí se nedostavil bez omluvy, a dále že odvolání vždy podával v blanketní formě a doplňoval je až na písemnou výzvu správního orgánu, přičemž takové jednání žalobce mělo na délku řízení a následné zastavení řízení pro prekluzi nezanedbatelný vliv. Na základě uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nemajetková újma žalobce vzniklá v důsledku zrušení nezákonného rozhodnutí byla minimální, pročež je na místě dle § 31a odst. 1 OdpŠk odškodnění této újmy formou konstatování porušení práva žalobce, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Je třeba doplnit, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou náhradou za způsobenou újmu. Nárok žalobce na přiznání zadostiučinění v penězích v částce 47 000 Kč s příslušenstvím soud proto jako nedůvodný zamítnul. (výrok III.)

9. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení vynaložených žalobcem v přestupkovém řízení, pak soud shledal účelně vynaloženými a odškodnitelnými ve smyslu § 31 OdpŠk pouze přípravu a převzatí zastoupení v přestupkovém řízení, sepis odvolání z 27.9.2016 proti rozhodnutí z 3.8.2016 a sepis odvolání z 3.8.2017 proti rozhodnutí z 18.4.2017, kdy tyto úkony lze považovat za úkony směrující k odstranění nezákonného rozhodnutí z 3.8.2017 a na nápravu nesprávného úředního postupu. Za tyto úkony proto dle § 31 odst. 3 OdpŠk za použití § 10 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) náleží odměna 1000 Kč za jeden úkon, dále dle § 13 odst. 3 AT paušální náhrada nákladů 300 Kč za každý úkon a DPH 21% z těchto částek v ve výši 819 Kč, celkem 4 719 Kč, kterou soud žalobci jako důvodnou přiznal. (výrok I.) Argumentace žalované, že příprava a převzetí zastoupení byly žalobci uhrazeny v rozsudku správního soudu, neobstojí, neboť jde o zcela jiné řízení, než řízení přestupkové. Zbylé náklady vyčíslené žalobcem soud neshledal účelně vynaloženými, a proto žalobu o zbytku nároku v částce 6 292 Kč s příslušenstvím zamítnul. Sepsání žádosti o odkladný účinek z 13.12.2017 totiž není úkonem nutným k odstranění nezákonného rozhodnutí ani nápravu nesprávného předního postupu, stejně tak nejsou takovými úkony sepsání odvolání z 22.1.2018 proti nepřiznání odkladu výkonu rozhodnutí, které zákon č. 250/2016 Sb., vůbec neumožňoval, ani návrh na upouštění od zbytku výkonu trestu a ani vzdání se práva odvolání z 28.2.2018 proti rozhodnutí o upuštění od zbytku trestu. Žalobci však s přiznané náhrady nákladů náleží požadovaný úrok z prodlení dle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž počátkem prodlení den po uplynutí lhůty dle § 15 OdpŠk tj. 21.6.2020, neboť nárok byl předběžně u ministerstva uplatněn 20.12.2019 a šestiměsíční lhůta pro dobrovolné uspokojení nároku tak marně uplynula dnem 20.6.2020.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř., kdy žalobce byl částečně úspěšným a rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Žalobce, pokud jde o nárok na náhradu nákladů, byl neúspěšným v nepatrné části (6 292 Kč: 4 719 Kč), proto náhrada nákladů řízení o tomto nároku nepřísluší žádnému z účastníků řízení. Pokud jde o druhý nárok na přiměřené zadostiučinění, je náhrada vyčíslena dle § 9 odst. 3 AT a § 7 AT 2500 Kč za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 AT za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání 26.5.2021, k tomu paušální náhrada 300 Kč úkon dle § 13 odst. 3 AT a 21% DPH (1764 Kč) dle § 151 odst. 1 AT, když advokát je plátcem této daně. K tomu soud připočetl soudní poplatek 2000 Kč Celkem tak náklady tohoto řízení činí 12 164 Kč, jsou splatné de § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta.

11. Lhůty k plnění stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.