24 C 264/2020-61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Brožíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o: žaloba na náhradu imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Konstatuje se porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně [anonymizováno] [číslo].

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalovaném náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 45 000 Kč s příslušenstvím. Pro svůj nárok argumentoval tím, že řízení před [anonymizována dvě slova] úřadem [anonymizováno] věci soukromoprávního nároku bylo zahájeno podáním [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ navrhovatel“) dne [datum]. Žalovaný dne [datum] vydal příkaz čj. [anonymizováno] [číslo] DoL, jímž žalobci uložil povinnost uhradit navrhovateli částku 10 782,55 Kč s příslušenstvím. Dne [datum] byl příkaz doručen žalobci a dne [datum] proti němu podal odpor. Žalovaný, jakožto správní orgán I. stupně, vydal dne [datum] rozhodnutí, proti němuž podal žalobce dne [datum] rozklad. Předseda žalovavého dne [datum] rozklad žalobce zamítl, s tím, že napadané rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí o rozkladu bylo učiněno po čtyřech letech od podání rozkladu a více jak sedmi letech po zahájení správního řízení proti žalobci. Žalobce se dále nápravy domáhal správní žalobou u Městského soudu v Praze, když řízení o této žalobě bylo ukončeno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] o zastavení řízení o kasační stížnosti, a zároveň podal proti poslednímu rozhodnutí žalované žalobu podle části V. o.s.ř. Tímto zdlouhavým, nesystematickým a nehospodárným způsobem řízní byl vážně poškozen. Nedodržením lhůt byly způsobeny průtahy v řízení, ale také došlo ke způsobení majetkové škody z hlediska navýšení vymáhaných úroků z prodlení, které žalobce nezavinil. Průtahy v řízení jsou stresující a nejistota konečného rozhodnutí značně snižuje lidský komfort, kdy průtahy ovlivnili jeho rodinný život, neboť bylo nezbytné často v rámci správního řízení reagovat a strpět neuvěřitelně dlouhé lhůty v rozhodovací činnosti. Za utrpěnou újmu proto požaduje částku 45 000 Kč, tj. částku za dobu 4 let průtahů, které ze sedmi let trvajícího řízení o nároku ve zcela banální věci, pouvažuje za nezákonné. Délku řízení považuje za nepřiměřeně dlouhou, což samo o sobě znamená morální újmu, jež není třeba prokazovat. Dále uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno až v roce 2020 a není zde dána žádná souvislost, kdy některé pohledávky byly staženy, u jiných probíhají incidenční spory. Současně má za to, že rozhodnutí žalované je nicotné, kdy řízení vzniklo na základě nicotného rozhodnutí a nárok [anonymizováno] je neoprávněný.

2. Žalovaný uvedl, že žalobu uplatněný nárok neuznává. Žalobce tvrdí nemateriální újmu, kterou měl utrpět v souvislosti s celkovou délkou správního řízení s tím, že vznik újmy se presumuje a není nutno ji prokazovat. Žalovaný má za to, že uplatňovaný nárok je promlčen. Žalobce byl coby odpůrce účastníkem správního řízení. Předmětem řízení byl dluh žalobce u navrhovatele ([anonymizováno] [právnická osoba]) ve výši 10 782,55 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dne [datum], žalobce se o vedení řízení dozvěděl doručením příkazu dne [datum]. Po podání odporu, bylo rozhodnutí v prvním stupni vydáno dne [datum], rozklad byl podán dne [datum] a o rozkladu bylo rozhodnuto dne [datum]. Žalovaný existenci nesprávného úředního postupu spočívající v nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení nepopírá. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalovaného dne [datum], kdy žalobce v rámci předběžného projednání neshledal nárok oprávněný, avšak žalobci byla poskytnuta omluva. Dle žalovaného je nutné posoudit, zda zde existují důvody pro které má žalobce důvod cítit se poškozen Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že předmětný dluh představoval pouze 3% z dluhů přihlášených do insolvenčního řízení žalobce, kdy dle žalovavého taková částka nemůže představovat hodnotu, která by byla způsobilá přivodit tvrzenou újmu. Žalobce nevyužil žádných procesních prostředků, které mu právní řád k jeho obraně dává, jeho tvrzení o častém reagování se nezakládá na pravdě, kdy podal pouze odpor a rozklad a jednou nahlížel do spisu, žádné další podání ani úkony nečinil. V řízení se žalobce bránil pouze promlčením, uzavření smlouvy žalobce nerozporoval, kdy žalobce uzavřel smlouvu s [anonymizováno] jako podnikatel, kdy uvedl své IČO a služby využíval. Žalobce se snažil vyvolat dojem, že je spotřebitel. Žalobce tak nemohl pociťovat tvrzenou újmu ohledně výsledku řízení a byl si plně vědom svého dluhu. Žalobce měl také možnost podat reklamaci proti vyúčtování, což však neučinil. V případě, že podání reklamace pak nevznikají ani další úroky z prodlení. Žalovaný tak má za to, že s ohledem na předmět správního řízení a jeho možný význam pro žalobce, se žalobci vzhledem k jakékoliv možné újmě dostalo zcela adekvátního zadostiučinění formou osobní omluvy vedoucí ústředního správního úřadu. Pokud jde o námitku promlčení žalovaný uvedl, že sporné správní řízení bylo pravomocně skončeno [datum], a od tohoto data počala běžet promlčení lhůta tvrzeného nároku, kdy nárok byl uplatněn až dne [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční promlčení lhůty. Žalobce podal dne [datum] k Městskému soudu v Praze žalobu a následně i kasační stížnost, která byla vyřízena usnesením ze dne [datum]. Na běh promlčecí lhůty, resp. její stavení však nemá tato skutečnost vliv. Nárok na náhradu nemajetkové újmy byl u soudu podán dne [datum], kdy je pravdou, že řízení začalo běžet podáním ze dne [datum], avšak toto nesplňovalo náležitosti žaloby a takové jednání nelze považovat za řádné vykonání práva.

3. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Ze spisu žalovaného [anonymizováno] [číslo] má soud za prokázané, že dne [datum] podal navrhovatel [právnická osoba] [právnická osoba] návrh na rozhodnutí sporu o povinnosti k peněžitému plnění proti žalobci. Dne [datum] vydal žalovaný příkaz čj. [anonymizováno] [číslo] vyř. - [anonymizováno] co do zaplacení částky 10 782,55 Kč příslušenstvím. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že návrh byl podán dne [datum] Příkaz byl doručen do vlastních rukou žalobce dne [datum]. Proti příkazu podal žalobce dne [datum] odpor, ve kterém uvedl, že jednotlivé pohledávky jsou promlčené (příkaz [anonymizováno] ze dne [datum] včetně dodejky, odpor ze dne [datum]). Dne [datum] vydal žalovaný rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] vyř. - [anonymizováno], kterým bylo návrhu navrhovatele vyhověno. Dne [datum] nahlížel žalobce do správního spisu. Dne [datum] podal žalobce proti tomuto rozhodnutí rozklad (rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum], žádost o nahlížení do spisu ze dne [datum], protokol o nahlédnutí do spisu ze dne [datum], rozklad ze dne [datum]). Dne [datum] rozhodlo [anonymizováno], na základě rozkladu žalobce ze dne [datum], o tom, že rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum] čj. [anonymizováno] [číslo] vyř. – [anonymizováno], se potvrzuje. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že předmětný smluvní vztah byl sjednán mezi dvěma podnikateli a řídí se tak obchodním zákoníkem a to včetně institutu promlčení, kdy promlčecí doba činí 4 roky a uplatněný nárok tak není promlčen (rozhodní [anonymizováno] ze dne 6. 5. 2019 [číslo jednací]).

5. Dopisem ze dne [datum] sdělila předsedkyně [anonymizována dvě slova] žalobci, že obdržela dne [datum] žádost žalobce, kterým žalobce uplatňuje nárok na zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 72 000 Kč a současně mu sdělila, že v daném případě, lze konstatovat existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedodržení lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Dále sdělila, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění tří podmínek, kdy podmínka vzniku nemateriální újmy není splněna. Uvedla, že v daném případě se neuplatní judikatura vztahující se k soudním řízením, podle níž se presumuje vznik nemateriální újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení. Ve správním soudnictví může vznikat nemateriální újma v důsledku jednotlivých pochybení spočívající v překročení zákonné lhůty, nikoli však pro nepřiměřenou délku řízení. Tato nemateriální újma musí být však prokázána. V daném řízení však tvrzena nemateriální újma nevznikla. Závěrem uvedla, že v předmětném správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a došlo k nesprávnému úřednímu postupu, čímž bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v zákonné lhůtě, a proto se žalobci omlouvá (omluva ze dne [datum]).

6. Usnesením Městského soudu v Praze čj. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl zjištěn úpadek žalobce, kdy z návrhu na povolení oddlužení vyplývá, že skutečností osvědčující úpadek žalobce je mimo jiné i závazek ke spol. [anonymizována tři slova] ve výši 10 782,55 Kč. Společnost [anonymizována tři slova] shora uvedenou pohledávku přihlásila do insolvenčního řízení, kdy žalobce popřel pravost této pohledávky (Usnesením Městského soudu v Praze čj. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], návrh na povolení oddlužení, seznam přihlášených pohledávek, přehled stanoviska dlužníka ze dne [datum]).

7. Žalobce pečuje o svého otce, kdy je mu od [číslo] přiznán příspěvek na péči a současně mu jsou přiznány i další dávky státní sociální podpory (potvrzení ÚP ze dne [datum], rozhodnutí ÚP ze dne [datum], oznámení ÚP ze dne [datum], oznámení ÚP ze dne [datum]).

8. Nejprve se soud zabýval námitkou promlčení žalovaného a dospěl k závěru, že není důvodná.

9. Podle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem (dále jen„ cit. zák.“) platí, že nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Dle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

10. Podle § 14 odst. 1, 2 a 3 cit. zák. se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 648 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

12. Předpokladem nastoupení překážky běhu promlčení lhůty podle § 648 je nejen zahájení řízení o dotčeném právu, ale též řádné pokračování v zahájeném řízení. Ke splnění podmínky řádného pokračování v řízení postačuje, pokud věřitel pokračování řízení a jeho skončení rozhodnutím ve věci svým procesnímu úkony nebrání. Podáním návrhu trpícího vadami, jež znemožňují pokračování v řízení, přivodí stavení promlčecí doby ve smyslu § 648, budou-li vady navrhovatelem k výzvě soudu dodatečně odstraněny. Hmotněprávní účinky návrhu, včetně běhu promlčecí doby, se pak budou vázat již ke dni, kdy byl původní návrh podán soudu, nikoliv až kde dni odstranění vad, neboť se zde uplatňuje fikce, že žaloba byla bez vad již od počátku (NS 25 Cdo 1717/2006, NS 25 Cdo 4238/20147).

13. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalovaného v rámci předběžného projednání dle § 6 zákona 82/1998 Sb. dne [datum] a dne [datum] sdělil žalovaný žalobci, že jeho nárok neshledává důvodným (nesporá tvrzení účastníků). Po dobu předběžného projednání nároku u [anonymizováno] se promlčení lhůta staví dle § 35 zák. č. 92/1998 Sb., tj. v daném případě od podání dne [datum] do dne doručení odpovědi dne [datum]. Nejpozději ode dne následujícího po obdržení tohoto stanoviska pokračuje promlčecí lhůta, pokud tato v důsledku uplynutí šestiměsíční lhůty počala běžet již dříve. Žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] žalovaného ze dne [datum], kdy Městský soud v Praze tuto žalobu odmítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který řízení o kasační stížnosti svým usnesením 4 As 331/201-40 ze dne 11. 10. 2019 zastavil (rozhodnutí NSS 4 As 331/201-40 ze dne 11. 10. 2019). Současně byla podána žaloba podle části V. o.s.ř., o které není dosud rozhodnuto. Dle soudu řízený před [anonymizováno] a správní soudnictví tvoří jeden celek (srov. 30 Cdo 2747/2009). Promlčení lhůta v daném případě počala běžet až [datum] (právní moc rozhodnutí NSS o kasační stížnosti), lhůta 6 měsíců by pak skončila [datum], kdy tento poslední den uplatnil žalobce návrh u [anonymizováno], čímž došlo ke stavění lhůty. Lhůta počala znovu běžet po doručení informace, že návrhu žalobce nebylo vyhověno (sobota [datum]), kdy konec lhůty byl posunut na nejbližší pracovní den tj. 12. 10. [číslo], kdy byla podána žaloba. Lhůta k podání žaloby tak byla dle soudu zachována.

14. Dále se soud zabýval otázkou nároku žalobce na přiznání imateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem.

15. Žalovaný je ústředním správním orgánem zřízeným zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

16. Odpovědnost státu za daný nesprávný úřední postup je objektivní a žalovaný se jí nemůže zprostit.

17. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem (dále jen„ cit. zák.“), stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Jedná se sice o výčet demonstrativní, avšak zpravidla půjde o hlediska, jejichž zohlednění postačí pro náležité posouzení výše přiměřeného zadostiučinění. Evropský soud ve svých rozhodnutích k podobným okolnostem též přihlíží – zejména k faktoru významu řízení pro stěžovatele, chování stěžovatele či složitosti věci.

22. Zák. č. 82/1998 Sb. tedy zakládá odpovědnost státu za nemajetkovou újmu pouze tehdy, pokud dojde k současnému splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Přiměřené zadostiučinění se poskytuje za vzniklou újmu nemajetkové povahy, nikoli již v důsledku existence nesprávného úředního postupu, aby mohlo být poskytnuto zadostiučinění (v peněžité či jiné formě), ve smyslu § 31a odst. 1 zákona, je třeba, aby poškozený tvrdil a v případě procesní potřeby prokázal, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu nemajetková újma vznikla, a v čem spočívá (rozsudek NS ČR ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1076/2009). Nemajetková újma vzniklá v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě se presumuje, jako vyvratitelná domněnka, teprve, je-li vznik újmy zpochybněn, je nutno jej prokázat. Nemajetková újma je nutně různá u fyzické a právnické osoby, zatímco u fyzické osoby představuje především zásah do osobní integrity poškozeného, u právnické osoby může spočívat především v poškození dobrého jména obchodní společnosti, v nejistotě při rozhodování, v zásahu do řízení společnosti, konečně též, i když v menším stupni v úzkosti a potížích způsobených členům vedení společnosti (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek NS ČR ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1076/2009).

23. Podle § 71 odst. 1 a 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „spr. ř.“), je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat je nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

24. Ustanovení § 71 spr. ř. o lhůtách k vydání rozhodnutí se v souladu s § 1 odst. 2 spr. ř. použije, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.

25. Zvláštním zákonem je v tomto případě zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, který v § 129 odst. 1 stanoví, že Úřad (myšleno Český telekomunikační úřad) rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku. V době zahájení řízení před ČTÚ činila lhůta pro vydání rozhodnutí 4 měsíce, ve zvlášť složitých případech 6 měsíců.

26. Při posuzování nároku žalobce vyšel soud i ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a cit. zák. v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (dále jen„ Stanovisko“). NS ČR v tomto Stanovisku zdůraznil, že při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jakož i při úvaze o formě a výši zadostiučinění podle platné právní úpravy vyjádřené zejména v § 13 a 31a cit. zák. je nutno postupovat též v souladu s Listinou základních práv a svobod, s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K otázce přiměřenosti délky řízení se NS ČR ve Stanovisku vyjádřil tak, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba obecně přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Toto obecné pravidlo však neplatí za situace, kdy zákon soudu či jinému orgánu veřejné moci ukládá povinnost provést určitý úkon či vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě. V těchto případech dle NS ČR platí zásada speciality, a tudíž se neuplatní obecná úvaha o přiměřenosti celkové délky řízení. Také složitost případu je podle Stanoviska„ jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samu o sobě. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti)“.

27. Z provedeného dokazování a tvrzení účastníků má soud za jednoznačně prokázané, že v řízení, z něhož žalobce v tomto sporu nárok na přiznání nemajetkové újmy dovozuje, nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě a ze strany státu tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud uzavřel, že žalobci v souladu s § 31a odst. 1 cit zák. vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. K maximální zákonné délce předmětných řízení lze jednoznačně konstatovat, že délka řízení byla několikanásobně překročena.

28. Složitost případu je dle Nejvyššího soudu cílena především na soudní řízení nikoli na řízení před správním orgánem, nicméně v dané věci lze i z této úvahy vyjít, neboť správní řízení dle § 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb. je řízením sporným. Soud má za to že, že složitost předmětného řízení není v tomto případě dána a nelze ji tedy posoudit jako objektivní příčinu prodloužení řízení. V řízení nebyla nařizována ústní jednání, nebyly prováděny výslechy ani nebyly vypracovány znalecké posudky, nebylo rovněž nutno při rozhodování použít cizího práva.

29. Pokud jde o kritérium významu předmětu pro účastníky, jde o jedno z nejdůležitějších kritérií pro stanovení formy a případně výše odškodnění. Odškodnění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, které je tím větší, čím větší je význam pro poškozeného. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené délky nejistoty, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce došlo. Poskytované odškodnění tak nelze stanovit mechanickým vynásobením určité částky a počty roků, po které řízní trvalo (rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1313/2010)

30. Po právní stránce tedy posoudil soud věc dle ust. § 13 odst. 1 a 2, § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem, dále dle § 71, § 88 a § 90 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, a dle § 129 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, vycházel též ze závěrů Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, relevantní judikatury a dospěl k závěru, že řízení, z něhož žalobkyně své nároky na odškodnění nemajetkové újmy dovozuje, nebylo skončeno v zákonem stanovené lhůtě a došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž se morální újma poškozeného presumuje a je na místě (bylo) poškozenou za vznik této újmy odškodnit.

31. Současně je soud toho názoru, že na předmětné správní řízení lze vztáhnout aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen„ Úmluva“) a navazující judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž se čl. 6 odst. 1 Úmluvy v rozsahu garance práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. V daném řízení šlo o spor o právo, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku. V daném případě došlo k porušení odpovídajícího práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v daném případě se uplatní i vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, přičemž je nerozhodné, že na dané správní řízení nenavazoval soudní přezkum (srov. rozsudek Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020). Žalovaný vznik nemajetkové újmy žalobce nijak nevyvracel, jen nesprávně poukazoval na to, že se domněnka o vzniku újmy neuplatní, a dále poukazoval na snížený význam řízení pro žalobce, jemuž by měla odpovídat adekvátní forma satisfakce.

32. Soud se tedy zabýval otázkou, zda bylo žalobci jako poškozenému již v rámci předběžného projednání poskytnuto přiměřené zadostiučinění či nikoli, jaký význam mělo takto dlouho vedené řízení pro žalobkyni a jaké jí případně odškodnění náleží.

33. Žalobce se vůči žalované domáhal přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 45 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tímto zdlouhavým, nesystematickým a nehospodárným způsobem řízení byl vážně poškozen. Nedodržením lhůt došlo ke způsobení majetkové škody z hlediska navýšení vymáhaných úroků z prodlení, které žalobce nezavinil. Průtahy v řízení ovlivnili jeho rodinný život, neboť bylo nezbytné často v rámci správního řízení reagovat a strpět nevěřitelně dlouhé lhůty v rozhodovací činnosti. Žalobce důvody pro přiznání nemajetkové újmy vymezil zcela obecně, kdy soudu doložil doklady prokazující, že žalobci je od [číslo] přiznán příspěvek na péči o otce a současně mu jsou přiznány i jiné dávky státní sociální podpory, avšak tyto byly žalobci přiznány až v roce 2020.

34. Jak bylo výše uvedeno výše požadovaného zadostiučinění je závislá na významu předmětu řízení pro účastníka a jeho výši nelze stanovit pouhým vynásobení určité částky počtem roků, po které řízení trvalo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětem správního řízení byl žaloba [právnická osoba] ve výši 10 782,55 Kč, když tato částka se sestávala z neuhrazených poplatků za poskytnuté služby elektronických komunikací, a to na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2008, krou žalobce uzavíral jako podnikatel, kdy žalobce k identifikaci svoji osoby uvedl IČO. Žalobce se o řízení dozvěděl až dne 25. 2. 2015, kdy mu byl doručen příkaz [anonymizováno] ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] a až od tohoto dne může žalobce požadovat přiměřené zadostiučinění (rozsudek NS ČR 30 Cdo 4336/2010). Následně probíhalo řízení před správním orgánem I. stupně a dne 16. 9. 2015 byl rozklad žalobce postoupen správním orgánem II. stupně. Zde je dle soudu nutné zdůraznit, že sám žalobce byl po celou dobu správního řízení, vyjma podání odporu a rozkladu a nahlížení do spisu učiněného po výzvě žalovaného, nečinný. Žádné jiné úkony nebyly žalobcem v průběhu správního řízení učiněny, kdy i jediným argumentem žalobce ve správním řízení bylo promlčení pohledávky s odkazem na ochranu spotřebitele. Neplatnost smlouvy či nesprávnosti vyúčtování nebyla žalobcem v žádné fázi správního řízení nikdy namítána.

35. Dle soudu však význam předmětu správního řízení pro žalobce byl v podstatě nepatrný – jak uvedeno výše a není důvodu pro finanční odškodnění. Snížení významu řízení je dle soudu dám také tím, že žalobce po celou dobu řízení žádným způsobem žalovaného nevyzýval k nápravě průtahů a k vydání rozhodnutí. Žalobce sice nahlížel do spisu dne 2. 9. 2015, avšak ničeho dalšího nebylo ze strany žalobce činěno. Soud si je vědom toho, že nevyužití procesních práv účastníka, jenž mu je dán vnitrostátním právním řádem, nemůžou jít k jeho tíži z hlediska délky řízení, avšak dle soudu svědčí o významu řízení pro poškozeného.

36. Soud shledal v této konkrétní věci, že zcela přiměřené je zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce. V dopise ze dne 7. 10. 2020 žalovaný dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí došlo a stejně tak nebyla dodržena lhůta pro rozhodnutí o rozkladu, za což se žalovaný omluvil. Nicméně zároveň dospěl k závěru, že zde není dán vznik nemateriální újmy a nelze než uplatněný nárok odmítnout.

37. Jelikož žalovaný adekvátní zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva žalobce žalobci neposkytl a dle soudu nemajetková újmy, kterou žalobce utrpěl, bude dostatečně napravena samotným konstatováním porušením práva, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci procesně úspěšný a přísluší mu náhrada nákladů řízení ve výši 900 Kč paušálních náhrad v částce 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za žalobu, doplnění žaloby a účast u jednání dne 16. 2. 2022.

Poučení