24 C 333/2023-27

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 59 185,85 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 486,30 Kč, jejíž splatnost se stanoví 15. den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, se v rozsahu částky 11 699,55 Kč a -) kapitalizovaného úroku ve výši 6 683,22 Kč za období od 20. 12. 2021 do 11. 5. 2022, -) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 762,89 Kč za období od 31. 12. 2021 do 30. 4. 2022, -) úroku ve výši 24,4 % ročně z částky 59 185,85 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení a -) úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 185,85 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 491,31 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], dále též jako„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 21. 12. 2018 Smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo] jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr v částce 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 66 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 489,34 Kč vždy do 20. kalendářního dne v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 24,40 % ročně a s poplatky dle smlouvy a ceníku. Banka úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu s produktovými podmínkami přistoupila dne 13. 5. 2022 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 59 185,85 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 683,22 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 762,89 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Splátky žalovaného ve výši 30 814,15 Kč, 11 593,71 Kč a 105,84 Kč byly započteny na jistinu úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok a kapitalizovaný úrok z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě výzvy. Předmětná pohledávka byla bankou nejprve postoupena na [právnická osoba] a. s. a posléze z této společnosti na žalobkyni.

2. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou žalobkyně uvedla, že byla zkoumána prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů ([příjmení]), kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k jednání konanému dne 21. 12. 2023 se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že předvolání k jednání bylo žalovanému řádně doručeno dne 27. 11. 2023 a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez její přítomnosti, soud jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba ze dne 14. 7. 2021). Banka a žalovaný dne 23. 8. 2013 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl mimo jiné žalovanému u banky zřízen běžný účet č. [bankovní účet]. Banka ověřila totožnost žalovaného (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 23. 8. 2013, včetně protokolů o převzetí a užívání i-pinů a t-pinů, mobilního elektronického klíče a kopie občanského průkazu žalovaného). Žalovaný dne 21. 12. 2018 podepsal návrh na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo], na základě kterého se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně jej vrátit v 66 měsíčních splátkách po 2 489,34 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 24,4 % ročně, RPSN činila 27,33 %, celková splatná částka činila 165 800,44 Kč. Úvěr měl být dle čl. VII. splácen k 15. dni v měsíci počínaje 15. 1. 2019, v případě úhrady do 20. dne v měsíci nenastávají žádné následky prodlení. V čl. XI. ve spojení s čl. XII. a XIII. jsou popsány závažné skutečnosti, mezi které náleží porušení některé z povinností sjednaných ve smlouvě žalovaným, mimo jiné související s prodlením úhrady s některou platební povinností. V takovém případě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 21. 12. 2018). Z produktových podmínek pro osobní úvěry soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] a jeho akceptace (produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně), stejně tak ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně) a ceníku (ceník právní předchůdkyně žalobkyně). Banka žalovanému potvrdila, že návrh na uzavření smlouvy přijala, čímž došlo k uzavření smlouvy (akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 21. 12. 2018).

6. Žalovanému byla částka 90 000 Kč poskytnuta dne 21. 12. 2018 a úvěr přestal následně splácet. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil částku 42 513,70 Kč (zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru žalovaného, celkového přehledu započtených splátek ze strany žalovaného). Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 13. 5. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 70 629,93 Kč (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 13. 5. 2022), a to dopisem odeslaným žalovanému na adresu [adresa] (zjištěno z přehledu podacích čísel ze dne 20. 7. 2022).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 13 753,53 Kč (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, mimořádného výpisu z účtu [číslo] / CZK za období 01.01.2000 - 07.07.2022). Banka dále prohlásila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z výpočtu k období schvalování žádosti 21. 12. 2018, celková suma měsíčních splátek žalovaného z on-line CBCB zprávy činila 3 000 Kč, příjem žalovaného v době nápočtu nabídky činil 13 753,53 Kč (prohlášení banky k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 4. 7. 2023).

8. Pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena na [právnická osoba] a. s., [IČO] na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [rok] ze dne 29. 8. 2018 (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, včetně příloh), ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo], ze dne 27. 6. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo], ze dne 27. 6. 2022, včetně přílohy, položka 9). Žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na [právnická osoba] a. s. na adresu [anonymizována dvě slova], [PSČ] [anonymizováno], [země] a na adresu [adresa] (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 7. 2022 (2 x) a přehledu podacích čísel ze dne 20. 7. 2022). Pohledávka byla následně postoupena ze [právnická osoba] a. s. na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 5. 7. 2022 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 5. 7. 2022, včetně přílohy, položka 9). Rovněž oznámení o postoupení pohledávky ze [právnická osoba] a. s. na žalobkyni bylo žalovanému zasláno na adresu [anonymizována dvě slova], [PSČ] [anonymizováno], [země] a na adresu [adresa] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 8. 2022 (2 x) a seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [anonymizováno] [právnická osoba] na žalobkyni).

9. Dne 23. 8. 2023 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu [anonymizována dvě slova], [PSČ] [anonymizováno], [země] a na adresu [adresa], v níž žalovaného vyzvala, uhradil částku 79 931,24 Kč na bankovní účet ve výzvě uvedený (zjištěno z Oznámení o právním zastoupení, výzvy ze dne 23. 8. 2022 a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev žalobkyně).

10. Z ostatních důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

11. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

12. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

13. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 12. 2018 na základě Smlouvy o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 21. 12. 2018 peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaný se zavázal je splatit v 66 měsíčních splátkách po 2 489,34 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 24,4 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný svým povinnostem vyplývající z předmětné smlouvy nedostál, proto právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 13. 5. 2022 zesplatnila. Pohledávka byla nejprve postoupena na [právnická osoba] a. s. a posléze na žalobkyni. K prověřování úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně žalobkyně doložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, dle kterého banka vycházela z příjmů tvrzených žalovaným a průměrných příjmů na běžném účtu, záznamu o negativním výsledku v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, a prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně, dle kterého vycházela z průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného ve výši 13 753,53 Kč, celková suma měsíčních splátek žalovaného dle uvedeného prohlášení měla činit 3 000 Kč. K prověřování úvěruschopnosti žalované banka nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil celkem 42 513,70 Kč.

14. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

15. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. S ohledem na to, že Úmluva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, danou problematiku neupravuje, na věc dopadá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 17, 18 odst. 2 a 4 tohoto nařízení, neboť z obsahu spisu se podává, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy bydliště na území České republiky (transakce na území České republiky dle žalobkyní předloženého mimořádného výpisu z účtu, následně od 6. 3. 2019 doposud evidované bydliště na území České republiky). Pravomoc českých soudů je tedy dána.

16. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. 17 všeobecných obchodních podmínek.

17. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

27. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

30. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

31. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

32. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18, v němž je uvedeno, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

33. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

34. Tvrzení, která žalobkyně v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti žalovaného uvedla, jsou však velice obecná a nelze z nich seznat, jaká konkrétní zjištění právní předchůdkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr učinila. V tomto ohledu tedy absentují tvrzení, jakým způsobem právní předchůdkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jaké byly jeho příjmy a výdaje a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Banka se při ověřování úvěruschopnosti zaměřila pouze na příjmy žalovaného, nezjišťovala a neověřovala však žádným způsobem výdaje žalovaného při uzavírání smlouvy. Žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného – a to rovněž s přihlédnutím k uvedené výši příjmů. Za situace, kdy banka zjistila příjem žalovaného v částce 13 753 Kč a splátky v částce 3 000 Kč a nezjišťovala další výdaje žalovaného, nebylo bankou zohledněno, zda výdaje žalovaného jsou nižší či vyšší než jeho příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru.

35. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 21. 12. 2023 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24. 3. 2010) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených v průběhu řízení, přičemž řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo prokázáno. Pakliže žalobkyně nedostála povinnosti tvrzení, nemohla ani posouzení úvěruschopnosti žalované prokázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 115/2012 civ.).

36. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace„ porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že„ na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

37. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o půjčce na kliknutí [číslo] ze dne 21. 12. 2018 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (90 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni na poskytnutý úvěr uhradil (42 513,70 Kč). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 47 486,30 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 47 486,30 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 15. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl objektivně schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 15 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená jeho možnostem.

39. Ve zbývající části soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 491,31 Kč, přičemž tato částka představuje 60,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,77 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 368 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 185,85 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 23. 8. 2022 a z částky 3 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 13. 7. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 650 Kč ve výši 2 026,50 Kč.

41. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění výroku III. rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení