24 C 90/2021 - 207

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně]., se sídlem v [Adresa žalobkyně], IČO: [IČO žalobkyně], zastoupené [Jméno Zástupce A], advokátem se sídlem v [Anonymizováno], proti žalované obci [Anonymizováno], se sídlem v [Anonymizováno] IČO: [Anonymizováno], zastoupené [Jméno Zástupce B], advokátem se sídlem ve [Anonymizováno], o zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím, takto: takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce [Jméno Zástupce B] na náhradě nákladů řízení 354 027,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou soudu dne 1. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 6. 5. 2009 smlouvu o poskytování součinnosti při výstavbě větrných elektráren (dále také jen „smlouva o součinnosti“). Podle uvedené smlouvy se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost k realizaci projektu výstavby 18 kusů větrných elektráren v katastrálních územích žalované, a to zejména strpět umístění větrných elektráren ve svých katastrálních územích, činit veškeré kroky a přijímat všechna opatření nezbytná k tomu, aby výstavba elektráren mohla být žalobkyní zahájena bez zbytečného odkladu, tedy umožnit žalobkyni na její žádost přístup na pozemky žalované, umožnit žalobkyni vedení kabelových tras přes pozemky žalované, učinit kroky nezbytné pro vydání územního rozhodnutí a stavebních povolení pro výstavbu větrných elektráren, zdržet se jednání, které by znemožnilo, ztížilo nebo oddálilo výstavbu větrných elektráren, poskytnout žalobkyni, dle jejích požadavků, potřebnou součinnost při jednání s vlastníky pozemků, na kterých má být výstavba elektráren realizována, iniciovat změnu územního plánu žalované tak, aby výstavba 18 kusů větrných elektráren byla zahrnuta do územního plánu žalované a poskytovat žalobkyni potřebnou součinnost při získávání stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru výstavby větrných elektráren na životní prostředí dle příslušných právních předpisů. Žalobkyně se pak zavázala za shora popsanou součinnost žalované zaplatit příspěvek ve výši 4 000 000 Kč, a 1 000 000 Kč (ve smlouvě označený jako dar). Zatímco žalobkyně své povinnosti z citované smlouvy splnila a uvedené částky žalované zaplatila, žalovaná potřebnou součinnost neposkytla. Žalovaná v rozporu se smlouvou dne 3. 4. 2017 zaslala žádost o stanovisko Krajskému úřadu Ústeckého kraje ohledně žádosti o změnu územního plánu žalované podané dne 27. 2. 2017 žalobkyní, přičemž tato žádost krajskému úřadu byla zaslána před rozhodnutím zastupitelstva žalované ohledně žádosti žalobkyně, což je zákonem nepředvídaný krok. Z toho žalobkyně dovozuje snahu žalované zmařit předmětnou výstavbu. Dále pak zastupitelstvo žalované usnesením ze dne 5. 4. 2017 vyjádřilo nesouhlas s návrhem změny územního plánu žalované, dne 7. 9. 2017 nepřijalo návrh na změnu územního plánu a dne 4. 10. 2017 nepřijalo návrh žalobkyně na revokaci předchozího usnesení ze dne 7. 9. 2017. Žalobkyně dodala, že bez změny územního plánu, o které rozhoduje zastupitelstvo žalované, nebylo možné úspěšně realizovat další kroky při realizaci stavebního záměru žalobkyně a došlo k jeho zmaření. V tom rovněž spatřuje porušení dobrých mravů. Pro případ, že žalovaná neposkytne potřebnou součinnost podle smlouvy, bylo ujednáno, že vrátí poskytnuté příspěvky, tedy jak částku 4 000 000 Kč, tak částku 1 000 000 Kč. To však žalovaná doposud ani přes výzvu žalobkyně neučinila.

2. Žalovaná k věci uvedla, že se nedopustila žádného porušení povinností ze smlouvy o součinnosti, které by zakládalo právo na vrácení poskytnutého příspěvku, jak ostatně konstatoval Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č.j. [spisová značka], a Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 7. 8. 2024, č.j. [spisová značka]. Naopak poskytovala veškerou potřebnou součinnost, jednala s obyvateli, posilovala infrastrukturu obce a záměr na výstavbu větrných elektráren podporovala. Při uzavírání smlouvy o součinnosti přitom měla za cíl zprostředkovat investici do své lokality a podpořit ekonomický rozvoj, avšak výhradně v souladu s právními předpisy a stanovisky dotčených orgánů. Krajského úřadu se dotazovala na stanovisko, neboť předchozí změna územního plánu byla tímto úřadem zrušena, když plánované větrné elektrárny byly stavbou nadmístního významu a bylo třeba, aby byly zahrnuty v krajském územním plánu. Následný nesouhlas zastupitelstva žalované s návrhem na změnu územního plánu tak byl ve světle tohoto vyjádření logický, neboť opačný postup by byl v rozporu s tímto vyjádřením a provedená změna by byla Krajským úřadem pouze opětovně zrušena. Žalovaná tak požádala Krajský úřad o jeho stanovisko jako řádný hospodář s cílem eliminace nákladů, které jsou při jakékoliv změně územního plánu vysoké (jedná se zejména o zpracování zadání změny územního plánu - tj. objednání projektanta, uhrazení nákladů na přípravnou dokumentaci, zajištění veškerých stanovisek dotčených orgánů - ochrana přírody, hygiena, doprava atd., zveřejnění a projednání návrhu s veřejností, zajištění zpracování posouzení SEA/NATURA, pořízení a uhrazení právní či konzultační služby, přičemž v případě nesouhlasných stanovisek hrozí opakované doplňování či úpravy návrhu a finálním krokem je pak vydání opatření obecné povahy - schválení zastupitelstvem, avšak vždy se souhlasem nadřízeného orgánu, jinak nelze změnu územního plánu realizovat – to vše s náklady v řádu statisíců až milionu). Jelikož nedošlo ke změně právní úpravy a návrh na umístění větrných elektráren byl shodný s návrhem předchozím, nedalo se již při podání žádosti o vyjádření očekávat změnu stanoviska krajského úřadu. Žalovaná přitom nebyla na základě smlouvy o součinnosti povinna schválit změnu územního plánu. Tento závazek jednak nebyl ve smlouvě uveden, avšak zejména závazky žalované podle uzavřené smlouvy mají své zákonné limity, přičemž je zde deklarováno, že žalobkyni bude poskytnuta pouze taková součinnost, která není v rozporu s platnými právními předpisy. Zastupitelstvo žalované nelze zavázat, aby schválilo konkrétní změnu územního plánu. Žalovaná má zvláštní povahu jakožto veřejnoprávní korporace, která musí při své činnosti respektovat především veřejný zájem. Smlouva přitom předpokládá nerespektování veřejného zájmu, resp. vyžaduje pod hrozbou sankce po zastupitelstvu kroky, které jsou v rozporu s veřejným zájmem, neboť spadají do samostatné rozhodovací pravomoci zastupitelstva žalované. Žalovaná dále namítla promlčení žalobou uplatněného nároku, neboť má za to, že žalobkyně nárok neuplatnila v řádné lhůtě do 28. 2. 2018, jak bylo ujednáno ve smlouvě. Co se částky 1 000 000 Kč, označené ve smlouvě jako dar, týče, doplnila, že tuto částku vnímala jako dobrovolnou finanční podporu investora spojenou s budoucí realizací projektu, což byla v té době běžná praxe, kdy investor touto formou dává najevo svůj vážný zájem o investice v obci a kompenzuje aktivní jednání obce o změnách územního plánu.

3. V pořadí první ve věci vydaný rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 6. 2023, č.j. [spisová značka], podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil, neboť dospěl k závěru o přinejmenším předčasnosti a nepřezkoumatelnosti závěru o částečné neplatnosti smlouvy o součinnosti. Co se částky 1 000 000 Kč, označené jako dar, týče, vytkl okresnímu soudu, že provedl vlastní interpretaci textu smlouvy. Dále odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že při územním plánování obec vystupuje v samostatné působnosti, záleželo jen na vzájemné dohodě účastnic zda a za jakých podmínek k dohodě o poskytnutí příspěvku a daru ze strany žalobkyně dojde. Jinými slovy odvolací soud zkonstatoval, že pro rozpor se zákonem smlouva o součinnosti v této části neplatná není a okresní soud pro další řízení tímto názorem zavázal a uložil mu, zabývat se platností smlouvy o součinnosti a dále zkoumat, jaká byla skutečná vůle účastnic při uzavírání smlouvy a poté znovu posoudit vznesenou námitku promlčení ve vztahu k nároku na vrácení daru.

4. I v pořadí druhý ve věci vydaný rozsudek Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 9. 2024, č.j. [spisová značka], podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil, když konstatoval, že zavázala-li se žalovaná dobrovolně k možné, zákonem tolerované součinnosti, za což přijala finanční plnění, nelze nyní hledat důvody pro zneplatnění smlouvy a pokud okresní soud vycházel ze závěrů rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 8. 2023, č.j. [spisová značka], není těmito závěry odvolací soud vázán. Uložil okresnímu soudu znovu se zabývat vůlí účastnic ohledně ujednání o částce 1 000 000 Kč označené jako dar a dále zabývat se vůlí účastnic ohledně sjednané součinnosti žalované. Za tím účelem měl soud zjistit jaké konkrétní kroky v procesu změny územního plánu žalovaná činila poté, kdy smlouvu o součinnosti uzavřela, kdy byl vydán údajně změněný územní plán a na základě čeho (zda z podnětu žalované či žalobkyně) za jakých podmínek, a jakých konkrétních nákladů, kdo tyto náklady hradil, kdy krajský úřad rozhodl o jeho zrušení a z jakého důvodu (pokud důvodem byl jen rozpor se [adresa] územního rozvoje Ústeckého kraje, vydanými zastupitelstvem Ústeckého kraje dne 7. 9. 2011, tak tyto zásady byly v části týkající se větrných elektráren zrušeny z pokynu Ústavního soudu vyloveném v nálezu ze dne 9. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 1472/12, rozsudkem NSS ze dne 28. 8. 2014, č. j. [spisová značka], a to z důvodu nepřezkoumatelnosti). Z jakých důvodů žalovaná proti rozhodnutí krajského úřadu o zrušení jejího opatření se nebránila podáním správní žaloby, když z jejího prohlášení ve smlouvě o součinnosti (článek I. bod 2) vyplývá, že souhlasila s výstavbou 18 ks větrných elektráren v katastrálním území obce a zavázala se tuto výstavbu podporovat. Dále pak měl soud zkoumat, jaké úkony a s jakými náklady by žalovaná musela učinit k přijetí rozhodnutí o návrhu žalobkyně na změnu územního plánu ze dne 27. 2. 2017, doručeném žalované dne 28. 2. 2017. Co ji vedlo ke změně svého původní stanoviska vyjádřeného ve smlouvě o součinnosti, kde přímo prohlásila, že souhlasí s výstavbou 18 ks větrných elektráren v katastrálním území obce a zavazuje se tuto výstavbu podporovat, přičemž v žádosti adresované Krajskému úřadu Ústeckého kraje ze dne 15. 3. 2017 uvedla, že v současné době není nakloněna k výstavbě VTE kolem jejich obce.

5. K tomu žalobkyně doplnila, že ve smlouvě byl příspěvek rozdělen na dvě části nikoli z daňových důvodů, jak uváděla dříve, ale z toho důvodu, že to žalovaná žádala jako potvrzení vážného zájmu žalobkyně o výstavbu větrných elektráren a chtěla mít k dispozici tuto částku dříve. Dále uvedla, že vůlí žalobkyně při sjednání závazku žalované činit veškeré potřebné úkony bylo, aby žalovaná zadala změnu územního plánu, schválila jej a zdržela se jakýkoliv činností, které by byly v rozporu se zájmy investora vyjádřenými ve smlouvě tzn. v rozporu s plánovanou výstavbou větrných elektráren. Součástí tohoto závazku bylo i podporovat změněný územní plán, tj. případně se i bránit proti jeho zrušení krajským úřadem. Tato povinnost sice jazykově ze smlouvy nevyplývá, nicméně vyplývá to z logiky věci a z vyjádřené podpory zájmům žalobkyně.

6. Naproti tomu žalovaná doplnila, že v době uzavírání smlouvy a z jejího textu to vyplývá, panovala mezi účastnicemi shoda na tom, jakým způsobem je třeba podpořit výstavbu, že je třeba udělat změnu územního plánu atd. V textu smlouvy není nikde uvedeno, co by se stalo, kdyby to nevyšlo, tedy např. že by obec měla podat správní žalobu, neboť v té době si strany ani neuměly představit, že by to nemělo vyjít. Pokud by nějaká taková vůle byla, jistě by následný postup byl ve smlouvě upraven, neboť žalobkyně je velkou společností s kvalitními právníky a jistě by mohla žalované s případnou správní žalobou pomoci. To, k čemu se žalovaná zavázala, tedy vyplývá jednoznačně z textu smlouvy, a to také žalovaná bezezbytku splnila. Následné události, jako je např. nesouhlasné stanovisko kvůli radaru v [adresa], či nesouhlasné stanovisko EIA, již žalovaná ovlivnit nemohla. Z textu smlouvy také vyplývá, že se žalovaná zavázala podporovat záměr žalobkyně v mezích zákona a nemohla tedy tato nesouhlasná stanoviska jakýmkoli způsobem obcházet. Rovněž má zato, že se v mezích zákona žalovaná nemohla zavázat ke konkrétnímu výsledku celého řízení. Pokud je nyní žalované vytýkáno, že nevedla soudní spor ohledně stanoviska či rozhodnutí krajského úřadu, pak tento postup zvažovala, nicméně po právní a ekonomické analýze dospěla k závěru, že by to přineslo značné náklady s nejistým výsledkem, a to zejména s ohledem na prioritní ochranu krajinného rázu a životního prostředí. Nadto smlouva o součinnosti takovou povinnost žalované nezakotvuje.

7. Z listiny nazvané smlouva o poskytování součinnosti obce při výstavbě větrných elektráren soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 6. 5. 2009 mezi žalobkyní a žalovanou. Předmětem této smlouvy byla spolupráce stran při výstavbě 18 větrných elektráren v katastrálních územích žalované (KÚ [adresa], KÚ [adresa] a KÚ [Anonymizováno]). Žalovaná zde vyslovila souhlas s umístěním větrných elektráren a zavázala se výstavbu podporovat, a to tak, že bude činit veškeré potřebné úkony, aby výstavba mohla být realizována, zejména strpět umístění elektráren, přijímat veškerá opatření, aby výstavba mohla být žalobkyní zahájena bez zbytečného odkladu, umožnit vedení kabelových tras přes své pozemky, učinit kroky nezbytné pro vydání územního rozhodnutí a stavebních povolení, zdržet se jednání, které by znemožnilo, ztížilo nebo oddálilo výstavbu elektráren, poskytnout potřebnou součinnost při jednání s vlastníky pozemků, na nichž měl být projekt realizován, a dále pak iniciovat a podporovat změnu územního plánu žalované tak, aby výstavba 18 větrných elektráren byla do územního plánu zahrnuta (čl. II odst. 1). Strany dále prohlásily, že žalobkyni může být poskytována pouze taková podpora a součinnost, která není v rozporu s platnými právními předpisy (čl. II odst. 3). Za tuto podporu se žalobkyně zavázala poskytnout žalované dar ve výši 1 000 000 Kč a dále příspěvek ve výši 4 000 000 Kč podmíněný poskytnutím dohodnuté součinnosti, aby výstavba VTE mohla být realizována (čl. III odst. 1 písm. b) smlouvy). Účastnice dále ujednaly, že pokud žalovaná učiní úkon, který je v rozporu se zájmy žalobkyně, nebo její zájmy budou negativně ovlivněny nečinností žalované, má se za to, že byl porušen čl. II smlouvy (čl. VI odst. 1). Pro případ, že žalovaná zmaří svojí nečinností nebo provedením úkonů, které jsou v rozporu se zájmy žalobkyně, vydání potřebných rozhodnutí a žalobkyně z těchto důvodů nezíská povolení pro výstavbu větrných elektráren do 31. 12. 2017, zavázala se žalovaná vrátit veškeré poskytnuté příspěvky do 28. 2. 2018 (čl. IV odst. 2). Pokud žalovaná ničeho nezmaří a žalobkyně přesto nezíská potřebné stavební povolení do 31. 12. 2017, může si žalovaná příspěvky ponechat (čl. IV. odst. 1).

8. Na základě nesporných tvrzení účastnic má soud za prokázané, že předmětné větrné elektrárny měly být cca 80–100 metrů vysoké. Stejně tak účastnice učinily nesporným, že v průběhu let 2008–2013 byla obec aktivní. Byl zpracován koncept a návrh nového územního plánu, byl projednán s dotčenými orgány, bylo zpracováno vyhodnocení SEA, NATURA 2000 a došlo k veřejnému projednání. Dále započaly konzultace s Krajským úřadem Ústeckého kraje, Ministerstvem pro místní rozvoj, případně s Ministerstvem obrany, neboť se jednalo i o přeshraniční vlivy plánovaných větrných elektráren. Na konci roku 2012 a začátkem roku 2013 probíhala společná jednání dle § 50 stavebního zákona a řešení námitek (dopis čj. [Anonymizováno], vyjádření k dopisu ze dne 9. 5. 2012 apod.). Žalovaná dále řešila i otázku kompenzačních opatření (NATURA 2000) a stanoviska EIA, kvůli nimž docházelo k prodlevám a doplněním. Dále, že žalobkyně předložila dne 27. 7. 2017 návrh na pořízení změny územního plánu, nicméně v té době již došlo k negativnímu stanovisku kraje s hrozbou případného zrušení opatření obce (pokud by bylo v rozporu se závaznými stanovisky). Přesto žalovaná veškeré došlé návrhy standardně projednávala, ale k vydání pozitivního závazného rozhodnutí nebyly splněny zákonné podmínky (mimo jiné nebyl zajištěn soulad s územně-plánovací dokumentací kraje či platnými vyjádřeními EIA/Natura). Pokud žalovaná činila některé kroky již před uzavřením předmětné smlouvy, shodly se účastnice na tom, že se záměrem započala jiná společnost, pro kterou žalovaná činila zmiňované kroky a tuto společnost následně koupila žalobkyně.

9. Z částečného výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 5. 2009 žalované poukázala 4 000 000 Kč. Z dalšího částečného výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně téhož dne poukázala žalované ještě 1 000 000 Kč.

10. Z dopisu ze dne 9. 5. 2012 soud zjistil, že jím žalobkyně žádala tehdejšího starostu žalované o svolání pracovního koordinačního jednání za účasti osob podílejících se na zpracování územního plánu na 20. – 21. týden roku.

11. Z dopisu ze dne 28. 5. 2012 soud zjistil, že jím starosta žalované v reakci na předchozí dopis sděloval, že není třeba svolávat schůzku, že vše běží podle harmonogramu a pouze došlo k prodlevě z důvodu získání kladného stanoviska od Armády ČR.

12. Z dopisu ze dne 25. 11. 2013 soud zjistil, že jím [jméno FO] jako místostarostka žalované sděluje žalobkyni, že byl vznesen dotaz na krajský úřad ohledně platnosti zásad územního rozvoje s tím, že bylo sděleno, že platné jsou, přičemž umístění větrných elektráren je v rozporu s těmito zásadami. Stejně tak Ministerstvo životního prostředí setrvává na svém stanovisku z důvodu výskytu tetřívka. K projednání stanovení kompenzačních opatření se snaží domluvit schůzku na Ministerstvu životního prostředí a o dalším vývoji bude žalobkyni informovat.

13. Z nedatovaného dopisu žalované žalobkyni (č.j. [Anonymizováno]) soud zjistil, že jím žalovaná informuje žalobkyni o dosud učiněných krocích (přehled časového sledu) v souvislosti se změnou územního plánu v období od ledna 2008 do října 2013, a to : 1) Schválení vypracování nového ÚP - usnesení ze dne 28. 1. 2008; 2) Stanovení zástupce p. [jméno FO] - usnesení ze dne 28. 1. 2008; 3) Stanovení zástupce p. [jméno FO] - usnesení ze dne 2. 3. 2011; 4) Podána žádost na [Anonymizováno] odbor rozvoje, investic a majetku města - žádost Č.j.[Anonymizováno] dne 25. 3. 2011; 5) Uzavření smlouvy s [tituly před jménem] [jméno FO] na zpracování UP - 7. 3. 2011; 6) Schválení návrhu zadání [právnická osoba] [jméno FO] [Anonymizováno]. [jméno FO] - usnesení ze dne 4. 4. 2012; 7) Dokončení návrhu [právnická osoba] [adresa] projektantem (včetně Udržitelného rozvoje obsahujícího vyhodnocení SEA, NATURA 2000) - 14. 12. 2012; 8) Oznámení společného jednání pořizovatelem - 18. 12. 2012; 9) Společné jednání s DO - 29. 1. 2013; 10) Na základě novely SZ a dle metodiky MMR - doplnění dle zákona – doručení veřejnou vyhláškou - vyvěšeno 12. 2.-13. 3. 2013; 11) Na KÚÚK odesláno 4. 4. 2013; 12) KÚÚK požádal o prodloužení lhůty do 4. 6. 2013; 13) Vydáno stanovisko KÚÚK - 29. 5. 2013; 14) Konzultace s MMR, autorkou Natura a Krajským úřadem OŽP a Z kompenzační opatření -červen 2013; 15) Pořizovatel žádá KÚÚK OŽP a Z o stanovení kompenzačních opatření - 8. 7. 2013; 16) Pořizovatel zároveň žádá KÚÚK OÚP a SŘ o stanovisko 8. 7. 2013; 17) Záporné stanovisko KÚÚK OÚP a SŘ - k odstranění závad návrhu ÚP – 5. 8. 2013; 18) Stanovení kompenzačního opatření KÚÚK – 20. 8. 2013; 19) Druhé stanovení kompenzačních opatření KÚÚK OŽP a Z – 24. 9. 2013; 20) Žádost o smírné řešení rozporu - vymezení 2 různých kompenzačních opatření odeslána na KÚÚK OŽP a Z - 10.-11. 10. 2013. Obdobně tomu listina nazvané [právnická osoba] [adresa] – práce pořizovatele vyjmenovává časový sled úkonů v procesu změny územního plánu v období od 2. 3. 2011 do 27. 6. 2013 a mimo jiné se z této listiny podává, že již 27. 12. 2011 doručilo Ministerstvo obrany v pořadí druhé nesouhlasné stanovisko.

14. Z návrhu žalobkyně na změnu územního plánu žalované ze dne 27. 2. 2017 soud zjistil, že se žalobkyně domáhala změny funkčního využití zde vyjmenovaných pozemků v katastrálních územích [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] na možnost jejich využití k umístění větrných elektráren a jejich příslušenství (obslužné komunikace, vedení, transformátorů).

15. Z dalšího návrhu na pořízení změny územního plánu ze dne 27. 2. 2017 soud zjistil, že se jím společnost [právnická osoba]. domáhala změny funkčního využití zde vyjmenovaných pozemků v katastrálním území [jméno FO] [Anonymizováno] [adresa] na možnost jejich využití pro výstavbu bio farmy a chov skotu.

16. Z dopisu ze dne 15. 3. 2017 soud zjistil, že jím žalovaná žádala Krajský úřad Ústeckého kraje o vyjádření, jaký postup bude možné očekávat v případě zahrnutí ploch pro výstavbu větrných elektráren do územního plánu žalované s tím, že elektrárny by měly být umístěny v místech shodných se změnou územního plánu, z níž byly Krajským úřadem v minulosti vyjmuty. Žalobkyně současně sdělila, že vzhledem k částečné obměně členů zastupitelstva a odpor obyvatel v současné době není stavbě nakloněna.

17. Z dopisu ze dne 3. 4. 2017 soud zjistil, že Krajský úřad Ústeckého kraje zde obecně popsal zákonem upravené principy územního plánování, podle nichž jsou záležitosti republikového významu řešeny Politikou územního rozvoje ČR, záležitosti nadmístního významu řeší krajské zásady územního rozvoje a záležitosti bez republikového či nadmístního významu jsou nakonec řešeny územními plány obcí. Jednotlivé dokumentace nižšího stupně pak vždy vycházejí z nadřazených a tyto upřesňují a provádí. Obce si po novele stavebního zákona mohly v územních plánech upravit některé méně významné záležitosti nadmístního významu. Posouzení, zda konkrétní záměr nadmístního významu nemusí být nejdříve posouzen a vymezen v zásadách územního rozvoje, je v kompetenci krajského úřadu. Pokud významné negativní vlivy záměru nadmístního významu přesahují hranice obce, nelze popsanou výjimku z územního plánování uplatnit. Ohledně záměru žalobkyně pak úřad uvedl, že plochy pro umístění větrných elektráren s výškou nosného sloupu přesahující 35 m jsou dle ustálené judikatury i zásad územního rozvoje Ústeckého kraje plochami nadmístního významu a jako takové musejí být vymezeny v zásadách územního rozvoje. V zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje byly tyto plochy vymezeny negativně, tedy stanovením, kde elektrárny umisťovat nelze. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 05. 2014, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o zrušení části zásad územního rozvoje o regulaci umisťování větrných elektráren. Dokud nebudou plochy pro větrné elektrárny nově vymezeny v zásadách územního rozvoje, nemůže krajský úřad postupovat jinak, než že ve svém stanovisku k návrhům územních plánů vymezení ploch pro umístění větrných elektráren z řešení územního plánu vyloučí.

18. Z usnesení z 28. zasedání zastupitelstva žalované ze dne 5. 4. 2017 soud zjistil, že zastupitelstvo rozhodlo o prozatímním nesouhlasu s návrhem žalobkyně na změnu svého územního plánu na výstavbu VTE (bod 6).

19. Z dopisu ze dne 30. 5. 2017 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně za žalobkyni vyslovil nesouhlas s usnesením zastupitelstva žalované ze dne 5. 4. 2017, a to bodem 6 s tím, že je takové rozhodnutí v rozporu s čl. VI odst. 2 smlouvy o součinnosti. Podle žalobkyně nic věcně nebrání tomu, aby byl záměr prověřen v návrhu územního plánu obce. Z tohoto důvodu žalovanou vyzývá k revizi bodu 6 usnesení tak, že zastupitelstvo žalované vysloví s pořízením návrhu změny územního plánu žalobkyně souhlas, a to na svém nejbližším zasedání, nejpozději však dne 21. 6. 2017. Dále zde žalovanou upozornil na možné následky nevyhovění předmětné výzvě.

20. Z dopisu ze dne 23. 6. 2017 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně reagoval na odpověď tehdejšího zástupce žalované na dopis ze dne 30. 5. 2017. Zástupce žalobkyně zde vysvětluje, že nesouhlasí s tím, že by žalovaná neporušila smlouvu , když zejména v žádosti krajskému úřadu sama uvádí, že v současné době nejsou vzhledem k částečné obměně zastupitelstva a nesouhlasu obyvatel nakloněni k výstavbě větrných elektráren kolem obce.

21. Z usnesení z 32. zasedání zastupitelstva žalované ze dne 7. 9. 2017 soud zjistil, že zastupitelstvo nepřijalo návrh žalobkyně na pořízení změny územního plánu na výstavbu VTE (bod 6).

22. Z dopisu ze dne 27. 9. 2017 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně upozornil žalovanou, že bod 6 usnesení z 32. zasedání zastupitelstva žalované je v přímém rozporu se závazky žalované podle čl. IV odst. 2 smlouvy o součinnosti. Opětovně upozornil žalovanou na následky jejího jednání, kterým by mohlo dojít ke zmaření záměru na výstavbu větrných elektráren.

23. Z usnesení z 33. zasedání zastupitelstva žalované ze dne 4. 10. 2017 soud zjistil, že zastupitelstvo vyjádřilo nesouhlas s konstatováním o porušování smlouvy o součinnosti a odmítlo uhrazení smluvní pokuty ve výši 150 000 Kč a vrácení poskytnutého příspěvku ve výši 1 417 804 Kč (bod 8).

24. Z dopisu ze dne 19. 2. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k zaplacení (vrácení příspěvků) 5 000 000 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Stručně zde rozvedl, že žalovaná porušila smlouvu o součinnosti tím, že dne 3. 4. 2017 zaslala žádost o stanovisko Krajskému úřadu Ústeckého kraje, usnesením ze dne 5. 4. 2017 zastupitelstvo žalované vyjádřilo nesouhlas s návrhem změny územního plánu žalované, dne 7. 9. 2017 zastupitelstvo žalované nepřijalo návrh na změnu územního plánu a dne 4. 10. 2017 pak nepřijalo návrh žalobkyně na revokaci předchozího usnesení ze dne 7. 9. 2017. Z přiložené doručenky soud zjistil, že tento dopis byl žalované doručen prostřednictvím datové schránky dne 22. 2. 2021.

25. Z výslechu [jméno FO], současné starostky žalované soud zjistil, že v době uzavírání předmětné smlouvy starostkou nebyla, ale byla v zastupitelstvu žalované. Následující období po podpisu smlouvy byla místostarostkou. Předmětná smlouva byla zastupitelstvu předložena, a to ji schválilo v předloženém znění. V roce 2017 byl schválen nový územní plán a krátce na to žalobkyně žádala o změnu územního plánu, avšak tomu nebylo vyhověno, neboť změna byla navrhována ve shodném rozsahu jako bylo projednáváno dříve a bylo to ze změny územního plánu vyjmuto. Jednalo se o krátký časový úsek a byl k tomu dotazován krajský úřad, zda by postupoval shodně jako v předchozím případě, a odpověděl, že by postupoval stejně. Při projednávání územního plánu z roku 2017 byla žalobkyně přítomna a měla námitky, které byly vypořádány. Žalovanou výslovně nežádala, aby byla podána správní žaloba, nicméně žádala, aby se to nějak řešilo, ale víceméně byli všichni smířeni se stanoviskem krajského úřadu. Doplnila, že zpracovatelem územního plánu je Chomutov, který má jednání s dalšími úřady na starost. Žalovaná je jen navrhovatelem.

26. Z opatření obecné povahy žalované č. 1/2015 soud zjistil, že se jedná o územní plán žalované, přičemž do tohoto územního plánu nebylo schváleno využití pozemků pro stavbu větrných elektráren, a to ani v rámci vymezených ploch technické infrastruktury, kde je výslovně uvedeno, že by se jednalo o nepřípustné využití. V rámci tohoto územního plánu byly vypořádány námitky, a to i námitky žalobkyně týkající se posouzení vlivu koncepce na lokality NATURA 2000, vyhodnocení vlivů na životní prostředí a vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na udržitelný rozvoj území (jak vyplývá i z předložených výňatků) a v důsledku toho nezahrnutí jejího záměru na výstavbu větrných elektráren do územního plánu. Je zde uvedeno, že v návrhu [právnická osoba] [adresa] a URÚ (včetně SEI a NATURY 2000) ke společnému jednání bylo navrženo 16 ploch pro větrné elektrárny včetně dopravní a technické infrastruktury, avšak na základě vyhodnocení vlivů návrhu na udržitelný rozvoj území – část B – posouzení vlivů koncepce na lokality NATURA 2000, bylo konstatováno, že koncepce bude mít významný negativní vliv na předměty ochrany a celistvost ptačí oblasti (na NATURU 2000), přičemž (ve stručnosti shrnuto) případná kompenzační opatření mohou být podle Ministerstva životního prostředí stanovena pouze pokud neexistuje variantní řešení koncepce bez negativního vlivu na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost ptačí oblasti. Dále by nesouhlasilo Ministerstvo obrany z důvodu narušení bezpečnosti leteckého provozu, které by mohlo, dle jejich stanoviska ze dne 7.7.2011 č.j. 19016-1/50502-ÚP/2011-7103/44, vyústit v leteckou katastrofu, proto v zájmu zachování bezpečnosti leteckého provozu Ministerstvo obrany ČR nepovolí takové aktivity, které by vedly ke snížení výkonnosti primárního jak radiokomunikačního, tak radiolokačního systému, tj. aby např. vlivem rotujících vrtulových listů (parku) VE došlo k výpadkům (štěpení, nežádoucím odrazům a interferencím) radiolokačního signálu a rušení elektromagnetického pole ostatních vojenských leteckých pozemních radiokomunikačních a radiolokačních zařízení a systémů. Jelikož je tedy nemožné splnit podmínky pro vymezení kompenzačních opatření, nejsou plochy pro umístění větrných elektráren do územního plánu zahrnuty. V rámci vypořádání námitek je rovněž konstatováno, že Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje byly rozhodnutím NSS zrušeny jen částečně, přičemž nadále zůstaly v platnosti v části, kde stanovují: „Návrhy na lokalizaci ploch a koridorů pro výstavbu velkých větrných elektráren a staveb souvisejících, jako specifických zařízení nadmístního významu, odpovědně posuzovat ve vztahu k ochraně přírody, krajiny, životního prostředí a krajinného rázu, s ohledem na konkrétní urbanistické, územně technické a klimatické podmínky“.

27. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 4. 2022, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že v tomto řízení se žalobkyně domáhala náhrady škody způsobené jednáním žalované v rozporu se smlouvou o součinnosti ze dne 6. 5. 2009 (jedná se o shodnou smlouvu, z níž vyvozuje žalobkyně nárok v tomto řízení), přičemž soud tuto žalobu zamítl s tím, že smlouva je v části, která stanoví žalované povinnost poskytnout veškerou potřebnou součinnost v souvislosti se změnou územního plánu (schválit změnu územního plánu) neplatná, a nelze ji tudíž porušit. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem[Anonymizováno]ze dne 16. 8. 2023, č.j. [spisová značka], soud zjistil, že jím odvolací soud potvrdil shora citovaný rozsudek soudu, avšak neztotožnil se se závěrem o (částečné) neplatnosti smlouvy o součinnosti, nicméně uzavřel, že žalovaná v žalobě vytýkaným jednáním (dotaz krajskému úřadu ze dne 15. 3. 2017), ani jiným jednáním smlouvu neporušila. Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2024, č.j. [spisová značka], pak soud zjistil, že dovolací soud dovolání proti citovanému rozsudku krajského soudu odmítl, když se ztotožnil se závěrem, že dotaz krajskému úřadu ze dne 15. 3. 2017 nebyl způsobilý zmařit záměr žalobkyně, když se naopak jednalo o nejefektivnější způsob zjištění rozhodných skutečností v otázce vymezování ploch pro záměr žalobkyně, která pak mohla na sdělení krajského úřadu adekvátně reagovat v situaci, v níž žalovaná nebyla objektivně způsobila k přijetí požadované změny.

28. Důkaz výslechem paní [jméno FO] soud neprováděl, neboť žalobkyně tuto svědkyni i přes výzvu soudu řádně neoznačila a pouze sdělila, že tato se odmítla účastnit jednání a vypovídat jako svědkyně, proto na jejím výslechu netrvá.

29. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 6. 5. 2009 účastnice uzavřeli smlouvu o součinnosti, kde se dohodly na spolupráci při výstavbě 18 větrných elektráren s výškou cca 80 – 100 metrů v katastrálních územích žalované (KÚ [adresa], KÚ [adresa] a KÚ [Anonymizováno]). Již před tímto datem žalovaná v souvislosti s přípravou na výstavbu větrných elektráren činila některé kroky, a to pro jinou společnost, kterou následně žalobkyně koupila. Žalovaná souhlasila s umístěním těchto větrných elektráren a zavázala se výstavbu podporovat tím, že bude činit veškeré potřebné úkony, aby výstavba mohla být realizována, zejména strpět umístění elektráren, přijímat veškerá opatření, aby výstavba mohla být žalobkyní zahájena bez zbytečného odkladu, umožnit vedení kabelových tras přes své pozemky, učinit kroky nezbytné pro vydání územního rozhodnutí a stavebních povolení, zdržet se jednání, které by znemožnilo, ztížilo nebo oddálilo výstavbu elektráren, poskytnout potřebnou součinnost při jednání s vlastníky pozemků, na nichž měl být projekt realizován, dále pak iniciovat a podporovat změnu územního plánu žalované tak, aby výstavba 18 větrných elektráren byla do územního plánu zahrnuta. Účastnice prohlásily, že žalobkyni může být poskytována pouze taková podpora a součinnost, která není v rozporu s platnými právními předpisy. Za tuto podporu se žalobkyně zavázala poskytnout žalované dar ve výši 1 000 000 Kč a dále příspěvek ve výši 4 000 000 Kč podmíněný poskytnutím dohodnuté součinnosti, aby výstavba větrných elektráren mohla být realizována. Pokud by žalovaná učinila úkon, který je v rozporu se zájmy žalobkyně, nebo její zájmy budou negativně ovlivněny nečinností žalované, má se za to, že byl porušen čl. II smlouvy. Pro případ, že žalovaná zmaří svojí nečinností nebo provedením úkonů, které jsou v rozporu se zájmy žalobkyně, vydání potřebných rozhodnutí a žalobkyně z těchto důvodů nezíská povolení pro výstavbu větrných elektráren do 31. 12. 2017, zavázala se žalovaná vrátit veškeré poskytnuté příspěvky do 28. 2. 2018. Dne 7. 5. 2009 žalobkyně poukázala žalované částky 4 000 000 Kč a 1 000 000 Kč. V souvislosti se změnou územního plánu žalované učinila žalovaná v období od ledna 2008 do října 2013 zejména následující kroky: 1) Schválení vypracování nového ÚP - usnesení ze dne 28. 1. 2008; 2) Stanovení zástupce p. [jméno FO] - usnesení ze dne 28. 1. 2008; 3) Stanovení zástupce p. [jméno FO] - usnesení ze dne 2. 3. 2011; 4) Podána žádost na Magistrát města Chomutova odbor rozvoje, investic a majetku města - žádost Č.j.[Anonymizováno] dne 25. 3. 2011; 5) Uzavření smlouvy s [tituly před jménem] [jméno FO] na zpracování UP - 7. 3. 2011; 6) Schválení návrhu zadání [právnická osoba] [jméno FO] [Anonymizováno]. [jméno FO] - usnesení ze dne 4. 4. 2012; 7) Dokončení návrhu Územního plánu [adresa] projektantem (včetně Udržitelného rozvoje obsahujícího vyhodnocení SEA, NATURA 2000) - 14. 12. 2012; 8) Oznámení společného jednání pořizovatelem - 18. 12. 2012; 9) Společné jednání s DO - 29. 1. 2013; 10) Na základě novely SZ a dle metodiky MMR - doplnění dle zákona – doručení veřejnou vyhláškou - vyvěšeno 12. 2.-13. 3. 2013; 11) Na KÚÚK odesláno 4. 4. 2013; 12) KÚÚK požádal o prodloužení lhůty do 4. 6. 2013; 13) Vydáno stanovisko KÚÚK - 29. 5. 2013; 14) Konzultace s MMR, autorkou Natura a Krajským úřadem OŽP a Z kompenzační opatření -červen 2013; 15) Pořizovatel žádá KÚÚK OŽP a Z o stanovení kompenzačních opatření - 8. 7. 2013; 16) Pořizovatel zároveň žádá KÚÚK OÚP a SŘ o stanovisko 8. 7. 2013; 17) Záporné stanovisko KÚÚK OÚP a SŘ - k odstranění závad návrhu ÚP – 5. 8. 2013; 18) Stanovení kompenzačního opatření KÚÚK – 20. 8. 2013; 19) Druhé stanovení kompenzačních opatření KÚÚK OŽP a Z – 24. 9. 2013; 20) Žádost o smírné řešení rozporu - vymezení 2 různých kompenzačních opatření odeslána na KÚÚK OŽP a Z - 10.-11. 10. 2013. Již 27. 12. 2011 doručilo Ministerstvo obrany v pořadí druhé nesouhlasné stanovisko. Jako opatření obecné povahy č. 1/2015 pak byl vydán nový územní plán žalované, kde nebylo schváleno využití pozemků pro stavbu větrných elektráren. K tomu byly vypořádány námitky mimo jiné žalobkyně, a to námitky týkající se posouzení vlivu koncepce na lokality NATURA 2000, vyhodnocení vlivů na životní prostředí a vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na udržitelný rozvoj území. Je zde uvedeno, že na základě vyhodnocení vlivů návrhu na udržitelný rozvoj území, bylo konstatováno, že koncepce bude mít významný negativní vliv na předměty ochrany a celistvost ptačí oblasti (na NATURU 2000), přičemž případná kompenzační opatření mohou být podle Ministerstva životního prostředí stanovena pouze pokud neexistuje variantní řešení koncepce bez negativního vlivu na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost ptačí oblasti. Dále by nesouhlasilo Ministerstvo obrany z důvodu narušení bezpečnosti leteckého provozu, které by mohlo, dle jejich stanoviska vyústit v leteckou katastrofu, proto v zájmu zachování bezpečnosti leteckého provozu Ministerstvo obrany ČR nepovolí takové aktivity, které by vedly ke snížení výkonnosti primárního jak radiokomunikačního, tak radiolokačního systému, tj. aby např. vlivem rotujících vrtulových listů (parku) VE došlo k výpadkům (štěpení, nežádoucím odrazům a interferencím) radiolokačního signálu a rušení elektromagnetického pole ostatních vojenských leteckých pozemních radiokomunikačních a radiolokačních zařízení a systémů. Jelikož je tedy nebylo možné splnit podmínky pro vymezení kompenzačních opatření, nebyly plochy pro umístění větrných elektráren do územního plánu zahrnuty. V rámci vypořádání námitek bylo rovněž konstatováno, že Zásady územního rozvoje Ústeckého kraje byly rozhodnutím NSS zrušeny jen částečně, přičemž nadále zůstaly v platnosti v části, kde stanovují: „Návrhy na lokalizaci ploch a koridorů pro výstavbu velkých větrných elektráren a staveb souvisejících, jako specifických zařízení nadmístního významu, odpovědně posuzovat ve vztahu k ochraně přírody, krajiny, životního prostředí a krajinného rázu, s ohledem na konkrétní urbanistické, územně technické a klimatické podmínky“. Proti vynětí ploch pro umístění větrných elektráren z územního plánu žalovaná po důkladném zvážení okolností nepodala správní žalobu. Žalobkyně se dále dne 27. 2. 2017 domáhala změny funkčního využití v návrhu vyjmenovaných pozemků v katastrálních územích [jméno FO] na možnost jejich využití k umístění větrných elektráren a jejich příslušenství (obslužné komunikace, vedení, transformátorů). Dopisem ze dne 15. 3. 2017 žalovaná žádala Krajský úřad Ústeckého kraje o vyjádření, jaký postup bude možné očekávat v případě zahrnutí ploch pro výstavbu větrných elektráren do územního plánu žalované s tím, že elektrárny by měly být umístěny v místech shodných se změnou územního plánu, z níž byly Krajským úřadem v minulosti vyjmuty. K tomu jí bylo Krajským úřadem Ústeckého kraje sděleno, že se jedná o stavby nadmístního významu a jako takové musejí být vymezeny v krajských zásadách územního rozvoje. V zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje byly tyto plochy vymezeny negativně, tedy stanovením kde elektrárny umisťovat nelze. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 05. 2014, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o zrušení části zásad územního rozvoje o regulaci umisťování větrných elektráren. Dokud nebudou plochy pro větrné elektrárny nově vymezeny v zásadách územního rozvoje, nemůže krajský úřad postupovat jinak, než že ve svém stanovisku k návrhům územních plánu vymezení ploch pro umístěný větrných elektráren z řešení územního plánu vyloučí. Usnesením ze dne 5. 4. 2017 zastupitelstvo žalované rozhodlo o prozatímním nesouhlasu s návrhem žalobkyně na změnu svého územního plánu na výstavbu VTE. Na to žalobkyně prostřednictvím svého zástupce reagovala nesouhlasně s tím, že nic věcně nebrání tomu, aby byl záměr prověřen v návrhu územního plánu obce. Z tohoto důvodu žalovanou vyzvala k revizi usnesení tak, že zastupitelstvo žalované vysloví s pořízením návrhu změny územního plánu žalobkyně souhlas, a to na svém nejbližším zasedání, nejpozději však dne 21. 6. 2017. Dále žalovanou upozornila na možné následky nevyhovění předmětné výzvě. Usnesením ze dne 7. 9. 2017 zastupitelstvo žalované nepřijalo návrh žalobkyně na pořízení změny územního plánu na výstavbu VTE. Na to žalobkyně opět prostřednictvím svého zástupce reagovala nesouhlasně s tím, že bod 6 usnesení z 32. zasedání zastupitelstva žalované je v přímém rozporu se závazky žalované podle čl. IV odst. 2 smlouvy o součinnosti. Dopisem ze dne 19. 2. 2021 zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k zaplacení (vrácení příspěvků) 5 000 000 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Stručně zde rozvedl, že žalovaná porušila smlouvu o součinnosti tím, že dne 3. 4. 2017 zaslala žádost o stanovisko Krajskému úřadu Ústeckého kraje, usnesením ze dne 5. 4. 2017 zastupitelstvo žalované vyjádřilo nesouhlas s návrhem změny územního plánu žalované, dne 7. 9. 2017 zastupitelstvo žalované nepřijalo návrh na změnu územního plánu a dne 4. 10. 2017 pak nepřijalo návrh žalobkyně na revokaci předchozího usnesení ze dne 7. 9. 2017. Tento dopis byl žalované doručen prostřednictvím datové schránky dne 22. 2. 2021.

30. Jelikož se žalobkyně po žalované domáhala nároku z porušení smlouvy uzavřené dne 6. 5. 2009, aplikoval soud na daný případ v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen „obč. zák.“).

31. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

32. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

33. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále také jen „zákon o obcích“), je obec veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek, vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

34. Podle § 35 odst.1 zákona o obcích, patří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.

35. Podle § 6 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále také jen „stavební zákon“) zastupitelstvo obce a) rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu, c) vydává v samostatné působnosti územní plán.

36. Po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

37. Předně se soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. K tomu je třeba uvést, že smlouva o součinnosti stanovila povinnost žalované vrátit poskytnuté příspěvky do 28. 2. 2018, ode dne následujícího tak počala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 101 obč. zák.) a jelikož byla žaloba v této věci podána 1. 3. 2021, stalo se tak poslední den zachovalé promlčecí lhůty. Ohledně vrácení příspěvků tak žalobou uplatněný nárok promlčen nebyl.

38. Jiná situace však byla u nároku žalobkyně na vrácení daru, který soud nepovažuje za příspěvek, na který by se vztahoval čl. IV odst. 2 smlouvy o součinnosti, neboť má zcela odlišný režim. K tomu je třeba uvést, že soud se s ohledem na odlišnou terminologii (dar, příspěvek) zabýval vůlí účastnic při uzavírání smlouvy o součinnosti právě ve vztahu k čl. IV odst. 2 smlouvy o součinnosti, kde byla sjednána povinnost (při naplnění zde stanovených podmínek) k „vrácení veškerých poskytnutých příspěvků“. Nutno poznamenat, že úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být jen skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (úmysl) projevuje navenek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. [spisová značka]). Základním předpokladem vzniku právního úkonu je tedy především svobodná a vážná vůle jako psychický vztah jednajícího subjektu k zamýšlenému (chtěnému) následku. Protože vůle je jevem psychického nitra člověka, a tudíž sama o sobě není navenek zřejmá, může mít význam jen tehdy, je-li vyjádřena navenek prostřednictvím jejího projevu tak, aby byla seznatelná jiným subjektům. Smyslem výkladu projevu vůle přitom není zjišťovat, co si jednající s (několikaletým) odstupem času myslí a jak své názory postupně mění, ale objasnit, co bylo skutečně projeveno. Nepochybně je pro takové posouzení významné i vyjádření jednajícího, podstatné ale je, na jaký projev vůle lze usuzovat z okolností, za nichž byl učiněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. [spisová značka]).

39. Soud od účastnic zjišťoval, co při uzavírání smlouvy o součinnosti mínily termínem dar a jaký vztah má toto odlišné označení (od pojmu příspěvek) k ujednání o „vrácení veškerých poskytnutých příspěvků“. Žalobkyně k tomu nejprve uvedla, že do obecného ujednání o „vrácení veškerých poskytnutých příspěvků“ měla v úmyslu zahrnout i dar, který byl rovněž příspěvkem a k jeho odlišení ve smlouvě o součinnosti došlo jen z daňových důvodů. S tím však nesouhlasila žalovaná, která od počátku (dle jejích slov) vnímala dar jako dar. K užití množného čísla ve formulaci „vrácení veškerých poskytnutých příspěvků“ doplnila, že částka 4 000 000 Kč (resp. včetně daru 5 000 000 Kč) není jediná, jejíhož vrácení se žalobkyně domáhá a poukázala na usnesení z 33. zasedání zastupitelstva žalované ze dne 4. 10. 2017, kde zastupitelstvo vyjádřilo nesouhlas s konstatováním o porušování smlouvy o součinnosti a odmítlo uhrazení smluvní pokuty ve výši 150 000 Kč a vrácení poskytnutého příspěvku ve výši 1 417 804 Kč. Žalobkyně se tak mimo jiné domáhala vrácení ještě dalšího příspěvku. Následně žalobkyně tato svá tvrzení změnila tak, že částka 1 000 000 Kč byla jako dar označena nikoli z daňových důvodů, ale k požadavku žalované, která chtěla mít peněžní prostředky k dispozici dříve. Takové tvrzení však soud považuje za účelové, neboť obě částky byly žalované převedeny den následující po podpisu smlouvy a žalobkyně s takto změněným tvrzením přišla až po čtyřech letech sporu, ač byla soudem dříve opakovaně dotazována. Jelikož se navenek vnitřní přesvědčení (úmysl) účastnic projevil pouze ujednáním ve smlouvě o součinnosti a účastnice se neshodly v subjektivním výkladu projevené vůle, byl soud nucen provést výklad objektivní. Při darování jde o dvoustranný právní úkon spočívající v dobrovolnosti a bezúplatnosti, převodu vlastnického práva. Za poskytnutý dar se dárci nedostává žádné majetkové ani jiné protihodnoty od obdarovaného. Darování sice může být vázáno na splnění podmínky, avšak je-li vázáno na splnění příkazu, který má ve svém důsledku majetkovou hodnotu, nelze o darování hovořit, jelikož transfer ,,daru“ nelze považovat za bezúplatný. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že majetkový transfer částky 1 000 000 Kč byl proveden bezúplatně, tj. i bez jakéhokoli příkazu. K tomu je třeba uvést, že článek III. smlouvy ve svém odstavci 1) uvozuje, že v rámci spolupráce obou účastníků za účelem realizace 18 ks větrných elektráren v katastrálních územích obce [adresa] investorem, tj. za to, že obec poskytne investorovi dohodnutou součinnost, aby tato výstavba mohla být realizována, a to bez zbytečného odkladu, zdrží se jednání, které by mohlo výstavbu větrných elektráren investorovi zmařit, oddálit nebo ztížit, strpí umístění a provoz větrných elektráren, se investor zavazuje poskytnout obci níže uvedené finanční prostředky: a) částka 1 000 000 Kč bude poskytnuta jako dar a b) částka 4 000 000 Kč bude obci poskytnuta jako finanční příspěvek za to, že obec poskytne investorovi dohodnutou součinnost, aby výstavba VTE mohla být realizována, zdrží se jednání, které by mohlo výstavbu větrných elektráren zmařit, oddálit nebo ztížit, strpí umístění a provoz větrných elektráren v katastrálních územích obce. Je tak zřejmé, že smlouva jednoznačně odlišuje dvě částky, které podle ní budou obci poskytnuty. Poskytnutí obou částek je uvozeno větou o součinnosti, u druhé z nich je tato věta zopakována, avšak u prvé nikoli. Již z toho je patrno, že určení těchto částek je odlišné. Věta, která tento odstavec smlouvy uvozuje, jednoznačně stanoví, že obě částky budou poskytnuty v souvislosti se smlouvou o součinnosti, jinými slovy nebyla-li by tato smlouva, obec by neobdržela ani částku označenou jako dar, ani částku označenou jako příspěvek. To ostatně potvrdila i sama žalovaná, která uvedla, že částku 1 000 000 Kč vnímala jako dobrovolnou finanční podporu investora spojenou s budoucí realizací projektu, což byla v té době běžná praxe, kdy investor touto formou dává najevo svůj vážný zájem o investice v obci a kompenzuje aktivní jednání obce o změnách územního plánu. Naproti tomu u částky označené jako příspěvek je věta o potřebné součinnosti zopakována a jedná se tak zcela evidentně o částku poskytnutou za protislužbu. Tomuto odlišení pak nebrání, bylo-li v ujednání čl. IV odst. 2 smlouvy o součinnosti užito množné číslo, neboť (jak je uvedeno výše) v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se domáhá vrácení vícero příspěvků. Částku ve výši 1 000 000 Kč, kterou žalobkyně dne 7. 5. 2009 poukázala na účet žalované tak soud z vyložených důvodů posoudil podle § 628 obč. zák. jako dar, tj. jako bezúplatné plnění nevázané na splnění žádného příkazu, který by měl ve svém důsledku majetkovou hodnotu.

40. Ze shora citovaného § 630 obč. zák. vyplývá, že okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny hrubě porušil dobré mravy, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tj. požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, potom již projevem vůle dárce o odvolání daru, došlým obdarovanému, se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah. Právní úkon dárce může být učiněn jakoukoliv formou, což platí i v případě, že předmětem darovací smlouvy byla nemovitost. Není tedy ani vyloučeno, aby tento jednostranný adresovaný právní úkon dárce byl obsažen přímo v žalobě. V projednávaném případě lze předžalobní upomínku (dopis ze dne 19. 2. 2021) chápat ohledně částky 1 000 000 Kč jako výzvu k vrácení daru, když zde žalobkyně vyzývá žalovanou k zaplacení (vrácení) 1 000 000 Kč pro porušení smlouvy (shodně jako u nároku na vrácení příspěvku).

41. K vznesené námitce promlčení je pak třeba dodat, že dárce se může domáhat vrácení daru v kterémkoliv časovém odstupu od uzavření darovací smlouvy. Délka doby mezi darováním a závadným chováním obdarovaného není nijak omezena. Jelikož se však jedná o majetkové právo, promlčuje se ve lhůtě podle shora citovaného § 101 obč. zák., která počíná běžet od doby, kdy právo dárce na vrácení daru mohlo být vykonáno poprvé (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 429/2003). Jelikož se v projednávaném případě poslední z vytýkaných jednání stalo 4. 10. 2017, promlčecí lhůta uplynula již 5. 10. 2020 a jelikož žaloba v této věci byla podána až dne 1. 3. 2021, stalo se tak po marném uplynutí promlčecí lhůty. Nárok žalobkyně na vrácení daru tak byl promlčen a soud se tímto nárokem již dále nezabýval.

42. Dále se soud k pokynu Krajského soudu v Ústí nad Labem uvedeném v usnesení ze dne 29. 6. 2023, č.j. [spisová značka], zabýval otázkou možné neplatnosti smlouvy o součinnosti či jejích jednotlivých částí pro jejich možný rozpor se zákonem, jak namítala žalovaná. Samotnou smlouvu o součinnosti jako celek, i její jednotlivá ujednání, je třeba vykládat se zřetelem k vůli vyjádřené oběma stranami v čl. II odst. 3, podle něhož mohla být žalobkyni na základě smlouvy poskytována pouze taková součinnost, která není v rozporu s platnými právními předpisy.

43. Žalobkyně se domáhala vrácení příspěvku ve výši 4 000 000 Kč z titulu porušení povinností ze smlouvy o součinnosti ze dne 6. 5. 2009 s časovou působností této smlouvy do 31. 12. 2017. Žalovaná se v této smlouvě mimo jiné zavázala iniciovat změnu územního plánu tak, aby výstavba celkem 18 větrných elektráren v katastrálních územních žalované byla zahrnuta do územního plánu žalované a poskytovat žalobkyni potřebnou součinnost v následných činnostech. Porušení smlouvy dle žalobkyně spočívalo v tom, že žalovaná dne 15. 3. 2017 zaslala žádost o stanovisko Krajskému úřadu Ústeckého kraje ohledně návrhu na změnu územního plánu žalované ze dne 27. 2. 2017, podaného žalobkyní a dále, že dne 5. 4. 2017 zastupitelstvo žalované vyjádřilo svým usnesením nesouhlas s návrhem změny územního plánu, dále dne 7. 9. 2017 zastupitelstvo nepřijalo návrh na změnu územního plánu a konečně dne 4. 10. 2017 zastupitelstvo nepřijalo návrh žalobkyně na revokaci předcházejícího usnesení ze dne 7. 9. 2017.

44. V rámci procesu územního plánování je přitom potřeba ve vztahu k obci rozlišovat její přenesenou působnost, tedy přenesený výkon státní správy a její samostatnou působnost. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2013, sp. zn III. US 1669/11, vyplývá, že do samostatné působnosti obce na základě zvláštních zákonů patří mimo jiné též schvalování územně plánovací dokumentace. Rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy. Obec rozhoduje o pořízení, zadání a vydání územního plánu obce a regulačního plánu, které vyhlašuje formou opatření obecné povahy. Oba plány jsou součástí územně plánovací dokumentace a pořizuje je obec s rozšířenou působností v přenesené působnosti, jejich schvalování je však samostatnou působností každé obce. Územní plán je společenskou dohodou o využití území lidmi, kteří v něm žijí. Rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy. Vydání opatření obecné povahy sice výkonem veřejné moci je (jde o jednostranný správní akt autoritativně, tzn. jednoznačně určující práva a povinnosti dotčených osob), současně jde však (alespoň u některých opatření obecné povahy) o výkon samostatné působnosti, tedy ústavně zaručeného práva na samosprávu. V rozsudku ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3444/2013, Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že vydání (změna) územního plánu je postupem orgánu územního plánování (§ 1 odst. 1 stavebního zákona), který je výkonem státní správy podle § 4 stavebního zákona a ustanovení § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona tuto činnost výslovně směřuje do samostatné působnosti obce.

45. V souvislosti se shora uvedeným je tak nutno posoudit ujednání smlouvy o součinnosti týkající se poskytování součinnosti a podmínek pro vrácení poskytnutých příspěvků jako platná, neboť (jak uzavřel i odvolací soud) vzhledem k tomu, že při územním plánování obec vystupuje v samostatné působnosti, záleželo jen na vzájemné dohodě účastnic zda a za jakých podmínek k dohodě o poskytnutí příspěvku ze strany žalobkyně dojde.

46. Pro posouzení nároku na vrácení poskytnutého příspěvku tak v projednávaném případě bylo podstatné, zda žalovaná smlouvu o součinnosti svým jednáním porušila či nikoliv. Žalobkyní vytýkané čtyři skutky porušení smluvní povinnosti (písemný dotaz adresovaný krajskému úřadu – dopis ze dne 15. 3. 2017 a následná tři negativní rozhodnutí zastupitelstva) je třeba posuzovat v kontextu celého průběhu spolupráce žalobkyně a žalované, neboť je bezpochyby, že v minulosti žalovaná svůj závazek splnila (iniciovat a podporovat změnu územního plánu), když předmětné větrné elektrárny do návrhu územního plánu zahrnula, avšak rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje byly větrné elektrárny z územního plánu žalované vyřazeny (jak vyplývá z dopisu žalované ze dne 15. 3. 2017, reakce krajského úřadu ze dne 3. 4. 2017 a odůvodnění opatření obecné povahy č. 1/2015). Žalovaná takto v minulosti mimo jiné učinila: 1) Schválení vypracování nového ÚP - usnesení ze dne 28. 1. 2008; 2) Stanovení zástupce p. [jméno FO] - usnesení ze dne 28. 1. 2008; 3) Stanovení zástupce p. [jméno FO] - usnesení ze dne 2. 3. 2011; 4) Podána žádost na Magistrát města Chomutova odbor rozvoje, investic a majetku města - žádost Č.j.[Anonymizováno] dne 25. 3. 2011; 5) Uzavření smlouvy s [tituly před jménem] [jméno FO] na zpracování UP - 7. 3. 2011; 6) Schválení návrhu zadání [právnická osoba] [jméno FO] Sv. [jméno FO] - usnesení ze dne 4. 4. 2012; 7) Dokončení návrhu [právnická osoba] [adresa] projektantem (včetně Udržitelného rozvoje obsahujícího vyhodnocení SEA, NATURA 2000) - 14. 12. 2012; 8) Oznámení společného jednání pořizovatelem - 18. 12. 2012; 9) Společné jednání s DO - 29. 1. 2013; 10) Na základě novely SZ a dle metodiky MMR - doplnění dle zákona – doručení veřejnou vyhláškou - vyvěšeno 12. 2.-13. 3. 2013; 11) Na KÚÚK odesláno 4. 4. 2013; 12) KÚÚK požádal o prodloužení lhůty do 4. 6. 2013; 13) Vydáno stanovisko KÚÚK - 29. 5. 2013; 14) Konzultace s MMR, autorkou Natura a Krajským úřadem OŽP a Z kompenzační opatření -červen 2013; 15) Pořizovatel žádá KÚÚK OŽP a Z o stanovení kompenzačních opatření - 8. 7. 2013; 16) Pořizovatel zároveň žádá KÚÚK OÚP a SŘ o stanovisko 8. 7. 2013; 17) Záporné stanovisko KÚÚK OÚP a SŘ - k odstranění závad návrhu ÚP – 5. 8. 2013; 18) Stanovení kompenzačního opatření KÚÚK – 20. 8. 2013; 19) Druhé stanovení kompenzačních opatření KÚÚK OŽP a Z – 24. 9. 2013; 20) Žádost o smírné řešení rozporu - vymezení 2 různých kompenzačních opatření odeslána na KÚÚK OŽP a Z - 10.-11. 10. 2013. Jak však dále vyplývá z provedeného dokazování, již 27. 12. 2011 doručilo Ministerstvo obrany v pořadí druhé nesouhlasné stanovisko s umístěním větrných elektráren. Dále na základě vyhodnocení vlivů návrhu na udržitelný rozvoj území, bylo konstatováno, že koncepce bude mít významný negativní vliv na předměty ochrany a celistvost ptačí oblasti (na NATURU 2000), přičemž případná kompenzační opatření mohou být podle Ministerstva životního prostředí stanovena pouze pokud neexistuje variantní řešení koncepce bez negativního vlivu na příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost ptačí oblasti. Ministerstvo obrany pak nesouhlasilo z důvodu narušení bezpečnosti leteckého provozu, které by mohlo, dle jejich stanoviska vyústit v leteckou katastrofu, proto v zájmu zachování bezpečnosti leteckého provozu Ministerstvo obrany ČR nepovolí takové aktivity, které by vedly ke snížení výkonnosti primárního jak radiokomunikačního, tak radiolokačního systému, tj. aby např. vlivem rotujících vrtulových listů (parku) VE došlo k výpadkům (štěpení, nežádoucím odrazům a interferencím) radiolokačního signálu a rušení elektromagnetického pole ostatních vojenských leteckých pozemních radiokomunikačních a radiolokačních zařízení a systémů. Žalovaná tedy dle názoru soudu poskytla potřebnou součinnost k tomu, aby svůj závazek ze smlouvy o součinnosti splnila.

47. Pokud nyní žalobkyně navíc žalované vytýká, že proti vynětí ploch pro umístění větrných elektráren z územního plánu nebrojila správní žalobou, opět tak činí až po čtyřech letech sporu v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by ji dříve napadlo, že by takové jednání mohla považovat za porušení smlouvy. Sama přitom připustila, že výslovně tato povinnost ve smlouvě upravena není a soud je toho názoru, že ani jazykovým výkladem smlouvy o součinnosti nelze dovodit, že by případná povinnost podat správní žalobu byla zahrnuta v pojmu potřebné součinnosti. Nutno však zdůraznit, že v kontextu shora uvedeného by ani případná správní žaloba nemohla na věci ničeho změnit. V zásadách územního rozvoje Ústeckého kraje byly plochy pro umístění větrných elektráren vymezeny negativně, tedy stanovením, kde elektrárny umisťovat nelze a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 05. 2014, č. j. [spisová značka] bylo rozhodnuto o zrušení části zásad územního rozvoje o regulaci umisťování větrných elektráren. To ovšem nemění ničeho na skutečnosti, že větrné elektrárny s výškou cca 80 – 100 metrů jsou stavbou nadmístního významu. Znamená to pouze, že krajský úřad musí vydat nové zásady územního rozvoje. Nadto jakoukoli žalobou proti rozhodnutí o vynětí určitých ploch z územního plánu obce nelze překlenout vydaná negativní stanoviska (jak je uvedeno výše, s umístěním větrných elektráren nesouhlasilo Ministerstvo obrany – z důvodu případného radarového rušení a možných přeshraničních vlivů ani Ministerstvo životního prostředí – z důvodu narušení celistvosti ptačí oblasti). Pokud se tedy žalovaná po zvážení všech okolností rozhodla správní žalobu nepodávat, neshledává soud v tomto jednání žádné pochybení či porušení smlouvy o součinnosti.

48. Jak bylo vyloženo výše, jelikož v minulosti obdobný návrh na změnu územního plánu žalované byl ve smyslu § 51 stavebního zákona Krajským úřadem vyloučen, bylo zjištění aktuálního stanoviska tohoto orgánu zcela logickým prvním úkonem v řízení o návrhu žalobkyně, neboť jakákoliv další činnost ve vztahu k projednávání návrhu žalobkyně byla závislá mimo jiné právě na stanovisku Krajského úřadu. Právě pro předcházející zásadní negativní stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje žalovaná zvolila postup, jímž nejdříve ověřila aktuální stanovisko k případné změně územního plánu. V takovém postupu nelze spatřovat „zlý úmysl“, či jednání, které by bylo v rozporu se závazky obsaženými ve smlouvě o poskytování součinnosti. Tímto dotazem žalovaná naopak přispěla nejen k rychlosti celého řízení, ale dostála také svým povinnostem k zajištění předvídatelnosti svého rozhodování a šetření práv žalobkyně, která mohla včas adekvátně reagovat v situaci, kdy žalovaná nebyla objektivně způsobila k přijetí požadované změny. Následná negativní rozhodnutí ve formě usnesení zastupitelstva žalované ze dne 5. 4. 2017, 7. 9. 2017 a 4. 10. 2017 jsou reakcí na odpověď – stanovisko Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 3. 4. 2017 obsahující zásadní informaci, že dokud nebudou plochy pro větrné elektrárny nově vymezeny v zásadách územního rozvoje, nemůže krajský úřad postupovat jinak, než že ve svém stanovisku k návrhům územních plánů s vymezením ploch pro umístění větrných elektráren z řešení územního plánu vyloučí. Ověření aktuálního stanoviska Krajského úřadu Ústeckého kraje dopisem ze dne 15. 3. 2017 tak nemůže být porušením smluvní povinnosti ze smlouvy o poskytování součinnosti. Pokud pak žalovaná ve svém dotazu naznačila, že aktuálně není výstavbě větrných elektráren nakloněna, krajský úřad tuto skutečnost ve své odpovědi nikterak nezohlednil a na negativní stanovisko krajského úřadu tak tato poznámka neměla vliv. Ani z tohoto pohledu tak dotaz krajskému úřadu není způsobilým porušit závazky žalované ze smlouvy o součinnosti. Dlužno dodat, že ke shodným závěrům dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 16. 8. 2023, č.j. [spisová značka], který se týkal totožných účastníků a stejné smlouvy a rovněž Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 7. 8. 2024, č.j. [spisová značka]. Tuto skutečnost soud nezmiňuje proto, že by z těchto závěrů bez dalšího vycházel, či nabyl dojmu, že je jimi pro toto řízení bez dalšího vázán, ale jen zmiňuje, že tyto soudy ve shodné situaci dospěly ke shodnému závěru jako soud v této věci.

49. Nárok na vrácení příspěvku ve smyslu čl. IV odst. 2 smlouvy o součinnosti tudíž žalobkyni nevznikl.

50. Ze všech vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

51. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř., je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. [spisová značka]), a to pro úkony učiněné před 1. 1. 2025 ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále již jen „AT do 31. 12. 2024“) a pro úkony učiněné po 31. 12. 2024 ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále již jen „AT“). Náklady řízení ve výši 354 027,80 Kč sestávají z odměny za pět úkonů právní služby po 28 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ze dne 23. 2. 2022, účast při jednání soudu dne 25. 7. 2022, vyjádření ze dne 18. 11. 2023 a účast při jednání soudu dne 11. 12. 2023 [§ 7, § 8 za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT do 31. 12. 2024], pěti náhrad hotových výdajů po 300 Kč [§ 13 odst. 1, 3 za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT do 31. 12. 2024], odměny za pět úkonů právní služby po 28 300 Kč za vyjádření ze dne 11. 2. 2025, účast při jednání soudu dne 21. 3. 2025, vyjádření ze dne 8. 4. 2025, účast při jednání soudu dne 12. 5. 2025 a vyjádření ze dne 4. 6. 2025 [§ 7, § 8 za užití § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT], pěti náhrad hotových výdajů po 450 Kč [§ 13 odst. 1, 3 za užití § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], náhrady za promeškaný čas, strávený dvěma cestami k soudu a zpět, za celkem 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT do 31. 12. 2024, náhrady za promeškaný čas, strávený dvěma cestami k soudu a zpět, za celkem 8 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhrady cestovních výdajů dne 25. 7. 2022 ve výši 935 Kč za cestu ze Svinařova do Chomutova a zpět za celkem 130 km vozidlem Hyundai iX20 při průměrné spotřebě 5,6 litrů benzinu na 100 km a ceně benzinu (95 oktanů) 44,50 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 511/2021 Sb., ve znění účinném ke dni konání jednání soudu), náhrady cestovních výdajů dne 11. 12. 2023 ve výši 926 Kč za cestu ze Svinařova do Chomutova a zpět za celkem 130 km vozidlem Hyundai iX20 při průměrné spotřebě 5,6 litrů benzinu na 100 km a ceně benzinu (95 oktanů) 34,40 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 467/2022 Sb., ve znění účinném ke dni konání jednání soudu), dvou náhrad cestovních výdajů dne 21. 3. 2025 a dne 12. 5. 2025 po 987 Kč za cestu ze Svinařova do Chomutova a zpět za celkem 130 km vozidlem Toyota Corolla při průměrné spotřebě 5 litrů benzinu na 100 km a ceně benzinu (95 oktanů) 35,80 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 475/2024 Sb.) a dále náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 61 442,80 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení