24 C 279/2023-126

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 72 582,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 59 481,24 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 13 101,16 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 481,71 Kč za období od 28. 8. 2019 do 16. 12. 2019, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 72 060,40 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 060,40 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 662,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], dále též jako„ banka“) uzavřela se žalovanou dne 5. 10. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru, jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 80 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně, povinná měsíční splátka činila 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků a žalovaná byla povinna hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, které byly stanoveny ceníkem; úroky, poplatky a náklady banky byly splatné měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr dopisem ze dne 27. 8. 2019 zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 72 060,40 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 481,71 Kč, z dlužných poplatků ve výši 522 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě výzvy. Předmětná pohledávka byla bankou nejprve postoupena na [právnická osoba] a. s. a posléze z této společnosti na žalobkyni.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované bankou žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem v návrhu smlouvy, žádost žalované byla hodnocena v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 44 834 Kč, což banka ověřila prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měla žalovaná veden u banky. Rozhodné jsou tři měsíce před poskytnutím úvěru. Dne 13. 6. 2018 činil příjem žalované 30 520 Kč a 25 638 Kč, dne 12. 7. 2018 23 801 Kč a 25 438 Kč, dne 14. 8. 2018 21 139 Kč a 23 739 Kč a dne 13.9. 2018 18 329 Kč a 23 357 Kč. K další výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 21 835,94 Kč.

3. Žalované byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 7. 2021, č. j. 70 C 741/2020-28, ustanovena postupem dle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovnice [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátka, neboť její pobyt není znám.

4. Opatrovnice žalované se vyjádřila tak, že co se týče úvěruschopnosti žalované, tato nebyla zkoumána v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, když žalobkyně neprokazuje, že by zejména banka informaci o příjmech žalované prověřovala z objektivních zdrojů. Pokud žalobkyně poukazuje na nedílné součásti smlouvy o vydání kreditní karty, tyto neoznačuje či nepřikládá k návrhu a není zřejmé, zda se s nimi žalovaná seznámila. Smlouva o úvěru je tak neplatná, proto k ujednání o úrokových sazbách, poplatcích a nákladech banky nelze přihlížet. Čerpáním peněz prostřednictvím platební karty a nevrácením čerpaných částek došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, kterým je pouze částka skutečně poskytnutá žalované bankou, nikoliv však příslušenství této pohledávky. Pokud se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala okamžité splatnosti kreditní karty (listina ze dne 27. 8. 2019), jedná se o formu neobvyklou a nepřezkoumatelnou. Výši žalované částky nelze z ničeho dopočítat a dovodit, jistina tak není zřejmá. Úroky a jejich výše v návrhu nejsou nijak specifikovány. Z opatrnosti opatrovnice vznesla námitku promlčení nároku, neboť žalobkyně neuvádí a neprokazuje, kdy žalovaná přestala plnost svou povinnost splácet čerpaný úvěr a nelze proto určit počátek běhu promlčecí doby. Žalované by mělo být uloženo vydání žalobkyni toho, oč se obohatila, tedy rozdíl toho, co od žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, obdržela a toho, co žalovaná sama právní předchůdkyni žalobkyně plnila.

5. Žalobkyně se z nařízeného jednání na den 5. 12. 2023 omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez její přítomnosti, soud proto jednal v její nepřítomosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byl dne 5. 10. 2018 podepsán návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo] ve které byl sjednán závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované kreditní kartu s možností čerpání peněžních prostředků do úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala prostředky splácet ve výši minimální splátky 3,2 % celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč, spolu s poplatky v souladu s ceníkem, se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Ve čl. III. návrhu bylo ujednáno, že součástí smlouvy jsou mj. [ulice] podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky a Ceník právní předchůdkyně žalobkyně. Ke smlouvě je připojen protokol o převzetí kreditní karty/PINu (návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] [číslo]).

8. V čl. IX.6 Obchodních podmínek pro vydávání o používání kreditních karet byla sjednána obnova úvěrového limitu v případě úhrady jakékoli splátky dlužné částky. V čl. IX. byl upraven závazek žalované jednou měsíčně splácet dlužnou částku alespoň ve výši povinné minimální částky specifikované v čl. IX.

2. V čl. XVI byl upraven postup v případě porušení smlouvy - dle čl. XVI.1 k porušení smlouvy ze strany žalované dojde tehdy, poruší-li jakoukoliv svou dohodnutou povinnost včetně prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky či překročení celkového úvěrového limitu. Dle čl. XVI.2 v případě porušení smlouvy bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně mj. prohlásit veškeré pohledávky žalované za okamžitě splatné (Obchodní podmínky pro vydávání o používání kreditních karet).

9. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně) a ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaná v době uzavírání smlouvy deklarovala zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaná prohlásila, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělila právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaná dostala nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 44 834 Kč. Na základě těchto informací nebyly pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a banka dne 5. 10. 2018 úvěr schválila (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou dne 5. 10. 2018 v 16:59 hod. ve své interní databázi, přičemž výsledkem verifikace bylo, že dotaz neproběhl, neboť některý z registrů vrátil chybu. Žalovaná nebyla nalezena v Interním Blacklistu (sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, věc: CBL, ze dne 30. 5. 2023).

12. Žalobkyně předložila soudu mimořádný výpis z účtu [číslo] k doložení příjmů žalované. Dne 13. 6. 2018 byly na účet žalované připsány částky 30 520 Kč a 25 638 Kč od [anonymizována tři slova], dne 11. 7. 2018 a 12. 7. 2018 byly od shodné společnosti na účet připsány částky 23 801 Kč a 25 438 Kč, dne 25. 7. 2018, 27. 7. 2018 a 28. 7. 2018 žalovaná převedla na tento účet 2 000 Kč, 2 000 Kč a 3 000 Kč, dne 4. 8. 2018 a 14. 8. 2018 byly na účet žalované připsány částky 21 139 Kč a 23 739 Kč od [anonymizována tři slova], dne 21. 8. 2018 žalovaná převedla na tento účet 2 000 Kč, dne 13. 9. 2018 byly na účet žalované připsány částky 18 329 Kč a 23 357 Kč od [anonymizována tři slova] a dne 26. 9. 2018 částka 3 672 Kč od České správy sociálního zabezpečení. Z výpisu je rovněž zřejmé, že dne 2. 7. 2018 žalovaná čerpala jednorázový spotřebitelský úvěr v částce 150 000 Kč (mimořádný výpis z účtu [číslo]).

13. Dle souhrnného výpisu předloženého žalobkyní za období od 16. 10. 2018 do 21. 8. 2019 konečný zůstatek na účtu žalované činil - 79 064 Kč. Z účtu byly v roce 2018 v následujících datech odepsány jako platby u obchodníka či výběry hotovosti v českých korunách (případně jako bonus připsány) tyto částky: 5. 11. 1099, 5. 11. 84, 5. 11. 151, 6. 11. 119, 6. 11. 228, 7. 11. 287,5, 7. 11. 1000, 8. 11. 100,4, 8. 11. 1000, 8. 11. 500, 8. 11. 129,9, 9. 11. 197,7, 9. 11. 500, 8. 11. 303, 16. 11. 500, 16. 11. 623,02, 20. 11. 250 (bonus) – připsáno, 25.11 176, 26. 11. 256,2, 26. 11. 171, 28. 11. 457,2, 28. 11. 89, 29. 11. 340, 18. 12. 482, 18. 12. 174, 20. 12. 21 (bonus) – připsáno, 20. 12. 353, 21. 12. 310, 21. 12. 1000, 16. 10. 15 000, 18. 10. 222, 18. 10. 418,4, 18. 10. 170, 19. 10. 686,3, 20. 10. 451,4, 20. 10. 634,1, 20. 10. 1 310,8, 20. 10. 333, 20. 10. 107,6, 21. 10. 800, 21. 10. 6 889, 21. 10. 6 889, 21. 10. 83, 19. 10. 848, 22. 10. 633,1, 21. 10. 216, 20. 10. 170, 23. 10. 262,5, 23. 10. 198, 23. 10. 83, 24. 10. 162,56, 24. 10. 548,8, 25. 10. 83, 26. 10. 115,6, 26. 10. 134, 28. 10. 2 068,7, 27. 10. 229, 28. 10. 298, 28. 10. 200, 27. 10. 252, 27. 10. 83, 27. 10. 5 716, 26. 10. 276, 27. 10. 450, 29. 10. 898,84, 29. 10. 1 650, 29. 10. 3 000, 29. 10. 310, 27. 10. 275, 30. 10. 310, 29. 10. 200, 30. 10. 1 391,27, 31. 10. 322,8, 1. 11. 475, 1. 11. 85, 2. 11. 447, 2. 11. 388, 2. 11. 297, 2. 11. 2 566, 3. 11. 1 723,8, 3. 11. 150,45, 3. 11. 344,03, 2. 11. 699, 3. 11. 564, 4. 11. 5 000, 4. 11. 975,53, 3. 11. 619,5, 3. 11. 84, 3. 11. 600 a 20. 1. 2019 bylo jako bonus připsáno 16,63 Kč. Součet všech uvedených částek činí 81 317,18 Kč (pozn. součet proveden soudem). Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem 21 835,94 Kč (souhrnný výpis z účtu kreditní karty).

14. Dopisem ze dne 27. 8. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila závazky ze smlouvy z důvodu neplnění finančních závazků, a to ke dni 25. 8. 2019, a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky (Dopis o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 27. 8. 2019, včetně přehledu podacích čísel ze dne 10. 3. 2022).

15. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla postoupena na [právnická osoba] a. s., [IČO] na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, včetně příloh), ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo], ze dne 2. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo], ze dne 2. 1. 2020, včetně přílohy, položka 141). Žalované bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na [právnická osoba] a. s. na adresu [adresa žalované], Slovensko a na adresu [adresa] (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 1. 2020 (2 x) a přehledu podacích čísel ze dne 13. 1. 2020). Pohledávka byla následně postoupena ze [právnická osoba] a. s. na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 7. 1. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2020, včetně přílohy, položka 141). Rovněž oznámení o postoupení pohledávky ze [právnická osoba] a. s. na žalobkyni bylo žalované zasláno na adresu [adresa žalované], Slovensko a na adresu [adresa] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2020 (2 x) a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z I- [právnická osoba] na žalobkyni).

16. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou, a to na adresu [adresa žalované], Slovensko a na adresu [adresa] (předžalobní výzvy ze dne 14. 2. 2020, včetně seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 14. 2. 2020).

17. Z ostatních důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

18. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

19. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

20. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o vydání kreditní karty [příjmení] [příjmení] ze dne 5. 10. 2018 prostřednictvím úvěrového rámce až do výše 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala prostředky splácet ve výši minimální splátky 3,2 % celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč, s poplatky v souladu s ceníkem a se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná svým povinnostem vyplývající z předmětné smlouvy nedostál, proto právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 25. 8. 2019 zesplatnila. Pohledávka byla nejprve postoupena na [právnická osoba] a. s. a posléze na žalobkyni. K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalované, dle kterého vycházela z příjmů tvrzených žalovanou, průměrných příjmů na jejím běžném účtu ve výši 44 834 Kč a záznamu o negativním výsledku v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně. Dle předložené lustrace žalované učiněné bankou (CBL) dne 5. 10. 2018 však výsledkem verifikace bylo, že dotaz neproběhl, neboť některý z registrů vrátil chybu. K prověřování úvěruschopnosti žalované banka nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované. Po dobu trvání smluvního vztahu z účtu kreditní karty byla odepsána jako platby u obchodníka či výběry hotovosti v českých korunách (případně připsána bankou jako bonus) částka celkem 81 317,18 Kč. Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem 21 835,94 Kč.

21. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

22. Žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. S ohledem na to, že Úmluva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, danou problematiku neupravuje, na věc dopadá v souladu se závěry rozhodnutí SDEU ve věci C -327/10, Hypoteční banka a. s. proti Udovi Mikovi Lindnerovi nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 17 a 18 odst. 2 tohoto nařízení, neboť z obsahu spisu se podává, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště na území České republiky (sdělení Ředitelství služby cizinecké policie na č. l. 15 spisu, transakce na území České republiky dle žalobkyní předloženého mimořádného výpisu z účtu [číslo]), ze shodných listin vyplývá, že zde měla rovněž poslední známé bydliště a nebylo zjištěno, že by žalovaná skutečně bydlela mimo území EU. Pravomoc českých soudů je tedy dána.

23. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. 17 všeobecných obchodních podmínek.

24. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

25. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

26. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

32. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

34. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

38. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

39. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo], v němž je uvedeno, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

40. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

41. Žalobkyně doplnila své tvrzení i důkazy ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované ve svém podání ze dne 7. 6. 2023. Tvrzení, která žalobkyně uvedla, jsou však velice obecná a nelze z nich seznat, jaká konkrétní zjištění právní předchůdkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr učinila. V tomto doplnění žalobkyně tedy absentují tvrzení, jakým způsobem právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jaké byly jeho příjmy a výdaje a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Banka se při ověřování úvěruschopnosti zaměřila pouze na příjmy žalované, nezjišťovala a neověřovala však žádným způsobem výdaje žalované při uzavírání smlouvy. Žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalované – a to rovněž s přihlédnutím k uvedené výši příjmů. Není přitom rozhodné, že tyto příjmy žalované skutečně přesahovaly 40 000 Kč měsíčně za situace, kdy nebylo bankou zohledněno, zda výdaje žalované jsou nižší či vyšší než její příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru. Soud pak poukazuje i na to, že žalovaná patrně nebyla lustrována v úvěrových registrech, jak banka uvádí v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, neboť dle výpisu CBL (Consolidated Balcklist) banky dotaz neproběhl (viz odst. 11 tohoto rozsudku).

42. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 5. 12. 2023 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24. 3. 2010) a soud tak rozhodoval na základě důkazů v průběhu řízení, přičemž řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo prokázáno. Pakliže žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení, nemohla ani posouzení úvěruschopnosti žalované prokázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 115/2012 civ.).

43. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace„ porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že„ na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

44. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o vydání kreditní karty DE luxe Č. [číslo] ze dne 5. 10. 2018 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalované) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaná povinna žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (81 317,18 Kč; srov. odst. 13 tohoto rozsudku; soud přitom uvádí, že se jedná o součet plateb u obchodníka, výběrů hotovosti, ale i bonusů poskytnutých bankou na základě neplatné smlouvy), a částkou, kterou žalovaná právní předchůdkyni na poskytnutý úvěr uhradila (21 835,94 Kč). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaná žalobkyni povinna vydat, tedy činí 59 481,24 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

45. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 59 481,24 Kč soud uložil žalované zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované. Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní a soudu neposkytla žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyla objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalované je zcela přiměřená možnostem žalované.

46. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 662,27 Kč, přičemž tato částka představuje 63,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,95 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,05 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 904 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 582,40 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 010 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 14. 2. 2020, z částky 4 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 3. 2020 a z částky 4 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odvolání ve znění opravy ze dne 22. 3. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 31. 1. 2023 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 270 Kč ve výši 3 206,70 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 7. 6. 2023 a ze dne 18. 10. 2023, když k těmto nebyla soudem vyzývána a skutečnosti v nich tvrzené a doložené již měly být součástí žaloby.

48. O lhůtě k plnění výroku III. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalované splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení