24 C 248/2021

Rubrum

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: žaloba na vypořádání SJM takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje pozemek parc. [číslo] (zahrada), pozemek parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba č. ev. [anonymizováno] (stavba pro rodinnou rekreaci), vše v k. ú. [část obce], zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]

II. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného [značka automobilu] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka].

III. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují práva a povinnosti ze smluv o vedení účtů žalovaného č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] vedených u společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO].

IV. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje jednotka [číslo] (byt), nacházející se v budově sestávající z budov [adresa], postavené na pozemcích parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na budově sestávající z budov [adresa] a včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], část [územní celek], zapsáno v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] (jednotka) a [list vlastnictví] (budova a pozemky) vedeném [stát. instituce], [stát. instituce].

V. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje [značka automobilu] [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno], [registrační značka].

VI. Ze zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují práva a povinnosti ze smlouvy o vedení účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeného u společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa].

VII. Na vypořádacím podílu zaniklého společného jmění žalobkyně a žalovaného je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 765 327,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IX. Žalobkyni se po právní moci tohoto usnesení vrací přeplatek zálohy zaplacené na náklady znaleckého posudku ve výši 850 Kč prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

X. Žalovanému se po právní moci tohoto usnesení vrací přeplatek zálohy zaplacené na náklady znaleckého posudku ve výši 850 Kč prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, když jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [okres] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Manželství bylo rozvedeno formou tzv. sporného rozvodu, a to přes to, že účastníci byli ve shodě ohledně úpravy poměrů k jejich nezletilé dceři [jméno], když dokonce uzavřeli dne [datum] o tomto dohodu, která byla ke schválení předložena soudu. Následně od ní ale žalovaný bezdůvodně odstoupil a poměry nezletilé byly upraveny autoritativním rozsudkem, který ale plně korespondoval se zněním před tím uzavřené dohody. Žalovaný takto jednal účelově, neboť tímto krokem zmařil jednu z podmínek tzv. nesporného rozvodu. Účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM), práv souvisejících s bydlením a právních vztahů souvisejících (dále jen dohoda o vypořádání SJM). Předmětem vypořádání byly shora ve výrocích tohoto rozsudku uvedené pozemky, jejichž součástí je stavba, které měly připadnout do výlučného vlastnictví žalovaného. Bytová jednotka, která měla připadnout do výlučného vlastnictví žalobkyně. Osobní [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] (dále jen [anonymizováno] automobil), který měl připadnout do výlučného vlastnictví žalobkyně a [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] (dále jen [anonymizováno] automobil), který měl připadnout do výlučného vlastnictví žalovaného. (takto též v projednávané žalobě navrhla žalobkyně přikázat jednotlivé věci náležející do masy SJM). Dohoda o vypořádání SJM též obsahovala prohlášení, že žalobkyně za dobu trvání manželství ze svého výhradního majetku vynaložila na majetek společný částku ve výši 1 300 000 Kč, a to konkrétně na rekonstrukci shora uvedené stavby. Žalovaný se zde dále zavázal vyplatit žalobkyni na vypořádání částku ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný ve lhůtě stanovené dohodou o vypořádání SJM, tedy do [datum], shora uvedenou částku neuhradil, žalobkyně mu zaslala předžalobní výzvu k plnění, když tato mu byla doručena dne [datum]. Žalovaný však do podání žaloby dlužnou částku neuhradil. Tento se brání tím, že shora uvedená dohoda o vypořádání SJM nenabyla účinnosti, neboť nedošlo mezi účastníky k nespornému rozvodu, s čímž ale žalobkyně nesouhlasí, neboť má za to, že předmětná dohoda se vztahovala toliko k rozvodu, bez ohledu na to, v jakém právním režimu bude proveden. Žalobkyně dále upozornila na tu skutečnost, že za doby trvání manželství byla na základě smlouvy o rozšíření zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne [datum], uzavřené formou notářského zápisu [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], shora popsaná bytová jednotka vnesena do společného jmění manželů. Nad rámec výše uvedené masy SJM žádala žalobkyně dále vypořádat práva a povinnosti ze smluv o vedení účtů žalovaného u společnosti [právnická osoba]: [bankovní účet] a č.: [bankovní účet] a dále movité věci představující zařízení domácnosti nacházející se ve shora uvedené bytové jednotce, když tyto měly připadnout do výlučného vlastnictví žalobkyně, když tyto užívá. Na podkladě shora popsané investice žalobkyně do SJM, tato žádá vyplatit žalovaným na vypořádacím podílu zaniklého SJM částku ve výši 1 300 000 Kč, když tato částka byla použita na rekonstrukci výše popsané stavby. Tyto prostředky získala žalobkyně prodejem svého výlučného majetku, a to pozemku parc. č. st. 83, jehož součástí je stavba, budova [adresa], v k. ú. [obec], zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], když tuto nemovitost nabyla žalobkyně původně děděním. Pozemek byl prodán na podkladě kupní smlouvy ze dne [datum] za částku 1 700 000 Kč, kdy částka ve výši 1 600 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného. Ten poukázal na účet žalobkyně částku 600 000 Kč, z které byla částka 300 000 Kč spotřebována pro potřeby rodiny a částka 300 000 Kč byla vynaložena na rekonstrukci stavby patřící do SJM. Stejně tak jako částka zbývající částka 1 000 000 Kč zaslaná na účet žalovaného.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že skutečně žalobkyni podepsal dohody, které mu byly předloženy, nicméně toto učinil bez konzultace se svým právním zástupcem. Následně došlo k eskalaci rodinných problémů, když z tohoto důvodu žalovaný upustil od možnosti řešit rozvod formou tzv. nesporného rozvodu. Žalovaný se snažil žalobkyni předložit nějaký alternativní návrh vypořádání, a to i způsobem převodu nemovitostí na nezletilou. Žalobkyně na žádný návrh nepřistoupila. Žalovaný tedy ničeho nezmařil, pouze využil možnosti, kterou mu dává zákon. Žalovaný pak odsouhlasil masu SJM i způsob jejího vypořádání, tak jak byl uveden výše, ale popřel tvrzenou investici žalobkyně a dále navrhl vypořádat též práva a povinnosti k účtům žalobkyně. Podáním ze dne [datum] žalovaný doplnil svá skutková tvrzení, kdy potvrdil přijetí částky 1 600 000Kč na jeho účet, kdy ale zde se nacházely prostředky spadající do SJM. Částku 600 000 Kč pak zaslal na účet žalobkyně a zbylá částka byla rozdělena na spořící a běžný účet a byla spotřebována. Byla z ní uhrazena dovolená v [země], koupil se a opravil [značka automobilu], hradil se z ní chod domácnosti a potřeby rodiny, servis aut, byly pravidelně vyzvedávány peníze žalobkyní. Částku asi 20 000 Kč obdržela sestra žalobkyně jako dar, částka 15 000 – 20 000 Kč, která zůstala na účtu, byla po dohodě účastníků předána žalobkyni. Rekonstrukce stavby se týkaly pouze dvě faktury hrazené stavebninám [anonymizováno] a [právnická osoba]

3. V doplnění žaloby ze dne [datum] a [datum] pak žalobkyně zopakovala argumentaci již v žalobě obsaženou, kdy ale doplnila, že žalovaný měl možnost obsah dohod konzultovat se svým právním zástupcem, kdy tuto pravděpodobně nevyužil. Dále žalobkyně žádala vypořádat nábytek, který zakoupil žalovaný do bytu, kde aktuálně bydlí se svojí přítelkyní, když ale následně při ústním jednání již na projednání této položky netrvala.

4. Při ústním jednání konaném dne [datum] vzala žalobkyně návrh na vypořádání movitých věcí (nábytku) na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného] j. [číslo jednací].

5. Podáním ze dne [datum] doplnil žalovaný svá skutková tvrzení ohledně spotřebování částky mu žalobkyní poslané, tedy 1 000 000Kč (kdy z původní částky 1 600 000Kč došlé mu na jeho účet, částku 600 000Kč zaslal žalobkyni na její účet, viz výše). Detailně zde uvedl, kdy a jakou částku hradil. Celkově je zde tvrzena částka 410 059,89Kč, která měla být spotřebována na chod domácnosti, a to následovně. [příjmení] 30 000 Kč dne [datum] jako částečná platba na [značka automobilu], částka 27 000 K dne [datum] byla převedena na účet švagrové, částka 50 000 Kč byla dne [datum] půjčena kamarádovi, částka 79 000 Kč byla dne [datum] vynaložena na rodinnou dovolenou, částka 2 500 Kč dne [datum] byla použita na nákup blatníků a světel, částka 25 000 Kč byla dne [datum] uhrazena jako částečná platba na [značka automobilu], částka 60 000 Kč byla dne [datum] půjčena bratrovi, částka 20 000 Kč byla dne [datum] uhrazena za dovolenou, částka 57 640 Kč dne [datum] uhrazena též dovolená, částka 2000 Kč dne [datum] úhrada domácnosti, částka 2 714,45 Kč dne [datum] použita na dovolenou, částka 950,06 Kč dne [datum] taktéž na dovolenou, částka 1 109,11 Kč dne [datum] taktéž na dovolenou a částka 146,23 Kč – dne [datum] taktéž na dovolenou, částka 2 000 Kč dne [datum] použita na domácnost, částka 1 000 Kč dne [datum] taktéž na domácnost, částka 2 000 Kč dne [datum] taktéž na domácnost, částka 2 000 Kč dne [datum] opět na domácnost, částka 3 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 2 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 2 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 2 000 Kč dne [datum] opět na domácnost, částka 3 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 4 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 6 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 4 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 2 000 Kč dne [datum] na domácnost, částka 2 000 Kč dne [datum] na domácnost a částku 15 000 Kč dne [datum] odeslal žalovaný jako zbytek peněz.

6. Na výše uvedené reagovala žalobkyně podáním ze dne [datum], kdy uvedla, že černý automobil byl pořízen z účtu obou účastníků, kdy náklady na jeho opravu či koupi, a pokud by vůbec byly skutečně hrazeny z prostředků náležejících žalobkyni, jednalo by se o investice z výlučného majetku žalobkyně do majetku společného. Žalovaná nezpochybňuje darování finančních prostředků své sestře. Nejednalo se však o převod na účet. Nejednalo se o částku 27 000 Kč, ale o částku 20 000 Kč v hotovosti navíc vybrané z účtu žalobkyně. Společnému známému, panu [jméno] [příjmení] byla na podkladě smlouvy o půjčce ze dne [datum] půjčena částka 60 000 Kč (a nikoli 50 000Kč jak tvrdí žalovaný). Shora uvedený dlužník splatil částku 50 000Kč a 10 000 Kč mu účastníci odpustili. Pokud žalovaný ve svém podání uvádí půjčku bratrovi ze dne [datum], žalobkyně podotýká, že ani ona ani žalovaný bratra nemají a pravděpodobně zde žalovaný měl na mysli jednou již uvedenou půjčku, viz shora. Žalovaný dále uvedl celkovou částku za dovolenou v [země] ve výši 161 559,85 Kč, což je ale částka neúměrná. Žalobkyně dále tvrdí, že po rozpadu manželství jí žalovaný skutečně zaslal částku 15 000 Kč, která měla představovat polovinu zbytku na účtu. Žalobkyně hradila chod domácnosti ze svého příjmu cca 18 000 Kč, žalovaný jí přispíval stejnou částkou, a navíc žalobkyně žalovanému též zasílala značné částky na jeho účet jako například dne [datum] částku 21 500 Kč, dne [datum] částku 38 000 Kč, dne [datum] částku 3 000 Kč, dne [datum] částku 20 000 Kč a dne [datum] částku 1 300 Kč.

7. Na základě v řízení provedených důkazů a nesporných skutečností mezi účastníky dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Masou SJM jsou položky uvedené ve výrocích I. až VI. tohoto rozsudku, když i způsob jejich přikázání do výlučného vlastnictví účastníků byl mezi těmito nesporný. Manželství účastníků zaniklo ke dni [datum] (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]). Manželé spolu ještě před rozvodem uzavřeli dohodu rodičů o úpravě výchovy a výživy nezletilé [anonymizováno] [jméno], od které následně žalovaný odstoupil a ve věci bylo rozhodnuto autoritativním rozsudkem (nebyla schvalována dohoda rodičů), (prokázáno dohodou ze dne [datum], protokolem z jednání zdejšího soudu ze dne [datum] a 30. 11. 2020 ve věci sp. zn. 99 Nc 198/2020). Účastníci dne [datum] uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů, práv souvisejících s bydlením a právních vztahů souvisejících (dále už zase jen dohoda o vypořádání SJM). Zde jako aktiva společného jmění byly označeny shora specifikované věci, tedy bytová jednotka, pozemky se stavbou, dva automobily a vnos žalobkyně do SJM ve výši 1 300 000 Kč. Platnosti měla tato nabýt dle ustanovení odst. 5.1 jejím podpisem, tedy dnem [datum] a účinnosti pak právní mocí rozsudku, kterým bude manželství účastníků rozvedeno (odst. 5.2 této). V záhlaví dohody je uvedeno, že tato je uzavírána dle ustanovení § 757 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. V odst. 2. 5. dohody účastníci souhlasně prohlásili, že žalobkyně za dobu trvání manželství ze svého výhradního majetku vynaložila na majetek společný částku ve výši 1 300 000 Kč, a to na rekonstrukci stavby specifikované v odst. 2.1 této dohody. Tuto částku získala žalobkyně prodejem svého výlučného majetku, a to pozemku parc. č. st. 83, jehož součástí je stavba, budova [adresa], v k. ú. [obec], zapsaného v katastru nemovitostí u [stát. instituce], katastrální pracoviště Rokycany, když tuto nemovitost nabyla žalobkyně původně děděním. Pozemek byl prodán na podkladě kupní smlouvy ze dne [datum] za částku 1 700 000 Kč (prokázáno touto kupní smlouvou a smlouvou o advokátní úschově ze dne [datum]), kdy částka ve výši 1 600 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného (mezi účastníky nesporné). Ten poukázal na účet žalobkyně částku 600 000 Kč, z které byla částka 300 000 Kč spotřebována pro potřeby rodiny (opětovně mezi účastníky nesporné) a částka 300 000 Kč byla vynaložena na rekonstrukci stavby patřící do SJM. Stejně tak jako částka zbývající částka 1 000 000 Kč zaslaná na účet žalovaného (prokázáno dohodou o vypořádání SJM, zaslání částky je pak mezi účastníky nesporné). Za dobu trvání manželství byla shora popsaná bytová jednotka na základě smlouvy o rozšíření zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne [datum], uzavřené formou notářského zápisu [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], vnesena do společného jmění manželů. Žalovaný měl k datu [datum] u společnosti [právnická osoba] vedeny dva účty, a to č.: [číslo] se zůstatkem 3,80Kč a č.: [číslo] se zůstatkem 67 868,28Kč. Žalobkyně měla k datu [datum] u společnosti [právnická osoba] veden účet č.: [bankovní účet] se zůstatkem 17 316,93 Kč a termínovaný vklad č.: [bankovní účet] s nulovým zůstatkem (prokázáno zprávami z obou bank). Z ostatních k důkazu provedených zpráv dotazovaných bankovních ústavů vyplynulo, že jiné bankovní produkty účastníci k datu zániku jejich manželství neměli. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] (viz výše) je zřejmé, že z tohoto účtu byly posílány částky na účet žalovaného vedený u společnosti [právnická osoba] (též viz výše) jako například dne [datum] částka 21 500 Kč, dne [datum] částka 38 000 Kč, dne [datum] částka 3 000 Kč, dne [datum] částka 20 000 Kč a dne [datum] částka 1 300 Kč. Ke skutkovým zjištěním z výpisu ze shora uvedeného účtu žalovaného viz dále. Na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] byla [jméno] [příjmení] poskytnuta částka ve výši 60 000Kč a bylo dohodnuto její splácení ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje měsícem červnem roku 2018. Částka byla splacena toliko ve výši 50 000Kč (prokázáno jmenovanou smlouvou a doklady o splátkách). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum] (prokázáno touto a dokladem o doručení)

8. Z výpovědi ve věci slyšené svědkyně [příjmení] [celé jméno svědkyně], bývalé právní zástupkyně žalobkyně pak soud zjistil následující. Svědkyně skutečně pro žalovanou připravovala obě dohody, tedy jak tu pro opatrovnické řízení, tak tu k vypořádání SJM. Potvrdila, že dohoda o vypořádání SJM byla psána pro tzv.„ nesporný rozvod“, kdy navíc v této byly ceny vypořádávaných věcí určeny toliko„ laicky“, když si žalobkyně chtěl případně nechat prostor pro tzv.„ sporný rozvod“. Žalovaného při podpisu této dohody popsala svědkyně jako„ naštvaného“, nicméně tento se na jednotlivá její ustanovení dotazoval a ona mu je vysvětlovala, včetně ustanovení týkajícího se vnosu žalobkyně do SJM, když toto žalovaný v té době nijak nesporoval a měl též dostatek času před podpisem dohod si tyto prostudovat případně se o nich s někým poradit. Svědkyně dále potvrdila, že připravovala i novou dohodu o vypořádání SJM účastníků (viz výše, když tato nebyla nikdy podepsána a vypořádací podíl zde činil 850 000Kč), když tato nová vycházela z té původní a měnila se v podstatě jen částka k vypořádání, a též charakter dohody, tak aby byla případně použitelná jak pro tzv.„ sporný“, tak i„ nesporný“ rozvod.

9. Ve věci byly dne [datum] vypracovány dva znalecké posudky znalcem [celé jméno znalce], a to [číslo] na černý osobní automobil, kterým byl tento oceněn částkou 28 800Kč a dále [číslo] na šedý automobil, který tímto byl oceněn částkou 48 700Kč.

10. Nemovitosti byly oceněny znalcem [celé jméno znalce], ve znaleckém posudku č. [rok] [číslo] ze dne [datum] zde byla určena obvyklá cena shora uvedené bytové jednotky ve výši 4 050 000Kč a cena pozemků jejichž součástí je stavba ve výši 4 250 000Kč. K obhajobě posudku znalcem viz dále.

11. Oba účastníci navrhli ve věci vyslechnout žalovaného, když ale následně na provedení tohoto důkazu ani jedna ze stran netrvala (č. l. 241 spisu) a soud od něj tedy upustil.

12. Dle ustanovení § 549 odst. 2 občanského zákoníku, zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněna, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou.

13. Ustanovení § 709 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství.

14. Ustanovení § 740 občanského zákoníku stanoví, že nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění.

15. Dle ustanovení § 742 občanského zákoníku platí, že nedohodnou-li se bývalí manželé jinak, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

16. Na základě zhodnocení shora zjištěných skutečností dospěl soud k následujícím právním závěrům. Žalobkyně podala žalobu včas dle ustanovení § 741 občanského zákoníku (tedy před uplynutím tříleté lhůty od zániku manželství). Ač účastníci uzavřeli shora popsanou dohodu o vypořádání SJM, tato ač platně uzavřena nikdy nenabyla účinnosti, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2529/2019, když podmínkou byl rozvod manželů dle ustanovení § 757 odst. 1 občanského zákoníku (tzv.„ nesporný rozvod“), což se ale v daném případě nestalo. Zde soud musí upozornit na to, že neměl pochyby o tom, že tato dohoda byla uzavírána právě a toliko za tímto účelem, když přímo v jejím záhlaví je citováno shora uvedené ustanovení zákona, a dále v jejím textu (odst. 1.1, 3.5 a 5.2) jsou přímo práva, povinnosti a její účinnost vázány na právní moc rozvodového rozsudku. Žalobkyně sice opakovaně upozorňovala na jednotlivá konkrétní znění ustanovení dohody, kde je hovořeno toliko o rozvodu a není zde specifikováno, zda tento má být tzv.„ sporný či nesporný“, nicméně tyto formulace musejí být brány v kontextu celé dohody, tedy i jejího záhlaví, kde je ustanovení týkající se tzv.„ nesporného rozvodu“ přímo citováno. V kontextu tohoto pak nelze odhlédnout ani od faktu, že danou dohodu připravoval právní zástupce žalobkyně a nikoli žalovaný (potvrzeno žalobkyní v jejím podání ze dne [datum]). Pokud, zde vznikla nějaká nejasnost, musela by být tedy tato k tíži žalobkyně s odkazem na ustanovení § 557 občanského zákoníku. Nicméně i ve věci slyšená svědkyně, přímo autorka výše uvedeného dokumentu sama uvedla, že tato byla koncipována skutečně pro tzv.„ rozvod nesporný“. V pořadí až druhá dohoda stranami nepodepsaná měla být koncipována pro oba typy rozvodového řízení. Svědkyně též potvrdila, že žalovaný nebyl nijakým způsobem tuto nucen podepsat, měl dostatek času na její prostudování, a též mu svědkyně poskytla informace k jeho dotazům. Z tohoto je tak zřejmé, že pokud tato dohoda nevstoupila v účinnost, nebyl ani žalovaný dle této povinen plnit, a nebylo tak ani vypořádáno zaniklé SJM účastníků. Nicméně v kontextu výše uvedeného, kdy dohoda o vypořádání SJM byla platným jednáním a souhlasným projevem vůle obou účastníků, kdy navíc byla opatřena úředně ověřenými podpisy, má soud za prokázané tvrzení žalobkyně o jejím vnosu do SJM v částce 1 300 000Kč a jeho užití na rekonstrukci společné nemovitosti, když ostatně výši ani původ této částky nesporuje ani žalovaný (navíc toto vyplynulo i z provedeného dokazování), nicméně tento uvádí, že částka byla použita ne na rekonstrukci, ale spotřebována rodinou. V tomto směru ale, ač byl žalovaný poučen o prokázání svých tvrzení, soudu k těmto nepředložil žádné důkazy, které by toto potvrzovaly (soud měl k dispozici toliko výpis z jeho účtu s rukou psanými poznámkami žalovaného, ale zda skutečně částky zde uvedené, pocházely z částky, kterou zaslala žalobkyně žalovanému, zda tyto byly skutečně použity na účel, který je zde uveden, atd. není možné z tohoto důkazu vůbec zjistit a jiný nebyl stranou žalovanou soudu označen (vyjma účastnické výpovědi žalovaného, ale k té viz výše)). Navíc žalovaným toliko tvrzená částka spotřebovaná na chod domácnosti činila v souhrnu toliko 410 059,89Kč a nikoli jím tvrzený 1 000 000Kč (soud již nechává stranou, že tvrzená částka žalovaným použitá na úhradu dovolené ve výši 79 000Kč, je zde započítána dvakrát, když toto následně připouští i sám žalovaný, a je tak ještě o tuto nutno ponížit shora uvedenou částku, stejně tak je to s půjčkou bratrovi k tomu taktéž viz výše, když žádný z účastníků bratra nemá). Ostatně to že žalovaný tímto výpisem skutečně svá tvrzení neprokázal je patrné i z podání žalobkyně datovaného ze dne [datum], kde se tato velmi podrobně vyjadřuje k položkám uváděným žalovaným, tyto popisuje zcela odchylně od tohoto, navíc i ona výpisem svého účtu dokládá, že i ona zasílala žalovanému různé částky zpět na jeho účet. V tomto směru tak soud vyšel z toho, že skutečně žalobkyně tuto částku ze svého výlučného vlastnictví investovala do SJM jako vnos. Pokud se jedná o zbylou masu SJM a přikázání jednotlivých věcí do tohoto náležejících účastníkům, v tomto mezi těmito nebylo sporu a soud tak reflektoval ve svém rozhodnutí, co který z nich chtěl nabýt do svého výlučného vlastnictví (viz jednotlivé výroky I. až VI. tohoto rozsudku). Stejně tak ve vztahu k ocenění jednotlivých věcí, soud vyšel z ve věci vypracovaných posudků, když ocenění obou automobilů a stavby s pozemky opětovně ani jeden z účastníků nesporoval, a soud měl jejich závěry za jasné, logické a odůvodněné. Ve věci z toho důvodu nebyl volán k obhájení svých znaleckých posudků ani znalec [celé jméno znalce], když účastníci jeho slyšení nežádali, jeho posudky nesporovali, a bylo by z hlediska ekonomie nehospodárné tohoto k výslechu volat. Žalobkyně zpochybňovala podaný znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce] k ocenění bytové jednotky, kdy zejména poukazovala na způsob určení ceny obvyklé, kdy jako porovnávací vzorek dle jejího názoru nebyly brány bytové jednotky srovnatelné, ale naopak ty, co jsou ať už svojí lokalitou, stářím, vybavením, rozsahem a stářím rekonstrukce bytu a revitalizace domu atd. lepší než bytová jednotka účastníků, a tím pak došlo k navýšení znalcem určené ceny. Ve věci následně slyšený znalec, ale v rámci svého výslechu naprosto logicky vysvětlil, proč srovnávací vzorek je takto tvořen, tedy že nikdy nebude existovat naprosto srovnatelná bytová jednotka, kdy je brán nějaký průměr dostupných, a následně z tohoto uděláno rozpětí běžně dosahovaných cen. Znalec právě s ohledem na to, že předmětná jednotka v některých aspektech neměla všechny atributy těch, s kterými byla srovnávána, se při určení ceny držel při dolní hranici jím určeného cenového rozmezí (55 000Kč za 1 m2), čímž rozdílnost srovnávaných bytů vyrovnal (nicméně v základních parametrech (velikost, stavební materiál a stáří) byl srovnávaný vzorek shodný s předmětným bytem). Znalec též vysvětlil, z jakého důvodu pro určení obvyklé ceny nemovitosti nepoužívá nabídkové ceny (čímž reagoval na inzerci a ceny bytů, které předkládal žalobkyně), když takto uváděná cena není cenou, za kterou je následně bytová jednotka fakticky prodána (ve výsledku tak mohla být vyšší, ale i nižší). Vysvětlil aktuální situaci na trhu s byty v [obec] a jeho specifika, i vývoj cen v posledním období, v kontextu jejich výše v minulosti. Též to, že [část obce] již aktuálně nejsou neatraktivní lokalitou v návaznosti na vybudovaný obchvat [obec] a je možné tuto plnohodnotně srovnávat s jinými částmi města. Taktéž sice znalec připustil, že žalobkyně správně uvádí, že v bytové jednotce počítal s dlažbou v sociálním zázemí, která zde není, ale tato položka by se pak do výsledné ceny nijak neprojevila. Soud má tak za to, že jím určenou cenu obvyklou, je v dané věci možno použít.

17. Masa SJM tak byla oceněna následovně. Stavba a pozemky částkou 4 250 000Kč, černý vůz částkou 28 800Kč, bytová jednotka částkou 4 050 000Kč, šedý vůz částkou 48 700 Kč, zůstatek na účtech manžela ve výši 67 872,08 Kč (3,80 Kč a 67 868,28Kč) a zůstatek na účtu manželky ve výši 17 316,93Kč (všechny zůstatky účtů ve výši k datu zániku manželství). A dále vnos manželky ve výši 1 300 000Kč. [příjmení] vypořádacího podílu ve výši 765 327,60 Kč (výrok VII. tohoto rozsudku) tak byla dle pravidel obsažených ve shora citovaných ustanoveních občanského zákoníku a judikatuře Nejvyššího soudu ČR (ve vztahu k vnosu pak zejména sp. zn. 22 Cdo 4072/2010 a sp. zn. 22 Cdo 4072/2010 a zohlednění hodnot přikazovaných věcí sp. zn. 22 Cdo 2020/2018). Soud tak nejprve určil výši celkového majetku tvořící SJM, tedy částku 8 462 689,01Kč (součet cen věcí a zůstatků na účtech k datu zániku manželství), od tohoto dále odečetl výši vnosu žalobkyně ve výši 1 300 000 Kč (vnos žalobkyně do SJM, kterým byla zhodnocena shora popsaná stavba – tedy položka masy, jejíž hodnota (zvýšená o vnos žalobkyně), je vypořádávána dále a žalobkyně si touto investicí zhodnotila i svůj podíl na této), s výsledkem 7 162 689,01 Kč. Každému z účastníků by tak ideálně náležela jedna polovina na„ čistém“ majetku ve výši 3 581 344,50 Kč (hodnota majetku vyjádřená v penězích). Žalovanému jsou ale přikázány hodnoty v celkové výši 4 346 672,08 Kč, tedy o 765 327,60 Kč více než je jeho„ čistý“ podíl. Tento rozdíl je pak žalovaný povinen uhradit žalobkyni na vypořádacím podílu, když soud nemá pochyby, že toto bude v jeho silách, neboť shodnou částku již nabízel žalobkyni jako vypořádací podíl v minulosti. Lhůta k plnění povinnosti žalovaného byla v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., určena jako běžná třídenní.

18. Žalobkyně ve svém závěrečném návrhu navrhla disparitu podílů (tedy uspořádání odchylné od toho předjímaného v ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, kdy zde soud připomíná, že k takovému postupu není třeba návrhu účastníka, ale mohl by k tomuto přistoupit ex offo. Nicméně v daném případě nebyly shledány žádné důvody pro takovéto vypořádání mezi účastníky. Soud se v rámci tohoto zabýval též potřebami nezaopatřených dětí a přihlédl též k tomu, jak který z účastníků pečoval o rodinu. V tomto nutno odkázat na opatrovnické řízení ve věci nezletilé [anonymizováno] účastníků, v kterém bylo určeno žalovanému výživné v částce 5 000Kč měsíčně, kdy nebyl konstatován žádný dluh (žalovaný hradil výživné i před vynesením rozsudku opatrovnickým soudem). Z řízení nevyplynulo, že by žalovaný o dceru nepečoval či tuto zanedbával a stejně tak domácnost. Jeho průměrný příjem byl v rozhodném období ve výši 26 000Kč, z kterého jak uvedla žalobkyně v tomto řízení, této přispíval na chod domácnosti částkou 18 000Kč (viz protokoly z jednání ve věci zdejšího soudu sp. zn. 99 Nc 198/2020, citované již výše a podání žalobkyně ze dne [datum], kde příspěvek žalovaného přímo uvádí). Nelze tak konstatovat, že by se žalovaný na chodu domácnosti a výchově [anonymizováno] nepodílel, když tuto jistě zajišťoval materiálně minimálně ve výši takové, jaký byl příjem žalobkyně. Potřeby nezletilé do budoucna budou pokryty výživným, které je žalovaný povinen k rukám její matky hradit. Navíc za situace, kdy bude žalobkyni ještě vyplacen vypořádací podíl dle tohoto rozsudku. Soud si je vědom toho, že bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně v průběhu manželství do SJM zahrnula shora popsanou bytovou jednotku, a bylo tak na místě se zabývat otázkou, zda toto není okolností, na kterou pamatuje shora uvedené ustanovení § 742 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku. Ale i v tomto případě dospěl soud k závěru, že toto není důvodem pro případnou disparitu podílů. Soud v tomto případě konstatuje, že nelze přehlédnout poměrně vyšší příjem žalovaného, který se logicky na materiálním zabezpečení rodiny v tomto rozsahu podílel více než žalobkyně, a lze konstatovat, že tímto též byl vykompenzován její krok týkající se bytové jednotky, ostatně i v kontextu toho, že manželství účastníků trvalo poměrně dlouhou dobu, a to od [datum] do [datum].

19. Jen na okraj soud poznamenává, že s ohledem na charakter dohody o vypořádání SJM a průběh opatrovnického řízení, nelze přisvědčit žalobkyni, že by bylo možné v dané věci aplikovat shora citovaného ustanovení § 549 odst. 2 občanského zákoníku, neboť toto hovoří o tom, že by žalovaný k takovému jednání neměl být oprávněn, což ale v kontextu opatrovnického řízení nelze konstatovat. Bylo na účastnících, jakým způsobem se v rámci tohoto řízení eventuálně dohodnou, kdy ale ani jedna ze stran nebyla povinna dohodu s druhou stranou uzavřít, když v tom případě musí autoritativně rozhodnout soud. Ostatně z úřední činnosti soudu je známo, že není neběžné, že ač účastníci podávají návrh na schválení dohody ohledně úpravy poměrů k nezletilým, stává se, že od této následně odstoupí, či dokonce sám soud tuto neschválí a rozhodne autoritativně. Pokud pak žalobkyně dovozuje, že bylo povinností žalovaného dohodu o úpravě poměrů k nezletilé dceři uzavřít, tak se z tohoto důvodu mýlí. Žalovaný žádnou takovou povinností vázán nebyl. Podmínka v dohodě o majetku tak nemůže být považována za splněnou.

20. O náhradě nákladů řízení (výrok VIII. tohoto rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když jednak s přihlédnutím k charakteru sporu (jedná se o vypořádání SJM), kdy není pravdou, že by ani jeden z účastníků se nesnažil o vyřešení celé situace (žalovaný nabízel variantu buď prodeje nemovitostí nebo vypořádacího podílu 750 000Kč pro manželku a 125 000Kč pro nezletilou, manželka dohodu o vypořádání SJM, kde vypořádací podíl, který měl zaplatit žalovaný činil 850 000Kč (prokázáno touto, ale nedatovanou a nepodepsanou a emailovou konverzací účastníků)), nicméně nenalezli společné řešení. A dále též dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků (žalobkyně požadovala na žalovaném původně na vypořádacím podílu částku 1 300 000Kč (následně tuto v závěrečném návrhu modifikovala na částku 1 000 000Kč, fakticky přiznáno 765 327,60 Kč) má soud za to, že úspěch obou účastníků byl v podstatě shodný, když v části návrhu na vypořádání SJM ve vztahu k movitým věcem byl tento bez zavinění žalovaného též brán zpět, tedy v této části se též jednalo o neúspěch žalobkyně (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Nelze též odhlédnout od toho, že v podstatě celé vypořádání bylo v souladu s vůlí obou stran, procesní stanoviska se lišila toliko ve vztahu k ocenění bytové jednotky a výše vnosu manželky. Nelze odhlédnout ani od faktu, že přiznanou částku na vypořádací podíl nabízel žalovaný žalobkyni jako vypořádací podíl již v minulosti, když ale tato tento neakceptovala.

21. Výroky IX. a X. tohoto rozsudku jsou pak odůvodněny ustanovením § 141 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Každý z účastníků, za účelem pořízení shora zmiňovaných znaleckých posudků, složil na účet soudu zálohu ve výši 7 000Kč. Následně bylo z této částky vyplaceno 12 300 Kč (částka 5 200Kč přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] znalci [celé jméno znalce] a tomuto vyplacena a částka 7 100Kč přiznána usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] znalci [příjmení] [celé jméno znalce] a tomuto vyplacena), kdy přeplatek na zálohách činí 1 700Kč. Vzhledem k tomu, že úspěch a neúspěch účastníků, tak jak bylo konstatováno výše, byl v dané věci v podstatě stejný, je též na místě oběma z nich vrátit shodnou část přeplatku, tedy 850 Kč každému.

Poučení