24 C 226/2021-78

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] oba bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], [datum narození] trvale bytem [adresa žalovaného] 2) [celé jméno žalovaného], [datum narození] trvale bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 3 009 863,66 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 3 009 863,66 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 23. 6. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 332 467 Kč k rukám právního zástupce žalobců, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23.6.2021 domáhají po žalovaných zaplacení 3 009 863,66 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 23.6.2021 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že danou částku žalovaným zaplatili výhradně z důvodu, že jim tato povinnost byla uložena rozsudkem Městského soudu v Praze z 22.4.2020, č.j. 72 Co 55/2020-222 (dále též jen„ rozsudek č.j. 72 Co 55/2020-222“), kterým byl změněn rozsudek zdejšího soudu z 21.10.2019, č.j. 10 C 270/2016-199 (dále též jen„ rozsudek 10 C 270/2016-199“). Aby se žalobci vyhnuli exekuci (když žalovaní na zaplacení daných částek trvali, ačkoli je žalobci informovali o tom, že proti rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222 budou podávat dovolání a žádali o posečkání s platbou do rozhodnutí dovolacího soudu) dle rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222 zaplatili žalovaným z bankovního účtu žalobce a) dne 30.7.2020 částku 2 557 245,83 Kč (z toho 1 837 967,73 Kč jistina, 719 278,10 Kč úrok z prodlení) na účet žalovaného 1) a na účet jeho právního zástupce částku 452 617,83 Kč. Rozsudek č.j. 72 Co 55/2020-222 byl k dovolání žalobců rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 11.11.2020, č.j. 28 Cdo 2976/2020-247 (dále též jen„ rozsudek č.j. 28 Cdo 2976/2020-247“) ve výrocích I. a III. zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení, v němž následně Městský soud v Praze svým rozsudkem z 5.5.2021, č.j. 72 Co 55/2020-267 (dále též jen„ rozsudek 72 Co 55/2020-267“) potvrdil jako správný rozsudek 10 C 270/2016-199, jímž byla žaloba o zaplacení daných částek zamítnuta. Již rozsudek č.j. 28 Cdo 2976/2020-247 tak navodil právní stav, ve kterém se částky zaplacené žalobci žalovaným dne 30.7.2020 staly bezdůvodným obohacením na straně žalovaných. Žalobci vydání tohoto bezdůvodného obohacení po žalovaných požadovali předžalobní výzvou z 11.5.2021. Protože na ni žalovaní nereagovali, domáhají se žalobci vydání bezdůvodného obohacení touto žalobou.

2. Žalovaní vyjádřením z 20.9.2021 nárok žalobců zcela neuznali s tím, že žalobci žalovaným dobrovolně plnili proto, že drželi peněžité plnění, které jim poskytl soudní exekutor (jimi sjednaný a jednající v jejich pověření) a které před tím obdržel od žalovaných nedůvodně proto, že nesprávně vyhlásil exekuční dražbu v řízení, které se žalovaných vůbec netýkalo a nakonec dražbu nekonal právě proto, že k ochraně svých nemovitostí a obydlí žalovaní exekutorovi složili vyvolávací cenu těchto nemovitostí, s níž exekutor nakládal, resp. na jednání soudu dne 25.2.2022 doplnili, že skutkově jde nikoli o bezdůvodné obohacení na straně žalobců, ale o vypořádání složené ceny nemovitostí, kterou mají aktuálně v držení žalovaní s tím, že žalovaní tuto cenu složili u exekutora v původním exekučním řízení na povinného pana [příjmení], a to pouze proto, aby uchránili vlastnictví svých nemovitostí. Žalovaní specifikovali, že v minulosti nabyli nemovitosti v obci [část obce] a [obec] u [obec], vůči nimž se žalobci, resp. žalobce a), domáhali neúčinnosti kupní smlouvy, následně bylo rozsudky příslušných soudů vysloveno, že daná kupní smlouva je vůči žalobci a) neúčinná, v rámci zpeněžení soudní exekutor vyhlásil dražební rok na dané nemovitosti v exekuci vedené nikoli vůči žalovaným, žalovaní soudnímu exekutorovi proto dne 17.9.2013 vyplatili vyvolávací cenu dražených nemovitostí (a to výhradně proto, aby odvrátili vydražení daných nemovitostí a ochránili své obydlí), z čeho část byla následně vyplacena exekutorem žalobcům; k dovolání žalovaných však byla daná rozhodnutí o neúčinnosti kupní smlouvy zrušena a žaloba žalobce a) na neúčinnost kupní smlouvy byla zamítnuta. Žalovaní uzavřeli, že za tohoto stavu neexistuje právotvorné rozhodnutí, které by odůvodňovalo držbu peněžních prostředků žalobci, když žalobci drželi prostředky neprávem, ani jim je nezaplatili žalovaní, nýbrž je žalobci dostali od exekutora. Žalovaní konečně sporovali, že by jim žalobci plnili pod hrozbou výkonu rozhodnutí Městského soudu v Praze, protože k žádnému takovému úkonu se žalovaní neuchýlili ani nechystali, mimo jiné proto, že byli zpraveni o vedení dovolacího řízení. Po rozhodnutí dovolacího soudu žalovaní hodlali daný spor odstranit pro dobrovolné plnění žalobci, když žalovaní měli a mají za to, že jejich nárok je dán, avšak to s ohledem na závěry uvedené v nálezu ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS. 40/2018 nebylo možné, po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dle žalovaných nebylo jiného procesního postupu, než že by byla žaloba Městským soudem v Praze zamítnuta, avšak z důvodů plnění žalovaných, tedy že žaloba byla důvodná, a jejímu vyhovění brání dřívější plnění žalobců, řízení však takto uspořádání nebylo; proto byl také závěr rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 72 Co 55/2020 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp.zn. 10 C 270/2016 podroben dovolacímu návrhu žalovaných. Žalovaní jsou tak toho názoru, že podstatou tohoto sporu není majetkový spor, nýbrž vznik práva na podkladě soudního rozhodnutí o neúčinnosti kupní smlouvy vůči žalobcům. Žalovaní proto žádají zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Žalobou [celé jméno žalovaného] a [titul] [jméno] [příjmení] z 16.9.2016 má soud za prokázané, že žalovaní se (ovšem v postavení žalobců – pozn. soudu: soud dále pro přehlednost o [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] pojednává vždy jako o„ žalovaných“) domáhali u zdejšího soudu žalobou ze dne 16.9.2016 po žalobcích (ovšem tam v postavení žalovaných – pozn. soudu: soud dále pro přehlednost o [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně] pojednává vždy jako o„ žalobcích“) zaplacení částky 2 260 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20.9.2015 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení z právního důvodu, který odpadl (v důsledku pravomocného zamítnutí žaloby) s odůvodněním, že žalovaní jsou vlastníky pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] p. [číslo] vše v k.ú. [část obce] u [obec] (dále též jen„ Nemovitosti“), a to na základě kupní smlouvy uzavřené dne 16.4.2004 s [jméno] [příjmení] (dále též jen„ Kupní smlouva“); že na základě žaloby žalobce a) bylo rozhodnuto, že Kupní smlouva je vůči žalobci a) neúčinná, proto byla žalobcem a) (ačkoli žalovaní žádali o posečkání do výsledku dovolacího řízení) vedena exekuce soudním exekutorem JUDr. L. Navrátilem sp.zn. 052 EX 936/10 (dále též jen„ Exekuce“), v jejímž rámci byly zpeněžovány i Nemovitosti, byla vyhlášena veřejná dražba; že žalovaní své vlastnictví k Nemovitostem uhájili pouze proto, že pod hrozbou exekučního výkonu prodeje Nemovitostí k odvrácení dražby uhradili soudnímu exekutorovi před dražebním rokem částku 2 260 000 Kč, tj. cenu Nemovitostí dle vyhlášky o veřejné dražbě, která byla vydána do rukou žalobců, pročež se dražba nekonala; a že rozsudek Krajského soudu v Praze z 26.11.2012, č.j. 32 Co 123/2011-425, na jehož podkladě byla vedena Exekuce, resp. dražba, však byl k dovolání zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR z 30.9.2014, sp.z. 21 Cdo 3331/2013, původní žaloba žalobců na neúčinnost Kupní smlouvy byla následně zamítnuta, čímž odpadl důvod, jakož i titul, pro který mohla být veřejná dražba Nemovitostí vůbec konána.

5. Řízení o žalobě [celé jméno žalovaného] a [titul] [jméno] [příjmení] z 16.9.2016 bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp. zn. 10 C 270/2016; rozsudkem zdejšího soudu z 30.10.2017, č.j. 10 C 270/2016-111 (dále též jen„ rozsudek č.j. 10 C 270/2016-111“) byla žaloba zamítnuta s tím, že Exekuce byla vedena k uspokojení nároku žalobce a) výhradně vůči povinným [příjmení], kteří jediní měli povinnost plnit, pokud v Exekuci plnili žalovaní, plnili nikoli kvůli tvrzenému pravomocnému soudnímu rozhodnutí o neúčinnosti Kupní smlouvy vůči žalobci a), ale plnili za jiného (za povinné [příjmení]), když žalovaní k ochraně svého vlastnického práva k Nemovitostem měli správně využít výhradně institut vyloučení věci z exekuce, v dané věci tak soud uzavřel, že se nejednalo o plnění na základě právního důvodu, který odpadl, ale v úvahu by přicházelo pouze plnění bez právního důvodu, které však soud dále shledal jako promlčené (prokázáno rozsudkem č.j. 10 C 270/2016-111). Rozsudek č.j. 10 C 270/2016-111 byl usnesením Městského soudu v Praze z 21.3.2018, č.j. 72 Co 52/2018-141 zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze z 21.3.2018, č.j. 72 Co 52/2018-141).

6. Z rozsudku 10 C 270/2016-199 vzal soud dále za prokázané, že žaloba [celé jméno žalovaného] a [titul] [jméno] [příjmení] z 16.9.2016 byla opětovně zamítnuta s tím, že zdejší soud vázán závazným právním názorem odvolacího soudu (že žalobci jsou ve věci aktivně věcně legitimováni a nárok žalovaných není promlčen) dospěl k závěru, že žalovaní byli povinni strpět výkon práva (na základě původního pravomocného rozhodnutí příslušného soudu o neúčinnosti Kupní smlouvy), avšak nikoli v Exekuci (vedené proti manželům [příjmení]), v Exekuci byla jejich jediným možným způsobem obrany jejich vlastnictví Nemovitostí žaloba na vyloučení Nemovitostí z Exekuce (který však nevyužili); odpůrčí žaloba (na neúčinnost Kupní smlouvy) byla následně zamítnuta (rozhodnutím Krajského soudu v Praze z 27.6.2016, č.j. 32 Co 123/2011-590) pro rozpor s dobrými mravy pouze proto, že žalovaní zaplatili cenu Nemovitostí v rámci Exekuce proti manželům [příjmení], čímž se žalobci a) fakticky dostalo plnění ve výši (po odečtení nákladů Exekuce) 1 837 967,73 Kč, a vyhověním odpůrčí žalobě by byl dán nežádoucí titul pro výkon rozhodnutí proti žalovaným, pokud by tedy žalovaní v rámci Exekuce cenu Nemovitostí nezaplatili, odpůrčí žalobě by bylo vyhověno a žalobce a) by se mohl uspokojit v rámci exekuce proti žalovaným, v níž by byl zřejmě úspěšný. Z rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222 vzal soud za dále prokázané, že jím byl rozsudek 10 C 270/2016-199 změněn tak, že žalobcům byla uložena povinnost zaplatit žalovaným do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 1 837 967,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20.9.2015 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 452 617,83 Kč k rukám právního zástupce žalovaných, a to s odůvodněním, že žalovaní v rámci Exekuce zaplatili vyvolávací cenu Nemovitostí pouze proto, že příslušným pravomocným soudním rozhodnutím ve věci žaloby o neúčinnost Kupní smlouvy vůči žalobci a) bylo určeno, že Kupní smlouva, je vůči žalobci a) právně neúčinná, bez tohoto soudního rozhodnutí by žalovaní ve prospěch žalobců ze svého majetku nic platit nemuseli, neboť by zde neexistoval právní důvod, který by je k tomu zavazoval; odvolací soud pak neshledal, že by nárok žalovaných na vydání daného bezdůvodného obohacení byl v rozporu s dobrými mravy.

7. Žalobce a) platbami z 30.7.2020 na bankovní účet žalovaného 1) č. [bankovní účet] zaplatit částku ve výši 2 557 245 83 Kč a na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 452 617,83 Kč, a to s popisy, že se jedná o úhrady na základě rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222 ve výši 3 009 863,66 Kč (z toho jistina 1 837 967,73 Kč, úrok z prodlení 719 278,10 Kč a náklady řízení 452 617,83 Kč (prokázáno Oznámeními o provedení příkazu k úhradě z účtu žalobce a) z 30.7.2020), když z tomu předcházející e-mailové komunikace právních zástupců účastníků plyne, že žalobci byli vyzváni k plnění dle rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222 e-mailem z 12.6.2020 (do 17.6.2020 na účet č. [bankovní účet] co do jistiny a úroků z prodlení a na účet č. [bankovní účet] co do nákladů řízení), na informaci o podaném dovolání, žádost o posečkání s platbou, resp. se složením daných prostředků do advokátní úschovy, žalovaní sdělili, že očekávají splnění soudního rozhodnutí, pro advokátní úschovu nevidí důvod, resp. s danými prostředky nehodlají nakládat a bude-li tak v dovolání rozhodnuto,„ své povinnosti těmito prostředky urovnají“ (prokázáno e-mailovou komunikací [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] z 12.6.2020, 17.6.2020, 28.7.2020).

8. Z rozsudku č.j. 28 Cdo 2976/2020-247 (dle soudní aplikace ISAS pravomocného dne 14.12.2020, což účastníci nesporovali) vzal soud za prokázané, že rozsudek č.j. 72 Co 55/2020-222 byl Nejvyšším soudem ČR dne 11.11.2020 zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení s odůvodněním, že právní závěry odvolacího soudu o tom, že žalobce a) se na úkor žalovaných bezdůvodně obohatil o částku 1 837 967,73 Kč poté, co bylo zrušeno pravomocné soudní rozhodnutí, jímž bylo určeno, že Kupní smlouva je vůči žalobci a) jako věřiteli dlužníka [jméno] [příjmení] právně neúčinná, jsou v kolizi s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reflektujícího skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení vzniklého poskytnutím plnění z právního důvodu, který následně odpadl, když„ Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je bezdůvodné obohacení chápáno jako závazek (§ 489 obč. zák.), jehož obsahem je povinnost profitující subjektu vydat vše, oč se obohatil, a jí korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem vzniku naznačené povinnosti není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, jejž právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 456 obč. zák.) pak svědčí tomu, na jehož úkor byl předmět bezdůvodného obohacení získán. Pasivní věcná legitimace k jeho vrácení (§ 451 odst. 1 obč. zák.) naproti tomu stíhá osobu, jíž se plněním dostalo prospěchu spočívajícího buď ve zvýšení jejích aktiv, nebo snížení pasiv, případně se její majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl); okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením… Bezdůvodné obohacení poskytnutím plněním na základě právního důvodu, který později odpadl, vzniká i v případech, kdy někdo plnil na základě pravomocného soudního rozhodnutí ukládajícího mu povinnost k plnění, které bylo později (typicky z podnětu mimořádného opravného prostředku) zrušeno. V takové situaci je vztah bezdůvodného obohacení založen tehdy, nemělo-li plnění poskytnuté na základě pravomocného soudního rozhodnutí korelát v hmotném právu...Má-li být pravomocné soudní rozhodnutí právním důvodem k poskytnutí peněžitého plnění, je nezbytné, aby účastníka zavazovalo k zaplacení určitého peněžitého obnosu…neboť pouze právo a povinnosti, jež jsou vyjádřeny ve výroku rozhodnutí, jsou pro účastníky řízení závazné…“; Nejvyšší soud ČR tak uzavřel, že soudní rozhodnutí o žalobě žalobce a) na neúčinnost Kupní smlouvy mu vůči žalovaným nepřiznávalo žádné právo na peněžité plnění, ale pouze stanovovalo žalovaným povinnost strpět provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, ovšem vedené proti žalovaným (nikoli proti [jméno] [příjmení]), v jejímž průběhu by mohla být žalobcem a) vymáhaná pohledávka (vůči jeho dlužníku [jméno] [příjmení]) uspokojena pouze z výtěžku prodeje věci, která z majetku dlužníka odporovatelnou Kupní smlouvou ušla, tj. pouze z výtěžku prodeje Nemovitostí; jako správnou tak Nejvyšší soud ČR shledal úvahu zdejšího soudu, že žalovaní se v Exekuci měli postižení Nemovitostí bránit excindační žalobou; naopak jako nesprávný shledal Nejvyšší soud ČR závěr odvolacího soudu, který nárok žalovaných identifikoval jako právo na vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo vzniknout poskytnutím plnění na základě pravomocného soudního rozhodnutí, které bylo později zrušeno, tím zároveň Nejvyšší soud ČR implikoval i závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace žalobců v daném řízení; daný nárok žalovaných by však bylo možno dle Nejvyššího soudu ČR posoudit jako bezdůvodné obohacení vzniklé poskytnutím plnění za jiného.

9. Z rozsudku 72 Co 55/2020-267 vzal soud za prokázané, že Městský soud v Praze dne 5.5.2021 potvrdil rozsudek 10 C 270/2016-199 ve výroku o věci samé co do částky 1 837 967,13 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení, a to s odkazem na závazný právní názor Nejvyššího soudu ČR z rozsudku č.j. 28 Cdo 2976/2020-247 s tím, že pokud žalovaní zaplatili za Nemovitosti nejprve kupní cenu dle Kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] a poté ještě v Exekuci (vedené na majetek [jméno] [příjmení]) vyvolávací dražební cenu Nemovitostí, úhradou dražební ceny Nemovitostí (jejíž podstatnou část obdrželi žalobci) žalovaní uhradili dluh (jeho část) za [jméno] [příjmení], tedy vůči žalovaným se bezdůvodně obohatil [jméno] [příjmení], nikoli žalobci. Dovolání proti rozsudku 72 Co 55/2020-267 bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR z 19.10.2021, č.j. 28 Cdo 2857/2021-310 (dále též jen„ usnesení 28 Cdo 2857/2021-310) s tím, že zejména„ subjektivní vlivy přičitatelné osobám zapojeným do stavu vzniklého bezdůvodného obohacení nemohou nijak identifikaci některé ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení změnit. Podstatným je objektivní stav, tj. kdo se na úkor koho bezdůvodně obohatil. Je zřejmé, že v exekučním řízení vedeném proti manželům [příjmení] jako povinným neměli„ žalovaní„ stojící vně předmětného exekučního řízení povinnost cokoliv komukoliv plnit. Pokud tak učinili (a motivace k složení částky 2 260 000 Kč není pro posouzení vzniklého bezdůvodného obohacení právně významná) pak bezpochyby plnili povinnost, kterou neměli (povinnost jiného), čehož si byli vědomi, neboť exekuční řízení probíhalo k uspokojení peněžité pohledávky“ žalobce a)„ vůči manželům [příjmení] pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 17.4.2009, č.j. 10 C 263/2006-408“; k bezdůvodnému obohacení na úkor žalovaných tak došlo ze strany manželů [příjmení]; přičemž k tvrzenému důvodu plnění žalovaných (kteří uvedli, že plnili v Exekuci vyvolávací dražební cenu pouze proto, aby ochránili Nemovitosti, tj. své obydlí) Nejvyšší soud ČR soud dále uzavřel, že„ při posuzování obsahu projevů vůle… není podstatná ani tzv. mentální rezervace jednajícího účastníka, tedy, zda účastník při projevování vůle sledoval jiný cíl, než který ve skutečnosti projevil, významný není ani motiv či pohnutka…Podstatné totiž je toliko to, co lze objektivními hledisky hodnotit, tedy to, jakou vůli účastník (účastníci) ve skutečnosti projevil“.

10. Žalobci vyzvali žalované k vydání žalované částky dopisem z 11.5.2021.

11. Takto provedené důkazy soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Proto dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když zejména navrhované důkazy výslechy žalovaných (k prokázání skutečností, proč žalovaní v Exekuci plnili) a exekučním spisem (k prokázání skutečností ohledně toho, co žalovaní v Exekuci fakticky zaplatili) považuje za nadbytečné, neboť by nemohly ničeho změnit na níže uvedených právních závěrech.

12. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. V daném případě se žalobci vůči žalovaným domáhají vydání bezdůvodného obohacení s tím, že žalovaným zaplatili žalovanou částku výhradně z toho právního důvodu, že jim tato povinnost byla uložena pravomocným rozsudkem č.j. 72 Co 55/2020-222, který byl však následně na základě jejich dovolání zrušen.

14. Co do podstaty institutu bezdůvodného obohacení soud zcela odkazuje na jeho vymezení dle v tomto směru ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (jak je popsána v odst. 8 odůvodnění tohoto rozsudku a jak je aplikovatelné i na tento případ), když zdejší soud pouze shrnuje, že aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (zde podle ust. § 2991 odst. 2 o.z.) svědčí tomu, na jehož úkor bylo bezdůvodného obohacení získáno a pasivní věcná legitimace k vydání bezdůvodného obohacení stíhá toho, jemuž se daným plněním dostalo prospěchu (zásadně zvýšením jeho aktiv, či snížením jeho pasiv). Předpokladem vzniku povinnosti vydat bezdůvodné obohacení je pak pouze objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, jejž právní řád neuznává. Bezdůvodné obohacení poskytnutím plnění na základě právního důvodu, který později odpadl, může vzniknout i v případech, kdy někdo plnil na základě pravomocného soudního rozhodnutí ukládajícího mu povinnost k plnění, které bylo později zrušeno, avšak pouze za situace, kdy dané plnění poskytnuté na základě pravomocného soudního rozhodnutí nemělo korelát v hmotném právu.

15. Soud dospěl k závěru, že v řízení bylo zcela prokázáno, a to rozsudkem č.j. 72 Co 55/2020-222, že žalobcům byla tímto rozsudkem pravomocně stanovena povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 837 967,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20.9.2015 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 452 617,83 Kč k rukám právního zástupce žalovaných. Jak plyne z e-mailové komunikace [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení] (tj. tehdejších právních zástupců účastníků) z 12.6.2020 a 17.6.2020 žalovaní vůči žalobcům výslovně setrvali na zaplacení těchto částek žalobci (původně požadovali plnění do 17.6.2020 na přímo k tomu účelu sdělené bankovní účty), a to přestože byli žalovaní informováni o tom, že žalobci proti rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222 podávají dovolání a žádají proto o posečkání s daným plněním. Tehdejší právní zástupce žalovaných e-mailem z 28.7.2020 žalobce opětovně zpravil o tom, že na daném plnění žalovaní trvají, byť si jsou podaného dovolání vědomi. Oznámeními o provedení příkazů k úhradě z účtu žalobce a) z 30.7.2020 bylo dále nade vší pochybnost prokázáno, že žalobci dvěma platbami z 30.7.2020 provedenými z účtu žalobce a) zaplatili žalovaným na účet žalovaného 1), resp. na účet právního zástupce žalovaných, tj. na účty k tomu výslovně určené samotnými žalovanými v e-mailu jejich právního zástupce z 12.6.2020, přesně částky, jejichž plnění jim bylo uloženo rozsudkem č.j. 72 Co 55/2020-222, tj. jistinu, kapitalizované úroky z prodlení i náklady řízení, když tyto platby byly žalobci i výslovně označeny právě jako plnění na základě rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222.

16. Dle soudu je tak zjevně lichá argumentace žalovaných, že jim žalobci poskytli dané plnění nikoli na základě rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222, resp. z důvodu případného hrozícího výkonu tohoto soudního rozhodnutí, ale že plnili dobrovolně, protože„ věděli, že drželi peněžité plnění, které jim poskytl nedůvodně soudní exekutor“ v rámci Exekuce. Skutečnost, že žalobci neplnili dané částky žalovaným„ dobrovolně“ (tj. z jiného hmotněprávního titulu, kterého by si byli vědomi), ale pouze z důvodu pravomocného a rovněž i vykonatelného rozhodnutí soudu zcela zřejmě plyne i toho, že žalobci hmotněprávní základ nároku, na jehož základě jim dané plnění bylo rozsudkem č.j. 72 Co 55/2020-222 uloženo, sporovali nadále opakovaně podávanými mimořádnými opravnými prostředky. Konečně o„ nedobrovolnosti“ tohoto plnění svědčí i samotná žaloba podaná v nadepsané věci na vydání bezdůvodného obohacení. Na výše uvedeném závěru pak nic nemění ani to, že v době plnění žalobců žalovaní dosud nepodali návrh na soudní výkon daného rozhodnutí či na zahájení exekuce dle daného rozsudku, neboť rozsudek č.j. 72 Co 55/2020-222 byl v době plnění žalobců pravomocný a vykonatelný, žalobci tedy bez dalšího měli povinnost dle tohoto rozsudku plnit (a rovněž byli žalovanými k tomuto plnění opakovaně vyzýváni) a nelze jim nijak klást k tíži, že se nechtěli vystavovat (byť pouze potenciálnímu) riziku např. exekuce, která by jejich plnění svými náklady podstatně navýšila.

17. V řízení dále vyplynulo, že rozsudek č.j. 72 Co 55/2020-222 byl pravomocně zrušen, a to rozsudkem č.j. 28 Cdo 2976/2020-247. Již v tomto rozsudku č.j. 28 Cdo 2976/2020-247 Nejvyšší soud uzavřel, že žalobci v daném řízení o vydání bezdůvodného obohacení (spočívajícího v platbě, která jim byla poskytnuta exekutorem v Exekuci, a která byla původně exekutorovi zaplacena žalovanými) nejsou pasivně věcně legitimováni, neboť obohacenými v daném případě byli manželé [příjmení] a nikoli žalobci. Tyto právní závěry byly zcela aprobovány i následně vydaným rozsudkem 72 Co 55/2020-267, kterým byl potvrzen rozsudek 10 C 270/2016-199, dle něhož se žalobci vůči žalovaným bezdůvodně neobohatili tím, že v Exekuci inkasovali plnění, které žalovaní exekutorovi složili jako vyvolávací dražební cenu Nemovitostí, jako i fakticky usnesením 28 Cdo 2857/2021-310, v němž Nejvyšší soud ČR i dále vyložil, proč je v daném případě právně irelevantní tzv. mentální rezervace, či motiv, pohnutka, pro kterou žalovaní v rámci Exekuce dané plnění (spočívající v zaplacení dražební ceny Nemovitostí) exekutorovi zaplatili - v tomto rozsahu soud zcela odkazuje na tam uvedené právní závěry (uvedené již v odst. 9 odůvodnění tohoto rozsudku); proto soud též jako nadbytečné posoudil návrhy na výslechy žalovaných či návrh na provedení důkazu daným exekučním spisem, které měly tyto skutečnosti prokazovat.

18. Soud tak s ohledem na vše shora uvedené uzavírá, že rozsudkem 72 Co 55/2020-267, kterým byl potvrzen rozsudek 10 C 270/2016-199, bylo zcela prokázáno, že žalovaným nesvědčí dle hmotného práva žádný nárok, na jehož základě by mohli po žalobcích požadovat plnění, které jim žalobci zaplatili výhradně na základě předchozího pravomocného rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222. Soud přitom vyšel z toho, že řízení vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 270/2016 bylo výše uvedenými rozhodnutími odvolacího, resp. i dovolacího soudu, pravomocně skončeno a zdejšímu soudu ve věci této nepřísluší nijak tam uvedené závěry přezkoumávat; zdejší soud pak neshledal žádné důvody, pro které by se od tam uvedených právních závěrů mohl odchýlit, a které by ve věci této např. jako otázku předběžnou, posoudil odlišně.

19. Soud proto shrnuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci plnili žalovaným částku celkem ve výši 3 009 863,66 Kč výhradně na základě pravomocného rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222, kterým jim byla tato povinnost výslovně uložena, avšak který byl dále rozsudkem č.j. 28 Cdo 2976/2020-247, pravomocným dne 14.12.2020, zrušen. Plnění žalobců dle pravomocného rozsudku č.j. 72 Co 55/2020-222 přitom nemělo korelát v hmotném právu, jak již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 270/2016. Žalobci tak žalovaným danou částku plnili z právního důvodu, který následně odpadl, a žalovaní jsou proto povinni dle ust. § 2991 o.z. celé toto bezdůvodné obohacení (vzniklé k datu právní moci rozsudku č.j. 28 Cdo 2976/2020-247) vydat, a to včetně úroků z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaní byli marně vyzváni k bezodkladnému vydání bezdůvodného obohacení, tj. k zaplacení finační částky, v předžalobní výzvě z 11.5.2021 a žalobci úroky z prodlení požadují až od 23.6.2021 do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. Žalobci byli ve sporu zcela úspěšní, a proto jim soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovaným přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 150 494 Kč, z odměny advokáta za 4 celé úkony právní služby a 1 odměnu za úkon v poloviční výši (za přípravu a převzetí zastoupení, jednoduchou výzva k plnění-odměna za 1/2 úkonu, podání žaloby, vyjádření ve věci samé z 14.10.2021, účast na jednání soudu dne 25.2.2022) po 32 544 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.; dále z náhrady hotových výdajů advokáta za výše uvedených 5 úkonů právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; dále z náhrady za cestovné právního zástupce žalobců z jeho sídle ([obec]) do sídla soudu ([obec]) a zpět na jednání soudu dle § 13 advokátního tarifu, tj. za ujetí 240 km, a to dle předloženého technického průkazu vozidla a dle vyhl. č. 511/2021 Sb., tedy ve výši 1 843 Kč (při prům. spotř. pal. 8 l /100 km, ceně PH 37,10 Kč, sazbě zákl. náhr. 4,70 Kč/km); dále z náhrady za čas promeškaný cestou k jednání soudu a zpět dle § 14 advokátního tarifu za 6 půlhodin, tj. ve výši 600 Kč; a dále z 21% DPH z odměn a všech náhrad ve výši 31 582 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.; tj. celkem 332 467 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř.

21. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení