24 C 48/2024 - 50

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/1] [Anonymizováno] o zaplacení 17 036 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 1 560 Kč zastavuje.

II. Žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 476 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, došlou soudu 4. 1. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovanou dne 19. 11. 2022 uzavřela úvěrovou smlouvu. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalované, když žalobkyně zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, zjišťuje, zda jiné závazky hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS, a v Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně rovněž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává podstatné ukazatele jako věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta na číslo účtu uvedené ve smlouvě částka 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem za poskytnutí v částce 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, sjednána dále byla služba bezpečná splátka za poplatek 99 Kč, SMS servis za poplatek 49 Kč. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, za což je účtován poplatek v částce 1980 Kč. Žalovaná hradila žalobkyni dne 7. 12. 2022 částku 1642 Kč, dne 13. 1. 2023 1962 Kč, dne 15. 2. 2023 1962 Kč, dne 14. 3. 2023 1 962 Kč, dne 22. 3. 2023 1 962 Kč, dne 9. 5. 2023 1 962 Kč, dne 19. 6. 2023 1 Kč, dne 16. 7. 2023 1 Kč, dne 10. 10. 2023 [právnická osoba] Kč, dne 20. 11. 2023 3 000 Kč, dne 15. 12. 2023 [právnická osoba] Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně účtovala žalovaná třikrát smluvní pokutu po 500 Kč a účelně vynaložené náklady třikrát 300 Kč a 130 Kč. Žalobkyně žalovanou 30. 10. 2020 vyzvala před zesplatněním celého úvěru, v níž byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, dne 15. 12. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k plnění předžalobní výzvou. Pohledávka žalobkyně v částce 17 036 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 13 882 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 147 Kč, úroků ve výši 980 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 730 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.

2. K výzvě soudu stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně doplnila, že vycházela z MLS žalované i její domácnosti, žalovaná uvedla příjem 40 000 Kč, žalobkyně vyšla z životního minima dospělých členů domácnosti v částce 4 250 Kč, z toho, že žalovaná neměla žádné splátky v žalobkyni ani mimo ni, splátka schváleného úvěru činila 1 962 Kč, zbývající MLS žalované tedy činilo 18 788 Kč; žalovaná sdělila příjem ostatních členů v domácnosti v částce 15 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti v částce 20 000 Kč, zbývající MLS domácnosti tedy při zohlednění minimálních výdajů na bydlení v částce 18 129 Kč činilo 11 819 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, v němž nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, NRIKI, v němž žalovaná byla nalezena – pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR, v nichž žalovaná rovněž nebyla nalezena. Uzavření smlouvy, jež bylo žalovanou rozporováno, žalobkyně popsala tak, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobkyně, jež je obdobou internetového bankovnictví a je ve smyslu § 561 odst. 1 o. z. a § 562 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016, o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, opatřena elektronickým podpisem, přičemž uzavírání smluv elektronickou formou je ze strany žalobkyně podmíněno registrací, která je spojena s ověřením totožnosti a přístupem do Správy financí. Pokud se jedná o doplňkové služby a poplatky za ně, jedná se o služby dobrovolné, které nejsou součástí smlouvy a při jejím uzavírání je žadatel volí. Popis služeb je vymezený smlouvou a je stanoven i poplatek za tyto služby.

3. Nadepsaný soud 11. 1. 2024 ve věci ve znění žalobního petitu vydal elektronický platební rozkaz, č. j. EPR 3006/2024-6, který byl žalované doručen 15. 1. 2024 do vlastních rukou, a proti němuž žalovaná dne 26. 1. 2024 podala včasný odpor, čímž byl elektronický platební rozkaz v plném rozsahu zrušen (§ 174 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174 odst. 3 o. s. ř.).

4. K věci samé žalovaná uvedla, že 19. 11. 2022 uzavřela se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě jí byla vyplacena částka 20 000 Kč. Žalovaná v 11 splátkách zaplatila celkem 18 454 Kč a dne 12. 1. 2024 zaplatila žalobkyni 1 560 Kč, tedy celkem zaplatila žalobkyni 20 014 Kč. Žalovaná měla a má řadu bankovních i nebankovních půjček. Žalovaná se se žalobkyní pokoušela dohodnout mimosoudně, avšak žalobkyně reagovala podáním žaloby. Žalovaná dospěla k závěru, že smlouva je neplatná, neboť selhalo odborné posouzení úvěruschopnosti žalované. Tvrzení a důkazy předložené žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalované jsou jen obecné, z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že si žalobkyně o žalované před uzavřením smlouvy zjistila jen minimum nepodložených informací a že provedla lustraci pouze v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně v rozporu se zákonem i svojí vlastní metodikou řádně nevyhodnotila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C – 449/13, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015. Uvedla dále, že RPSN u úvěru převyšuje výrazně průměr obvyklé RPSN spotřebitelských úvěrů pro domácnosti 9,62 %, neboť byť je ve smlouvě uvedeno, že činí 49,2 %, skutečná nákladovost úvěru při kalkulaci i s poplatky za doplňkové služby činí asi 80 %, což činí smlouvu v souladu s judikatorními závěry zjevně rozpornou s dobrými mravy, a tedy neplatnou. Žalovaná rovněž sporovala služby SMS servis, Bezpečná splátka a Korunový odklad a míru jejich zpoplatnění. Co se týče náhrady nákladů řízení, dle žalované na ni žalobkyně nemá právo, neboť nedodržela ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobu podala před uplynutím zákonné sedmidenní lhůty od zaslání předžalobní výzvy a žalovaná svůj existující dluh odpovídající žalobkyní poskytnuté jistině splatila. Žalovaná považuje za spornou rovněž skutečnost, že smlouva byla platně uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, neboť nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu žalovaná uzavřela, v jakém textovém znění a že se smlouvou vyslovila souhlas.

5. Žalobkyně svým podáním ze dne 10. 5. 2024 vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 560 Kč, neboť žalovaná 12. 1. 2024 žalobkyni tuto částku zaplatila.

6. Podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. Dříve, nežli soud začal jednat, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto usnesení. Soud částečnému zpětvzetí žaloby vyhověl a podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil. Protože byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím návrhu souhlasí (ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

8. Žalobkyně svou neúčast na nařízeném jednání na den 16. 5. 2024 včas omluvila, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.

9. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Soud dle čl. 69 dále uvedeného nařízení aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 17 a 18 odst. 2 citovaného nařízení, když žalovaná má na území České republiky evidován trvalý pobyt. Rozhodným právem je dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo české, které si strany smlouvy výslovně ujednaly v článku Další informace, odstavec Rozhodné právo úvěrové smlouvy ze dne 19. 11. 2022.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

11. Žalobkyně je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně).

12. Vedoucí sekce Oddělení řízení rizik žalobkyně potvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 19. 11. 2022 bylo provedeno ověření bonity klienta – žalované, která nemá žádné děti, její příjem jako zaměstnance činí 40 000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činí 15 000 Kč a splátky jiným společnostem činí dle žádosti 15 000 Kč. Žalovaná byla prověřena v externím registru ISIR, přičemž její rodné číslo se zde nenacházelo (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta oddělení řízení rizik ze dne 4. 1. 2024). Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za únor 2022, počáteční zůstatek na účtu žalované činil – 9 182,42 Kč, konečný zůstatek – 9 157,09 Kč, na účtu je za dané období evidována příchozí částka od [Jméno zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] jako mzda v částce 42 027 Kč a další vklady od žalované, jakož i výplata půjčky od [Jméno zainteresované osoby 0/0] v částce 100 000 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu žalované, vedeného u [Jméno zainteresované osoby 0/0], a.s., ze dne 28. 2. 2022).

13. Dne 19. 11. 2022 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 1 Kč a 1980 Kč, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně a za doplňkovou službu SMS servis v částce 49 Kč měsíčně a dále úrok, který byl specifikován ve splátkovém kalendáři tak, že pro 2. až 8. měsíc trvání úvěru činí úrok pevnou částku 980 Kč měsíčně a pro 1. a 9. až 24. měsíc trvání úvěru je úvěr bezúročný. Celková splatná částka činila 31 072 Kč, bez doplňkových služeb 27 520 Kč, RPSN úvěru činilo 49,20 %. Pro případ zpoždění se splátkou nebo jinou platbou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a dále oprávnění žalobkyně požadovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou o úvěru z 19. 11. 2022, splátkovým kalendářem a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníkem poplatků platným od 4. 1. 2019). Žalobkyně před uzavřením smlouvy žalované poskytla informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

14. Dne 19. 11. 2022 žalobkyně žalované na základě uvedené úvěrové smlouvy poskytla částku 20 000 Kč (prokázáno opisem výpisu proplacení smlouvy k platbě z 19. 11. 2022 a z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba] ze dne 19. 11. 2022).

15. Žalovaná na úvěr uhradila dne 7. 12. 2022 1642 Kč, 13. 1. 2023, 15. 2. 2023, 14. 3. 2023, 22. 3. 2023, 9. 5. 2023 vždy 1962 Kč, 19. 6. 2023 a 16. 7. 2023 vždy 1 Kč, 10. 10. 2023 2000 Kč, 20. 11. 2023 3 000 Kč a 15. 12. 2023 2 000 Kč, tedy celkem 18 454 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. [hodnota]).

16. Dopisem z 30. 10. 2023 žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru. 15. 12. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila (prokázáno dopisem z 30. 10. 2023 a z 15. 12. 2023).

17. Žalovaná se dvakrát obrátila na žalobkyni s návrhem smírného řešení věci (prokázáno návrhem smírného řešení, nedatováno, a reakcí na předžalobní výzvu, návrhem smírného řešení, ze dne 13. 1. 2024).

18. Předžalobní výzvou z 2. 1. 2024, která byla odeslána 3. 1. 2024, vyzval žalovanou právní zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky a upozornil ji na možnost podání žaloby (prokázáno předžalobní výzvou z 2. 1. 2024, včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2024).

19. Dne 12. 1. 2024 žalovaná zaplatila žalobkyni částku 1 560 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady [právnická osoba]. ze dne 20. 2. 2024).

20. Z dalších, v řízení provedených důkazů (posouzení úvěruschopnosti klienta, měnová statistika I/2023 České národní banky), soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

21. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených důkazů.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

23. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 19. 11. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila 18 454 Kč, po podání žaloby dne 12. 1. 2024 zaplatila částku 1 560 Kč. Žalovaná neplnila svoje povinnosti ze smlouvy řádně a včas, proto byl úvěr dne 15. 12. 2023 zesplatněn. Žalobkyně žalovanou před uzavřením smlouvy prověřila pouze v registru ISIR, kde nebylo nalezeno její rodné číslo. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že nemá žádné děti, její příjem jako zaměstnance činí 40 000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, a splátky jiným společnostem činí dle žádosti 15 000 Kč. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za únor 2022, na účtu je za dané období evidována příchozí částka od [Jméno zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] jako mzda v částce 42 027 Kč a další vklady od žalované, jakož i výplata půjčky od [Jméno zainteresované osoby 0/0] v částce 100 000 Kč.

24. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

25. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 419 o. z.

26. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

27. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 2397 o. z. úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

34. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

38. Podle čl. 23 směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

39. Předně je zapotřebí uvést, že soud má za to, že neplatnost smlouvy při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je neplatností absolutní dle § 588 o. z., jak ostatně plyne i z rozsudku Soudní dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, v němž je uvedeno, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

40. Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jak požaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

41. Žalobkyně mimo jiné tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně prověřovala, posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, provedla její lustraci v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně netvrdila, zda a jakým způsobem ověřovala příjmy a výdaje žalované uvedené v žádosti, nepředložila žádné důkazy k tomu, že žalovanou lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, CEE a s jakým výsledkem. Jelikož se žalobkyně z jednání nařízeného na den 16. 5. 2024 omluvila, vzdala se tím práva na poučení dle § 118a o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 3665/2009 ze dne 24. 3. 2010) a soud tak rozhodoval na základě důkazů předložených spolu se žalobou, když žalobkyně k jejímu doplnění žaloby žádné další důkazy nepředložila, přičemž řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo prokázáno.

42. Po provedeném dokazování z pohledu soudu žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

43. Tvrzení, která žalobkyně v souvislosti s posouzením úvěruschopnosti žalované uvedla, jsou však velice obecná a nelze z nich seznat, jaká konkrétní zjištění o schopnosti žalované splácet úvěr učinila. V tomto ohledu tedy absentují tvrzení, jakým způsobem žalobkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr, jaké byly její příjmy a výdaje a zda měla v období před poskytnutím úvěru dostatek finančních zdrojů pro splácení úvěru, tedy skutečnosti zmíněné již v předchozím odstavci. Žalobkyně žádným způsobem neověřila tvrzené příjmy žalované, když se spokojila s jediným výpisem z účtu za měsíc únor 2022, z něhož byl patrný příjem žalované ze zaměstnání v jí tvrzené výši, avšak žalovaná žádala o úvěr v listopadu 2022; žalobkyně tedy v tomto ohledu nemohla získat z výpisu z účtu z února 2022 informace relevantní pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr poskytnutý na základě smlouvy uzavřené v listopadu 2022. Žalobkyně ani žádným způsobem (krom svého výpočtu dle životního minima a výdajů na bydlení) nezjišťovala a neověřovala žádným způsobem výdaje žalované při uzavírání smlouvy. Žalobkyně nezjišťovala a neověřovala výdaje alespoň pravidelně vznikající, zejména na bydlení, které běžně tvoří významnou část životních nákladů fyzické osoby, případně dalších pravidelně vznikajících nákladů žalované – a to rovněž s přihlédnutím k uvedené výši příjmů. Žalobkyně ani žádným způsobem nezjistila, zda má žalovaná další závazky ze spotřebitelských úvěrů, v jaké výši a s jakým plněním, ani jiné závazky a jejich plnění žalovanou. Žalobkyně tak nezjistila příjem ani výdaje a nebylo tedy zohledněno, zda výdaje žalované jsou nižší či vyšší než její příjmy a zda tedy disponuje částkou potřebnou pro pravidelné splácení čerpaného úvěru.

44. Jaké skutečnosti je poskytovatel úvěru povinen za účelem dostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zkoumat uvedl příkladmo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Tyto skutečnosti v zásadě odpovídají tomu, k čemuž dospěl i soud zdejší. Nejvyšší soud ve zmiňovaném rozhodnutí dodal, že poskytovatel úvěru je povinen zjištěné informace „porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“, a že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“, s tím, že „na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. S těmito závěry se ztotožnil rovněž Ústavní soud, a to například v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

45. Na základě shora uvedeného je tak smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 11. 2022 absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., jelikož v rámci jejího uzavření došlo k porušení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když nedošlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti spotřebitele (žalované) před uzavřením smlouvy, a to ohledně příjmů i výdajů žalované. Pokud je tedy smlouva neplatná, je žalovaná povinna žalobkyni ve smyslu § 2991 o. z. a § 2993 o. z. vrátit bezdůvodné obohacení, které je tvořeno rozdílem mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (20 000 Kč) a částkou, kterou žalovaná žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradila (20 014 Kč). Žalovaná žalobkyni zaplatila o 14 Kč více, než oč se z neplatné smlouvy obohatila, žalobkyně se pak v tomto řízení domáhala (po částečném zpětvzetí žaloby) zaplacení toliko 15 476 Kč. Žalovaná tak není vydat žalobkyni ničeho a soud proto žalobu zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení plně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze 2 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne 21. 2. 2024, účast na jednání 16. 5. 2024), celkem tedy 600 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na to, že žalovaná zaplatila částku 1 560 Kč ve lhůtě do 7 dnů od dojití předžalobní výzvy (srov. § 142a odst. 1 o. s. ř.; předžalobní výzva byla odeslána 3. 1. 2024, dle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. žalované došla třetí pracovní den, tj. 8. 1. 2024), přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení, byť částku 1 560 Kč zaplatila až po podání žaloby, která však byla podána den po odeslání předžalobní výzvy (srov. § 146 odst. 2 a contrario o. s. ř.). Lhůta pro splnění povinnosti byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení