24 C 169/2024 - 65

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] 3 zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o žalobě na ochranu držby takto:

Výrok

I. Žalované se přikazuje, aby se zdržela rušení spočívajícího v zamezení dodávek elektrické energie do průmyslového areálu na adrese [adresa], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a aby navrátila vše v předešlý stav, jaký byl ke dni 26. 2. 2024, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2024 domáhala ochrany držby, rušené ze strany žalované. V odůvodnění uvedla, že je vlastníkem průmyslového areálu na adrese [adresa], zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], (dále též jen „nemovitá věc“), který pronajímá různým nájemcům včetně žalované. Do nemovité věci je dodávána elektrická energie prostřednictvím odběrného místa umístěného v budově trafostanice, a to distributorem [právnická osoba]., přičemž toto odběrné místo je z historických důvodů psáno na žalovanou. Tato elektrická energie slouží žalobkyni i veškerým jejím nájemcům. Žalobkyně vznikla odštěpením od žalované s tím, že na ni přešel obchodní závod spojený s nemovitou věcí, přičemž podle názoru žalobkyně přešly na žalobkyni také smlouvy s poskytovateli energií. Společnost [právnická osoba]. nicméně považuje za svého smluvního partnera žalovanou, a proto dne 27. 2. 2024 vyhověla její žádosti ze dne 26. 2. 2024 o technickou odstávku trafostanice spojenou s přerušením dodávek elektřiny do nemovité věci žalobkyně. Jelikož předmětnou nemovitou věc nelze provozovat bez elektrické energie a jelikož žalobkyně nemá žádný jiný sjednaný závazek k dodávce elektřiny, došlo jednáním žalované k rušení držby žalobkyně, proti němuž žalobkyně podala tuto žalobu.

2. Žalovaná podala dne 11. 4. 2024 k žalobě své vyjádření, v němž uvedla, že nárok žalobkyně zcela neuznává a poukázala na usnesení zdejšího soudu ze dne 16. 10. 2023, č. j. [Anonymizováno], a ze dne 7. 3. 2024, č. j. [Anonymizováno], jimiž soud zamítl návrhy žalobkyně na vydání předběžného opatření stran odběrného místa pro elektřinu. Tato jednání žalobkyně včetně podání této žaloby považuje žalovaná za šikanózní, v rozporu s dobrými mravy a za snahu dostat se podvodně k odběrnému místu. Žalobkyně nikdy právo k odběrnému místu nedržela a nikdy jej pro sebe nevykonávala, neboť nevlastní a nevlastnila trafostanici, rozvody, kabely apod. a neměla ani žádná práva k přípojnému bodu. Trafostanice i rozvody elektřiny vlastní společnost [právnická osoba] podle kupní smlouvy uzavřené dne 22. 12. 2022 mezi žalovanou a uvedenou společností. Proto žalovaná není pasivně legitimována v tomto sporu. Žalovaná je vlastníkem přípojného bodu elektrické energie a má na sebe uzavřeny všechny potřebné distribuční smlouvy. Dodávky elektřiny do předmětné nemovité věci vždy zajišťovala žalovaná, následně pak ve spolupráci se společností [právnická osoba] K vypnutí elektrické energie v nemovité věci došlo na pokyn vlastníka trafostanice [právnická osoba] z důvodu havarijního stavu budovy trafostanice a z důvodu nezbytně nutné údržby samotné trafostanice. Podle revizní zprávy ze dne 28. 7. 2023 není revidovaná elektrická instalace z hlediska bezpečnosti schopná provozu a bylo doporučeno vypnutí elektrické soustavy a provedení opravy. V období dešťů a bouřek na jaře a v létě 2023 docházelo k častým výpadkům elektrické energie v celém areálu a zaměstnanci žalované museli docházet do trafostanice, aby elektřinu ručně nahodili. Problémem byl zcela dezolátní a havarijní stav budovy trafostanice. Vlastník trafostanice opakovaně vyzýval žalobkyni jako vlastníka nemovité věci k okamžité nápravě a uvedení budov do bezpečného stavu, avšak bezúspěšně. Pokud se jedná o žalobkyní tvrzený přechod práv k distribučním smlouvám v rámci přeměny společností [Jméno žalované]., podle žalované nedošlo k odštěpení závodu, ale byly odštěpeny pouze nemovitosti, nájemní smlouvy, pojistné smlouvy u [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a práva a povinnosti k běžnému bankovnímu účtu u [právnická osoba]. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Přestože žalobkyně podanou žalobu neoznačila jako žalobu z rušené držby ve smyslu § 176 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ale jako žalobu na ochranu držby, soud na základě vylíčených rozhodných skutečností obsažených v žalobě, žalobního petitu, skutečnosti, že se žalobkyně domáhá ochrany své držby podle § 1003 občanského zákoníku, a ve smyslu § 176 věty třetí o. s. ř. ve spojení s § 41 odst. 2 o. s. ř. posoudil uvedenou žalobu jako žalobu z rušené držby a v řízení o této žalobě postupoval (mimo jiné) podle § 176 až § 180 o. s. ř.

4. Z e-mailové komunikace mezi zaměstnanci žalobkyně a společností [právnická osoba]. v období od 13. 9. 2023 do 27. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně řešila s uvedenou společností otázku vlastnictví práv k odběrnému místu v předmětné nemovité věci a snažila se, aby stranou smlouvy o připojení odběrného místa byla uznána ze strany [právnická osoba]. sama namísto žalované; v této komunikaci žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaná nehodlá odběrné místo přepsat na žalobkyni, ale zrušit.

5. Z písemného sdělení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že tato společnost oznámila žalobkyni, že dne 27. 2. 2024 byla v areálu [jméno FO], který vlastní žalobkyně, odpojena pracovníky [právnická osoba] dodávka elektřiny, a to na žádost žalované. V areálu zůstaly bez elektřiny další dvě desítky firem, na tuto situaci se tyto společnosti nemohly připravit, protože odpojení nebylo oznámeno předem. Žalovaná dosud nepřistavila energocentrálu, která by zajistila obnovení činnosti čističky odpadních vod, bez jejíhož provozu může dojít k ekologické havárii značného rozsahu. Firmám využívajícím areál žalobkyně vznikají v důsledku šikanózního odpojení značné náklady, a proto žádají žalobkyni o neprodlené zajištění obnovy dodávek elektřiny.

6. Z projektu rozdělení společností [Jméno žalované]., odštěpením sloučením se společností [Jméno žalobkyně]. ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že rozdělovanou společností je [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], a nástupnickou společností je [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]; součástí tohoto projektu byl i výčet smluvních vztahů, jež přecházejí na nástupnickou společnost, zahrnující mimo jiné dvě smlouvy o pojištění nemovitostí a smlouvy o nájmu. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [Jméno žalované]. soud zjistil, že u této společnosti jako rozdělované obchodní společnosti došlo k odštěpení částí jejího jmění v důsledku rozdělení formou odštěpení sloučením s obchodní společností [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], přičemž odštěpená část jmění společnosti [Jméno žalované]. přešla na společnost [Jméno žalobkyně]. podle projektu rozdělení formou odštěpení se vznikem nové obchodní společnosti ze dne 9. 11. 2020. Ze stanov akciové společnosti [Jméno žalobkyně]. ze dne 30. 9. 2020 soud zjistil firmu a sídlo společnosti, předmět podnikání, výši základního kapitálu a akcie, orgány společnosti a způsob jejich rozhodování a postup při změně základního kapitálu. Z výpisu stavu dlouhodobého majetku společnosti [Jméno žalované]. ke dni 31. 10. 2022 soud zjistil, že celková účetní zůstatková cena majetku činí [částka] a že tento majetek zahrnuje mimo jiné kabelový rozvod, hlavní rozvaděč k trafostanici, podružné rozvaděče, rozvaděče, olejový transformátor, kabelové kanály a kabelové vedení vysokého napětí.

7. Z výpisu z aplikace nahlížení do katastru nemovitostí s platností dat ke dni 27. 9. 2023 soud zjistil, že pozemek č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba technického vybavení bez čísla popisného nebo evidenčního, v obci a katastrálním území [jméno FO], zapsaný na LV č. [hodnota] Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], je ve vlastnictví žalobkyně.

8. Z e-mailové komunikace mezi společností [Anonymizováno] a žalovanou, resp. její zástupkyní, a zástupcem žalobkyně v období od 21. 8. 2023 do 4. 3. 2024 soud zjistil, že společnost [Anonymizováno] požádala žalovanou o neprodlené přerušení dodávek elektrické energie v areálu [jméno FO] ve vlastnictví žalobkyně s tím, že žalobkyně neplatí za využívání infrastruktury areálu a že budova trafostanice je v havarijním stavu. Společnost [Anonymizováno] také vyzvala žalobkyni k úhradě částky 1 706 100 Kč za pronájem zařízení infrastruktury v areálu [jméno FO]. Zástupce žalobkyně tuto platbu odmítl s tím, že žalobkyně neuzavřela se společností [Anonymizováno] žádnou nájemní smlouvu a že žádnou její infrastrukturu nevyužívá. Zástupkyně žalované poukázala v e-mailu zástupci žalobkyně na havarijní stav budovy trafostanice s tím, že v případě její havárie hrozí velké škody na majetku i na lidských životech. Žalobkyně byla na tuto situaci opakovaně upozorňována a byla jí bezúspěšně nabízena všemožná řešení, jak zachovat dodávky elektrické energie do celého areálu. Z e-mailové komunikace mezi zaměstnankyní žalované a společností [právnická osoba] z 26. 2. až 28. 2. 2024 soud zjistil, že e-mailem ze dne 26. 2. 2024 požádala zaměstnankyně žalované společnost [právnická osoba] o vypnutí, zajištění odpojení [právnická osoba]., rozvodny trafostanice, z důvodu jejího katastrofálního stavu na dobu neurčitou, dobu nezbytně nutnou pro opravy k zajištění bezpečnosti; vlastníkem přípojné sítě je [právnická osoba]. a vlastníkem zařízení je [Anonymizováno] s.r.o. Pracovník společnosti [právnická osoba] sdělil žalované e-mailem ze dne 28. 2. 2024, že byl upozorněn zaměstnancem žalobkyně na nutnost zabezpečení náhradního napájení čistírny odpadních vod, aby se předešlo případné ekologické havárii. Podle reakce pracovnice žalované ze dne 28. 2. 2024 došlo k celé situaci nečinností společnosti [právnická osoba] a v důsledku havarijního stavu trafostanice; žalované byl přístup k čistírně odpadních vod znemožněn, starosta obce [jméno FO] uvědomil žalovanou, že nařídí žalobkyni zajistit náhradní řešení zdroje energie, aby nedošlo k ekologické katastrofě.

9. Z předložené fotodokumentace budovy trafostanice a jejího vybavení soud zjistil existenci puklin ve zdech a stropech, stojící vodu na podlaze, otevřenou skříňku rozvaděče a poškozenou omítku, patrně v důsledku zatékající vody. Ze zprávy o mimořádné revizi elektrického zařízení č. [Anonymizováno]1 ze dne 28. 7. 2023, provedené revizním technikem elektrických zařízení a hromosvodů [jméno FO], soud zjistil, že revidovaným objektem byla hlavní rozvodna nízkého napětí na adrese [adresa] a že revizní technik v závěru své zprávy uvedl, že s ohledem na nepředložení technické dokumentace skutečného provedení ani dalších dokladů k revizi podle příslušné normy nebylo možné při prohlídce objektivně posoudit stav a vhodnost jednotlivých zařízení do daného prostředí s ohledem na určené nebo předpokládané vnější vlivy a použitá ochranná opatření k zajištění dostatečné ochrany před úrazem elektrickým proudem. Revizní technik zjistil celkem pět závad a doporučil vypnutí elektrické soustavy a provedení opravy.

10. Ze sdělení společnosti [právnická osoba]. ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že provozovatel distribuční soustavy [právnická osoba]. na žádost smluvního zákazníka [právnická osoba]. z důvodů technických nedostatků na jeho straně vyplynul rozvodnu vysokého napětí, a to původně na dobu do 13. 3. 2024, nyní je žádost prodloužena na dobu do 14. 6. 2024. Jakmile bude doložena revizní zpráva o bezpečném provozu zařízení a uveden termín připojení, dojde k obnovení připojení místa k distribuční soustavě.

11. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]. zajišťovala do 27. 2. 2024 připojení odběrného místa průmyslového areálu na adrese [adresa], jehož vlastníkem je žalobkyně, k elektrické rozvodné soustavě. Na žádost žalované coby smluvního partnera společnosti [právnická osoba]. ukončila tato společnost od 27. 2. 2024 dodávku elektřiny do tohoto areálu. Důvodem žádosti žalované o přerušení dodávky elektřiny byl nevyhovující stav rozvodny nízkého napětí. Dne 8. 4. 2024 podala žalobkyně žalobu na ochranu držby své nemovité věci.

12. Podle § 177 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

13. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

14. Podle § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí 6 týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

15. Jak vyplývá z citovaných zákonných usnesení, bylo na žalobkyni, aby prokázala rušenou držbu i to, že ji ruší žalovaná, a aby podala žalobu z rušené držby v prekluzivní lhůtě. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla dodržena zákonná šestitýdenní lhůta k podání žaloby. Žalobu na ochranu rušené držby žalobkyně doručila soudu prostřednictvím svého zástupce dne 8. 4. 2024 s tvrzením, že k rušení držby její nemovité věci došlo přerušením dodávky elektřiny dne 27. 2. 2024 a téhož dne se žalobkyně o tomto rušení své držby dozvěděla. Prekluzivní lhůta tudíž počala běžet uvedeného dne a uplynula dne 9. 4. 2024, tedy den poté, co žalobkyně podala žalobu. Soud proto učinil závěr, že žaloba byla podána včas.

16. Podle komentářové literatury (Jirsa, J. a kol. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář. § 176. Praha: HBT, 2014, s.

571. ISBN 978-80-87109-46-5.) je žaloba z rušené držby žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá posesorní ochrany. V důsledku toho může být žalobci posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší a že tedy např. držbu vlastnického práva vykonává jako nevlastník. Soud proto také není oprávněn zkoumat právní otázky, nýbrž omezí se jen na zjištění skutkového stavu. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18, dostupného na adrese nalus.usoud.cz, je porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže soud zamítne žalobu z rušené držby na základě jiných než zákonem předvídaných skutečností, tj. nesplnění podmínek posledního faktického stavu držby, jejího svémocného rušení a včasné podání žaloby z rušené držby. Zodpovědět jiné právní otázky je úkolem soudu až v případném řízení o petitorní žalobě, nikoli v řízení o žalobě z rušené držby. U řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet z předpokladu, že právní stav věci ustupuje fakticitě. Obdobně Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3474/21, dostupném na adrese nalus.usoud.cz, judikoval, že není porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rozhoduje-li obecný soud jako v řízení o vypuzení z držby podle § 1007 občanského zákoníku o zákonem vymezeném předmětu řízení postupem stanoveným podle § 176 a násl. občanského soudního řádu a nerozhoduje o jiné pro vlastníka významné věci (možnost uplatňování vlastnického práva, právní titul užívání jeho věci), která předmětem probíhajícího řízení není a s ohledem na jeho předmět ani být nemůže, neboť žaloba z rušené držby poskytuje prozatímní ochranu poslednímu faktickému stavu, nikoli stavu právnímu (tvrzenému subjektivnímu právu), což je předmětem tzv. petitorní žaloby. S ohledem na charakter řízení o žalobě z rušené držby i na judikaturu Ústavního soudu se soud nezabýval otázkami, kdo je vlastníkem trafostanice nebo odběrného místa, a zda na žalobkyni podle projektu rozdělení formou odštěpení se vznikem nové obchodní společnosti přešla práva a povinnosti ze smluv s dodavatelem elektrické energie, respektive s distributorem [právnická osoba]., ale zabýval se výhradně faktickým stavem držby, jejím svémocným rušením a včasností podání žaloby z rušené držby (k tomu viz bod 15. tohoto usnesení).

17. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně byla ke dni 27. 2. 2024 držitelem předmětné nemovité věci, tj. průmyslového areálu na adrese [adresa], jehož prostory pronajímala dalším společnostem. Není přitom v tomto řízení rozhodující, kdo vykonává držbu rozvodny nízkého napětí na adrese [adresa], neboť žalobkyně namítá rušení držby tohoto areálu jako celku, jehož je vlastníkem, a nikoliv pouze samotné rozvodny nízkého napětí. Do odběrného místa této nemovité věci zajišťovala do 27. 2. 2024 dodávku elektrické energie společnost [právnická osoba]., přičemž se jedná o jediné odběrné místo pro tento areál. Na základě žádosti žalované došlo ke dni 27. 2. 2024 k odpojení celé nemovité věci od dodávky elektrického proudu, čímž žalovaná začala svémocně rušit držbu této nemovité věci žalobkyní. Rušení držby je považováno za „svémocné, bylo-li podniknuto o své újmě proti vůli držitelově a s obejitím soudu“ (k tomu soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 4. 11. 1937, sp. zn. R III [Anonymizováno]/37, dostupné v databázi ASPI). Svémocné rušení držby předpokládá vědomost rušitelovu, že vůbec zasahuje do sféry cizí držby, přičemž nerozhoduje, že se rušitel rušebního činu dopustil omylem, který má znaky hrubé nedbalosti (blíže v rozhodnutí Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne 29. 7. 1938, sp. zn. R 307/[Anonymizováno], dostupné v databázi ASPI). Tyto znaky svémocného rušení držby žalovaná naplnila, když o své vůli, na základě svého rozhodnutí a bez rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu nechala vypnout dodávku elektrické energie do areálu žalobkyně. Skutečnost, že budova trafostanice i elektrické zařízení trafostanice vyžadovaly rekonstrukci z důvodu nevyhovujícího technického stavu, není v tomto případě rozhodující, neboť z revizní zprávy ze dne 28. 7. 2023 vyplývá, že revizní technik sice doporučil vypnutí elektrické soustavy a provedení opravy, avšak žalovaná s vědomím této skutečnosti nechávala dodávat elektřinu do areálu žalobkyně prostřednictvím této trafostanice ještě dalších 7 měsíců a teprve poté, aniž by však tvrdila a prokázala jakoukoliv novou a do té doby neexistující skutečnost, nechala dodávku elektrické energie ukončit z důvodu nutnosti provedení oprav. V těchto sedmi měsících měla žalovaná dostatek času na zajištění případného náhradního způsobu dodávek elektřiny, aby se tak vyhnula nutnosti odpojení celého areálu od elektrické sítě, čímž – jak vědět mohla a měla – by poškodila nejen žalobkyni, ale i další společnosti sídlící v předmětném areálu, které zde vyvíjejí svou činnost. Navíc podle sdělení společnosti [právnická osoba]. mělo být odpojení areálu žalobkyně od elektrické energie jen dočasné, a to do 13. 3. 2024, přičemž následně bylo prodlouženo do 14. 6. 2024. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná svémocně ruší držbu nemovité věci žalobkyně, která podala žalobu na ochranu z rušené držby v zákonné šestitýdenní lhůtě. I veškeré další námitky žalované soud neshledal důvodné: žalovaná je v tomto řízení pasivně legitimována, neboť to byla ona, kdo nechal přerušit dodávku elektřiny do areálu žalobkyně, nehledě na to, kdo je po právu vlastníkem rozvodny nebo práv k připojení k rozvodné síti, a také nehledě na to, na čí pokyn žalovaná jednala, tj. je to žalovaná, kdo ruší držbu žalobkyně. Rovněž námitka žalované, že jednání žalobkyně je šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, neboť je vedeno její snahou dostat se podvodně k odběrnému místu, není důvodná, neboť předmětem tohoto řízení není určení vlastnictví odběrného místa, ale pouze ochrana faktického stavu spočívajícího v nepřerušené dodávce elektrického proudu do nemovité věci žalobkyně. Jak soud uvedl výše, jelikož to byla žalovaná, kdo nechal přerušit dodávku elektřiny do areálu žalobkyně, není a nemůže být žalobní nárok, o němž je vedeno toto řízení, v rozporu s dobrými mravy a nejedná se ani o šikanózní jednání žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby splnila povinnost uloženou jí I. výrokem do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 356 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 a. t. sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

19. V souvislosti s podáním návrhu na zahájení tohoto řízení vznikla žalobkyni povinnost uhradit soudní poplatek podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 5 000 Kč podle položky 4 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků, neboť předmětem žaloby je ochrana držby nemovité věci, a to průmyslového areálu zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm [adresa]. Žalobkyně uhradila dne 16. 4. 2024 na účet soudu soudní poplatek jen ve výši 2 000 Kč na základě nesprávné výzvy soudu. Jelikož soud žalobě zcela vyhověl a dosud nebyl uhrazen doplatek soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, uložil soud neúspěšné žalované, aby podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích uhradila České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě na účet Okresního soudu v Jihlavě doplatek soudního poplatku za žalobu v uvedené výši ve lhůtě podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích.

Poučení