24 C 227/2021-57

Rubrum

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Holubem, Ph.D., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení 113 387,38 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 113 387,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 99 349 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 45 725,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou, došlou soudu dne 14. 6. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 113 387,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 99 349 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 2. 2020, uzavřené mezi žalobcem jako zapůjčitelem na straně jedné a žalovaným jako vydlužitelem na straně druhé, na základě které žalobce vyplatil žalovanému dne 24. 2. 2020 peněžní částku ve výši 75 000 Kč (jistinu zápůjčky) a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku (dále též„ celkový dluh“) ve výši 219 571 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, představující obchodní úrok ve výši 114 571 Kč a administrativní poplatek ve výši 75 000 Kč, to vše v 59 měsíčních splátkách po 3 660 Kč a v 60. závěrečné splátce ve výši 3 631 Kč, když splatnost první splátky byla dohodnuta dne 10. 4. 2020.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 13. 8. 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 8. 9. 2021 a ve znění dalších podání ze dne 26. 11. 2021 (dupliky) a 7. 3. 2022 (písemného závěrečného návrhu) navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 2. 2020 jak z důvodu nesprávného a nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, tak i z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, kterýžto rozpor dovozoval jak z výše sjednaných úroků, tak i ze smluvních pokut, zejména pak poukazoval na to, že žalobce při poskytnutí částky 75 000 Kč požadoval po žalovaném při řádném plnění vrátit cca trojnásobek jistiny, odpovídající částce cca 220 000 Kč.

3. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne 12. 10. 2021 na podané žalobě trval. Schopnost žalovaného splácet měsíčně částku ve výši 3 660 Kč a zároveň celou zápůjčku žalobce posoudil řádně a s odbornou péčí, když nespoléhal pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i sám aktivně vystupoval k prověření, resp. k požadavku na doložení těchto tvrzení. Žalovanému předložil k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí zjistil, že žalovaný nebyl v těchto registrech veden, a dále vycházel z informací získaných od žalovaného, a to z výpisu z účtu žalovaného aktuálního před uzavřením smlouvy o zápůjčce a z výplatní pásky žalovaného, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného. Rovněž provedl lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky. V rámci vyhodnocení příjmů žalovaného v průměrné výši 30 804,60 Kč žalobce zároveň zohlednil, že část příjmů žalovaného byla tvořena čerpáním tzv. pay day úvěrů. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného byly v rámci finanční analýzy vyhodnoceny scóringovým systémem průměrně na částku 12 888,69 Kč. Žalovaný nesdělil žalobci nad rámec výdajů uvedených ve výpisu z účtu a formuláři příjmů a výdajů žádné další výdaje vynakládané měsíčně na nájemném, případně na výživném v rámci vyživovací povinnosti vůči dalším osobám. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji tedy činil při posouzení úvěruschopnosti žalovaného částku ve výši 17 915,91 Kč. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 3 669,18 Kč tak tento rozdíl činil částku ve výši 14 246,73 Kč. Tato částka byla podle žalobce dostačujícím finančním obnosem, kterým žalovaný disponuje měsíčně k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.). Žalobce jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí, ze kterých lze na základě informací v nich uvedených posoudit bonitu klientů mnohem lépe, takže je z velké části odkázán na pravdivost a úplnost poskytnutých informací. Výši úroků ze spotřebitelského úvěru žalobce považoval za přiměřenou. Výše úroku (cena spotřebitelského úvěru) musí být stanovena tak, aby pokryla věřiteli náklady a přinesla věřiteli alespoň nějaký zisk. Poskytování krátkodobých spotřebitelských úvěrů s nízkou výší poskytovaných částek se za podmínek (úroků), za kterých jinak poskytují své spotřebitelské úvěry banky, nevyplatí, neboť pak taková cena neplní svoji funkci, tj. pokrýt náklady věřitele a přinést přiměřený zisk. Krátkodobé spotřebitelské úvěry týkající se nízkých částek nejsou bankami bez dalšího běžným zájemcům standardně poskytovány s ohledem na jejich nevýnosnost při dodržení nízké hladiny úroků. Pokud banky takové spotřebitelské úvěry poskytují, jedná se o doplňkový produkt pro stávající klienty či o prostředek pro získání dalších klientů. Krátkodobé spotřebitelské úvěry týkající se nízkých částek jsou proto poskytovány především mimobankovními subjekty, které mají v rámci daného segmentu trhu spotřebitelských úvěrů zásadní převahu nad bankovními společnostmi. Uvedené společnosti však musí s klienty sjednat vyšší cenu (úrok) tak, aby cena skutečně plnila svoji shora popsanou funkci. Úrok ze spotřebitelského úvěru byl individuálně sjednán smluvními stranami, které při jeho sjednání jednaly objektivně v dobré víře. Žalovaný jako dlužník měl možnost se seznámit se všemi podmínkami smlouvy, což potvrdil jak podpisem smlouvy o zápůjčce, tak podpisem sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut. Ostatně ani mezi příklady nepřiměřených (a tedy nemravných) ujednání vyjmenovaných přílohou Směrnice 93/13 EHS k čl. 3 odst. 3, anebo demonstrativním výčtem § 1813 o. z., není popsáno ujednání, k němuž došlo mezi žalobcem a žalovaným. Sjednaný smluvní úrok tedy nebyl nepřiměřený a nebyl tak v rozporu s kogentní úpravou § 1812 a následujících o. z. Při sjednání úroku žalovaný ihned v okamžiku sjednání půjčky věděl zcela přesně, kolik zaplatí, a svobodně a dobrovolně se rozhodl, že danou cenu zaplatit chce. Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut i smlouva o zápůjčce byly ze strany žalovaného podepsány a žalovaný byl s výší smluvních pokut řádně seznámen před podpisem smlouvy o zápůjčce. Sazebník je přehledný, výslovně obsahuje ustanovení o výši smluvní pokuty a i o způsobu jejího výpočtu. Takové ustanovení je pak dostatečně srozumitelné, přehledné, přičemž obsah Sazebníku je zachycen na jedné listině a ujednání o smluvní pokutě plyne přímo z jejího názvu. Svým podpisem této listiny žalovaný výslovně akceptoval ujednání o výši smluvní pokuty, která je v souladu s právními předpisy a judikaturou českých soudů v době uzavření smlouvy o půjčce.

4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 2392 věty první o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Podle § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 586 odst. 1 a 2 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba (odst. 1). Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné (odst. 2).

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1813 o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1812 odst. 2 o. z., k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

16. Podle § 1815 o. z., k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Soud vzal za prokázané, dospěl k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o zápůjčce s žalovaným řádně posuzoval jeho úvěruschopnost jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od žalovaného (ověření totožnosti, osobní údaje, druh bydlení, vzdělání, stav), tak i z jiných zdrojů (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, databáze neplatných dokladů, výpisy z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] za dobu od 1. 11. 2019 do 31. 1. 2020), když z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného (porovnáním jeho pravidelných měsíčních příjmů v celkové výši 30 804,60 Kč s pravidelnými měsíčními výdaji v celkové výši 12 888,69 Kč byl jako kladný rozdíl těchto příjmů a výdajů zjištěn použitelný příjem žalovaného ve výši 17 915,91 Kč měsíčně) vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr z 20. 2. 2019, z kopie občanského průkazu žalovaného, z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím [anonymizováno] centra žalobce, z výpisů z bankovního účtu žalovaného). Mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobcem jako zapůjčitelem (dále též„ smluvní strany“) byla dne 24. 2. 2020 platně uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (internetové stránky portálu [anonymizováno] centrum [jméno] [příjmení] dostupné na URL adrese [webová adresa]) písemná smlouva o zápůjčce [číslo] (dále též„ smlouva“), jejíž přílohou byl [anonymizováno], Splátkový kalendář a [ulice] podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 2. 2020 žalobce jako zapůjčitel (označovaný též jako„ [jméno] [příjmení]“) přenechal žalovanému jako vydlužiteli (označovanému též jako„ klient“) dne 24. 2. 2020 částku ve výši 75 000 Kč (jistinu zápůjčky) k užití podle libosti tak, že ji převedl na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku s pevným úrokem ve výpůjční úrokové sazbě 45 % p. a. (s měsíčním úrokovacím obdobím) a hradit žalobci měsíční administrativní poplatek ve výši 500 Kč (zahrnutý ve jednané splátce), když celkový dluh ve výši 219 571 Kč (z toho jistina zápůjčky ve výši 75 000 Kč, úrok ve výši 114 571 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč), který byl žalovaný povinen zaplatit žalobci, byl rozvržen do 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 660 Kč (poslední splátka ve výši 3 631 Kč) splatných vždy k 10. dni v měsíci počínaje dnem 10. 4. 2020 a konče dnem 10. 3. 2025. Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 70,4 %. Podle čl. 2 smlouvy, každá splátka dle splátkového kalendáře se skládala z jistinné části, úrokové části a měsíčního administrativního poplatku. Pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv splátky nebo její části, byla mezi stranami v čl. 9 smlouvy ujednána smluvní pokuta, jejíž výše dle bodu II.

1. A Sazebníku činila 0,5 % denně z aktuální dlužné splátky za každý den prodlení až do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, je-li klient v prodlení s více než jednou splátkou. Žalobce byl podle čl. 10 smlouvy oprávněn vyúčtovat žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vzniknou v důsledku prodlení žalovaného a které zahrnují zejména náklady na odeslání upomínek, náklady spojené s elektronickou komunikací prostřednictvím zpráv SMS/MMS a emailových zpráv, personální náklady v souvislosti s upomenutím a jednáním s žalovaným telefonicky či osobně, hotové výdaje na telefonní komunikaci či případnou osobní komunikaci (včetně nákladů na dopravu), náklady na posouzení dalšího postupu při vymáhání dlužné částky a obdobné náklady, které jsou opodstatněné, přiměřené a účelně vynaložené vzhledem k okolnostem prodlení žalovaného, jejichž výše dle bodu II.

2. B Sazebníku ve 2. měsíci prodlení za komunikaci s klientem k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení klienta činila 750 Kč Smluvní strany se v čl. 11 smlouvy dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti, a to ani ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné upomínky, je žalobce oprávněn celou zbývající, doposud neuhrazenou jistinu poskytnutou na základě smlouvy zesplatnit. Ode dne doručení informace o zesplatnění, není-li v informaci o zesplatnění uvedeno datum pozdější, tak klient ztrácí výhodu splátek a celá Jistina se stává splatnou. Neuhradí-li neprodleně klient žalobci veškeré nároky vyplývající ze smlouvy (zejména jistinu, splatné úroky, splatný administrativní poplatek, úroky z prodlení, úroky z úroků, vyúčtované náhrady účelně vynaložených nákladů anebo smluvní pokuty), je žalobce oprávněn poté, co nastanou účinky zesplatnění, uplatnit vůči klientovi smluvní pokutu, jejíž výše dle bodu II.

1. B Sazebníku činila 0,1 % denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 2. 2020, ze Sazebníku, Splátkového kalendáře a Obchodních podmínek pro užívání klientského centra a poskytování spotřebitelského úvěru, z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím [anonymizováno] centra žalobce, a z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne 24. 2. 2020).

18. Žalovaný dohodnuté splátky zápůjčky žalobci prokazatelně řádně a včas nezaplatil, neboť v době od 10. 4. 2020 do 11. 8. 2020 s prodlením 1 dne (vyplývajícím z Výpisu splátkového kalendáře) uhradil pouze prvních 5 splátek zápůjčky v celkové výši 18 300 Kč a od 6. splátky splatné 10. 9. 2020 do 13. splátky splatné 10. 4. 2021 již žalobci nezaplatil ničeho (z Výpisu splátkového kalendáře). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek, administrativních poplatků a smluvních pokut v celkové výši 20 665 Kč nejpozději do 14. 3. 2021 dopisem ze dne 28. 1. 2021, ve kterém jej zároveň upozornil na zesplatnění, pokud nedojde k úhradě. S ohledem na trvající prodlení žalovaného s úhradou pohledávek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce žalobce dopisem ze dne 16. 3. 2021 prohlásil celou zbývající, doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou ke dni 15. 3. 2021, když z celkové dlužné částky 102 265,07 Kč byla: celková dlužná jistina (po zesplatnění) ve výši 73 129 Kč, dlužné úrokové části splátek ve výši 21 470 Kč, zákonné úroky z prodlení do zesplatnění ve výši 539,07 Kč, dlužné administrativní poplatky ve výši 4 000 Kč a dlužná smluvní pokuta do zesplatnění ve výši 3 127 Kč (z výzvy k úhradě dlužných splátek ze dne 28. 1. 2021 a z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 16. 3. 2021). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě aktuální dlužné částky v celkové výši 104 654,95 Kč nejpozději do 3. 5. 2021 předžalobní upomínkou ze dne 12. 4. 2021, ve které ho zároveň upozornil na možnost uplatnění svého nároku soudní cestou (z předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2021). Ke dni 8. 6. 2021 činila celková žalovaný částka 113 387,38 Kč a skládala se z následujících dílčích částí (položek): a) neuhrazená jistina ve výši 73 129 Kč - představuje rozdíl mezi poskytnutou zápůjčkou ve výši 75 000 Kč, na kterou bylo před zesplatněním na splátkách uhrazeno dle splátkového kalendáře 1 871 Kč (celková suma úhrad činila 1 871 Kč); b) neuhrazené obchodní úroky ve výši 21 470 Kč - představují rozdíl mezi obchodními úroky splatnými do první měsíční splátky zápůjčky následující po zesplatnění ve výši 35 399 Kč, na které bylo před zesplatněním na splátkách uhrazeno dle splátkového kalendáře 13 929 Kč (celková suma úhrad činila 13 929 Kč); c) neuhrazené administrativní poplatky ve výši 4 000 Kč - představují rozdíl mezi administrativními poplatky splatnými do první měsíční splátky zápůjčky následující po zesplatnění ve výši 6 500 Kč, na které bylo před zesplatněním na splátkách uhrazeno dle splátkového kalendáře 2 500 Kč (celková suma úhrad činila 2 500 Kč); d) neuhrazený zákonný úrok z prodlení ve výši 4 482,66 Kč - představuje součet zákonného úroku z prodlení za dobu do zesplatnění (15. 3. 2021) ve výši 583,47 Kč a zákonného úroku z prodlení za dobu od zesplatnění (16. 3. 2021) do data vyčíslení pohledávky (8. 6. 2021) ve výši 2 000,59 Kč, na které bylo dosud uhrazeno 0 Kč (celková suma úhrad činila 0 Kč); e) neuhrazené smluvní pokuty ve výši 11 454,32 Kč - představují součet smluvní pokuty za dobu do zesplatnění (15. 3. 2021) ve výši 3 109 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 99 349 Kč za dobu od zesplatnění (16. 3. 2021) do data vyčíslení pohledávky (8. 6. 2021) ve výši 8 345,32 Kč, přičemž součet smluvních pokut za dobu od 10. 8. 2020 do data jejich vyčíslení podle § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nepřesahuje částku 37 500 Kč (součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru 75 000 Kč), na které bylo dosud uhrazeno 0 Kč (celková suma úhrad činila 0 Kč); f) neuhrazené náklady na upomínečné ve výši 750 Kč - za poslední písemnou upomínku před zesplatněním, na které bylo dosud uhrazeno 0 Kč /celková suma úhrad činila 0 Kč (z vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy [číslo] ke dni 8. 6. 2021). Protože žalovaný dosud nezaplatil, co dluží žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 2. 2020, soud podané žalobě co do zaplacení částky 113 387,38 Kč vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ode dne 9. 6. 2021 i nadále v prodlení se splněním částky 99 349 Kč (součtu výše uvedených položek a/, b/, c/ a f/), je povinen platit z nezaplacené částky 99 349 Kč úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož výše 8,25 % ročně odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (0,25 %), zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto podané žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 113 387,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 99 349 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, vše v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen„ o. s. ř.“).

19. Soud se neztotožnil s námitkami žalovaného ohledně tvrzené (absolutní) neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu nedostatečného (nesprávného) posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele (viz výše) či rozporu sjednané zápůjční úrokové sazby 45 % ročně s dobrými mravy, dovozované z pouhého tvrzení či srovnání se zápůjčními úrokovými sazbami na trhu bankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, neboť se jedná o jiný segment trhu, protože žalobce jako úvěrující je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru a nemá přístup do bankovních evidencí, ze kterých lze na základě informací v nich uvedených posoudit úvěruschopnost zákazníků mnohem lépe, takže byl odkázán z velké části na pravdivost a úplnost žalovaným poskytnutých informací. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že výše úroku (cena spotřebitelského úvěru) musí být stanovena tak, aby pokryla věřiteli náklady a přinesla mu alespoň přiměřený zisk. Soudu je známo také z úřední činnosti, že krátkodobé spotřebitelské úvěry, týkající se relativně nízkých částek, nejsou bankami bez dalšího běžným zájemcům standardně poskytovány s ohledem na jejich nevýnosnost při dodržení nízké hladiny úroků, takže lze souhlasit s žalobcem, že tyto jsou poskytovány především mimobankovními subjekty, které mají v rámci daného segmentu trhu spotřebitelských úvěrů zásadní převahu nad bankami, což se však na druhé straně projevuje tím, že se zákazníky bývá sjednávána vyšší cena (úrok) tak, aby tato plnila svou funkci. Konečně pak soud neshledal individuálně sjednanou zápůjční úrokovou sazbu 45 % ročně za rozpornou s příkladmo uvedenými nepřiměřenými (a tedy nemravnými) ujednáními v příloze Směrnice č. 93/13 EHS k článku 3 odst. 3, anebo demonstrativním výčtem uvedeným v § 1813 o. z., ve kterých takovéto ujednání, k němuž došlo mezi žalobcem a žalovaným, není popsáno. Sjednaný smluvní úrok proto nebyl nepřiměřený a nebyl ani v rozporu s kogentní úpravou ustanovení § 1812 a následujících o. z. Obdobné pak platí také pro ujednání o smluvní pokutě, které soud neshledal v rozporu s ustanovením § 2048 o. z. ani s kogentním ustanovením § 122 odst. 2 a 3 ZoSÚ, když smluvní pokuta byla ve smlouvě o zápůjčce ujednána s odkazem na sazebník výslovně nazvaný„ Sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut“, který je obsažen na jediné listině (má pouze jednu stránku textu), ujednání o smluvní pokutě vyplývá přímo z jeho názvu, je přehledný, výslovně obsahuje ustanovení o výši smluvní pokuty i o způsobu jejího výpočtu a žalovaný jej také elektronicky podepsal, takže je třeba vycházet z toho, že žalovaný měl nepochybně možnost se s jeho obsahem seznámit. Závěrem se pak soud ztotožňuje také s žalobcem označeným usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 20 Cdo 1037/2019-296 ze dne 6. 6. 2019, kterým došlo k potvrzení závěrů uvedených v usnesení odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č.j. 35 Co 249/2018-128, kdy posledně uvedený soud v odůvodnění svého usnesení vycházel z případu, že:„ pokud byla protistraně výslovně známa délka trvání spotřebitelského úvěru (24 měsíců), výše měsíčních splátek (3 788 Kč), základní celková výše spotřebitelského úvěru (40 000 Kč), základní splatná celková částka (90 912 Kč), výpůjční úroková sazba úvěru (150,84 % p. a.) a předpokládaná výše procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) (150,83 %), lze mít za prokázané, že byl úrok z úvěru sjednán zcela srozumitelně a přehledně. Takto poskytnuté údaje jsou pak natolik srozumitelné, že povinná byla ve zmíněném případě schopna z nich pochopit ekonomickou výhodnost či nevýhodnost poskytovaného úvěru, případně ji porovnat s obdobnými produkty poskytovanými na trhu. Proto odvolací soud došel k závěru, že i za takto poskytnutých podmínek nemohla být předmětná úvěrová smlouva považována za neplatnou kvůli rozporu sjednané úrokové sazby s dobrými mravy, a to s ohledem na okolnosti, za jakých byla tato smlouva uzavřena.“ 20. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 670 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 25 470 Kč podle § 7 bodu 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 4,5 úkonu právní služby po 5 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba, replika k vyjádření žalovaného a účast u jednání soudu), 5 režijních paušálech po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (1 500 Kč), náhradě za promeškaný čas cestou k soudnímu jednání ve výši 1 800 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odpovídající osmnácti započatým půlhodinám po 100 Kč, cestovném ve výši 4 334 Kč, vypočteném jako součet náhrady za spotřebované pohonné hmoty při cestě právního zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět v celkové vzdálenosti 670 km (2 x 335 km) osobním automobilem Ford Mondeo, [registrační značka] při kombinované spotřebě 4,9 litrů na 100 km a ceně 36,10 Kč za 1 litr pohonné hmoty motorové nafty podle § 158 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve spojení s § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (1 185 Kč) a sazby základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč při vzdálenosti 670 km podle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. (3 149 Kč), a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 33 104 Kč ve výši 6 951,84 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 45 725,84 Kč, které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.