24 C 162/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro žaloba na vydání bezdůvodného obohacení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 198 451,99 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 100 528 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 198 451,99 Kč s příslušenstvím. Žalobce podle žaloby uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] rozhodčí smlouvu. Na základě oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] žalovaná poskytla žalobci částku 37 000 Kč za poplatek ve výši 57 896 Kč, celková částka splatná úvěrovaným měla být 94 896 Kč ve 36 měsících. Žalovanou byly přitom jednostranně změněny podstatné podmínky úvěru, když namísto původní částky 40 000 Kč bylo žalobci poskytnuto toliko 37 000 Kč za cenu navýšení odměny žalované z původní výše 55 256 Kč na 57 896 Kč. Výpůjční úroková sazba tak činila 109,27 % p. a., RPSN činilo 112,98 %. Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí. V důsledku prodlení žalobce se splácením úvěru proti němu žalovaná zahájila rozhodčí řízení, jež vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu ukládajícího žalobci povinnost zaplatit žalované nejen reálně vyplacené prostředky, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Žalovaná následně zahájila vůči žalobci na podkladě rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Jeseníku, č. j. 1 EXE 993/2013-34, ze dne [datum rozhodnutí], pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, tudíž z důvodu absence pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Usnesení o zastavení exekuce bylo potvrzeno v odvolacím řízení (s výjimkou výroku o nákladech exekuce) a nabylo právní moci dne [datum] Soudní exekutor před zastavením exekuce vymohl na žalobci plnění v celkové výši 361 256 Kč, z čehož 255 917,30 Kč vyplatil žalované. Žalobce se domáhá zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná oprávněna si ponechat (ponechat si žalovaná může vyplacenou jistinu úvěru v částce 37 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 20 465,31 Kč, celkem je žalovaná oprávněna ponechat si 57 465,31 Kč). Pro závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy nemá žalovaná nárok na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí, ani nákladů předchozího řízení. Žalovaná žalobci ničeho nezaplatila, ačkoliv jím byla předžalobně upomenuta.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala s tím, že zastavení exekuce nemá vliv existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] na niž nebylo řádně hrazeno, úvěr byl zesplatněn a žalovaná uplatnila smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh z platné smlouvy, nejedná se proto o bezdůvodné obohacení. V řízení o návrhu na zastavení exekuce byl přezkoumáván exekuční titul, dluh stále existuje a exekuční soud o něm ani rozhodovat nemohl. Žalovaná zdůraznila, že rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. Va 45-46/2012-9, nebyl nikdy postupem podle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na pravomocný rozhodčí nález. Ze zastavení exekuce nelze vyvozovat zánik hmotněprávního závazku, přiznaného stále platným rozhodčím nálezem. Exekuční soud navíc podle žalované není oprávněn věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, jak vyplývá z rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2675/2007, 30 Cdo 3712/2012 nebo 29 Odo 1222/2005 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 103/2008. V úvěrové smlouvě byla sjednána efektivní úroková sazba ve výši 95 % p. a., což odpovídá nominální úrokové sazbě 68,67 % p. a. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je nebankovním poskytovatelem úvěrů, je běžné, že úrok je o něco vyšší než u bankovních institucí. Dle kritéria nastaveného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, má být obvyklá míra (= výše úroků) stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozhodném období se jednalo o sazbu 23,58 % p. a. a sazba 68,67 % p. a. tak činí pouze 2,91 násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů, přičemž za nepřiměřené jsou současnou judikaturou považovány sazby, které převyšují obvyklou míru více jak 4 násobně. K tomu žalovaná odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 8 Co 36/2018. Žalovaná rovněž namítla promlčení nároku, neboť žalobce podle ní již v průběhu exekuce věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku a zastavení exekuce není předpokladem k podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení.

3. Žalobce na vyjádření žalované reagoval tak, že ač v exekučním řízení nelze věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, extrémní porušování práv a nemravné jednání zakládá výjimku (k tomu citoval odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 644/2021, ve věci sp. zn. 20 Cdo 75/2020, ve věci sp. zn. 20 Cdo 1812/2021). Jelikož soud není vázán dílčími zjištěními exekučního soudu (předběžnými otázkami) o neplatnosti úvěrové smlouvy, rozhodčí smlouvy a o nicotnosti rozhodčího nálezu, tyto otázky si má opětovně posoudit a dojít ke stejným závěrům jako soudy obou stupňů v řízení exekučním. Žalobce se k otázce platnosti úvěrové smlouvy vyjádřil tím způsobem, že úvěrová smlouva nikdy nevznikla, neboť nedošlo k akceptaci nabídky ze strany žalobce. V oznámení o schválení úvěru došlo k podstatné změně parametrů úvěru, a to jistiny a úroku, jednalo se proto o nový návrh smlouvy, který žalobce nikdy nepřijal. K tvrzení žalované, že byl sjednán úrok 95 %, tedy nominální sazba 68,67 %, žalobce uvádí, že z oznámení o schválení úvěru vyplývá úrok 109,27 %, tedy nominální sazba 76,18 % Smlouva byla navíc co do úroku neurčitá, neboť žalovaná úrok uvedený ve smlouvě nepřepočítává dle parametrů úvěru na nominální sazbu, ale sjednanou efektivní sazbu uplatňuje jako sazbu nominální. Žalobce dále rozporuje žalovanou jmenovaný požadavek na čtyřnásobné překročení obvyklé úrokové míry. Podle žalobce postačí podstatné převýšení obvyklé úrokové míry, kdy je dále samostatnou otázkou, jaká je konkrétně ona obvyklá míra. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost, resp. zkoumala jeho úvěruschopnost tím způsobem, že žalobce nakonec obdržel o 3 000 Kč méně, ale se zvýšeným úrokem a stejným množstvím splátek, když jednotlivá splátka se tím snížila o 10 Kč měsíčně. Ke vznesené námitce promlčení, žalobce poukázal na to, jelikož podle rozhodčího nálezu byla řádně vedena exekuce, nemohlo do právní moci usnesení o zastavení exekuce bezdůvodné obohacení vzniknout a ani být nárokováno. Námitka promlčení se nadto příčí dobrým mravům.

4. Žalobce ve vyjádření ze dne [datum] doplnil žalobu v tom smyslu, že poukázal na neexistenci nestrannosti a nezávislosti rozhodkyně [anonymizováno] [příjmení], která v rozhodčím řízení neprovedla věcný přezkum pohledávky, navíc v rozporu s rozhodčí smlouvou nezastavila rozhodčí řízení, ačkoliv žalovaná nezaplatila rozhodčí poplatek. Takové jednání rozhodkyně je v rozporu s principy ochrany spotřebitele a s principem rovnosti stran. Rozhodkyně [anonymizováno] [příjmení] rozhodovala spory výhradně pro žalovanou a pro provázanou [právnická osoba] [anonymizováno], byla tak součástí obchodního modelu žalované. Za situace, kdy rozhodkyně [příjmení] řešila každoročně tisíce rozhodčích sporů, pak nemohlo být v jejích časových možnostech rozhodčí činnost osobně provádět.

5. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná akcentovala závěry z rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 25 Co 196/2021-107, který potvrdil prvostupňové rozhodnutí, ve kterém byl zamítnut požadavek bezdůvodného obohacení po zastavení exekučního řízení. Dovolání podané ve věci bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, sp. zn. 33 Cdo 1784/2022. Zastavení exekuce podle žalované nezrušuje rozhodčí nález ani jej neprohlašuje za nicotný. Pouze konstatuje, že již na jeho základě nelze nadále pokračovat v exekuci a vymáhat další peněžní prostředky dle rozhodčího nálezu.

6. Na jednání dne [datum] namítla žalovaná existenci překážky věci pravomocně rozsouzené.

7. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Dne [datum] byla mezi žalovanou a žalobcem uzavřena smlouva, na jejímž základě měl být žalobci poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Byla stanovena základní doba trvání spotřebitelského úvěru 36 měsíců a stejný základní počet měsíčních splátek, celková výše měsíční splátky 2 646 Kč a základní celková částka splatná úvěrovaným 95 256 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru byla stanovena 95 % p. a. jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení, předpokládaná výše procentní sazby na spotřebitelský úvěr (RPSN) 94,99 %. Výše revolvingu byla navržena na 24 767 Kč, výpůjční úroková sazba revolvingu 77,42 % p. a. a předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu 78,96 %. Oznámením o schválení úvěru ze dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o tom, že po posouzení jeho schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši 37 000 Kč na dobu trvání 36 měsíců. Výše revolvingu činila 22 775 Kč, celková výše úvěru činila 59 775 Kč, výpůjční úroková sazba činila 109,27 % p. a., výpůjční úroková sazba revolvingu 89,5 % p. a., výše RPSN úvěru po provedení revolvingu 91,29 % a výše procentní sazby na spotřebitelský úvěr (RPSN) 112,98 %. Základní celková částka tak činí 94 896 Kč, celková částka měsíční částky činila 2 636 Kč. Podle [číslo listu] smluvních ujednání platilo, že je-li dlužník v prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než a) 15 dní po termínu splatnosti, vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné částky, a dále b) 30 dní po termínu splatnosti, vzniká věřiteli právo nad rámec smluvní pokuty uvedené v [číslo listu] [anonymizována dvě slova]) na úhradu další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky. [anonymizováno] [číslo listu] pak v případě, že dlužník po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu úvěru ani ve lhůtě 10 dnů, vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní okuty ve výši 25 % z dlužné částky. Z [číslo listu] smluvních ujednání pak vyplývá, že v případě, že dlužník po zesplatnění úvěru nezaplatil jistinu dluhu ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění úvěru došlo, vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,15 % z jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že věřiteli vznikne nárok na pokutu [anonymizováno] [číslo listu]. Zaplacením smluvní pokuty [anonymizováno] [číslo listu] nezaniká věřiteli nárok na náhradu škody (spis Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, Nc 6402/2013).

8. Dne [datum] byla spolu s podpisem úvěrové smlouvy mezi žalovanou a žalobcem uzavřena samostatná rozhodčí smlouva, dle které se smluvní strany dohodly na osobách rozhodců a pravidlech rozhodčího řízení. V [anonymizována čtyři slova] rozhodčí smlouvy bylo sjednáno, že rozhodčí spory budou rozhodovány samostatně kterýmkoli z rozhodců označených pod bodem [anonymizováno], mezi nimiž je uvedena i [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (spis Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, Nc 6402/2013).

9. Žalovaná se návrhem ze dne [datum] domáhala proti žalobci vydání rozhodčího nálezu, kterým by mu byla uložena povinnost zaplatit pohledávku ve výši 116 088 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, jejíž podmínky úvěrovaný neplnil. Dne [datum] pak došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru, když k tomuto datu se celkový dluh skládal ze zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře 92 260 Kč a neuhrazené smluvní pokuty podle [číslo listu] [anonymizováno]), [anonymizováno]) ve výši 763 Kč a smluvní pokuty dle [číslo listu] smluvních ujednání ve výši 0,15 % za každý den prodlení s úhradou zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře a smluvní pokuty dle [číslo listu] smluvních ujednání ve výši 25 % z dlužné částky, tedy ve výši 23 065 Kč. Rozhodkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] přijala svou funkci dne [datum] a téhož dne vyzvala žalobce k vyjádření. Rozhodkyně rozhodčímu návrhu zcela vyhověla a vydala rozhodčí nález dne 2. 1. 2013, č. j. Va 45-46/2012-9, na němž je vyznačena doložka právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum] (spis Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, Nc 6402/2013, rozhodčí nález ze dne 2. 1. 2013, č. j. Va 45-46/2012-9).

10. Dne [datum] bylo zahájeno exekuční řízení, které bylo vedeno proti žalobci jako povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [okres], a to pod sp. zn. [spisová značka]. Oprávněná (v tomto řízení žalovaná) se svým návrhem domáhala pověření soudního exekutora k vymožení pohledávky ve výši 116 088 Kč s příslušenstvím. Exekučním titulem v dané věci byl rozhodčí nález [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 2. 1. 2013, č. j. Va 45-46/2012-9. Výše uvedený soudní exekutor byl vedením exekuce pověřen Okresním soudem v Jeseníku dne [datum rozhodnutí], pod č. j. 1 EXE 993/2013-13 (exekuční spis sp. zn. 108 EX 1769/13).

11. Dne [datum] podal žalobce návrh na zastavení a odklad exekuce, se kterým oprávněná (žalovaná) nesouhlasila. V návrhu povinný tvrdil, že exekuce je vedena protiprávně na základě nezpůsobilého exekučního titulu, když úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro příčení se dobrým mravům. Usnesením Okresního soudu [obec] ze dne 27. 2. 2019, č. j. 1 EXE 993/2013-34, byla exekuce zastavena. Proti tomuto rozhodnutí se bránila žalovaná, a usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 7. 2019, č. j. 40 Co 150/2019-116, bylo rozhodnutí s výjimkou výroku o nákladech soudního exekutora potvrzeno, přičemž v odůvodnění rozhodnutí bylo mimo jiné uvedeno:„ Krajský soud smlouvu o úvěru ze dne [datum], [číslo] nepovažuje za neplatnou pouze z důvodu nepřiměřenosti smluvního úroku a RPSN, ale i pro rozpor této smlouvy jako celku s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, za nichž byla sjednána, a to zejména vzhledem k značnému množství zajišťovacích prostředků různého druhu zajišťujících krátkodobý úvěr, jež jsou obsahem smluvního ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností [právnická osoba] (…) Vzhledem k závěru o neplatnosti formulářové smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], jakož i smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném společností [právnická osoba] pro rozpor s dobrými mravy, je neplatná i rozhodčí smlouva ze dne [datum] (§ 39 občanského zákoníku). V důsledku neplatnosti rozhodčí smlouvy tak rozhodkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyla nadána pravomocí k vydání rozhodčího nálezu, který je předmětem tohoto exekučního řízení, byť způsob sjednání rozhodce v rozhodčí smlouvě je zákonný a v souladu s platnou judikaturou.“ Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (exekuční spis sp. zn. 108 EX 1769/13, usnesení Okresního soudu [obec] ze dne 27. 2. 2019, č. j. 1 EXE 993/2013-34 usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 7. 2019, č. j. 40 Co 150/2019-116).

12. V průběhu exekučního řízení byla žalované vyplacena částka 255 917,30 Kč (sdělení soudního exekutora ze dne [datum]).

13. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které žalobce žalovanou vyzývá k zaplacení žalované částky nejpozději do [datum], na což žalovaná sdělila písemně svou odpověď (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně doručenky, odpověď na předžalobní výzvu).

14. Soud provedl i další listinné důkazy, avšak s ohledem na jejich relevanci je v odůvodnění tohoto rozsudku blíže nezmiňuje. Soud neprováděl další navržené důkazy, zejména výslech představitelů žalované, rozhodkyně a důkaz znaleckým posudkem ohledně pravosti podpisu [anonymizováno] [příjmení], a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť již na základě provedených důkazů lze učinit odpovídající právní závěry.

15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

16. S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti starého občanského zákoníku soud s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věc právně posoudil podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

17. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům.

18. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

19. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná 21. K námitce existence překážky věci pravomocně rozsouzené řízení soud uvádí, že tuto námitku neshledal důvodnou. Rozhodčí nález nevytváří překážku věci rozsouzené a není možné, aby jiný soud v jiném řízení bez dalšího konstatoval, že mezi účastníky byla platně sjednána rozhodčí doložka a rozhodčí nález vydaný rozhodcem podle této doložky, který (sic) nebyl zrušen, je pravomocný a zakládá překážku věci rozsouzené a i po zastavení exekuce (pro nedostatek pravomoci rozhodce) zůstává právním důvodem (titulem), na jehož základě právní předchůdce žalobkyně žalované plnil. Předmětem tohoto řízení je vydání bezdůvodného obohacení, je nutné se tedy zabývat otázkou, zda poskytnuté plnění bylo či nebylo poskytnuto na základě platné smlouvy.

22. V rámci posouzení platnosti úvěrové smlouvy se soud zcela ztotožnil se závěry uvedenými v usnesení Okresního soudu Jeseník ze dne 27. 2. 2019, č. j. 1 EXE 993/2013-34, a v usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 7. 2019, č. j. 40 Co 150/2019-116. I dle názoru zdejšího soudu je nutno úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudit jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy způsobený zjevnou nespravedlností smlouvy (§ 39 obč. zák.). Důvody neplatnosti dané smlouvy pak zakládá nejen skutečnost, že za poskytnutí úvěru ve výši 37 000 Kč měl žalobce vrátit žalované celkem 94 896 Kč, tedy o více než 100 %, nežli sám z úvěru získá, přičemž RPSN činí 112,98 %, nýbrž i ujednání o zajištění tohoto krátkodobého úvěru značným množstvím řetězících se zajišťovacích prostředků (smluvní pokuta v případě prodlení s úhradou splátky, smluvní pokuta v případě nezaplacení nové jistiny po zesplatnění úvěru, smluvní pokuta po zesplatnění úvěru ve výši 0,15 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení do úplného zaplacení). Žalovaná rovněž ve smyslu § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala finanční možnosti žalobce, respektive je nezkoumala opravdově. Žalovaná sice na základě jí tvrzeného posouzení schopností žalobce splácet úvěr jednostranně (!) snížila výši úvěru na 37 000 Kč, zároveň však přizpůsobila úrokové sazby takovým způsobem, že výše měsíční splátky žalobce byla takřka totožná (!) jako splátka uvedená ve smlouvě. Toto počínání žalované nejde v žádném případě označit za splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr zaplatit (jak požaduje zákona a Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud ze shora uvedených důvodů uzavírá, že úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou. Postup žalované pak soud považuje za zjevnou snahu o maximalizaci zisku na úkor spotřebitele.

23. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy [číslo] jakož i smluvních ujednání smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, III. ÚS 4084/12, usnesení NS ČR 20 Cdo 1387/2016, 20 Cdo 4022/2017) neplatná i rozhodčí smlouva ze dne [datum], v důsledku čehož pak rozhodkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyla nadána pravomocí k vydání rozhodčího nálezu, který byl podkladem pro zahájení exekučního řízení. Jen tyto důvody postačují k posouzení rozhodčí smlouvy jako neplatné, soud se proto dále nezabýval tvrzením žalobce o ekonomickém napojení rozhodkyně [příjmení] na žalovanou, způsobem výkonu její praxe ani pochybnostmi ohledně jejího podpisu na rozhodčím nálezu a doložce právní moci.

24. Se znalostí konstantní judikatury nejvyšších soudů (usnesení NS ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, nálezy Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1536/21 a ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2833/21) je nutné odmítnout argumentaci žalované, že rozhodčí nález sám o sobě představuje hmotněprávní titul pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení, když tento rozhodčí nález v souladu s výše uvedeným neměl od počátku (ex tunc) žádných právních účinků, neboť rozhodčí smlouva byla neplatná. Ve smyslu uvedené judikatury představuje rozhodčí nález v této věci nezpůsobilý exekuční titul a vymožené plnění z něj lze identifikovat jako bezdůvodné obohacení. Skutečnost, že rozhodčí nález nebyl formálně zrušen, je přitom irelevantní.

25. Žalovaná ve své argumentaci odkazovala na závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 20212, č. j. 25 Co 196/2021-107, potažmo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 1784/2022-167. Soud si je vědom existence rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil prvostupňové rozhodnutí, ve kterém byl zamítnut požadavek bezdůvodného obohacení po zastavení exekučního řízení. Stejně tak si je vědom, že dovolání proti uvedenému rozhodnutí bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Soud nicméně uzavírá, že názor vyslovený v uvedeném rozsudku Městského soudu v Praze stojí osamoceně mezi množstvím dalších rozhodnutí Městského soudu v Praze, která nárok na vydání bezdůvodného obohacení v obdobných případech spotřebitelům přiznávají (srov. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2022, č. j. 55 Co 250/2022-95, ze dne 20. 10. 2022, č. j. 70 Co 293/2022, ze dne 20. 12. 2022, č. j. 36 Co 331/2022-118, ze dne 12. 5. 2023, č. j. 14 Co 99/2023 atd.). Navíc usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 1784/2022-167, nemá sjednocující význam, bylo jím toliko procesně odmítnuto dovolání účastníka.

26. Soud pak pro úplnost dodává, že bezdůvodné obohacení a promlčení posuzoval podle právní úpravy obsažené v o. z., a nikoliv v obč. zák. Je tomu tak proto, že závazek z bezdůvodného obohacení se bude řídit novým občanským zákoníkem, došlo-li k bezdůvodnému obohacení po účinnosti nového občanského zákoníku, například právě plněním bez právního důvodu ([příjmení], [jméno], [příjmení], [anonymizováno] § 3028 (Základní přechodné ustanovení). In: LAVICKÝ, Petra kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2203, [anonymizováno] [číslo]).

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

28. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Dle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

30. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

31. Dle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

32. Dle §638 odst. 2 o. z. bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

33. Žalovaná a žalobce si podle výsledků provedeného dokazování vzájemně plnili podle neplatné smlouvy. Takové plnění je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení, které má obohacený ochuzenému vydat. Žalovaná vyplatila žalobci celkem 37 000 Kč a náleží jí dále částka 20 465,31 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 37 000 Kč ve výši 7,75 % p. a. ode dne [datum] do [datum], tj. do dne právní moci zastavení exekuce. Žalobce zaplatil žalované celkem 255 917,30 Kč. Rozdíl majetkových prospěchů účastníků neplatné smlouvy odpovídá částce 198 451,99 Kč, což je konečná výše majetkového prospěchu žalované, který získala na úkor žalobce.

34. K žalovanou uplatněné námitce promlčení soud uvádí, že se neztotožnil s názorem žalované, že u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, platí promlčecí doba od data uskutečnění plnění. Soud nicméně připouští, že závěr, že rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá žádné právní účinky, s sebou přináší mnoho sporných výkladových otázek, a to mimo jiné i z hlediska počátku a běhu promlčecí lhůty práv všech účastníků právního vztahu. Soud tak pro poměry této věci uvádí, že posuzoval běh promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky. Jinými slovy promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet teprve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, což je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení určí, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Tento závěr podporuje rovněž úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků, by neměla mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 41/2014, ze dne 30. 6. 2016).

35. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. (přičemž tyto závěry lze vztáhnout obdobně také na výklad běhu lhůty podle § 619 odst. 2 o. z.), za níž lze úspěšně nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit u soudu. Tato lhůta počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021; 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016). Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V tomto případě tedy bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky zrušeno nařízení exekuce, na základě které žalobce žalované plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze považovat za„ zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce (viz analogicky např. rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 3512/2020).

36. V poměrech projednávané věci je tedy nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce dojít nemohlo. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by byl závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu vysloven dříve než v usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 7. 2019, č. j. 40 Co 150/2019-116, a až od chvíle právní moci tohoto rozhodnutí ke dni [datum] počala běžet promlčecí doba. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne [datum]. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen není.

37. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud proto výrokem I tohoto rozsudku uložil žalované, aby žalobci zaplatila žalovanou částku 198 451,99 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum], tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy, do zaplacení.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 100 528 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 923 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 198 451,99 Kč sestávající z částky 9 060 Kč za každý z 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy ze dne [datum], spis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], doplnění žaloby ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) včetně 8 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud neshledal jako účelně vynaložený náklad na právní úkon sepisu vyjádření ze dne [datum], neboť k tomuto žalobce nebyl soudem vyzván, nebyla potřeba jej činit a s ohledem na to nelze za tento úkon náhradu nákladů přiznat.

39. O lhůtách k plnění rozhodl soud u výroků I a II podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

40. Výrok o místu k plnění (k rukám advokáta) vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení