24 C 194/2016-307

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 843 395,89 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 843 395,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 204 385 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 843 395,89 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení) s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi společnostmi [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], jako zastoupeným a [právnická osoba], [IČO], jako obchodním zástupcem uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, jejímž předmětem bylo mj. zajišťovat pro zastoupeného obchody u zákazníků – společností [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], [IČO], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [obec], [IČO] a [anonymizována dvě slova], akciová společnost, [IČO], na dobu určitou do [datum], že dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] na základě něhož práva a povinnosti obchodního zástupce převzala [právnická osoba] a.s., [IČO], že dne [datum] byl uzavřen dodatek č. IV, kterým byla doba trvání smlouvy prodloužena do [datum] a že dne [datum] byl uzavřen dodatek č. VI, kterým byla jednak doba trvání smlouvy prodloužena do [datum], jednak byla změněna výše provize na 2 % z konečné ceny pro zákazníka bez DPH s výjimkou přepravy uceleného vlaku [anonymizována dvě slova], kde byla provize sjednána za každou zákazníkem přepravenou tunu, a to v závislosti na celkovém přepraveném množství na jednom obratu na 0,50 euro (při množství 800 až 1 400 tun), 1,00 euro (při množství 1 400 až 1 600 tun) a 1,50 euro (při množství nad 1 600 tun). Dále uvedla, že zastoupený ke dni [datum] zanikl fúzí sloučením se žalovanou jako nástupnickou společností. Podle žalobkyně [právnická osoba] a.s. své povinnosti ze smlouvy splnila a v období říjen až prosinec 2013 byly uzavřeny a realizovány obchody mezi žalovanou a zákazníky [právnická osoba], a [právnická osoba] [právnická osoba], byl vypravován ucelený vlak [anonymizována dvě slova] v objemech přepraveného množství v říjnu 2013 12 524,7 tun v pásmu 800 až 1 399 tun a 1 500 tun v pásmu 1 400 až 1 599 tun, dále v listopadu 2013 13 599 tun v pásmu 800 až 1 399 tun a dále v prosinci 2013 1 841,75 tun v pásmu do 799 tun a 6 159,1 tun v pásmu 800 až 1 399 tun. Pro téhož zákazníka byly dále realizovány přepravy v konečné ceně pro zákazníka bez DPH za 2 306 089 Kč a 35 372 euro [právnická osoba], byly realizovány přepravy v konečné ceně pro zákazníka bez DPH za 6 494 678 Kč a 33 126 euro.

2. Žalobkyně poukázala na to, že v článku 4 smlouvy o obchodním zastoupení bylo sjednáno, že zástupce má nárok na provizi za všechny obchody uzavřené mezi zastoupeným a zákazníkem, který vzniká okamžikem provedení obchodu mezi zákazníkem a zastoupením a zaplacení příslušných faktur. Žalovaná byla povinna jednou čtvrtletně zaslat přehled fakturace zákazníkům obchodnímu zástupci, který podle něho vystavil fakturu na provizi. Dle přehledu obdrženého dne [datum] [právnická osoba] a.s. od zaměstnankyně žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vznikl nárok na provizi v celkové výši 697 021,40 Kč + DPH, celkem tedy 843 395,89 Kč [právnická osoba] nato zaslala dne [datum] žalované fakturu [číslo] na částku ve výši 843 395,89 Kč splatnou dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že provize na základě smlouvy o obchodním zastoupení za období od [datum] až do [datum] byly žalovanou vždy řádně hrazeny, přičemž mechanismus fakturace byl stále stejný, neuhrazena zůstala pouze faktura za poslední čtvrtletí, tedy 4. čtvrtletí 2013. Dále uvedla, že [právnická osoba] a.s. uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla předmětná pohledávka i s příslušenstvím postoupena žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku i přes výzvu právní zástupkyně žalobkyně do dne podání žaloby neuhradila. K charakteru předmětného obchodního zastoupení žalobkyně uvedla, že dle ní šlo o výhradní zastoupení ve vztahu k území a vymezenému okruhu osob. Dále uvedla, že činnost [právnická osoba] a.s. spočívala v zajištění uzavření dlouhodobých (pětiletých a následně prodlužovaných) smluv mezi žalovanou a zákazníky, na jejichž základě byly realizovány jednotlivé přepravy, tedy v zajištění smluvního rámce, nikoliv v zajišťování jednotlivých příkazů k obstarání přeprav.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a k věci samé se vyjádřila tak, že právnímu předchůdci žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizováno]) nárok na zaplacení provize dle smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum] za 4. čtvrtletí roku 2013 nevznikl, neboť k uzavření jednotlivých obchodů mezi žalovanou a jejími zákazníky nedošlo v důsledku činnosti obchodního zástupce. K charakteru předmětného obchodního zastoupení žalovaná uvedla, že ve smlouvě nebylo výslovně ujednáno výhradní obchodní zastoupení, ani závazek podle § 665 obchodního zákoníku, šlo tedy o nevýhradní obchodní zastoupení. Zaslání podkladu k fakturaci žalovaná odůvodnila tak, že to byla v podstatě automatická činnost.

4. Mezi stranami nebylo sporu, že byla uzavřena výše uvedená smlouva o obchodním zastoupení, že podle ní probíhala fakturace a že faktury předcházející té, jejíž zaplacení je předmětem tohoto řízení, byly žalovanou uhrazeny.

5. Soud z níže uvedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Z listiny označené jako smlouva o obchodním zastoupení a datované [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] [obec], s.r.o., jako zastoupený a [právnická osoba] s.r.o. jako obchodní zástupce se dohodly, že obchodní zástupce bude zajišťovat pro zastoupeného zprostředkovatelskou činnost na území České republiky, případně Slovenska, že obchodní zástupce je oprávněn jednat s konkrétně uvedenými osobami jako zákazníky (mezi něž patřily i společnosti [právnická osoba], [IČO] a [právnická osoba], [IČO]) a že obchodní zástupce má nárok na provizi za všechny obchody uzavřené mezi zastoupeným a zákazníkem, přičemž nárok vzniká provedením obchodu a zaplacením příslušných faktur. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum] a nahrazovala předešlou smlouvu o obchodním zastoupení.

6. Z listiny označené jako dodatek č. I. ke smlouvě o obchodním zastoupení a datované [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] [obec], s.r.o., a [právnická osoba] se dohodly na úpravě výše provize. Z listiny označené jako dodatek [číslo] ke smlouvě o obchodním zastoupení a datované [datum] bylo zjištěno, že uvedené společnosti se dohodly tak, že na místo obchodního zástupce vstoupí [právnická osoba] a.s.; ta s tím vyslovila písemně souhlas. Z listiny označené jako dodatek č. III. ke smlouvě o obchodním zastoupení a datované [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] [obec], s.r.o., a [právnická osoba] se dohodly na doplnění nového zákazníka. Z listiny označené jako dodatek č. IV. ke smlouvě o obchodním zastoupení a datované [datum] bylo zjištěno, že uvedené společnosti se dohodly, že obchodní zástupce vyvine maximální úsilí k uzavření dlouhodobé smlouvy pro období [datum] až [datum] mezi zastoupeným a zákazníky [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec]; dále byla sjednána změna trvání až do [datum]. Z listiny označené jako dodatek č. V. ke smlouvě o obchodním zastoupení a datované [datum] bylo zjištěno, že uvedené společnosti se dohodly na změně výše provize. Z listiny označené jako dodatek č. VI. ke smlouvě o obchodním zastoupení a datované [datum] bylo zjištěno, že uvedené společnosti se dohodly na změně výše provize, vypuštění [právnická osoba], [anonymizováno], akciová společnostze seznamu zákazníků a prodloužení trvání smlouvy až do [datum].

7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ke dni [datum] bylo zjištěno, že právním nástupcem [právnická osoba], s.r.o., je žalovaná na základě fúze s rozhodným dnem [datum].

8. Z e-mailové korespondence mezi Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] v období od [datum] do [datum], a to vždy včetně podkladů pro výpočet provize, bylo zjištěno, že žalovaná s odkazem na smlouvu o obchodním zastoupení zaslala právnímu předchůdci žalobkyně podklady pro výpočet provize za 2., 3. a 4. čtvrtletí 2012 a 1., 2. a 3. čtvrtletí 2013, přičemž šlo vždy (za každé čtvrtletí) o částky převyšující 500 000 Kč bez DPH, v několika případech i přes 800 000 Kč bez DPH.

9. Z e-mailové korespondence a dopisu ze dne [datum], které za žalovanou zaslala Ing. [jméno] [příjmení] [právnická osoba] a.s. (Ing. [jméno] [příjmení]), bylo zjištěno, že žalovaná s odkazem na smlouvu o obchodním zastoupení zaslala právnímu předchůdci žalobkyně podklady pro výpočet provize za 4. čtvrtletí 2013, z nichž vyplývala celková částka provize ve výši 697 021,40 Kč bez DPH. Z faktury – daňového dokladu [číslo] vystaveného [právnická osoba] a.s. žalované bylo zjištěno, že tento právní předchůdce žalobkyně vyúčtoval žalované částku 697 021,40 Kč bez DPH, tedy 843 395,89 Kč včetně DPH, a to jako provizi za 4. čtvrtletí 2013 na základě smlouvy o obchodním zastoupení se splatností [datum].

10. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a.s. v likvidaci jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že uvedené společnosti se dohodly mj. na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Ze sdělení žalované žalobkyni ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná obdržela oznámení o postoupení pohledávky, přičemž sdělila, že pohledávku rozporuje, neboť nárok na ni nevznikl. Z předžalobní výzvy datované [datum] bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.

11. Ze sdělení právního zástupce společnosti [právnická osoba], došlého soudu [datum] a jeho doplnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že potvrdil, že žalovaná pro uvedenou společnost v době [datum] do [datum] prováděla železniční přepravy na základě rámcových zasilatelských smluv, kdy druhá z nich byla uzavřena dne [datum] a ukončena [datum], že faktury za říjen až prosinec 2013 byly uhrazeny, a že uvedl, že jeho klient [právnická osoba] a.s. zná a tato společnost mu v období od roku 2007 do roku 2010 pronajímala železniční vozy, avšak na sjednání přeprav uskutečněných ve 4. čtvrtletí 2013 se nepodílela a rámcové smlouvy nebyly uzavřeny v důsledku její činnosti.

12. Ze sdělení společnosti [právnická osoba], došlého soudu [datum] a jeho doplnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že potvrdila, že žalovaná pro ni v době [datum] do [datum], ale též po [datum], prováděla železniční přepravy na základě rámcových zasilatelských smluv, že faktury za říjen až prosinec 2013 byly uhrazeny, a že uvedla, že [právnická osoba] a.s. nezná, ta ke sjednání přeprav nepřispěla a rámcové smlouvy nebyly uzavřeny v důsledku její činnosti.

13. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracovala zhruba 2,5 roku do [datum] jako vedoucí oddělení chemie, že podklady ohledně dopravy chemických produktů připravovali její spolupracovníci, kteří též vystavovali faktury zákazníkům žalované za přepravu, že údaje zasílané [právnická osoba] a.s. vytvářelo oddělení vedené svědkyní, a to na základě smlouvy o obchodním zastoupení existující již v době, kdy k žalované nastoupila. Dále uvedla, že faktury obdržené od [právnická osoba] a.s. na základě žalovanou vytvořených podkladů se po kontrole předávaly k úhradě do účtárny žalované. Uvedla, že se nestalo, že by některé faktura nebyla jejím oddělením odsouhlasena. Podle svědkyně byl postup vůči [právnická osoba] a.s. v souladu s instrukcemi, které mělo jí vedené oddělení od vedení žalované, přičemž nijak neměla ověřovat, zda přepravy realizované žalovanou byly uskutečněny s přispěním [právnická osoba] a.s. Dále uvedla, že jednotlivé přepravy u velkých subjektů se neuskutečňují na základě objednávek jednotlivých přeprav, ale dlouhodobějších kontraktů a do značné míry automaticky. Podle svědkyně byl další osobou, která by se mohla k věci a k instrukcím, podle nichž svědkyně postupovala, vyjádřit, [jméno] [příjmení].

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že působil do podzimu 2012 v představenstvu žalované, že mu je známo, že byla uzavřena předmětná smlouva o obchodním zastoupení a asi 6 dodatků k ní, že v ní byla ujednána provize z obchodů, přičemž provize se vypočítávala kvartálně, ročně činila okolo 2 milionů korun. Dále uvedl, že šlo o poměrně běžný typ smluvního vztahu, takových smluv bylo několik. Podle svědka se o společnost [právnická osoba], jako zákazníka zasloužila [právnická osoba] a.s., a pokud šlo o obchody s touto společností a dále mj. s [právnická osoba], nedocházelo k rozporům, řešily se pouze běžné věci (reklamace, změny cen), šlo o zákazníky, které by bez přičinění [právnická osoba] a.s. žalovaná neměla. Svědek uvedl, že on sám neověřoval, jak se [právnická osoba] a.s. o získání zákazníků zasloužila, avšak neměl důvod to nijak zpochybňovat, neboť zákazníci si nechávali od žalované přepravy realizovat se ziskem pro žalovanou. K osobě [jméno] [příjmení] se svědek vyjádřil tak, že šlo o jednatele společnosti [právnická osoba], k osobě Ing. [příjmení] uvedl, že šlo o jednatelku [právnická osoba], za společnost [právnická osoba], svědek jednal s panem [příjmení], logistiku za ně dojednávala paní [příjmení], ve [právnická osoba] [obec], s.r.o., působil dlouhodobě Ing. [obec] [anonymizováno], ale odešel ještě před příchodem svědka do společnosti.

15. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že působil jako předseda představenstva [právnická osoba] a.s., že se v minulosti znal s více osobami, které se zabývaly přepravou, ve společnosti [právnická osoba], znal pana [příjmení] jako vedoucího nákupu, dále pana [příjmení], ve [právnická osoba] [obec], s.r.o., pana [příjmení], že zjistil, že by bylo možno přepravy realizovat způsobem, s nimž by byla společnost [právnická osoba], jako zákazník spokojenější, zároveň by [právnická osoba] [obec], s.r.o., na tom mohla realizovat vyšší ceny, a že vedle toho měla [právnická osoba] a [právnická osoba], i další obchodní vztah – pronájem vagónů (cisteren). [právnická osoba] dle svědka smlouvu o obchodním zastoupení odkoupila od [právnická osoba] s.r.o. Svědek uvedl, že smlouva byla rozhodně naplňována, jinak by netrvala tak dlouho, považoval ji za výhodnou pro všechny zúčastněné. Ke společnosti [právnická osoba], uvedl, že v určitém okamžiku se vyčlenila ze [právnická osoba], takže část přepravy přešla tam. Výpočet provize probíhal na základě podkladů od [právnická osoba] [obec], s.r.o., podle toho [právnická osoba] vystavovala faktury, žádný problém s vyúčtováním nikdy nebyl, všechny faktury mimo té, jež je předmětem tohoto řízení, byly uhrazeny. Svědek uvedl, že u [anonymizováno] [právnická osoba], se změnily osoby, poté již nebyla z jejich strany vůle komunikovat, takže v roce 2015 se rozhodl pro likvidaci [právnická osoba] a.s. a prodej pohledávky za účelem dokončení likvidace.

16. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že před zhruba 15 až 20 lety působil ve společnosti [právnická osoba], která se vyčlenila z [právnická osoba], společnost vyráběla lepidla a přepravovala je po celé České republice vagóny, ale že svědek sám přepravu smluvně nezajišťoval, měl na starosti technické záležitosti a logistiku. Uvedl, že [právnická osoba] a.s. nějakým způsobem přepravy zastřešovala, ale detaily neznal. [příjmení] [právnická osoba] a.s. vystupoval Ing. [příjmení]. Svědek uvedl, že pracovně znal z [právnická osoba], pana [příjmení], který byl na pozici snad vedoucího dopravy.

17. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že ve společnosti [právnická osoba], působil od roku 2001 do roku 2007 jako vedoucí odboru logistiky dopravy, u žalované byl místopředsedou představenstva od roku 2011 do roku 2013 [právnická osoba], svědek označil za významný chemický podnik, kde pro výrobu je nutná logistika statisíců tun chemikálií ročně, dobrá organizace dopravy je nezbytná, a to i s ohledem na nebezpečnost chemických látek. Uvedená společnost si dopravu musela najímat, zejména prostřednictvím speditérů, 95 % objemu šlo přes [právnická osoba] [obec], s.r.o., která posléze fúzovala se žalovanou. Svědek uvedl, že zná [právnická osoba] a.s. i [právnická osoba], že zná pana [příjmení], se kterým vždy řešil jakékoli větší železniční problémy, které nastaly. Svědkovi byla známa existence předmětné smlouvy o obchodním zastoupení, označil ji za standardní. Předmětem zprostředkování byl dle svědka bezproblémový chod dlouhodobé smlouvy, kterou měla nejprve [anonymizováno] [právnická osoba], a posléze žalovaná uzavřenu s [právnická osoba] Podle svědka byl uvedených obchodní vztah bezproblémový. Svědek dále uvedl, že podobných zprostředkovatelských smluv u žalované bylo více, byť jich nebyly desítky.

18. Před vlastním hodnocením důkazů soud zvážil námitku žalované, podle níž výslechy všech svědků s výjimkou Ing. [příjmení] byly provedeny nepřípustně s ohledem na koncentraci řízení nastalou [datum] a na to, že tyto svědky žádný z účastníků nenavrhoval. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2144/2020,„ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že zákon (§ 120 odst. 2 věta první o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014) připouští, aby soud provedl i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Jestliže má rozhodnutí soudu odpovídat hmotnému právu, pak soud musí mít možnost zjistit též skutečnosti rozhodné podle hmotného práva, aniž by účastníci k jejich prokázání navrhli všechny potřebné důkazy, jsou-li pro soud dosažitelné a vyplývají-li z obsahu spisu (…). Ústavní soud pak zdůraznil v usnesení ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10 (…), že ze zákonné povinnosti účastníka ‚označit důkazy k prokázání svých tvrzení‘ (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) nelze ani ve sporném řízení dovozovat absolutní zákaz provedení i jiných, než účastníkem navržených důkazů; naopak ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) soudu takovou možnost poskytuje v případech, ‚kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo‘. Taková potřeba může vyvstat též v souvislosti s hodnocením důkazů (§ 132 o. s. ř.). Výtka potenciálního narušení principu rovnosti zbraní by byla oprávněná tehdy, pokud by soud v občanskoprávním řízení sám pátral po důkazech nebo pokud by svou vlastní aktivitou vnášel do sporu skutečnosti, pro které není podkladu v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení. I kdyby v souzené věci nebyl důkaz výpisem z účtu žalované 1) navržen, potřeba jeho provedení vyplývala z obsahu spisu, neboť byl založen výpis, jehož autenticita byla zpochybněna, a poznatek, že peněžní prostředky byly skutečně připsány na účet žalované 1) a kdy se tak stalo, by z výpisu z účtu žalobkyně nebylo lze zcela spolehlivě učinit.“ 19. V projednávané věci bylo již při prvním jednání ve věci zřejmé, že pro rozhodnutí soudu může být po skutkové stránce podstatné, jak byla realizována předmětná smlouva o obchodním zastoupení, zda byla stranami plněna, zda některá z nich vznášela proti plnění smlouvy výhrady apod. Žalobkyně od počátku řízení zastávala názor, že smlouva byla skutečně a řádně plněna, žalovaná naopak tvrdila, že šlo o zastřený právní úkon (k čemu soud podotýká, že žalovaná měla patrně na mysli spíše předstíraný, simulovaný právní úkon). Provedení důkazu výpověďmi osob, které na straně právního předchůdce žalobkyně či na straně žalované nebo jejího právního předchůdce vykonávaly činnost související s realizací předmětné smlouvy, nijak nevybočilo z mezí stanovených § 120 odst. 2 (dříve odst. 3) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud po těchto důkazních prostředcích nijak nepátral, ani skrze ně nevnášel do řízení žádné nové podstatné skutečnosti, které by v něm do té doby nebyly. Judikatura citovaná žalovanou na podporu její námitky je nepřípadná. Pokud šlo o nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 385/15, týkal se předložení důkazního prostředku účastníkem v odvolacím řízení, což zjevně není případ nynějšího řízení. Pokud šlo o rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 6 Co 1355/2008, týkal se situace, kdy soud z vlastní iniciativy připojil jiné soudní spisy a v nich vyhledal, co by bylo možno v řízení využít, což opět není srovnatelné s průběhem nynějšího řízení. Soud proto námitku žalované proti výslechům svědků neshledal důvodnou.

20. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím závěrům. Předně bylo prokázáno, a mezi účastníky v podstatných směrech ani nebylo sporné, že mezi právními předchůdci účastníků byla uzavřena předmětná smlouva o obchodním zastoupení včetně jejích dodatků (byť se účastníci neshodovali v jejím výkladu), že podle ní žalovaná vystavovala v jednotlivých čtvrtletích podklady k fakturaci provize, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně faktury vystavoval a ty byly posléze, s výjimkou faktury za 4. čtvrtletí 2013, uhrazeny a že dle podkladu za 4. čtvrtletí 2013 činila konkrétním způsobem vypočtená provize částku 697 021,40 Kč bez DPH, tedy 843 395,89 Kč včetně DPH. Dále bylo prokázáno, že přepravy pro zákazníky žalované se uskutečňovaly na základě dlouhodobějších smluvních vztahů, nikoli na základě jednotlivě, ad hoc sjednávaných smluv.

21. Mezi stranami bylo sporné, do jaké míry byly obchody žalované s předmětnými zákazníky ([právnická osoba], a [právnická osoba]) realizované ve 4. čtvrtletí 2013 uskutečněny v důsledku činnosti žalobkyně. Soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že činnost žalobkyně měla za důsledek uzavření těchto obchodů. Za stěžejní důkaz v této souvislosti soud považoval podklad vyhotovený a právnímu předchůdci žalobkyně zaslaný samotnou žalovanou (za ni Ing. [příjmení]). O tom, že žalovaná tento podklad vyhotovila, nebylo sporu, přičemž žalovaná ani v řízení netvrdila, že by údaje o množství a objemech přeprav v něm uvedené neodpovídaly skutečnosti, že by šlo o účelově vytvořený dokument apod. Jestliže žalovaná jako podnikatel, profesionál ve svém oboru, od kterého se důvodně očekává jednání s přiměřenou mírou racionality, znalosti, obezřetnosti a odpovědnosti, zaslala svému obchodnímu zástupci podklad pro fakturaci provize, pak tím sama potvrzovala, že obchody tam uvedené byly uzavřeny za přičinění obchodního zástupce. Jinak by její počínání nedávalo žádný smysl.

22. Soud při hodnocení významu uvedeného podkladu k fakturaci přihlédl též k praxi, kterou si mezi sebou strany (resp. jejich právní předchůdci) zavedly, a to v souladu s § 266 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (k jehož aplikovatelnosti na předmětnou věc viz níže). Bylo prokázáno, že mechanismus výpočtu a fakturace provize byl v předmětném 4. čtvrtletí 2013 stejný jako v předešlých čtvrtletích, žalovaná nikdy takový postup nezpochybnila, žádnou fakturu nevrátila a všechny s výjimkou jediné (té předmětné) uhradila. [jméno] žalovaná tak svým počínáním stvrzovala, že právní předchůdce žalobkyně se musel o uzavření obchodů v jednotlivých čtvrtletích zasloužit, jestliže mu za to soustavně platila provizi. Argumentace žalované v řízení, že na dosavadní praxi nelze stavět, když je založena na nepoctivém jednání, byla zcela nepodložená. Žalovaná neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly nepoctivosti nebo tomu, že snad smlouva o obchodním zastoupení byla pouze předstíraná (slovy žalované„ zastřená“, avšak z kontextu je patrné, že mínila spíše předstíraný než zastřený úkon). Kdyby tomu tak bylo, pak by jednak bylo těžko uvěřitelné, že to žalovaná zjistila až po zhruba deseti letech smluvního vztahu (anebo se na takovém předstírání sama žalovaná nebo její právní předchůdce podíleli), jednak by bylo možno očekávat, že žalovaná učiní odpovídající opatření, bude se domáhat vrácení vyplacených provizí zpět, dá podnět k šetření ze strany příslušných orgánů apod., nic takového však neučinila. Vysvětlení žalované, že to bylo proto, že [právnická osoba] a.s. byla v likvidaci, nemůže obstát, neboť jednak nebylo sporu o tom, že [právnická osoba] a.s. do likvidace nevstoupila před rokem 2015, žalovaná tedy měla dost času uplatnit své nároky ještě předtím, jednak ani likvidace by nebránila uplatnění případných nároků.

23. Na tomto skutkovém závěru nic nezměnila ani sdělení společnosti [právnická osoba], a právního zástupce společnosti [právnická osoba], která soud v rozsahu toho, kdy uvádějí, že rámcové smlouvy nebyly uzavřeny v důsledku činnosti [právnická osoba] a.s. a ta se na sjednání přeprav uskutečněných ve 4. čtvrtletí 2013 nepodílela, nepovažoval za relevantní. Tato sdělení by mohla mít důkazní význam v případě, kdy by žalovaná konzistentně zastávala stanovisko, že právní předchůdce žalobkyně nevykonal žádnou činnost, za niž by mu mohl vzniknout nárok na provizi, avšak ne v situaci, kdy po dobu zhruba deseti let až do 3. čtvrtletí 2013 včetně obchodnímu zástupci vystavovala podklady pro fakturaci a jeho provize hradila, čímž sama spolehlivě vyvrátila možnost, že by právní předchůdce činnost, za niž by mu vznikl nárok na provizi, nevykonal. Soud nehodnotil, z jakého důvodu uvedení zákazníci sdělili to, co uvedli, zda se tak stalo z důvodu změněné personální situace v době, kdy odpovídali na dotaz soudu, oproti době, kdy byly smluvní vztahy týkající se přeprav uzavírány, či z jiného důvodu, avšak pro posouzení věci to nebylo podstatné.

24. Soud zdůrazňuje, že k výše uvedenému skutkovému závěru bylo možno dospět již jen na základě shodných tvrzení stran a listinných důkazů. Svědecké výpovědi jednotlivých svědků, včetně Ing. [příjmení], proti jejímuž výslechu ani žalovaná nic nenamítala, pak nebyly s tímto závěrem v žádném rozporu, naopak jej pouze potvrzovaly. K námitce žalované o nehodnověrnosti výpovědí jednotlivých svědků, kteří se prý podíleli na vyvádění finančních prostředků ze žalované prostřednictvím obchodního zastoupení, soud uvádí, že výpovědi svědků byly v podstatných ohledech v souladu s provedenými listinnými důkazy, soud neměl důvodu o nich pochybovat a žalovaná k nim také neuvedla žádné konkrétní poznatky, které by mohly vést k závěru o nepravdivosti toho, co svědci uváděli, ani neuvedla, jak se kteří svědci údajně podíleli na vyvádění finančních prostředků a jak se takovému jejich počínání bránila. Soud proto tuto námitku neshledal opodstatněnou.

25. Konečně bylo prokázáno i to, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalované oznámeno.

26. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, se, není-li dále stanoveno jinak, řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na to, že předmětná ujednání smlouvy o obchodním zastoupení a jejích dodatků byla uzavřena před [datum], bylo při posouzení věci nutno vycházet z úpravy obsažené v zákonu č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku (dále jen„ obch. zák.“), a to vždy ve znění ke dni uzavření smlouvy resp. dodatku, které ovšem nedoznalo mezi lety 2003 a 2010 změn v pasážích relevantních pro projednávanou věc.

27. Podle § 652 odst. 1 obch. zák. se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv. Podle § 659 odst. 1 obch. zák. má obchodní zástupce nárok na provizi sjednanou, jinak odpovídající zvyklostem. Podle § 659a odst. 1 obch. zák. za úkony uskutečněné po dobu trvání smluvního závazku má zástupce právo na provizi, a) jestliže byl obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti, nebo b) jestliže obchod byl uzavřen s třetí osobou, kterou před účinností smlouvy o obchodním zastoupení získal jako zákazníka za účelem uskutečňování obchodů tohoto druhu. Podle § 659a odst. 2 obch. zák. za úkony uskutečněné během trvání smluvního závazku má obchodní zástupce právo na provizi také v případě, že bylo smluveno výhradní obchodní zastoupení pro určité území nebo okruh osob a jestliže obchod anebo činnost k němu směřující byl uskutečněn se zákazníkem příslušejícím k tomuto území nebo k této skupině osob, nejedná-li se o případ uvedený v § 659 odst. 3.

28. Jelikož soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že obchody realizované žalovanou s jejími zákazníky [právnická osoba], a [právnická osoba], ve 4. čtvrtletí 2013 byly uskutečněny v důsledku činnosti žalobkyně, žalobkyni vzniklo právo na provizi za ně podle citovaného ustanovení § 659a odst. 1 obch. zák. Vzhledem k tomu bylo nadbytečné posuzovat, zda předmětné obchodní zastoupení bylo sjednáno jako výhradní (jak tvrdila žalobkyně) nebo nevýhradní (jak tvrdila žalovaná), neboť ustanovení § 659a odst. 2 obch. zák., které se provize za výhradní obchodní zastoupení týká, nenahrazuje, nýbrž doplňuje ustanovení jeho odstavce 1. Pokud by se aplikovalo, vedlo by to ke stejnému výsledku, k němuž soud již dospěl výše.

29. Právnímu předchůdci žalobkyně tedy vzniklo právo na provizi, a to ve výši, která dle podkladů samotné žalované činila 843 395,89 Kč včetně DPH. Jelikož došlo k postoupení této pohledávky žalobkyni, žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení uvedené částky byl opodstatněný.

30. Soud proto žalobě jako důvodně zcela vyhověl, a to včetně příslušenství (úroku z prodlení) v souladu s ustanovením § 369 odst. 1 obch. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., naposledy ve znění nařízení vlády č. 180/2013 Sb.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 204 385 Kč a jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 33 736 Kč, odměnou za 11 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění – odměna ve výši jedné poloviny, sepis žaloby, podání ve věci samé ze dne [datum] a [datum], účast na setkání s mediátorem – hodnoceno analogicky jako účast na přípravě jednání, tj. odměna ve výši jedné poloviny, účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) po 11 700 Kč dle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za 12 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou za ztrátu času dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 5 600 Kč (za čtyřikrát 14 půlhodin za čtyři cesty [obec] [obec] [obec] vždy k ústnímu jednání), 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 28 959 Kč a náhradou cestovních výdajů ve výši celkem 3 790 Kč (jízdné za cesty [obec] [obec] [obec]). Podání ze dne [datum] soud jako samostatný úkon právní služby nehodnotil, neboť šlo o doplnění na výzvu soudu skutkových tvrzení, která měla být obsažena již v samotné žalobě. Náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a cestovních výdajů v souvislosti s odročeným jednáním, které se mělo konat [datum], nemohla být přiznána, neboť vyrozumění o odročení jednání bylo dodáno do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně [datum].

32. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.