24 C 17/2011-510

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Dagmar Bastlovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o ochranu osobnosti, takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 7. 2. 2011, doplněnou dne 13. 4. 2011, 3. 12. 2018, 7. 7. 2020 a při jednání soudu dne 15. 4. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč (podáním ze dne 10. 1. 2019 byla žaloba vzata zpět ohledně částky 2 750 000 Kč; usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 24 C 17/2011-364 ze dne 25. 1. 2019 bylo řízení co do částky 2 750 000 Kč zastaveno); žalobce tvrdil, že žalovaný neoprávněně (protiprávně) zasáhl do jeho osobnostních práv tím, že a) zařadil žalobce do evidence svých dlužníků a na schůzích samosprávy bytového družstva, na nástěnkách v žalobcově bydlišti žalobce označoval za dlužníka a za osobu porušující pravidla bytového družstva (toto tvrzení a postup žalovanému žalobce považuje za nezákonné, neboť faktickým dlužníkem žalovaného nebyl), b) žalovaný měl výrazný podíl na tom, že v lednu 2010 byl žalobce v důsledku neplatných právních úkonů protiprávně připraven o členský podíl v bytovém družstvu [jméno], stavební bytové družstvo, neboť zaregistroval dohodu o převodu členských práv a povinností ze dne 11. 1. 2010 (členské [číslo]) jako platnou. Žalobce k uvedenému doplnil, že v průběhu svého členství v bytovém družstvu u žalovaného uplatnil na základě zákona č. 72/1994 Sb. právo na převod bytu [číslo] o velikosti 3 + 1 v bytovém domě v [obec], [anonymizována tři slova], žalovaný povinnost převést byt do vlastnictví žalobce nezpochybňoval, několikrát písemně přislíbil převedení bytu do vlastnictví žalobce v případě zaplacení zůstatkové části investičního úvěru – anuity. Stanovené podmínky pro převod předmětného bytu do svého vlastnictví žalobce splnil, když dle pokynu žalovaného dne 16. 6. 2008 zaplatil zůstatkovou část investičního úvěru – anuitu, žalovaný však i přesto realizaci převodu oddaloval, převod komplikoval, pro žalobce stanovoval nové povinnosti a závazky. V průběhu trvání nájemního vztahu žalobce předmětný byt zhodnocoval různými rekonstrukcemi, které měl od žalovaného schválené, vč. vyčíslení nákladů na tyto rekonstrukce. Žalovaný převod předmětného bytu oddaloval, požadoval po žalobci z důvodů nesouvisejících s převodem bytu značné finanční prostředky, tímto přístupem tak žalobce dostal do velmi nepříznivé životní situace. Proto žalobce vůči žalovanému uplatnil zápočet pohledávek (proti pohledávkám žalovaného žalobce započetl svoje pohledávky vyplývající ze zhodnocení předmětného bytu), v důsledku čehož veškeré údajné závazky žalobce vůči žalovanému ze zákona zanikly a žalobce neměl vůči žalovanému žádný dluh. I přes tuto skutečnost žalovaný zařadil žalobce do evidence svých dlužníků, označoval ho za dlužníka a osobu porušující pravidla bytového družstva (činil tak v období od června 2008 do ledna 2010, to na členských schůzích, kde sděloval údaje o dluzích žalobce, případně rozpis dluhů byl v místě bydliště žalobce vyvěšen na nástěnce). Tímto jednáním žalovaný žalobci způsobil imateriální újmu ve výši 80 000 Kč. V lednu 2010 žalovaný zaregistroval dohodu o převodu členských práv a povinností ze žalobce na [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa] [číslo] ze dne 11. 1. 2010; žalobce tuto dohodu ve znění registrovaném žalovaným nepodepsal, nebyl srozuměn s tím, že dohoda byla předložena k registraci, nebyl přítomen na bytovém družstvu za účelem registrace předmětné dohody, nikdo z osob, které se dostavily za účelem registrace dohody na bytové družstvo, nepředložil plnou moc, která by je opravňovala jednat za žalobce v záležitosti týkající se převodu členských práv a povinností vztahujících se k předmětnému družstevnímu bytu. Žalobce nepodepsal text, který byl do článků III. a IV. této dohody doplněn v jeho nepřítomnosti dne 11. 1. 2010 pracovnicemi žalovaného (bytového družstva), i přesto, že předmětná dohoda o převodu členských práv a povinností neobsahovala obligatorní zákonem stanovenou náležitost, tedy ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti převodu, resp. ujednání o výši ceny za převod, byla zaregistrována. Žalobce nebyl s doplňovanými údaji před podpisem dohody seznámen, je proto zřejmé, že minimálně články III. a IV. této dohody neobsahují skutečnou vůli žalobce. Ihned poté, co se žalobce o neplatných úkonech, uskutečněných„ za jeho zády“ v souvislosti s převodem členství v bytovém družstvu dozvěděl, kontaktoval žalovaného a upozornil ho na to, že dohoda o převodu jeho členských práv a povinností v bytovém družstvu [jméno] je neplatná, že je proto stále členem bytového družstva a současně nájemcem předmětného bytu. Žalovaný však předmětný byt převedl do vlastnictví manželů [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (pan [jméno] [příjmení] členský podíl v bytovém družstvu vztahující se k předmětnému bytu převedl na manžele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], bytem [adresa]), k tomuto ve spise Městského ředitelství Policie ČR žalovaný uvedl, že se„ chtěl vyhnout případnému soudnímu sporu týkajícímu se určení majetkových práv souvisejících s daným bytem“. Žalovaný místo toho, aby se snažil dosáhnout spravedlivého vypořádání vzniklé situace, učinil účelový převod předmětného bytu, aby žalobci tímto zabránil dosáhnout ochrany svých práv v rámci spravedlivého soudního řízení. Tímto jednáním žalovaný způsobil, že se ze žalobce stal„ bezdomovec“, který nemá jistotu trvalého bydlení, což žalobce v očích osob bydlících v místě žalobcova dosavadního bydliště v [obec], [anonymizována tři slova] značně poškozuje a diskriminuje; za tuto újmu žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 170 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 6. 8. 2020 tak, že žalobu považuje za zcela nedůvodnou, podání ze dne 7. 2. 2011 je nesrozumitelné, nevyplývá z něho žádné nedbalostní či úmyslné jednání žalovaného, na jehož základě by vznikla žalobci újma hmotná či nehmotná, nárok nelze dovodit ani z rekapitulace tvrzení zástupce žalobce ze dne 7. 7. 2020. Právní zástupce zavádějícím způsobem interpretuje nález Ústavního soudu II. ÚS 1457/13, když pravý smysl tohoto nálezu je, že družstvu nelze odpírat přezkum předložené smlouvy o převodu členských práv a povinností k ochraně vlastních zájmů a v rámci povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Družstvo tedy může prověřovat, zda smlouva obsahuje zákonné náležitosti, nepřísluší mu však zkoumat okolnosti převodu, ke kterým došlo mezi účastníky převodu mimo sídlo družstva. Rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo pravomocně rozhodnuto o zamítnutí žalobního návrhu žalobcem o určení jeho členství v družstvu s tím, že bylo prokázáno, že smlouva o převodu členských práv k bytu [číslo] v domě [anonymizována tři slova], [obec] byla uzavřena platně, neboť obsahuje všechny zákonné náležitosti, žalobce o převodu svého členství v družstvu věděl a souhlasil s ním, a také bylo prokázáno, že převod byl úplatný, když žalobce za převod převzal část úplaty a pro nevyplacení zbývající části výnosu z převodu členských práv podal na svého zprostředkovatele [jméno] [příjmení] trestní oznámení. K žádosti žalobce o převod bytu do vlastnictví a k dluhům žalobce žalovaný uvedl, že žalobce sice uhradil v červnu 2008 nedoplatek investičního úvěru (anuity), ale vzápětí přestal řádně platit nájemné. Žalobce s družstvem uzavřel dohodu o splátkách a uznání dluhu ze dne 27. 5. 2009, kterou však neplnil a pro dluhy na nájemném převyšující 3 měsíce byla žalobci udělena výstraha před vyloučením. Žalobce nakonec narůstající dluh zaplatil dne 11. 1. 2010, téhož dne byla družstvu také předložena dohoda o převodu členských práv. Je tedy zřejmé, že u žalobce nebyly splněny podmínky o převod, když neměl splněné závazky vůči družstvu, navíc v domě v předmětné době probíhala již příprava regenerace domu, kdy pro dobu stavebního řízení a pro stanovení podílu při regeneraci jsou vždy pozastaveny převody, aby nedošlo ke změně stavu spoluvlastnických podílů a vlastníků. Samotná regenerace domu byla řádně s členy projednána a schválena členskou schůzí samosprávy ze dne 23. 1. 2007, 3. 9. 2008, 3. 6. 2008 a stanoven způsob hrazení nákladů, konečné vyúčtování a rozúčtování nákladů na regeneraci bylo schváleno členskou schůzí samosprávy ze dne 31. 5. 2011. Zálohová výše podílů členů družstva na opravě a technickém zhodnocení domu vztahující se k bytové jednotce [číslo] byla řádně v souladu s vnitřními předpisy družstva stanovena usnesením představenstva ze dne 5. 8. 2009 Dohodu o finančním vyrovnání nákladů na opravě a technickém zhodnocení domu, kde byla stanovena zálohová část podílu a způsob a termín úhrady, již družstvo uzavřelo s novými nabyvateli členských práv manžely [příjmení], kteří celý podíl uhradili. Manželé [příjmení] poté požádali o převod bytu do vlastnictví a vzhledem k tomu, že družstvo nemělo již žádné zákonné překážky a členové [příjmení] splnili všechny zákonné podmínky, byl jim zcela legálně byt převeden bezúplatně do vlastnictví podle zák. č. 72/1994 Sb. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

3. Podle ustanovení § 11 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

4. Podle ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

5. Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (§ 13 odst. 2 obč. zák.).

6. Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (§ 13 odst. 3 obč. zák.).

7. Po provedeném dokazování při jednání dne 15. 4. 2021 soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům.

8. Z dohody o převodu členských práv a povinností podle § 230 obch. zák. a čl. 6 Stanov uzavřené mezi [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem [adresa] (nová adresa [adresa]) a [jméno] [příjmení], narozeným [datum], bytem [adresa], [PSČ], bylo zjištěno, že převodce dohodu podepsal dne 7. 1. 2009, podpis ověřen Českou poštou, s. p., dne 7. 1. 2010, nabyvatel dohodu podepsal před pracovnicí bytového družstva [příjmení] po ověření totožnosti dle občanského průkazu dne 11. 1. 2010, v části III. uvedena ručním písmem částka nesplaceného dluhu převodce na jeho podílu při regeneraci, resp. opravě objektu, v němž se nachází označený byt, to ve výši 152 114 Kč k datu 11. 1. 2010, v části IV. uvedena opět ručním písmem výše vypořádacího podílu k popsanému bytu, který ke dni 1. 1. 2010 činil 76 687 Kč; k uvedeným údajům připojen podpis pracovnice družstva a datum 11. 1. 2010, se shodným podpisem a datem stvrzen údaj o nájemném k datu převodu („ bez dluhu“).

9. Při posouzení žalobcem tvrzeného protiprávního zásahu do osobnostních práv tím, že„ žalovaný měl výrazný podíl na tom, že v lednu 2010 byl žalobce v důsledku neplatných právních úkonů protiprávně připraven o členský podíl v bytovém družstvu [jméno], stavební bytové družstvo, neboť zaregistroval Dohodu o převodu členských práv a povinností [číslo] ze dne 11. 1. 2010 jako platnou“, soud neshledal důvod se odchýlit od závěrů vyslovených v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 12. 9. 2018 (žaloba byla zamítnuta), kde byla řešena právní otázka, zda žalobce je členem družstva [jméno], stavební bytové družstvo, a nájemcem družstevního bytu [číslo] v [obec], [anonymizována tři slova]; dovolání žalobce proti označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud zastává právní názor, že vznikne-li mezi účastníky spor o určení, zda žalobce je členem družstva [jméno], stavební bytové družstvo, a nájemcem družstevního bytu [číslo] v [obec], [anonymizována tři slova] při žalobním tvrzení, že převodní smlouva je absolutně neplatná, přičemž otázka její neplatnosti již byla v předcházejícím řízení vyřešena, je nezbytné, aby se soud v pozdějším řízení zabýval otázkou případné aplikace § 159a o. s. ř., avšak nikoliv z pohledu překážky věci rozsouzené, nýbrž z hlediska závaznosti rozhodnutí v řešení předmětné právní otázky (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). V uvedeném ustanovení je sice rozsah závaznosti explicitně spojován s výrokem pravomocného rozsudku, ovšem v případě, že rozsudečný výrok pouze vyjadřuje, že se žaloba (v předmětném znění žalobního petitu) zamítá, je nutno tento výrok posuzovat v souvislosti s odůvodněním písemného vyhotovení, jak zdůraznil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 69/2000), zmíněné posouzení výrokové a důvodové části rozhodnutí má význam jednak z hlediska posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté, jednak z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již pravomocně rozhodnuta (srov. též rozsudek NS ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4778/2009, dále přímo ve věci žalobců [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proti žalovanému [jméno] [příjmení] pak usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení ÚS ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Vzhledem k výše uvedenému rozboru soud prvního stupně neshledal důvod pro odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR ani při řešení konkrétní otázky platnosti Dohody o převodu členských práv a povinností [číslo] ze dne 11. 1. 2010, to návazně na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Bylo by jistě v rozporu s principy právního státu a předvídatelností soudního rozhodování, pokud by soud v jiném řízení, probíhajícím mezi týmiž účastníky v rámci téhož skutkového rámce věci (byť s jinak formulovaným žalobním požadavkem) nevycházel z již pravomocně přijatého právního názoru (třeba i obsaženého pouze v odůvodnění rozhodnutí, neboť podané žalobě pro takto učiněný právní závěr nebylo vyhověno a bylo tudíž vydáno zamítavé rozhodnutí) týkajícího se předmětné právní otázky, a sám by znovu (a třeba i odlišně) tuto (pro něj předběžnou) právní otázku vyřešil. Žalobce byl v tomto směru soudem prvního stupně při jednání dne 15. 4. 2021 řádně poučen o konstantní judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu (viz str. 2 protokolu o jednání).

10. Jestliže předmětná převodní smlouva nebyla zhodnocena jako neplatná, je zřejmé, že nemohlo ani dojít k žádnému neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobce její registrací (viz specifikace tohoto protiprávního zásahu pod bodem 9. odůvodnění); žaloba proto byla co do požadované náhrady nemajetkové újmy ve výši 170 000 Kč zamítnuta jako nedůvodná. Další rozbor k otázce„ povinností či možností“ přezkumu předložené smlouvy o převodu členských práv a povinností družstvem návazně na nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 1457/13 již soud považuje v konkrétním případě za nadbytečný.

11. Pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč za protiprávní zásah žalovaného do jeho osobnostních práv tím, že„ v období od června 2008 do ledna 2010 označoval žalobce za dlužníka, za osobu porušující pravidla bytového družstva, k tomuto pak sděloval údaje o dluzích žalobce na členských schůzích, případně rozpis dluhů byl vyvěšen na nástěnce“, v řízení bylo z listinných důkazů zjištěno (mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce v červnu 2008 doplatil zůstatkovou část investičního úvěru – anuity) následující: z evidence plateb žalovaného za období od 1/ 2008 do 12/ 2009 k uživateli [číslo] – [jméno] [příjmení] (3 + 1, podl. plocha 72,70 m) plyne, že úhrady nájemného nebyly prováděny pravidelně měsíčně, v květnu 2008 jednorázově proveden doplatek 11 676 Kč, v září 2008 doplaceno 8 637 Kč, v prosinci 2009 dluh činil 23 351 Kč; ze zápisů členské schůze samosprávy [anonymizováno] hospodářského střediska [anonymizováno] (dům [anonymizována tři slova]) ze dne 3. 6. 2008, 3. 9. 2008, 9. 6. 2009 bylo zjištěno, že průběžně byly řešeny otázky přípravy k regeneraci domu, k výši předpokládaných nákladů, k technickým řešení apod., na schůzi dne 9. 6. 2009 byli přítomní seznámeni s důvodem zdržení regenerace, tj. existencí dluhu na nájemném, navrženo řešení, které umožní v regeneraci pokračovat, tj. že při souhlasu 100 % obyvatel domu dojde k přechodné úhradě dlužného nájemného z účtu DPZ, členská schůze přijala usnesení o odsouhlasení přechodné úhrady dlužného nájemného z účtu DPZ, aby bylo možno v započaté regeneraci domu pokračovat; z žalobcem předložené výzvy ze dne 13. 5. 2002, adresované žalovanému [příjmení] úřadem [obec] [anonymizováno], bylo zjištěno, že správce daně ve věci daňových nedoplatků daňového dlužníka [jméno] [příjmení], bytem v [obec], [anonymizována tři slova] vyzýval SBD k součinnosti při zjišťování údajů pro daňové řízení; z žalobcem předložené Výstrahy před vyloučením z družstva ze dne 18. 10. 2001 bylo zjištěno, že ke dni 30. 6. 2001 žalobce na nájemném za užívání bytu v [obec], [anonymizována tři slova] dlužil (vč. příslušenství) 30 514 Kč, SBD poučen, že důsledkem vyloučení z družstva je ztráta práva nájmu bytu; z Výstrahy před vyloučením z družstva ze dne 8. 9. 2009 bylo zjištěno, že žalovaný žalobce vyzýval k úhradě dluhu na nájemném a službách spojených s užíváním bytu [číslo] v [obec], [anonymizována tři slova], který za období od 6/ 2008 do 7/ 2009 k datu 31. 7. 2009 činil 26 222 Kč, to s poučením, že neplacením nájemného a úhrad za služby porušuje povinnosti člena družstva dle čl. 10 odst. c/ Stanov družstva; z podání žalobce ze dne 7. 9. 2009, adresovaného žalovanému a doručeného dne 7. 9. 2009, bylo zjištěno, že žalobce s odkazem na § 580 zákona č. 40/1964 Sb. bez jakékoliv specifikace pohledávek způsobilých k započtení učinil„ kompenzační jednostranný projev“ ve znění„ oznamuji družstvu, aby došlo okamžikem podpisu kupní smlouvy s požadavkem na její uzavření nejpozději ke dni 30. 9. 2009 k mému výhodnému oddlužení, neboť je zcela běžným institutem ZÁPOČET POHLEDÁVEK A ZÁVAZKU s tím, že toto bude tvořit součást v ujednáních individuální kupní smlouvy!!!“; dále bylo z žalobcem předloženého Platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Brně dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zjištěno, že soud uložil žalovanému [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobci [jméno], stavební bytové družstvo, částku ve výši 18 563 Kč (nájemné 4 199 Kč, 4 788 Kč, 4 788 Kč, 4 788 Kč s poplatkem z prodlení); z žalobcem předloženého návrhu Dohody o finančním vyrovnání nákladů na opravě a technickém zhodnocení domu a navýšení členského podílu ze dne 12. 10. 2009 bylo z čl. IV zjištěno znění, že člen družstva uznává svůj závazek vůči družstvu, plynoucí z povinnosti uhradit podíl z celkových nákladů na regeneraci domu, připadající na bytovou jednotku [číslo] specifikovaný v čl. III této dohody a částku ve výši 152 114 Kč se zavazuje uhradit jednorázově, nejpozději do 31. 3. 2010, (podpis žalobce nepřipojen).

12. Ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. soud zhodnotil provedené listinné důkazy (výše uvedené) a z rozpisu plateb za období od 1/ 2008 do 12/ 2009, z Výstrahy před vyloučením z družstva ze dne 18. 10. 2001, ze dne 8. 9. 2009, platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Brně dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] má za prokázané, že žalobce nájemné za užívání předmětného družstevního bytu dle nájemní smlouvy uzavřené za podmínek upravených ve stanovách bytového družstva neplatil pravidelně měsíčně, opakovaně mu vznikal nedoplatek, který hradil převážně až na výzvu s poučením o možnosti vyloučení z družstva, příp. pronajímatel musel proti žalobci podat i žalobu na zaplacení dlužného nájemného a poplatků z prodlení. Listiny o výstrahách před vyloučením z družstva, o žalobě na zaplacení dlužného nájemného předložil sám žalovaný (stejně tak i výzvu Finančního úřadu [obec] [anonymizováno] ze dne 13. 5. 2002, adresovanou žalovanému pro splnění povinnosti součinnosti v daňovém řízení ve věci daňových nedoplatků daňového dlužníka [jméno] [příjmení]). Tvrdil-li žalobce, že ve skutečnosti žádný dluh na nájemném neměl, protože započetl svoje pohledávky vyplývající ze zhodnocení předmětného bytu na údajné závazky vůči žalovanému, pak toto tvrzení podáním ze dne 7. 9. 2009 (doručeno žalovanému dne 7. 9. 2009) neprokázal, jeho projev jednostranného započtení neobsahoval žádnou specifikaci k tomu, že se setkaly pohledávky způsobilé k započtení, projev byl zcela neurčitý (§ 37 odst. 1 obč. zák.), tedy neplatný. Bylo-li neplacení nájemného projevem špatné platební morálky člena bytového družstva - nájemce (žalobce), není zveřejnění zprávy o„ neplatiči nájemného a jeho výši dluhu“ bytovým družstvem ostatním členům konkrétního družstva protiprávním zásahem do osobnostních práv žalobce, neboť se nejedná o nepřípustnou formu veřejné kritiky, ale o informaci potřebnou k řádnému hospodaření družstva (viz zápis z členské schůze ze dne 9. 6. 2009 k řešení otázky zdržení regenerace domu pro existenci dluhu na nájemném).

13. Při shrnutí shora uvedeného pak lze ve stručnosti konstatovat, že ani zde (nárok na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 80 000 Kč) nešlo o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, žaloba proto byla jako nedůvodná i v tomto rozsahu zamítnuta. Třeba dodat, že při takto mimořádně bídné a ostatní členy družstva dlouhodobě obtěžující platební morálce žalobce, jak si také sám na sebe žalobce doložil, se viditelně jednalo o šikanózní zahájení soudního řízení proti žalovanému.

14. Pokud žalobce navrhoval provedení výslechů svědkyň [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k tvrzení, že byl na členských schůzích, příp. na nástěnce v obytném domě označován za dlužníka, pak soud k provedení těchto důkazů nepřistoupil pro jejich nadbytečnost (viz odůvodnění část 12.), stejně tak nevyhověl návrhu na výslech žalobce„ ke všem tvrzením uvedeným v žalobě“, příp. návrhu na provedení důkazu listinou (č. l. 443 – oznámení o převodu členství), aniž žalobce specifikoval, jaké tvrzení má být tímto důkazem prokázáno. Pokud soud provedl důkaz dalšími listinami a výslovně z nich neučinil žádná zjištění (viz zápis z jednání členské schůze samosprávy ze dne 31. 5. 2011), pak se tak stalo proto, že se sice zápis vztahoval k regeneraci domu a schválení konečného vyúčtování, to s navýšením o částku 62 192 Kč, avšak v konkrétním případě tento údaj nebyl pro rozhodnutí již podstatný; stejně tak údaje z korespondence žalovaného s žalobcem ze dne 9. 6. 2008, 20. 5. 2009, 1. 3. 1999, 10. 1. 1999 k provádění stavebních úprav v bytě, příp. k jeho žádosti o převod bytu do vlastnictví a plnění finančních podmínek.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení