24 C 98/2021-54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 18 710 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 18 710 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z této částky jdoucím od 8.2.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit 18 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný nárok měl vyplývat z titulu náhrady škody na státu. Žalobce v žalobě tvrdil, že mu měla vzniknout škoda spočívající v nákladech na právní zastoupení v přestupkovém řízení, které bylo proti žalobce vedeno u Magistrátu města Plzeň a Krajského úřadu Plzeňského kraje, a které bylo nakonec zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Mělo jít náklady spočívající v odměně advokáta za 11 úkonů právní služby – 1) převzetí věci a první porada, 2) sepis odporu a jeho doplnění, 3) 23. 2. 2019 – další porada s klientem – před sepisem odvolání, 4) 24. 2. 2019 - sepis odvolání, 5) 7. 5. 2019 – sepis vyjádření ve věci samé, 6) 10. 6. 2019 – další porada s klientem, 7) ústní jednání dne 11. 6. 2019, 8) 19. 7. 2019 – další porada s klientem, 9) 25. 7. 2019 – sepis odvolání, 10) 10. 9. 2019 – podnět k přezkumnému řízení, 11) sepis opatření proti nečinnosti po 1 000 Kč/úkon, 11 režijních paušálech á 200 Kč/úkon, 1 x cestovné – Plzeň – Domažlice a zpět dne 11. 6. 2019 a daně z přidané hodnoty.

2. Pokud jde o konkrétní odpovědnostní titul, ze kterého měl uvedený nárok vyplývat, tak k tomu žalobce uvedl, že: 1) z nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že správní orgán prvního stupně vydával opakovaně nesprávná rozhodnutí, v důsledku čehož správní orgány rozhodovaly téměř 3 roky, 2) z nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že byly opakovaně porušovány lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené správním řádem, 3) z nezákonného rozhodnutí, za které označil oznámení o zahájení přestupku (k čemuž žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1099/19).

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalobcem uplatněný nárok je neurčitý a nebyl jí zřejmý odpovědnostní titul, ze kterého by měl žalobou uplatněný nárok vyplývat. Namítala, že nelze na odškodňování přestupkových řízení analogicky aplikovat trestně právní předpisy. K tomu odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 1470/19. Zahájení přestupkového řízení proti žalobci navíc nebylo zcela nedůvodné, k čemuž odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018 – 41. Pokud by nesprávným úředním postupem mělo být nedodržení lhůt pro vydání rozhodnutí, tak škoda není v příčinné souvislosti s tímto postupem.

4. Skutková zjištění jsou následující:

5. Dne 7. 9. 2020 žalobce uplatnil nárok u žalované (žádost o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ze dne 6. 9. 2020, vyrozumění o přijetí ze dne 11. 9. 2020). Žalovaná žalobcem uplatněný nárok neuspokojila, neboť jej neshledala důvodným (vyjádření k žádosti ze dne 8. 2. 2021).

6. Žalobce pak navrhoval k důkazu spisovou dokumentaci Magistrátu Města Plzně – sp. zn. SZ [spisová značka], spisovou dokumentaci Magistrátu Města Plzně – sp. zn. SZ [spisová značka] a spisovou dokumentaci Krajského úřadu Plzeňského Kraje – sp. zn. [spisová značka], o jejíž vyžádání soud příslušné správní orgány požádal. Následně bylo soudem zjištěno, že celý průběh přestupkového řízení včetně řízení odvolacích byl obsažen ve spisu Magistrátu města Plzeň označeném na deskách sp. zn. [spisová značka], což ostatně právní zástupce žalobce na jednání soudu, poté, co byl obsah tohoto spisu k důkazu konstatován, potvrdil.

7. Skutková zjištění z tohoto spisu jsou pak následující:

8. Oznámením Městské policie Město Plzeň – služebna Bory o přestupku ze dne 24. 7. 2017 byl Magistrát města Plzeň vyrozuměn o tom, že provozovatel vozidla (blíže nezjištěný řidič) Citroen xsara picasso, [registrační značka] je podezřelý z porušení povinnosti dle § 18 odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona 361/2000, kterého se měl dopustit tím, že 23. 7. 2017 v 18:25 v obci Plzeň, ulice Plaská směr z centra, v úseku mezi křižovatkami Studentská a Pode Dvory, jel rychlostí 69 km/h, ačkoliv nejvyšší pov. Rychlost je 50 km/h. Dne 16. 8. 2017 byla žalobci jako provozovateli vozidla zasílána výzva k uhrazení částky 700 Kč 22.8.2017 reagoval žalobce tím, že sdělil, že 8. 7. 2017 prodal předmětné vozidlo panu [jméno] [příjmení]. Od 8. 7. 2017 tedy není vlastníkem ani provozovatelem. Z kupní smlouvy vyplývá závazek kupujícího nahlásit změnu v evidenci motorových vozidel, k čemuž žalobce udělil v kupní smlouvě plnou moc. Dne 19. 7. 2017 byl pan [jméno] [příjmení] předvolán k podání vysvětlení na 29. 11. 2017. Dne 4. 12. 2017 bylo oznámeno převzetí právního zastoupení žalobce JUDr. [jméno] [příjmení], k čemuž byla přiložena plná moc zmocňující tohoto advokáta s tím, že ten dále zmocňuje advokátního koncipienta Mgr. Bc [jméno] [příjmení]. Současně právní zástupce žalobce sděloval, že vozidlo inkriminovaného dne neřídil a nemohl se tak dopustit přestupku. Dále uvedl, že žalobce 8. 7. 2017 prodal vozidlo p. [jméno] [příjmení]. A tento pán následně prodal vozidlo dne 15. 7. 2017 panu [jméno] [příjmení], bytem [adresa] Pan [příjmení] nesplnil svou povinnost k přehlášení vozidla. Osobou, která se mohla přestupku dopustit, může být pan [jméno] [příjmení], neboť vozidlo předtím převzal. Dne 13. 12. 2017 správní úřad předvolal k podání vysvětlení pana [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. SZ [spisová značka], čj. [spisová značka] Magistrát města Plzně věc odložil, neboť do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, a to proto, že se pan [jméno] [příjmení] ani pan [příjmení] [příjmení] nedostavili k podání vysvětlení ani jakkoliv jinak nereagovali. Správní orgán prvního stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že se nepodařilo získat vyjádření [jméno] [příjmení], jež měl mít předmětné vozidlo v době spáchání přestupku ve vlastnictví a nebyl zjištěn žádný další svědek, který by mohl sdělit osobu, která vozidlo řídila, nezbylo mu než věc odložit.

9. Z karty vozidla, která byla dne 24. 4. 2018 doručena Magistrátu města Plzeň, vyplývá, že k 22. 1. 2018 bylo vozidlo [registrační značka] xsara picasso vyřazeno z provozu. Jako vlastník byl pan [celé jméno žalobce], a to od 10. 12. 2012. K ukončení platnosti zápisu je uvedeno ---. Jako provozovatel byl od 10. 12. 2012 evidován [celé jméno žalobce]. K ukončení platnosti zápisu je uvedeno ---. Jako důvod vyřazení je uvedeno: na žádost vlastníka. Řízené vedené pro podezření ze spáchání přestupku podle § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích 10. Dne 9. 5. 2018 vydal Magistrát města Plzeň příkaz, kterým byl pan [celé jméno žalobce] uznán vinným z porušení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu a z naplnění přestupku ve smyslu § 125f odst. 1 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 1 500 Kč Příkaz byl odůvodněn tím, že se nepodařilo zjistit řidiče vozidla. Přes sdělení pana [celé jméno žalobce], že vůz byl prodán, byl i nadále ten evidován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel. Správní orgán odkázal na § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, dle kterého, je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel. Odkázal také na § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích dle kterého se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla podává do 10 dnů ode dne převodu vlastnického práva a je tak na provozovateli, jaká ve vztahu k přepisu učiní opatření.

11. Dne 10. 5. 2018 byl jménem JUDr. [jméno] [příjmení] podán za žalobce odpor, ve kterém je uvedeno, že stav věci nelze považovat za prokázaný. Průběh řízení a jeho závěry porušuje některé zásady činnosti správních orgánů a napadený příkaz obsahuje procesní vady, nesprávná skutková zjištění resp. jejich nesprávná právní hodnocení. Dne 11. 5. 2018 bylo JUDr. [příjmení] v zastoupení žalobce zasláno oznámení v pokračování řízení o přestupku, v němž (mimo jiné) označil listinné důkazy, které bude 11. 6. 2018 provádět s tím, že zástupce účastníka má právo se provádění důkazů zúčastnit.

12. Dne 15. 5. 2018 bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno podání zaslané z datové schránky JUDr. [příjmení], v němž bylo uvedeno, že žalobce nemůže být odpovědným za přestupek, neboť 8. 7. 2017 prodal vozidlo panu [jméno] [příjmení], kterého následně vyzval k součinnosti k přepisu dne 21. 10. 2017, když ten odpověděl, že vozidlo dále prodal panu [jméno] [příjmení]. Dne 11. 6. 2018 byly mimo ústní jednání provedeny důkazy. Dne 15. 6. 2018 byl JUDr. [jméno] [příjmení] vyrozuměn o tom, že má právo se do 5 dnů vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí.

13. Rozhodnutím ze dne 22. 2. 2019 byl žalobce uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 s ohledem na porušení povinnosti § 10 odst. 3 shodného zákona, za což mu byla uložena pokuta 1 500 Kč. Rozhodnutí bylo odůvodněno § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, dle kterého je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel. Vzhledem k tomu, že byl žalobce stále zapsán v registru jako vlastník a provozovatel, dopadá odpovědnost na něj.

14. Dne 28. 2. 2019 podal žalobce prostřednictvím nového právního zástupce Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], advokáta, jehož plná moc je přiložena, odvolání. V něm namítal, že správní orgán pochybil, pokud nezajistil účast žalobcem navržených svědků p. [příjmení] a p. [příjmení] na ústním jednání. Tvrdil, že doložil relevantní důkazy o tom, že z občanskoprávního hlediska nebyl v době spáchání přestupku vlastníkem vozidla. V odvolacím řízení navrhl k řádnému zjištění skutkového stavu výslech dalších osob, a to pana [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], které mohly řídit uvedené vozidlo.

15. Dne 6. 3. 2019 byl nový právní zástupce žalobce, pan Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] vyrozuměn o postoupení spisu Krajskému úřadu Plzeňského kraje do odvolacího řízení. Tomu byl spis doručen dne 8. 3. 2019. Správnímu orgánu prvního stupně byl správní spis vrácen dne 25. 4. 2019.

16. Krajský úřad Plzeňského kraje dne 11. 4. 2019 vydal rozhodnutí č.j. PK- [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], kterým prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání s odůvodněním, že správní orgán prvního stupně se opomněl v rozhodnutí vypořádat s důkazními návrhy svědeckými výpověďmi pana [příjmení] a [příjmení]. Proto bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné.

17. Dne 30. 4. 2019 bylo vyhotoveno oznámení o pokračování v řízení o přestupku.

18. Dne 7. 5. 2019 bylo právním zástupcem žalovaného podáno vyjádření, v němž požádal, aby bylo provedeno ústní jednání a při něm byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dále navrhl výslech pana [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], které rovněž mohly vozidlo řídit. 19. 14. 5. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na 3. 6. 2019 v 13:00 hod., ke kterému byl předvolán právní zástupce žalobce.

20. Z protokolu ze dne 3. 6. 2019 vyplývá, že se dostavil právní zástupce žalobce, který navrhl provést další nové důkazy, a to m.j. výslech další osoby - pana [jméno] [příjmení].

21. Dne 7. 6. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na 11. 6. 2019, k němuž byl předvolán právní zástupce žalobce. K němu toho dne došlo a dostavil se k němu právní zástupce žalobce, který zopakoval svoji obranu. Trval na výslechu všech navržených osob.

22. Dne 10. 7. 2019 právní zástupce žalobce zaslal správnímu orgánu návrh na snížení částky nákladů řízení pro případ, kdyby ho správní orgán uznal vinným.

23. Rozhodnutím ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. SZ [spisová značka], č.j. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným z naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 s ohledem na porušení povinnosti § 10 odst. 3 shodného zákona, za což mu byla uložena pokuta 1 500 Kč a paušální částku nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Rozhodnutí bylo odůvodněno § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, dle kterého je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel. Vzhledem k tomu, že byl žalobce stále zapsán v registru jako vlastník a provozovatel, dopadá odpovědnost na něj. Odůvodnil, že výslechy p. [příjmení] a p. [příjmení] neprovedl, neboť se mu nepodařilo získat jejich svědectví.

24. Dne 25. 7. 2019 podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce blanketní odvolání. Podáním právního zástupce žalobce ze dne 27. 7. 2019 bylo odvolání doplněno. V něm (mimo jiné) argumentoval tím, že správní orgán pochybil, když neprovedl důkaz svědeckými výpověďmi 5 navržených svědků (p. [příjmení], p. [příjmení], p. [jméno] [příjmení], pana [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení]). Dne 14. 8. 2019 byl spis s odvolání doručen odvolacímu správnímu orgánu.

25. Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, a to rozhodnutím ze dne 9. 9. 2019, č.j. PK- [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], a to pro nepřezkoumatelnost. Správnímu orgánu prvního stupně bylo uloženo, aby věc opětovně projednal a zabýval se odvolatelem navrženými důkazy, tzn. buď je má provést nebo odůvodnit, proč jejich provedení považuje za nadbytečné.

26. Dne 10. 9. 2019 podal právní zástupce žalobce podnět k přezkumnému řízení, v němž uvedl, že rozhodnutím ze dne 9. 9. 2019, č.j. PK- [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] se správní orgán mohl dopustit nezákonnosti. Nesouhlasil s hodnocením o řádném provedení svědků, zejména návrhů na výslech svědků. Správní orgán měl zavázat správní orgán prvního stupně k jejich provedení.

27. Dne 22. 10. 2019 správní orgán prvního stupně vydal oznámení o pokračování v řízení o přestupku. Právní zástupce žalobce byl vyrozuměn o tom, že dne 18. 11. 2019 od 13:00 hodin budou mimo ústní jednání prováděny důkazy listinami s tím, že má právo se provádění důkazů zúčastnit.

28. Dne 4. 11. 2019 požádal právní zástupce žalobce o změnu termínu provádění důkazů.

29. Dne 10. 8. 2020 žádal Krajský úřad Plzeňského kraje o zaslání spisu s odůvodněním, že mu byla 29. 7. 2020 doručeno opatření proti nečinnosti, které uplatnil žalobce.

30. Usnesením Magistrátu města Plzně ze dne 17. 8. 2020 došlo k zastavení řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, a to k 23. 7. 2020. Totožného dne byl spisový materiál zaslán Krajskému úřadu Plzeňského kraje.

31. Žádosti o ochranu před nečinností Usnesením ze dne 4. 9. 2020 Krajský úřad Plzeňského kraje nevyhověl, neboť v mezidobí bylo řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek zastaveno.

32. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že pan [jméno] [příjmení], který byl označován jako potencionální řidič v odvolání zde žalobce ze dne 28. 2. 2019 a jehož svědecká výpověď byla navrhována, byl označován jako řidič i ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 22/2021, ve kterém byla předmětem řízení náhrada škody na státu, která měla vzniknout v přestupkovém řízení, které bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, a ve kterém bylo zjištěno, že uvedená osoba dne 3. 7. 2018 zemřela.

33. Další žalobcem navržené důkazní návrhy, a to fakturou, podrobným vyúčtováním služeb, dokladem o zaplacení odměny a potvrzením o poradách soud pro nadbytečnost neprováděl, a to proto, že s ohledem na níže uvedené právní posouzení byl skutkový stav shora uvedenými důkazy zjištěn v míře dostatečné pro vydání rozhodnutí. Další dokazování by tak dle názoru soudu bylo nadbytečné.

34. Právní posouzení soudu je následující:

35. Podle § 1 odst. 1 zákona č. č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako„ zodpšk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

36. Podle § 3 odst. 1 zodpšk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

37. Podle § 7 odst. 1 zodpšk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

38. Podle § 8 zodpšk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (odst. 2).

39. Podle § 10 odst. 1 zodpšk právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.

40. Podle § 13 zodpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 1).

41. Podle § 31 zodpšk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3).

42. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda v posuzované věci lze shledat odpovědnostní titul, ze kterého by bylo možné nárok uplatněný žalobcem dovodit.

43. Soud má za to, že věc nelze posuzovat z hlediska odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí, neboť ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí splňující podmínky § 7 a 8 zodpšk. Žalobce, který tvrdil, že škoda mohla být způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí - oznámení o zahájení přestupku, k čemuž žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1099/19, který se týkal podobného předmětu řízení, kdy tam žalobce uplatňoval nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na právní zastoupení v přestupkovém řízení, které bylo následně zastaveno. Situace byla v tam posuzované věci však jiná v tom směru, že řízení bylo zastaveno z jiného důvodu než z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Ústavní soud k tomu uvedl následující:„ Mimo jiné i s ohledem na absenci důležitých podkladů ve spisovém materiálu správní orgán uzavřel, že v jednání stěžovatele nelze spatřovat naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o provozu na pozemních komunikacích a řízení rozhodnutím ze dne 15. 11. 2016 zastavil.“ Ústavní soud uvedl, že…:„ V projednávané věci bylo především rozhodující, že se nepotvrdilo původní podezření policejního orgánu, že stěžovatel spáchal přestupek, a že správní orgán byl povinen řízení o přestupku zastavit kvůli flagrantním pochybením policejního orgánu při dokumentaci nehody osobních automobilů stěžovatele a poškozené. V důsledku tohoto postupu je nutno v této konkrétní věci hledět na„ Oznámení o zahájení řízení o přestupku“ spojené se sdělením obvinění z přestupku ze dne 1. 8. 2016 a na něj navazující řízení o přestupku jako na nezákonné.“ Současně však uzavřel, že:„ Ústavní soud však současně zdůrazňuje, že v každém jednotlivém řízení je zapotřebí samostatně zkoumat, zda zahájení přestupkového řízení či procesní postup správních orgánů v jeho průběhu, které by nevyústily v pravomocné meritorní rozhodnutí správních orgánů o projednávaném přestupku, je možné paušálně považovat za nesprávný úřední postup, resp. nezákonné rozhodnutí a tedy spojovat s případným uplatněním nároku na náhradu škody. Je vždy zapotřebí zkoumat jak daný postup příslušných orgánů veřejné moci v rámci konkrétního řízení, tak i účelnost a přiměřenost vynaložených nákladů.“ Soud má za to, že na přestupkové řízení nelze automaticky bez dalšího analogicky aplikovat ustanovení zodpšk týkající se odškodňování trestního řízení (např. § 10 zodpšk). Je tomu tak proto, že závažnost případných důsledků vedení přestupkového řízení a trestního řízení může být často diametrálně odlišná. V posuzované věci jde dle názoru soudu rozhodné, že správní orgán prvního stupně nepravomocně uložil žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč a následně došlo k zastavení řízení z důvodu zákona odpovědnosti za přestupek. Hrozba takové pokuty pak se zohledněním dalších specifik daného případu nemůže založit důvod pro to, aby bylo za nezákonné rozhodnutí označeno to, kterým bylo přestupkové řízení zahájeno. Z odůvodnění shora citovaného rozhodnutí Ústavního soudu lze pak vyčíst to, že se Ústavní soud snažil, využiv své povinnosti posuzovat věc z hlediska ústavněprávních předpisů, tzv.„ změkčit“ tvrdost zákona v situaci, kdy přísná aplikace pozitivního práva (dle kterého nebylo možné dovodit odpovědnostní titul) by byla nepřiměřeně tvrdá s ohledem na postup policejního orgánu, který se dopustil„ flagrantního pochybení“ při dokumentaci skutku. Soud má však za to, že k flagrantním pochybením správního orgánu v dané věci nedošlo, když odvolací správní orgán prvostupňová rozhodnutí rušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že se řádně prvostupňový správní orgán nevypořádal se všemi důkazními návrhy žalobce, tedy že některé navržené důkazy neprovedl a neodůvodnil proč, když taková situace nesprávným úředním postupem být nemůže, když jde o samotný projev rozhodovací činnosti. Odvolací správní orgán navíc ani v jednom ze zrušujících rozhodnutí neuzavřel, že by zahájení řízení proti žalobci bylo zcela nedůvodné. Navíc nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobce v průběhu přestupkového řízení označil hned 4 potencionální řidiče předmětného vozidla, přičemž jedním z nich byla osoba, která po skutku, který byl posuzován, zemřela (která byla označována jako řidič i ve správním řízení, které zdejší soud posuzoval v rámci odškodňovacího řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 22/2021) a dále osoba, která měla dle tvrzení žalobce bydlet ve Slovenské republice. Skutečnost, že řízení trvalo dobu, kterou trvalo a nakonec bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek, nelze tak přičítat výlučně k tíži správních orgánů, když žalobce měl na délce řízení také svůj podíl. Za takové situace, kdy žalobce označil za potencionální řidiče hned několik osob a navrhl je k výslechu, když získání svědectví některých osob bylo velmi komplikované, v některých případech i nemožné, a současně bylo prokázáno, že žalobce byl zapsán jako provozovatel vozidla, je tak na danou věc aplikovatelné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 1 As 318/2018-41, na které odkazovala žalovaná. Odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí splňující podmínky § 7 a 8 zodpšk soud proto ve věci neshledal.

44. Soud neshledal ani odpovědnostní titul nesprávného úředního postupu, který žalobce též tvrdil, spočívající v tom, že prvostupňový správní orgán vydával opakovaně nesprávná rozhodnutí, a proto trvalo řízení dlouhou dobu. Samotná rozhodovací činnost totiž nesprávným úředním postupem být nemůže, neboť je projevem nikoliv technické roboticky vykonávané činnosti, ale činnosti mentální vykonávané člověkem. Ostatně i proto existují řádné opravné prostředky. Po státu však nelze spravedlivě požadovat, aby vždy hradil osobě, vůči které se přestupkové řízení vede, náklady řízení, které účastník na svou obranu v řízení o přestupku dobrovolně vynaložil, a to navíc v situaci, kdy hrozící sankce není likvidační, pokud lze ve věci částečně dovodit i obstrukční jednání osoby, vůči níž se řízení vede. Opačný závěr by vedl k neudržitelným důsledkům spočívajících v tom, že by se správní orgány de facto mohly„ bát“ správní řízení vůbec zahájit proto, že by měly obavu, že by v případě jiného závěru než pravomocného uznání vinny, byly vždy povinny hradit náklady osoby, vůči níž se řízení má vést. Takový závěr v demokratickém právním státě připustit nelze. K výše uvedenému závěru soud pak odkazuje na závěry Ústavního soudu uvedené v jeho usnesení II.ÚS 1470/19 ze dne 4. 6. 2019, ve kterém uvedl, že:„ Městský soud totiž ve svém rozhodnutí s odkazy na relevantní judikaturu Ústavního soudu, kterou stěžovatel částečně též využívá (jde zejména nález sp. zn. II. ÚS 3005/14 ze dne 5. 5. 2015 (N 87/77 SbNU 273) a nález sp. zn. II. ÚS 1795/16 ze dne 16. 5. 2017 (N 77/85 SbNU 331)) vysvětlil, že samotná okolnost zahájení přestupkového řízení pro svou nižší společenskou závažnost ve srovnání s řízením trestním nezakládá odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. jen z toho důvodu, že nedošlo k uznání viny či k uložení sankce za přestupek. Takovýto výklad přitom považuje Ústavní soud za přijatelný, neboť neodporuje jeho nálezové judikatuře vztahující se právě k výkladu podmínek odpovědnosti státu podle citovaného zákona (opak ostatně netvrdí ani stěžovatel, když toliko obecně odkazuje na pasáže, kde Ústavní soud podporuje nutnost vstřícného přístupu při rozhodování o náhradě škody podle odkazovaného zákona, aniž by se ovšem stěžovatel sám dostatečně pokoušel kritérium rozdílu mezi přestupkovým a trestním řízením, jak je použil městský soud, zpochybnit). Lze rovněž souhlasit s městským soudem v tom, že v přestupkovém řízení stěžovatele nebylo vydáno rušící ani měnící rozhodnutí příslušného orgánu ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a není tak dána jedna ze základních podmínek odpovědnosti státu za škodu…… To, že sám správní orgán, jenž přestupkové řízení zahájil, je také zastavil, když stěžovatelův skutek nebyl přestupkem, není dostatečný důvod pro založení odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb., a to z důvodů, jež byly vysvětleny shora.“ 45. Poslední odpovědnostní titul, o který žalobce opíral svůj nárok, byl nesprávný úřední postup spočívající v tom, že správní orgán nedodržel lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené správním řádem. K tomu soud uvádí, že primárně je třeba aplikovat zákonná ustanovení přestupkového zákona (srov. § 1 odst. 2 zákona č. č. 500/2004 Sb., správního řádu). 46. § 73 zákona č. 250/2016 Sb., zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, účinného od 1. 7. 2017, stanoví pod nadpisem Oznamování přestupku: Má-li orgán Policie České republiky nebo Vojenské policie (dále jen„ orgán policie“) nebo jiný správní orgán důvodné podezření, že byl spáchán přestupek, a není-li sám příslušný k jeho projednání, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu příslušnému správnímu orgánu. V oznámení uvede zejména, kdo je podezřelým z přestupku, pokud je mu znám, popis skutku, ve kterém je přestupek spatřován, místo a čas, kdy měl být přestupek spáchán, zákonné ustanovení obsahující skutkovou podstatu předmětného přestupku a důkazní prostředky, které jsou mu známy. 47. § 76 odst. 1 nového přestupkového zákona pod nadpisem Odložení věci uvádí: Správní orgán, aniž řízení zahájí, věc usnesením odloží, jestliže: ….l) nezjistí do 60 dnů od přijetí oznámení nebo ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

48. Z výše uvedených zákonných ustanovení lze dovodit, že šlo – li o podezření ze spáchání přestupku podle § 18 odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona 361/2000, k zahájení řízení nedošlo, neboť řízení o tomto přestupku bylo odloženo před samotným zahájením řízení. Pokud nebylo správní řízení o tomto přestupku zahájeno, nemůže existovat ani žádný odpovědnostní titul dle zodpšk.

49. Podle § 71 správního řádu pod nadpisem - lhůty pro vydání rozhodnutí, uvádí: Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odst. 1). Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba: a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. (odst. 3). Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil (odst. 4).

50. Podle § 150 odst. 1 správního řádu, povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.

51. Z uvedeného plyne, že přestupkové řízení, které se týkalo podezření žalobce ze spáchání přestupku § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu a z naplnění přestupku ve smyslu § 125f odst. 1 téhož zákona bylo zahájeno prvním úkonem samotným vydáním příkazu, tedy vydáním rozhodnutí. Za takové situace nelze dospět k závěru, že by prvostupňový správní orgán porušil lhůtu pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu. Pro další postup správního řízení pak nejsou zákonem stanovené lhůty.

52. Lze tak uzavřít, že ani nesprávný úřední postup spočívající v nedodržení lhůt pro vydání soud ve věci nezjistil.

53. Vzhledem k tomu, že soud nezjistil odpovědnostní titul, nezabýval se ani dalšími podmínkami vzniku odpovědnosti žalované (tedy vznikem škody a příčinnou souvislostí).

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.