24 C 2/2023 - 161

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky]: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupeni advokátem Mgr. [jméno FO] [příjmení] sídlem [adresa] [adresa]/[adresa], [adresa] [adresa] [adresa] [adresa] o zaplacení částky 82 827 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá, aby byli žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 82 827 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % p. a. z této částky od 7. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 54 706 Kč k rukám jejich právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 3.1.2023 ve znění její opravy ze dne 14. 11. 2023 se žalobce domáhá po žalovaných zaplacení částky ve výši 82 827 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % p. a. z této částky od 7. 3. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalobce a žalovaní byli spoluvlastníky nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. [číslo] – zastavená plocha a nádvoří o výměře 648 m2, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], objekt k bydlení, a pozemku parc. č. [hodnota] – zahrada o výměře 246 m2, to vše evidováno na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa] a katastrální území [adresa] a podíl každého z účastníků byl id. 1/3 k celku. Spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.]. Před zrušením spoluvlastnictví nemohl žalobce uvedené nemovitosti dlouhodobě v rozsahu svého spoluvlastnického podílu užívat, ač se snažil s žalovanými dohodnout na rozpisu termínů, kdy budou jednotliví spoluvlastníci Nemovitosti užívat. Žalovaní jeho návrh představující střídání se v nemovitostech po týdnech neakceptovali. Žalovaný 1. navrhl řešení spočívající ve společném užívání nemovitostí všemi účastníky. Žalobce by v takovém případě mohl užívat jednu samostatnou místnost a společnou kuchyň a sociální zařízení. Tento návrh nebyl pro žalobce akceptovatelný, jelikož jedna místnost nebyla pro jeho rodinu (tj. on, manželka a 3 děti) dostatečná. Vztahy mezi spoluvlastníky rovněž nebyly dobré, a tak společné trávení času v nemovitostech, zejména v jejich společných částech, nebylo možné. Žalobce byl tedy z užívání předmětných nemovitostí vyloučen, a proto inicioval zrušení spoluvlastnictví. Zdůraznil, že dle právní úpravy platí, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Při určení výše bezdůvodného obohacení je v daném případě nutno vycházet z běžného nájemného obdobné nemovité věci. Na základě sdělení realitní kanceláře by dlouhodobý pronájem nemovitostí činil měsíčně částku 16 000 Kč; podíl žalobce pak částku 5 333 Kč, tj. 177 Kč denně. Za období od 3. 1. 2020 do 19. 4. 2021 (tj. 15 měsíců a 16 dní), má tak žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 82 827 Kč. Žalovaní uvedenou částku žalobci neuhradili ani přes předžalobní upomínku ze dne 7. 3. 2022.

2. Žalovaní nárok žalobce nepovažují za důvodný, zejména popírají jeho právní základ spočívající v tvrzení, že by žalovaní jako spoluvlastníci předmětné nemovitostí v rozhodném období od 3. 1. 2020 do 19. 4. 2021 užívali bez právního důvodu nad rámec svých spoluvlastnických podílů. Učinili nesporným dřívější existenci spoluvlastnického vztahu účastníků k nemovitostem včetně velikosti tehdejších spoluvlastnických podílů. Dále učinili nesporným, že k zániku spoluvlastnického vztahu účastníků k nemovitostem došlo na základě rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.]. Upřesnili, že jsou v příbuzenském vztahu, žalovaná 2. je matkou žalobce a žalovaného 1., a tedy žalobce a žalovaný 1. jsou bratři. Nemovitosti jsou rodinným majetkem a mají charakter rekreačního objektu, přičemž po dobu trvání spoluvlastnického vztahu účastníků byly nemovitosti k rekreačním účelům užívány. Žalovaní popírají tvrzenou dlouhodobou nemožnost žalobce užívat nemovitosti v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu. Žalobce dle jejich názoru nebyl vyloučen z užívání předmětných nemovitostí a ani netvrdí, že by mu bylo žalovanými bráněno v užívání nemovitostí. V roce 2005 došlo k úmrtí manžela žalované, který byl otcem žalobce a žalovaného 1. V rámci dědického řízení byla uzavřena dohoda účastníků, podle které byly nemovitosti nabyty do spoluvlastnictví účastníků, každého s podílem o velikosti id. 1/3 k celku s tím, že nemovitosti budou účastníky a jejich rodinami společně užívány pro rekreační účely. Od vzniku spoluvlastnického vztahu účastníků a v souladu s dohodou měli všichni účastníci k dispozici klíče od nemovitostí a neomezený přístup do nemovitostí, které byly účastníky užívány samostatně nebo společně tak, jak to bývá v případech rodinných rekreačních objektů obvyklé. Dispoziční uspořádání nemovitostí nebránilo jejich společnému užívání, když hlavní obytná část sestává ze tří pokojů a prostorné kuchyně a součástí nemovitostí jsou dále vedlejší objekty. Tento účastníky dohodnutý a dlouhou dobu praktikovaný způsob společného užívání nemovitostí byl jednostranně přerušen ze strany žalobce, který se v průběhu let 2018 a 2019 prostřednictvím svého zástupce opakovaně obrátil na zástupce žalovaných s návrhem na samostatné užívání nemovitostí jejich spoluvlastníky formou střídání týdenních pobytů. Žalovaní s takto jednostranně navrženým způsobem užívání nemovitostí nesouhlasili a v této souvislosti žalobci opakovaně sdělili, že mu nikdy v užívání nemovitostí nebránili a ani po dobu trvání spoluvlastnického vztahu bránit nebudou. Zůstala tak v platnosti původní ústní dohoda všech spoluvlastníků, dle které budou nemovitosti užívány všemi spoluvlastníky společně pro rekreační účely, aniž by byl vymezen přesný způsob jejich užívání. Žalobce proto inicioval zrušení a vypořádání spoluvlastnického vztahu k nemovitostem, přičemž ani po zániku spoluvlastnického vztahu neodevzdal žalovaným své klíče k nemovitostem. V průběhu trvání soudního sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a po jeho pravomocném skončení docházelo ze strany žalobce opakovaně bez vědomí a souhlasu žalovaných k přisvojení si společného movitého majetku účastníků umístěného v nemovitostech a dále k úmyslnému poškozování nemovitostí, přičemž tyto incidenty byly předmětem šetření Policie ČR. Žalovaní dále uvedli, že žalobce již od roku 2014 vedl proti žalovanému u zdejšího soudu a u Obvodního soudu pro [adresa] několik soudních sporů. Uvedli, že je tedy zapotřebí se rovněž pečlivě zabývat motivací, pohnutkami a poctivostí jednání žalobce. Žalovaní jsou přesvědčeni, že jednání žalobce představuje zjevné zneužití práva, kterému by neměla být poskytnuta právní ochrana.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaných uvedl, že lze mít za nesporné, že vztahy mezi účastníky nejsou dobré. Uvedl, že do roku 2012 nemovitosti užívali všichni spoluvlastníci, někdy společně nebo po dohodě samostatně tak, aby každá rodina mohla užívat nemovitosti bez přítomnosti ostatních spoluvlastníků. Poukázal na skutečnost, že tvrzení žalovaných, že žalobci nebránili v užívání nemovitostí, je v přímém rozporu s obsahem e-mailu žalovaného, kterým odmítl návrh žalobce na střídání se při užívání nemovitostí s tvrzením, že „střídání není možné, neboť zde trávím já a má rodina již dlouhá léta každý víkend v roce a o letních prázdninách (červenec, srpen) většinu dní. Dále uvádím, že chalupu také užívá naše společná maminka s bratrem, paní [Jméno žalované B], která zde pobývá většinu dní v roce.“ Návrh na užívání nemovitostí formou střídání spoluvlastníků přednesl žalobce již v roce 2015. Nicméně tento návrh odmítla žalovaná, když manželce žalobce sdělila, že na chalupu si může každý jezdit, kdy chce a jak chce, a zakázala manželce žalobce do budoucna vstup do objektu. Naposledy mohl žalobce trávit čas v Nemovitostech v létě roku 2018, když byli žalovaní na dovolené a on tak měl jistotu, že Nemovitosti nejsou v dotčeném termínu užívány. Žalobce oznámil žalovaným, že v tomto termínu bude v Nemovitostech trávit čas s rodinou. Dne 18. 7. 2018 zavolal žalovaný manželce žalobce a hovor zahájil slovy „Nepřeju si, abyste tam jezdili … a pokud tam přijedete, budu tam také … a budou tam rakvičky“. Obsahem hovoru byly dále nadávky a dehonestování žalobce i jeho manželky. Manželka žalobce následně podala na žalovaného trestní oznámení. V září 2018 byli v nemovitostech již rovněž přítomni žalovaní, kteří žalobce s rodinou nepřivítali tzv. s otevřenou náručí a ani se nesnažili o milé soužití celé široké rodiny po dobu společného pobytu v nemovitostech. Po tomto zážitku a neochotě žalovaných dohodnout se na jakékoli formě samostatného užívání nemovitostí jednotlivými spoluvlastníky, se žalobce již do nemovitostí nevrátil. Ostatně pro žalobce a celou jeho rodinu byl poslední pobyt v nemovitostech spolu s žalovanými značně psychicky vyčerpávající, včetně nutnosti řešení sporu přivolanou policií a následné projednání přestupku žalovaného. Nemovitosti nebyly uzpůsobeny tomu, aby mohly být současně užívány všemi spoluvlastníky s rodinami najednou tak, jak navrhoval žalovaný. Jedna místnost o velikosti 15 m2 není dostatečná pro užívání celé žalobcovi rodiny. Žalobce tak byl spoluvlastníkem nemovitostí, do jejichž rekonstrukce investoval, rád v nich trávil čas, ale fakticky je s rodinou nemohl užívat.

4. Soud předně vycházel z nesporných skutkových tvrzení účastníků. Mezi účastníky řízení nebylo sporné, že byli v žalovaném období spoluvlastníky nemovitostí. Podíl každého z účastníků byl id. 1/3 k celku, a to od roku 2005. Uspořádání předmětné nemovitosti v rozhodné době vypadalo tak, že v přízemí byla sednice, což je de facto obývací pokoj s kuchyní, tedy společenská místnost. Byl tam velký stůl se 12 židlemi. Dále byla v přízemí větší koupelna s vanou, technická místnost a jedna větší ložnice. V druhém podlaží byly dvě menší ložnice a malá koupelna se sprchovým koutem. Druhé podlaží je v podkroví a je tam skosená střecha. V předmětné nemovitosti tedy byly celkem tři ložnice, přičemž každému z účastníků byla k dispozici jedna z nich. Uspořádání nemovitosti je zřejmé i z jejich popisu ve znaleckém posudku č. [hodnota]-[hodnota]/[rok]. Spoluvlastnictví k nemovitostem bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.]. Vztahy účastníků dlouhodobě nejsou dobré.

5. Z účastnického výslechu žalované 2. soud zjistil, že to bude již 20 let od doby, kdy jí zemřel manžel. V dědickém řízení navrhla, že její polovinu nemovitostí si se syny rozdělí tak, že každý bude mít 1/3. Ústně se poté se syny domluvili, že nemovitosti budou užívat kdykoliv, v jakoukoliv roční dobu, všichni, že se tam nebudou omezovat. Žalobce i žalovaný s tím souhlasili. Žalovanou ani nenapadlo, že by mohli uzavřít písemnou dohodu. Po smrti manžela chalupu rekonstruovali, v přízemí se dělala koupelna. Žalovaná tam ve stáří chtěla bydlet. Se vším pomáhal žalovaný, žalobce se tam ani neukázal. Přišel až k hotovému. Za celou dobu žalobce nic neplatil, ani daň z nemovitosti, vodu nebo elektřinu. Ani se o nic nestaral. Na podzim roku 2009, kdy se začaly vyhrocovat vztahy mezi žalobcem a žalovaným, začala žalovaná jezdit na chalupu, hlídala tam děti. Žalobce s manželkou si v roce 2009 koupili rodinnou dvoupatrovou vilu v [adresa]. Za dva roky na to si koupili chalupu v Jizerských horách, v [adresa]. Proto od roku 2010 do roku 2018 na chalupu ani moc nejezdili. Když tam žalovaná hlídala děti, tak žalobce s manželkou viděli tu pohodu. Žalovaný tam pro děti udělal trampolínu, aby tam byly spokojené. Když tam žalobce s manželkou přijeli, tak si sedli do kouta a byli naštvaní. Žalovaná je za tech 15 let neviděla se ani usmát. Oni jsou jen na peníze, nemají radost ze života. Manželka žalobce strašně okřikovala děti, byla přísná, kategorická. Žalovaná se domnívá, že se žalobce s manželkou na chalupě necítili dobře. Nikdy jim však s žalovaným neřekli, že tam nemůžou být. Měli k dispozici jeden pokoj a děti stejně vždy chtěly spát v pokoji žalované v přízemí. Když žalovaní na chalupě nebyly, tak pokoj žalované nebyl zamknutý. S manželkou žalobce si žalovaná rozuměla. Ta se žalované ze začátku svěřila, že vše musí být podle žalobce. Pak se už asi bála zasahovat do záležitostí ohledně nemovitostí, protože řekla, že chce mít doma klid a nechtěla o tom mluvit. Žalovaná viděla, jak je z toho manželka žalobce nešťastná. Když žalovaná před osmi lety doma vyhořela, požádala žalobce, zda by u nich mohla měsíc bydlet. Žalobce jí nalil víno, které nepije, a řekl jí, aby své podíly přepsala na něj. Žalovaná to odmítla a žalobce řekl, že ji k tomu donutí. Rozzuřil se, dokonce jeho manželka řekla „[jméno FO], uvědom si, nekřič tady, je to tvoje máma“. Žalovaná po týdnu musela odjet. Tenkrát v roce 2018, když na ně zavolal na chalupu žalobce policii, řekla manželka žalobce žalované něco ve smyslu, že pokud z chalupy neodjedou, tak už žalovaná nikdy neuvidí jejich děti. Žalovaná ty děti již 6,5 let neviděla.

6. Z účastnického výslechu žalovaného 1 soud zjistil, že v roce 2005 zemřel jeho otec. Dědické řízení proběhlo tak, že se žalovaná vzdala svého podílu ve prospěch žalobce a jeho. Nemovitosti se rozdělily na třetiny. Do roku 2012 to fungovalo spontánně. Všichni tam jezdili, trávili spolu volný čas a jezdili společně na vodu a na dovolené. V roce 2011 přišel žalobce s tím, že se na chalupě budou dělat nové věci. Třeba v maštali chtěl udělat vířivku a po žalovaném chtěl, aby mu na to přispěl, žalovanému to připadalo zbytečné. Žalobce přišel s tím, že si to udělá sám a celou maštal si zamkne. Žalovaný s tím nesouhlasil, protože maštal využívají všichni. Mají tam zázemí pro kola a je tam přístup k vodě a vodoměr. Dále chtěl žalobce například celou chalupu podkopat a udělat tam vinný sklípek. Žalovaný s takto nákladnými věcmi nesouhlasil a s žalobcem se pohádali, protože žalobce nemůže takhle všechno budovat a následně zamykat, aby k tomu ostatní neměli přístup. Žalobce s žalovaným vlastnili společně ještě jednu nemovitost a žalobce v roce 2012 navrhl, že ty dvě nemovitosti se nechají ohodnotit a zprůměrovat. Pak si vyplatí rozdíl podle toho, kdo z nich si nechá, jakou nemovitost. Když znalci vyhotovili posudky, žalobce zjistil, že by žalovanému měl dát peníze, neboť nemovitost v [adresa] byla diametrálně dražší. Poté otočil a začal tvrdit, že on jako nejstarší syn by měl mít na všechno nárok jako dědic a žalovaný na to nemá nárok, neboť nemá mužského dědice. Žalobce řekl žalovanému, že buď mu to vše předá nebo mu vyhlásí válku. Že jej ekonomicky a psychicky zničí. Jeho vztah s žalobcem je od té doby hrozný. Žalobce si pak pořídil svou nemovitost v [adresa] a na chalupu začal jezdit sporadicky, takže ji vesměs užívali jenom s žalovanou. Nikdy žalobci nezakazoval na chalupu jezdit. Každý měl svoje klíče. Každé prázdniny tam žalobce dával na 14 dní žalované hlídat děti. Když žalobce přišel s nějakým harmonogramem střídání, nějaký kalendář předala žalované manželka žalobce, když jí na chalupě 14 dní hlídala děti. Žalovaní se střídáním nesouhlasili. Říkali, že tam může jezdit kdokoliv, kdykoliv. Každý tam měl své zázemí a nikdo se nemusí omezovat. V roce 2018 tam žalobce systematicky začal jezdit a postupně se začalo odehrávat rozkrádání chalupy. Sousedé viděli žalobce, jak tam jezdí na noční výjezdy s dodávkou. Mezitím žalovaný na bratra dával trestní oznámení, za různé činy, co tam způsobil, např. propíchané zimní pneumatiky. Byl tam moto veterán nebo sto let staré dvoukolo a postupem času všechno zmizelo. Následně žalobce podal žalobu ohledně vypořádání a byl ze svého třetinového podílu vyplacen. Žalobcův podíl byl přepsán na žalovaného, který poté zjistil, že byl komín ucpán igelitovými pytli, do kterých se zabalují autoskla. Žalobce má firmu na autoskla. Na chalupě mají elektrokotel jako náhradní zdroj a když s ním žalovaný šel přitopit, zjistil, že jsou všechna tlačítka pokroucená. Zjistil, že shora kotle je vypálená do plechu žehlička, a párou od té žehličky žalobce dokázal zničit všechny čipy elektrokotle tak, aby to nešlo poznat. Svůj bývalý pokoj měl žalobce stále zamčený, nepředal ani klíče od chalupy. Žalovaný musel přes zámečníka nechat žalobcův pokoj otevřít, zjistil, že světla v tom pokoji nefungují. Pozvaný elektrikář zjistil, že ty vypínače byly odmontovány, dráty přestříhány za vypínačem a následně vypínače nastraženy, jako kdyby to bylo všechno v pořádku.

7. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že se jedná o manželku žalobce, že tato s žalobcem začala jezdit na chalupu v roce 2009. V létě probíhala nějaká rekonstrukce, trávili tam společně čas s žalovanými a všechno bylo v pořádku. Říkala si, že je to taková normální rodina, která funguje. První spory mezi účastníky o majetek začaly po Vánocích. Od té doby byly vztahy narušené. Žalovaná svědkyni předhazovala, co je žalobce zač, jak je špatný, doslova hajzl. Prosila svědkyni, až žalobci domluví. Svědkyně s dětmi žalovanou navštěvovala. Občas jí žalovaná hlídala malou dcerku. Situace se trochu uklidnila, ale bylo to jako na houpačce. Neustále mezi účastníky probíhaly spory o majetek. Svědkyně žádala žalovanou, aby před ní a jejími dětmi nemluvila špatně o žalobci. Na chalupu jezdili svědkyně s žalobcem samostatně, aby tam s žalovanými nemuseli trávit čas. Nebyli s nimi ani na žádné dovolené, akorát je pozvali na svatbu. Svědkyně si myslela, že to bude takový tmelící prvek, že se spory mezi nimi urovnají, ale to se nestalo. Poté na chalupu přestali jezdit úplně, nechtěli tam s nimi trávit čas. Rodina svědkyně měla chalupu nedaleko, tak jezdili tam. Nicméně v roce 2014 rodiče svědkyně jejich chalupu prodali. V létě 2015 byly jejich děti týden na chalupě s žalovanou, a svědkyně s žalobcem tam přespali, když děti přijeli vyzvednout. Když tenkrát ráno odjížděli, chtěli navrhnout nějakou domluvu týkající se režimu užívání chalupy, neboť tam nedokázali trávit čas společně. Svědkyně si s žalovaným a jeho partnerkou Alenou nerozuměla a žalovaná vždy po chvilce začala nadávat na žalobce. Svědkyně připravila rozpis, kam dala tři varianty, ať si žalovaní vyberou, který týden začnou a pak se tam budou co tři týdny střídat. Tato diskuse se odehrála při odjezdu, když už děti byly v autě. Děti měly žízeň, a tak jim žalovaná přinesla džbán s vodou. Když s ní svědkyně začala projednávat režim střídání na chalupě, tak žalovaná strašně vystartovala a začala žalobci nadávat, že tam může jezdit kdokoli kdykoli. Svědkyně nevěděla, jak ji má zastavit. Žalovaná byla rozčílená, zlá, ošklivá, až hysterická a bylo horko. Několikrát jí svědkyně řekla, ať toho nechá, že to je návrh, ať si to v klidu projdou. Nepomohlo to, a tak žalované vylila na hlavu tu vodu ze džbánu, což zapůsobilo, protože byl na chvíli klid. Pak svědkyni žalovaná začala nadávat, že je vypočítavá mrcha, bestie a že nesmí na chalupu páchnout, že kdyby se tam náhodou objevila, že ji za vlasy vytáhnou ven. Svědkyně odjela a řekla žalobci, že už tam nepojede. Po čase se to nějak uklidnilo. Žalovaná měla v roce 2016 doma požár, a dokonce u nich několik týdnů bydlela. Tenkrát svědkyni řekla, že s tou [jméno FO] měla pravdu. Svědkyně proto brala jejich spor z roku 2015 za uzavřený. Žalobce sehnal pracovníky, kteří žalované měli pomáhat s úklidem po požáru. Pak se pohádali, žalovaná odmítala jeho pomoc a pak se zase spolu nebavili, ani na Vánoce se neviděli. V roce 2017 svědkyně porodila a žalovaná za ní den po porodu přišla do porodnice, že se s nimi chce vídat. V roce 2018 svědkyně s žalobcem a dětmi chtěli trávit léto na chalupě, což žalobce žalovaným předem oznámil. Týden před odjezdem jim telefonovali žalovaní. Žalovaná řekla, že kuchyň je její a že tam svědkyně nesmí vařit. Žalovaný řekl, že si nepřeje, aby tam jeli a že pokud tam přijedou, že tam budou rakvičky, ať si to svědkyně přebere, jak chce. Svědkyně řekla, že se tam nebojí jet. Přijeli, žalovaní tam nebyli, ale všechno bylo pozamykané, tak byli jen v jejich pokoji. Mohli ještě užívat kuchyň a sociální zařízení. Ložnice žalovaných byly zamčené, ovladače od televizí byly pryč. Stůl a židle k venkovnímu posezení byly zamčené na řetěz ve stodole. Vše bylo tak, aby tam neměli pohodlí. Při dřívějších pobytech mohli vždy užívat celou chalupu. Strávili tam týden a svědkyně počítala s tím, že se domluví na nějakém užívání. Nechala tam v krabici potraviny a sešit na energie. Avizovali žalovaným, že přijedou zase v září. V září tedy přijeli na víkend a žalovaní tam byli. Žalovaný řekl svědkyni hned ve dveřích, že je kráva. Jídlo, které si tam svědkyně nechala, bylo od myší. Žalobce pak zavolal policii, aby se situace uklidnila. Nechtěli být v takovém prostředí s dětmi, tak odjeli a svědkyně tam od té doby nebyla.

8. Ze seznamu nemovitostí na LV č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] k datu 5. 12. 2019 soud zjistil, že účastníci byly k uvedenému datu spoluvlastníci nemovitostí s tím, že podíl každého z nich činil 1/3.

9. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok], zejména z usnesení ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.], soud zjistil, že ve věci projednání dědictví po panu [jméno FO], zemřelém [datum], byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, podle které žalovaná č. 2, žalobce a žalovaný č.[Anonymizováno]1 nabyli každý 1/3 nemovitostí. Výrok III. usnesení, kterým byla schválena tato dohoda účastníků, nabyl právní moci dne [datum].

10. Z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.], který nabyl právní moci dne [datum], soud zjistil, že podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem bylo zrušeno a vypořádáno tak, že se nemovitosti přikazují do spoluvlastnictví žalovaného č. 1 (s výší spoluvlastnického podílu 2/3) a žalované č. 2 (s výší spoluvlastnického podílu 1/3). Žalovanému č. 1 bylo uloženo zaplatit žalobci na vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 1 340 000 Kč.

11. Z dopisu bývalého právního zástupce žalobce adresovaného právnímu zástupci žalovaných ze dne 24. 7. 2018 soud zjistil, že se žalobce snažil prosadit střídání v nemovitostech s tím, že by chtěl nemovitosti užívat častěji a pravidelněji, a to nikoliv současně s ostatnímu spoluvlastníky. Žalobce v dopise oznámil, že nemovitosti bude užívat v termínu od 28. 7. 2018 do 5. 8. 2018. Od září do konce roku 2018 navrhnul, aby si žalovaní v jím zaslané tabulce zvolili, jaké týdny chtějí v rámci střídání nemovitosti užívat.

12. Z dopisu předchozího právního zástupce žalobce ze dne 6. 9. 2018 adresovaného právnímu zástupci žalovaných soud zjistil, že se žalobce opětovně snažil prosadit střídání v nemovitostech. Jelikož se žalovaní nevyjádřili a ani nenavrhli jiné akceptovatelné řešení, tak sdělil, že trvá na jím navrženém termínu a oznámil žalovaným, že považuje týden od 3. 9. do 9. 9. 2018 za první týden v kolečku střídajících se týdnů a bude tam v uvedeném týdnu s rodinou trávit individuálně čas. Žalobce žádal žalované, aby to respektovali. Žalobce sám v dopise uvádí, že dle žalovaného č. 1 je chalupa dostatečně velká na to, aby ji mohli užívat při troše dobré vůle všichni společně.

13. Z trestního oznámení adresovaného Policii ČR ze dne [datum] včetně doručenky z datové schránky soud zjistil, že manželka žalobce podala na žalovaného č. 1 trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu nebezpečného vyhrožování a vydírání. K trestnému činu mělo dojít telefonicky dne [datum], když žalobce s rodinou plánovali v termínu od [datum] do [datum] přijet do nemovitostí. Žalovaný č. 1 měl manželce žalobce vyhrožovat „rakvičkami“ a měl dehonestovat žalobce a následně i jeho manželku hrubými nadávkami.

14. Z protokolu o ústním projednání přestupků ze dne [datum] soud zjistil, že v návaznosti na trestní oznámení manželky žalobce bylo proti žalovanému č. 1 zahájeno přestupkové řízení. Správnímu orgánu se nepodařilo mezi obviněným (tj. žalovaný č. 1) a postiženou spácháním přestupku (tj. manželka žalobce) uzavřít smír.

15. Z dopisu právního zástupce žalovaných ze dne 19. 10. 2018 adresovaného tehdejšímu právnímu zástupci žalobce soud zjistil, že žalovaní vyjádřili svůj nesouhlas s navrženým způsobem užívání nemovitostí formou jejich samostatného užívání jednotlivými spoluvlastníky střídáním týdenních pobytů do konce roku 2018. Současně žalovaní sdělili žalobci, že mu nikdy v užívání nemovitostí nebránili ani po dobu trvání spoluvlastnického vztahu bránit nebudou.

16. Z e-mailu právního zástupce žalobce ze dne 16. 4. 2019 adresovaného právnímu zástupci žalovaných včetně připojené tabulky soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovaným svůj návrh na užívání nemovitostí v roce 2019 s tím, nechť sdělí, zda jim návrh vyhovuje, popřípadě nechť navrhnou jiný způsob užívání nemovitostí. V tabulce byly již vyznačeny týdny, kdy nemovitosti zamýšlí užívat žalobce.

17. Z tabulky týkající se užívání nemovitosti v roce 2018 a 2019 soud zjistil, jakým způsobem žalobce navrhoval střídání jednotlivých účastníku v nemovitostech. Jednalo se o střídání v pravidelných týdenních intervalech tak, aby každý z účastníků měl možnost nemovitosti týden užívat samostatně. Počínaje týdnem od 6. 5. 2019 žalobce jednostranně stanovil, které týdny bude nemovitosti užívat samostatně on se svou rodinou.

18. Z e-mailu předchozího právního zástupce žalobce ze dne 8. 5. 2019 adresovaného právnímu zástupci žalovaných soud zjistil, že žalobce považuje za vhodné dohodnout se na podmínkách užívání nemovitostí z důvodu vyhrocených vztahů mezi spoluvlastníky.

19. Z e-mailu žalovaného č. 1 adresovaného žalobci ze dne 1. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný č. 1 nesouhlasil s žalobcem navrhovaným střídáním v nemovitostech. Uvedl, že tam tráví s rodinou již dlouhá léta každý víkend v roce a o letních prázdninách většinu dní. Rovněž uvedl, že chalupu užívá jejich maminka (tj. žalovaná č. 2), která tam pobývá většinu dní v roce. E-mail byl reakcí na snahu o uzavření dohody ohledně rozdělení společných nemovitostí, kterou dle názoru žalovaného č. 1 žalobce nedodržoval.

20. Z e-mailu právního zástupce žalovaných ze dne 15. 5. 2019 adresovaného tehdejšímu právnímu zástupci žalobce soud zjistil, že žalovaní, jakožto většinový spoluvlastníci, prostřednictvím svého právního zástupce návrh žalobce na užívání nemovitostí formou střídání týdenních pobytů zamítli. Uvedli, že žalobci nikdy nebylo ze strany ostatních spoluvlastníků bráněno v užívání nemovitostí a ani po dobu trvání spoluvlastnického vztahu mu bráněno nebude. Každý ze spoluvlastníků má v nemovitostech určenu ke svému výlučnému užívání konkrétní místnost, kde může realizovat své potřeby s tím, že ostatní prostory a pozemky jsou způsobilé ke společnému užívání všech spoluvlastníků. Žalobce byl upozorněn, že by měl respektovat rozhodnutí většinových spoluvlastníků jednajících ve shodě a že nemůže svévolně prosazovat jím navržený způsob užívání nemovitostí.

21. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitých věcí nad rámec spoluvlastnického podílu, předžalobní upomínky ze dne 7. 3. 2022 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobce zaslal prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaným před podáním žaloby výzvu k zaplacení částky 138 658 Kč, jež představuje náhradu za jejich bezdůvodné obohacení spočívající v nadužívání jejich podílů k nemovitostem v období od 19. 2. 2019 do 19. 4. 2021.

22. Z e-mailu žalovaného č. 1 ze dne 7. 4. 2022 adresovaného právní zástupkyni žalobce v reakci na předžalobní výzvu a z připojeného dopisu žalované č. 2 soud zjistil, že žalovaní vyjádřili nesouhlas s uplatněným nárokem. Zdůraznili, že žalobci nebylo nikdy bráněno v užívání nemovitostí a dále popsali chování žalobce vůči nim, v jehož důsledku museli opakovaně přivolat policii ČR.

23. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a realitní kanceláří RE/MAX týkající se stanovení výše měsíčního nájemného za pronájem nemovitostí soud zjistil, že dle ocenění realitní kanceláře by měsíční nájemné nemovitostí z hlediska dlouhodobého pronájmu činilo 16 000 Kč.

24. Ze znaleckého posudku o ceně obvyklé č. [hodnota]-[číslo]/[rok] ze dne [datum] zpracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] k zadání žalovaného č. 1 soud zjistil, že nemovitosti byly oceněny na částku 4 020 000 Kč. Jedná se o obvyklou cenu nemovitostí ke dni 16. 1. 2020.

25. Ze dvou fotografií na č. l. 91 a 92 zachycujících kartonovou bedýnku s potravinami a pečicím papírem soud zjistil, že tyto potraviny a pečicí papír byly znehodnoceny zřejmě myším trusem.

26. Z výzvy Městského úřadu [adresa], odboru výstavby a územního plánování ze dne 1. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce dne 24. 8. 2021 podal na žalované stížnost ohledně odpadní jímky v nemovitostech. Městský úřad proto vyzval žalované k účasti na kontrolní prohlídce za účelem prošetření stavby odpadní jímky.

27. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok] soud zjistil, že žalobou podanou dne 31. 10. 2019 u Obvodního soudu pro [adresa] se žalobce po žalovaném č. 1 domáhal zaplacení částky 83 678 Kč s příslušenství z titulu náhrady částky, kterou žalobce vynaložil na opravu jejich tehdejší společné nemovitosti v [adresa], konkrétně se jednalo o polovinu nákladů za výměnu oken[Anonymizováno]

28. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok] soud zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno exekuční řízení, ve kterém je oprávněným žalovaný 1 a povinným žalobce. Exekučním titulem je rozsudek zdejšího soudu č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.], rozsudek zdejšího soudu č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.] a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [senát] [rejstřík] [číslo], [číslo]/[rok]-[č.l.] s tím, že předmětem exekuce je rozdělení společných nemovitostí a vymožení nákladů exekuce a nákladů řízení. Žalobce jakožto povinný se domáhal zastavení exekuce, přičemž jeho návrh byl zamítnut usnesením ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.], které nabylo právní moci dne [datum] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.]. Oznámení o skončení exekuce bylo vydáno dne ze [datum] pod č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.].

29. Z obsahu spisu [právnická osoba] [adresa] č. j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno], dříve vedeného u Policie ČR, Územního odboru [adresa], Obvodního oddělení [adresa], pod č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], z obsahu spisu vedeného Policií ČR, Krajského ředitelství policie [Anonymizováno] kraje, Obvodního oddělení [adresa], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/TČ-[Anonymizováno], a z obsahu spisu, vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok] soud kromě skutečnosti, že jsou mezi účastníky dlouhodobě velmi špatné a napjaté vztahy, nic podstatného pro posouzení projednávané věci nezjistil.

30. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k níže popsanému skutkovému závěru. Účastnící řízení byly v předmětném období od 3. 1. 2020 do 19. 4. 2021 spoluvlastníky nemovitostí s tím, že podíl každého z nich činil id. 1/3 k celku. Žalobce a žalovaný 1 svůj podíl na nemovitostech nabyli usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.], jako pozůstalost po jejich otci s tím, že dle dohody s žalovanou 2 byl podíl každého z účastníků stejný. Žalovaná 2 se tedy de facto vzdala ve prospěch svých synů, tj. žalobce a žalovaného 1, svého nároku na většinový podíl na předmětných nemovitostech. V době vzniku spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem se účastníci dohodli, že nemovitosti budou využívat pro rekreační účely bez omezení. Každý z nich měl na chalupě k dispozici svůj pokoj a dále zde byly společné prostory včetně prostorné sednice a dvou koupelen. Žádná písemná dohoda týkající se způsobu užívání nemovitostí uzavřena nebyla, veškerá jednání tenkrát probíhala mezi účastníky ústně. Každý z účastníků měl klíče od nemovitostí a mohl je tak kdykoliv neomezeně užívat, žalobce a žalovaný 1 byli tehdy bezdětní. Žalobce a žalovaný 1 postupem času založili rodiny a začaly mezi nimi vznikat konflikty. Žalobce s rodinou k rekreačním účelům využívali chalupu rodičů jeho manželky a do nemovitostí příliš nejezdili. Většinou tam trávili čas jejich děti s žalovanou 2. V létě roku 2015, když v nemovitostech vyzvedával žalobce s manželkou své děti, navrhla manželka žalobce žalované 2 nový způsob užívání nemovitostí formou střídání týdenních pobytů. Žalovaná 2 s tím nesouhlasila, rozčílila se a vznikl konflikt, při kterém vylila manželka žalobce na hlavu žalované 2 džbán vody. Postupem času se výrazně zhoršil i vztah žalobce a žalované 2. Žalobce se opakovaně snažil prosadit nový způsob užívání nemovitostí formou střídání týdenních pobytů, se kterým oba žalovaní nesouhlasili. Žalovaní vždy žalobci zdůrazňovali, že mu v užívání nemovitostí nebrání a že chalupa je dostatečně vybavena k tomu, aby tam všichni vlastníci mohli trávit čas společně. Komunikace probíhala jednak přímo mezi účastníky a jednak prostřednictvím jejich právních zástupců. Žalobce se svůj návrh užívání nemovitostí pokoušel prosadit i tím, že v žalovaným zaslané tabulce jednostranně určil, které týdny bude v nemovitostech trávit čas on s rodinou, a požádal žalované, aby to respektovali. Žalobce takto strávil v nemovitostech týden v létě roku 2018, když byli žalovaní na dovolené a on tak měl jistotu, že nemovitosti nebudou užívány. Žalovaný 1 vyjádřil telefonicky svůj nesouhlas, což vyústilo v trestní oznámení ze strany manželky žalobce. V září roku 2018 při svém dalším plánovaném pobytu se žalobce s rodinou setkal v nemovitostech s žalovanými, což vyústilo ke konflikt, ke kterému žalobce přivolal policejní hlídku. Další pokusy žalobce o dohodu ohledně užívání nemovitostí byly ze strany žalovaných odmítnuty. Žalovaný 1 si v nemovitostech uzamkl svůj pokoj. Následně žalobce zahájil několik soudních řízení proti žalovanému 1 týkajících se jejich majetkového vyrovnání. Některé vzniklé nároky byly rovněž vymáhány exekučně. Spoluvlastnický vztah účastníků k předmětným nemovitostem byl zrušen a vypořádán rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [senát] [rejstřík] [číslo]/[rok]-[č.l.], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v jejich nadužívání nemovitostí v době od 3. 1. 2020 do 19. 4. 2021, kdy byl spoluvlastníkem a nemohl nemovitosti užívat. Žalovaní uplatněný nárok žalobce neuznali a ani přes výzvu mu žádné finanční prostředky neuhradili.

31. Podle § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

32. Podle § 1117 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

33. Podle § 1121 o. z. je každý ze spoluvlastníků úplným vlastníkem svého podílu.

34. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

35. Podle § 1122 odst. 1 o. z. se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

36. Podle § 1128 odst. 1 o. z. rozhodují o běžné správě společné věci spoluvlastníci většinou hlasů.

37. Podle § 1129 odst. 1 o. z. je k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 cit. ust. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

40. Dohoda spoluvlastníků je primárním způsobem řešení záležitostí spoluvlastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2523/99, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008).

41. Rozhodování spoluvlastníků o užívání společné věci spadá pod správu společné věci. Dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí je bezformálním právním úkonem a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být uzavřena ústně nebo konkludentně. Za stavu, kdy původní dohoda o užívání společné věci nebyla změněna dohodou novou ani nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítanou podle velikosti jejich podílů, je právní nástupce původního spoluvlastníka povinen stávající dohodu o užívání společné věci respektovat a nemůže se s úspěchem domáhat soudního rozhodnutí o jiném způsobu jejího užívání jednotlivými spoluvlastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4201/2017).

42. Jestliže spoluvlastníci při rozhodování o správě společné věci nedosáhli potřebné většiny hlasů, soud na návrh uspořádá jejich právní poměry podle slušného uvážení; přitom není vázán žalobním návrhem co do způsobu řešení spoluvlastnické neshody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5791/2016).

43. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1313/97, nebo rozsudek ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 355/2005, z) má každý spoluvlastník právo užívat společnou věc v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu a neumožňují-li existující poměry některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada jako kompenzace bezdůvodného obohacení. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016 44. Vztah z bezdůvodného obohacení je zákonem i judikaturou pojímán jako objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Povinnost vydat nabytý majetkový prospěch přitom stíhá toho, kdo jej získal způsobem předvídaným v § 2991 a násl. o. z. Samotný vznik bezdůvodného obohacení není ve své podstatě ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4216/2013, a ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2998/2014) či špatnými vzájemnými vtahy spoluvlastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 283/2020).

45. Pro povinnost spoluvlastníka, který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1596/2009, ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1950/2016). Oproti tomu se v těchto vztazích jeví významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání například uzamčením stavby či oplocením pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1950/2016).

46. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že po vzniku spoluvlastnického vztahu účastníků k nemovitostem byla uzavřena ústní dohoda, která je evidentní z konkludentního jednání účastníků, na jejímž základě měl každý z účastníků kdykoliv a neomezeně možnost pobývat v nemovitostech za rekreačními účely. Každý z účastníků měl klíče od nemovitostí a svůj samostatný pokoj a byl jim k dispozici rovněž obývací pokoj s kuchyní a jídelním stolem se dvanácti židlemi a dále dvě koupelny. Žalobce se sice od roku 2015 a zejména v letech 2018 a 2019 opakovaně snažil prosadit změnu způsobu užívání nemovitostí, avšak neúspěšně. Poukazoval na špatné vztahy mezi účastníky a na změnu poměrů, kdy jeden malý samostatný pokoj není pro jeho početnou rodinu dostačující. Dle shora citované judikatury však spadá rozhodování spoluvlastníků o užívání společné věci pod správu společné věci. Každý z účastníků byl v uvedeném období vlastníkem podílu nemovitostí o velikosti id. 1/3, a žalobce (jakožto vlastník s velikostí podílu 1/3) nemohl jednostranně prosadit změnu režimu užívání nemovitostí, se kterou žalovaní (jakožto většinoví spoluvlastníci s velikostí podílu 2/3) vyjádřili nesouhlas. Tím méně ji nemohla prosadit ani manželka žalobce, která nebyla spoluvlastníkem. V takovém případě je zcela nerozhodné, zda by změna užívání nemovitostí představovala běžnou správu společné věci (§ 1128 odst. 1 o. z.) nebo významnou záležitost (§ 1129 odst. 1 o. z.). Přestože na straně žalobce došlo ke změně poměrů (ostatně i žalovanému se narodily děti), neinicioval soudní úpravu poměrů spoluvlastníků (§ 1139 o. z.), nýbrž zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. Z uvedeného vyplývá, že původní dohoda účastníků o společném způsobu užívání nemovitostí z roku 2006 nebyla nahrazena jinou dohodou a platila rovněž v žalovaném období, tj. od 3. 1. 2020 do 19. 4. 2021.

47. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaní žalobci nikdy v užívání nemovitostí v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu nebránili. Po celou dobu trvání spoluvlastnického vztahu měl žalobce k dispozici klíče od nemovitostí, které navíc dle tvrzení žalovaných po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem stále žalovaným nevrátil. Žalovaní rovněž opakovaně ujišťovali žalobce, a to i prostřednictvím jejich právního zástupce, že mu nebudou po dobu trvání spoluvlastnického vztahu k nemovitostem bránit v jejich užívání. Žalobce mohl nemovitosti zcela objektivně v rozsahu svého spoluvlastnického podílu užívat, což vyplývá i ze skutečnosti, že tam byl i se svou rodinou schopen strávit týden v létě roku 2018 i za situace, kdy měly být pokoje žalovaných uzamknuty. Je ovšem podstatné, že původní ústní dohoda o užívání nemovitostí se vztahuje toliko na samotné účastníky řízení, jakožto na tehdejší spoluvlastníky nemovitostí. Z tohoto důvodu není pro posouzení věci podstatné, zda žalovaný 1 sdělil manželce žalobce, že si nepřeje, aby tam jezdila. Žalobce měl v žalovaném období možnost užívat nemovitosti v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, a pokud tuto možnost nevyužíval, přestože mu v tom objektivně nic nebránilo, nelze mu přiznat nárok na kompenzaci případného bezdůvodného obohacení. Samotný vznik bezdůvodného obohacení není ve své podstatě ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného či špatnými vzájemnými vztahy spoluvlastníků, jak vyplývá se shora citované judikatury Nejvyššího soudu. Nadto soud považuje za nutné zdůraznit, že žalovaní v daném období užívali nemovitosti zcela dle platné dohody spoluvlastníků, tedy společně a neomezeně, a nelze proto ani dospět k závěru, že by nemovitosti užívali nad rámec svých podílů. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

48. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku II tohoto rozsudku podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšným žalovaným plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 54 706 Kč. Náklady řízení představují odměnu č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), která za 1 úkon právní služby činí 4 420 Kč. V případě úkonů učiněných do 1. 1. 2025 je zapotřebí takto vypočtenou částku snížit o 20 % (na 3 536 Kč) v souladu s § 12 odst. 4 AT, neboť se jednalo o společné zastupování dvou osob. Odměna za 1 úkon právní služby učiněný do 1. 1. 2025 při společném zastupování dvou osob tak činí 7 072 Kč (tj. 2 x 3 536 Kč). Žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení v této výši za celkem 4 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 5. 2. 2024 a účast na jednání soudu dne 7. 10. 2024 a 9. 12. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT. Celkem za tyto 4 úkony právní služby při zastupování dvou osob náleží advokátovi odměna ve výši 28 288 Kč, ke které dále náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT za každý z úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 1 200 Kč. V případě úkonů učiněných po 1. 1. 2025 je zapotřebí dle aktuálního znění § 12 odst. 4 AT v případě zastupování dvou osob druhou odměnu snížit o 20 % (tj. na 3 536 Kč). Odměna za 1 úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025 při společném zastupování dvou osob tak činí 7 956 Kč (tj. 4 420 Kč + 3 536 Kč). Žalovaným byla přiznána náhrada nákladů řízení v této výši za celkem 3 úkony právní služby – účast na jednání soudu dne 13. 1. 2025, 3. 3. 2025 a 1. 4. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Celkem za tyto 3 úkony právní služby při zastupování dvou osob náleží advokátovi odměna ve výši 23 868 Kč, ke které dále náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT za každý z úkonů právní služby po 450 Kč, tj. 1 350 Kč. Právní zástupce žalovaných není plátcem daně z přidané hodnoty, proto jeho odměna nebyla navyšována o náhradu této daně.

Poučení