24 C 287/2021 - 158

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o povinnosti žalované převést nemovitost na žalobkyni takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna převést na žalobkyni vlastnické právo ke stavbě – k budově bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití zemědělská stavba, zapsané na LV č. [hodnota] – nacházející se na pozemku č. st. [hodnota][Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaném na LV č. [hodnota] Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], za kupní cenu 200 000 Kč splatnou k rukám žalované, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 70 244 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se domáhal [jméno FO], narozený [rodné přijmení] [datum], zemřelý dne [datum], (dále též jen „původní žalobce“) po žalované převodu vlastnického práva k budově bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití zemědělská stavba, zapsané na LV č. [hodnota], nacházející se na pozemku č. st. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsaném na LV č. [hodnota] Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], (dále též jen „stavba“) za cenu 200 000 Kč, za kterou tuto stavbu nabyla žalovaná. V odůvodnění žaloby původní žalobce a následně i žalobkyně jako jeho právní nástupkyně uvedli, že původní žalobce byl vlastníkem pozemku ([Anonymizováno]) [Anonymizováno], vedeném katastrálním úřadem ve zjednodušené evidenci pro parcely zapsané v Pozemkovém katastru, který v sobě zahrnuje i pozemek č. st. [hodnota] v k.ú. a obci [adresa], na němž stojí předmětná stavba. Žalovaná nabyla kupní smlouvou ze dne [datum] vlastnické právo k předmětné stavbě od společnosti [právnická osoba] za kupní cenu 200 000 Kč. Původnímu žalobci však v té době svědčilo zákonné předkupní právo k uvedené stavbě podle § 3056 občanského zákoníku, ale její odkup mu nebyl nabídnut; proto se podle § 2144 odst. 1 občanského zákoníku domáhal touto žalobou převedení vlastnického práva k předmětné stavbě na sebe, respektive po jeho smrti se tohoto práva domáhá žalobkyně jako právní nástupkyně původního žalobce. Pokud se jedná o zápis vlastnictví původního žalobce k předmětné stavbě v katastru nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy žalovanou, vlastníka pozemku bylo možné zjistit dotazem u příslušného katastrálního úřadu. Neexistuje a neexistoval tudíž nesoulad mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. S ohledem na existenci zákonného předkupního práva a právních důsledků spojených s jeho porušením měla žalovaná vyvinout maximální úsilí ke zjištění vlastníka pozemku pod stavbou. Případný přepis pozemků ve zjednodušené evidenci ([Anonymizováno]) na pozemky s parcelním číslem nebylo možno uskutečnit na základě žádosti původního žalobce, jak mu potvrdil pracovník katastrálního úřadu, ale až na základě pozemkových úprav či obnovy katastrálního operátu. Pokud prodávající ujistil žalovanou, že na stavbě nevázne předkupní právo, pak toto ujištění nebylo vydáno v dobré víře, protože prodávající věděl, že vlastníkem pozemku je původní žalobce, protože s ním měl uzavřenu nájemní smlouvu na pronájem pozemku č. st. [hodnota] pod stavbou. Stavební úpravy předmětné stavby prováděné otcem žalované, který využíval stavbu jako autodílnu, nebyly povoleny stavebním úřadem a byly provedeny ještě před uzavřením kupní smlouvy, tudíž musely být v kupní ceně zohledněny. Otec žalované jednal s původním žalobcem o možnosti odkupu pozemku pod stavbou, ale neúspěšně. Žalobkyně má za to, že pochybnosti žalované ohledně vlastnického práva původního žalobce k pozemku pod stavbou jsou irelevantní, jeho vlastnické právo je řádně zapsáno v katastru nemovitostí; navíc tato žaloba neřeší určení vlastnického práva k pozemku č. st. [hodnota]. Podle příslušné judikatury není na překážku přikázání stavby vlastníkovi pozemku v případě, kdy tato stavba jen nepatrnou částí zasahuje na pozemek jiného vlastníka, jak je tomu i v tomto případě. Předmětná stavba byla zkolaudována pouze jako stavba dočasná a vlastník pozemku se nyní může domáhat případného odstranění této stavby.

2. Žalovaná ve svých vyjádřeních k žalobě uvedla, že původní žalobce nebyl vlastníkem pozemku č. st. [hodnota], neboť není zapsán v katastru nemovitostí a pozemek č. st. [hodnota] není zapsán na listu vlastnictví. Rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] ze dne 15. 5. 1995 neprokazuje vlastnictví původního žalobce k uvedenému pozemku, odůvodnění tohoto rozhodnutí obsahuje rozpory spočívající v tom, že nedošlo k přechodu vlastnictví z původního vlastníka [jméno FO] na stát na základě rozhodnutí o výkupu ze dne [datum] podle zákona č. 46/1948 Sb., neboť poznámka o provedení výkupu nebyla nikdy zapsána do pozemkové knihy a v době rozhodování Okresního úřadu [adresa] bylo vlastnictví k pozemku zapsáno ve prospěch [jméno FO]. Podle stavu v době uzavření kupní smlouvy žalovanou původní žalobce nebyl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku a jeho vlastnické právo nebylo zjistitelné z veřejných seznamů, tudíž mu nesvědčilo předkupní právo. Předmětná stavba je zatížena zástavním právem ve prospěch zástavního věřitele [právnická osoba] k zajištění jeho pohledávky na zaplacení kupní ceny podle kupní smlouvy uzavřené s žalovanou. Žalovaná namítla rozpor případné realizace předkupního práva žalobkyně s dobrými mravy kvůli investicím do předmětné stavby provedeným jejím otcem, přičemž pro tyto investice nebylo potřeba stavební povolení. Otec žalované [jméno FO] asistoval při uzavírání kupní smlouvy a při jednáních s jednatelem prodávajícího; s advokátkou [tituly před jménem] [jméno FO], zastupující prodávajícího, žalovaná přímo nejednala, její dopis o nemožnosti zjistit vlastníka pozemku pod stavbou zaslal žalované jednatel prodávajícího. Zda byl prodávající v dobré víře ohledně vlastníka pozemku při prodeji stavby je irelevantní, žalovaná o nájemní smlouvě mezi původním žalobcem a prodávajícím nevěděla. Je v rozporu se zákonem, dobrými mravy i veřejným pořádkem a ochranou práv nabytých v dobré víře, aby původnímu žalobci, respektive žalobkyni, náleželo zákonné předkupní právo. Stavba navíc stojí na dvou pozemcích a každý z nich má jiného vlastníka, tudíž žalovaná by nebyla schopna jednoznačně určit vlastníka pozemku pod stavbou a podstatně by ztěžovala vyhledání konkrétního oprávněného z předkupního práva Žalovaná byla v době uzavření kupní smlouvy v dobré víře a poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž nebylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby aktivně pátrala po vlastníkovi pozemku pod stavbou, když tento nebyl zapsán v katastru nemovitostí. Původní žalobce měl iniciovat obnovu katastrálního operátu či příslušné pozemkové úpravy, aby se domohl zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí; jelikož tak neučinil, jde k jeho tíži, že jeho vlastnické právo nebylo zjistitelné z veřejného seznamu. Žalobkyně není v tomto řízení aktivně legitimována, neboť předmětná stavba nestojí pouze na jejím pozemku, ale přesahuje i na pozemek jiného vlastníka.

3. Z výpisu z LV č. [hodnota] z internetové aplikace katastru nemovitostí s platností dat k 23. 7. 2021 soud zjistil, že na tomto LV je Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], zapsána budova bez čísla popisného nebo evidenčního, způsob využití zemědělská stavba, stojící na pozemku p. č. st. [hodnota] v katastrálním území [adresa], a že vlastníkem této stavby je [Jméno žalované].

4. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 28. 6. 2021 soud zjistil, že na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] je Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], zapsán pozemek ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr ([Anonymizováno]), a to parcela č. [hodnota]; jako vlastník je na tomto výpisu zapsán [jméno FO], r. č. [RČ], nabývacím titulem je rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne [datum]; na výpisu je rovněž upozornění na probíhající obnovu katastrálního operátu [Anonymizováno]. Z výpisu z internetové aplikace katastru nemovitostí s platností dat k 4. 11. 2021 soud zjistil, že na tomto výpisu je Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], zapsána parcela č. st. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, že tato parcela není zapsána na LV a že tento výpis neobsahuje kolonku „Vlastnictví“ s uvedením informace o vlastnickém právu.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 6. 5. 2020 soud zjistil, že na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] je Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], zapsána mimo jiné stavba bez čp/če, způsob využití zem. stav., stojící na parcele č. st. [hodnota] s poznámkou, že se jedná o pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK); jako vlastník je na tomto výpisu zapsána společnost [právnická osoba], IČO [IČO]; na výpisu je rovněž upozornění na probíhající obnovu katastrálního operátu [Anonymizováno].

6. Z nájemní smlouvy uzavřené 1. 4. 2009 mezi [jméno FO] jako pronajímatelem a společností [právnická osoba], IČO [IČO], jako nájemcem, zastoupenou jednatelem [jméno FO], soud zjistil, že pronajímatel ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem pozemků v katastrálním území a obci [adresa], zapsaných u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrálního pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota], včetně pozemku pod stavbou st. [hodnota], a že tento pozemek spolu s dalšími ve smlouvě specifikovanými pozemky přenechává nájemci do nájmu na dobu od 1. 4. 2009 do 1. 4. 2015 za účelem provozování zemědělské prvovýroby za nájemné ve výši 15 000 Kč ročně.

7. Z e-mailové zprávy ze dne 5. 5. 2020 odeslané [jméno FO] a adresované advokátce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že předmětem e-mailu byl prodej budovy; na odesílatele se obrátili zájemci o koupi budovy v [Anonymizováno], číslo st. [hodnota], a dohodli se na ceně 200 000 Kč. V příloze odesílatel zasílá naskenovaný zákres s tím, že se to snad [tituly před jménem] [jméno FO] podaří na KÚ vyhledat. Adresát rovněž poprosil o vyhotovení návrhu kupní smlouvy. Z dopisu advokátky [tituly před jménem] [jméno FO] adresovaného [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 5. 2020 soud zjistil, že advokátka zasílá aktuální výpis z katastru nemovitostí pro LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa], vlastník [právnická osoba], přičemž je zde uvedena i budova bez čp/če na pozemku st.p.č. [hodnota]. Již v době, kdy tuto stavbu společnost [právnická osoba] kupovala od [právnická osoba], bylo zdůrazňováno, že jde o stavbu na cizím pozemku, který není předmětem smlouvy. Advokátka předpokládala, že již tehdy se nepodařilo dohledat vlastníky pozemků, parcela st.p.č. [hodnota] je v katastru vedena jako nezapsaná, není možné identifikovat vlastníka. Zdůrazňuje proto, že by zde mohlo existovat předkupní právo mezi vlastníkem budovy a pozemku. Protože nelze identifikovat vlastníka zastavěného pozemku, je nutné se rozhodnout, zda i za tohoto předpokladu to zájemce o koupi koupí a bude doufat, že tam v budoucnu nedojde k nějaké kolizi.

8. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], IČO [IČO], jako prodávající, zastoupenou jednatelem [jméno FO], a [Jméno žalované] jako kupující soud zjistil, že prodávající je výlučným vlastníkem nemovité věci, a to budovy bez čísla popisného nebo evidenčního – zemědělské stavby, postavené na pozemku st.p.č. [hodnota] a že tuto nemovitou věc prodává kupující za kupní cenu 200 000 Kč. V čl. III. odst. 1 smlouvy prodávající mimo jiné prohlásila, že na předmětu koupě neváznou předkupní práva nebo jiné závazky, ať již zapsané v katastru nemovitostí či nezapsané.

9. Z rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] ze dne 15. 5. 1995, č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 30. 6. 1995, soud zjistil, že Okresní úřad [adresa], referát okresního pozemkového úřadu, rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., že [jméno FO], r. č. [RČ], je vlastníkem mimo jiné pozemkové parcely bývalého pozemkového katastru p.č. [hodnota] dle PK, jejíž součástí dle KN je i pozemek st.p.č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí uplatnil [jméno FO] u pozemkového úřadu v zákonném termínu nárok na vydání nemovitostí, které byly na základě postupní smlouvy ze dne 9. 11. 1928 ve vlastnictví [jméno FO] a které na základě „výměru“ – rozhodnutí o výkupu dle zákona č. 46/1948 Sb. ze dne 20. 12. 1954 přešly do vlastnictví československého státu. Přestože došlo k faktickému přechodu těchto nemovitostí na stát, administrativním nedopatřením jsou uvedené nemovitosti u [právnická osoba] v [adresa] zapsány na LV původního vlastníka paní [jméno FO], která zemřela [datum]. Podle rozhodnutí Státního notářství v [Anonymizováno] zanechala [jméno FO] závěť, avšak závětní dědic [Anonymizováno] nárok na vydání uvedených nemovitostí neuplatnila. [jméno FO], vnuk [jméno FO], je oprávněnou osobou podle § 4 odst. 2 písm. c) citovaného zákona, svoji oprávněnost doložil rodným listem svého otce [jméno FO]. Z uvedených důvodů shledal Okresní úřad v [adresa] podmínky pro vydání nemovitostí [jméno FO]. Ze sdělení Okresního úřadu v [adresa] ze dne 13. 1. 199[5], sp. zn. [Anonymizováno], soud zjistil, že účastníkům správního řízení bylo sděleno, že rozhodnutí referátu okresního pozemkového úřadu Okresního úřadu v [adresa] č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno] nabylo právní moci dne 30. 6. 1995.

10. Z dopisu zástupce původního žalobce ze dne 23. 7. 2021 adresovaného žalované soud zjistil, že původní žalobce informoval žalovanou, že je vlastníkem pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK) [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa], který v sobě zahrnuje mimo jiné i pozemek p. č. st. [hodnota], na kterém se nachází stavba bez čp/če, zemědělská stavba. Původní žalobce se dozvěděl, že došlo k převodu vlastnického práva k této stavbě ze společnosti [právnická osoba] na žalovanou, a to kupní smlouvou ze dne 16. 6. 2021 za cenu 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že původní žalobce jako vlastník pozemku má podle § 3056 občanského zákoníku zákonné předkupní právo a že předmětná stavba mu nebyla přednostně nabídnuta k odkoupení, požaduje, aby na něj žalovaná za stejných podmínek, za kterých stavbu nabyla, tuto stavbu převedla.

11. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrálního pracoviště [adresa], ze dne 23. 5. 2022 soud zjistil, že pozemek p.č.st. [hodnota] nebyl ke dni 16. 6. 2021 zapsán na LV, protože část tohoto pozemku je z části zjednodušené evidence parcely [Anonymizováno] a z části zjednodušené evidence pozemku p.č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Stavba na parcele st. [hodnota] byla k 16. 6. 2021 zapsaná na LV [Anonymizováno] pro [právnická osoba]; z přiložených informací o parcelách a stavbách platných ke dni 16. 6. 2021 se podává, že v pozemkovém katastru byly zapsány parcela č. [hodnota], vlastník [jméno FO], LV [Anonymizováno], a parcela č. [hodnota], vlastník [jméno FO], LV [Anonymizováno], budova bez čísla popisného nebo evidenčního na parcele st. [hodnota] zapsaná na LV [Anonymizováno], vlastník [právnická osoba], a parcela st. [hodnota] nebyla zapsána na samostatném LV. Ze sdělení [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrálního pracoviště [adresa], ze dne 28. 7. 2022 soud zjistil, že na základě osobní návštěvy katastrálního pracoviště může dojít ke zjištění vlastnictví jakéhokoliv parcelního čísla po celé ČR, katastrální pracoviště jsou ohledně těchto informací veřejnosti přístupná i bez ověření totožnosti klienta. Parcela č. st. [hodnota] v [Anonymizováno] byla k datu 16. 6. 2021 evidována v souboru popisných informací jako parcela bez LV, to znamená, že vlastník se určil identifikací na stav zjednodušené evidence. [právnická osoba] by tak žádosti o sdělení informace o vlastníkovi vyhověl, buď ústní formou, nebo v podobě tiskového výstupu. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrálního pracoviště [adresa] ze dne 20. 2. 2024 soud zjistil, že vlastnické právo ve prospěch [jméno FO], narozeného [datum], bylo zapsáno na základě rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] č. j. [Anonymizováno] dne 15. 5. 1995, které nabylo právní moci dne 30. 6. 1995, zápis byl proveden dne [datum].

12. Z úmrtního listu vydaného dne 26. 7. 2022 Městským úřadem [adresa] soud zjistil, že [jméno FO], narozený [datum], rodné číslo [RČ], zemřel dne [datum]. Z usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 3. 3. 2023, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že ve věci projednání pozůstalosti po [jméno FO], narozeném [datum] a zemřelém [datum], soud schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti ve znění, že pozůstalá dcera [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], nabývá mimo jiné pozemek evidovaný jako stavební parcela č. [hodnota]/1, zapsaný u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa].

13. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 1. 2. 2024 soud zjistil, že na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] je Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], zapsán mimo jiné pozemek č. st. [hodnota]/1 s poznámkou, že na pozemku stojí stavba bez čp/če, zem. stav, LV [Anonymizováno]; jako vlastník je na tomto výpisu zapsána [Jméno žalobkyně], r. č. [RČ], nabývacím titulem je usnesení soudu o vypořádání SJM a o dědictví Okresní soud v [Anonymizováno] č.j. 8 [datum]

14. Z výřezu katastrální mapy ze dne 18. 2. 2024 soud zjistil, že předmětná stavba se nachází z převážné části na pozemku č. [hodnota]/1 a jedním svým rohem vyplňuje pozemek č. [hodnota]/2; pozemek č. [hodnota]/1, jenž je celý zastavěn předmětnou stavbou, je z převážné části obklopen pozemkem č. [Anonymizováno]. Z výpisu z LV č. [hodnota] z internetové aplikace katastru nemovitostí s platností dat k 18. 2. 2024 soud zjistil, že na tomto LV je Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrálním pracovištěm [adresa], zapsán pozemek č. [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa], a že vlastníkem tohoto pozemku je [Jméno žalobkyně].

15. Ze srovnávacího sestavení parcel pro list vlastnictví č. [hodnota] vedený u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], vytvořeného v důsledku obnovy katastrálního operátu s předpokládaným datem platnosti 19. 7. 2022 soud zjistil, že původní parcela č. PZE [Anonymizováno], původ pozemkový katastr, byla převedena do katastru nemovitostí pod nová parcelní čísla, a to mimo jiné pod číslo pozemku st. [hodnota]/1 o velikosti 190 m2; ze srovnávacího sestavení parcel pro list vlastnictví č. [hodnota] vedený u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], vytvořeného v důsledku obnovy katastrálního operátu s předpokládaným datem platnosti 19. 7. 2022 soud zjistil, že původní parcela č. PZE [Anonymizováno], původ pozemkový katastr, ve vlastnictví [jméno FO] byla převedena do katastru nemovitostí pod nová parcelní čísla, a to mimo jiné pod číslo pozemku st. [hodnota]/2 o velikosti 6 m2.

16. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně zdědila pozemek pod předmětnou stavbou po smrti svého otce, který jej patrně zdědil. Jeho vlastnické právo k uvedenému pozemku před žalovanou nikdo nezpochybňoval. Předmětnou stavbu koupil od pana [jméno FO] otec žalované, a když bylo žalované 18 let, nechal její otec stavbu přepsat na ni. Poté byl u stavby složen nějaký materiál a byla tam zaparkovaná auta. Otec žalobkyně, respektive i její zástupce a její manžel, se sešli s otcem žalované, ten však byl hrubý, nepříjemný a arogantní. Informaci o případném jednání o prodeji pozemku pod stavbou žalobkyně neměla. Otec žalované provedl před převodem stavby na žalovanou výměnu oken. Aktuálně situace vypadá tak, že otec žalované má na pozemku žalobkyně zaparkovaná auta a vykolíkoval a vyštěrkoval příjezdovou cestu na pozemku žalobkyně.

17. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO] k prokázání tvrzení původního žalobce, že otec žalované jednal s původním žalobcem o odkupu pozemku, e-mailem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 26. 4. 2024 k prokázání tvrzení žalobkyně ohledně vlastnictví původního žalobce k pozemku pod stavbou, žalovanou navrženým spisem Okresního úřadu [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], spisem úřadu, jenž měl rozhodnout o výkupu rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[adresa] a zápisy a listinami týkajícími se zápisu v pozemkové knize k pozemku č. [hodnota] k. ú. [adresa] k prokázání okolností nabytí vlastnického práva původního žalobce k pozemku pod stavbou, kolaudačním rozhodnutím k předmětné stavbě k prokázání tvrzení žalobkyně o dočasnosti předmětné stavby, blíže neurčenými důkazy žalobkyně týkajícími se její aktivní legitimace, blíže neurčenými důkazy žalované k prokázání jejích tvrzení, že předmětná stavba byla vybudována v 70. letech a ohledně provedených investic ze stany žalované. Soud neprovedl důkaz účastnickým výslechem žalované, neboť ta soudu ve svém podání ze dne 8. 4. 2024 sdělila, že se svým účastnickým výslechem nesouhlasí.

18. Z provedeného dokazování soud zjistil, že původní žalobce nabyl do svého vlastnictví pozemek č. [hodnota] (PK) evidovaný zjednodušeným způsobem v katastru nemovitostí v obci a katastrálním území [adresa], jehož součástí byl i pozemek č. st. [hodnota], na němž byla z převážné části umístěna zemědělská stavba bez čísla popisného nebo čísla evidenčního. Na internetovém výpisu z katastru nemovitostí ohledně pozemku č. [hodnota] (PK) se kolonka s informací o vlastnickém právu k tomuto pozemku nezobrazovala, avšak na oficiálním částečném výpisu z katastru nemovitostí byl jako jeho vlastník uveden původní žalobce, který uvedený pozemek získal do svého vlastnictví v roce 1995, a téhož roku bylo jeho vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. Informaci o vlastnictví původního žalobce k pozemku pod předmětnou stavbou mohl získat kdokoliv na základě dotazu učiněného na katastrální úřad. Původní žalobce jako vlastník uvedeného pozemku pronajal tento pozemek v roce 2009 společností [právnická osoba] jako vlastníkovi předmětné stavby na něm stojící. V roce 2021 prodala společnost [právnická osoba] předmětnou stavbu žalované; advokátka [tituly před jménem] [jméno FO], připravující kupní smlouvu pro [právnická osoba], nedohledala údaj o vlastníku pozemku pod předmětnou stavbou. Od roku 2019 probíhaly pozemkové úpravy, které se dotkly i pozemku č. [hodnota] (PK), přičemž výsledkem těchto úprav byla nová evidence pozemků s tím, že pozemek č. st. [hodnota] pod předmětnou stavbou byl nově evidován pod číslem [hodnota]/1; svým rohem tato stavba zcela zaplňuje i pozemek nově označený číslem [hodnota]/2 ve vlastnictví třetí osoby. Po smrti původního žalobce a schválení dohody dědiců soudem nabyla vlastnické právo k pozemku č. [hodnota]/1 žalobkyně.

19. Podle § 980 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 (dále jen „o. z.“) je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Podle § 980 odst. 2 věty první o. z. je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem.

20. Podle § 4 odst. 1 o. z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

21. Podle § 3056 odst. 1 o. z. vlastník pozemku, na němž je zřízena stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku a nestala se součástí pozemku ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, má ke stavbě předkupní právo a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku. Předkupní právo vlastníka pozemku se vztahuje i na podzemní stavbu na stejném pozemku, která je příslušenstvím nadzemní stavby. K ujednáním vylučujícím nebo omezujícím předkupní právo se nepřihlíží.

22. Podle § 2144 odst. 1 o. z. je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupi na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl.

23. Po zhodnocení provedených důkazů a na základě aplikace výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se jedná o právní charakter předkupního práva uplatněného v tomto řízení podle § 3056 o. z., jedná se o právo věcné, tj. vázne na stavbě v tom smyslu, že jakmile bylo porušeno, vzniká povinnost převést vlastnické právo ke stavbě na vlastníka pozemku, na němž tato stavba stojí (v blíže v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 805/2021, dostupném na adrese www.nsoud.cz). V usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3407/2015, dostupném na tamtéž, Nejvyšší soud dále vyslovil názor, že v případech zákonného předkupního práva, tedy i předkupního práva podle § 3056 o. z., je namístě aplikovat ustanovení o smluvním předkupním právu, tj. § 2140 a násl. o. z.

24. Stěžejní námitka žalované, že vlastnické právo původního žalobce k pozemku č. st. [hodnota]/1 (tj. k pozemku pod původním číslem st. [hodnota] před provedením obnovy katastrálního operátu) v k. ú. a obci [adresa], na němž stojí předmětná stavba, nebylo zapsáno v katastru nemovitostí, byla v řízení nade vši pochybnost vyvrácena. Ze sdělení katastrálního úřadu soud totiž zjistil, že vlastnické právo původního žalobce k uvedenému pozemku bylo do katastru nemovitostí zapsáno již v roce 1995, tj. v témže roce, kdy původní žalobce předmětný pozemek nabyl. Zároveň byl katastrální úřad připraven komukoliv na požádání sdělit, kdo je vlastníkem předmětného pozemku. Problematickou se ukázala být okolnost, že zápis předmětného pozemku v katastru nemovitostí byl veden ve zjednodušené evidenci podle údajů z pozemkového katastru, což mělo vliv na zobrazení výstupů internetového nahlížení do katastru nemovitostí. Jak vyplývá z provedených důkazů, výpis z internetové aplikace zprostředkovávající nahlížení do databáze katastru nemovitostí ohledně předmětného pozemku vůbec neobsahoval kolonku týkající se vlastnického práva k tomuto pozemku. To však neznamená, že jeho vlastník neexistoval, že by byl neznámý, nebo že by nebyl v katastru nemovitostí vůbec zapsán, ale znamená to jen a pouze to, že se tento údaj na internetovém výpisu neobjevoval. Naopak na tzv. částečném výpisu vydaném přímo katastrálním pracovištěm katastru nemovitostí ohledně předmětného pozemku vlastnické právo uvedeno bylo a jako vlastník na něm byl uveden původní žalobce. Je tudíž zjevné, že pokud žalovaná nenašla údaj o vlastníkovi předmětného pozemku na internetovém výpisu z nahlížení do katastru nemovitostí, nebylo namístě učinit si závěr o tom, že vlastník je neznámý, neboť tato informace z tohoto internetového výpisu nevyplývala, ale jako svéprávná osoba s rozumem (alespoň) průměrného člověka a schopností užívat jej s běžnou péčí a opatrností, jak to lze od takové osoby v právním styku důvodně očekávat (§ 4 odst. 1 o. z.), se měla obrátit na kterékoliv pracoviště katastrálního úřadu s žádostí o sdělení osoby vlastníka předmětného pozemku. V takovém případě by jí bylo katastrálním úřadem sděleno, že tento pozemek vlastníka má a že jím je původní žalobce. Námitka žalované, že původní žalobce měl iniciovat obnovu katastrálního operátu či příslušné pozemkové úpravy, aby se domohl zápisu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí, je tudíž zcela irelevantní, neboť původní žalobce své vlastnické právo v katastru nemovitostí zapsáno měl, a proto mohl v souladu se zásadami legitimního očekávání a právní jistoty předpokládat, že kdokoliv včetně žalované si jej může z katastru nemovitostí zjistit.

25. Soud rovněž poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 688/2021, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1353/2019, dostupné na adrese www.nsoud.cz, podle nichž se dobrá víra nabyvatele opírá o zápis v katastru nemovitostí a je presumována podle § 7 o. z. Vychází z důvěry jednotlivců v akty veřejné moci; poskytuje ochranu tomu, kdo jednal v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, na jehož obsah neměl a nemohl mít vliv, na rozdíl od skutečného („naturálního“) vlastníka. Nabyvatel není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem; jsou-li mu ovšem známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou „investigativní“ aktivitu požadovat. Posouzení, zda o takové skutečnosti šlo a zda investigativní aktivita vyvinutá nabyvatelem byla dostatečná, je na úvaze soudu, přičemž tento požadavek nesmí být nepřiměřený. V projednávané věci žalovaná tvrdila, že vlastnické právo původního žalobce nebylo v katastru nemovitostí zapsáno, a tudíž se podle ní jednalo o situaci, v níž bylo vlastnické právo k předmětnému pozemku znejistěno, a proto bylo zcela na místě požadovat od žalované tuto minimální „investigativní“ aktivitu, spočívající v přímém dotazu na jakékoliv pracoviště katastru nemovitostí ohledně vlastnictví k uvedenému pozemku, jak soud vyložil v předchozím odstavci. Zároveň však platí, že toto „znejistění“ zápisu v katastru nemovitostí nebylo objektivní, neboť vlastnické právo původního žalobce k předmětnému pozemku v době uzavírání kupní smlouvy v katastru nemovitostí zapsáno bylo a žalovaná si jej sama mohla kdykoliv zjistit, jak soud uvedl výše. Soud dále poukazuje na zákonné zásady zakotvené v § 980 odst. 1 věty první o. z. a § 980 odst. 2 věty první o. z., podle nichž je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje, a je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Žalovaná proto nemohla být v době uzavírání kupní smlouvy v dobré víře, že vlastník pozemku pod předmětnou stavbou je neznámý, neboť byl zjistitelný z údajů katastru nemovitostí, a žalovanou neznalost tohoto zapsaného údaje neomlouvala, a to ani v situaci, kdy byla informována o dopisu advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], jíž se osobu vlastníka předmětného pozemku nepodařilo dohledat, a kdy žalovanou informovala i společnost [právnická osoba] jako prodávající předmětné stavby, že vlastníka pozemku nezná, přestože s původním žalobcem jako vlastníkem uvedeného pozemku uzavřela v roce 2009 nájemní smlouvu na tento pozemek; zda žalovaná o této nájemní smlouvě věděla či nikoliv, není pro posouzení věci rozhodné. Jak soud uvedl výše, bylo na žalované jako nabyvatelce předmětné stavby, aby si sama zjistila dotazem na katastr nemovitostí informaci ohledně vlastnictví předmětného pozemku, a to zvláště za situace, kdy v dopisu ze dne 6. 5. 2020 [tituly před jménem] [jméno FO] upozorňovala, že by při prodeji předmětné stavby mohlo existovat předkupní právo mezi vlastníkem budovy a pozemku a že kupující může „doufat, že tam v budoucnu nedojde k nějaké kolizi“.

26. Námitku žalované, že rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] ze dne 15. 5. 1995 neprokazuje vlastnictví původního žalobce k předmětnému pozemku, neboť odůvodnění tohoto rozhodnutí obsahuje rozpory, soud neshledal důvodnou. Okresní úřad [adresa] se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal s rozporem mezi faktickým a zapsaným stavem, když uvedl, že přestože došlo k faktickému přechodu restituovaných nemovitostí na stát, administrativním nedopatřením byly uvedené nemovitosti v době rozhodování o restitučním nároku původního žalobce u [právnická osoba] v [adresa] zapsány na listu vlastnictví původního vlastníka [jméno FO], která zemřela [datum], a ačkoliv zanechala závěť, její závětní dědic [Anonymizováno] nárok na vydání restituovaných nemovitostí neuplatnila, a proto je původní žalobce, vnuk [jméno FO], oprávněnou osobou podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, přičemž svoji oprávněnost doložil rodným listem svého otce. Vlastnictví původního žalobce k předmětnému pozemku bylo tudíž řádně určeno a zapsáno v katastru nemovitostí. Nicméně přesto soud k této námitce žalované zpochybňující restituční nárok původního žalobce poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 185/05, dostupný na adrese nalus.usoud.cz, podle nějž žaloby týkající se restitučních nároků a domáhající se určení vlastnického práva na základě zpochybnění skutečností, k nimž došlo hluboko v minulosti, postrádají prvek, který je k jejich projednání nezbytný, a to naléhavý právní zájem žalobce na určení právního stavu, bez nějž by se vztah žalobce k věci stal nejistým. Závěr, že jednání, které nemělo právní účinky v době, kdy bylo (bylo-li vůbec) subjektem tohoto úkonu učiněno, těchto účinků s následky pro něj v okamžiku tohoto jednání nepředvídatelnými nabývá po přijetí nové právní úpravy, je neudržitelné a znamená ve svém důsledku přímý zásah do principu právní jistoty jako základu právního státu vůbec; takový výklad totiž znamená uplatnění principu retroaktivity, jevu v občanském právu veskrze nežádoucího, a nerespektování obecně uplatňovaných výkladových zásad. V tomto řízení se sice nejedná o určovací žalobu týkající se vlastnického práva původního žalobce k předmětnému pozemku, který získal v rámci restituce, nicméně námitka žalované směřuje právě ke zpochybnění tohoto vlastnického práva, a tudíž je i s ohledem na uvedený nález Ústavního soudu nepřijatelná. V neposlední řadě soud poukazuje na skutečnost, že o vlastnickém právu původního žalobce k předmětnému pozemku bylo rozhodnuto Okresním úřadem [adresa] již v roce 1995, téhož roku bylo jeho vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí a podle účastnického výslechu žalobkyně, dcery původního žalobce, nebylo toto vlastnické právo zpochybněno až do chvíle, kdy tak v rámci tohoto řízení učinila žalovaná. Žalobkyni jako právní nástupkyni původního žalobce proto svědčí i další titul, z něhož může odvozovat vlastnické právo původní žalobce, a to vydržení vlastnického práva původního žalobce k předmětnému pozemku pro případ, že by rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] o restitučním nároku původního žalobce bylo z jakéhokoliv důvodu věcně nesprávné, přičemž původní žalobce byl podle zjištěných skutečností v dobré víře, že je řádným vlastníkem předmětného pozemku a jako jeho vlastník se také choval, když například uzavřel v roce 2009 se společností [právnická osoba] nájemní smlouvu na předmětný pozemek č. st. [hodnota] jako jeho vlastník a pronajímatel.

27. K námitce žalované, že žalobkyně není v tomto řízení aktivně legitimovaná, neboť předmětná stavba nestojí pouze na jejím pozemku, ale přesahuje i na pozemek jiného vlastníka, soud uvádí následující: otázkou zákonného předkupního práva podle § 3056 o. z. v případě, kdy stavba jednoho vlastníka leží ze své převážné části na pozemku jiného vlastníka a dále svou malou částí přesahuje na další pozemek ve vlastnictví třetí osoby, se podrobně zabýval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1995/2020, dostupném na adrese www.nsoud.cz. Nejvyšší soud se v tomto případě zabýval situací opačnou, tj. předkupním právem vlastníka stavby vůči vlastníkovi pozemku, nicméně zde uvedené závěry jsou v plné šíři aplikovatelné i v případě opačném, který předpokládá zákon, tj. v případě předkupního práva vlastníka pozemku vůči vlastníkovi stavby, která svou malou částí zasahuje na pozemek třetí osoby. V tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že předkupní právo lze uplatnit i tehdy, jestliže stavba umístěná z převážné části na jednom pozemku přesahuje svou malou částí na další pozemek, avšak pouze ve vztahu mezi vlastníkem stavby a vlastníkem toho pozemku, na němž se nachází převážná část dané stavby; předkupní právo se však neuplatní mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku, na němž se nachází pouze malá přesahující část této stavby. V projednávané věci soud v rámci dokazování zjistil, že předmětná stavba se nachází na pozemku č. st. [hodnota]/1 o velikosti 190 m2, který zcela zaplňuje, a že přesahuje na pozemek č. st. [hodnota]/2 o velikosti 6 m2, který taktéž zcela zaplňuje a který vlastní [jméno FO]. Je tudíž evidentní, že předmětná stavba leží z 97 % na pozemku žalobkyně a jen ze 3 % na pozemku ve vlastnictví třetí osoby. Z tohoto důvodu a s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu zde v době uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a společností [právnická osoba] bylo předkupní právo původního žalobce jako vlastníka pozemku, na němž je z převážné části umístěna předmětná stavba, vůči vlastníkovi této stavby. Proto je také námitka žalované o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně nedůvodná.

28. Z uvedených důvodů je žalovaná povinna převést na žalobkyni vlastnické právo k předmětné stavbě. Soud s ohledem na výše uvedené závěry neshledal důvodnou ani námitku žalované, že je v rozporu se zákonem, dobrými mravy, veřejným pořádkem a ochranou práv nabytých v dobré víře, aby původnímu žalobci, respektive žalobkyni, náleželo zákonné předkupní právo, neboť žalovaná nebyla v dobré víře ohledně existence zápisu vlastnického práva původního žalobce k předmětnému pozemku v katastru nemovitostí, žalobkyni svědčí předkupní právo v souladu se zákonem a veřejným pořádkem a zároveň soud neshledal žádný důvod rozporu realizace předkupního práva s dobrými mravy.

29. Pokud se jedná o cenu, za kterou je žalovaná povinna převést vlastnické právo k předmětné stavbě na žalobkyni, soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3302/2021, dostupný na adrese www.nsoud.cz, podle něhož věcné předkupní právo zakládá podle § 2144 odst. 1 o. z. oprávnění předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí, aby mu ji převedl za příslušnou úplatu, tedy takovou, za kterou byla věc koupena koupěchtivým (tzv. právo retraktu). Oprávnění předkupníka koresponduje povinnost nástupce prodat věc za příslušnou úplatu předkupníkovi. K právu retraktu Nejvyšší soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 805/2021, dostupném na adrese www.nsoud.cz, že právo retraktu vznikne předkupníkovi, kterému svědčí věcné (zákonné) předkupní právo, tehdy, nesplní-li povinný z předkupního práva svoji povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, zakotvenou v § 2140 odst. 1 o. z. Ve španělském civilním právu, v němž má právo retraktu dlouhou tradici, je tzv. retracto legal (zákonný retrakt) chápán jako právo na subrogaci za stejných podmínek, jako byly sjednány ve smlouvě, namísto toho, kdo věc nabývá koupí [srov. čl. 1521 Código Civil z roku 1889 (dostupný na http://www.boe.es), nebo K. Eliáš: O zákonném předkupním právu spoluvlastníků, Právní rozhledy č. 5/2009, str. 153 a násl.]. Ve starší české literatuře bylo popsáno jako „věcné právo k cizímu pozemku, podle něhož jistá osoba (retrahent, Nähergelter) při prodeji pozemku jest oprávněna vkročiti v trh, tj. žádati, aby prodávaný pozemek prodán byl jenom jí, ovšem za splnění podmínek nabízených třetím (jiným) kupcem“ (Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí, 21. díl, R (Ř) – Rozkoš, J. Otto,[Anonymizováno]Praha 1904, str. 607). Právo retraktu zanikne okamžikem dalšího převodu, neboť dospěje standardní povinnost učinit nabídku ke koupi (srov. např. J. Porod in J. Petrov a kol.: Občanský zákoník, komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2019, str. 2170). Z uvedeného, tudíž vyplývá, že žalobkyně má právo na převedení vlastnického práva k předmětné stavbě na svou osobu za podmínek, za něž toto vlastnické právo nabyla žalovaná, což představuje cenu 200 000 Kč. Realizaci předkupního práva nemůže rozhodně bránit skutečnost, že předmětná stavba je zatížena zástavním právem ve prospěch zástavního věřitele [právnická osoba], neboť toto zástavní právo je závazkovým vztahem existujícím mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, bylo zřízeno za účelem zajištění pohledávky na doplatek kupní ceny za předmětnou stavbu za cenu 200 000 Kč, tudíž lze předpokládat, že nebyla-li tato cena dosud zaplacena a zástavní právo vymazáno, bude tak učiněno ihned poté, co žalobkyně nabude vlastnické právo k předmětné stavbě, žalované zaplatí uvedenou kupní cenu a ta dlužnou částku zaplatí zástavnímu věřiteli. Pokud se jedná o poslední námitku žalované spočívající v rozporu realizace předkupního práva žalobkyně s dobrými mravy kvůli investicím do předmětné stavby provedených otcem žalované s tím, že pro tyto investice nebylo potřeba stavební povolení, ani tu soud neshledal důvodnou. Nelze totiž přijmout výklad žalované, na jehož základě by byla jakákoliv realizace předkupního práva zmařena jakoukoliv investicí nového nabyvatele, neboť tento výklad je ve zjevném rozporu s účelem a smyslem zákona. V projednávané věci soud vzal v úvahu také tu skutečnost, že zatímco nabyvatelem předmětné stavby byla žalovaná, která původnímu vlastníku stavby uhradila kupní cenu, investice do této stavby následně prováděla a hradila jiná osoba, a to otec žalované, přičemž v řízení nebylo ani tvrzeno, že by tyto pohledávky vzniklé v důsledku investic do předmětné stavby přešly na žalovanou, případně kdy a jakým způsobem. Žalovaná proto nemůže úspěšně vystupovat ve vztahu k žalobkyni jako věřitel vůči dlužníkovi, a tudíž již z tohoto důvodu žalobkyně není povinna žalované hradit cenu provedených investic, neboť není aktivně legitimovaná k případnému vymáhání nároků z uvedených investic jejího otce.

30. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna převést na žalobkyni vlastnické právo k předmětné stavbě nacházející se na pozemku č. st. [hodnota]/1 v katastrálním území a obci [adresa], zapsaném na LV č. [hodnota] Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], za kupní cenu 200 000 Kč splatnou k rukám žalované, a to vše ve lhůtě 30 dnů podle § 160 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) od právní moci tohoto rozsudku, kterou soud shledal s ohledem na úkony, které musí účastníci v souvislosti s převodem vlastnického práva a zaplacením kupní ceny učinit, za přiměřenou.

31. S ohledem na úmrtí původního žalobce, k němuž došlo v průběhu řízení, na právní nástupnictví žalobkyně, na dokončení obnovy katastrálního operátu, k němuž rovněž došlo v průběhu řízení a které se týká i pozemku, na němž je umístěna předmětná stavba, a na zpřesnění formulace petitu při současném zachování a respektování toho, čeho se původní žalobce a následně i žalobkyně v řízení domáhali, soud upravil znění žalobního petitu žaloby ze dne 22. 9. 2021, než jej převzal do I. výroku tohoto rozsudku. Soud přitom vycházel z toho, že není vázán doslovným zněním petitu žaloby; jestliže žalobce formuluje petit žaloby nevhodně, avšak zároveň tak, že je patrné, jaký nárok uplatňuje, je na soudu, aby o návrhu rozhodl v odpovídající podobě při zachování jeho smyslu; soud je vázán tím, co žalobce chce, nikoliv tím, jak svůj požadavek vyjádří (blíže v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Co 324/2009, dostupném v databázi ASPI), respektive obdobně soud není otrocky, tj. do nejmenšího detailu, vázán žalobou, respektive petitem; dispoziční zásada velí, že nesmí překročit návrh a musí jej vyčerpat, avšak ve vztahu k jeho podstatě. Účelem civilního procesu je řešit spory a přinášet spravedlnost. Požadavek zákonodárce vyjádřený v § 79 odst. 1 o. s. ř., že ze žaloby musí být patrno, čeho se žalobce domáhá, nedává základ pro přísně formalistické pojetí petitu žaloby (blíže v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09, dostupném na adrese nalus.usoud.cz).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 70 244 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 200 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t., když předmětem řízení byla otázka existence předkupního práva ke stavbě s kupní cenou 200 000 Kč, sestávající z částky 9 100 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba, vyjádření ze dne 25. 11. 2021, vyjádření ze dne 13. 7. 2022, účast u jednání dne 7. 5. 2024) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. z částky 56 400 Kč ve výši 11 844 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby, a to za podání ze dne 26. 4. 2024, kterým žalobkyně pouze označila další důkazní návrhy ke svým tvrzením, což však mohla a měla učinit již v rámci svého předchozího podání [blíže v komentáři k § 11 odst. 1 písm. d) a. t. v Kovářová, D. a kol. Vyhláška o advokátním tarifu: Komentář. (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-20-5). ASPI_ID KO177_1996CZ. Dostupný z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X., odkazující na usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 2 To 28/2004, uveřejněné v Bulletinu advokacie č. 3/2005, str. 46, podle něhož za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší], a za další jednání s klientkou dne 11. 4. 2024, neboť zástupce žalobkyně provedení tohoto úkonu soudu nijak nedoložil a navíc ani blíže nespecifikoval délku tohoto jednání, přičemž podle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. lze odměnu přiznat pouze za takovou další poradu s klientem, která přesahuje jednu hodinu; soud proto tyto úkony vyhodnotil jako neúčelně vynaložené. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

Poučení