24 C 376/2024 - 36

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 248 630,46 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 248 130,81 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 3. 3. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 499,65 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 771,04 Kč za období od 18. 9. 2023 do 23. 2. 2024, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 913,46 Kč za období od 2. 10. 2023 do 23. 2. 2024 a úrokem ve výši 16 % ročně z částky 248 630,46 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 499,65 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 56 591,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], dále též jako „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 3. 8. 2023 Smlouvu o úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], jejímž obsahem byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 30 pravidelných měsíčních splátkách vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 16 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Konečná výše poskytnutého úvěru byla stanovena v oznámení o ukončení čerpání úvěru, na základě něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 249 837 Kč, a stanovena pravidelná měsíční splátka ve výši 10 159 Kč. Banka úvěr žalovanému poskytla, žalovaný však splátky úvěru nehradil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami přistoupila dne 27. 2. 2024 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 248 630,46 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 21 771,04 Kč a z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 913,46 Kč. Předmětná pohledávka byla bankou postoupena nejprve na společnost [právnická osoba] a posléze z [právnická osoba] na žalobkyni.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že co se týče smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [hodnota] ze dne 3. 11. 2022, banka při posuzování úvěruschopnosti žalovaného použila v souladu s Obecnými pokyny Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11), zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Celková výše povoleného debetu byla 100 000 Kč, výše úrokové sazby byla 21,90 % p. a. a RPSN bylo ve výši 27,98 %. Co se týče smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 19. 10. 2022, celková výše půjčky byla 200 000 Kč, výše úrokové sazby byla 15,90 % p. a. a RPSN bylo ve výši 17,09 %, přičemž celková měsíční splátka s pojištěním činila 7 640 Kč. Co se týče smlouvy o [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 3. 8. 2023, celková výše úvěru byla 249 837 Kč, výše úrokové sazby byla 16 % a RPSN 17,23 %, přičemž celková měsíční splátka činila 10 159 Kč. Celá částka úvěru byla použita 100 % za účelem úhrady dluhů žalovaného, které měl u banky, a to 166 805 Kč na úhradu závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 19. 10. 2022 a 83 032 Kč šlo na úhradu závazků vyplývajících ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [hodnota] ze dne 3. 11. 2022. Účelem sjednocení jednotlivých závazků do jediného je snížení celkové výše splátek dlužníka. Celková výše závazků žalovaného před poskytnutím úvěru a po jeho poskytnutí se nezměnila, jen došlo ke snížení splátek s ohledem na snížení úrokové sazby a prodloužení doby splácení. Banka poskytnutím konsolidačního úvěru de facto snížila riziko případné nesolventnosti dlužníka. Vzhledem k tomu, že se jednalo o konsolidaci výše zmíněných závazků, banka nemusela ve smyslu ustanovení § 5 odst. 4. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzovat úvěruschopnost žalovaného, protože žalovanému neposkytla žádný další úvěr, ale pouze optimalizovala jeho předchozí závazky a tím došlo ke snížení celkové úrokové sazby a RPSN a dále se prodloužila doba splácení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.

4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním občanem Ukrajiny. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle článku 48 odst. 5 smlouvy č. 123/2002 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Pravomoc zdejšího soudu je dána, neboť žalovaný má na území České republiky evidován pobyt.

5. Podle článku 48 odst. 1 smlouvy č. 123/2002 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, se smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Rozhodným právem je tak právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v čl. III odst. 17 obchodních podmínek žalobkyně.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav:

7. Žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny (zjištěno z listiny údaje klienta fyzická osoba).

8. Žalovaný dne 26. 7. 2023 podepsal Návrh na uzavření smlouvy o [Anonymizováno] č. [hodnota], adresovaný bance, v němž uvedl, že je svobodný, žije v pronajatém domě či bytě, má úplné střední vzdělání a podniká jako manuální pracovník. Uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 80 000 Kč a jeho nezbytné měsíční výdaje činí 17 500 Kč. Žalovaný požádal o úvěr v částce 270 248 Kč, který by splácel v 30 měsíčních splátkách po 10 989 Kč, s úrokem ve výši 16 % ročně, RPSN činilo 17,23 %. Úvěr měl být poskytnut za účelem úhrady dluhů žalovaného vůči bance, a to částky 182 248 Kč na osobní úvěr ze dne 19. 10. 2022 a částky 88 000 Kč na kontokorentní úvěr ze dne 3. 11. 2022. Úvěr měl být dle čl. VII. smlouvy splácen k 17. dni v měsíci. V čl. XI. ve spojení s čl. XII. a XIII. jsou popsány závažné skutečnosti, mezi které náleží porušení některé z povinností sjednaných ve smlouvě žalovaným, mimo jiné související s prodlením úhrady s některou platební povinností. V takovém případě bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 26. 7. 2023). Dne 3. 8. 2023 banka žalovaného informovala, že přijala návrh a došlo k uzavření smlouvy o [Anonymizováno] (zjištěno z akceptace návrhu Smlouvy o [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2023). Konečná výše poskytnutého úvěru byla stanovena v oznámení o ukončení čerpání úvěru, na základě něhož byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 249 837 Kč a stanovena pravidelná měsíční splátka ve výši 10 159 Kč (zjištěno z oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne 9. 8. 2023). Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru banka žalovanému poskytla standardní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

9. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně (všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně), ceníku (ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně) soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících z návrhu na uzavření smlouvy.

10. Žalovanému byla částka 249 837 Kč (166 805 Kč + 83 032 Kč) bankou poskytnuta dne 7. 8. 2023 a žalovaný úvěr přestal následně splácet. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil bance částku 1 706,19 Kč (zjištěno z výpisu spotřebitelského úvěru žalovaného).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 27. 2. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 271 314,96 Kč, výzva byla odeslána téhož dne (zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 27. 2. 2024, přehled podacích čísel ze dne 6. 6. 2024).

12. Banka a žalovaný dne 9. 6. 2016 uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě byl mimo jiné žalovanému u banky zřízen běžný účet č. [Anonymizováno]. Za služby poskytované dle smlouvy byl žalovaný povinen platit bance poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (čl. I. odst. 5. smlouvy), součástí smlouvy byly mimo jiné i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, ceník, produktové podmínky, (čl. I odst. 6 smlouvy), z nichž soud zjistil podrobnou úpravu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy, a žalovaný prohlásil, že se s nimi seznámil (čl. III odst. 3 smlouvy), žalobce svým podpisem stvrdil, že se seznámil a porozuměl obsahu a souhlasil mimo jiné s ustanovením čl. 3.4.1 produktových podmínek k vedení účtů a vkladů o možnosti výpovědi smlouvy o účtu ze strany banky (čl. III odst. 3 smlouvy); (smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 9. 6. 2016). Žalovanému byla poskytnuta bankou debetní karta (zjištěno z protokolu o převzetí karty/pinu ze dne 27. 5. 2019).

13. Žalovaný požádal banku 1. 11. 2022 o uzavření smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [hodnota], který banka 3. 11. 2022 akceptovala, čímž došlo k uzavření smlouvy. Celková výše povoleného debetu byla 100 000 Kč, výše úrokové sazby byla 21,90 % p. a. a RPSN bylo ve výši 27,98 % (zjištěno z návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. [hodnota] ze dne 1. 11. 2022, akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 11. 2022). Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru banka žalovanému poskytla standardní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

14. Právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného ke smlouvě o povoleném debetu ze dne 3. 11. 2022 uvedla, že jeho součástí jsou vstupní informace, které žalovaný v době uzavírání smlouvy deklaroval zadáním do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně. Současně žalovaný prohlásil, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil právní předchůdkyni žalobkyně souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací, případně toto ověření vyplývá přímo ze zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. K posouzení úvěruschopnosti klienta uvedla, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr, přičemž v tomto směru vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne 19. 8. 2015 (EBA/GL/2015/11) a podléhá též kontrole České národní banky, která rovněž testuje interní systém Banky při posuzování úvěruschopnosti a tento byl vždy shledán vyhovujícím a činěný v souladu s právními předpisy. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito interních a externích datových zdrojů, jak je zaznamenáno níže a současně deklarováno interními systémovými záznamy. Byly provedeny potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. V souladu s Obecným pokynem č. 1 Evropského orgánu pro bankovnictví prošetřila výši příjmu spotřebitele, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, tak z jejich nezávislého zhodnocení a ověření. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: 1) tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; 2) informace z externích úvěrových registrů – dotazy jsou činěny do registrů BRKI/NRKI/SOLUS) – primárně se posuzuje míra úvěrového zatížení, tedy schopnost případného klienta splácet, dále celková expozice, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost klienta splácet své závazky; výsledkem je tzv. BureauScore; 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu – zohledňují se: příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení – nákladové složky se stanovují porovnáním klientem deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště). Do výpočtu volných zdrojů klienta se berou vždy ty vyšší; 4) vyhodnocení rizikových / anti - fraud kontrol o na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.); 5) celkový skóring klienta založený na: o aplikačním skóre (primárně sociodemografický profil) a/nebo integrované score – kombinace behaviorálního score (je napočítáno na základě platební historie na stávajících úvěrových produktech v RBCZ) a transakčního score (vychází z transakčního chování na běžných účtech klienta) o BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů); 6) Kontrola Insolvenčního rejstříku: Bez záznamu; 7) Kontrola databáze neplatných dokladů: Doklad nenalezený v databázi MV; 8) Kontrola interního Black listu (IBL): Bez záznamu; 9) Vyhodnocení externích úvěrových registrů: BRKI/NRKI: Bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), o SOLUS: Nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů, jež žalovaný deklaroval v žádosti, ve výši 80 000 Kč (zjištěno z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta). Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného ve své interní databázi s výsledkem negative address a Solus ok, s varováním u boje proti podvodům (sdělení právní předchůdkyně žalobkyně, věc: CBL, ze dne 22. 7. 2024). Banka při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela také ze sumy měsíčních splátek deklarovaných žalovaným na žádosti v částce 17 000 Kč, interních splátek v částce 7 022 Kč, limitů interních úvěrů v částce 200 086 Kč, příjmu žalovaného v částce 561 714 Kč a zpětně dopočteného příjmu v částce 561 714 Kč (zjištěno z prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 22. 7. 2024).

15. Žalovaný a banka uzavřeli také smlouvu o půjčce č. [hodnota] ze dne 19. 10. 2022, celková výše půjčky byla 200 000 Kč, výše úrokové sazby byla 15,90 % p. a. a RPSN bylo ve výši 17,09 %, přičemž celková měsíční splátka s pojištěním činila 7 640 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], ze dne 19. 10. 2022, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 19. 10. 2022). Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru banka žalovanému poskytla standardní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

16. Žalovaný byl v prodlení se splácením závazků ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 3. 11. 2022 a smlouvy o půjčce ze dne 19. 10. 2022 (zjištěno z výpisů z úvěru k číslu úvěrové smlouvy [Anonymizováno] a mimořádného výpisu z běžného účtu).

17. Žalovaný měl na účtu před uzavřením smlouvy o povoleném debetu ze dne 3. 11. 2022 a smlouvy o půjčce ze dne 19. 10. 2022 příjmy v řádu set tisíc Kč měsíčně, avšak rovněž zhruba shodné výdaje v řádu set tisíc Kč měsíčně (zjištěno z mimořádného výpisu z běžného účtu).

18. Pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupeny na společnost [Anonymizováno], IČO [IČO] na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 13. 12. 2023, ve znění dodatku č. [hodnota] (zjištěno z rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018/09 ze dne 29. 8. 2018, včetně příloh, dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek č. 12/2023, ze dne 15. 2. 2024), ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/06, ze dne 26. 6. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/06, ze dne 26. 6. 2024, včetně přílohy, potvrzení úplaty ze dne 8. 7. 2024). Žalovanému bylo zasláno vyrozumění o postoupení pohledávky na společnost [Anonymizováno] na adresu na adresu [adresa] a na adresu [adresa], (zjištěno z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2024 (2 x) a přehledu podacích čísel ze dne 17. 7. 2024). Pohledávky byly následně postoupeny ze společnosti [Anonymizováno] na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek č. 2024/06 ze dne 9. 7. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 7. 2024, včetně přílohy). Rovněž oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti [Anonymizováno] na žalobkyni bylo žalovanému zasláno na adresu [adresa] a na adresu [adresa] (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2024 (2 x)).

19. Dne 12. 8. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému na adresu [adresa] a na adresu [adresa], předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala, aby uhradil částku 306 905,26 na bankovní účet ve výzvě uvedený (zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 12. 8. 2024 (2 x) a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev žalobkyně).

20. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

21. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

22. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 3. 8. 2023 peněžní prostředky ve výši 249 837 Kč, jejichž účelem byla konsolidace závazků žalovaného ze smluv o povoleném debetu ze dne 3. 11. 2022 a o půjčce ze dne 19. 10. 2022 Kč (83 032 Kč a 166 805 Kč) a žalovaný se zavázal je splatit ve 30 měsíčních splátkách po 10 159 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 16 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a ceníku. Žalovaný svým povinnostem vyplývající z předmětné smlouvy nedostál. Úvěrem ze dne 3. 8. 2023 byly splaceny závazky žalovaného u banky plynoucí ze smluv o povoleném debetu ze dne 3. 11. 2022 a o půjčce ze dne 19. 10. 2022 Kč, před jejichž uzavřením banka vycházela z tvrzených příjmů žalovaného ve výši 80 000 Kč a příjmů dle výpisu z účtu v částce 561 714 Kč měsíčně a ohledně výdajů dle tvrzení žalobkyně banka vycházela z částky odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný měl na uvedeném účtu před uzavřením smluv příjmy ve stovkách tisíc měsíčně, ale rovněž shodné výdaje. Pohledávka byla bankou postoupeny až na společnost žalobkyně. Žalovaný na předmětný úvěr před podáním žaloby zaplatil celkem 1 706,19 Kč.

23. Po právní stránce posuzoval soud nárok uplatněný žalobkyní následovně:

24. Žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky, jedná se tedy o věc s cizím prvkem. Soud dle čl. 69 dále uvedeného nařízení aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu předmětného nařízení, neboť soud ze sdělení zaměstnavatele žalovaného (na č. l. 63 spisu) zjistil, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy až doposud bydliště na území České republiky, písemnosti se mu však SOUDEM nepodařilo řádně doručit.

25. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české.

26. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 an. o. z. a zákona o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420, § 419 a § 1810 a násl. o. z.

27. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

28. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 5 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru na dohodu, kterou se za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele odkládá v důsledku prodlení spotřebitele platba nebo mění způsob splácení, přičemž smluvní ujednání jsou ve svém souhrnu pro spotřebitele alespoň stejně výhodná jako v původní smlouvě, se použijí pouze § 1 až 4, § 84, § 88 až 91, § 94, 97, § 99 odst. 3, 4 a 6, § 100 odst. 1 písm. b), odst. 2 až 4, § 101 odst. 2, § 102 odst. 1 a 4, § 104, 105, 108, 109, § 112 až 117 a § 120 až 177.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

33. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.

35. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

36. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

37. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

39. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

40. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

41. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

42. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

43. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o povoleném debetu ze dne 3. 11. 2022 a smlouvy o půjčce ze dne 19. 10. 2022, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Po provedeném dokazování z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

44. V daném případě je stěžejní, že byť banka vycházela z tvrzených příjmů žalovaného v částce 80 000 Kč měsíčně a příjmů zjištěných z výpisu z účtu v částce 561 714 Kč měsíčně, a žalovaný dle výpisu z jeho účtu takto vysokými příjmy skutečně disponoval, banka se nezabývala skutečností, že i výdaje žalovaného dle výpisu z účtu dosahují stejné výše v řádu statisíců jako tyto příjmy. Banka žádným způsobem neověřovala tvrzený příjem žalovaného v částce 80 000 Kč (z jaké činnosti tyto příjmy plynou, jejich pravidelnost) a zejména, co se týče výdajů, banka vyšla pouze z odhadnutých výdajů na základě historických dat z Českého statistického úřadu, aniž tyto specifikovala a aniž tyto od žalovaného v jejich konkrétní výši zjišťovala. V tomto ohledu tedy absentují zjištění banky, jaké byly výdaje žalovaného a zda měl v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Žalobkyně pak od žalovaného ani nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalovaného a spokojila se pouze s jejich nekonkrétním odhadem. Za situace, kdy banka nezjišťovala výdaje žalovaného, nebylo bankou zohledněno, zda výdaje žalovaného jsou nižší či vyšší než jeho příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru.

45. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

46. Na základě shora uvedeného jsou tak smlouvy o povoleném debetu ze dne 3. 11. 2022 a smlouvy o půjčce ze dne 19. 10. 2022 absolutně neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalovaného) před uzavřením smlouvy. S ohledem na neplatnost smluv, z nichž měly být konsolidovány závazky smlouvou o úvěru [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2023, soud dospěl k tomu, že i smlouva o úvěru [Anonymizováno] ze dne 3. 8. 2023 neplatná podle § 580 o. z. ve spojení s § 588 o. z. pro rozpor se zákonem. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaný povinen žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (249 837 Kč) a částkou, kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil (1 706,19 Kč). Výše bezdůvodného obohacení, které je žalovaný žalobkyni povinen vydat, tedy činí 248 130,81 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

47. Vzhledem k tomu, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonem stanovená splatnost pohledávek z těchto právních titulů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, či ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1524/2020), je u nich zpravidla doba plnění vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.). Teprve učiněním výzvy k plnění se dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným a dlužník je povinen jej splnit prvního dne poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (pokud věřitel nestanoví lhůtu jinou). Banka vyzvala žalovaného k okamžitému plnění dluhu dne 27. 2. 2024, výzva byla předána k poštovní přepravě dne 27. 2. 2024. Lze tak uzavřít, že pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou. Do prodlení s úhradou částky 248 130,81 Kč se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti shora uvedené pohledávky. Dle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. byla výzva doručena žalovanému dne 1. 3. 2024, dnem 2. 3. 2024 pohledávka byla splatná a následujícího dne 3. 3. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení, proto je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

48. Ve zbývající části ohledně nároku za smlouvy o úvěru soud žalobě s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nevyhověl, jelikož žalobkyně na toto plnění nemá nárok. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla neúspěch v poměrně nepatrné části (499,65 Kč), právo na náhradu nákladů řízení v částce 56 591,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 946 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 248 630,46 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 26. 6. 2024, z částky 9 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 8. 2024, z částky 9 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 10. 2024 a z částky 9 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 4. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 550 Kč ve výši 8 095,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření k výzvě soudu ze dne 11. 12. 2024, neboť doplněná tvrzení v něm uvedená měla být již součástí žaloby.

50. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil žalovanému splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení