24 C 75/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 19 063 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 19 063 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z této částky jdoucím od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na oddělených nákladech řízení za zmařené jednání dne [datum] částku 2 662 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

III. Žalobce je povinen na nákladech řízení zaplatit žalované částku ve výši 9 498,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobou uplatněný nárok měl dle tvrzení žalobce obsažených v žalobě vyplývat ze smlouvy o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] kterou dne [datum] uzavřel se žalovanou, jejíž součástí se staly i pojistné podmínky. Žalobce nejprve tvrdil, že pojistná smlouva zanikla s výplatou odkupného k [datum] a téhož dne žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši 23 637 Kč. Nejprve tvrdil, že žalovaná odkupné stanovila nesprávně. Požadoval nejprve zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj. dle jejího tvrzení částku 19 063 Kč [datum] žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou k úhradě.

2. Na jednání konaném dne [datum] žalobce předložil soudu 15 stránkové podání, o kterém tvrdil, že bylo soudu zasláno [datum], kdy soud měl nejprve za to, že k tomu, že podání nebylo založeno do spisu, došlo pochybením soudní kanceláře. Následně však bylo soudem zjištěno, že žádné podání z [datum] soudu před jednáním doručeno nebylo.

3. Vzhledem k tomu, že za prvé se s tímto obsáhlým podáním předloženým na prvním jednání ve věci musel seznámit soud a současně žalovaná uvedla, že by se před přednesem obrany proti žalobě ráda seznámila s odkazovaným vyjádřením žalobce, muselo být jednání konané dne [datum] odročeno.

4. Bez toho, aniž by soud účastníkům do té doby sdělil jakýkoliv předběžný právní názor, žalobce začal argumentovat následně ve prospěch neplatnosti pojistné smlouvy a ve prospěch toho, že bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy nemůže být promlčeno. Tvrdil, že dotčená smluvní ujednání způsobující neplatnost pojistné smlouvy mají být zneužívajícímu ujednáními ve smyslu článku 3 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum]. Tvrdil, že o skutkových okolnostech, z nichž by bylo možné odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit, dozvěděl až na základě konzultace se svým právním zástupcem. V podání ze dne [datum] uvedl, že v důsledku rozsudku Soudního dvora EU ve věci [anonymizováno] - [číslo] ze dne [datum] není možné aplikovat objektivní promlčecí lhůtu. A současně tvrdil, že námitka promlčení, kterou vznesla žalovaná je v rozporu s dobrými mravy. V podání ze dne [datum] uvedl, že objektivní promlčecí lhůtu nelze použít i s odkazem na rozhodnutí [název soudu] [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí].

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok sporovala. Uvedla, že žalobce se zřejmě domáhá vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy, o čemž svědčí skutečnost, že dne [datum] podal u finančního arbitra návrh na určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce se však zřejmě na základě obdobných řízení obával, že rozhodnutí finančního arbitra nebude v jeho prospěch, a tak vzal návrh [datum] zpět a řízení u finančního arbitra bylo zastaveno dne [datum]. Žalovaná uvedla, že z toho je zřejmé přesvědčení žalobce o neplatnosti smlouvy a dále doplnila, že tato taktika není ničím zvláštním na straně právního zástupce žalobce v obdobných věcech a toliko se tím snaží prodlužovat řízení. Ačkoliv měla žalovaná za to, že předmětná pojistná smlouva je smlouvou platnou, pro případ, že by zdejší soud dospěl k jinému závěru, namítla promlčení bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy s tím, že měla za to, že by se měla aplikovat dvouletá subjektivní promlčecí lhůta. Subjektivní promlčecí lhůta se dle žalované musela spustit, 1) když se žalobce seznámil s pojistnými podmínkami. Pokud by takový závěr neobstál, dalším momentem by bylo 2) obdržení informací o stavu pojištění z výročních dopisů v letech 2013 - 2016 3) a dále z modelového případu pojištění z [datum] 4) Dalším okamžikem, kdy se subjektivní promlčecí lhůta mohla spustit je okamžik výplaty odkupného. 5) Posledním momentem, kdy by se subjektivní lhůta mohla spustit je okamžik udělení plné moci právnímu zástupci žalobce, a to [datum]. Nejpozději k tomuto datu musel žalobce vědět o neplatnosti pojistné smlouvy a bezdůvodném obohacení. Ke stavění promlčecí lhůty v rámci řízení u finančního arbitra nemohlo dojít, neboť žalobce vzal návrh zpět a v řízení řádně nepokračoval.

6. Na to žalobce reagoval tím, že ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení došlo z důvodu výzvy finančního arbitra ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení.

7. Na to žalovaná reagovala tím, že žalobce byl v té době zastoupen advokátem a ten musel vědět, jaký vliv by mělo zpětvzetí na běh promlčecí lhůty.

8. Skutková zjištění soudu jsou následující:

9. Žalobce a žalovaná spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] s počátkem pojištění k [datum] s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s umístěním pojistného do zvolených fondů. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] a doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo]. Z doplňkových pojistných podmínek s koncovým [číslo] má soud za prokázané, že tyto obsahují následující ujednání. Dle bodu 2 odst. 3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2 odst. 5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, odst. 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle odst. 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Dle bodu 3, odst. 3.1 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele (pojistná smlouva, pojistné podmínky).

10. Z výročního dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobce byl žalovanou informován o stavu pojistné smlouvy. Ve výročním dopisu je (mimo jiné) uvedeno, že běžné pojistné zaplacené od počátku pojištění činí 8 400 Kč a kapitálová hodnota s garantovanou technickou úrokovou mírou činí 202 Kč.

11. Z výročního dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobce byl žalovanou informován o stavu pojistné smlouvy. Ve výročním dopisu je (mimo jiné) uvedeno, že běžné pojistné zaplacené od počátku pojištění činí 16 800 Kč a kapitálová hodnota s garantovanou technickou úrokovou mírou činí 145 Kč.

12. Z výročního dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobce byl žalovanou informován o stavu pojistné smlouvy. Ve výročním dopisu je (mimo jiné) uvedeno, že běžné pojistné zaplacené od počátku pojištění činí 25 200 Kč a kapitálová hodnota s garantovanou technickou úrokovou mírou činí 219 Kč.

13. Obdobně o stavu pojistné smlouvy byl žalobce detailně informován též aktuálním stavem účtu k datu [datum] a [datum] a modelovým příkladem pojištění z [datum] a [datum] a informacemi k pojistné smlouvě z [datum].

14. Z tabulky plateb k pojistné smlouvě [číslo] vyplývá, že žalobce žalované na pojistnou smlouvu zaplatil celkem 42 700 Kč v měsíčních platbách po 700, 500 a 800 Kč Poslední platba ve výši 500 Kč byla žalobcem zaplacena [datum]. Dne [datum] žalovaná žalobci vyplatila částku 23 637 Kč, kdy mělo jít tzv. o odkupné (viz. také sdělení o zániku pojištění).

15. Z plné moci udělené žalobcem advokátu panu [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že ta byla žalobcem udělena dne [datum] a byla udělena k zastupování v řízeních o náhradě škody či řízeních o vydání bezdůvodného obohacení, resp. o neplatnosti smluvních vztahů zmocnitele vůči [právnická osoba]

16. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy či její části ze dne [datum] vyplývá, že žalobce prostřednictvím advokátní kanceláře vyzýval žalovanou, aby ta mu vydala bezdůvodné obohacení z absolutně neplatné smlouvy.

17. Z návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem vyplývá, že dne [datum] bylo finančnímu arbitrovi doručen návrh na zahájení řízení, kterým se pan [celé jméno žalobce] domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 42 700 Kč z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] in eventum určení, že ujednání o nákladech a poplatcích nebylo ve smlouvě platně sjednáno.

18. Z oznámení o zahájení řízení vyplývá, že dne [datum] bylo zahájeno na základě návrhu [celé jméno žalobce] řízení u finančního arbitra.

19. Z výzvy k vyjádření ze dne [datum] soud zjistil, že finanční arbitr v něm sděloval předběžný právní názor na otázku neplatnosti smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení s tím, že pokud by žalobce nedoložil, že dosavadní skutková zjištění nejsou správná, je na místě, aby zvážil zpětvzetí návrhu, a to proto, že po zúčtování plnění z neplatné smlouvy by navrhovateli nebylo možné na bezdůvodném obohacení přiznat žádné plnění.

20. Z usnesení finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] [rok] vyplývá, že řízení bylo zastaveno, neboť navrhovatel, [celé jméno žalobce] vzal svůj návrh zpět.

21. Z dohledového benchmarku [číslo] vyplývá, že pracovníci sekce dohledu nad finančním trhem vyjádřili svůj názor ve vztahu týkající se nákladovosti produktu investičního životního pojištění. Bylo upozorňováno na to, že soud a bankovní rada mohou zaujmout jiný názor.

22. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí, a proto je v rozsudku neuváděl.

23. Další důkazní návrhy, a to žalobcem navržené články a připomínky komise soud pro nadbytečnost zamítl, neboť shora uvedenými důkazy byl skutkový stav zjištěn v míře dostatečné pro vydání rozhodnutí. Nad to soud poukazuje na to, že není vázán různými stanovisky či sděleními či připomínkami mimosoudních orgánů. Soudní rozhodnutí, která byla v řízení zakládána do spisu, pak není třeba dokazovat.

24. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že právní zástupce žalobce pak zastupuje klienty ve skutkově a právně obdobných věcech týkajících se investičního životního pojištění, a to například ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] spojené se sp. zn. [spisová značka] či [číslo jednací] spojené s [spisová značka], či ve věci [spisová značka] etc. Proto je soudu z úřední činnosti známo, že ve shora specifikovaných věcech se žalobci zastoupeni týmž právním zástupcem domáhali určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy, a to ve znění totožných obchodních podmínek, které jsou předmětem tohoto posuzovaného řízení.

25. Právní posouzení soudu je následující:

26. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

27. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

28. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum] řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

29. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

30. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

31. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

32. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

33. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

34. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

35. Podle § 100 o.z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (odst. 2).

36. Podle § 107 o.z. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2).

37. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z. Předmětná pojistná smlouva ani jiná smluvní dokumentace včetně pojistných podmínek totiž neobsahuje ujednání o tom, jaké konkrétní rizikové pojistné (resp. jeho výše) a jaké konkrétní poplatky a v jaké konkrétní výši si žalovaná z pojistného strhávala a odkaz v pojistných podmínkách na blíže nespecifikované pojistně technické zásady pojistitele, které nebyly součástí smluvní dokumentace, je zcela nedostatečný a neurčitý. Ujednání o počátečních a správních nákladech a ujednání o strhávání rizikového pojistného je tak absolutně neplatné pro neurčitost.

38. Vzhledem k tomu, že však ujednání o strhávání rizikového pojistného a strhávání počátečních a správních nákladů nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část pojistného po odečtení rizikového pojistného a počátečních a správních nákladů má být investována do nákupu podílových jednotek, jedná se o neplatný právní úkon jako celek. Ostatně takovému závěru odpovídá i judikatura [název soudu] - srov. např. č. j. [číslo jednací], ve kterém se odvolací soud rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalobkyně o životním pojištění [anonymizována dvě slova] a dospěl ke stejnému právnímu závěru.

39. Vzhledem k tomu, že otázka neplatnosti předmětné pojistné smlouvy je, jak je specifikováno shora, aktuálně projudikovaná, a současně již v rámci následných podání po podání žaloby žalobce de facto argumentoval ve prospěch neplatnosti předmětné pojistné smlouvy, nezabýval se soud prvotní argumentací žalobce o tom, že touto žalobou žádá doplatit odkupné a řešil věc z pohledu aktuálně judikatorně ustáleného závěru, že posuzovaná pojistná smlouva je smlouvou absolutně neplatnou.

40. Je - li pojistná smlouva absolutně neplatná, vzniká na straně účastníků neplatné smlouvy bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, byl soud povinen se takovou námitkou zabývat přednostně.

41. V posuzovaném případě se neuplatní závěry aktuálního rozhodnutí [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [číslo jednací], na které odkazoval žalobce, a to proto, že [název soudu] s odkazem na judikaturu SDEU a směrnici Rady 93/13 EHS, která v rovině evropského práva pojednává (mimo jiné) o zneužívajících ujednáních, uzavřel, že nelze aplikovat tříletou objektivní promlčecí lhůtu.

42. Na zdejším soudu však v prvé řadě bylo nejprve zkoumat subjektivní, tedy dvouletou, promlčecí lhůtu, neboť objektivní promlčecí lhůta se aplikuje až sekundárně (nejsou - li dány okolnosti, za nichž není třeba subjektivní lhůtu zjišťovat, např. nebylo - li by to hospodárné či by účastníci nenavrhli k jejímu zjištění patřičné důkazy, apod.). Bylo na soudu tedy zkoumat okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o neplatnosti pojistné smlouvy a o právu na vydání bezdůvodného obohacení, jinými slovy o tom, že„ se smlouvou není něco v pořádku“. Právní zástupce žalované uvedl hned několik okamžiků, od kterých se subjektivní promlčecí lhůta musela spustit. Dřívější ustálená judikatura specializovaného senátu na řízení podle části páté o.s.ř. (ve kterém tento senát posuzoval a posuzuje rozhodovací praxi finančního arbitra ve věcech investičního životního pojištění) [anonymizována dvě slova] Městského soudu v Praze vycházela z toho, že subjektivní promlčecí lhůta se spouštěla okamžikem uzavření pojistné smlouvy, neboť v tom okamžiku měl spotřebitel k dispozici smluvní dokumentaci (zejm. pojistné podmínky), ze které bylo možné seznat, že obsahuje neurčitá ustanovení, a že smlouva je tudíž neplatná a vzniká tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Do takové ustálené praxe však zasáhl Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2127/21 ze dne [datum], ve kterém uvedl, že:„ Jestliže stěžovatel poskytoval dobrovolně vedlejší účastnici finanční plnění podle neplatné smlouvy, musel vědět o tom, že se vedlejší účastnice obohacuje, z ničeho však již neplyne, že by měl nebo musel vědět, že se obohacuje bezdůvodně. Nejde tedy o to, že by stěžovatel měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, že aby vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku.“ 43. S ohledem na shora uvedené tehdejší judikatura senátu [anonymizována dvě slova] v tom směru, že by se subjektivní promlčecí lhůta spouštěla v okamžiku uzavření smlouvy, neobstojí, neboť je možné připustit závěr, že spotřebitel jako právní laik nemusel pouze a jenom z pojistných podmínek seznat, že něco není v pořádku. K tomu, aby opravdu zjistil, že„ není něco v pořádku“ bylo třeba přistoupení další tzv.„ lidsky, běžně, neprávně“ zjistitelné skutečnosti, kterou bylo třeba v tomto řízení dokazovat a zjistit.

44. V tomto řízení pak bylo prokázáno, že již výročním dopisem ze dne [datum] byl žalobce žalovanou informován o tom, že na pojistném zaplatil 8 400 Kč a kapitálová hodnota s garantovanou technickou mírou činí 202 Kč. Výročním dopisem z [datum] byl žalobce informován žalovanou o tom, že k tomuto datu zaplacené pojistné činí 16 800 Kč a kapitálová hodnota s garantovanou technickou mírou činí 145 Kč. Soud má za to, že právě takové zjištění je onou„ lidskou, běžně a neprávně“ zjistitelnou skutečností, od které žalobce prokazatelně (ve spojení s tím, že měl k dispozici smluvní dokumentaci) zjistil, že„ něco není v pořádku“, a to proto, že tímto zjistil, že zaplacené pojistné se v podstatné části tzv.„ někam ztratilo“, protože si pojišťovna musela strhávat něco a z pojistných podmínek není zřejmé konkrétně co a v jaké výši. Pokud byl žalobce výši zaplaceného pojistného a výši kapitálové hodnoty žalovanou informován a stejně platit dále pojistné, nesvědčí to ale o tom, že by„ nevěděl, že něco není v pořádku“, ale spíše o tom, že to neřešil. To ale nemůže v souladu se zásadou práva patří bdělým zamezit počátku plynutí subjektivní promlčecí lhůty práva na vydání bezdůvodného obohacení.

45. Vzhledem k tomu, že na plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy je třeba hledět jako na soubor dílčích nároků, nepromlčené plnění by mohlo být toliko 2 roky zpět od podání návrhu na zahájení řízení k soudu, k čemuž došlo [datum]. Nepromlčeno by mohlo být toliko za období [datum] dále. Jak však bylo v řízení prokázáno, poslední platbu žalobce zaplatil ještě v roce 2018, a proto je třeba uzavřít, že žalovaný nárok je zcela promlčen.

46. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že od [datum] do [datum] probíhalo ohledně stejné smlouvy řízení před finančním arbitrem, a to proto, že řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení zde žalobcem. V řízení tak ve smyslu § 112 o.z. nebylo řádně pokračováno, a proto se promlčecí doba nestavěla. Pokud byl žalobce v řízení před finančním arbitrem zastoupen advokátem, ten musel vědět, jaké následky takový postup bude mít na otázku promlčení. Nad to i pokud před zpětvzetím návrhu finanční arbitr sděloval předběžný právní názor ve věci, nemuselo to nutně ještě znamenat, že by řízení nemohlo dopadnout jinak. K tomu soud odkazuje na rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací], ve kterém zdejší soud a následně odvolací posuzoval otázku odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení před finančním arbitrem, jehož předmětem bylo právě vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o investičním životním pojištění, kdy zdejší soud měl za to, že vyvratitelná domněnka nemajetkové újmy byla vyvrácena právě sdělením předběžného právního názoru finančním arbitrem, neboť tam žalobce poté věděl, jak finanční arbitr rozhodne a nemohl tak být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Odvolací soud se s takovým závěrem však neztotožnil. I proto zdejší soud v posuzované věci uzavírá, že za prvé advokát žalobce musel vědět o tom, jaké důsledky vzhledem k promlčení bude mít zpětvzetí návrhu na zahájení řízení u finančního arbitra zpět a za druhé, že nelze ze sdělení předběžného právního posouzení finančního arbitra uzavřít, že by řízení nakonec nemohlo dopadnout jinak a nelze tak připustit závěr, že by finanční arbitr žalobce zastoupeného advokátem jakožto profesionálem ke zpětvzetí návrhu tzv.„ donutil“, neboť dispozice s řízením byla plně v moci žalobce. 47. [příjmení] závěr, tedy že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je zcela promlčen, by bylo třeba dovodit, i pokud by se promlčecí lhůta měla spouštět konzultací žalobce s právním zástupcem, k čemuž tedy dle data udělení plné moci došlo v roce [rok]. Soud ale takový okamžik ze shora uvedených důvodů nepovažuje za okamžik spuštění plynutí subjektivní promlčecí lhůty proto, že tímto se žalobce mohl dozvědět toliko určitou právní kvalifikaci, (kdy není vyloučeno, že jiný advokát by žalobci sdělil právní kvalifikaci zcela jinou), ale hlavně sdělení určité právní kvalifikace není onou„ lidsky, běžně, neprávně“ zjistitelnou skutečností, o které sám spotřebitel může zjistit, že něco není se smlouvou v pořádku, a tedy proto nemůže být okamžikem počátku plynutí promlčecí lhůty u právního laika.

48. Soud se dále zabýval námitkou žalobce o rozpornosti námitky promlčení vznesené žalovanou v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ve svém usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3432/2018, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta, zopakoval závěry vyjádřené ve své judikatuře, tedy že ohledně námitky promlčení Nejvyšší soud odůvodnil a formuloval závěr, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1860/2011). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení, tak lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014). V souzené věci soud neshledal skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že primárním cílem vznesení námitky promlčení ze strany žalované bylo zneužití práva žalobce, když žalobci žádným způsobem nebránila v uplatnění jejích práv ať už u finančního arbitra či soudu.

49. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl.

50. Výrok II je odůvodněn § 147 odst. 1 o.s.ř. Jednání nařízené na [datum] bylo žalobcem zmařeno proto, že žalobce v rámci přednesu žaloby odkazoval na vyjádření označené jako doplnění tvrzení a označení důkazů ze dne [datum]. Žalovaná se s tímto vyjádřením chtěla seznámit před přednesem obrany ve věci. Toto jednání bylo tedy z tohoto důvodu odročeno. Soud měl nejprve za to, že k tomu, že ve spisu nebylo obsažené vyjádření žalobce z [datum] došlo z důvodu pochybení kanceláře. Následně však bylo zjištěno, že toto vyjádření nebylo soudu před jednáním zasláno. Následně bylo obsahově shodné vyjádření čítající 15 stran A4, avšak označené datem [datum] soudu elektronicky zasláno až [datum]. Žalobce tak zmařil jednání [datum], a proto je povinen žalované nahradit separované náklady řízení za toto jednání, a to ve výši 1 úkonu za účast na jednání - 1 900 Kč (odůvodnění výše viz. násl. odstavec), 1 režijního paušálu ve výši 300 Kč a DPH ve výši 462 Kč, celkem separované náklady žalované činí částku 2 662 Kč.

51. Výrokem III. pak soud rozhodl o zbytku nákladů řízení O náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 498,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 063 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) vyjádření k žalobě ze dne [datum], 2) vyjádření žalované ze dne [datum] k doplnění žalobce, 3) účast na jednání konaném dne [datum]) a z částky 950 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 850 Kč ve výši 1 648,50 Kč.