24 C 253/2020-115

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o uplatnění nároku z vadného plnění, o 19 625 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 6 050 Kč.

II. Zamítá se žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13 575 Kč a jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované dodat žalobci funkční, bezvadný motor pro [značka automobilu], [příjmení]: Z [bankovní účet], totožných technických parametrů, jak je specifikováno v technickém popisu vozidla uvedeném v technickém průkazu označeného osobního automobilu, eventuálně dodat žalobci následující bezvadné součásti motoru pro [značka automobilu], [příjmení]: Z [bankovní účet], odpovídající technickým parametrům motoru, jak je specifikováno v technickém popisu vozidla uvedeném v technickém průkazu označeného osobního automobilu, a to: vačková hřídel sacích ventilů, zvedátka hydraulických vymezovačů vůlí ventilů, rozvodová sada, ojniční ložiska, hlava motoru, sada pístů a pístních kroužků, sada těsnění motoru, olejový filtr.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 18 876 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou uplatnil žalobce vůči žalované právo z vadného plnění a domáhal se vůči ní i náhrady nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. V odůvodnění žaloby uvedl, že v listopadu 2018 uzavřel s žalovanou ústně smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla generální oprava vozidla [příjmení] [jméno] ve vlastnictví žalobce, a to podle specifikace uvedené v zakázkovém listě. Žalobce převzal opravený vůz dne [datum] a po ujetí asi 4 000 km došlo v říjnu 2019 ke zhasnutí motoru během jízdy. Pro zjištění příčiny závady odstavil žalobce vozidlo do autoservisu [jméno] [příjmení] – [anonymizováno], odkud mu následně sdělili, že po demontáži krytu motoru zjistili netěsnící blok motoru a po další prohlídce opotřebenou vačku. Nato žalobce oznámil dopisem ze dne [datum] žalované vzniklou vadu s tím, že volbu práva z vadného plnění sdělí žalované po vypracování znaleckého posudku; vadné vozidlo přitom žalované nepředal, neboť k ní pozbyl důvěru. Soudní znalec [příjmení] [příjmení] vypracoval na žádost žalobce posudek, podle nějž byla příčinou poškození motoru kombinace nadměrného tepelného ovlivnění motoru a vadná vačková hřídel sacích ventilů, u níž se projevilo extrémní opotřebení neodpovídající minimálnímu počtu ujetých kilometrů od opravy motoru. Znalec se dále vyjádřil k pravděpodobné příčině poškození této hřídele, k možné příčině nadměrného tepelného ovlivnění motoru i k tomu, zda zjištěné závady existovaly při předání vozu z opravy dne [datum]. Žalobce dopisem ze dne 7. 4. 2020 sdělil žalované, že žádá o odstranění zjištěných vad vozidla a o náhradu nákladů vzniklých k doložení existence vadného plnění, a to ve výši 3 025 Kč za diagnostiku vozu provedenou v autoservisu [anonymizováno], ve výši 6 050 Kč za rozebrání motoru pro soudního znalce v témže autoservisu a ve výši 10 550 Kč za vyhotovení znaleckého posudku. Ani přes probíhající jednání a předání poškozené vačkové hřídele žalované k posouzení účastníci nedospěli ke smírnému řešení. Proto žalobce požaduje po žalované dodání nového motoru pro svůj vůz, eventuálně dodání nových součástek motoru, a náhradu škody vzniklou v souvislosti s uplatněním práva z vadného plnění. Žalobce má za to, že své právo uplatnil vůči žalované včas, a to do jednoho měsíce od data [datum], tj. od uskutečnění zdanitelného plnění uvedeného na faktuře autoservisu [anonymizováno].

2. Žalovaná nárok žalobce na právo z vadného plnění ani na náhradu souvisejících nákladů neuznala. Ve vyjádření uvedla, že žalobce se nemůže domáhat dodání nového motoru, neboť předmětem provedení díla nebylo dodání motoru jako celku, ale jen výměna konkrétních dílů. Zároveň žalobce nemůže uplatňovat náhradu škody, když současně požaduje výměnu věci. Žalovaná prováděla pro žalobce dílo spočívající v opravě motoru, přičemž účastníci si nesjednali smluvní odpovědnost žalované za vady, tj. záruku. Po provedení opravy a předání vozidla tento vůz nevykazoval žádné vady a následně projevená závada nemá příčinnou souvislost s činností žalované. Poté, co došlo podle tvrzení žalobce v říjnu 2019 ke zhasnutí motoru během jízdy, nebyla žalovaná o vzniklé vadě informována a bez jejího vědomí byl vůz žalobce odstaven u třetí osoby (v autoservisu [anonymizováno]), která na něm dokonce prováděla nějaké práce. Navíc bylo zjištěno, že při servisních pracích byl použit silikon červené barvy, který však žalovaná nepoužívala. O závadě motoru se žalovaná dověděla až v dopise žalobce ze dne [datum], tj. poté, kdy bylo vozidlo přistaveno do uvedeného autoservisu, a až dva měsíce po žalobcem tvrzeném zjištění vady. Proto žalovaná namítla neoznámení vady díla bez zbytečného odkladu ve smyslu § 2618 občanského zákoníku. Navíc ani ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] nelze jednoznačně dovodit odpovědnost žalované za vadu díla, neboť znalec v posudku uvedl, že příčinou poškození motoru bylo také nedodržení provozních pravidel užívání vozu žalobce. Pokud se jedná o náklady žalobce vzniklé v souvislosti se zjišťováním příčin vady motoru, ty žalovaná neuznává, neboť zde není dána ani odpovědnost žalované za vadné plnění, a dále žalovaná namítla jejich opožděné uplatnění, neboť žalobce tyto náklady uplatnil až žalobou ze dne [datum].

3. Dne 25. 3. 2022 vzal žalobce svůj návrh částečně zpět co do částky 6 050 Kč. Soud respektoval dispoziční oprávnění žalobce a postupem podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) řízení v uvedené části zastavil.

4. Z osvědčení o registraci vozidla (technického průkazu) ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] byla vlastníkem vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení], [VIN kód], [registrační značka] (dále též jen„ vozidlo“ nebo„ vůz“). Z žádosti/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce uzavřel tuto smlouvu se společností [právnická osoba] za účelem získání úvěru ve výši 75 000 Kč na financování koupě předmětného vozidla. Z potvrzení [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že ke dni [datum] došlo k předčasnému ukončení úvěrové smlouvy [číslo] úhradou veškerých pohledávek žalobcem. Z plné moci ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] udělila žalobci zmocnění k provedení zápisu změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla z uvedené společnosti na žalobce. Z dopisu ze dne 27. 8. 2021 zaslaného soudu [právnická osoba] [anonymizováno] se podává, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu přešlo na žalobce dne 4. 4. 2017 předčasným ukončením úvěru.

5. Ze zakázkového listu ze dne [datum] a z jeho pokračování soud zjistil, že žalovaná přijala zakázku na opravu vozidla [příjmení] [jméno] spočívající ve výměně součástí uvedených v zakázkovém listě za uvedené ceny; dne 21. 11. 2018 vyčíslila žalovaná zálohu na provedení oprav ve výši 35 000 Kč. Ze zálohové faktury ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná naúčtovala zálohu na provedení oprav předmětného vozu ve výši 35 000 Kč. Z faktury ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná vyčíslila cenu za servis předmětného vozu včetně materiálu částkou 81 739 Kč.

6. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] zaslané na adresu [email], podepsané žalobcem a s uvedeným předmětem„ Re: Generálka motoru“ soud zjistil, že dne [datum] předal žalobce svůj vůz k provedení specifikované opravy za cenu maximálně 50 000 Kč; v průběhu oprav bylo žalobci sděleno, že je třeba koupit kliku za cca 75 000 Kč, což žalobce zamítl, dále dne [datum] byl požádán o zaplacení zálohy 35 000 Kč, přičemž mu bylo slíbeno dodržení ceny 50 000 Kč za celou opravu; v lednu 2019 byla cena opravy navýšena na 72 800 Kč, přičemž žalobce toto zvýšení akceptoval pouze proto, aby bylo vše rychle vyřízeno; v den napsání e-mailové zprávy byla cena změněna na 80 000 Kč bez zahrnutí servisního času, celkem tedy měla činit 110 000 Kč; žalobce požadoval sdělení dalšího postupu při opravě svého vozu. Z dopisu ze dne 17. 12. 2019 zaslaného zástupcem žalobce žalované soud zjistil, že po ujetí zhruba 4 000 km od převzetí předmětného vozu žalobcem po opravě prováděné žalovanou došlo v říjnu 2019 k náhlému zhasnutí motoru; po nastartování a dojetí do autoservisu bylo žalobci v listopadu 2019 tímto servisem sděleno, že po demontáži krytu motoru byla zjištěna vada spočívající v netěsnícím bloku motoru a po další prohlídce byla zjištěna opotřebením zničená vačka; následně se žalobce obrátil na soudního znalce, aby zjistil příčiny poruchy motoru a aby přezkoumal skutečný rozsah prací provedených žalovanou při opravě vozu žalobce; tímto žalobce oznámil žalované vadu díla bez zbytečného odkladu poté, kdy ji zjistil, s tím, že konkrétní volba způsobu řešení záležitosti bude žalované oznámena bezodkladně po vypracování znaleckého posudku. Z dopisu ze dne 7. 4. 2020 zaslaného zástupcem žalobce žalované soud zjistil, že podle znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení] byla příčinou poškození motoru kombinace nadměrného tepelného ovlivnění motoru a vadná vačková hřídel sacích ventilů; žalobce měl za to, že minimálně vadná vačková hřídel zakládá odpovědnost žalované za vadu motoru, a uplatnil právo na odstranění vady dodáním jiného motoru; žalobce rovněž uplatnil právo na náhradu vzniklých škod souvisejících s uplatněním nároku z vadného plnění, spočívajících v náhradě nákladů za vyhotovení znaleckého posudku a za právní služby, s tím, že konkrétní částka bude specifikována dodatečně.

7. Z faktury ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] – [anonymizováno] vyúčtoval žalobci cenu za diagnostiku a práci na jeho vozidle částkou 3 025 Kč, splatnou dne [datum]. Z vyúčtování ze dne [datum] soud zjistil, že znalec [příjmení] [příjmení] vyúčtoval žalobci za vypracování znaleckého posudku [číslo] částku 10 550 Kč. Z faktury ze dne [datum] soud zjistil, že znalec [příjmení] [příjmení] vyúčtoval žalobci částku 10 550 Kč, splatnou dne [datum] a zahrnující cenu provedené práce ve výši 4 500 Kč a hotové výlohy a ostatní práce ve výši 6 050 Kč.

8. Z dopisu ze dne 22. 6. 2020 zaslaného zástupcem žalované zástupci žalobce soud zjistil, že podle žalované ze znaleckého posudku jednoznačně nevyplynulo, zda primární příčinou poškození vozu byla výrobní vada vačkové hřídele nebo nesprávný způsob provozování vozidla; žalovaná neuznala svou odpovědnost a rozhodla se s ohledem na neefektivitu nenechat posoudit vačkovou hřídel znaleckým ústavem. Z dopisu ze dne 1. 7. 2020 zaslaného zástupcem žalobce zástupci žalované soud zjistil, že zástupce žalobce odkázal na svůj dopis ze dne 7. 4. 2020 s tím, že žalobce na svém nároku nehodlá nic měnit. Z dopisu ze dne 18. 8. 2020 zaslaného zástupcem žalobce zástupci žalované soud zjistil, že s ohledem na nečinnost žalované ji žalobce požádal o vrácení vačkové hřídele a informoval ji o případném uplatnění nároků z vady soudní cestou.

9. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], je od [datum] na neurčito držitelem živnostenského oprávnění mimo jiné v oborech klempířství a oprava karoserií a opravy silničních vozidel. Z evidence znalců Ministerstva spravedlnosti ČR se podává, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je zapsán jako znalec pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializaci motorová vozidla, stroje a zařízení, a pro obor strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, specializaci posuzování technického stavu motorových vozidel, strojů a zařízení.

10. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce si zadal vypracování tohoto posudku ke svému vozidlu a požádal o zodpovězení čtyř otázek. Znalec v posudku detailně popsal zjištěný stav vozidla, doplnil jej přiloženými fotografiemi a uvedl, jaké skutečnosti zjistil a jak je zohlednil. Otázku, zda na voze žalobce byly provedeny veškeré výměny a opravy uvedené v zakázkovém listě žalované ze dne [datum], znalec odpověděl ve vztahu ke každé jednotlivé položce zakázkového listu a své závěry shrnul i ve formě tabulky. K otázce pravděpodobné příčiny poškození motoru uvedl, že se jednalo o kombinaci nadměrného tepelného ovlivnění motoru a o vadnou vačkovou hřídel pro ovládání sacích ventilů, přičemž příčiny nadměrného tepelného ovlivnění motoru mohly spočívat v nedostatečném odvodu tepla chladicí kapalinou způsobeném její vysokou koncentrací, v možné jízdě s nedostatečným množstvím chladicí kapaliny, v nedokonalém mazání způsobeném vysokým znečištěním oleje, případně v jiném nespecifikovaném mechanickém poškození v chladicím a mazacím systému. K otázce, zda zjištěné závady existovaly již při předání vozidla z opravy dne [datum], znalec uvedl, že dané poškození nevzniklo náhle, ale postupně, že vzhledem k absenci prokazatelného počtu ujetých kilometrů od předání vozidla z opravy do doby prováděné kontroly nelze jednoznačně stanovit počátek vzniku poškození, že extrémní opotřebení vačkové hřídele muselo vznikat již od předání vozidla z opravy a že nedostatečný odvod tepla způsobený vysokou koncentrací chladicí kapaliny vznikl v okamžiku naplnění chladicího systému vozu. K otázce ohledně dalších případných zjištění znalec uvedl, že pro utěsnění dosedacích ploch byl použit červený silikon, bylo zjištěno prohnutí hlavy motoru jako důsledek extrémního tepelného zatížení motoru a v těsnosti sacích ventilů nebyly zjištěny závady. Pro zjištění pravděpodobné příčiny vzniku poškození motoru předmětného vozu znalec využil i informace, které mu poskytl sám žalobce; v části 2.7. posudku proto znalec uvedl, že z výpovědi uživatele vyplývá, že dané vozidlo užíval od převzetí z opravy bez známek poruchy cca 4 měsíce, že počet kilometrů ujetých od opravy uživatel neví, ale odhaduje jej na cca 1 500 až 1 700 km, a že po cca 4 měsících začalo vozidlo padat do nouzového režimu, nejdříve nepravidelně, následně trvale, a proto uživatel odvezl vozidlo do autoservisu.

11. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že informace poskytnuté žalobcem pro vypracování znaleckého posudku uvedené v části 2.7. posudku žalobce znalci skutečně sdělil, a to předtím, než znalec začal s úkony prohlídky vozidla. Trvalý nouzový režim představuje podle znalce způsob ochrany motoru, přičemž je-li vada taková, že by mohla motor trvale poškodit, přejde vůz do nouzového režimu trvale. Za pravděpodobnější příčinu poškození motoru znalec označil výrobní vadu vačkové hřídele spočívající v nesprávné cementaci povrchu hřídele. Svou roli ovšem hrálo i přehřívání motoru v důsledku nedostatečného chlazení, což vedlo k prohnutí hlavy motoru. Přehřívání motoru by mělo být zřejmé z ukazatele teploty, který má řidič v zorném poli, a také to může vést k přechodu do nouzového režimu. Netěsnost bloku motoru lze zjistit bez jakýchkoliv demontážních prací, ale stav opotřebení vačkové hřídele nelze bez demontáže zjistit.

12. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce převzal vůz od žalované po provedení opravy v provozuschopném stavu, přičemž vozidlo předával žalované na opravu jako nepodnikající fyzická osoba. Vůz spadl do nouzového stavu, když jel žalobce z práce, ale po sešlápnutí plynu tento stav zmizel a žalobce to nepovažoval za závažnou situaci. Vozidlo nespadlo do nouzového režimu trvale, poté k tomu došlo ještě jednou asi na dvě vteřiny a žalobce nedospěl k závěru, že by šlo o nějakou vadu. O přehřívání motoru žalobce nevěděl. Po ujetí několika tisíc kilometrů motor zhasl, a proto žalobce vůz zavezl do autoservisu. Po zhasnutí motoru žalobce vůz odstavil, zvedl kapotu a zjistil, že motor je přehřátý, protože z něj sálalo teplo. Předpokládal, že pouze vypadla pumpa na vodu. Pár dní poté byl žalobce telefonicky kontaktován autoservisem [anonymizováno] s tím, že zjistili, že motor je zničený, generální oprava neproběhla, a ať žalobce přijede. Následně žalobce nechal zpracovat znalecký posudek ohledně projevené vady. Ke zhasnutí motoru došlo v sobotu, konkrétní datum žalobce neví a ze servisu mu pak volali přibližně za týden. V mezidobí od převzetí vozu od žalované po provedení generální opravy do října 2019, kdy zhasl motor během jízdy, nikdo do vozu nezasahoval a žalobce v tomto období prováděl minimálně jednou kontrolu provozních kapalin, kdy zjistil, že vše bylo v pořádku. Autoservisu [anonymizováno] žalobce zaplatil fakturu ve výši 3 025 Kč, částka 6 050 Kč za rozebrání motoru pro soudního znalce je zahrnuta v částce vyfakturované znalcem. Na faktuře na částku 3 025 Kč je uvedeno datum zdanitelného plnění [datum], a to je přesně ten den, kdy žalobci volali z autoservisu [anonymizováno], kdy se žalobce dostavil do autoservisu a kdy mu řekli, že motor není v pořádku. Žalobce neuplatnil vadu u žalované proto, že s ní nechtěl mít nic společného a bál se, že by se mu to vymstilo, protože se cítil podveden už tím, co vše jí zaplatil za opravu vozu. Znalci řekl žalobce pravdu, přičemž si už nevybavuje, proč mu sdělil skutečnosti uvedené v bodě 2.7. znaleckého posudku. Žalobce nebyl schopen říct přesně, kdy mu za jízdy zhasl motor, jestli to bylo v říjnu 2019, ale uvedl, že se to stalo zhruba týden před fakturou [anonymizováno]. Pro určení data, kdy došlo ke zhasnutí motoru za jízdy, je podle žalobce stěžejní faktura [anonymizováno]; je možné, že měsíc říjen si žalobce vybavil špatně.

13. Z provedených důkazů soud dostatečně zjistil skutkový stav, a proto neprovedl pro nadbytečnost důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], provozovatele autoservisu [anonymizováno].

14. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce jako nepodnikatel si nechal u žalované provést opravu svého vozu, zahrnující také generální opravu motoru. Žalobce si převzal vůz od žalované po provedení opravy dne [datum] a užíval jej bez známek poruchy asi 4 měsíce. Po ujetí minimálně 1 500 km od převzetí vozu začal vůz přecházet do nouzového režimu, nejprve nepravidelně a následně trvale. V listopadu 2019 po zhasnutí motoru během jízdy odvezl žalobce vozidlo do autoservisu k prohlídce, kde bylo zjištěno poškození motoru; následným znaleckým zkoumáním byla zjištěna vadná vačková hřídel sacích ventilů a důsledky extrémního tepelného namáhání motoru. Žalobce nepředal vozidlo po zjištění vady žalované, pouze jí dopisem ze dne 17. 12. 2019 oznámil uplatnění nároku z vady a následně jí dopisem ze dne 7. 4. 2020 sdělil, že požaduje dodání jiného motoru a úhradu dosud nevyčíslených nákladů souvisejících s uplatněním nároku z vadného plnění.

15. Podle § 2615 odst. 1, odst. 2 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“) dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě.

16. Podle § 2112 odst. 1, odst. 2 věty první o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. K účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Podle § 1922 odst. 1 věty první o. z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána.

17. Podle § 1923 věty první o. z. je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny. Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni předmět řádně užívat, může nabyvatel buď odstoupit od smlouvy, anebo se domáhat přiměřené slevy z ceny. Podle § 1924 o. z. kdo má právo podle § 1923, náleží mu i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.

18. Na základě zjištěných skutečností a citovaných právních předpisů soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu nedůvodná. Nejprve se soud zabýval včasností uplatnění nároku z vadného plnění a nároku na náhradu souvisejících nákladů vůči žalované, přičemž podle § 2615 odst. 2 první věty o. z. aplikoval i ustanovení vztahující se na koupi zboží. Pokud se jedná o závěr soudu o tom, kdy žalobce mohl při dostatečné péči podle § 2112 odst. 1 o. z. vadu motoru zjistit, soud neshledal tvrzení ani účastnickou výpověď žalobce věrohodnými, neboť žalobce podle provedeného dokazování nebyl schopen přesně určit, kdy se vada motoru jeho vozu projevila: v žalobě uvedl, že k tomu došlo v říjnu 2019, v rámci svého výslechu před soudem uvedl, že to bylo„ zhruba týden před fakturou [anonymizováno]“, tj. kolem 18. 11. 2019, a znalci pro účely zpracování znaleckého posudku sdělil, že vozidlo užíval od převzetí z opravy (dne 1. 3. 2019) bez známek poruchy asi čtyři měsíce a že po této době začalo vozidlo padat do nouzového režimu, nejdříve nepravidelně a poté trvale, tj. přibližně od července 2019. S ohledem na takto velký rozptyl žalobcem udávaného projevení vady (od července do poloviny listopadu 2019) soud vyšel z údajů uvedených ve znaleckém posudku, stvrzených znalcem při jeho výslechu a nezpochybněných ani žalobcem, který při svém účastnickém výslechu výslovně uvedl, že znalci sdělil pravdivé informace, tedy že vada motoru vozidla se začala projevovat po ujetí přibližně 1 500 až 1 700 km, tj. po asi čtyřech měsících od převzetí vozidla od žalované po provedení opravy, a to tím, že vozidlo začalo přecházet do nouzového režimu, a to posléze natrvalo. Vada, kterou žalobce následně uplatnil u žalované, se tudíž začala projevovat od července 2019. Žalobce přitom měl a mohl tuto vadu zjistit, neboť podle znalce měla být indikována při jízdě kontrolkou v zorném poli řidiče samotným vozidlem, a navíc sám žalobce znalci sdělil, že věděl o tom, že vozidlo do nouzového stavu opakovaně přecházelo. Tudíž žalobce mohl a měl při dostatečné péči zjistit, že s vozem není něco v pořádku, a ihned měl o zjištěné vadě informovat žalovanou coby zhotovitele díla spočívající v generální opravě motoru. Jelikož se účastníci shodují v tom, že žalobce převzal dne 1. 3. 2019 vozidlo od žalované v provozuschopném stavu, přičemž žalobce vůz užíval bez známek poruch přibližně čtyři měsíce, dospěl soud k závěru, že vada motoru, jež se následně projevila, byla vadou skrytou, kterou by žalobce nemohl zjistit při prohlídce svého vozu již dne 1. 3. 2019. Uvedl-li žalobce v rámci svého výslechu, že se nedomníval, že přecházení vozu do nouzového režimu nepředstavuje závažnou situaci nebo vadu, nejednal se zákonem předpokládanou dostatečnou péčí, neboť i laickému uživateli vozidla by mělo být jasné, že indikátor nouzového režimu signalizuje stav, který vyžaduje pozornost a kontrolu vozidla. K signalizaci předmětné vady navíc docházelo opakovaně, a to v období od července do listopadu 2019, tedy více než tři měsíce. K uplatnění práva z vadného plnění vůči žalované došlo až dopisem ze dne 17. 12. 2019, tedy až více než pět měsíců poté, co se vada spočívající v opakovaném přechodu vozu do nouzového režimu projevila. Je tudíž zjevné, že žalobce neuplatnil právo z vadného plnění bez zbytečného odkladu poté, co vadu zjistil, místo toho vozidlo dále používal a ani ve chvíli, kdy naznal, že jej již dále provozovat nemůže, vadu bezodkladně u žalované neuplatnil, ale předal vůz třetí osobě ke zkoumání zjištěné vady. Žalovaná naopak včas uplatnila námitku opožděnosti uplatnění práva z vadného plnění, a proto soud žalobu ve smyslu výše uvedeného zákonného ustanovení v části týkající se uplatnění práva z vadného plnění vůči žalované zamítl.

19. Pokud se jedná o postup žalobce spočívající ve zjišťování příčin projevené vady vozidla, žalobce byl v pozici spotřebitele, a tudíž měl pouze povinnost prokázat rozpor se smlouvou o dílo, tj. v tomto případě samotnou existenci vady, ale nebyl povinen prokázat její příčinu ani to, že je za její vznik odpovědný zhotovitel, tj. žalovaná; případné předložení důkazu, že rozpor se smlouvou (tj. skrytá vada) v okamžiku dodání zboží neexistoval a že příčina či původ tohoto rozporu (skryté vady) spočívá v konání či opomenutí, k nimž došlo až po dodání věci (předání vozu žalobci po provedení generální opravy motoru) bylo na žalované coby zhotoviteli (v podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], dostupný na stránce https://curia.europa.eu). Žalobce měl tudíž postupovat tak, že bezodkladně po zjištění vady motoru měl tuto vadu oznámit žalované a dohodnout se s ní na dalším postupu, a nikoliv sám příčiny vady zjišťovat. S tím souvisí i další pochybení žalobce, a to nepředání vozidla žalované k posouzení zjištěné vady. Jak totiž vyplývá z § 1922 o. z., žalobce jako objednatel měl dvě povinnosti: bez zbytečného odkladu sdělit žalované, že zjistil vadu, a předmět plnění, tj. svůj vůz, předat žalované, nebo jej podle jejích pokynů uschovat nebo s ním jinak naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Toto ustanovení neobsahuje žádné oprávnění, aby objednatel naložil s věcí podle svého uvážení; je zde příkaz věc buďto zhotoviteli předat, nebo ji podle pokynů uschovat nebo s ní jinak vhodně naložit, a to vždy tak, aby vada mohla být prozkoumána. To tedy znamená, že objednatel není oprávněn svévolně, tj. bez předchozí dohody se zhotovitelem, rozhodnout, jak s vadnou věcí naloží. Nedojde-li k jiné dohodě se zhotovitelem nebo k jeho pokynu, je objednatel povinen v případě zjištění vady postupovat tak, aby vada mohla být přezkoumána (v podrobnostech soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1958/2020, dostupný na adrese http://www.nsoud.cz). V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobce své vozidlo žalované nepředal a ani jej podle jejích pokynů neuschoval; místo toho bylo do vozu zasahováno třetí osobou, a to pracovníkem autoservisu [anonymizováno], a to následně i za účasti znalce, přičemž k těmto zásahům došlo bez vědomí a účasti žalované. Účelem těchto zásahů sice bylo zjištění příčin vady motoru, avšak tento postup měla v prvé řadě činit sama žalovaná a nikoliv žalobce, respektive mohla tak učinit i třetí osoba, ale jen s předchozím souhlasem žalované, jenž však nebyl dán. Servisní zásahy v autoservisu [anonymizováno] zahrnovaly rozebrání motoru vozu, čímž však došlo k porušení původního stavu, v němž se vytýkaná vada projevila. I proto soud dospěl k závěru, že ani v této části žalobce svou zákonnou povinnost týkající se postupu při uplatnění vady nesplnil.

20. Dále se soud zabýval námitkou opožděnosti uplatnění nároku na náhradu souvisejících nákladů vzniklých žalobci při zjišťování příčiny vady, vznesenou žalovanou. Tyto náklady jsou po částečném zpětvzetí žaloby představovány částkou 13 575 Kč a sestávají z částky 3 025 Kč za diagnostiku vozu provedenou v autoservisu [anonymizováno] a z částky 10 550 Kč za vypracování znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení]. Nejedná se tudíž o náhradu vzniklé škody, jak žalobce uvedl v žalobě, ale o náklady vzniklé v souvislosti se zjišťováním příčin vytýkané vady a předjímané ustanovením § 1924 o. z. (v podrobnostech rovněž komentář k § 1924 o. z.: ŠVESTKA, Jiří, Jan DVOŘÁK, Josef FIALA aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). Wolters Kluwer: Praha, 2014 ISBN 9788074786389, který uvádí, že se jedná„ o náklady spojené s prohlídkou a ověřením vad, náklady na přepravu zboží, pořízení znaleckého posudku apod.“). Podle zákona měl žalobce uplatnit tyto náklady u žalované ve lhůtě jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu; jak již soud uvedl výše, žalobce měl vědomost o vadě motoru svého vozu již v červenci 2019, přičemž tuto vadu měl vytknout žalované bez zbytečného odkladu. Nicméně ani v dopise ze dne 17. 12. 2019, jímž uplatnil své právo z vadného plnění, náhradu uvedených souvisejících nákladů po žalované nepožadoval; k tomu došlo až v dopise ze dne 7. 4. 2020, tedy až po přibližně devíti měsících po zjištění vady motoru, a navíc v tomto dopise tyto související náklady nevyčíslil. Žalovaná se tak dozvěděla konkrétní částku, kterou po ní žalobce požaduje z titulu náhrady souvisejících nákladů vzniklých žalobci při zjišťování příčiny vady motoru jeho vozu, až z žaloby. Jelikož žalovaná řádně namítla opožděnost uplatnění práva na náhradu souvisejících nákladů žalobcem, soud mu toto právo nepřiznal a žalobu i v této části zamítl. Navíc soud dospěl k závěru, že tyto náklady nebyly žalobcem vynaloženy při uplatnění práva z vadného plnění účelně, neboť jak soud uvedl výše, nebylo na žalobci, aby sám bez souhlasu a vědomí žalované činil jakékoliv úkony směřující ke zjištění příčiny závady motoru; žalobce měl vytknout vadu u žalované a domluvit si s ní další postup ohledně odstranění vady. Teprve v situaci, kdy by žalovaná souhlasila s diagnostikou vozu žalobce v autoservisu [anonymizováno] a s vypracováním znaleckého posudku, by bylo možné takto vzniklé související náklady považovat za účelně vynaložené.

21. Jelikož soud uzavřel, že právo žalobce z vadného plnění i jeho právo na náhradu souvisejících nákladů bylo uplatněno opožděně, což žalovaná v řízení před soudem řádně namítla, nezabýval se již soud otázkou míry odpovědnosti žalované či případné spoluodpovědnosti žalobce za vadu zjištěnou na motoru vozidla žalobce poté, co si žalobce toto vozidlo převzal dne 1. 3. 2019 od žalované po provedené generální opravě. Jakýkoliv závěr soudu ohledně této otázky by již totiž nemohl ovlivnit či změnit rozhodnutí spočívající v zamítnutí žaloby.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 876 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 29 625 Kč představované součtem tarifních hodnot 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 a. t. za nárok z vadného plnění a 19 625 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. za nárok na zaplacení nákladů souvisejících s uplatněním nároku z vadného plnění, sestávající z částky 2 300 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast spolu s jednatelem žalované u nařízené mediace dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v délce přesahující 2 hodiny, písemný závěrečný návrh) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 15 600 Kč ve výši 3 276 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v podání ze dne [datum], neboť doplnění důkazních návrhů v něm obsažené, učiněné na základě výzvy soudu ze dne [datum], mohlo a mělo být již součástí vyjádření k žalobě; soud proto tento úkon vyhodnotil jako neúčelně vynaložený. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

23. Žalobce zaplatil předepsaný soudní poplatek podle položky 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku poplatků ve výši 2 000 Kč pouze za část žaloby, a to za nárok z vadného plnění. Jelikož však dosud nebyl uhrazen soudní poplatek za nárok na zaplacení nákladů ve výši 19 625 Kč souvisejících s uplatněním nároku z vadného plnění, doměřil soud doplatek soudního poplatku i za tento nárok podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce je tudíž povinen podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích zaplatit na účet Okresního soudu v Jihlavě doplatek soudního poplatku ve výši 1 000 Kč podle položky 1 odst. 1. písm. a) Sazebníku poplatků, a to ve lhůtě podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích.

Poučení