24 C 230/2019-99

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o: zaplacení 32 463 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 32 463 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 32 463 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 10. 12. 2018 v 16:59 jel řidič [jméno] [příjmení] s osobním automobilem tov. zn. Škoda Fabia, rz: [anonymizováno] [číslo] a spolujezdcem na předním sedadle [jméno] [příjmení] v obci [obec] po silnici II. třídy [číslo] ul. [ulice] u 2. ZŠ [obec]. Při jízdě po přímém úseku ve směru od [ulice] [anonymizováno] směrem na centrum města se řidič nechoval ohleduplně zejména vůči dětem, přičemž na vyznačeném přechodu pro chodce srazil nezletilého chodce [jméno] [příjmení] [datum narození], který vběhl na přechod pro chodce od [příjmení] [příjmení] směrem k 2. ZŠ [obec] do vozovky, když přijíždělo zúčastněné osobní vozidla řidiče [příjmení], došlo ke střetu přední části vozidla s levým bokem poškozeného, který byl vlivem nárazu odhozen na středový ostrůvek, kde zůstal ležet. Při dopravní nehodě došlo ke zranění poškozeného [příjmení], pojištěnce žalobkyně. Z lékařské zprávy vyplývá, že poškozený utrpěl při dopravní nehodě lehkou újmu na zdraví, tj. povrchové poranění hlavy – ranky, krevní podlitiny, otřes mozku, oděrky a pohmoždění končetin. Za ošetření uvedených zranění vyplatila žalobkyně smluvním zdravotnickým zařízením náklady na poskytnutí lékařské péče v celkové výši 43 284 Kč. Ve smyslu ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění má žalobkyně právo tyto náklady požadovat po osobě, která svým zaviněným protiprávním jednáním poškození zdraví způsobila, dle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalobkyně vyzvala k náhradě škody žalovanou. Žalovaná sdělila žalobkyni oznámením z [datum], že odložila pojistnou událost bez náhrady pojistného plnění. Žalobkyně se stanoviskem žalované nesouhlasí. Přesto, že bylo přestupkové řízení vedené proti řidiči [příjmení] zastaveno, není vyloučena občanskoprávní odpovědnost řidiče vozidla za škodu, jejíž podmínky jsou odlišné od podmínek trestní odpovědnosti. Žalovaná odmítla žalobkyni plnit pouze s odůvodněním, že podle rozhodnutí správního orgánu není odpovědný její pojištěný a bez dalšího zhodnocení okolností nehody. Ze šetření policie v dané věci vyplývá, že řidič vozidla se nacházel u přechodu pro chodce u základní školy a řidič sám vypověděl, že poškozeného registroval na chodníku při pravé straně, ale chybně si dovodil, že nebude přecházet. Je třeba vzít rovněž v úvahu, že poškozený byl v době úrazu devítiletým dítětem. Zavinění obviněného řidiče spočívá zejména v tom, že tím, jak se postupně blížil k přechodu pro chodce (v blízkosti školy a obchodního domu) nesnížil rychlost tak, aby pro případ, že chodci náhle do vozovky vstoupí, byl schopen auto zastavit a zabránit střetu s nimi. Žalobkyně ve věci shledává určité spoluzavinění poškozeného, který měl do vozovky vběhnout, ale v maximálním rozsahu 25 %. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, proto se žalobkyně domáhá žalobou zaplacení 75 % nákladů léčení, tj. částky 32 463 Kč s příslušenstvím, a to po zohlednění 25% spoluzavinění poškozeného. Žalobkyně se dále domáhá přiznání úroku z prodlení od 10. 7. 2009 do zaplacení, když žalovaná je v prodlení právě od tohoto dne a jedná se o patnáctý den po doručení výzvy z 21. 6. 2019 (žalované doručeno 24. 6. 2019).

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žalobu neuznává, a to ani z části. Učinila nesporným, že k dopravní nehodě došlo dne [datum] v obci [obec] v ulici [ulice] u 2. ZŠ [obec] a že došlo ke střetu chodce – poškozeného a osobního automobilu tov. zn. Škoda Fabia, rz: [anonymizováno] [číslo] pojištěného u žalované. Řidičem vozidla byl [jméno] [příjmení], spolucestujícím na předním sedadle [jméno] [příjmení]. Žalobkyně uplatnila u žalované dopisem z [datum] svůj nárok na náhradu nákladů léčení poškozeného v plné výši 43 284 Kč, žalovaná po provedení šetření odmítla poskytnout pojistné plnění dopisem z [datum], neboť z přestupkového řízení vedeného proti řidiči vozidla vyplynulo, že za vzniklou újmu není odpovědný. Odkázala na ust. § 2918 o.z. týkající se spoluzavinění poškozeného na vzniklé újmě, a to v takové míře, že lze poškozenému přičítat v plném rozsahu nepříznivé účinky vzešlé z provozu motorového vozidla dle ust. § 2927 o. z. Žalobou uplatněný nárok na pojistné plnění ve výši 32 463 Kč odpovídá 75 % z celkové náhrady nákladů léčení ve výši 43 284 Kč, neboť žalobkyně shledala spoluzavinění poškozeného právě v dosahu 25 %, tento závěr však žalovaná neakceptuje. Při stanovení míry spoluúčasti vycházela žalovaná zejména z informací vyplývajících z přestupkového řízení vedeného pod sp. zn. [číslo], v rámci tohoto správního řízení bylo vydáno [stát. instituce] usnesení dne [datum], kterým bylo řízení zastaveno, neboť skutek, o kterém bylo vedeno řízení, není přestupkem, dle názoru správního orgánu řidič nemohl střetu s poškozeným zabránit. Z provedeného dokazování v rámci přestupkového řízení plyne, že příčinou újmy na zdraví poškozeného bylo především jednání poškozeného, který vběhl na přechod pro chodce právě ve chvíli, kdy přijíždělo vozidlo řidiče [jméno] [příjmení], který uvedl, že poškozeného sice zaregistroval cca 3 vteřiny před střetem, jak se pohybuje po chodníku po pravé straně silnice, poškozený však náhle změnil směr pohybu a vběhl na přechod neočekávaně. Shodně s řidičem se vyjádřil i spolujezdec, který potvrdil, že poškozený neočekávaně vběhl před vozidlo. Střetu dle dostupných informací nešlo zabránit, a to ani přes nízkou rychlost, kterou se vozidlo v okolí základní školy pohybovalo (30-40 km/h). Z výpovědi [jméno] [příjmení], matky poškozeného, rovněž vyplynulo, že poškozený uvedl, že nedával pozor a vběhl na přechod. Dle názoru žalované tak bylo příčinou nedbalé počínání poškozeného, který nerespektoval zákonnou povinnost dle ust. § 54 odst. 3 věty třetí zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, který chodci výslovně zakazuje vstup na přechod pro chodce nebo vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Žalovaná nerozporuje, že řidič má přizpůsobit rychlost tak, aby byl před přechodem pro chodce schopen zastavit v případě, že je u přechodu osoba, která svým pohybem dává„ znamení“, že hodlá přejít vozovku. Toto pravidlo je však třeba omezit právě povinností chodce chovat se ohleduplně a počínat si tak, aby neohrozil sebe nebo jiného. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla dle ust. § 2927 o.z. není absolutní, když v odst. 2 zmíněného ustanovení je stanoven liberační důvod tak, že„ prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat“. Po účastníkovi provozu tedy nelze spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předvídal každé porušení pravidel silničního provozu jinými účastníky, a to i chodci. Ust. § 2918 o. z. stanoví, že vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost nahradit škodu se poměrně sníží. Je tedy třeba posuzovat, do jaké míry přispělo chování poškozeného ke vzniklé újmě v porovnání s okolnostmi na straně škůdce, se kterými právo spojuje vznik povinnosti k náhradě újmy ať na základě zavinění nebo jiných skutečností. Z provedeného dokazování v rámci trestního řízení vyplývá, že vozidlo bylo řádně osvětleno a jelo předepsanou rychlostí 30-40 km/h, je pak evidentní, že poškozený vběhl do vozovky z pravé strany z pohledu řidiče vozidla těsně před vozidlem, když řidič vozidla neměl šanci na nastalou situaci reagovat. Žalovaná v této souvislosti odkazuje i na ust. § 4 odst. 1 o.z. Smyslem ustanovení je právě ochrana třetích osob, kterým v návaznosti na ust. § 3 odst. 2 písm. c) věty za středníkem nesmí být na újmu nerozumné a nepředvídatelné chování jiné osoby. Pokud jde o nezletilé, ti sice nejsou plně svéprávní, jsou však způsobilí k takovým právním jednáním, která jsou svou povahou objektivně přiměřená rozumové a volní vyspělosti jejich vrstevníků. Ačkoliv se jedná v předmětné věci o chodce – nezletilého, nelze dojít k závěru, že se na něj výše uvedená povinnost nevstupovat na přechod nebo vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem nevztahuje nebo že jí není povinen dodržovat. Je pak nepochybně zapotřebí vymezit hranice odpovědnosti škůdce právě v souvislosti s jistou předvídatelností chování ostatních osob ve vnějším světě ve smyslu § 3 a 4 o.z. V posuzované situaci se poškozený nechoval rozumně s potřebnou mírou opatrnosti, a to s ohledem na jeho rozumovou a volní vyspělost. Žalovaná nemohla tedy akceptovat ani částečné zavinění řidiče vozidla a trvá na závěru, že řidič vozidla není za vznik újmy vůbec odpovědný.

3. Žalobkyně se v replice na to vyjádřila tak, že již v žalobě upozorňovala, že pro vznik občanskoprávní odpovědnosti v dané věci není rozhodující, zda bylo orgánem veřejné moci pravomocně rozhodnuto o vině řidiče, neboť její podmínky jsou odlišné. Žalobkyně aplikovala na posuzovaný případ ust. § 2918, a to právě tím, že shledává určité spoluzavinění poškozeného ve výši 25 %. Má za to, že nelze na věc aplikovat ust. § 2927 o.z., tedy objektivní odpovědnost, neboť podle ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. je vyžadováno zaviněné protiprávní jednání a zavinění řidiče spočívá zejména v tom, že s tím, jak se postupně blížil k přechodu pro chodce, nesnížil rychlost jízdy tak, aby pro případ, že chodci náhle do vozovky vstoupí, byl schopen auto zastavit a zabránit střetu s nimi. Žalobkyně nadále trvá na zavinění dopravní nehody řidičem, když je třeba vzít v úvahu veškeré okolnosti dopravní nehody, zejména věk poškozeného a přechod pro chodce u školy, když sám řidič vypověděl, že poškozeného viděl, jak běží po chodníku směrem k vozovce. V takovém případě byl povinen snížit rychlost vozidla natolik, aby v případě jeho náhlého vběhnutí byl schopen vozidlo zastavit na místě. Dále žalobkyně poukázala ohledně míry spoluzavinění na závěry rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 2T 108/2017-204 z 5. 6. 2018, Městského soudu v Praze sp. zn. 9To 129/2019 ze dne 21. 5. 2019. Podle žalobkyně rychlost vozidla [číslo] km/h byla za dané situace nepřiměřeně vysoká.

4. Žalovaná v replice na to uvedla, že ulice [ulice] v [obec] je poměrně frekventovaná silnice s maximální povolenou rychlostí 50 km v hodině, trvá na situaci, že řidič vozidla postupoval správně, když v daném místě snížil rychlost [číslo] km/h, čímž zachoval potřebnou míru opatrnosti vůči osobám pohybujícím se v blízkosti vozovky. Poškozený běžel po chodníku, z jeho jednání nevyplývalo, že hodlá použít přechod pro chodce a před vozidlo řidiče vběhl v jeho těsné blízkosti bez toho, aniž by se byť na okamžik zastavil či rozhlédl a z tohoto jednání nelze shledat spoluzavinění řidiče vozidla. Judikaturu, kterou cituje žalobkyně, tato se vztahuje na trestní stíhání řidičů, v případě řidiče [příjmení] byla věc řešena„ pouze“ v rámci přestupkového řízení, které navíc bylo zastaveno.

5. Podle ust. § 55 odst. 1) zák.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

6. Podle ust. § 9 odst. 1) zák.č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě15d), jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích15c).

7. Podle ust. § 2918 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

8. Podle § 4 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu je každý povinen při účasti na provozu na pozemních komunikacích a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, b) řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, c) řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace. Podle ust. § 5 odst. 1) citovaného zákona je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podle písm. d) dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2) písm. f) řidič nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje. Podle ust. 54 odst. 3) věta 4. citovaného zákona chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.

9. Soud zjistil z níže uvedených listinných důkazů a svědecké výpovědi následující skutkový stav. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento jel ve vozidle jako spolujezdec, na nehodu si vzpomíná, řidič [příjmení] byl jeho spolupracovník. Jeli po práci, povídali si a na přechodu přibrzdili, neboť tam přecházel pán a když byli asi v půlce přechodu, skočilo tam dítě, malý kluk, a srazili ho. Okamžitě vyběhli a dítěti začali pomáhat. Svědek běžel pro otce dítěte, poté přijela záchranka a policie. V době nehody byla tma, přechod byl osvícený ze shora, ale pouze přechod, do strany nebylo moc vidět. Po straně je obchod, od něj vedly schody a silnice je vyvýšená oproti obchodu. Tam vůbec nikdo nebyl a najednou tam vyběhnul ten kluk, byl to okamžik a už tam byl. Nepršelo, nesněžilo, nebyla mlha, viditelnost byla jako v noci. Ten pán už skoro přešel, už byl dávno za ostrůvkem a vozidlo mohlo jet. Když pána zaregistrovali, byl na přechodu, tak proto zpomalili a pán v klidu došel na ten ostrůvek. Chlapec se objevil ve směru jízdy z pravé strany, tedy od strany svědka a ten chlapce zaregistroval, když byl uprostřed kapoty, respektive středu auta. Později chlapec říkal, že běžel po schodech od [příjmení] za tátou, který byl opodál na druhé straně silnice. Chodník na pravé straně komunikace nebyl osvětlený. Svědek koukal dopředu, když se blížili k přechodu. Řidiče musel sledovat provoz, svědek nezaregistroval, že by se řidič nevěnoval řízení. Svědek v té době byl aktivní řidič. [příjmení] [příjmení] řídil klidně, byla povolena padesátka na silnici, jeli padesátkou a jako řidič by to posoudil jako klidnou jízdu. K přechodu brzdili a blížili se rychlostí kolem 40 km/h. Ke střetu s chlapcem došlo na pravé straně blíže ke středu. Chlapec se hned začal omlouvat. Na druhé straně se nachází škola, později se dozvěděl, chlapec prý nejdříve chtěl běžet dále po chodníku jako proti směru vozidla a najednou změnil směr do toho přechodu. Dozvěděl se rovněž, že šel po těch schodech od [příjmení]. Když přibržďovali a jeli k přechodu, tak viděli, jak pán přechází tu jejich část přechodu v jejich směru jízdy, vstupuje na ostrůvek a z ostrůvku pokračoval dál přes přechod na protější chodník a když projížděli okolo ostrůvku, tak pán už byl z ostrůvku pryč. [příjmení] [příjmení] byl v kontaktu s matkou chlapce a dali mu vědět, jak to s ním vypadá. Svědek vnímal situaci tak, že ji zavinil ne úplným vědomím ten chlapec, neboť oni byli v polovině přechodu a najednou tam ten kluk skočil. Jak bylo naznačeno místo střetu, tak vozidlo již mělo přední část vozidla na přechodu a on tam najednou skočil, to byly vteřiny, moment. Řidič zastavil rovnou na místě, zadupl auto.

10. Z přestupkového spisu vedeného nejdříve Policií ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [obec] čj. KRPS [číslo] [číslo], vedeného následně [stát. instituce] pod č. j. [spisová značka] bylo zjištěno, a to konkrétně z úředního záznamu o podání vysvětlení řidiče [jméno] [příjmení], že tento jel s vozidlem tov. zn. Škoda Fabia, rz: [anonymizováno] [číslo] po obci [obec] ve směru od [územní celek] směrem do centra obce, při jízdě po ulici [ulice], před ním žádné vozidlo nejelo. Před přechodem pro chodce u 2. ZŠ s vozidlem přibrzdil, aby mohl přejít chodec, který šel ve směru od [příjmení] [příjmení], na přechodu pro chodce ani v blízkém okolí se nikdo jiný nenacházel. V tento moment mohl jet rychlostí cca [číslo] kam/h a měl zařazený asi třetí rychlostní stupeň. V mžiku asi tří sekund viděl kluka, který běžel po chodníku při jeho pravé straně a najednou mu vběhl před auto v jeho směru, řidič začal okamžitě brzdit, ale střetu už zabránit nedokázal a došlo ke srážce s chlapcem, kterého trefil prostředkem nebo spíš levou přední částí vozidla. Chlapec zůstal ležet na středovém ostrůvku. Vozidlo bylo po technické stránce v pořádku, technickou závadu jako příčinu dopravní nehody vyloučil, má za to, že za dopravní nehodu může nepozornost chlapce, který mu vběhl do jízdní dráhy. Z úředního záznamu o podání vysvětlení poškozeného [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v den nehody byl ve školní družině, poté měl sraz s rodiči, kteří ho měli vyzvednout na autobusové zastávce v blízkosti školy a poškozený si myslel, že rodiče přijedou na autobusovou zastávku ve směru od [ulice] [anonymizováno]. Když uviděl, že rodiče přijeli na zastávku naproti, tak za nimi pospíchal na druhou stranu, běžel po chodníku zpět ke škole a poté chtěl přeběhnout na druhou stranu. Před přechodem pro chodce se nerozhlédl a na hranici přechodu vběhl před přijíždějící vozidlo. Uvedl, že to byla jeho chyba, protože se nepodíval. [jméno] [příjmení], spolujezdec, rovněž podal vysvětlení, z něhož bylo zjištěno, že před dopravní nehodou mohli jet s vozidlem rychlostí cca [číslo] km/h, před nimi žádné vozidlo nejelo. Před přechodem pro chodce uviděl po pravé straně tmavou šmouhu, která se najednou objevila před jejich vozidlem, následně došlo ke střetu vozidla s chlapcem. Řidič okamžitě zastavil. Dále uvedl, že na přechodu pro chodce ani v jeho blízkosti nikoho neviděl, chlapce viděl na poslední chvíli, až když jim vběhl před auto. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že přecházel na přechodu pro chodce ve směru od [příjmení] [příjmení] směrem k 2. ZŠ, ve směru od [ulice] [anonymizováno] jelo vozidlo, které bylo dostatečně daleko, a tak mohl přijít na středový ostrůvek. Když se zastavil, uslyšel za svými zády zvuk, jako když někdo běží a brždění vozidla, otočil se a viděl, jak vozidlo přední částí sráží chlapce, který běžel směrem k němu. Před vstupem na přechod se v jeho okolí nikdo nenacházel, žádného chlapce neviděl. Podle něj mohlo jet vozidlo rychlostí cca 40 km/h. Na druhé straně přechodu se nikdo nenacházel. Z plánku k dopravní nehodě bylo zjištěno, že místo střetu je označeno [číslo] nachází se na přechodu pro chodce zhruba v jeho polovině. [stát. instituce] vydal dne [datum] usnesení, kterým řízení vedené proti [jméno] [příjmení] zastavil podle § 86 odst. 1 písm. a) zák. č. 250/2016 Sb., neboť skutek, o kterém se řízení vede, není přestupkem s odůvodněním, že jednání řidiče [příjmení] nenaplnilo skutkovou podstatu projednávaného přestupku, poškozený [příjmení] vběhl na přechod pro chodce právě ve chvíli, kdy přijíždělo vozidlo, které řídil [jméno] [příjmení], který nemohl střetu zabránit. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Z usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zjištěno, že bylo odložena věc přestupku, kterého se měl dopustit poškozený [jméno] [příjmení], neboť dosud nedovršil patnáctý rok svého věku. Před [stát. instituce] dále vypovídal řidič [jméno] [příjmení], který doplnil, že chlapce na chodníku evidoval do chvíle, než opustil úroveň přechodu, v ten zlomový okamžik mu vběhl před auto. V jednu chvíli to vypadalo, že bude pokračovat v běhu po chodníku, avšak najednou svůj směr běhu změnil a vřítil se na přechod, v tu chvíli nemohl střetu zabránit. Opravdu nečekal, že ten chlapec se najednou rozhodne přeběhnout přechod, z jeho chování bylo zpočátku zřejmé, že poběží rovně. Jel rychlostí maximálně 40 km/h, jinak odkázal na svou výpověď učiněnou již dříve. Rovněž svědek [jméno] [příjmení] doplnil výpověď před [stát. instituce] tak, že najednou evidoval kluka pod autem, bylo to v [obec] na přechodu přes přechod u [příjmení], vůbec neví, jak k tomu došlo, kluk vběhl pod auto od spolujezdce a řidič [příjmení] zastavil.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě v obci [obec] v ulici [ulice] u 2. ZŠ [obec], při níž došlo ke střetu chodce – poškozeného [jméno] [příjmení] a osobního automobilu tov. zn. Škoda Fabia rz: [anonymizováno] [číslo] pojištěného u žalované dle zák. č. 168/1999 Sb. řízeného [jméno] [příjmení], spolucestujícím na předním sedadle byl [jméno] [příjmení]. Nebyla sporná ani skutečnost, že žalobkyně uplatňuje svůj nárok na základě ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., když požadovala náhradu nákladů léčení poškozeného ve výši 43 284 Kč a u žalované ji uplatnila dopisem z [datum] a že žalovaná odmítla poskytnout pojistné plnění dopisem z [datum]. Žalobou uplatněný nárok na pojistné plnění ve výši 32 463 Kč odpovídá 75 % celkové náhrady nákladů léčení, neboť žalobkyně shledala spoluzavinění poškozeného v rozsahu 25 % a právě míra zavinění jednotlivých účastníků na dopravní nehodě a vzniklé škodě zůstala mezi účastníky spornou.

12. V řízení bylo prokázáno, a to jak z listinných důkazů vyplývajících z přestupkového spisu, tak i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že řidič [jméno] [příjmení] jel v místě dovolenou rychlostí, plně se věnoval řízení, rychlost vozidla přizpůsobil provozu na pozemních komunikacích, a to zejména s ohledem na blížící se přechod pro chodce a na něm se pohybujícího chodce [jméno] [příjmení]. Před přechodem pro chodce poté, když zaregistroval chodce [jméno] [příjmení] přecházejícího komunikaci po tomto přechodu, snížil rychlost vozidla na [číslo] km/h a touto rychlostí se blížil k přechodu. Dále bylo v řízení prokázáno, že k nehodě došlo již za tmy a osvětlený byl pouze přechod pro chodce, chodníky podél komunikace osvětleny nebyly.

13. V řízení bylo rovněž prokázáno, že poškozený [jméno] [příjmení] se nejdříve pohyboval po chodníku rovnoběžně s pozemní komunikací, a to proti směru jedoucího vozidla řízeného [jméno] [příjmení]. Bylo rovněž prokázáno, že [jméno] [příjmení] zaregistroval poškozeného jako šmouhu pohybující se po chodníku po jeho pravé straně. Poté poškozený náhle změnil směr pohybu a v okamžiku, kdy se vozidlo nacházelo na přechodu pro chodce zhruba v jeho polovině, vběhl neočekávaně na tento přechod přímo před vozidlo a došlo ke střetu. Bylo prokázáno, že poškozený [jméno] [příjmení] nedal žádným způsobem najevo, že se chystá vstoupit na přechod pro chodce, nerozhlédl se a na tento dokonce vběhl, a to bezprostředně před přijíždějící vozidlo, které se nacházelo již zhruba v polovině přechodu pro chodce. Vstup poškozeného do vozovky byl zcela neočekávaný, nenadálý, jak ostatně potvrdil i svědek [příjmení], který uvedl, že zaregistroval poškozeného, až když byl před vozidlem.

14. Skutečnost, že poškozený byl v době nehody toliko devítiletý, jej nezbavuje povinnosti dodržovat předpisy týkající se pohybu na pozemních komunikacích alespoň v míře pro něj nezbytné a pochopitelné, když lze předpokládat jejich znalost s ohledem na skutečnost, že jej rodiče ponechali, aby se na pozemních komunikacích pohyboval sám bez doprovodu.

15. V této souvislosti soud poukazuje na tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je předpoklad, že se řidič při pohybu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. Podle tohoto principu nelze po účastníkovi silničního provozu spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25Cdo 3807/2014 ze dne 24. 8. 2016). K tomu i nález Ústavního soudu II. ÚS 1711/2002.

16. S ohledem na tento princip, kdy poškozený [jméno] [příjmení] se pohyboval na chodníku proti jedoucímu vozidlu, pak náhle změnil směr a vběhl na komunikaci přímo před projíždějící vozidlo nacházející se na přechodu pro chodce, vytvořil zcela neočekávanou překážku, kterou řidič [jméno] [příjmení] nemohl předpokládat a nemohl střetu předejít. Poškozeného těsně před jeho vběhnutím do vozovky neviděl ani spolujezdec [jméno] [příjmení] a z jeho pohybu, chování nemohl dovodit úmysl přeběhnout komunikaci ani řidič [jméno] [příjmení]. Nelze za této situace řidiči vytýkat, například že před přechodem pro chodce nezastavil. [příjmení] [jméno] [příjmení] neporušil žádnou právní povinnost. Byl to naopak poškozený [jméno] [příjmení], který porušil povinnosti řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích a nevstupovat na přechod pro chodce bezprostředně před blížícím se vozidlem.

17. Lze tedy shrnout, že řidič [jméno] [příjmení] i přes maximální opatrnost nemohl střetu zabránit, pokud zcela neočekávaně a nenadále mu před vozidlo vběhl poškozený [jméno] [příjmení]. Jednání poškozeného bylo příčinou vzniku dopravní nehody a rovněž i vzniku škody. Soud uzavřel, že míra účasti poškozeného jak na vzniku škodní události (dopravní nehody), tak i škody je ve výši 100 %. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalované tvoří paušální náhrada hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši po 300 Kč za vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a za účast na jednání dne [datum] Náklady řízení žalované tedy činí celkem 900 Kč.

Poučení