24 C 74/2015-194

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Švarcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupené advokátkou MUDr. Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro zaplacení 3 087 138,97 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 3 087 138,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 8. 8. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 190 393,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10.12.2013 domáhala na žalované vydání nespotřebované zálohy na úhradu zdravotní péče poskytnuté právnímu předchůdci žalované [příjmení] [jméno] [právnická osoba] (dále též [právní předchůdce] [příjmení]), když objem výkonů v roce 2010 a 2011 byl vykázán v nižší míře, než byly poskytnuty zálohy.

2. V žalobě tvrdila, že měla se společností [právnická osoba], [IČO] uzavřenou smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče, na jejímž základě byla této společnosti hrazena v souladu s dodatky smlouvy sjednaná následná zdravotnická péče. [právní předchůdce] [příjmení] bylo ke dni 23. 10. 2012 sloučeno formou fúze bez likvidace s nástupnickou společností [právnická osoba] (nyní pod [právnická osoba] a.s.), čímž na tuto společnost přešlo veškeré jmění zaniklé společnosti. Nástupnická společnost následně uzavřela se žalobkyní 11. 2. 2013 smlouvu o poskytování a úhradě zdravotních služeb, přičemž v článku 12 tato nástupnická organizace převzala veškeré závazky a pohledávky poskytovatele [právní předchůdce] [příjmení]. Nárok uplatněný žalobou jako dluh uznala za žalovanou bývalá jednatelka [právní předchůdce] [příjmení] Mgr. [jméno] [příjmení]. Za rok 2010 poskytla žalované na zálohách částku 2 810 288,76 Kč, celková hodnota péče poskytnuté předchůdkyní žalobkyně činila 825 777,48 Kč a přeplatek činí 1 984 510,76 Kč, jak vyplývá z vyúčtování z 23. 7. 2012. V roce 2011 pak poskytla žalovaná žalobkyni na zálohách částku 3 084 970 Kč, hodnota zdravotní péče poskytnutá předchůdkyní žalobkyně činila 590 026,47 Kč, přeplatek tak činí 2 494 943,53 Kč. Doplnila, že vyúčtování za rok 2010 se dostalo do dispozice [právního předchůdce] [příjmení] 23.7.2012, vyúčtování za rok 2011 se dostalo do dispozice [právního předchůdce] [příjmení] 11.4.2012, když tyto byly zveřejněny na webovém portálu a byly tímto způsobem doručeny, žalovaná i [právní předchůdce] [příjmení] měli na tento portál přístup. Až následně žalovaná zpochybnila nárok žalobkyně i oprávněnost Mgr. [příjmení] podepisovat za žalovanou uznání dluhu. Dopisem ze dne 29. 7. 2013 byla proto žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla její zamítnutí. Na svou obranu uvedla, že v době, kdy převzala [právnická osoba] MUDr. [právnická osoba] nebylo o dluhu vůči žalobkyni ničeho známo, listina nazvaná jako uznání dluhu podepsaná Mgr. [jméno] [příjmení] je neplatná, přičemž po zjištění, že taková listina existuje, se žalovaná dovolala její neplatnosti s tím, že jmenovaná nebyla v době podpisu statutárním orgánem žalované nýbrž její zaměstnankyní na pozici manažer a podle plné moci ze dne 8. 10. 2012 byla oprávněna k podpisu do maximální částky 1 milionu Kč. V době ukončení manažerské smlouvy dne 15. 3. 2013 pak prohlásila, že si není vědoma žádných splatných nebo dosud nesplatných závazků žalobkyně s výjimkou případů, o kterých byla žalobkyně informována. Žalovaná žádala žalobkyni o doložení existence tvrzeného dluhu, ale marně, požadované doklady předloženy nebyly, vyúčtování za jednotlivá časová období provedla až s podstatným zpožděním oproti termínu sjednanému v dohodách o ceně, zpochybnila, že by vyúčtování za roky 2010 a 2011 bylo skutečně její předchůdkyni doručeno, když žalovaná nemá originály těchto vyúčtování k dispozici a předložená vyúčtování zjevně nejsou listinami, které mohly být poskytovateli zdravotní péče doručeny, když jsou datovány těsně před podáním žaloby. Dále uvedla, že ještě v roce 2013 nebylo vyúčtování doručováno prostřednictvím webového portálu. Vznesla námitku promlčení, neboť v daném případě je potřeba aplikovat obecnou občanskoprávní promlčecí lhůtu v trvání tří let a u vydání nároku z bezdůvodného obohacení pak platí dvouletá subjektivní promlčecí doba s tím, že pokud jsou smluvní ujednání, na základě kterých žalobkyně uhradila smluvnímu partnerovi více, než na co měl s ohledem na objem poskytnuté péče nárok, v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, pak jsou tato smluvní ujednání absolutně neplatná a žalované tak svědčí pouze nárok z bezdůvodného obohacení, který se promlčí ve dvouleté subjektivní promlčecí době.

4. Provedeným dokazováním zjistil soud tento skutkový stav věci: Žalobkyně podniká jako zdravotní pojišťovna, generálním ředitelem oprávněným jednat za žalobkyni byl od 2.5.2011 JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. (úplný výpis žalobkyně z obchodního rejstříku) Žalobkyně a [právní předchůdce] [příjmení] uzavřeli dne 8.3.2010 dodatek ke smlouvě o poskytování a úhradě zdravotní péče – Dohoda o ceně – varianta 7O ([příjmení] [číslo]) s měsíční úhradou žalované v částce 256 255 Kč měsíčně dle čl. 3 tohoto dodatku a s tím, že podle čl. 4 bude vyúčtování a finanční vypořádání celkové úhrady poskytnuté péče za rok 2010 provedeno nejpozději do 31.5.2010 s možností vznést proti němu nesouhlas do 30 dnů od obdržení sestavy končeného vyúčtování. Dne 19.11.2010 uzavřeli další dodatek s navýšením úhrady nad rámec sjednané částky s tím, že bonifikace bude účtována do 15 dnů po skončení prvního pololetí a každého dalšího čtvrtletí. Ke smlouvě o poskytování a úhradě zdravotních služeb byl sjednán další dodatek Dohoda o ceně – varianta 7O ([příjmení] [číslo]) 3.10.2011 – dohoda o ceně s úhradou 259 325 Kč měsíčně za rok 2011. Dohoda o ceně na rok 2011 obsahuje v čl. 4 i způsob vyúčtování do 180 dnů po ukončení období roku 2011. Bude-li tímto způsobem vyúčtován přeplatek, [anonymizováno] jej započte na úhradu nejblíže následující pohledávky zdravotnického zařízení. V případě nesouhlasu s vyúčtováním může zdravotnické zařízení vznést námitky do 30 dnů po obdržení sestavy konečného vyúčtování. (smlouvy) V obchodním rejstříku žalované byla dne 23.10.2012 zapsána fúze, [právní předchůdce] [příjmení] zaniklo bez likvidace k 23.10.2012, nástupnickou organizací je žalovaná. (úplný výpis z obchodního rejstříku žalované) Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 11.2.2013 sjednána smlouva o poskytování a úhradě zdravotních služeb, přičemž čl. 12 prohlásila žalovaná, že přebírá závazky a pohledávky společnosti [právní předchůdce] (smlouva z 11.2.2013) Mgr. [jméno] [příjmení] uznala 25. 2. 2013 za žalovaného dluh ke dni 15.2.2013 vůči žalobkyni ve výši 3 956 378,07 Kč z titulu přeplatku hrazených zdravotních služeb podle smlouvy z 8.3.2010 a 3.10.2011 jako pohledávku vzniklou z celkového vyúčtování poskytnuté péče pojištěncům ČPZP roku 2010 a 2011 (uznání dluhu z 25.2.2013) Žalovaná 15.3.2013 ukončila manažerskou smlouvu s Mgr. [jméno] [příjmení], tato prohlásila, že si není vědoma žádných splatných nebo dosud nesplatných závazků žalobkyně s výjimkou případů, o kterých byla žalobkyně informována. (dohoda o ukončení manažerské smlouvy) Podle plné moci žalované z 8.10.2012 pro Mgr. [jméno] [příjmení] je jmenovaná oprávněna uzavírat v zastoupení žalované závazky v částce nepřevyšující 1 milion Kč. (plná moc) Podle přehledu předaných a proplacených faktur žalobkyně [právní předchůdce] [příjmení] za rok 2010 z 23.7.2012 vzniknul přeplatek 1 984 510,76 Kč, přehled vyhotovila zaměstnankyně žalobkyně MUDr. [příjmení] [příjmení] 11.11.2013. Podle přehledu předaných a proplacených faktur žalobkyně [právní předchůdce] [příjmení] za rok 2011 z 11.4.2012 vzniknul přeplatek 2 494 943,53 Kč, přehled vyhotovila zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] 11.11.2013. Součet přeplatků za oba roky činí 4 479 454,29 Kč. Celkový stav pohledávek činí k 11.11.2013 částku 3 087 138,97 Kč (přehled předaných a proplacených faktur za rok 2010 a 2011) Žalobkyně vyzvala 29.7.2013 žalovanou k vydání přeplatku před podáním žaloby. (výzva z 29.7.2013) Na flash disku žalobkyně s vyúčtováním za rok 2011 je seznam faktur – výpisy účtu o hrazených zálohách, částky požadované žalovanou k úhradě každý měsíc, seznam faktur. (flash disk předložený žalobkyní se záznamy za rok 2011) [jméno] [příjmení], bývalý statutární ředitel žalované, vypověděl, že na setkání v dubnu 2013 se zástupci žalobkyně, poté co žalovaná obdržela výzvu k úhradě pohledávky, sdělil, že Mgr. [jméno] [příjmení] není statutárním orgánem společnosti a její plná moc k jednání za žalovanou byla omezena 1 milionem Kč. Požádal o předložení o předložení výkazů poskytnuté péče. Bylo mu ale sděleno, že výkazy práce byly poskytnuty Mgr. [jméno] [příjmení] a není možné je poskytnout, nebyl mu předložen ani originál smlouvy o poskytování péče, ani originál uznání dluhu. Další schůzka proběhla se zaměstnanci žalobkyně v [obec], kde požádal o předložení smluv, což odmítli. Půl roku před tvrzeným uznáním dluhu byla mezi žalobkyní a žalovanou podepsána nová smlouva, žalobkyně tedy musel vědět, že paní Mgr. [jméno] [příjmení] není oprávněna za žalovanou jednat jako statutární zástupce. Pojišťovna má vždy povinnost zaslat vyúčtování služeb za předchozí rok, žalobkyně žádné vyúčtování nezaslala i přesto, že údajně měla přeplatek již za rok 2010 a přesto stále hradila [právní předchůdce] [příjmení] zálohy i v roce 2011, aniž by tyto ponížila o nespotřebované zálohy za rok 2010 Smlouvou ze dne 11.12.2013 uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o poskytování zdravotní péče, v v čl. 12 prohlašuje, že přebírá závazky a pohledávky společnosti [právnická osoba] V účetnictví [právní předchůdce] [příjmení] však nebyly žádné závazky vůči žalobkyni. [právní předchůdce] [příjmení] vždy komunikovalo se žalobkyní písemně, vyúčtování rovněž probíhalo písemně. (výslech ředitele žalované) Svědek [celé jméno svědka], vedoucí odboru smluvní sítě lůžkových poskytovatelů zdravotních služeb, vypověděl, že se stará o úhrady lůžkové a následné péče. Vyúčtování za rok 2010 mělo být provedeno v době na přelomu června a července roku 2011. Bylo provedeno vyúčtování, ale bylo zjištěno, že poskytovatel služeb prováděl nesprávné účtování za den lůžkové péče, v důsledku čehož došlo k doúčtování služeb až v únoru 2012, proto bylo vyúčtování provedeno až v roce 2012. V roce 2012 bylo týmž způsobem provedeno vyúčtování za rok 2011, byla vytvořena sestava konečného vyúčtování, která byla předána poskytovateli. Řešili uznání dluhu s paní Mgr. [příjmení] a jednali i s panem [příjmení] o možnosti vyřešení vyúčtování formou zápočtů. V rámci jednání nebyla ze strany žalované uznána pohledávka, nebyly uznány zápočty na straně žalobkyně a ohledně toho pak probíhalo soudní řízení. Vyúčtování probíhalo tak, že po skončení období a opravných položek proběhla kontrola výkazů a provedeno konečné vyúčtování. Dne 11.4.2011 a v červenci 2012 proběhlo opravné vyúčtování za rok 2010. Předání dokladů pro vyúčtování probíhá elektronicky prostřednictvím portálu žalobkyně. Záznamy na flash disku obsahují záhlaví, identifikaci, přehled přijatých faktur, dat předání, dávky (soubor dokladů o vykázané péči), cena požadovaná a uhrazená, součet úhrad. V roce 2010 a 2011 se končená sestava nedoručovala prostřednictvím portálu, ale písemně, existují doklady o odeslání nikoliv o doručení. Na jednání s panem [příjmení] určitě vyúčtování měli s sebou, jednali o něm a o zápočtu. (výslech [celé jméno svědka]) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27.6.2019, č.j. 15 Co 64/2018-209 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2017, č. j. 119 C 12/2016-137, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalované vůči žalobkyni na úhradu zdravotní péče poskytnuté žalovanou pojištěncům žalobkyně v roce 2012 tak, že žalobkyně je povinna uhradit žalované poskytnutou péči s tím, že pohledávka žalobkyně započtená na souzený nárok ve formě přeplatku za rok 2010 a 2011 (nárokuje v tomto sporu) nemohla být platně započtena, když pohledávky za přeplatky za rok 2010 a 2011 nebyly pro absenci řádného vyúčtování splatné. Zabýval se rovněž uznáním dluhu Mgr. [jméno] [příjmení], přičemž dospěl k závěru, že dluh nebyl uznán s poukazem na neurčitost takového uznání. (rozsudek) 5. [Mgr.] [příjmení] byla opakovaně předvolána, předvolání osobně nepřevzala, k jednání soudu se nedostavila. Vyúčtování za rok 2010 na flash disku žalobkyně k důkazu nepředložila.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

7. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky vzniknul na základě výše citovaných dodatků ke smlouvě o poskytování a úhradě zdravotní péče v roce 2010 a 2011, soud jej proto v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zák. c. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posoudil podle zák. [číslo] Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění do 31.3.2012, kdy podle § 40 odst. 2 tohoto zákona byly zdravotní pojišťovny povinny uhradit zdravotnickým zařízením, popřípadě jiným subjektům (§ 17 odst. 8), které v souladu s tímto zákonem poskytly zdravotní péči pojištěncům, tuto poskytnutou péči ve lhůtách sjednaných ve smlouvě (§ 17). Pokud není mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením, popřípadě jiným subjektem poskytujícím zdravotní péči, smlouva sjednána, jsou zdravotní pojišťovny povinny poskytnutou zdravotní péči uhradit za stejných podmínek jako zdravotnickým zařízením, se kterými zdravotní pojišťovna uzavřela smlouvu podle § 17 odst.

1. Dále soud nárok žalobkyně posoudil s ohledem na jejich smluvní ujednání dle zák.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013.

8. Žalovaná je v důsledku fúze z 23.10.2012 hmotněprávní nástupkyní [právní předchůdce] [příjmení], čímž dle § 38 obchodního zákoníku vstoupila do všech práv a povinností [právní předchůdce] [příjmení]. Vázanost právy a povinnostmi [právní předchůdce] [příjmení] potvrdila i v dodatku smlouvy uzavřené se žalobkyní dne 11.2.2013. Je tedy ve věci pasivně věcně legitimována.

9. Soud se nejprve zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení nároku na vydání přeplatků na zálohách, který je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení. Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotních služeb byly uzavírány v rámci podnikatelské činnosti obou jejích účastníků, proto se jejich smluvní vztahy, a tedy i závazkový vztah vzniklý z bezdůvodného obohacení z takových smluvních vztahů, řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Již v rozsudku ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 35 Odo 619/2002 Nejvyšší soud konstatoval, že vznikne-li ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti nebo ve vztazích mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, týkajících se zabezpečování veřejných potřeb, bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, řídí se promlčení práva na jeho vydání právní úpravou obchodního zákoníku. Právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu. V § 387 obchodního zákoníku je upraven předmět promlčení, v ustanoveních § 388 - § 390 účinky promlčení, v ustanoveních § 391 - § 401 počátek a trvání promlčecí doby, v ustanoveních § 402 - § 407 stavení a přetržení promlčecí doby a v § 408 obecné omezení promlčecí doby. Skutečnost, že obchodní zákoník výslovně neupravuje počátek běhu promlčecí doby a její délku, pokud jde o právo na vydání bezdůvodného obohacení, pak neznamená nutnost aplikace právní úpravy občanského zákoníku, nýbrž pouze to, že tyto otázky je zapotřebí řešit dle obecných ustanovení obchodního zákoníku o promlčení (podle jeho § 391 a § 397). Jelikož obchodní zákoník je v poměru k občanskému zákoníku předpisem zvláštním (lex specialis), což platí i pro obecná ustanovení obchodního zákoníku upravující promlčení (§ 391 a § 397) v poměru k § 107 občanského zákoníku, platí, že při řešení otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích se použije především právní úprava obsažená v obchodním zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 427/2005, rozsudek z 4. 2. 2010, sp.zn. 28 Cdo 4135/2009) Vyúčtování za poskytnutou zdravotní péči mělo být dle citovaných smluvních ujednání v dodatcích sjednaných mezi žalobkyní a [právní předchůdce] [příjmení] za rok 2010 učiněno do 31.5.2011, za rok 2011 pak do 180 dní po skončení období, tj. do 28.6.2012. Žaloba byla podána 10.12.2013. Vzhledem k tomu, že vztah mezi účastníky včetně běhu promlčecí doby k vydání bezdůvodného obohacení se řídí ust. § 397 obchodního zákoníku ve znění do 31.12.2013, činí promlčecí doba čtyři roky. Žaloba tak byla podána v promlčecí době, námitka promlčení proto není důvodná.

10. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalobkyně smluvně zavázala (viz čl. 4 dodatku ke smlouvě o poskytování zdravotní péče ze dne 8.3.2010), provést vyúčtování a finanční vypořádání celkové úhrady poskytnuté péče za rok 2010 nejpozději do 31.5.2010 s možností zdravotnického zařízení vznést proti němu nesouhlas do 30 dnů od obdržení sestavy končeného vyúčtování. Za rok 2011 se zavázala (viz čl. 4 v dodatku z 3.10.2011) provést sestavu konečného vyúčtování do 180 dnů po ukončení období roku 2011, s tím, že v případě nesouhlasu s vyúčtováním je oprávněno zdravotnické zařízení vznést námitky do 30 dnů po obdržení sestavy konečného vyúčtování. Z těchto smluvních ujednání je zřejmé, že podmínkou splatnosti vyúčtování za oba uvedené roky je provedení sestavy konečného vyúčtování, její doručení zdravotnickému zařízení a marné uplynutí lhůty k uplatnění námitek. Žalobkyně tedy byla dle § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. povinna řádně tvrdit a prokázat, že byla sestava konečného vyúčtování [právní předchůdce] [příjmení] resp. žalované doručena a kdy se tak prokazatelně stalo. Žalobkyně na základě poučení doplnila, že vyúčtování za rok 2010 se dostalo do dispozice [právní předchůdce] [příjmení] dne 23.7.2012 a vyúčtování za rok 2011 dne 11.4.2012 zveřejněním na webovém portálu žalobkyně, avšak neprokázala, že by se každá uvedená sestava vyúčtování prokazatelně dostala do dispozice [právní předchůdce] [příjmení] či žalované, když sám zaměstnanec žalobkyně [celé jméno svědka] popřel, že by v roce 2012 byly konečné sestavy doručovány touto formou, která nadto nebyla smluvními stranami ujednána, když ve své výpovědi uvedl, že sestavy byly zasílány poštou a záznamy o doručení neexistují. Pokud týž svědek tvrdil, že konečné sestavy byly žalované předestřeny na společném jednání s [jméno] [příjmení], pak takové předložení nelze považovat za řádné doručení, nadto žalovaná doručení sestav popřela. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo prokázat doručení řádných konečných sestav vyúčtování za rok 2010 a 2011, nenastala ani splatnost takového vyúčtování, pročež je žaloba předčasná.

11. Námitka žalobkyně, že dluh [právní přechůdce] [příjmení] z titulu přeplatku na zálohách na péči za roky 2010 a 2011 výslovně uznala Mgr. [jméno] [příjmení] dne 25. 2. 2013, pak taková námitka nemůže vzhledem k uvedenému obstát, když jmenovaná nemohla uznat dluh, který ještě nevzniknul. Konečně žalovaná při prvním jednání se žalobkyní oprávnění Mgr. [jméno] [příjmení] jednat za žalovanou o pohledávkách přesahujících 1 milion Kč popřela, tedy dovolala se neplatnosti takového jednání učiněného osobou bez jednatelského oprávnění a bez plné moci ve smyslu § 33 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Přičemž takové oprávnění uplatnit výhradu (ne) vázanosti dotčeným právním úkonem, právo namítat překročení oprávnění vyplývajícího pro zmocněnce z plné moci, resp. právo schválit jednání nezmocněné osoby, svědčí právě tomu, za něhož byl dotčený právní úkon učiněn (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3412/2012). Žalovaná takovým jednáním proto není vázána, vázána jím může být pouze Mgr. [jméno] [příjmení]. Konečně jmenovaná uznala dluh v částce 3 956 378,07 Kč, přičemž součet přeplatků v té době činil podle přehledu přijatých a uhrazených faktur 4 794 454, 29 Kč (k 11.11.2013 pak částku 3 087 138,97 Kč), proto nelze uznání dluhu Mgr. [jméno] [příjmení] shledat určitým právním úkonem. Ke shodnému závěru ostatně dospěl i Krajský soud v Ostravě v citovaném rozsudku ze dne 27.6.2019, č.j. 15 Co 64/2018-209, v němž byla otázka uznání dluhu za vyúčtování péče za rok 2011 řešena v rámci posouzení kompenzační námitky, když uzavřel, že„ toto uznání dluhu však okresní soud hodnotí z hlediska splatnosti pohledávky z vyúčtování poskytnuté zdravotní péče za rok 2011 za zcela neurčité ve smyslu ust. § 37 odst. 2 obc. zák., neboť z něj minimálně nelze učinit závěr, kolik z celkové tam uvedené částky ve výši 3 956 378,07 Kč připadá na přeplatek z vyúčtování zdravotní péče za rok 2011. Uvedenou neurčitost přitom nebylo možno odstranit ani výkladem ve smyslu ust. § 35 odst. 2 obc. zák. a § 266 odst. 1 až 4 obch. zák., neboť jestliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán, a ve smyslu ust. § 35 odst. 2 obc. zák. nemůže být projev vůle v rozporu s jazykovým projevem. Výkladem přitom již nelze doplňovat jednou učiněný projev vůle, ani tento měnit či dokonce nahrazovat, a protože posouzení otázky určitosti právního úkonu je otázkou právní, k jejímu posouzení nebylo zapotřebí doplňovat skutková tvrzení stran a odvolací důvod nebyl ani povinen upozornit účastníky řízení, že považuje předmětné uznání za neurčité, navíc bylo-li stejně hodnoceno také okresním soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3815/2010).“ 12. Na základě uvedeného je zřejmé, že nárok uplatněný žalobou není po právu, soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

13. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch a má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jejichž výše sestává z mimosmluvní odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 7,5 úkonu právní služby po 20 660 Kč (určených dle ustanovení § 7 advokátního tarifu z částky 3 087 138,97 Kč) a 8 paušálních náhrad za úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření z 9.6.2015 a 20.11.2015, 4x účast na jednání 4.9.2018, 4.8.2020, 1.12.2020, 7.4.2021 a jeden půlúkon za účast na vyhlášení rozsudku 14.4.2021 (určených dle ustanovení § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu), to vše zvýšeno podle § 151 odst. 2 o.s.ř. o daň z přidané hodnoty 21% (33 043,50 Kč), kterou je advokát z odměny povinen odvést; celkem tedy účelně vynaložené náklady žalované činí 190 393,50 Kč. Plnění k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůta k plnění je stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení