24 C 61/2019-311

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického režimu podílu na nemovitosti takto:

Výrok

I. Určuje se, že spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v katastrálním území [část obce], obec Praha, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobkyně a žalovaného.

II. Určuje se, že spoluvlastnický podíl žalovaného na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v katastrálním území [část obce], obec Praha, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, má velikost 3/8.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 70 824 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši 1 865,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 3. 2019 domáhá určení uvedených ve výroku I. a II. s odůvodněním, že pozemek parc. [číslo] v katastrálním území [část obce], obec Praha, je ve spoluvlastnictví žalobkyně s podílem o velikosti 1/8, žalovaného s podílem o velikosti 3/8 a ve zbývající 1/2 náleží do dosud nevypořádaného společného jmění obou účastníků zaniklého jejich rozvodem. Dle žalobkyně stávající stav zápisu v katastru nemovitostí, kde je uvedena žalobkyně jako spoluvlastník s podílem o velikosti 1/8 a žalovaný s podílem o velikosti 7/8, neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Určení požadovaná žalobou mají dle žalobkyně vést k tomu, aby na jejich základě příslušný katastrální úřad uvedl zápis do souladu se skutečností, z čehož též dovozovala naléhavý právní zájem na nich.

2. Rozdíl mezi stavem evidovaným a skutečným dle žalobkyně spočíval v tom, že spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na předmětném pozemku (resp. v té době na pozemku a stavbě, které byly samostatnými věcmi v právním smyslu) nenabyl žalovaný do svého výlučného vlastnictví, nýbrž jej nabyli oba účastníci do svého společného jmění manželů. Dle žalobkyně bylo jejich manželství uzavřeno dne [datum] a rozvedeno pravomocně dne [datum]. Žalovaný měl již při uzavření manželství ve svém vlastnictví spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech o velikosti 3/8, jeho matka [jméno] [celé jméno žalobkyně] měla podíl o velikosti 1/8. Spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 byl v té době součástí dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum]. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 9. 1997, sp. zn. 7 C 215/91, který nabyl právní moci dne 24. 1. 1998, bylo podílové spoluvlastnictví nemovitostí zrušeno a vypořádáno tak, že žalovaný byl určen spoluvlastníkem s podílem o velikosti 7/8 (namísto 3/8, které vlastnil do té doby) a jeho matka [jméno] [celé jméno žalobkyně] spoluvlastníkem s podílem o velikosti 1/8 (který se oproti dřívějšímu stavu nezměnil). Ke změně v osobě vlastníka tedy došlo pouze ve vztahu k podílu o velikosti 1/2. Jelikož k tomu došlo ke dni 24. 1. 1998, a tedy za trvání manželství, stal se podíl o této velikosti součástí jejich společného jmění manželů. Spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8, který nebyl předmětem tohoto řízení, pak žalobkyně nabyla darováním od matky žalovaného [jméno] [celé jméno žalobkyně] na základě smlouvy ze dne 9. 2. 2005.

3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný měl dle rozsudku zdejšího soudu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví povinnost na vypořádání zaplatit do dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] částku 256 200 Kč, a to v částce 103 356 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a v částce 152 844 Kč do osmi měsíců od právní moci rozsudku. Dle žalobkyně byly na úhradu první splátky použity prostředky deponované na účtu zdejšího soudu, přičemž na jejich složení přispěla částkou 35 000 Kč, byť v době jejich složení ještě nebyli se žalovaným manželé. Pokud šlo o druhou splátku, žalovaný takové prostředky sám neměl, takže ji v rozsahu 120 000 Kč pokryli účastníci z daru od rodičů žalobkyně, ve zbývajícím rozsahu ji uhradili ze společných finančních prostředků. K úhradě vypořádání tak byly dle žalobkyně použity zčásti prostředky z jejich společného jmění.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a k věci samé se vyjádřil tak, že pokud šlo o první splátku na vypořádání shora uvedené částky, tedy o 103 356 Kč, ty mu poskytla z větší části jeho matka z peněz získaných po její matce (z prodeje nemovitostí v [obec]), z menší části jeho otec. Pokud šlo o druhou splátku ve výši 152 844 Kč, fakticky se jednalo pouze o 147 606 Kč, neboť zbytek byl pokryt úroky z první splátky, která byla po řadu let deponována na účtu soudu. Finanční prostředky na její úhradu získal v roce 1998 darem od sestry, [jméno] [příjmení], která mu darovala 150 000 Kč, a to proto, že již v té době manželství účastníků nebylo harmonické a žalovaný nechtěl splátku hradit ze společných prostředků obou účastníků jakožto manželů, neboť chtěl, aby spoluvlastníky nemovitosti byl pouze on a jeho matka. Podle žalovaného nebyl pro jeho sestru problém mu takovou částku darovat, neboť se svým manželem provozovala dopravní firmu.

5. Mezi účastníky nebylo sporu, že uzavřeli manželství dne [datum], že manželství bylo rozvedeno pravomocně ke dni [datum] a že jejich společné jmění manželů nebylo přinejmenším v rozsahu předmětného spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na pozemku parc. [číslo] (pokud by do společného jmění manželů náležel) dosud vypořádáno. Dále mezi nimi nebylo sporné a soud rovněž vzal za své skutkové zjištění, že k nabytí tohoto spoluvlastnického podílu došlo v důsledku zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitostí shora uvedeným rozsudkem zdejšího soudu ke dni 24. 1. 1998.

6. Sporné mezi účastníky bylo, zda úhradu na vypořádání uloženou uvedeným rozsudkem v celkové výši 256 200 Kč provedl žalovaný výlučné ze svých prostředků, získaných zejména darem od jeho rodinných příslušníků, či zda na ni alespoň zčásti byly použity prostředky ze společného jmění manželů.

7. Soud z níže uvedených důkazů zjistil následující skutkový stav.

8. Z kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími ze dne 5. 11. 1986 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] prodala rekreační chatu č. ev. [číslo] v [část obce], postavenou na stavební parcele [číslo] zahradu parc. [číslo] za kupní cenu ve výši 46 876,23 Kčs.

9. Z rozhodnutí státního notářství pro Prahu 8 dne 20. 11. 1990, č. j. 8 Nsn c 2/89-42, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván ke složení částky 103 356 Kč do depozita. V horní části rubu listiny byl uveden rukou psaný text, dle tvrzení žalovaného psaný jeho matkou, ve znění„ Přijmul [jméno] 22. listopadu 1990“, pod tím„ 10. prosince 1990 vyzvednuté peníze a dány na notářství“. Z rozhodnutí státního notářství pro Prahu 8 dne 14. 12. 1990, č. j. 8 Nsn c 2/89-45, bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o prodeji jedné poloviny domu [adresa] se stavební parcelou [číslo] v k. ú. [část obce] žalovanému. Mezi účastníky bylo nesporné, že k prodeji podle posledně uvedeného rozhodnutí nakonec nedošlo a že finanční prostředky složené do depozita v uvedené částce byly později použity k úhradě části vypořádání podle dále uvedeného rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

10. Z úmrtního listu [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že zemřel [datum].

11. Z oddacího listu bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum].

12. Z listin obsažených ve spisu zdejšího soudu sp. zn. 7 C 215/91 byly zjištěny následující skutečnosti. Ze žaloby bylo zjištěno, že žalovaný a jeho matka [jméno] [celé jméno žalobkyně] se domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha. Ze žádosti o osvobození obou navrhovatelů od soudních poplatků a záloh ze dne 1. 8. 1991 bylo zjištěno, že uvedli, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla poživatelkou plného invalidního důchodu ve výši 1 800 Kčs a byla odkázána pouze na něj a že žalovaný měl hrubou mzdu 3 125 Kčs měsíčně, z čehož hradil půjčku 1 450 Kč měsíčně, a byl tedy hluboko pod životním minimem. Z prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech včetně průvodního dopisu, došlých soudu 16. 9. 1991, bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] uvedla dluh 5 000 Kč vůči [jméno] [celé jméno žalovaného] (otci žalovaného) s důvodem vzniku„ před půl rokem na různé i na výživu pro malý důchod 1 200 Kčs měsíčně“, žalovaný uvedl vyživovací povinnost vůči své matce a dluhy vůči [název] [název] [název] ve výši 55 000 Kč„ ke koupi nemovitosti rodinného domu“, vůči [jméno] [příjmení] ve výši 20 000 Kč„ ke koupi domu“ a vůči [jméno] [celé jméno žalovaného] ve výši 10 000 Kč„ na různé a i k výživě“. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že žalovaný sjednal s [název] [název] [název] dne 7. 12. 1990 půjčku v částce 55 000 Kč se splátkou 1 450 Kč měsíčně na„ překlenutí dočasných finančních potřeb“; jako ručitelé byli uvedeni [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 9. 1991 bylo zjištěno, že soud žádost o osvobození od poplatků a záloh zamítl. Z odvolání navrhovatelů došlého soudu dne 3. 10. 1991 bylo zjištěno, že se proti uvedenému usnesení odvolali. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1991, č. j. 19 Co 370/91-18, bylo zjištěno, že usnesení zdejšího soudu o zamítnutí žádosti bylo potvrzeno. Ze žádosti navrhovatelů došlé soudu dne 28. 11. 1991 bylo zjištěno, že požádali o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku do 6. 12. 1991. Z protokolu o jednání ze dne 17. 2. 1997 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že majetek větší hodnoty nevlastnil, měl úspory asi 10 000 Kč, ani jeho matka [jméno] [celé jméno žalobkyně] větší majetek nevlastnila, případnou povinnost uhradit více, než kolik bylo složeno v depozitu, chtěl řešit půjčkou.

13. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 9. 1997, sp. zn. 7 C 215/91, datum právní moci 24. 1. 1998, bylo zjištěno, že bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví domu [adresa] a stavební parcely č. [číslo], vše v k. ú. [část obce], a věci byly přikázány do podílového spoluvlastnictví žalovaného (s podílem o velikosti 7/8) a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (s podílem o velikosti 1/8). Žalovanému bylo uloženo zaplatit na vyrovnání podílu do dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] celkem 256 200 Kč, a to ve dvou splátkách, v částce 103 356 Kč do 30 dnů a v částce 152 844 Kč do osmi měsíců od právní moci rozsudku. Z přípisu zdejšího soudu ze žalovanému dne 27. 2. 1998 bylo zjištěno, že soud zaslal poukaz ke složení hotovosti ve výši 147 606 Kč, kterou zbývalo doplatit do dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] po zohlednění depozita ve výši 103 356 Kč a úroků z něho ve výši 5 238 Kč. Ze žádosti o provedení záznamu do katastru nemovitostí ze dne 2. 3. 1998 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o záznam do katastru nemovitostí podle uvedeného rozsudku.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně) bylo zjištěno, že uvedla, že s úhradou první splátky vypořádání pomohla účastníkům ona a její manžel tak, že jim dali 35 000 Kč, žalobkyně dala ze svého dalších 20 000 Kč. Dále uvedla, že na úhradu druhé splátky dali s manželem dceři (tj. žalobkyni) 120 000 Kč. Ohledně těchto plateb žádné doklady vystavovány nebyly. Uvedla, že měla tři práce, i její manžel se snažil, aby si vydělal peníze, proto si to mohli dovolit. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2003, č. j. 7 C 13/2003-8, o rozvodu manželství [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že v rámci rozvodového řízení oba uvedení manželé vypověděli, že svědkyně vydělávala více než její manžel.

15. Z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení bylo zjištěno, že uvedl, že finanční dar byl nápadem jeho sestry [jméno] [příjmení], která nechtěla sahat do firemních peněz, tak si vzala úvěr ve výši 100 000 Kč a jemu darovala finanční prostředky v částce 150 000 Kč. Uvedl, že mu je přivezla někdy v létě a předala v hotovosti, v obálce, částka sestávala z tisícikorun i menších obnosů. Uvedl, že obdržené prostředky předal své matce a ta je složila na příslušný účet. Posléze však uvedl, že k předání došlo tak, že finanční prostředky předala jeho sestra přímo jeho matce, on to viděl, byli u toho všichni tři (žalovaný, jeho matka a jeho sestra). Uvedl, že mu sestra sdělila, že to je na klidné soužití v domě, kdyby se něco stalo, aby žalobkyně neměla nárok na něco z majetku. Popřel, že by rodiče žalobkyně poskytli 120 000 Kč, všechno šlo z prostředků od sestry. Darovací smlouvu o tom se sestrou nesepisoval. Pokud šlo o úhradu prostředků do depozita na přelomu let 1990 a 1991, k ní uvedl, že neví, zda rodiče žalobkyně půjčili nějaké finanční prostředky na úhradu, uvedl, že již neví, jak to bylo s částkou 20 000 Kč dlužnou vůči [jméno] [příjmení].

16. Žalobkyně se k výpovědi žalovaného vyjádřila tak, že částku 120 000 Kč na druhou splátku obdrželi účastníci od jejího otce, byly to prostředky, které si naspořil. Popřela, že by sestra žalovaného byla tak solventní, že by mohla žalovanému darovat 150 000 Kč. Manželé [příjmení] potřebovali prostředky pro svou firmu, vynakládali je na pořízení dalších autobusů a na provoz.

17. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] (sestry žalovaného) ze dne 16. 4. 2019 bylo zjištěno, že uvedla, že v roce 1998 po dohodě s tehdejším manželem [jméno] [příjmení] darovala žalovanému 150 000 Kč na úhradu druhé části kupní ceny za odkoupení části nemovitostí – domu s pozemkem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], a to proto, aby její bratr (tj. žalovaný) uhradil kupní cenu ze svých vlastních finančních prostředků, neboť v té době již byl ženatý a v jeho manželství byly problémy.

18. Z výpovědi [jméno] [příjmení] jako svědkyně bylo zjištěno, že uvedla, že dala dar své matce v roce 1998, někdy na jaře, a to v částce 152 000 Kč za účelem koupě bytu. Uvedla nejprve, že už si nepamatuje, na jakou koupi; až po přerušení jednání uvedla, že se koupě měla týkat bytu po panu [příjmení]. Uvedla, že peníze matce předala v Praze, v hotovosti v obálce, nikdo jiný u toho nebyl; předtím je měla v peněžence u sebe doma. Uvedla, že peníze byly v různých bankovkách, od pětitisícovek až po pětisetkoruny, částku si pamatovala přesně, protože se jí o ní zdálo při operaci. Žádný doklad o tom vyhotoven nebyl. Ke zdroji prostředků uvedla, že je průběžně vybírala z podnikání. Kromě podnikání měla příjem z invalidního důchodu, který odhadla na 4 000 Kč. K zisku z podnikání nic konkrétního neuvedla, ale uvedla, že měli doma třeba 200 000 až 300 000 Kč. V roce 1996 koupili s manželem v [obec] dva byty. Půjčili si 100 000 Kč od paní [příjmení]. K výše uvedenému čestnému prohlášení uvedla, že je sepsala sama na počítači. K dotazu na vysvětlení rozporu mezi čestným prohlášením (podle něhož peníze darovala bratrovi) a svědeckou výpovědí (podle níž peníze darovala matce) uvedla nejprve, že když prostředky darovala matce, proč by je ta nemohla darovat bratrovi, posléze uvedla, že peníze darovala oběma a rozpor označila za slovíčkaření. Ke svým vztahům s [jméno] [jméno] (jejím synem) uvedla, že jsou špatné a že ten jde ve všem proti ní, protože mu nedala peníze.

19. Z listiny označené„ Vrácení peněz“ ze dne 8. 11. 1998 bylo zjištěno, že se v ní uvádí, že [jméno] a [jméno] [příjmení] si půjčili od [jméno] [příjmení] částku 100 000 Kč s úroky 20 000 Kč, v roce 1997 splatili 10 000 Kč, na začátku roku 1998 splatili 5 000 Kč a 8. 11. 2018 doplatí 105 000 Kč.

20. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] obtížně čitelného data, zřejmě 26. 8. 2019, bylo zjištěno, že uvedl, že v roce 1998 po dohodě s ním jeho bývalá manželka [jméno] [příjmení] darovala žalovanému 150 000 Kč na úhradu druhé části kupní ceny za odkoupení části nemovitostí – domu s pozemkem v [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo], a to proto, aby její bratr (tj. žalovaný) uhradil kupní cenu ze svých vlastních finančních prostředků, neboť v té době již byl ženatý a v jeho manželství byly problémy.

21. Z výpovědi svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že uvedla, že je přítelkyní žalovaného a žije s ním a zároveň je kamarádkou [jméno] [příjmení]. Uvedla, že k podpisu čestného prohlášení [jméno] [příjmení] došlo tak, že žalovaného i s touto listinou odvezla do [obec], kde se pan [příjmení] zrovna nacházel a kde listinu její propiskou podepsal v autobusu na parkovišti. Obsah listiny přesně neznala, ale bylo v něm, že žalovaný dostal nějakou finanční částku darem od pana [příjmení]. K dataci listiny uvedla, že to bylo 20. 8. 2019 a že nebyla podepsána v [obec], kde pan [příjmení] bydlel, ale v [obec].

22. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] (syna [jméno] [příjmení], synovce žalovaného) bylo zjištěno, že uvedl, že v roce 1998 dělal účetnictví panu [příjmení] v rámci jeho autobusové dopravy a že majetkové poměry jejich rodiny nedovolovaly až do roku 1998 poskytovat někomu finanční prostředky. Kupovaly se staré autobusy, když se nějaký jiný prodal. Teprve v roce 1999 se kupoval první nový autobus na leasing. Staré autobusy se kupovaly řádově za 100 000 Kč a poté opravovaly. Firma byla dle svědka lehce zisková, výdělek uvedl do 50 000 Kč ročně po zdanění. V době okolo roku 1998 [příjmení] koupili dva byty, a to celkem za 100 000 Kč, které získali z půjčky od nebankovního věřitele. Prostředky v hotovosti doma byly do výše zhruba 30 000 Kč. Výdaj v částce 152 000 Kč by byl pro pana [příjmení] skoro likvidační. Jeho finanční situace se zlepšila až v roce 1999, kdy přibyly zakázky. Uvedl, že má nyní se svou matkou [jméno] [příjmení] špatné vztahy, ale v druhé polovině 90. let byly jejich vztahy dobré. Popřel pravost snímku komunikace z messengeru ze dne 20. 9. 2019, uvedl, že si nevybavuje, že by napsal větu„ Půjdu proti každému, ke komu se přidá máma“.

23. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku ke dni 26. 11. 2020 bylo zjištěno, že [příjmení] [jméno] byl v době od 15. 11. 1999 do 12. 9. 2005 zapsán jako odpovědný zástupce pro koncesovanou živnost [jméno] [příjmení] (silniční motorová doprava).

24. Ze snímku komunikace z messengeru ze dne 20. 9. 2019 bylo zjištěno, že v něm bylo uvedeno jméno [příjmení] [jméno], druhá osoba uvedena nebyla, obsahem bylo mj. sdělení ve znění„ Půjdu proti každému, ke komu se přidá máma“.

25. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že uvedla, že komunikace na messengeru uvedená výše byla mezi ní a [jméno] [jméno]. Finanční situaci rodiny mezi lety 1995 a 2000 neznala, neboť v té době byla dítě.

26. Z výpovědi svědka [jméno] [jméno] (syna [jméno] [příjmení], synovce žalovaného) bylo zjištěno, že uvedl, že ví, že možná v roce 1998 se nějaké finanční prostředky dávaly strýci, ale nic bližšího o tom nevěděl, ani účel, částku, kdo přesně a komu. Posléze uvedl, že si nějaké finanční prostředky předávala jeho matka s jeho babičkou (její matkou). Uvedl, že [příjmení] si půjčili 100 000 Kč od matky jeho bývalé přítelkyně paní [příjmení]. V souvislosti s koupí bytů v [obec] se muselo investovat do topení zhruba 70 000 až 80 000 Kč. Uvedl, že bylo běžné, že doma byly v hotovosti peníze v částkách zhruba 20 000 či 40 000 Kč. Posléze uvedl, že si myslí, že by [příjmení] byli schopni dát dohromady částku 150 000 Kč. Ke komunikaci z messengeru uvedl, že mu ji přeposlala jeho sestra [jméno] [příjmení] a že šlo o komunikací mezi ní a [jméno] [jméno]; přeposlal ji dále žalovanému z důvodu špatných rodinných vztahů.

27. Z přiznání [jméno] [příjmení] k dani z příjmů fyzických osob za rok 1997 bylo zjištěno, že vykázal příjmy ve výši 1 019 118 Kč a výdaje ve výši 805 619 Kč, rozdíl příjmů a výdajů tedy činil 213 499 Kč. Dílčí základ daně z příjmů z podnikání vykázal ve výši 149 450 Kč, což odpovídalo 70 % uvedeného rozdílu příjmů a výdajů.

28. Z přiznání [jméno] [příjmení] k dani z příjmů fyzických osob za rok 1998 bylo zjištěno, že vykázal příjmy ve výši 1 013 434 Kč a výdaje ve výši 865 693 Kč, rozdíl příjmů a výdajů tedy činil 147 740 Kč. Dílčí základ daně z příjmů z podnikání vykázal ve výši 103 419 Kč, což odpovídalo 70 % uvedeného rozdílu příjmů a výdajů.

29. Z darovací smlouvy ze dne 9. 2. 2005 bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] darovala žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8 na domě [adresa] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce].

30. Z listin obsažených ve spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 153/2018 byly zjištěny následující skutečnosti. Z návrhu na rozvod (označeného jako žaloba) bylo zjištěno, že jej podal žalovaný s odůvodněním, že v manželství docházelo k hádkám a rozporům, to vše vinou žalobkyně. Z protokolu o jednání ze dne 20. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný ve své výpovědi dále rozvedl hádky a rozpory v průběhu manželství, které dle něho zapříčinila pouze žalobkyně.

31. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2018, č. j. 9 C 153/2018-24, datum právní moci [datum], bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno.

32. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 27. 3. 2019 bylo zjištěno, že ohledně pozemku parc. [číslo] o výměře 246 m2 v k. ú. [část obce], jehož součástí je stavba [adresa], způsob využití bydlení, byli zapsáni jako jeho spoluvlastníci účastníci tohoto řízení, a to žalobkyně s podílem o velikosti 1/8 a žalovaný s podílem o velikosti 7/8.

33. Z dopisů právního zástupce žalobkyně právní zástupkyni žalovaného ze dne 11. 5. 2018, dopisu právní zástupkyně žalovaného žalobkyni ze dne 31. 1. 2019, dopisu právního zástupce žalobkyně právní zástupkyni žalovaného ze dne 20. 2. 2019 a souvisejících plných mocí a podacích lístků bylo zjištěno, že strany korespondovaly ohledně možného vypořádání zaniklého společného jmění a chodu domu [adresa].

34. Z dalších provedených důkazů (stvrzenky o úhradě splátek ve výši 1 450 Kč ze dne 11. 5., 15. 6. a 13. 7. 1995, kopie vojenské knížky žalovaného) soud žádná pro věc podstatná zjištění neučinil.

35. Soud neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz znaleckým posudkem o pravosti podpisu [jméno] [příjmení] na shora uvedeném čestném prohlášení, neboť pro účely hodnocení důkazů vycházel z předpokladu, že šlo o pravý podpis, tudíž by takový posudek nemohl vést ke skutkovému závěru pro žalovaného příznivějšímu. Soud rovněž neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz výslechem [jméno] a [jméno] [příjmení] a blíže nespecifikovaných zasahujících policistů, neboť byl navrhován k prokázání údajného chování žalobkyně při vstupu žalovaného do nemovitosti, což však bylo pro předmět řízení naprosto nepodstatné. Soud dále neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz daňovým přiznáním [jméno] [příjmení] za rok 1994, daňovým přiznáním [jméno] [příjmení] za rok 1996 a daňovým přiznáním [jméno] [příjmení] za rok 1997, neboť tyto důkazní návrhy učinil žalovaný opožděně (po koncentraci řízení a po uplynutí lhůty stanovené mu výzvou podle § 118a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) a soud k nim dle § 118b odst. 1 o. s. ř. nemohl přihlédnout.

36. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] k otázce, zda byla původkyní komunikace na messengeru namísto [jméno] [jméno], neboť to shledal nepodstatným pro skutkové závěry potřebné k posouzení věci. Soud rovněž neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] (bratr žalobkyně), jelikož tento svědek se měl dle tvrzení žalobkyně vyjádřit k tomu, že finanční prostředky na druhou splátku poskytli rodiče žalobkyně a dále se vyjádřit k účelu půjčky ve výši 55 000 Kč, soud však shledal takový důkaz nadbytečným, neboť k těmto tvrzením byly provedeny jiné důkazy a soud je stejně nepokládal za rozhodující pro posouzení věci.

37. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl, se zohledněním mezi stranami nesporných skutečností, k následujícím závěrům. K nabytí předmětného spoluvlastnického podílu na nemovitosti o velikosti 1/2 došlo za trvání manželství obou účastníků. Jelikož pro právní posouzení věci bylo významné, zda prostředky k nabytí tohoto podílu pocházely výlučně od žalovaného (a tedy nikoli ze společných prostředků obou účastníků jako manželů), soustředil se soud na tuto otázku. Jelikož první splátka vypořádání byla složena do depozita ještě před uzavřením manželství, nemohly prostředky na ni pocházet ze společných peněz účastníků, čímž není dotčeno, že určitou část první splátky mohl žalovaný složit z prostředků poskytnutých mu žalobkyní nebo jejími rodiči. Podstatnou tedy byla otázka, zda bylo možno považovat za prokázané, že z výlučných prostředků žalovaného byla zaplacena druhá splátka (již za trvání manželství v roce 1998).

38. Skutkovou verzi žalovaného, že úhradu druhé splátky vyrovnání provedl z finančních prostředků získaných darem od jeho sestry, podporovala toliko jeho vlastní účastnická výpověď, svědecká výpověď jeho sestry a čestné prohlášení [jméno] [příjmení]. Výpověď svědka [jméno] [jméno] to nepotvrzovala, neboť ten se k otázce daru vyjádřil naprosto neurčitě a nic konkrétního nevěděl. Mezi výpovědí žalovaného a jeho sestry svědkyně [příjmení], i v rámci jejich výpovědí, však byly zjevné rozpory. Žalovaný uvedl nejprve, že peníze mu v hotovosti předala sestra a on posléze své matce, pak ale uvedl, že je předala jeho sestra přímo jeho matce za přítomnosti všech tří. Svědkyně [příjmení] uvedla, že peníze předala své matce, nikdo jiný u toho nebyl. Poté nedokázala hodnověrně vysvětlit rozpor s jejím čestným prohlášením, kde tvrdila, že peníze darovala bratrovi. Rozpor označila za slovíčkaření. Tvrdila, že si pamatuje přesně částku 152 000 Kč, neboť se jí o tom zdálo při operaci, v čestném prohlášení ale uváděla 150 000 Kč (tuto částku uváděl i žalovaný). Svědkyně uvedla, že doma měli v té době třeba 200 000 až 300 000 Kč, přitom jak svědek [příjmení] [jméno] (jehož věrohodnost žalovaný zpochybňoval z důvodu špatných rodinných vztahů), tak svědek [příjmení] [jméno] (jehož věrohodnost naopak žalovaný nezpochybnil) uvedli, že doma byly v hotovosti prostředky ve výši okolo 30 000 Kč ([jméno] [příjmení]), případně 20 000 až 40 000 Kč ([jméno] [příjmení]). Výpovědi svědkyně [příjmení] i žalovaného tak soud zhodnotil jako nekonzistentní, výpověď svědkyně [příjmení] jako zvlášť nepřesvědčivou a nejistou.

39. Výpověď žalovaného a svědkyně [příjmení] a obsah čestného prohlášení [jméno] [příjmení] (vycházeje z předpokladu, že je skutečně podepsal) byly založeny na tom, že [příjmení] měli v rozhodné době takové příjmy z podnikání, že si mohli dovolit darovat žalovanému 150 000 Kč. To bylo ovšem zpochybněno nejen výpovědí svědka [jméno] [jméno], ale objektivně též daňovými přiznáními [jméno] [příjmení] za roky 1997 a 1998, která žalovaný předložil soudu. Z nich vyplýval, zjednodušeně řečeno, zisk z podnikání ve výši 213 499 Kč resp. 147 740 Kč (před zdaněním a před jakýmkoli rozvrhováním na spolupracující osoby, zejména na [jméno] [příjmení] či [jméno] [jméno]). Z těchto částek bylo financováno živobytí rodiny [příjmení] v té době, po přičtení příjmu z invalidního důchodu [jméno] [příjmení] (který odhadla na 4 000 Kč). Již jen z toho je zřejmé, že jednorázový výdaj na dar žalovanému ve výši 150 000 Kč by představoval naprosto zásadní položku rodinných financí, nikoli něco, co by si mohli [příjmení] snadno dovolit. Tento závěr je podporován též tím, že když [příjmení] vynaložili 100 000 Kč na koupi dvou bytů v [obec] a dále na ně museli vynaložit 70 000 až 80 000 Kč jako investici do topení (jak uvedl žalovaným nezpochybňovaný svědek [příjmení] [jméno]), museli si půjčit 100 000 Kč od paní [příjmení]. Soud nepovažoval za věrohodné, že by finanční situace [příjmení] byla natolik příznivá, že mohli snadno darovat žalovanému 150 000 Kč, když si ve stejné době museli půjčit 100 000 Kč na byty v [obec]. Tvrzení žalovaného, že v podnikání [příjmení] prostředky byly, ale nechtěli je brát z firmy, a tak si raději půjčili, se jeví soudu jako přinejmenším nepřesvědčivé, zejména ve světle citovaných daňových přiznání ovšem již jako vyloženě nevěrohodné. Soud nepřehlédl, že svědek [příjmení] [jméno] uvedl, že by [příjmení] byli schopni dát dohromady částku 150 000 Kč, je ovšem rozdíl mezi tím, být schopen určitou částku v případě nutnosti shromáždit (a to jakkoli, třeba ze zápůjčky), a mezi tím, mít ji pohotově po ruce a moci ji bez potíží darovat rodinnému příslušníkovi.

40. Nelze konečně pominout ani to, že žalovaný tvrdil, že prostředky mu poskytla darem jeho sestra v podstatě pouze proto, že se již tehdy (v roce 1998) obávali právních důsledků plynoucích z použití nikoli jen výlučných prostředků žalovaného na nabytí podílu na nemovitosti, neboť manželství již tehdy nebylo šťastné. Tvrzení o nešťastnosti manželství je přinejmenším zpochybněno tím, že k jeho rozvodu došlo až o 20 let později (v roce 2018). Navíc pokud by byli žalovaný a jeho sestra skutečně takto právně obezřetní ve snaze vyloučit, aby se podíl na nemovitostech stal společným oběma manželům, pak by bylo možno logicky očekávat, že poskytnutí prostředků uskuteční tak, aby o tom zůstal zachován jasný záznam, např. bezhotovostním převodem z účtu [jméno] [příjmení] žalovanému. To se ovšem nestalo.

41. Soud proto uzavřel, že výpovědí žalovaného, svědkyně [jméno] [příjmení] a čestným prohlášením [jméno] [příjmení] nebylo prokázáno, že žalovaný k úhradě vyrovnání za předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech použil své výlučné finanční prostředky.

42. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 80 o. s. ř. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se tedy nejprve zabýval touto otázkou. Shledal, že žalovaný je aktuálně zapsán v katastru nemovitostí jako spoluvlastník předmětného pozemku s podílem o velikosti 7/8, přičemž žalobkyně tvrdí, že je ve skutečnosti vlastníkem podílu pouze o velikosti 3/8 a podíl o velikosti 1/2 náleží do nevypořádaného společného jmění manželů. Tento rozsudek tedy skutečně může představovat podklad pro změnu zápisu v katastru nemovitostí, k uvedení zapsaného stavu do souladu s právním stavem skutečným. Proto má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem, v čemž důvodně poukázala např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2053/2009. Namístě je rovněž, že se domáhá určení, že předmětný spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění obou účastníků, neboť s ohledem na to, že od rozvodu manželství dosud neuplynuly tři roky, nemohla se dosud uplatnit norma obsažená v § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Žalobkyně zde důvodně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017. Soud zvažoval, zda lze naléhavý právní zájem shledat i na určení uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku, tedy ohledně„ zbývajícího“ podílu žalovaného na předmětné nemovitosti. Dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť s ohledem na konfliktní vztahy obou účastníků jako spoluvlastníků je zapotřebí postavit spoluvlastnické poměry předmětné nemovitosti (zejména velikost podílů jednotlivých osob) zcela najisto a vytvořit tím pevný podklad pro budoucí hospodaření či nakládání s nemovitostí. Nejde zde o zbytečné zmnožování sporů, kterému se zákonný požadavek naléhavého právního zájmu na určení práva snaží bránit.

43. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Z tohoto ustanovení vyplývá, že od nabytí účinnosti o. z. se společné jmění účastníků řídilo jeho ustanoveními, avšak se zda určitá věc (předmětný spoluvlastnický podíl) součástí společného jmění stala, nebo ne, bylo nutno posoudit podle právní úpravy dřívější. Nic jiného nevyplývá ani z ustanovení § 3038 až 3040 o. z.

44. Společné jmění účastníků vzniklo transformací jejich dřívějšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a to podle článku VIII odst. 2 zákona č. 91/1998 Sb. kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem 1. 8. 1998 a stanovilo, že věci, které ke dni 1. 8. 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů.

45. Bylo proto nutno vyjít z ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 24. 1. 1998 (dále jen„ obč. zák.“), kdy došlo k pravomocnému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v jehož důsledku nabyl žalovaný (a jak plyne z dále uvedeného, spolu s ním i žalobkyně) předmětný spoluvlastnický podíl do vlastnictví. Podle § 143 obč. zák. v tehdejším znění je v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

46. Základním principem tedy bylo, že co některý z manželů za trvání manželství nabyl, stávalo se součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví, leda by byla dána některá z poměrně úzkých výjimek, které by tomu bránily. Jednu z výjimek, dovozenou soudní praxí, představovalo získání věci za prostředky z výlučného majetku manžela. Jak uvedl již bývalý Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 3. 2. 1972, sp. zn. Cpj 86 (publikováno jako R 42/1972),„ věci získané výměnou za věc nebo z výtěžku věci, která byla v osobním vlastnictví jednoho z manželů, jsou nadále v osobním vlastnictví tohoto manžela. Nejde tu totiž v takovém případě o nabytí nového majetku ani o rozmnožení dosavadního majetku za trvání manželství, nýbrž o změnu, která nemá vliv na povahu těchto věcí jako předmětu osobního vlastnictví.“ Tato výjimka se však posuzuje restriktivně, neboť„ při nabytí věci pomocí prostředků, které byly vzaty jednak z bezpodílového spoluvlastnictví manželů a jednak z osobního majetku některého z manželů, stávaly se věci takto nabyté předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů bez ohledu na rozsah použitých prostředků z bezpodílového spoluvlastnictví manželů“, jak připomněl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 11. 7. 2000, sp. zn. 28 Cdo 1842/99.

47. Jelikož nebylo sporu o tom, že předmětný spoluvlastnický podíl byl nabyt za trvání manželství, stal se součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ledaže by bylo prokázáno, že žalovaný jej nabyl za své výlučné prostředky. Tento princip se uplatní bez ohledu na to, že k nabytí nedošlo koupí či dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, nýbrž vypořádáním podílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2879/2012).

48. Důkazní břemeno o tom, že žalovaný použil na vypořádání výlučně své finanční prostředky (nespadající do bezpodílového spoluvlastnictví manželů), tížilo žalovaného. Byť v době nabytí podílu ještě neplatilo ustanovení § 144 obč. zák. ve znění, podle něhož pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů, k témuž závěru lze dospět i na základě obecných principů dokazování. Žalovaný se chtěl dovolávat ke svému prospěchu právní normy (dovozené rozhodovací praxí soudů), podle níž v případě, že k nabytí věci byly použity výlučné prostředky jednoho z manželů, se věc na základě výjimky z pravidla vyjádřeného v § 143 obč. zák. nestane součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Jeho procesní povinností podle obecných principů dokazování v takovém případě bylo prokázat všechny skutkové okolnosti, které aplikaci této jemu příznivé právní normy (této výjimky z pravidla § 143 obč. zák.) odůvodňovaly, tedy prokázat, že na vypořádání celé částky vyrovnání za předmětný spoluvlastnický podíl použil výlučně své prostředky. Jak soud konstatoval výše, to prokázáno nebylo a žalovaný své důkazní břemeno neunesl. Soud jej přitom poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že po provedeném dokazování nepovažuje za prokázané, že k financování druhé splátky byly skutečně použity pouze prostředky od [jméno] [příjmení], jak žalovaný tvrdil. Bylo pak nadbytečné zabývat se okolnostmi financování první splátky, na právních závěrech soudu by se tím totiž nic nezměnilo.

49. Soud tedy konstatoval, že jelikož nebyly prokázány skutečnosti, které by vedly k jinému právnímu závěru, uplatnilo se základní pravidlo § 143 obč. zák., předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitosti (resp. v té době na pozemku a na stavbě jako samostatných věcech v právním smyslu, které se spojily v jednu – pozemek – působením § 3054 o. z. ke dni 1. 1. 2014) se stal součástí bezpodílového spoluvlastnictví, posléze společného jmění obou manželů. Žalobou požadované určení proto odpovídalo skutečnému právnímu stavu, odchylnému od zápisu v katastru nemovitostí.

50. Vzhledem k tomu soud žalobě jako důvodné vyhověl.

51. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 70 824 Kč a jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou za 16 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, podání ve věci samé ze dne 22. 8. 2019, 8. 7. 2020, 30. 11. 2020 (včetně doplnění ze dne 4. 1. 2021) a 23. 4. 2021, účast na jednání soudu dne 13. 7. 2020 (delší než 2 hodiny – počítáno jako dva úkony), 14. 7. 2020, 29. 9. 2020 (delší než 2 hodiny – počítáno jako dva úkony), 15. 2. 2021 (delší než 2 hodiny – počítáno jako dva úkony), 26. 4. 2021 a 4. 5. 2021 (včetně písemného vyhotovení závěrečného návrhu; jednání bylo delší než 2 hodiny – počítáno jako dva úkony)) po 3 100 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů advokáta za 16 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 424 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o. s. ř.

52. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a zaplacení těchto nákladů uložil žalovanému, který byl ve věci zcela neúspěšný. Náklady řízení státu jsou tvořeny svědečným přiznaným svědku [jméno] [jméno] a celkem činí 1 865,20 Kč.

53. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.