24 C 253/2020 - 369

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce:[Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované:[Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/1] zastoupená obecnou zmocněnkyní [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] o zrušení a vypořádání podílového [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], pozemku p. č. [hodnota], pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je zem. stav. bez č.p./č. e., pozemku p. č. [hodnota], pozemku p. č. [Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno] a ke stavbě stojící na pozemku p. č. [hodnota], nezapsané v katastru nemovitostí, vše v katastrálním území [adresa] a tyto nemovitosti se přikazují do vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu za její spoluvlastnický podíl v částce 2 864 645 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši jedné poloviny, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, jímž bude výše nákladů řízení státu stanovena.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši jedné poloviny, do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, jímž bude výše nákladů řízení státu stanovena.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 3. 11. 2020 a doplněnou u jednání dne 20. 2. 2023 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem označeným ve výroku I. rozsudku. V žalobě uvedl, že každý z účastníků je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. předmětných nemovitostí. Žalovaná byla dříve vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. nemovitostí, další spoluvlastnický podíl o velikosti id. nabyla až po odeslání předžalobní výzvy na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovanou jako obdarovanou a sestrou účastníků [jméno FO]. Nemovité věci představuje rodinný dům [adresa] a dále pozemky nacházející se v přímé blízkosti tohoto rodinného domu, které tvoří s rodinným domem jeden funkční celek (dvůr, zemědělská stavba, zahrada, zadní přístupové pozemky). V minulosti se jednalo o rodinný dům rodičů žalobce a žalované. Žalobce jako syn majitelů zůstal v domě, kde bydlí odmalička. Obě sestry žalobce se z domu v dospělosti odstěhovaly. [jméno FO] žije na Slovensku, do domu jezdila pouze za rodiči na svátky a nyní již několik let v domě nebyla. Žalovaná se v dospělosti z domu odstěhovala a jezdila do domu se svojí rodinou pouze na návštěvy, na víkendy a svátky či narozeniny. Po smrti matky účastníků využívá žalovaná část domu jako své rekreační bydlení, trvalé bydliště má v Kuřimi. Po smrti otce účastníků v roce 1985 nabyl žalobce id. nemovitostí, druhou id. měla ve vlastnictví matka účastníků. V rámci rodiny bylo dohodnuto, že žalobce za současným rodinným domem postaví druhý dům, který bude dočasně sloužit k tomu, aby se přední stavba mohla zbourat a místo ní se postaví zcela nový rodinný dům. K tomu však vlivem mnoho okolností nedošlo. Nyní je stav takový, že je postaven tzv. přední dům, což je stavba [adresa] a tzv. zadní dům, který je postaven na stejném pozemku, ale není dosud zapsán v katastru nemovitostí, byť je již dokončen a užíván. Původní účel zadní stavby tedy nebyl určen k dlouhodobému bydlení. Žalobce přední dům rekonstruoval, opravil střechu a sociální zařízení. Posléze však došlo k neshodám mezi žalobcem a jeho matkou, matka zamezila žalobci a jeho rodině přístup do přední části nemovitosti a žalobce tak v zadní nemovitosti musel na vlastní náklady provést nové přípojky, nové sociální zařízení a kuchyň. Za doby svého života matka účastníků převedla darovací smlouvou svůj spoluvlastnický podíl ve výši id. na žalovanou a její sestru, kdy měly každá id. nemovitostí. Po smrti matky účastníků byl stav takový, že žalovaná začala užívat tzv. přední dům, tento využívala a využívá k rekreačním účelům a k víkendovému bydlení, neboť žalovaná se svým manželem trvale žije v Kuřimi, kde má svůj byt a nemovitosti v [adresa] užívala a užívá k rekreaci, na rozdíl od žalobce, který zde trvale žije se svou rodinou. Žalobce ve svojí rodinou užívá zadní dům na pozemku p. č. [hodnota] ke svému trvalému bydlení. Dle žalobce není možné rozhodnout o rozdělení nemovitých věcí, neboť na pozemku p. č. [hodnota] sice nachází dva rodinné domy, kdy však jeden z nich dosud není zkolaudován, oba domy mají jeden přístup a nelze nemovitosti rozdělit tak, aby mohly být dále účelně využívány. Z toho důvodu žalobce žádá o zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví s tím, že by žalované vyplatil obvyklou cenu jejího spoluvlastnického podílu zjištěnou znaleckým posudkem. Žalobce žádá o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví především z toho důvodu, že spoluvlastnictví je výrazně konfliktní a aktuálně se nemohou spoluvlastníci na ničem dohodnout. Spoluvlastníkům byla například doručena výzva katastrálního úřadu, že na pozemku p. č. [hodnota] je další nemovitost, která není zapsána v katastru nemovitostí, účastníci se nemohou dohodnout ani na splnění této výzvy. Mezi účastníky řízení a jejich rodinami jsou dlouhodobé spory a žalobce se po dlouhém zvažování rozhodl, že již nechce dál v podílovém spoluvlastnictví setrvávat a žádá o zrušení vypořádání tohoto spoluvlastnictví.

2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 27. 1. 2021 uvedla, že s návrhem žalobce nesouhlasí. K tvrzením žalobce uvedla, že tzv. zadní dům byl postaven již za života rodičů za vydatné pomoci všech sourozenců, tedy i za pomoci žalované. Stavbu zadního domu a vnitřní vybavení financovali rodiče žalobce a žalované. Skutečnost, že zadní dům není zkolaudován, jde naprosto k tíži žalobce, neboť tato nemovitost byla postavena před téměř 40 lety. O matku účastníků se žalovaná starala od smrti jejího manžela až do její smrti a v předním domě s ní bydlela. Když se z pracovních důvodů o matku postarat nemohla, jezdila o ni pečovat rodina žalované, popřípadě na žádost žalované pomáhal s péčí o ni soused pan [jméno FO]. Žalovaný ani nikdo z jeho rodiny se na péči o matku nepodílel. Po smrti matky žalovaná v nemovitosti bydlí a hodlá zde bydlet i nadále. Skutečnost, že zde nemá trvalé bydliště, na věci nic nemění. Žalovaná tedy tzv. přední dům dlouhodobě užívá ke svému bydlení a hodlá jej takto využívat i nadále. Víkendový dům v Trstěnicích slouží k trvalému bydlení synovi žalované. Na rekonstrukci předního domu, tedy opravě střechy a sociálního zařízení se podíleli i ostatní sourozenci, není to tedy tak, že by vše provedl výhradně sám žalobce. Z předního domu odešel žalobce zcela dobrovolně z důvodu, že jeho matka již nezvládala ze svého důchodu živit celou jeho rodinu. Není pravdou, že by oba domy měly jeden přístup. Žalovaná užívá vstup do předního domu vchodem do domu a žalovaný užívá vrata, která se nacházejí na levé straně předního domu. Pozemky – zahrady, které se nacházejí na pozemcích za domem, jsou fakticky užívány žalobcem i žalovanou tak, že každý má k dispozici vyčleněnou svou část. Žalovaná proto navrhla, nechť soud rozhodne tak, že předmětné nemovitosti rozdělí mezi žalobce a žalovanou, a to tak, že žalobcův díl bude představovat zadní dům a pozemky – část zahrady, kterou žalobce fakticky užívá, a díl žalované bude představovat přední dům a pozemky – část zahrady, kterou žalovaná fakticky užívá.

3. Žalobce k návrhu na reálné rozdělení nemovitostí uvedl, že účastníci nejsou schopni fakticky se na ničem domluvit, soužití je velmi komplikované, účastníci ani jejich rodiny spolu fakticky nekomunikují. Rozdělení nemovitých věcí je fakticky nemožné, neboť se jedná o řadovou zástavbu, kterou nelze rozdělit tak, aby vznikly dvě na sobě nezávislé jednotky, kde se nebudou vlastníci potkávat a konání jednoho z nich nebude ovlivňovat druhého. Důvodem je mj. společný vstup do objektu, do veškerých hospodářských budov i na pozemky, společná kanalizace, studna. Je pravdou, že otec účastníků pomáhal žalobci s hrubou stavbou zadního domu, avšak v době jeho smrti nebyla zdaleka stavba ve stavu, v jakém je nyní, protože později si žalobce sám a svépomocí přistavil výhradně na svoje náklady a náklady své manželky ještě jednu místnost. Dalším důkazem investic žalobce do tohoto objektu je i fakt, že přípojka plynu je navedena pouze do zadního objektu, protože matka účastníků ani žalovaná do této přípojky nechtěly investovat. Další investice žalobce je přípojka na veřejný vodovod, který se v obci budoval před 2, 3 lety, opět žalovaná nechtěla do nemovitosti nijak investovat. Žalobce doplnil, že otec účastníků zemřel v roce 1984 a matka v roce 2013, kdy jí bylo kolem 80 let. Rodina žalované disponuje dalším domem se zahradou v obci [adresa], který je v majetku manžela žalované. Syn žalované má vlastní byt v Brně na adrese [adresa]. Žalovaná s rodinou tedy vlastní několik nemovitostí, ona ani její rodina nemá v předmětných nemovitostech trvalé bydlení a má možnost bydlení v jiných svých nemovitostech, narozdíl od žalobce, který v domě bydlí trvale a nemá jinou možnost bydlení. Popřel, že by z předního domu odešel dobrovolně a popřel také tvrzení žalované o tom, že by jeho s rodinou matka živila s tím, že důkazem o tom může být, že veškeré faktury, elektřina, daň z nemovitosti byla celá léta vedena pouze na jméno žalobce. Pokud jde o přístup, žalobce nemůže užívat vstup do nemovitosti dveřmi, protože ty má žalovaná zamknuty a žalobce tak má tímto vchodem přístup znemožněn. Vstup vraty tedy musí chtě nechtě využívat jako jedinou možnost. Vstup vraty ovšem využívá i žalovaná, a to dokonce takovou měrou, že žalobce má zabráněný volný vstup neustále zaparkovanými auty, která patří manželovi žalované, jejímu synovi nebo dceři. Žalobce s rodinou musí mít auta na obecní silnici a pozemku mimo dům. Žalovaná do nemovitosti neinvestovala na opravy žádné finance. Žalovaná byla například žalobcem upozorněna na havarijní stav trámů, které jsou nad vstupem do nemovitosti vraty prohnilé, komín sloužící k hlavnímu vytápění nemovitosti vnitřními kamny je vychýlený na jednu stranu o cca 20 cm. Zájmem žalobce je vypořádat nefunkční spoluvlastnictví vyplacením žalované tak, aby na nemovitostech mohly být opět po cca 30 letech prováděny rekonstrukce. Vše je za tuto dobu neinvestování velmi zchátralé a v některých případech až havarijní, ať už se jedná o výše zmíněné, nebo například zatéká do sklepa, jsou špatné ploty se sousedy, shnilá vrata do stodoly a v neposlední řadě vrata vstupu do nemovitosti z ulice, která nevyhovují bezpečnosti, protože se zavírají pouze zevnitř na zástrčku, a v případě, že žalobce potřebuje s rodinou odjet, musí být celý den otevřené.

4. Žalovaná u jednání dne 20. 2. 2023 předložila soudu snímek katastrální mapy s návrhem rozdělení (č. l. 185), který následně konkretizovala v písemném podání ze dne 20. 3. 2023 (č. l. 212 až 215). Navrhla, aby tzv. zadní dům byl přikázán do vlastnictví žalobce s tím, že přístup by musel být zajištěn zřízením služebnosti průchodu a průjezdu průjezdem domu č. p. [Anonymizováno][Anonymizováno]s tím, nechť je povinnost provést na své náklady všechny zákonem předpokládané úkony k zapsání předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí uložena žalobci, kterému nechť je též uložena povinnost zapsat služebnost průchodu a průjezdu průjezdem domu [Anonymizováno] Uvedla, že pod zadním domem se nacházejí sklepní prostory s tím, nechť je sklep 1 přikázán do vlastnictví žalobce a sklep 2 do vlastnictví žalované. Stavbu označovanou jako včelín navrhla přikázat do svého vlastnictví s tím, že tuto užívá. Občasný průjezd zemědělskou technikou ke včelínu a na rozdělené zadní pozemky žalované by musel být zajištěn zřízením služebnosti průchodu a průjezdu průjezdem domu, který užívá žalobce. Stavba stodoly nechť je kvůli svému stavu zbourána na náklady žalobce. Pozemky budiž rozděleny geometrickým plánem provedeným na náklady žalobce s tím, že mu bude uložena soudem povinnost provést na své náklady všechny zákonem předpokládané úkony k zapsání nově vzniklých pozemků do katastru nemovitostí. Náklady reálného rozdělení odhadla na částku 130 000 Kč s tím, že zřízení věcných břemen si vyžádá částku 20 000 Kč, odstranění stodoly částku 60 000 Kč celkem, a to 25 000 Kč demoliční práce, 25 000 Kč odvoz suti, 5 000 Kč stavební dozor a 5 000 Kč ostatní náklady a stavba drátěného plotu k rozdělení nemovitostí částku 50 000 Kč.

5. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 20. 3. 2023 (č. l. 205) zaujal stanovisko k návrhu žalované na rozdělení nemovitostí tak, že pokud by žalovaná navrhovala zbourat současný společný průjezd s tím, že postaví novou štítovou zeď, pak zbourání průjezdu by mohlo znamenat destrukci celé přední části domu, a navíc by se musela strhnout celá střecha a nově vystavět. Pokud jde o rozdělení společného dvora na pozemku p. č. [hodnota], pak u předního domu se nachází studna, ze které je zásobován zadní dům. Studna i vodovodní vedení od této studny by se tak nacházelo na pozemku odděleném pro žalovanou. Odpady vedou z obou rodinných domů samostatnými přípojkami, které se na dvoře spojují do jediné přípojky. Sklep na pravé straně rodinného domu žalobce užívá, tento by pro něj zůstal nepřístupný, jsou zde rovněž revizní dvířka komínu a napevno připojený žebřík směřující na střechu domu, který užívá rovněž žalobce. Na této straně domu ústí vývod plynového kotle a plynového ohřívače vody. Celá budova tzv. včelína je napojena na elektřinu z rodinného domu užívaného žalobcem. Pokud by měla být stodola rozdělena napůl, pak tato je ve velmi špatném technickém stavu a jakýkoliv zásah do stodoly či stavba rozdělující zdi by mohl znamenat destrukci celé stodoly. Uvedl, že rozdělení nemovitosti by znamenalo de facto znehodnocení obou části nemovité věci a faktickou neprodejnost pro příští generaci. Žalobce v domě po celou dobu žije se svojí rodinou, aktuálně v domě bydlí žalobce s manželkou, dcera žalobce, syn žalobce a nezletilá vnučka žalobce od dcery žalobce. Peněžní prostředky k vyplacení žalované má žalobce k dispozici od své dcery [tituly před jménem] [jméno FO], která v domě rovněž bydlí s dcerou a plánuje zde bydlet i nadále.

6. Další stanovisko k návrhu žalované na rozdělení nemovitostí zaujal žalobce v písemném podání ze dne [datum] (č. l. 233), kde uvedl, že stavba zadního domu byla povolena jako přístavba stávajícího rodinného domu, kdy nebylo plánováno, že by byly vystavěny dva samostatné rodinné domy a je tak pravděpodobné, že v rámci kolaudačního řízení bude stavba zkolaudována pouze jako přístavba rodinného domu [adresa], neboť je s tímto domem přímo spojena střechou a střešní trámy domu č. p. 4 jsou zabudovány do stavby užívané žalobcem. K návrhu žalované uvedl, že je pro něj šokující, jedná se o zcela jednostranný pohled žalované, kterým by byl žalobce vážně poškozen a obdržel by pouze prakticky neprodejnou a výrazně menší část pozemku. Poukázal na to, že žalovaná trvá na reálném rozdělení nemovitých věcí za jakoukoliv cenu, a přitom nehodlá do rozdělení investovat žádné finanční prostředky. Odmítá, aby se bourala stodola. Od počátku tvrdí, že rozdělení stodoly není dobře možné, pokud žalovaná navrhuje její likvidaci, pak jde fakticky o znehodnocení věci a výrazné snížení její hodnoty, protože stodola má výrazně vyšší hodnotu než zbořeniště. Žalovaná nově nenavrhuje zbourání části staršího domu, aby měl žalobce volný průchod ke své stavbě, namísto toho navrhuje pro žalobce pouze zřízení věcného břemene průchodu a průjezdu, který však problémy mezi stranami nijak nevyřeší, neboť účastníci dlouhodobě řeší problém parkování aut rodiny žalované. Stavbu včelína žalobce dlouhodobě využívá k uskladnění potravin, protože nemá jinou možnost zajištění chladnější komory na potraviny, stavba je napojena na elektřinu z domu žalobce. Žalovaná si nárokuje větší část zastavěné plochy i větší část plochy nezastavěné, navíc požaduje volný průchod a průjezd na pozemku, který má patřit žalobci. Žalovaná si nárokuje veškeré hospodářské stavby a současně větší část dvora i zahrady. Nelze souhlasit s tím, aby pozemek žalobce začínal až v polovině dvora, neboť průjezdem jsou vedeny přípojky – plyn, elektřina a kanalizace k zadních stavbě. Návrh neřeší elektroměr žalobce, který se nachází vlevo ve zdi vedle vrat. Žalovaná si nárokuje celou předzahrádku, ovšem opět není řešena přípojka elektřiny žalobce, stejně tak přípojka plynu a také vodovodní přípojka.

7. Podáním ze dne [datum] navrhla žalovaná zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] s tím, že dle územního plánu lze tento pozemek využít pro výstavbu bydlení. Navrhla, nechť jsou pozemky p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] přikázány do výlučného vlastnictví žalobce. U jednání dne 18. 10. 2023 bylo rozhodnuto o vyloučení řízení o vzájemné žalobě k samostatnému řízení.

8. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů, ze znaleckého posudku číslo [hodnota] vyhotoveného znaleckou kanceláří [právnická osoba]. dne 17. 3. 2022 a dodatku číslo [hodnota] a dodatku číslo [hodnota] k tomuto znaleckému posudku a také výslechu znalce.

9. Z výpisu z LV číslo [hodnota] pro obec [adresa], k. ú. [adresa] na Moravě bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná jsou každý z nich vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti id. pozemku p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, pozemku p. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, pozemku p. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., zemědělská stavba, pozemku p. č. [hodnota], o výměře [Anonymizováno] m2, zahrada, pozemku p. č. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, ostatní plocha, pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, ostatní plocha, pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, ostatní plocha, pozemku, p. č. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, orná půda a řady dalších pozemků, které jsou zapsány na tomto LV. Jako nabývací titul je zapsáno rozhodnutí o dědictví Státního notářství Brno-venkov ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] pro žalobce a darovací smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] a darovací smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum] pro žalovanou.

10. Ze znaleckého posudku číslo [hodnota] znalecké kanceláře [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že obvyklá cena pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a dále stavba charakteru rodinného domu nezapsaná v katastru nemovitostí, pozemku p. č. [hodnota], pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. (zemědělská stavba), pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [Anonymizováno] byla stanovena na částku 5 100 000 Kč. K otázce možnosti reálného rozdělení souboru nemovitostí na dvě samostatně uživatelské části bylo znaleckou kanceláří sděleno, že podmínky pro reálné rozdělení stavebních objektů jsou následující: A) rozdělením musí vzniknout dvě samostatné stavby, a to z hlediska stavebnětechnického, z hlediska funkčního a z hlediska architektonicko – estetického, B) dílčí roviny musí být svislé, pokud možno nelomené, není přípustné lomení ve směru vodorovném, ani dělení vícepodlažních domů vodorovnými rovinami, C) současně s technickým rozdělením stavby musí dojít k rozdělení zastavěného pozemku i se dvorem, a to tak, aby každá z nově vzniklých staveb byla situována na vlastním pozemku a měla vstupy a okna do vlastního nebo veřejného pozemku a měla zajištěn přístup z veřejné pozemní komunikace kapacitně vyhovující komunikační přípojkou, D) při dělení nesmí dojít ke vzniku práv, která by trvala nepřiměřeně omezovala vlastníky obou nově vzniklých domu. Nelze-li dělení řešit jinak, je možno připustit společné vlastnictví a užívání vodovodní a kanalizační přípojky. E) není možno připustit společné vlastnictví schodišť, komínů a společné užívání vodoměrů, uzávěrů plynu, vody apod. F) z hlediska požární bezpečnosti není možno připustit přechod dřevěných konstrukcí (střešních trámů, pozednic, krokví apod.) z jednoho domu do druhého. G) při dělení musí dojít k rozdělení všech instalací (elektřina, voda, plyn, kanalizace, topení), aby sloužily pro každý dům samostatně. H) rozdělení by mělo co nejpřesněji respektovat již existující majetkové podíly s možností případného finančního vyrovnání. Za stěžejní znalecký ústav označil splnění podmínek C) a D). Uvedl, že rozdělení zastavěného pozemku p. č. [hodnota], na kterém jsou postaveny dvě obytné stavby tak, aby bylo vyhověno této podmínce, je velmi problematické, a to s ohledem na prostorové uspořádání a přímou návaznost staveb. Z důvodu daného prostorového uspořádání staveb v místě by při rozdělení pozemku nebyly v některých místech žádné odstupové vzdálenosti staveb od hranice pozemku. Zajištění přístupu z veřejné pozemní komunikace pro stavbu charakteru rodinného domu nezapsanou v katastru nemovitostí by bylo možné pouze stávajícím průjezdem přes dům č. p.

4. Nedošlo by tak ke vzniku výlučného vlastnictví pozemku p. č. [hodnota], ale pouze k věcnému právu, ze kterého by vyplývaly určité povinnosti jak pro povinného, tak pro oprávněného. Pod písmenem D) se jedná o podmínku navazující na podmínku předchozí. Vznik trvale omezujících práv (věcných břemen) by byl nezbytný pro zajištění přístupu pro stavbu charakteru rodinného domu nezapsanou v katastru nemovitostí stávajícím průjezdem přes dům č. p. 4 a přes dvůr. Dále by byl zřejmě nezbytný vznik trvale omezujících práv (věcných břemen) pro zajištění přístupu k rozděleným pozemkům za domem nezapsaným v katastru nemovitostí průjezdem v tomto domě a přes část pozemku za tímto domem. Situace by tedy v případě rozdělení byla z hlediska vzájemných vazeb a trvalých práv velmi komplikovaná a znalecký ústav má za to, že by se jednalo v daném případě již o nepřiměřená omezení. V daném případě lze konstatovat, že rozdělení předmětného souboru nemovitostí na dvě části jejichž určujícími prvky budou zde postavené těsně navazující obytné domy, při daném uspořádání staveb a pozemků celého souboru není možné bez vzniku komplikovaných vazeb a vzájemných práv a omezení s tím, že užívání těchto dvou částí nebude komfortní z hlediska soukromí, přístupu a jejich údržby. Vzhledem k výše uvedenému platí, že rozdělením by došlo k určitému znehodnocení oproti stávajícímu stavu, neboť lze důvodně předpokládat zhoršenou prodejnost takovýchto komplikovaně provázaných oddělených částí.

11. Dodatkem číslo [hodnota]) znaleckého posudku číslo [hodnota] znalecké kanceláře [právnická osoba]. byl znalecký posudek opatřen doložkou podle § 127a o. s. ř. Dodatkem číslo [hodnota] znaleckého posudku číslo [hodnota] znalecké kanceláře [právnická osoba]. ze dne [datum] byla stanovena obvyklá cena nemovitostí částkou 5 650 000 Kč a dále obvyklá cena odděleně ležícího pozemku p. č. [Anonymizováno] ve výši 79 290 Kč.

12. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] slyšený za znaleckou kancelář u jednání dne [datum] vypověděl, že nebyla jednoznačně konstatována nemožnost rozdělení, ale byl učiněn závěr, že rozdělení není možné bez vzniku komplikovaných vazeb a vzájemných práv a omezení s tím, že užívání těchto dvou částí nebude komfortní z hlediska soukromí, přístupu a údržby. Aby byl zajištěn přístup k zadnímu domu, musela by být buď ubourána část příjezdu, nebo by muselo být zřízeno věcné břemeno přístupu. Další skutečností, která komplikuje možnost rozdělení je skutečnost, že pozemek za stavbami rodinných domů je úzký a dlouhý a je otázka, jak by měl být rozdělen, tak aby mohl sloužit oběma stranám a aby byl zajištěn přístup k němu pro obě strany. Navíc uprostřed zahrady stojí stodola, která je také obtížně dělitelná. Nejproblematičtější je určit hranici mezi stavbami rodinných domů, tedy otázka, jak rozdělit dvůr mezi stavbami, tak aby každý vlastník rodinného domu měl zajištěn přístup do domu a přiměřený odstup od druhého domu. V daném případě je to tak, že dvorní křídlo předního domu se přímo dotýká zadního domu. Pokud jde o možnost rozdělení stodoly, pak tato by se musela uprostřed přezdít, musela by se řešit střecha tak, aby mohl být pro každou část samostatná a musel by se řešit přístup pro každou polovinu. Pokud jde o přístup do sklepa pod zadním domem, pak sklep je pod pravou částí přístupný z prostoru ze dvora za dvorním křídlem uličního domu. Jedna z variant je zrušení sklepa, nebo je otázka hledání věcného břemene přístupu, anebo rozdělení pozemku tak, aby byl přístup z vlastního pozemku.

13. Výzvou Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-venkov ze dne [datum] byla žalobci, žalované a [jméno FO] zapsána výzva k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí s tím, že katastrální úřad prováděl v roce 2018/2019 na území obce [adresa] revizi údajů katastru nemovitostí podle § 35 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, katastrálního zákona, a přitom zjistil, že na pozemku p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, se nachází stavba, která není v katastru nemovitostí vyznačena. Na žádost reagoval žalobce tak, že požádal o prodloužení lhůty k odstranění nesouladu v katastru nemovitostí o šest měsíců, jeho žádosti bylo vyhověno.

14. Ze stavebního povolení [právnická osoba] v [adresa] ze dne [datum], č. j. 1/78 bylo zjištěno, že k žádosti [jméno FO] ze dne [datum] o vydání stavebního povolení na stavební úpravu objektu přístavba garáže a jedné obytné místnosti na pozemku p. č. ve dvoře rodinného domu k. ú. [adresa] bylo rozhodnuto tak, že stavební úprava – přístavba dle projektu se povoluje. 15. [právnická osoba] [adresa], stavební úřad, sdělil, že nebyly dohledány žádné doklady, které by se týkaly povolení stavby rodinného domu na pozemku p. č. [hodnota] stojícího za rodinným domem č. p. 4, rovněž nebyly dohledány žádné doklady, které by se týkaly kolaudace a užívání uvedené stavby rodinného domu. K možnému rozdělení pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] na Moravě odkázal na § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb.: „Pozemek se vždy vymezuje tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním umožňoval využití pro navrhovaný účel a byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci“. Dle § 20 odst. 4 téže vyhlášky: „Stavební pozemek se vždy vymezuje tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou, plošným a prostorovým uspořádáním a základovými poměry umožňoval umístění, realizaci a užívání stavby pro navrhovaný účel a byl dopravně napojena na kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci.“ Dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 268/2009 Sb.: „Stavby podle druhu a potřeby musí být napojeny na vodní zdroj nebo vodovod pro veřejnou potřebu a rozvod vody pro hašení požárů a zařízení pro zneškodňování odpadních vod, sítě potřebných energií a na sítě elektronických komunikací.“ Dle § 6 odst. 3 téže vyhlášky: „Stavby podle druhu a potřeby musí být napojeny na kanalizaci pro veřejnou potřebu, pokud je to technicky možné a ekonomicky přijatelné. V opačném případě je nutno realizovat zařízení pro zneškodňování nebo akumulaci odpadních vod.“ Z uvedeného vyplývá, že rozdělení pozemku p. č. [hodnota] dle návrhu žalované je možné za předpokladu zajištění dopravního napojení oddělené části pozemku s domem žalobce na veřejnou komunikaci. V daném případě je však přes celou šířku pozemku p. č. [hodnota] umístěna stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno]. Navrhovaný průchod a průjezd přes stávající průjezd domu č. p. [Anonymizováno] není dle názoru stavebního úřadu vhodný, vhodnější by bylo, pokud je to technicky možné, dům č. p. [Anonymizováno] rovněž rozdělit a část s průjezdem odstranit. Pro případné dodatečné povolení a následnou kolaudaci domu žalobcem je třeba dále vyřešit připojení stavby na vodovod pro veřejnou potřebu nebo vodní zdroj (studnu), splaškovou kanalizaci pro veřejnou potřebu nebo akumulační jímku splaškových vod, distribuční síť NN a likvidaci dešťových vod. Přípojky na vodovod, splaškovou kanalizaci a distribuční síť NN musí mít oba rodinné domy samostatné. Dále stavební úřad dodal, že v případě dodatečného povolení domu žalobce může dojít především z důvodu vzdálenosti mezi tímto domem a dvorní části domu č. p. [Anonymizováno] a požadavků zejména požárních předpisů, k nutným stavebním úpravám na těchto stavbách. Dále stavební úřad upozornil, že stavbu lze rozdělit pouze svislou rovinou vedenou od základu až po střešní konstrukci. Stavbu nelze rozdělit rovinou vodorovnou, to je na podzemní a nadzemní podlaží. Oba sklepy budou umístěny na pozemku domu žalobce.

16. K prokázání tvrzení o schopnosti vyplatit žalobce předložila žalovaná potvrzení o vedení účtu číslo [č. účtu] u [právnická osoba]., o tom, že na tomto účtu byl ke dni [datum] zůstatek ve výši 1 290 279,49 Kč. Dále předložila výpis z účtu číslo [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., na němž byl ke dni [datum] zůstatek ve výši 1 439 014,60 Kč.

17. Z výpisu z účtů číslo [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., bylo zjištěno, že zůstatek na účtu vedeném na jméno [jméno FO] ke dni [datum] činil částku 1 874 476,69 Kč. Z výpisu z portal.investica.cz bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] má smlouvu Investica realitní fond číslo [hodnota] s aktuální hodnotou 1 393 468 Kč.

18. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, každý z nich je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id nemovitostí označených ve výroku I. tohoto rozsudku a zapsaných na LV číslo [hodnota] pro obec [adresa] a k. ú. [adresa] na Moravě. Žalobce a žalovaná jsou dále podílovými spoluvlastníky stavby domu označované jako tzv. zadní dům, postavené rovněž na pozemku p. č. [hodnota] stejně jako dům č. p. [Anonymizováno], který má povahu samostatné nemovité věci. Rozdělení nemovitostí není „dobře možné“.

19. Podle § 1143 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (díle jen o. z.) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

20. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odst. 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odst. 2 o. z.).

21. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

23. Podle § 1142 o. z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu (odst. 1). To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit (odst. 2).

24. Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem označeným ve výroku I. rozsudku. Mezi účastníky nebylo sporné, že na pozemku p. č. [hodnota] stojí vedle domu č. p. [Anonymizováno] další stavba, ohledně níž se shodli na tom, že rovněž tato stavba je v jejich podílovém spoluvlastnictví a každý z nich je vlastníkem spoluvlastnického o velikosti id. . Přestože stavba byla původně postavena a stavebním úřadem povolena pouze jako přístavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno], lze mít za to, že má povahu samostatné nemovité věci. Je třeba vycházet ze zákonné definice součásti věci (§ 505 o. z.), která stanoví, že za součást věci se považuje vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Řešení otázky vzniku stavby coby samostatné věci či součástí původní nemovitosti je nutno odvíjet z občanskoprávního hlediska, nikoliv zakládat na existenci rozhodnutí z oblasti stavebního práva. V daném případě je stavba domu nezapsaného do katastru nemovitostí ze stavebně technického hlediska samostatnou stavbou, oddělitelnou od stavby hlavní. Protože stavba nebyla zapsána do katastru nemovitostí a zároveň nemůže být součástí pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je již stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno], považoval soud tuto stavbu za samostatnou nemovitou věc a rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků rovněž k této stavbě.

25. Občanský zákoník stanoví taxativním způsobem možné způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem, a to za a) rozdělení věci, za b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, za c) prodej věci ve veřejné dražbě. Soud nemůže provést vypořádání spoluvlastnictví jiným než v zákoně uvedeným způsobem a zároveň je soud povinen postupovat v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání a nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat. Prvním ze způsobů vypořádání je rozdělení společné věci. Z § 1147 o. z. vyplývá, že podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení „dobře možné“. Úvaha o možném rozdělení či nemožnosti rozdělení představuje právní závěr a podkladem pro takovou úvahu soudu mohou být i skutková zjištění vyplývající i z jiných důkazních prostředků než ze znaleckého dokazování. Součinnost znalce je potřebná až v případě, když soud dospěje k závěru, že reálné rozdělení pozemku možné je, protože pak je třeba nechat vyhotovit geometrický plán pro rozdělení pozemku. Rozdělit nelze společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu (§ 1142 odst. 1 o. z.) a nelze rozdělit věc, jejíž hodnota by se podstatně rozdělením snížila (§ 1144 odst. 1 o. z.). U zemědělských pozemků platí omezení uvedená v § 1142 odst. 2 o. z.

26. Při úvaze o rozdělení pozemků se vychází mimo jiné z hledisek územního plánování, přístupu ke komunikacím, účelného technického způsobu navrhovaného řešení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018), zohledňuje se poloha pozemků, jejich tvar i celková plocha (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020 sp. zn. 22 Cdo 4002/2019). Důsledkem reálného rozdělení věci nemůže být zánik (destrukce) vypořádávané věci nebo zánik jejich hospodářské využitelnosti (užitné hodnoty), přičemž rozdělením vytvořené pozemky by měly nadále sloužit (či sloužit mohou) jejich vlastníkům takovým způsobem, jak odpovídá jejich dosavadní povaze, byť s určitým (nikoliv nevýznamným) omezením (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. 22 Cdo 1825/2008). Rovněž není přípustné takové rozdělení pozemku, v jehož důsledku by vznikly pozemky jen nepatrné rozlohy.

27. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že rozdělení nemovitostí není „dobře možné“. I znalecký ústav [právnická osoba]. dovodil, že rozdělení zastavěného pozemku p. č. [hodnota], na kterém jsou postaveny dvě obytné stavby tak, aby každá z nově vzniklých staveb byla situována na vlastním pozemku a měla vstupy a okna do vlastního nebo veřejného pozemku, měla zajištěn přístup z veřejné pozemní komunikace a zároveň by nedošlo ke vzniku práv, která by trvale nepřiměřeně omezovala vlastníky obou nově vzniklých domu, je problematické. Rovněž [právnická osoba] [adresa], stavební úřad, zdůraznil, že rozdělení pozemku p. č. [hodnota] je možné za předpokladu zajištění dopravního napojení oddělené části pozemku s domem žalobce na veřejnou komunikaci, čemuž však brání skutečnost, že přes celou šířku pozemku p. č. [hodnota] je umístěna stavba rodinného domu č. p. [Anonymizováno]. Jak znalecký ústav [právnická osoba]., tak stavební úřad poukázaly ve svých stanoviscích primárně na podmínku možnosti rozdělení spočívající v zajištění přístupu z veřejné pozemní komunikace, přičemž tato podmínka je dovozena rovněž shora citovanou judikaturou. Pokud by mělo dojít k rozdělení pozemků, je obtížně řešitelné zajistit přístup k tzv. zadnímu domu užívanému žalobcem. Měl-li by být rozdělen pozemek. p. č. [hodnota] tak, aby žalobce měl ke svému domu zajištěn přístup po svém pozemku, pak by bylo nutno odstranit část domu č. p. [Anonymizováno], neboť stavba domu je umístěna přes celou šířku pozemku p. č. [hodnota], což by si vyžádalo nákladné stavební úpravy, k nimž však účastníci nejsou ochotni. Navíc na dvoře u předního domu se nachází studna zásobující zadní dům, která by rozdělením zůstala na pozemku ve vlastnictví žalované. Pokud by měl být přístup do zadního domu zajištěn jen formou zřízení služebnosti, pak i to je v daném případě nevhodné, neboť přístup vede průjezdem ve špatném technickém stavu vyžadujícím opravy, které však nejsou dlouhodobě prováděny. Navíc by přístup k domu žalobce vedl přes dvůr před domem č. p. [Anonymizováno], kam mj. směřují okna domu č. p. [Anonymizováno] a taková služebnost průchodu a průjezdu by proto nepřiměřeně omezovala jak žalobce, tak žalovanou.

28. Pokud by mělo být podílové spoluvlastnictví vypořádáno rozdělením, musel by být pozemek p. č. [hodnota] rozdělen tak, aby na každém z nově vzniklých pozemků stála jedna stavba, tj. na jednom nově vzniklém pozemku stavba čp. [Anonymizováno] a na druhém nově vzniklém pozemku stavba dosud nezapsaná v katastru nemovitostí. Za daného stavu je v podstatě nemožné pozemek takto rozdělit, neboť obě stavby na sebe přímo navazují (dvorní křídlo předního domu se přímo dotýká zadního domu) a zároveň stavební úřad upozornil na nutnost stavebních úprav zejména z důvodu požární bezpečnosti, o nichž však účastníci v průběhu řízení nijak neuvažovali. Navíc jsou obě stavby postaveny tak, že je patrné, že je nelze užívat tak, aby užívání jedné stavby neomezovalo vlastníka druhé stavby.

29. Rozdělení komplikují i další skutečnosti, a to např. nemožnost rozdělit pozemek za stavbami rodinných domů, který je úzký a dlouhý a je v podstatě nemožné jej rozdělit tak, aby mohl každý z účastníků užívat svoji část a měl k ní bezproblémový přístup. Na pozemku navíc stojí stodola, která je rovněž obtížně dělitelná a o jejím zbourání není na místě uvažovat, neboť jak uvedeno shora, důsledkem reálného rozdělení věci nemůže být zánik (destrukce) vypořádávané věci nebo zánik jejich hospodářské využitelnosti (užitné hodnoty). S ohledem na pravidlo, že dělící roviny mohou být jen svislé, nelze žalované zajistit užívání sklepa 2, jak požadovala, neboť tento je součástí tzv. zadního domu.

30. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2396/2017, aby bylo možno vypořádat zrušené spoluvlastnictví reálným rozdělením pozemku, musí být takové dělení z hospodářského hlediska účelné, spravedlivé a některý ze spoluvlastníků nesmí být dělením vážně poškozen. Jen takový postup odpovídá smyslu zákona (§ 2 odst. 2 o. z.), tedy aby šlo o spravedlivé vypořádání spoluvlastnictví, byť nemusí odpovídat doslovnému výkladu zákona, neboť zpravidla každý pozemek lze reálně rozdělit. Promítnuto do projednávané věci se zohledněním důvodů uvedených shora soud uzavřel, že vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením není „dobře možné“.

31. Dalším způsobem vypořádání je přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. K nezbytným předpokladům takového způsobu vypořádání patří souhlas spoluvlastníka a solventnost spoluvlastníka. Ze zákona se zřetelně podává, že s přikázáním společné věci do svého výlučného vlastnictví musí spoluvlastník souhlasit. Nelze tedy společnou věc přikázat spoluvlastníkovi přes jeho nesouhlas, byť by u něj byl zjevný předpoklad účelného využití společné věci. Další podmínkou dovozenou judikaturou je pak předpoklad, že spoluvlastník disponuje potřebnými finančními prostředky, či je schopen tyto si opatřit, a to proto, aby spoluvlastník, jehož spoluvlastnické právo bylo rozhodnutím soudu zrušeno, dostal za odnětí vlastnického práva přiměřenou náhradu. V daném případě obě kritéria splňují jak žalobce, tak žalovaná, kdy oba žalobci usilují o přikázání nemovitých věcí do svého vlastnictví a zároveň prokázali, že jsou schopni zaplatit vypořádací podíl.

32. Občanský zákoník neobsahuje další výslovná zákonná kritéria pro vypořádání spoluvlastnictví a soud proto musel zvažovat, která kritéria bude považovat za významná pro rozhodnutí ve věci. Tímto kritériem nemohla být velikost spoluvlastnického podílu, neboť jak žalobce, tak žalovaná jsou vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti id. . Pokud by měl soud přihlédnout ke genezi spoluvlastnických vztahů, pak žalobci svědčí skutečnost, že vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. je již na základě rozhodnutí o dědictví Státního notářství Brno-venkov ze dne 10. 1. 1985, sp. zn. [Anonymizováno] (z titulu dědictví po otci účastníků), tj. téměř po dobu 40 let, zatímco žalovaná je spoluvlastníkem nemovitostí až na základě darovací smlouvy uzavřené mezi ní a matkou účastníků dne [datum] (kdy nabyla id. ) a na základě darovací smlouvy uzavřené mezi ní a sestrou účastníků dne 30. 9. 2020 (kdy nabyla další id. ). Ve prospěch žalované ovšem v souvislosti s genezí vlastnictví svědčí důvod uzavření darovací smlouvy ze dne [datum], a to snaha sestry účastníků podpořit žalovanou ve sporu se žalobcem.

33. Za zásadní pro rozhodnutí ve věci proto soud považoval kritérium účelného využití věci, a to konkrétně skutečnost, že je to žalobce, kdo v nemovitostech od narození bydlí a nemá žádnou jinou možnost bydlení. Byť i žalovaná projevila zájem v nemovitostech bydlet (a není žádného důvodu domnívat se, že tomu tak nebude, a to s ohledem na její věk a zřejmou touhu vrátit se do rodného domu), nelze odhlédnout od skutečnosti, že se v minulosti z nemovitostí odstěhovala, dlouhodobě bydlela ve vlastním bytě a má tak i nadále jinou možnost bydlení (na rozdíl od žalobce). Pokud by výlučným vlastníkem nemovitostí byla určena žalovaná, musel by si žalobce (rovněž ve vyšším věku) hledat zcela jinou možnost bydlení, zatímco žalovaná může i nadále bydlet v bytě, kde dříve dlouhodobě bydlela. Toto zásadní kritérium účelného využití věci nemohla převážit ani skutečnost, že žalovaná má své výlučné finanční prostředky k vyplacení žalobce, zatímco žalobce nedisponuje svými vlastními finančními prostředky, ale finančními prostředky své dcery. Nebylo však tvrzeno, že by dcera žalobce poskytla žalobci finanční prostředky formou zápůjčky, naopak lze mít za to, že dcera žalobce nebude vrácení těchto finančních prostředků po žalobci vyžadovat, neboť rovněž využívá nemovitosti k bydlení.

34. Úvahu o tom, kdo má být určen vlastníkem nemovitostí, nemohl soud opřít o námitky žalované, že žalobce neposkytl ve stáří pomoc matce účastníků, neboť z obsahu spisu je zjevné, že vztahy mezi žalobcem a žalovanou nejsou dobré, rovněž vztahy mezi žalobcem a jeho matkou nebyly dobré, přičemž z obsahu spisu nelze jednoznačně dovodit, že by neposkytnutí pomoci žalobcem jeho matce bylo okolností, kterou je nutno klást výhradně k tíži žalobce. Ve lhůtě do koncentrace řízení žalovaná v této souvislosti namítla pouze tolik, že žalobce se nijak nepodílel na péči o matku. Až v písemné závěrečné řeči žalované namítla žalovaná, že žalobce matce účastníků v jejím pokročilém věku dělal různé naschvály. Lze tak mít za to, že žalovaná tímto uvedla tvrzení o tom, že chování žalobce k matce účastníků bylo chováním v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že tato tvrzení se objevila až po koncentraci řízení nemohl k nim soud přihlížet.

35. Soud proto rozhodl tak, že nemovité věci přikázal do vlastnictví žalobce, kterému uložil povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši jedné poloviny hodnoty nemovitostí tak, jak byla stanovena znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba]., tj. ve výši 2 864 645 Kč, a to ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. 36. náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a to v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] Pl. ÚS – st. 59/23, podle něhož platí, že v řízeních o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je namístě vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s tím, že v odůvodněných (a spíše výjimečných) případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního případu může být například obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Žádná okolnost, která by vedla k závěru o nutnosti rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, nebyla v projednávané věci dovozena.

37. Výroky IV. a V. rozhodl soud o povinnosti žalobce a žalované platit náklady řízení státu, jejichž výše nebyla v době rozhodnutí soudu známa. Povinnost k jejich náhradě byla uložena každému z účastníků zaplatit ve výši jedné poloviny, a to podle výsledku řízení, kdy nelze dovodit procesní úspěch žalobce ani žalované, jak je uvedeno v předchozím odstavci. O výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Poučení