24 C 284/2019-197

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci žalobkyně: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] žalobkyně: ; b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. a) Vlastnické právo žalobkyně [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo], bytem [adresa žalobkyně] [číslo] a žalobkyně [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo], bytem [adresa žalobkyně] [číslo] a žalované [celé jméno žalované], RČ [číslo], bytem [adresa žalované] [číslo] k nemovitostem, pozemku parcele [číslo] o výměře 619 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa žalobkyně], rod. dům a k pozemkům parcele [číslo] o výměře 107 m2 – trvalý travní porost, parcele [číslo] o výměře 100 m2 – ostatní plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Měnín, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov, a b) vlastnické právo žalobkyně [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo], bytem [adresa žalobkyně] [číslo] a žalobkyně [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo], bytem [adresa žalobkyně] [číslo] a žalované [celé jméno žalované], RČ [číslo], bytem [adresa žalované] [číslo] k nemovitosti, pozemku parcele [číslo] o výměře 1060 m2 – zahrada, zapsané na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Měnín, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – venkov, se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej nemovitostí a) pozemků: parcely [číslo] o výměře 619 m2 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa žalobkyně], rod. dům, parcely [číslo] o výměře 107 m2 – trvalý travní porost, parcely [číslo] o výměře 100 m2 – ostatní plocha a parcely [číslo] o výměře 1060 m2 – zahrada, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Měnín, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno - venkov, s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky těmito podíly: žalobkyni [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo] v rozsahu id. [číslo], žalobkyni [příjmení]) [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo] v rozsahu id. [číslo] a žalované [celé jméno žalované], RČ [číslo] v rozsahu [číslo], b) pozemku parcely [číslo] o výměře 1060 m2 - zahrada, zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Měnín, okres [okres], u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – venkov, s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi žalobkyni [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo] v podílu id. [číslo], žalobkyni [příjmení]) Bc. [celé jméno žalobkyně], RČ [číslo] v podílu id. [číslo] a žalovanou [celé jméno žalované], RČ [číslo] v podílu id. [číslo].

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [příjmení]) a žalobkyni [příjmení]) na náhradě nákladů řízení částku 314 124,64 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na náhradě nákladů státu částku specifikovanou v písemném vyhotovení rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na náhradě nákladů státu částku 16 131 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 6. 11. 2019 se žalobkyně domáhaly zrušení spoluvlastnictví žalobkyň a žalované k nemovitým věcem označeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedly, že účastnice řízení jsou podílovými spoluvlastníky, žalobkyně [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], v rozsahu id. [číslo], žalobkyně [příjmení]) [celé jméno žalobkyně], v rozsahu id. [číslo] a žalovaná [celé jméno žalované], v rozsahu id. [číslo] na nemovitostech: pozemku [parcelní číslo] zastavěna plocha a nádvoří, o výměře 619 m2, jehož součástí je stavba, [obec], [adresa], rodinný dům, pozemku [parcelní číslo] trvalý travní porost, o výměře 107 m2, a pozemku [parcelní číslo], ostatní plocha, o výměře 100 m2, vedených na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], obec Měnín a dále podílovými spoluvlastníky, žalobkyně [příjmení]) v rozsahu id. [číslo], žalobkyně [příjmení]) v rozsahu id. [číslo], a žalovaná v rozsahu id. [číslo] na nemovitosti, pozemku [parcelní číslo], zahrada o výměře [číslo] m3, vedené na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov.

2. Žalobkyně se staly spoluvlastníky nemovitých věcí na základě dědického řízení v roce 2000. Tvrdily, že mezi účastnicemi dochází od počátku společného vlastnictví k vážným neshodám v důsledku toho, že žalovaná dlouhodobě zamezovala oběma žalobkyním ve vstupu do předmětných nemovitostí, čímž je omezuje v jejich vlastnickém právu, ač ji opakovaně žádaly o umožnění přístupu. Žalobkyně nemovitosti nemohou udržovat, přestože je rodinný dům [adresa] od roku 2000 neobydlen a chátrá. Měly k dispozici pouze klíče od stodoly, kde měla žalobkyně [příjmení]) uskladněny věci, žalovaná však zabránila možnému vstupu výměnou zámku, a to bez jakéhokoliv předchozího upozornění. V reakci na vzniklou situaci žalobkyně [příjmení]) 8. 11. 2018 na doporučení Policie České republiky a za přítomnosti svědků nechala vyměnit zámek od stodoly za nový, klíče předala žalované. Tvrdí, že rozdělení nemovitostí není podle § 1147 občanského zákoníku dobře možné, a že by se při nehospodárném rozdělení podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku výrazně snížila hodnota nemovitostí jako celku. Žalobkyně opakovaně navrhovaly prodej předmětných nemovitostí či úplatný převod svých podílů na nemovitostech na žalovanou, a ač se tuto situaci snaží řešit od roku 2017, nebyly úspěšné. Žalovaná byla písemně 27. 9. 2018 vyzvána k jednání o možnostech výše uvedených, kdy sdělila, že výplatu podílů žalobkyň provede ve výši stanovené soudním znalcem. Byť byla žalovaná dále vyzvána ke sdělení jména soudního znalce pro určení hodnoty nemovitostí a opětovně dotázána, zda preferuje úplatný převod podílů či jinou formou zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na tuto výzvu již nereagovala.

3. Žalovaná prezentovala v průběhu řízení zájem o přikázání id. podílů žalobkyň na nemovitostech po zrušení spoluvlastnictví do svého výlučného vlastnictví s tím, že po zjištění ceny znaleckým posudkem žalobkyně hodlá vyplatit. Popírá, že by žalobkyním zamezovala v přístupu do domu [adresa], v tomto rodinném domě bydlela její sestra [jméno] [celé jméno žalobkyně]. K výměně zámku od stodoly tvrdí, že byl vyměněn, jelikož již nebyl funkční, ze stejného důvodu byla nucena vyměnit i zámek u vstupních dveří do domu. Opakovaně sdělila žalobkyním, že o odkup jejich podílů má zájem, neměla však dostatek finančních prostředků, proto konečné řešení směřovala k červenci 2020, kdy obdrží finanční prostředky z penzijního připojištění. Zmínila taktéž své zdravotní problémy.

4. Právní zástupce žalované, který žalované v průběhu řízení vypověděl plnou moc, soudu sdělil, že spolupráce s žalovanou je velmi obtížná. S ohledem na její zhoršující se zdravotní stav zcela vyloučil, že by nemovité věci převzala do svého vlastnictví, neboť není schopna sporný spoluvlastnický podíl s ohledem na své majetkové a finanční poměry vyplatit, a poskytnutí úvěru s ohledem na její věk je zcela vyloučeno. Původně zamýšlený postup žalované označil za zcela nereálný. O odkup spoluvlastnických podílů projevil nicméně zájem syn žalované, který vstoupil do jednání s bankovními ústavy s cílem zajistit úvěr k úhradě kupní ceny, dohodu však za pro něj akceptovatelných podmínek neuzavřel.

5. Vlastnické právo žalobkyň a žalované k nemovitostem, včetně výše id. podílů, a nabývacích titulů, soud ověřil z [list vlastnictví] a z [list vlastnictví] vedených pro obec a katastrální území Měnín u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, polohu nemovitých věcí pak z kopie katastrální mapy s pozemky v katastrálním území Měnín, která byla rovněž součástí vypracovaného znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce].

6. Opakující se konflikty mezi spoluvlastníky, včetně výzvy adresované žalované týkající se umožnění přístupu do rodinného domu, i do stodoly, jakož i odmítavý postoj žalované k návrhům žalobkyň, má soud za prokázané z přípisů ze dne 27. 9. 2018, ze dne 17. 10. 2018 a ze dne 8. 11. 2018, snahu o vyřešení věci smírnou cestou i z před žalobní výzvy ze dne 26. 9. 2019.

7. Ke stanovení obvyklé ceny soud zadal ve věci zpracování znaleckého posudku, který byl vypracován [celé jméno znalce] pod [číslo] 2020. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, se specializací pro odhady nemovitostí a pro základní obor stavebnictví, odvětví stavby obytné a průmyslové, ze dne 7. 10. 2020, soud zjistil výši obvyklé ceny souboru nemovitostí, a to pozemku [parcelní číslo], o výměře 619 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, rodinný dům [adresa], dále pozemku [parcelní číslo], o výměře 1060 m2, zahrada, [parcelní číslo] o výměře 107 m2, trvalý travní porost, [parcelní číslo] o výměře 100 m2, ostatní plocha, včetně příslušenství, zapsaných na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro katastrální území Měnín, obec Měnín, okres [okres], která v době zpracování znaleckého posudku (7. 10. 2020) činila 4 000 000 Kč.

8. Znalec specifikoval nemovité věci, konstatoval, že rodinný dům [adresa] je postaven na pozemku [parcelní číslo], jedná se o samostatně stojící rodinný dům postavený jako řadový vnitřní, s částečným podsklepením a šikmou sedlovou střechou. V rodinném domě je jeden bytový prostor o velikosti 4+1, vstup do domu je z pozemku [parcelní číslo] do úrovně prvního nadzemního podlaží. [příjmení] část rodinného domu je obytná, pravou část rodinného domu tvoří průjezd domem a mlat. Pozemek p. [číslo] je zčásti zastavěný rodinným domem, další část pozemku je zastavěna dvorními hospodářskými budovami, zbývající plochy jsou užívány jako dvůr. Pozemek p. [číslo] tvoří předzahrádku před rodinným domem [adresa], pozemky p. [číslo] p. [číslo] navazují na pozemek p. [číslo] jsou užívány jako zahrada Stavba byla postavena v roce 1930, stavebně technický stav rodinného domu znalec hodnotil jako nevyhovující, rodinný dům je cca 18 let neobydlen, nebyla prováděna žádná, ani minimální údržba. Popsal stavební závady, praskliny ve zdivu, zatékání, nefunkční topení, taktéž specifikoval vedlejší stavby, venkovní úpravy. Při stanovení obvyklé ceny použil komparativní metodu, uvedl, že cena zjištěná vychází z porovnání předmětu ocenění se stejnými či obdobnými nemovitostmi v lokalitě a z ceny sjednané při prodeji v letech 2019 2020, znalcem byly použity cenové údaje katastru nemovitostí. Posudek obsahoval přílohy znalcem specifikované, včetně kopie katastrální mapy, fotodokumentace, mapy obce s polohou nemovitých věcí, [list vlastnictví] a [číslo] pro obec a katastrální území Měnín, taktéž doložku dle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. Pro cenové porovnání měl znalec k dispozici dostatek srovnatelných nemovitostí v místě a čase ocenění, kdy jednotkové cenové rozpětí činilo 28 210 Kč/m2 - 32 584 Kč/m2. Po použití specifikovaných koeficientů, které odstranily odlišnosti mezi nemovitostmi, činilo dle znalce cenové rozpětí 29 324 - 32 335 Kč/m2. Po zvážení specifikovaných kladů, obce v blízkosti města Brna, parkování na pozemku před rodinným domem, dobrou dostupností s velkým pozemkem, jakož i záporů, zejména špatného stavebnětechnického stavu prvků krátkodobé životnosti, a vzhledem k celkovému vývoji v tomto segmentu realitního trhu rodinných domů pro bydlení v obci [obec], znalec uvedl srovnávací hodnotu ve výši 30 600 Kč/m2. Věcnou hodnotu nemovitých věcí stanovil ve výši 5 160 000 Kč, obvyklou cenu nemovitých věcí ve výši 4 000 000 Kč.

9. Usnesením podepsaného soudu z 30. 11. 2020, č. j. 24 C 284/2019-77 soud znalci přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 8 120 Kč.

10. Žalovaná vznesla námitky ke znalcem stanovené výši obvyklé ceny souboru nemovitostí, k možnosti mimosoudního vyřízení věci či smírnému vyřešení věci se nevyjádřila. Doplnila, že nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení podílů žalobkyň, byť má o nemovitosti zájem.

11. V reakci na toto konstatování žalobkyně navrhly nařízení prodeje nemovitých věcí a rozdělení výtěžku dle podílů. Zároveň poté žádaly o vypracování dodatku ke znaleckému posudku v důsledku významných změn tržních cen v oblasti nemovitostí, která od vyhotovení posudku na trhu s nemovitostmi nastala 12. Znalec byl vyslechnut soudem u jednání za přítomnosti žalované. Uvedl, že v rámci komparativní metody akcentoval veškeré odlišnosti mezi rodinným domem, který byl předmětem znaleckého zkoumání a nemovitostmi v posudku uvedenými, s použitím koeficientů. Reagoval na veškeré námitky strany žalované, zároveň uvedl, že v okamžiku jeho výslechu, to je 24. 11. 2021, může cena obvyklá nemovitých věcí činit cca 5 000 000 Kč, a to s ohledem na neustálý nárůst cen nemovitostí. Vysvětlil, z jakého důvodu to, že nemovitost není obydlená, nemá výrazný vliv na obvyklou cenu s tím, že, zásadní vliv má poloha nemovitosti a pozitiva a negativa ve znaleckém posudku uvedená.

13. Z následně znalcem vypracovaného znaleckého posudku [číslo] 2022, ze dne 13. 6. 2022, resp. z dodatku ke znaleckému posudku [číslo] 2020, soud zjistil výši obvyklé ceny souboru nemovitých věcí k datu vypracování tohoto posudku ve výši 5 750 000 Kč. Znalec stanovil věcnou hodnotu pozemků ve funkčním celku se stavbou rodinného domu, která dle znalce činila 6 308 000 Kč. Celkovou srovnávací hodnotu nemovitých věci stanovil znalec ve výši 5 759 000 Kč, specifikoval koeficienty při výpočtu použité, a to koeficient polohy, velikosti, pozemku, technického stavu, vybavení, zdrojů s informacemi o ceně. Taktéž uvedl, že pro cenové porovnání měl k dispozici dostatek srovnatelných nemovitostí v místě a čase ocenění, vybral údaje obdobných nemovitostí v lokalitě převedených v letech 2021 - 2022. Rozpětí porovnávaných jednotkových cen stanovil v rozmezí od 41 520 Kč/m2 do 47 607 Kč/m2, po úpravách koeficienty, odstraňujícími odlišnosti mezi nemovitostmi, v rozmezí od 41 105 Kč/m2 do 45 799 Kč/m2. Po zvážení kladů a záporů nemovitých věcí s ohledem na vývoj realitního trhu odhadl srovnávací hodnotu v hranicích intervalu realizovaných jednotkových upravených cen, poblíž mediánu, a to ve výši 44 000 Kč/m2.

14. Ke zpracovanému dodatku ke znaleckému posudku byl znalec rovněž vyslechnut při jednání 7. 11. 2022, kdy setrval na svých závěrech. Potvrdil provedení standardního odhadu obvyklé ceny porovnáním s realizovanými obdobnými nemovitostmi, rodinnými domy v okolí, v okolních vesnicích a obcích. Sdělil taktéž, že reálné rozdělení nemovitých věcí není možné, když dům obsahuje toliko 1 bytový prostor, který není nijak rozdělen, a pozemky jsou ve funkčním celku se stavbou rodinného domu. Uvedl rovněž, že i kdyby bylo rozdělení věci po technické stránce možné, vyžadovalo by značné stavební náklady, značné finanční prostředky, možnost reálného dělení však vyloučil. Znalec přesvědčivě obhájil před soudem závěry posudku, zodpověděl dotazy soudem i účastníky kladené, zcela vyčerpal zadání soudu.

15. Neúčast žalované u jednání, při němž došlo k dalšímu výslechu znalce (poté, co právní zástupce žalované vypověděl plnou moc k jejímu zastupování), omluvil syn žalované [jméno] [příjmení], o odročení jednání však nepožádal. Soud věc proto projednal v nepřítomnosti žalované, vyslechl znalce k závěrům dodatku znaleckého posudku. Vzhledem k nepřítomnosti žalované soud nicméně nemohl přistoupit k poučení žalované dle § 118a o. s. ř.

16. Z provedeného dokazování tak soud vzal za prokázané, že účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi předmětných nemovitostí, žalobkyně [příjmení]) v podílu id. [číslo], žalobkyně [příjmení]) v podílu id. [číslo] a žalovaná v podílu id. [číslo] u nemovitostí: pozemku [parcelní číslo], zastavěná o výměře 619 m – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa žalobkyně], rodinný dům a dále pozemku [parcelní číslo] o výměře 107 m – trvalý travní porost a [parcelní číslo] o výměře 100 m, ostatní plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Měnín, a dále spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m, zahrady, zapsané na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Měnín, žalobkyně [příjmení]) v podílu id. [číslo], žalobkyně [příjmení]) v podílu id. [číslo] a žalovaná v podílu id. [číslo], žalovaná je většinovým vlastníkem předmětných nemovitostí. Mezi účastnicemi docházelo ke konfliktům, při nichž žalovaná žalobkyním neumožnila vstup do obytné části domu, zamezila jejich přístupu do stodoly, připustila realizovanou výměnu klíčů od vstupních zámků, které žalobkyním nepředala, žalobkyně žádala o výstavbu dělící zdi mezi průjezdem a mlatem, o odstranění vysázených ovocných stromů. Žalobkyně z důvodů uvedených nadále nehodlají setrvat ve spoluvlastnickém vztahu s žalovanou, žalovaná o vyřešení přetrvávajícího konfliktního stavu od roku 2018 nejeví skutečný zájem, byť sama deklarovala zájem získat id. podíly žalobkyň na předmětných nemovitostech po zrušení spoluvlastnictví do svého výlučného vlastnictví, nedisponuje však finančními prostředky k výplatě podílu žalobkyň a není zde ani reálná možnost získání těchto finančních prostředků v dohledné době, je nesolventní. Rodinný dům, je neobydlen po dobu 20 let, chátrá, je ve špatném stavebně technickém stavu, jelikož nebyla prováděna dlouhodobě ani minimální údržba, dle znalce bude vyžadovat značné náklady na rekonstrukci. Znalec ve znaleckém posudku a jeho dodatku stanovil obvyklou cenu předmětný nemovitých věcí, pozemků ve funkčním celku s rodinným domem, v hodnotě ke dni zpracování posudku, k 13. 6. 2022 ve výši 5 750 000 Kč, vyloučil možnost reálného rozdělení nemovitých věcí. Žalobkyně s přikázáním věci do svého vlastnictví nesouhlasí, reálné dělení nebylo v průběhu řízení navrženo žádným ze spoluvlastníků.

17. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

18. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví.

19. Podle § 1142 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

20. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

21. Podle § 1144 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

22. Podle § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; a v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Z citovaných ustanovení vyplývá, že spoluvlastníky nelze zásadně nutit, aby proti své vůli ve spoluvlastnickém vztahu setrvávali, žalobkyně tak nemusí tvrdit ani prokazovat důvody, pro něž není další zachování spoluvlastnického vztahu opodstatněno. Samotná okolnost, že účastnice vedou spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je již důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální. V posuzované věci soud s ohledem na snahu žalobkyň, prokazatelnou od roku 2018, zrušit a vypořádat spoluvlastnictví, a zejména dát žalované prostor pro mimosoudní vyřízení věci, dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.

24. Dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud není vázán návrhy účastníků, při volbě konkrétního způsobu vypořádání je omezen závazným pořadím jednotlivých způsobů vypořádání, tedy zákonnou posloupností. Podle stávající právní úpravy je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, či usnesení NS ČR ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015).

25. Z § 1147 a contrario se podává, že podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení„ dobře možné“. Tato podmínka však není naplněna pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení, přičemž existující judikatura se opakovaně zabývala především funkční stránkou rozdělení společné věci.

26. Podle ustálené soudní praxe v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se rozdělením společné věci rozumí reálné rozdělení jedné určité, zpravidla nemovité věci v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Reálným rozdělením není, jestliže se více samostatných věcí rozdělí bez dalšího mezi účastníky (srov. např. NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2631/2005, SR 8/2006 s. 306, dále např. NS ČR 22 Cdo 1450/2015, Rc 5/2016), kdy předmětem řízení je vypořádání podílového spoluvlastnictví k více nemovitostem, které mohou být samostatným předmětem právních vztahů. Může se jednat o jednotlivé nemovitosti, které by samy o sobě dělitelné byly, ale v celkovém kontextu možnost dělení oslabuje prostorová či funkční souvislost.

27. Protože se ve věci nyní posuzované jedná o pozemky ve funkčním celku se stavbou rodinného domu, jelikož pozemek p. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], tvoří s přilehlými pozemky [parcelní číslo] [parcelní číslo] a p. [číslo] ucelený soubor nemovitostí, není„ dobře možné“ rozhodnout o reálném rozdělení předmětných nemovitostí, jelikož užívání přilehlých pozemků bez užívání rodinného domu postrádá smyslu.

28. Jedná-li se o podstatné snížení hodnoty věci, pak toto sousloví není zákonem definováno, jde o právní normu s relativně neurčitou hypotézou. Judikatura proto nastavila referenční kritérium, dle něhož o takové snížení nepůjde, bude-li menší než 15 %. Jde o to, aby se spoluvlastníkům dostalo při vypořádání spoluvlastnictví majetku, který bude pokud možno odpovídat jejich podílům na ceně věci. Pokud by hodnota původní věci klesla pod 85 % ceny před rozdělením, a v důsledku toho by hodnota nově vzniklé věci byla nižší než peněžní ekvivalent, kterého by se spoluvlastníku dostalo jako náhrady za to, že pozbývá konkrétní podíl na věci, pak takové rozdělení sice možné je, ovšem není„ dobře možné“ ve smyslu § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud tudíž musí dbát o to, aby dělení bylo i z hospodářského hlediska účelné.

29. Ve věci posuzované soud vzal do úvahy i vzájemné vztahy účastníků coby překážky pro rozdělení společné věci, jelikož u rozdělení rodinného domu by mohlo jít i o případy předpokládající součinnost účastnic, např. při péči o společnou dělící zeď (viz návrh žalované z 8. 11. 2018), součinnost při její údržbě či opravě, kterou bude třeba provést ze sousedního pozemku. Možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem soud tedy posuzoval i z hlediska budoucího možného soužití účastnic v rodinném domě. Má za to, že přistoupit k takovému rozdělení lze jen v případě, že vztahy mezi účastníky jsou nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu. Dosavadní zásadní neshody účastnic nicméně dokládají, že nejsou schopny dohodnout se ani na základní údržbě rodinného domu, který je součástí pozemku p. [číslo] který dlouhodobě (cca 20 let) chátrá, jak vyplývá i z posudku a jeho dodatku a výpovědi znalce [celé jméno znalce] (srov. usnesení NS ČR ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3385/2019). Přitom není pravděpodobné, že by tyto neshody odezněly rozdělením nemovitostí, tudíž k vypořádání spoluvlastnictví formou uvedenou (srov. bod 26 tohoto rozsudku) nelze přistoupit.

30. Dalším v zákoně stanoveným způsobem vypořádání, není-li reálné rozdělení věci dobře možné (NS ČR sp. zn. 22 Cdo 5353/2015, sp. zn. 22 Cdo 2293/2019), je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Zákon nyní výslovně nestanoví hlediska, podle nichž má být výlučný vlastník určen. Není však důvodu nadále nevyužít hledisek již dříve stanovených zákonem a dovozených četnou judikaturou. Není však možné přikázat věc tomu ze spoluvlastníků, který v řízení o vypořádání spoluvlastnictví projeví zájem o přikázání věci do svého výlučného vlastnictví, avšak neprokáže schopnost zaplatit ostatním spoluvlastníkům přiměřenou náhradu za jejich spoluvlastnický podíl, o který přikázáním věci přicházejí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1618/2015 ze dne 22. 9. 2015).

31. Tudíž vedle zkoumání vůle účastníka je nezbytné dle konstantní judikatury soudů zkoumat rovněž jeho solventnost neboli kredibilitu. Takový postup totiž zajistí, že se každému ze spoluvlastníků dostane majetkové hodnoty odpovídající hodnotě jeho spoluvlastnického podílu, a naopak zamezí tomu, že spoluvlastník (spoluvlastníci), jemuž by byla přisouzena náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne úspěšně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1305/2007, či usnesení NS ČR ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1340/2014, dále NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 11 Co 698/2014 (uveřejněný pod č. 4/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)

32. Nadto solventnost účastníka, v tomto případě žalované, by měla být prokázána k okamžiku vydání soudního rozhodnutí ve věci. Účastník by měl mít k dispozici volné finanční prostředky odpovídající vypořádacímu podílu, případně musí být schopen prokázat, že je schopen si tyto prostředky závazným příslibem půjčky či úvěru opatřit (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 5180/2016), resp. že je získá v přiměřené době. Poukazovala-li tedy žalovaná v průběhu tohoto řízení na ukončení svého penzijního připojištění v průběhu roku 2020 a na možnost získání finančních prostředků pro vyplacení náhrady spoluvlastnických podílů, nutno uzavřít, že svou kredibilitu neprokázala soudu žádným z možných způsobů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. II. ÚS 494/03 ve spojení s čl. 11 odst. 4 Listiny), stejně tak jako netvrdila a neprokazovala, coby většinový vlastník, ničeho k hledisku účelného využití věci, přičemž nemovitosti neužívá a neuspokojuje tak svou bytovou potřebu. Na straně žalované tudíž nebyla soudem zjištěna objektivní schopnost k zaplacení přiměřené náhrady ostatním spoluvlastníkům.

33. Na základě uvedených závěrů soudu nezbylo než podle § 1147 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád, nařídit výrokem I. tohoto rozsudku prodej nemovitostí ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku prodeje dle výše ideálních spoluvlastnických podílů, v jakém se budou žalobkyně a žalovaná, coby spoluvlastníci těchto nemovitostí, na objemu získaných finančních prostředků podílet. Je tomu tak proto, že tento způsob vypořádání nastupuje i v případě, kdy spoluvlastník vyjádří souhlas s tím, aby mu věc byla přikázána, avšak podmínky pro tento postup objektivně nejsou dány pro absenci kredibility takového spoluvlastníka (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1305/2007).

34. Faktem je, že tento způsob vypořádání spoluvlastnictví je z praktického hlediska nejméně častou formou vypořádání a není vázán na žádné speciální předpoklady vyjma toho, že nelze použít žádný z předchozích způsobů vypořádání. Proto se toto soudní řízení fakticky omezuje pouze na posouzení skutečností, z nichž lze učinit závěr, že spoluvlastnictví nemůže být vypořádáno ani reálným rozdělením, ani přikázáním věci některému ze spoluvlastníků (viz § 1147 – Beck-online, Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474, 2. vydání, 2021, s. 765-791: M. Králík). Nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě je tak zákonným a legitimním řešením sporu (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 837/2018).

35. Rozsudkem o zrušení spoluvlastnictví a nařízením prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě vzniká účastníkům tohoto řízení toliko exekuční titul, který opravňuje kteréhokoliv ze spoluvlastníků, aby se domáhal jeho výkonu (srov. NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, SR 4/2008 s. 133, dále NS ČR 21 Cdo 2145/2009, sp. zn. 22 Cdo 326/2016). Dražbou je přitom veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě, nebo v prostředí veřejné datové sítě na uvedené adrese, s výzvou k podávání nabídek, a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo též veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno proto, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.

36. Tato skutečnost však nebrání tomu, aby se účastnice dohodly na prodeji předmětných nemovitostí se zájemcem o koupi, tzv. z volné ruky mimo rámec výkonu rozhodnutí a následně se rozdělily o výtěžek v souladu s výrokem II. tohoto rozsudku.

37. Tudíž pro další ingerenci soudu je zapotřebí podat návrh na výkon rozhodnutí, neboť nalézací soud prodej věci přímo nerealizuje. Nedojde-li k faktickému prodeji věci za součinnosti stran, zůstávají nemovité věci ve spoluvlastnictví účastníků a kterýkoliv spoluvlastník je oprávněn domáhat se výkonu rozhodnutí, tedy faktického zpeněžení nemovitostí, kdy návrh na výkon rozhodnutí podléhá zpoplatnění dle zákona o soudních poplatcích. Soud může provedením dražby také pověřit soudního exekutora (§ 76 odst. 2 exekučního řádu), i v tomto případě však může soud postupovat pouze na základě exekučního návrhu podaného kterýmkoliv ze spoluvlastníků.

38. Závěrem se sluší dodat, že toto řízení bylo pro účastníky řízení velmi neekonomické a bude-li podán návrh na výkon rozhodnutí, projeví se tato skutečnost o to více.

39. Jedná-li se o náhradu nákladů řízení mezi účastníky, v souladu s judikaturou Ústavního soudu, představovanou např. jeho nálezem ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I ÚS 262/2020, nelze procesní úspěch žalobkyň a odpovídající procesní neúspěch žalované odvozovat od skutečnosti, že bylo návrhu na zrušení spoluvlastnictví vyhověno. Je tomu tak dle Ústavního soudu proto, že podání návrhu ve věci posuzované je projevem výkonu ústavně chráněného vlastnického práva, které může uskutečnit kterýkoliv ze spoluvlastníků, aniž by bylo spravedlivé jej za takový projev sankcionovat a také proto, že vyhověním návrhu na zrušení spoluvlastnictví řízení nekončí, nýbrž soud dále jedná o způsobu jeho vypořádání, přičemž návrhy účastníků není vázán, je vázán zákonnou posloupností. Procesní úspěch účastníka nelze odvíjet od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Vyvolání řízení je svobodnou volbou spoluvlastníka, do jehož majetkové sféry nikdo nezasahoval, ani jej nikdo k podání žaloby nepřiměl. Stejně tak je svobodnou volbou spoluvlastníka neuzavřít navrženou dohodu a vyžadovat určitý způsob vypořádání, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Navíc žádná z procesních stran výsledkem řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví po finanční stránce neztrácí, neboť obě strany odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupili, ať už dobrovolně či vynuceně.

40. V odůvodněných případech však lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů, a to podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví i stanovení míry úspěchu jednotlivých účastníků závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu pak může být například obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci či šikanózní výkon práva.

41. V projednávané věci nutno konstatovat, že žalovaná skutečně nepřistoupila věcně k řešení daného stavu, nereagovala na opakované výzvy žalobkyň ke zrušení spoluvlastnictví, od roku 2018 v rámci mimosoudního řešení věci byla nečinná, byť konstruktivní řešení se nabízelo a daný způsob vypořádání spoluvlastnictví, o němž soud rozhodl, je tím nejméně vhodným a nejvíce nákladným. Své procesní stanovisko a negativní přístup k věci, neochotu k řešení taktéž žalovaná prezentovala u nařízeného soudního jednání a dokládá ji i vyjádření právního zástupce, kterého si žalovaná zvolila pro toto řízení a který jí plnou moc vypověděl. Náklady, které žalobkyním a taktéž státu v souvislosti s tímto řízením vznikly, resp. jejich výše, tak byla ovlivněna zcela přístupem žalované.

42. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně mají právo na přiznání nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění jejich práva. Žalobkyně mají právo na náhradu nákladů řízení před soudem ve výši 314 124,64 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 12 000 Kč, zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 4 000 Kč a z odměny advokáta dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Tarifní hodnota byla určena v souladu s ustanovením § 8 odst. 5 advokátního tarifu z celkové hodnoty předmětu vypořádání po odečtení podílu žalobkyň, z tarifní hodnoty 4 312 500 Kč za 1 úkon právní služby. Jelikož právní zástupce zastupoval 2 osoby, v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu byla výše mimosmluvní odměny za každou zastupovanou osobu snížena o 20 %. Odměna advokáta sestává z odměny za tyto úkony právní služby: za převzetí a přípravu zastoupení z 18. 9. 2019, zaslání kvalifikované výzvy žalované z 26. 9. 2019, podání žaloby dne 6. 11. 2019, účast na jednání před soudem dne 2. 6. 2020, 24. 11. 2021, 7. 11. 2022, tj. 6x 40 464 Kč, 242 784 Kč, dále sestává z paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 6 × 300 Kč x 2, tj. 3 600 Kč, celkem 246 384 Kč za právní zastoupení, tj 246 384 Kč. Právnímu zástupci žalobkyň byla taktéž přiznána náhrada DPH v sazbě 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 51 740,64 Kč Celkem bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno žalobkyním 314 124,64 Kč (12 000 Kč – soudní poplatek, 4 000 Kč záloha na důkaz, 242 784 Kč odměna zástupce, 2x1 800 Kč RP, 51 740 Kč náhrada DPH).

43. O náhradě nákladů státu dle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, bylo rozhodnuto výroky IV. a V. Vzhledem k tomu, že soud uložil žalované plnou náhradu nákladů řízení žalobkyním a u žalované nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků, je žalovaná, a nikoliv žalobkyně, kterým byla povinnost k náhradě nákladů státu nesprávně uložena, povinna zaplatit státu náklady vynaložené za vypracování znaleckého posudku a obhajobu posudku znalcem u jednání soudu v celkové výši 16 131 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení