24 C 254/2024 - 179

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně A]., se sídlem v [Adresa žalobkyně A], IČO: [IČO žalobkyně B], zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem v [Adresa žalobkyně A], proti žalovanému [Jméno žalovaného], narozenému [Datum narození žalovaného], trvale bytem v [Adresa žalovaného], o zaplacení 219 290,96 Kč s příslušenstvím, takto: takto:

Výrok

I. Řízení se, co do zaplacení úroku z částky 2 476,94 Kč co do výše 10,25 % ročně od 17. 6. 2024 do zaplacení, úroku z částky 126 387,31 Kč co do výše 7,15 % ročně od 15. 5. 2024 do zaplacení a úroku z částky 87 833,71 Kč co do výše 4,05 % ročně od 15. 5. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 115 460,89 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 30. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do zaplacení 103 830,07 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 2 476,94 Kč od 18. 3. 2024 do 16. 6. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 2 476,94 Kč od 17. 6. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 35 618,11 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 126 387,31 Kč od 14. 2. 2024 do 14. 5. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 126 387,31 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 18,8 % ročně z částky 87 833,71 Kč od 14. 2. 2024 do 14. 5. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 87 833,71 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 518,34 Kč, úroku z prodlení z částky 2 476,94 Kč od 18. 3. 2024 do 29. 1. 2025, úroku z prodlení z částky 127 385,31 Kč od 14. 2. 2024 do 29. 1. 2025, úroku z prodlení z částky 89 428,71 Kč od 14. 2. 2024 do 29. 1. 2025, úroku z prodlení z částky 103 830,07 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 115 460,89 Kč co do výše 2,75 % ročně od 30. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se společností [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno].) (dále jen „společnost“) uzavřel dne 9. 10. 2017 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb ke zřízení běžného účtu č. [č. účtu]. Nedílnou součástí Smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, příslušné produktové podmínky, sazebník a úrokový lístek. V případě nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na účtu byl žalovaný povinen nepovolený debetní zůstatek neprodleně uhradit včetně úroků. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek poprvé dne 26. 7. 2023, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku byl žalovaný povinen hradit společnosti z částky nepovoleného debetního zůstatku i úrok dle úrokového lístku a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný porušil své povinnosti zabezpečit na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků, a tak mu na běžném účtu vznikl debetní zůstatek, aniž by jej vyrovnal. Společnost následně využila svého práva a od smlouvy odstoupila ke dni 17. 3. 2024. Účet vykazoval z důvodu nepovoleného přečerpání dluh ve výši 2 476,94 Kč, který představuje poplatky po splatnosti, úroky z prodlení po splatnosti a sankční úroky. Dále společnost uzavřela s žalovaným dne 26. 2. 2020 smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Na základě uvedené smlouvy společnost dne 27. 2. 2020 poskytla žalovanému na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 139 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 21,90 % ročně a další ve smlouvě sjednané poplatky, to vše v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 3 080 Kč. Žalovaný však finanční prostředky nesplácel řádně a včas. S ohledem na porušení smluvních povinností, zj. z důvodu nesplácení zápůjčky řádně a včas společnost úvěr ke dni 13. 2. 2024 zesplatnila. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 94 475,11 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost využila informace včetně možnosti využití automatizovaných modelů. Společnost kontrolovala žalovaného ohledně aktuálních dluhů v interních i externích databází bez negativních záznamů. Dále žalovaného lustrovala v databázi neplatných dokladů, dle informací z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.), a byl vytvořen žadatelův skóring. Příjmy žalovaného společnost kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Společnost získala informace o finanční situaci žalovaného, kdy deklarované příjmy žalovaného byly započítány ve výši 21 500 Kč. Zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 14 587 Kč. Po provedení potřebných lustrací, dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru schválila žalovanému úvěr ve výši 139 000 Kč. Společnost také s žalovaným uzavřela dne 26. 7. 2022 smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 91 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 18,80 % ročně a další ve smlouvě sjednané poplatky, to vše v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 1 824 Kč. Účastníci si sjednali použití úvěru na konsolidaci úvěrů v celkové výši 91 000 Kč. Částka ve výši 31 000 Kč byla dne 26. 7. 2022 poskytnuta k zaplacení splátkového úvěru v původní výši 150 000 Kč poskytnutého od [právnická osoba]. a částkou ve výši 60 000 Kč byl zaplacen splátkový úvěr v původní výši 58 843,46 Kč poskytnutý od [právnická osoba]. Žalovaný však finanční prostředky nesplácel řádně a včas. S ohledem na porušení smluvních povinností, zj. z důvodu nesplácení zápůjčky řádně a včas společnost úvěr ke dni 13. 2. 2024 zesplatnila. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 20 064 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného společnost využila informace včetně možnosti využití automatizovaných modelů. Společnost prověřovala žalovaného ohledně aktuálních dluhů v interních i externích databázích bez negativních záznamů. Dále společnost žalovaného prověřovala v databázi neplatných dokladů, informací z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.), a byl vytvořen žadatelův skóring. Příjmy žalovaného společnost kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu. Společnost získala informace o finanční situaci žalovaného, kdy deklarované příjmy žalovaného byly započítány ve výši 45 000 Kč. Zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 16 577 Kč. Po provedení potřebných lustrací, dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a dále s ohledem na výši úvěru schválila žalovanému úvěr ve výši 91 000 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2024 s účinností ke dni 30. 4. 2024 postoupeny žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Podáním došlým soudu dne 2. 12. 2024 žalobkyně žalobu co do zaplacení úroku z částky 2 476,94 Kč co do výše 10,25 % ročně od 17. 6. 2024 do zaplacení, úroku z částky 126 387,31 Kč co do výše 7,15 % ročně od 15. 5. 2024 do zaplacení a úroku z částky 87 833,71 Kč co do výše 4,05 % ročně od 15. 5. 2024 do zaplacení, omezila a soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb bylo zjištěno, že tuto uzavřela společnost a žalovaný dne 9. 10. 2017, kdy se společnost zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby zj. zřídit a vést běžný účet. Konkrétní služba bude společností poskytována na základě smlouvy o poskytnutí příslušné bankovní služby.

5. Z potvrzení o zřízení účtu bylo zjištěno, že tímto společnost potvrzovala žalovanému dne 10. 7. 2017 zřízení běžného účtu č. [č. účtu].

6. Z transakční historie za období od 26. 7. 2023 do 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument společnosti, kdy dle této dne 26. 7. 2023 na bankovním účtu žalovaného vznikl záporný zůstatek (jistina po splatnosti) ve výši 720 Kč, dále byly společností žalovanému účtovány poplatky po splatnosti, úroky z prodlení po splatnosti a sankční úroky. Zde je nutno poznamenat, že položky zde uvedené neodpovídají žalobním tvrzením uplatněným v podání došlém soudu dne 2. 12. 2024, nicméně „přečerpání“ ve výši 720 Kč odpovídá žalobním tvrzením uplatněným v podání došlém soudu dne 20. 3. 2025. Dlužno však dodat, že transakční historie k těmto záporným částkám (300, 220 a 200 Kč) vždy eviduje i kladný ekvivalent a není tudíž zřejmé, z jakého důvodu společnost v souhrnu i nadále evidovala záporný zůstatek a k tomu sankční položky.

7. Z přehledu úrokových sazeb, platného od 8. 9. 2017 bylo zjištěno, že nepovolené přečerpání zůstatku je na běžném účtu úročeno sazbou ve výši 25 %. Podle shora citované transakční historie však úročeno nebylo.

8. Z produktových podmínek bylo zjištěno, že tyto mimo jiné upravují podmínky pro zřízení a vedení běžného účtu. Dle čl. 2.2.2. těchto podmínek v případě nepovoleného přečerpání disponibilního zůstatku na účtu byl žalovaný povinen nepovolený debetní zůstatek neprodleně uhradit včetně úroků. Dle čl. 2.4.2. je společnost oprávněna odepisovat poplatky i do záporného zůstatku, pokud na účtu není disponibilní zůstatek odpovídající výši poplatků. Z předloženého ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby účinného od 14. 11. 2022, soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

9. Z dopisu ze dne 1. 8. 2023 bylo zjištěno, že tímto společnost vyzývala žalovaného k bezodkladnému uhrazení záporného zůstatku, který ke dni 30. 7. 2023 činil 720 Kč a poplatku za prodlení ve výši 499 Kč, celkem částky ve výši 1 219 Kč, nejpozději do 8. 8. 2023.

10. Z dopisu ze dne 4. 9. 2023 bylo zjištěno, že tímto společnost vyzývala žalovaného k bezodkladnému uhrazení záporného zůstatku, který ke dni 1. 9. 2023 činil 1 354,92 Kč a poplatku za prodlení ve výši 499 Kč, celkem částky ve výši 1 853,92 Kč, nejpozději do 11. 9. 2023.

11. Z dopisu ze dne 3. 10. 2023 bylo zjištěno, že tímto společnost vyzývala žalovaného k bezodkladnému uhrazení záporného zůstatku, který ke dni 1. 10. 2023 činil 1 923,72 Kč a poplatku za prodlení ve výši 499 Kč, celkem částky ve výši 2 422,72 Kč, nejpozději do 7. 10. 2023.

12. Z dopisu ze dne 4. 3. 2024 bylo zjištěno, že tímto společnost na základě porušení smlouvy o vedení bankovního účtu žalovaným, a to vznikem nepovoleného záporného zůstatku na účtu č. [č. účtu], kdy dluh nebyl uhrazen ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, od smlouvy odstoupila a ukončila účinnost smlouvy ke dni 17. 3. 2024. Po skončení účinnosti smlouvy měl být účet uzavřen. Společnost vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. Dle přehledu podacích čísel bylo odstoupení žalovanému odesláno dne 4. 3. 2024.

13. Z výpisů z běžného účtu za období od 11/2019 do 2/2020 a za období od 4/2022 do 7/2022 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu č. [č. účtu] (od 11/2022 účtu č. [č. účtu]). Dále bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného byla v předmětných obdobích poukazovaná nejprve nemocenská ve výši 43 766 Kč (11/2019) a dále podpora v nezaměstnanosti ve výši 7 463 Kč (12/2019,1,2/2020) v období od 4/2022 do 7/2022 na účet žádný stálý příjem v podobě mzdy poukazován nebyl. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v předmětném období měsíčně vynakládal nemalé částky na sázky u společností Sazka, Poker a bylo zjištěno čerpání několika půjček, kdy v podrobnostech soud odkazuje na tyto listiny, jelikož podrobnější vypisování jednotlivých položek výpisů by bylo jejich neúčelné opisování. Rovněž soud z těchto výpisů zjistil, že dne 26. 2. 2020 sem bylo žalovanému pod variabilním symbolem [var. symbol] připsáno 51 000 Kč a 88 000 Kč a dále dne 26. 7. 2022 pod variabilním symbolem [var. symbol] částka 32 156,54 Kč. Dále je třeba uvést, že žalobkyně předložila výpisy již od 11/2017 až do 2/2024, avšak krom shora uvedeného neměly tyto výpisy pro projednávaný případ význam.

14. Z výpisu z bankovního registru bylo zjištěno, že žalovaný měl tři splátkové kontrakty, které byly ukončeny předčasně, jeden splátkový kontrakt odmítnutý a šest splátkových kontraktů existujících. Žalovaný tak měl celkem deset kontraktů u tří finančních institucí.

15. Z výpisu ze systému banky ze dne 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument společnosti, kdy žalovaný žádal o poskytnutí produktu konsolidace spotřebitelských úvěrů s požadovaným limitem 139 000 Kč při splátce ve výši 3 080 Kč. Dále byly uvedeny osobní poměry žalovaného, kdy tento byl v době žádosti svobodný, bydlel u rodičů, dosáhl středoškolského vzdělání a neměl žádné vyživované děti, byl zaměstnán s příjmem ve výši 21 500 Kč, výdaje na splátky úvěru 3 500 Kč, výdaje na živobytí 1 500 Kč.

16. Z návrhu na uzavření smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný společnost dne 24. 2. 2020 požádal po půjčku ve výši 139 000 Kč se splátkou 3 080 Kč bez pojištění.

17. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný dne 19. 2. 2020 požádal o úvěr ve výši 139 000 Kč se splatností 96 měsíců. Žalovaný byl společností prověřován v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku databázi neplatných dokladů, v tzv. black listu a v externích úvěrových registrech, a to bez negativního záznamu. Žalovaný byl společností vyhodnocen s 97,67 % pravděpodobností splacení úvěru. Společnost počítala s příjmem žalovaného ve výši 21 500 Kč (zaměstnání), výdaje pak byly navýšeny oproti žádosti na částku 14 587 Kč (výdaje na splátky půjček 9 411 Kč, výdaje na bydlení 2 036 Kč, výdaje na živobytí 3 140 Kč, ostatní výdaje 0 Kč).

18. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy č. [hodnota] bylo zjištěno, že tímto společnost dne 26. 2. 2020 akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 139 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 21,90 %, RPSN 24,24 %. Celková finanční částka ve výši 295 495,94 Kč měla být uhrazena v 96 měsíčních splátkách po 3 080 Kč, vždy do 20. dne (první splátka dne 20. 3. 2020, poslední splátka dne 20. 2. 2028).

19. Z výpisu z úvěru za období od 12. 11. 2022 do 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že výše splátky úvěru činila 3 080 Kč, kdy tato byla splatná vždy do každého 25. dne v měsíci.

20. Z přehledu zůstatků a transakční historie za období od 26. 2. 2020 do 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument společnosti, kdy žalovanému byla dne 26. 2. 2020 na účet poskytnuta částka ve výši 139 000 Kč. Žalovaný úvěr zpočátku řádně hradil, avšak v 8/2023 se dostal s hrazením splátek do prodlení.

21. Z dopisu ze dne 13. 2. 2024 bylo zjištěno, že tímto společnost, na základě porušení smlouvy č. [hodnota] žalovaným, a to prodlením s řádným splácením poskytnutých finančních prostředků, prohlásila dluh za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu v celkové výši 152 461,29 Kč. Dle přehledu podacích čísel byl dopis žalovanému odeslán dne 13. 2. 2024.

22. Z výpisu z bankovního registru bylo zjištěno, že žalovaný měl tři existující splátkové kontrakty, dva splátkové kontrakty odmítnuty, jeden splátkový kontakt odvolán, devatenáct splátkových kontraktů ukončených z toho čtrnáct předčasně. Žalovaný tak měl celkem dvacet pět kontraktů u čtyř finančních institucí.

23. Z výpisu systému banky ze dne 26. 7. 2022 bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument společnosti, kdy žalovaný žádal o poskytnutí produktu konsolidace spotřebitelských úvěrů s požadovaným limitem 91 000 Kč, splátkou 1 687 Kč. Dále byly uvedeny osobní poměry žalovaného, kdy tento byl v době žádosti svobodný, bydlel u rodičů, dosáhl středoškolského vzdělání a neměl žádné vyživované děti, byl zaměstnán s příjmem ve výši 45 000 Kč, výdaje na bydlení (hypotéky) úvěru 3 080 Kč, výdaje na živobytí 500 Kč, rodinné a ostatní 0 Kč.

24. Z návrhu na zavření smlouvy o [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný společnost dne 26. 7. 2022 v rámci internetového bankovnictví požádal po půjčku ve výši 91 000 Kč se splátkou 1 824 Kč s pojištěním s tím, že 60 000 Kč bude použito ke splacení závazku u společnosti a 31 000 Kč ke splacení závazku u společnosti [právnická osoba].

25. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný dne 26. 7. 2022 požádal o úvěr ve výši 91 000 Kč se splatností 120 měsíců. Žalovaný byl společností prověřován v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku databázi neplatných dokladů, v tzv. black listu a v extrémních úvěrových registrech, a to bez negativního záznamu. Žalovaný byl vyhodnocen s 97,63 % pravděpodobností splacením úvěru. Společnost počítala s příjem žalovaného ve výši 45 000 Kč (renta), výdaje pak byly navýšeny oproti žádosti na částku 16 577 Kč (výdaje na splátky půjček 9 247 Kč, výdaje na bydlení 3080 Kč, výdaje na živobytí 4 250 Kč, ostatní výdaje 0 Kč).

26. Z výpisu z úvěru za období od 12. 11. 2022 do 31. 1. 2022 bylo zjištěno, že výše splátky úvěru (úvěrová smlouva č. [hodnota]) činila 1 687 Kč, kdy tato byla splatná vždy do každého 25. dne v měsíci.

27. Z přehledu zůstatků a transakční historie za období od 26. 7. 2022 do 30. 4. 2024 bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument společnosti, kdy žalovanému byla dne 26. 7. 2022 poskytnuta částka ve výši 91 000 Kč. Žalovaný úvěr zpočátku řádně hradil, avšak v 7/2023 se dostal do prodlení s hrazením splátek.

28. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy bylo zjištěno, že tímto společnost dne 26. 7. 2022 akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o [Anonymizováno] č. [hodnota] ve výši 91 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 18,8 %, RPSN 20,48 %. Celková finanční částka ve výši 202 082,44 Kč měla být uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 1 687 Kč, měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 137 Kč, první splátka dne 25. 8. 2022. Půjčka měla být použita ke splacení závazků žalovaného, a to u společnosti [právnická osoba]. ve výši 31 000 Kč (finanční prostředky použity ke splacení závazku 0 Kč, finanční prostředky odeslány na účet žalovaného 31 000 Kč) a u společnosti ve výši 60 000 Kč (finanční prostředky použity na splacení závazku 58 843,46 Kč, finanční prostředky odeslány na účet žalovaného 1 156,54 Kč).

29. Ze žádosti o předčasné splacení a ukončení úvěru bylo zjištěno, že tímto žalovaný žádal společnost [právnická osoba]. o okamžité předčasné splacení a ukončení úvěru, neboť částka ve výši 31 000 Kč byla poukázána na účet této společnosti.

30. Z potvrzení o uzavření úvěrového účtu bylo zjištěno, že tímto společnost sdělovala žalovanému, že jeho půjčka č. [hodnota] poskytnutá dne 11. 4. 2022 ve výši 60 000 Kč byla dne 26. 7. 2022 plně splacena a úvěrový účet je tak uzavřen.

31. Z všeobecných obchodních podmínek společnosti bylo zjištěno, že tyto upravují obecné podmínky veškerých smluvních závazků mezi společností a klientem, a to v souvislosti s bankovními službami. Dle ust. 2.1.

2. VOP bylo ujednání že smlouvy o bankovních službách mohou být uzavírány i v rámci internetu (internetového bankovnictví). Dle ust. 2.1.

4. VOP v případě uzavření smlouvy jinak, než písemně návrh na uzavření smlouvy podává klient formou žádosti o poskytnutí určité bankovní služby. Smlouva je pak uzavřena okamžikem, kdy společnost klientovi oznámí, že žádost schválila. Dle ust. 2.2.

3. VOP je společnost oprávněna od smlouvy odstoupit z důvodu porušení smlouvy např. dle ust. 17.2. písm. a) klient poruší své závazky ze smlouvy, písm. b) ocitne se v prodlení se splněním jakéhokoliv závazku vůči společnosti.

32. Z dopisu ze dne 13. 2. 2024 bylo zjištěno, že tímto společnost, na základě porušení smlouvy č. [hodnota] žalovaným, a to prodlením s řádným splácením poskytnutých finančních prostředků, prohlásila dluh za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu v celkové výši 100 458,78 Kč. Dle přehledu podacích čísel byl dopis žalovanému odeslán dne 13. 2. 2024.

33. Ze souhlasu s pořízením kopie dokladů totožnosti bylo zjištěno, že žalovaný udělil společnosti souhlas s pořízením kopie dokladu totožnosti.

34. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 26. 4. 2021 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.

35. Z dopisu ze dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že tímto společnost oznamovala žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou, a to ze smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota], kdy novým věřitelem se stává žalobkyně. Dle přehledu podacích čísel byl dopis žalovanému odeslán dne 14. 5. 2024.

36. Z dopisu ze dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že tímto společnost oznamovala žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou, a to ze smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota], kdy novým věřitelem se stává žalobkyně. Dle přehledu podacích čísel byl dopis žalovanému odeslán dne 14. 5. 2024.

37. Z dopisu ze dne 14. 5. 2024 bylo zjištěno, že tímto společnost oznamovala žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou, a to ze smlouvy o účtu č. [hodnota], kdy novým věřitelem se stává žalobkyně. Dle přehledu podacích čísel byl dopis žalovanému odeslán dne 14. 5. 2024.

38. Z Prohlášení o evidenci kontaktních údajů bylo zjištěno, že tímto společnost sdělovala žalobkyni, kontaktní údaje na žalovaného.

39. Z dopisu ze dne 9. 7. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 286 842,60 Kč s tím, že pokud tak do 24. 7. 2024 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 11. 7. 2024.

40. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost s žalovaným nejprve uzavřela dne 9. 10. 2017 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb na jejímž základě pro žalovaného zřídila a vedla bankovní účet č. ú. [č. účtu] (od 11/2022 č. ú. [č. účtu]). Žalovaný se zavázal mít na bankovním účtu dostatek disponibilních prostředků, jelikož žalovaný však tento závazek porušil a dne 26. 7. 2023 se poprvé dostal do nepovoleného debetu, který neprodleně neuhradil, ač jej k tomu společnost opakované vyzývala. Společnost proto žalovanému účtovala poplatky po splatnosti, úroky z prodlení po splatnosti a sankční úroky v celkové výši 2 476,94 Kč. Společnost následně od smlouvy dne 4. 3. 2024 odstoupila a bankovní účet ke dni 17. 3. 2024 uzavřela. Společnost dále s žalovaným uzavřela akceptací jeho návrhu dne 26. 2. 2020 smlouvu č. [hodnota] na jejímž základě poskytla žalovanému dne 26. 2. 2020 ve výši 139 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 21,90 %, RPSN 24,24 %. Celkovou finanční částku ve výši 295 495,94 Kč měl žalovaný uhradit v 96 měsíčních splátkách po 3 080 Kč, vždy do 25. dne v měsíci (první splátka dne 20. 3. 2020, poslední splátka dne 20. 2. 2028). Žalovaný zaplatil za dobu trvání smluvního vztahu jen 94 475,11 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný společností prověřován v bankovních a nebankovních registrech, a to bez negativního záznamu. Společnost počítala s příjem žalovaného ve výši 21 500 Kč (zaměstnání), výdaje pak byly navýšeny oproti žádosti na částku 14 587 Kč (výdaje na splátky půjček 9 411 Kč, výdaje na bydlení 2 036 Kč, výdaje na živobytí 3 140 Kč, ostatní výdaje 0 Kč). Tyto údaje si měla společnost ověřovat pomocí výpisů z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný se však od 8/2023 dostal s hrazením splátek do prodlení, a proto dne 13. 2. 2024 prohlásila společnost dluh žalovaného za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Společnost s žalovaným následně uzavřela akceptací jeho návrhu dne 26. 7. 2022 smlouvu č. [hodnota] na jejímž základě poskytla žalovanému dne 26. 2. 2020 ve výši 91 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 18,8 %, RPSN 20,48 %. Celková finanční částka ve výši 202 082,44 Kč měla být uhrazena v pravidelných měsíčních splátkách po 1 687 Kč, měsíční poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 137 Kč, první splátka dne 25. 8. 2022. Finanční prostředky byly použity ke splacení závazků žalovaného, a to u společnosti [právnická osoba]. ve výši 31 000 Kč a u společnosti ve výši 60 000 Kč, resp. 58 843,46 Kč bylo použito ke splacení závazku u společnosti a 32 156,54 Kč bylo žalovanému poskytnuto na jeho běžný účet. Žalovaný zaplatil za dobu trvání smluvního vztahu jen 20 064 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný společností prověřován v bankovních a nebankovních registrech, a to bez negativního záznamu. Společnost počítala s příjem žalovaného ve výši 45 000 Kč (renta), výdaje pak byly navýšeny oproti žádosti na částku 16 577 Kč (výdaje na splátky půjček 9 247 Kč, výdaje na bydlení 3080 Kč, výdaje na živobytí 4 250 Kč, ostatní výdaje 0 Kč). Tyto údaje si měla společnost ověřovat pomocí výpisů z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný se však od 7/2023 se dostal s hrazením splátek do prodlení, a proto dne 13. 2. 2024 prohlásila společnost dluh žalovaného za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k jeho uhrazení. Výše uvedené pohledávky pak byly dne 26. 4. 2021 postoupeny žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 14. 5. 2024.

41. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných než žalobkyní uváděných důvodů.

42. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

43. Podle § 2644 o. z. může majitel účtu s peněžními prostředky na účtu nakládat ujednaným způsobem.

44. Mezi společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb dle § 2662 a násl. o. z., jejíž součástí byly i produktové podmínky a ceník. Společnost svou povinnost ze smlouvy splnila a smlouvou stanovené služby poskytla. Žalovaný své povinnosti porušil, kdy se dostal do nepovoleného záporného zůstatku. Žalovaný dále porušil svou povinnost stanovenou produktovými podmínkami a neplatil za služby poskytované společností ceny podle ceníku. Žalovaný tak podstatně porušil své smluvní povinnost, a proto společnost od smlouvy odstoupila. Dluh žalovaného je tvořen – podle opravených žalobních tvrzení – přečerpáním ve výši 720 Kč a dále transakcemi v podobě poplatků (poplatek po splatnosti) a úroků z těchto poplatků v celkové výši 2 476,94 Kč. K tomu je však třeba uvést, že transakční historie k těmto záporným částkám (300, 220 a 200 Kč) vždy eviduje i kladný ekvivalent a není tudíž zřejmé, z jakého důvodu společnost v souhrnu i nadále evidovala záporný zůstatek a k tomu sankční položky.

45. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis) Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob). Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 I.ÚS 3512/11.

46. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedeným ustanovením o poplatku (poplatku po splatnosti) odkazem na produktové podmínky a ceník společnost porušila zásadu „rovnosti a poctivosti“ v oblasti spotřebitelské smlouvy a ujednání o smluvní pokutě tak nelze přiznat právní ochranu.

47. Na projednávaný případ je dále ohledně žalovaných smluv o „půjčce“ nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

48. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

49. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

50. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

51. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

52. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného společnost vycházela z relevantních vnitřních i vnějších zdrojů, kdy žalovaného prověřovala v bankovních i nebankovních registrech bez negativního výsledku. Společnost vycházela z příjmů žalovaného, které měly být ověřeny z výpisů z jeho bankovního účtu. V případě smlouvy o úvěru ze dne 26. 2. 2020 vycházela společnost z příjmu žalovaného ve výši 21 500 Kč, kdy dle výpisu ze systému banky měl být tento příjem ze zaměstnání. Z doložených výpisů z účtu bezprostředně předcházející poskytnutí finančních prostředků (11,12/2019,1,2/2020) však skutečnost, že by měl být žalovaný zaměstnán, a že by měl mít pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 21 500 Kč nevyplývá. Stejně tomu tak bylo i v případě smlouvy o úvěru ze dne 26. 7. 2022, kdy v tomto případě měla společnost vycházet z příjmu ve výši 45 000 Kč, kdy dle výpisu ze systému banky měl být tento příjem z renty. Ani tato skutečnost však z doložených výpisů z účtu nevyplývá (období 4,5,6,7,/2022). Z předložených výpisů z účtu žalovaného však vyplynula skutečnost, že v době žádosti o úvěr (smlouva o úvěru ze dne 26. 2. 2020) žalovaný pobíral nejprve dávky nemocenského pojištění a následně pak podporu v nezaměstnanosti, tedy v daném období neměl jistotu stálého a stabilního příjmu, který je k řádnému splácení dozajista potřeba. Již za této situace je zřejmé, že společnost měla podrobněji zkoumat schopnost žalovaného úvěr splatit, především co se týče jeho příjmu. Což však společnost s ohledem na výše uvedené neučinila. V případě druhé žádosti o úvěr (smlouva o úvěru ze dne 26. 7. 2022) pak měla být tvrzeným příjmem renta. Z doložených výpisů z účtu však žádná taková skutečnost nevyplývá a ani to, že by byl žalovaný někde zaměstnán. V posuzovaných výpisech z účtu jsou krom jiného účetní operace, která vypovídají o zájmu žalovaného v sázení (Sazka, Poker), kdy v takovém případě měla být společnost opět při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného obezřetná. Z žádných doložených důkazů však nevyplývá, že by společnost tuto skutečnost, jakkoliv zohledňovala. Nadto je třeba poukázat na fakt, že v období posuzovaných výpisů z účtu byly na účet žalovaného poukazovány finanční prostředky z jiných než společností poskytnutých úvěrů, a to jak plusové operace, kdy žalovaný finanční plnění obdržel, tak i mínusové, kdy naopak půjčky splácel. I když společnost v rámci výdajů počítala s částkou vyšší, než jaká byla uvedena v žádostech o úvěr má soud za to, že právě s ohledem na splácení ostatních půjček výdaje stanovené společností neodpovídaly reálným výdajům žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

53. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 139 000 (smlouva o úvěru ze dne 26.2.2020) a ve výši 91 000 Kč (smlouva o úvěru ze dne 26. 7. 2022). Tato plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 94 475,11 Kč (smlouva o úvěru ze dne 26.2.2020) a k vydání tak zbývá jen 44 524,89 Kč a dále že vydal 20 064 Kč (smlouva o úvěru ze dne 26. 7. 2022) a k vydání tak zbývá jen 70 936 Kč. Celkem k vydání částka 115 460,89 Kč (44 524,89 + 70 936). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 28. 1. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu doručena do datové schránky), následující den, tj. 29. 1. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 30. 1. 2025 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

54. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 115 460,89 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 30. 1. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

55. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 103 830,07 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 2 476,94 Kč od 18. 3. 2024 do 16. 6. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 2 476,94 Kč od 17. 6. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 35 618,11 Kč, úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 126 387,31 Kč od 14. 2. 2024 do 14. 5. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 126 387,31 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 18,8 % ročně z částky 87 833,71 Kč od 14. 2. 2024 do 14. 5. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 87 833,71 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 518,34 Kč, úroku z prodlení z částky 2 476,94 Kč od 18. 3. 2024 do 29. 1. 2025, úroku z prodlení z částky 127 385,31 Kč od 14. 2. 2024 do 29. 1. 2025, úroku z prodlení z částky 89 428,71 Kč od 14. 2. 2024 do 29. 1. 2025, úroku z prodlení z částky 103 830,07 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 115 460,89 Kč co do výše 2,75 % ročně od 30. 1. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o spotřebitelském úvěru, které však byly shledány neplatnými a dále, jak je uvedeno shora, ohledně „přečerpání“ byl nárok uplatněn v rozporu se zásadou poctivosti. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem III. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

56. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení