24 Co 110/2025 - 132

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudkyň Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce], trvale pobytem [Anonymizováno] zastoupen advokátem, [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozena [Datum narození žalované], trvale pobytem [Anonymizováno] zastoupena advokátem, [Jméno advokáta B][Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta B], o určení vlastnického práva [Anonymizováno], o odvoláních žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. ledna 2025, č. j. 7 C 208/2023-83, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše nákladů řízení činí 25 344 Kč.

II. Jinak se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 22 035 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta B], advokáta, se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal proti žalované určení, že vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] o výměře 2 115 m, jehož součástí je stavba čp. [Anonymizováno] - rodinný dům, v obci [adresa], k. ú. [adresa], byla zůstavitelka, [jméno FO], [datum], posledně bytem [adresa], k datu své smrti, tj. [datum], a, že tak žalovaná, která je aktuálně zapsána v KN u příslušného KÚ, jako vlastník tohoto pozemku, jehož součástí je tato stavba, není vlastníkem tohoto pozemku, jehož součástí je stavba domu. Výrokem II. tohoto rozsudku pak uložil žalobci za povinnost zaplatit žalované náklady řízení 14 451 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta B], advokáta, se sídlem v [adresa].

2. K důvodům tohoto svého zamítavého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žaloba žalobce, kterou se, co do své podstaty, domáhá určení vlastnického práva své již zemřelé matky, tj. zůstavitelky [jméno FO], k datu její smrti, ke konkrétnímu nemovitému majetku, k němuž je aktuálně v KN u příslušného KÚ zapsána, jako vlastnice, žalovaná, s vyslovením toho (předběžného) závěru, že tato katastrálně zapsaná vlastnice není vlastníkem předmětného nemovitého majetku, nemůže být úspěšná pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení z hlediska § 80 občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř. Bylo totiž v řízení zjištěno, že matka účastníků zemřela a její pozůstalostní řízení bylo zastaveno pozůstalostním soudem s právní mocí 24. září 2020 z toho důvodu, že zůstavitelka zanechala majetek jen nepatrné hodnoty, který byl vydán vypravitelce pohřbu, konkrétně její dceři, [Jméno žalované] (usnesením Okresního soudu v Nymburce, č. j. [spisová značka]), aniž by byla řešena otázka dědického práva po této zůstavitelce v tomto jejím pozůstalostním řízení. Tuto otázku dědického práva konkrétní zůstavitelky ovšem nelze řešit věcně v jiném, než v pozůstalostním, řízení této zůstavitelky, a to ani jako otázku předběžnou. Podaná žaloba žalobcem je tak přinejmenším předčasná, chybí zde otázka aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků, nebylo-li dosud v pozůstalostním řízení matky účastníků rozhodnuto o tom, kdo je jejím dědicem. V souvislosti s tímto závěrem pak ani není splněna procesní podmínka úspěšnosti této jeho žaloby, totiž existence naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení. Tento naléhavý právní zájem žalobce na určení by zde případně i mohl být dán, ovšem až v té situaci, kdy bude v pozůstalostním řízení zůstavitelky rozhodnuto o dědickém právu a bude i naplněn zákonný procesní postup v pozůstalostním řízení podle z. č. 292/2013 Sb., dále jen „z.ř.s.“ při existenci skutkově sporného majetku zůstavitelky k datu její smrti, k němuž se nepřihlíží (§ 172 z.ř.s., resp. § 189 z.ř.s.). Nenastal-li tak dosud tento procesní postup z pozůstalostního řízení matky účastníků, pak je bez dalšího dán důvod k zamítnutí žaloby žalobce v tomto řízení, aniž by bylo zapotřebí v řízení provádět a vyhodnocovat navržené dokazování ze strany účastníků k věcnému posuzování platnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené zůstavitelkou a její dcerou, ohledně konkrétního nemovitého majetku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy podle úspěchu ve věci, kdy plně úspěšné žalované svědčí proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které představují náklady právního zastoupení advokátem, jež byly vypočteny podle advokátního tarifu, v platném znění do 31. 12. 2024.

3. Včasná a přípustná odvolání si, prostřednictvím svých zástupců, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali žalobce (tento proti věcnému zamítavému výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) a žalovaná (tato proti samostatnému výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky – II.). [právnická osoba] důvodům svého odvolání žalobce namítá, že posouzení soudu prvního stupně shledává být příliš formalistickým. Z jeho pohledu nelze mít žádných pochyb o tom, kdo přichází v úvahu jako dědic po jeho zemřelé matce, že jsou to její dva potomci, kdy není nalzena žádná závěť. Pozůstalostní řízení jeho matky bylo skutečně zastaveno, aniž by bylo zkoumáno dědické právo, ovšem došlo k tomu jen za té situace, že nebyl tvrzen žádný hodnotný majetek zůstavitelky vypravitelkou pohřbu, tedy jeho sestrou. V těchto poměrech, kdy neměl dánu žádnou možnost jakkoliv sám ovlivnit průběh pozůstalostního řízení své matky, nejsou z jeho pohledu dány podmínky pro dodatečné projednání pozůstalosti, resp. nové projednání pozůstalosti, po jeho matce, je-li zde již v dané situacei z rozporných tvrzení účastníků jasně zřejmé to, že mezi možnými dědici zůstavitelky existuje spor o konkrétní majetek zůstavitelky k datu její smrti, sporují-li se o otázku platnosti konkrétní darovací smlouvy, kterou za svého života zůstavitelka uzavřela (30. července 2020). Je tak nadále přesvědčen o tom, že je oprávněn tzv. přímo se domáhat určení vlastnického práva své matky k datu její smrti ke konkrétnímu nemovitému majetku a, že v tomto řízení je tak zapotřebí se pro věcné rozhodnutí zabývat jeho námitkami proti platnosti konkrétní darovací smlouvy na podkladě provádění dokazování a jeho vyhodnocení skutkově i právně. Navrhl tak napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [právnická osoba] odvolání žalované se pak vyjádřil tak, že má za to, že není důvodné, že soud prvního stupně provedl výpočet výše nákladů řízení správně, nicméně, bude-li vyhověno jeho odvolání, bude tato záležitost posuzována znovu v novém rozhodnutí (věcném) soudu.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že jej nepovažuje za důvodné. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (zamítavém), jako věcně správný, potvrdit.

7. Z jejího pohledu žalobce ve své odvolací argumentaci zcela pomíjí ten správný argument soudu prvního stupně, že o tom, kdo je zjištěn za dědice konkrétního zůstavitele, může rozhodovat výlučně jen pozůstalostní soud v každé konkrétní jednotlivé pozůstalostní věci zůstavitele, v jiném řízení toto nelze řešit, ani jako otázku předběžnou. Je tak přesvědčena o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, že žalobce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby a není splněna podmínka existence naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení. Nebylo tak v řízení před soudem prvního stupně zapotřebí provádět jakékoliv dokazování a jeho vyhodnocení. Nejde o žádný vadný postup ze strany soudu prvního stupně. Navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně odvoláním žalobce byl v zamítavém věcném výroku I. potvrzen.

8. Jde-li o odvolání žalované do nákladového výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil v tomuto výroku rozsudek soudu prvního stupně tak, že nově (správně) stanoví výši nákladů řízení, a to částku 55 039 Kč, k tíži žalobce v její prospěch.

9. K důvodům namítá, že soud prvního stupně provedl nesprávný výpočet výše jejích nákladů řízení na právním zastoupení advokátem i jejích nákladů, pokud předně přehlédl, že požadovala na nákladech řízení paušální náhradu 300 Kč/3 úkony dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy 900 Kč, jako náhradu jinak nevyúčtovaných nákladů nezastoupeného účastníka řízení (dvě písemná podání ve věci, jedno jednání s protistranou). O těchto jí vyúčtovaných nákladech se v důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně žádným způsobem nezmiňuje. Dále pak soud prvního stupně nesprávně stanovil tarifní hodnotu, z níž se vypočítává odměna za služby advokáta, využil-li pro svůj výpočet (vadně) advokátní tarif, účinný do 31. prosince 2024, třebaže právní služby advokáta v řízení jí byly poskytnuty (všechny) až po 1. lednu 2025. Hodnota [hodnota] úkonu právní služby advokáta má být vypočtena podle § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, v aktuálním znění, tj. z částky 500 000 Kč, jde-li v daném řízení svou podstatou o věc určení vlastnického práva k nemovité věci, u níž lze hodnotu vyjádřit v penězích, a to nejméně částkou 500 000 Kč. Z tohoto předpokladu pak vyplývá hodnota [hodnota] úkonu právní služby advokáta ve výši 10 300 Kč. Ustanovení § 9a odst. 1 písm. d) advokátního tarifu v aktuálním znění je ustanovením speciálním k ustanovení § 9 advokátního tarifu, v aktuálním znění. Celkem její advokát v řízení před soudem prvního stupně vykonal účelně 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, prostudování spisu, písemné podání ve věci – vyjádření, účast u jednání soudu). Přiznání úkonu prostudování spisu nebrání z jejího pohledu nikterak ta okolnost, že nahlížení do soudního spisu realizovala přímo ona sama, pořídila kopii spisu na svůj mobilní telefon, pokud podklady logicky musel prostudovat a vyhodnotit její advokát, kterému byly poskytnuty. Nesprávně byla stanovena i paušální výše hotových výdajů advokáta, jde-li o částku 450 Kč/1 úkon právní služby dle účinného znění advokátního tarifu. S připočtením náhrady za ztrátu času a cestovních výdajů jde celkem o částku 55 039 Kč (900 Kč náklady nezastoupeného účastníka a 54 139 Kč na nákladech právního zastoupení advokátem).

10. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání jsou podána včas, oprávněnými osobami a směřují proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláními žalobce a žalované napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a odvolání žalobce neshledal opodstatněným, odvolání žalované shledal opodstatněným jen částečně.

11. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

12. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, soud prvního stupně z pohledu odvolacího soudu z účastníky předložených listin a obsahu pozůstalostního spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. 24 D 811/2020, správně a úplným způsobem zjistil, že oba účastníci tohoto sporného řízení jsou dětmi [jméno FO], rozené [rodné přijmení], narozené [datum], která zemřela [datum], v pozůstalostním řízení matky účastníků bylo provedeným šetřením zjištěno, že tato zůstavitelka k datu své smrti zanechala jen majetek nepatrné hodnoty, konkrétně pohledávku z titulu přeplatku z vyúčtování náhrad cestovních výdajů za Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky ve výši 1 820,91 Kč, obnošené šatstvo, základní vybavení rodinné domácnosti, že o pohřeb zůstavitelky se postarala její dcera a pozůstalostní řízení této zůstavitelky tak bylo bez toho, aby bylo zkoumáno dědické právo po zůstavitelce, usnesením Okresního soudu v Nymburce z 24. září 2020, č. j. [spisová značka], zastaveno a nepatrný majetek, zůstavitelkou zanechaný, byl vydán vypravitelce pohřbu (§ 154 odst. 1 z.ř.s.). V rámci svých šetření pozůstalostní soud pak zjistil, že k datu smrti zůstavitelky tato nebyla zapsanou vlastnicí v KN konkrétního nemovitého majetku.

13. V souladu se soudem prvního stupně je namístě odvolacím soudem zkonstatovat, že, s ohledem na datum úmrtí zůstavitelky, uplatní se v rámci řízení o projednání pozůstalosti po zůstavitelce procesněprávní i hmotněprávní předpisy dědického práva, účinné od 1. ledna 2014, tedy z. č. 292/2013 Sb., dále jen „z.ř.s.“, z. č. 99/1963 Sb., v platném znění a z. č. 89/2012 Sb., dále jen „o.z.“, stejně tak i pro toto řízení sporné, přičemž v těchto procesněprávních i hmotněprávních poměrech dědického práva platí, že žalobou tzv. svého druhu na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu z hlediska § 80 o.s.ř., je výlučně jen žaloba, podávaná žalobcem k soudu na základě odkazu účastníka z pozůstalostního řízení na podání sporné žaloby k soudu o určení sporné skutečnosti (dědického práva); takový žalobce pak není povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti o svém naléhavém právním zájmu na jím požadovaném určení, byl-li z jeho strany v řízení uplatněn svou podstatou požadavek na určení, že mu svědčí dědické právo po zůstaviteli. V ostatních případech mu naopak tato povinnost svědčí.

14. Jinak řečeno, předpokladem úspěšnosti žaloby žalobce na určení, zda tu právo či právní vztah je či není, spočívá po procesní stránce v tom, že mají žalobci a žalovaní věcnou legitimaci a, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem.

15. Judikatura soudů pak již dovodila, že ve věci požadovaného žalobcem určení, zda zůstavitelka byla v době své smrti vlastníkem konkrétní nemovité věci, je věcně legitimován jen ten, kdo se již skutečně stal zůstavitelovým dědicem, neboť jen tehdy se určovací řízení může týkat jeho práv (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 24Cdo 2299/2022, 21Cdo 3145/2023).

16. Platí-li v platné právní úpravě dědického práva princip ingerence státu při nabývání dědictví, což předpokládá mj. to, že každá pozůstalost musí být soudem projednána a musí o ní být rozhodnuto (dědické právo, coby titul k dědění, sice vzniká smrtí zůstavitele, ovšem dědic nabývá dědictví až v souvislosti s pravomocným usnesením soudu, vydaným v pozůstalostním řízení, s účinky zpětně ke dni vzniku dědického práva), pak za té situace, že o dědickém právu zůstavitelky dosud nebylo v pozůstalostním řízení rozhodnuto, protože bylo řízení zastaveno dle § 154 odst. 1 z.ř.s., nemá dosud žalobce aktivní věcnou legitimaci k podání jím projednávané sporné žaloby a žalovaná není ani pasivně věcně legitimována, chybí tak v dané věci po procesní stránce základní předpoklad možné úspěšnosti žaloby žalobce na určení existence vlastnického práva zůstavitelky ke konkrétnímu majetku k datu její smrti a v důsledku toho pak ani nemůže být dán na straně žalobce naléhavý právní zájem na jím požadovaném určení.

17. Tedy z výše uvedených zjištění vyplývá, v projednávané sporné věci účastníků nedošlo k té situaci, že by bylo možno naléhavý právní zájem žalobce na jím požadovaném určení v tomto sporném řízení tzv. předpokládat, podává-li žalobce svoji žalobu ve sporném řízení na určení vlastnického práva své matky, tedy zůstavitelky, k datu její smrti, aniž by v pozůstalostním řízení zůstavitelky pozůstalostním soudem kdy došlo k řešení a vyřešení otázky dědického práva po této zůstavitelce. Za této situace tak nejde z jeho strany o žalobu tzv. svého druhu, u které by se právní zájem na požadovaném určení přímo předpokládal. Proto je a byl žalobce v tomto sporném řízení povinen tvrdit a prokazovat existenci svého naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení, což, činil-li čistě jen s odkazem na potřebu v budoucnu provedení dodatečného řízení o pozůstalosoti, nepostupoval správně.

18. Tedy i dle závěru odvolacího soudu, žalobce není v tomto sporném řízení tzv. nadán naléhavým právním zájmem na jím požadovaném určení, že nemovitá věc náležela vlastnicky zůstavitelce ke dni její smrti, z hlediska § 80 o.s.ř.

19. Soudní judikatura i soudní praxe již dříve dospěla k tomu závěru, že jedním z předpokladů vydání usnesení, jímž se zastavuje pozůstalostní řízení mj. proto, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, který se vydává vypraviteli pohřbu, je ta skutečnost, že v řízení nevyšel najevo žádný majetek, o němž by bylo i jen sporné, zda ke dni smrti zůstavitele mu patřil; vzniknou-li o tomto pochybnosti, nejedná se o tu situaci, v níž by bylo možné pozůstalostní řízení zůstavitele zastavit a pozůstalostní soud je povinen se zabývat zjištěními o dědickém právu jednotlivých v úvahu přicházejících dědiců (k tomuto srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21Cdo 4311/2014, , 21Cdo 1346/2016, jež jsou využitelná i v poměrech platného dědického práva).

20. V projednávané věci ovšem, jak již bylo výše uvedeno, došlo v rozporu s výše uvedenou soudní judikaturou i praxí k zastavení pozůstalostního řízení zůstavitelky, jako kdyby zůstavitelka žádný hodnotný majetek (tvrzený žalobcem) k datu své smrti neměla (nevlastnila).

21. Domnívá-li se tak oproti tomuto žalobce, že zůstavitelka v době své smrti zanechala (vlastnila) projednávané nemovitosti, tak se měl správně domáhat toho, aby pozůstalostní soud provedl „nové“ řízení o dědictví po zůstavitelce, v němž by byla řešena otázka dědického práva po zůstavitelce a byl v tomto řízení projednáván i tento žalobcem tvrzený majetek zůstavitelky, byť i jen v rovině zjištění sporu z konkrétních tvrzení dědiců, což by pak pro účastníky vytvořilo již tu procesní situaci, v níž by bylo možno uzavřít kladně o jejich aktivní a pasivní věcné legitimaci pro spor o určení vlastnictví zůstavitelky k datu její smrti ke konkrétnímu (spornému) majetku.

22. Nepostupoval-li tak ale v této věci žalobce a svým odvoláním dává odvolacímu soudu najevo, že tak postupovat nehodlá, pak i odvolací soud konstatuje, že je namístě z důvodu nedostatku aktivní a pasivní věcné legitimace účastníků, v důsledku této i nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení, žalobu žalobce zamítnout, proto, postupem podle § 219 o.s.ř. zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., jako věcně správné, potvrdil.

23. Vzhledem k tomuto závěru pak soud prvního stupně postupoval správně, pokud ve věci neprováděl účastníky navržené dokazování za účelem zjišťování okolností, jež by mohl skutkově a právně vyhodnotit, z hlediska posouzení platnosti konkrétní darovací smlouvy, uzavřené zůstavitelkou za jejího života s dcerou (žalovanou).

24. Tedy, bude-li i nadále žalobce mít za to, že zůstavitelka k datu své smrti vlastnila konkrétní hodnotný majetek, pak bude zapotřebí, aby svou procesní aktivitou vyvolal „nové“ provedení řízení o pozůstalosti této zůstavitelky, s poukazem na tento majetek zůstavitelky, nejméně do té své procesní fáze, že dojde k rozhodnutí o osobách konkrétních dědiců zůstavitelky a bude v tomto řízení projednáván i tento žalobcem tvrzený majetek zůstavitelky v rovině zjištění sporu, vzhledem ke konkrétním tvrzením dědiců. Následně pak žalobce znovu podá žalobu na určení vlastnictví zůstavitelky ke konkrétnímu majetku k datu její smrti proti spoludědici. Výsledek tohoto sporného řízení pak ovlivní další postup a výsledek „nového“ pozůstalostního řízení zůstavitelky, resp. možnost postupovat podle § 192 z.ř.s.

25. K těmto závěrům lze odkázat mj. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1346/2016, jež jsou z pohledu odvolacího soudu nadále plně využitelné i poměrech platného dědického práva, popř. i 24 Cdo 1284/2024 a další.

26. Konečně je namístě v důvodech tohoto rozhodnutí zmínit odvolacím soudem, že z jeho pohledu šlo svou podstatou žalobci v tomto řízení, aniž by bylo zapotřebí jakkoliv formálně odstraňovat vady žaloby žalobce, o to, aby bylo určeno vlastnictví zůstavitelky ke konkrétnímu majetku k datu její smrti, nikoliv pak již o to, aby samostatně byla soudem určována neplatnost konkrétní darovací smlouvy, resp. neexistence vlastnictví k tomuto majetku osoby, která je, coby katastrální vlastník, aktuálně v příslušném katastru nemovitostí zapsána k tomuto majetku.

27. Odvolací soud pak ovšem, s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v nákladovém výroku (II.), jde-li o výši nákladů řízení, stanovenou soudem prvního stupně k tíži žalobce ve prospěch žalované; jinak i v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, jako správný, neboť plně odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., jde-li o to, že z hlediska výsledku řízení byl žalobce s uplatněním svého práva plně neúspěšný a naopak plně úspěšná s bráněním svého práva byla žalovaná v tomto sporu, proto jí svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na bránění tohoto svého práva v daném řízení proti neúspěšnému žalobci. S ohledem na výsledek tohoto řízení tedy žalované svědčí právo vůči žalobci na náhradu účelně vynaložených nákladů s bráněním svého práva proti plně neúspěšnému žalobci.

28. Z obsahu spisu soudu prvního stupně se pak pro odvolací soud podává, že žalovaná účelně vynaložila náklady na bránění svého práva v řízení před soudem prvního stupně, jde-li o její právní zastoupení advokátem, jež bezpochyby patří k účelně vynaloženým nákladům na její straně v tomto sporném řízení, přitom k vykázání tohoto právního zastoupení advokátem došlo v řízení před soudem prvního stupně až v průběhu řízení, konkrétně 17. ledna 2025.

29. Podrobil-li pak odvolací soud výpočet výše nákladů právního zastoupení žalované v řízení před soudem prvního stupně advokátem, provedený soudem prvního stupně, svému přezkumu, uzavřel, že je namístě na těchto nákladech žalované přiznat plnění dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění od 1. ledna 2025, s přihlédnutím k tomu, že se svým předmětem jednalo v tomto řízení o jednu věc, a to o určení vlastnictví zůstavitelky k datu její smrti ke konkrétnímu nemovitému majetku, s tarifní hodnotou 113 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, z čehož vyplývá hodnota [hodnota] úkonu právní služby advokáta žalované ve výši 5 620 Kč (§ 7 bod 5). Účelně pak v řízení advokát žalované vykonal 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, písemné vyjádření a účast u jednoho jednání soudu prvního stupně). Bylo pak i řádně v řízení doloženo, že advokát žalované je plátcem DPH a, že v souvislosti s účastí u jednání soudu prvního stupně vznikly advokátu žalované cestovní výlohy 1 142,97 Kč a ztráta času 600 Kč. Celkem tak, s připočtením paušální výše hotových výdajů advokáta v sazbě 450 Kč/1 úkon právní služby, jde na nákladech právního zastoupení žalované advokátem v řízení před soudem prvního stupně (včetně DPH) o částku 24 144 Kč.

30. Při tomto svém rozhodování o výši nákladů řízení žalované za právní zastoupení advokátem odvolací soud neaplikoval ustanovení § 9a platného advokátního tarifu od 1. ledna 2025 pro výpočet hodnoty 1 úkonu právní služby advokáta žalované, a to v situaci, kdy formulace § 9 odst. 4 a § 9a tohoto advokátního tarifu jsou ve svém textu jen velmi obtížně vyložitelné ve vztahu k danému předmětu řízení. Odvolací soud tak logickým výkladem aplikoval ust. § 9 odst. 4 tohoto advokátního tarifu z hlediska tarifní hodnoty věci pro daný předmět řízení, kdy jde o určení vlastnického práva k nemovitému majetku, jehož hodnota není známa a není účelným ji dokazováním zjišťovat v daném řízení, přičemž z jeho pohledu ustanovení § 9a platného advokátního tarifu tzv. míří jen na ty případy, kdy má dojít k regulaci maximální výše hodnoty právní služby advokáta pro tu situaci, kdy je ale známa výše peněžitého plnění, cena věci nebo práva, přičemž právě významně převyšuje částku 500 000 Kč. Odvolací soud je tak tedy toho názoru, že pro výpočet tarifní hodnoty v projednávané věci je namístě vycházet z ust. § 9 odst. 4 písm. a) platného advokátního tarifu, neboť jde o případ určovací žaloby, svou podstatou o dědické právo, k němuž se mj. váže i nemovitostm u které hodnota není dosud známa. Dědické právo je svou podstatou právem, u kterého lze jeho hodnotu vyjádřit v penězích, ovšem pro potřeby tohoto řízení ji lze stanovit jen s nepoměrnými obtížemi. Tarifní hodnota tak představuje částku 113 000 Kč.

31. Tedy z pohledu odvolacího soudu ustanovení § 9 platného advokátního tarifu svou podstatou nastavuje pravidla pro stanovení tarifní hodnoty s pomocí určité fikce právě pro ty případy, kdy hodnotu věci nebo práva, o něž v řízení jde, nelze vyjádřit v penězích vůbec nebo jen s nepoměrnými obtížemi. Ustanovení § 9a platného advokátního tarifu naopak vychází z předpokladu, že předmětem řízení je věc nebo právo penězi ocenitelné, přičemž tato cena je známa a zavádí limitaci k této známé hodnotě částkou 500 000 Kč.

32. Lze-li v dané věci vyjádřit v penězích hodnotu dědického práva, o které v tomto sporném řízení jde, jen s nepoměrnými obtížemi, tak, byť se k dědickému právu váže vlastnictví nemovitosti, aplikuje se § 9 odst. 4 písm. a) platného advokátního tarifu pro stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny advokáta zastupujícího účastníka řízení, který má právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu.

33. Pokud pak jde o účtovaný úkon právní služby advokáta žalované v souvislosti s prostudováním podkladů, jež účastník sám nahlížením do soudního spisu získal pro potřeby toho, aby mohlo advokátem dojít k převzetí a přípravě zastoupení, tak ani odvolací soud tento úkon nepovažoval za účelně vynaložený úkon právní služby advokáta, neboť má za to, že prostudování podkladů, které účastník advokátu přinese v souvislosti s tím, že advokát teprve přebírá jeho právní zastoupení, je právě již součástí tohoto úkonu právní služby přípravy a převzetí zastoupení, stejně jako první porada s klientem. Nejedná se tedy o samostatný úkon právní služby, který by bylo možno účtovat dle § 11 advokátního tarifu, v platném znění.

34. Dále pak odvolací soud, nad rámec úvah soudu prvního stupně, k těmto nákladům právního zastoupení žalované advokátem dále připočetl i náklady žalované za dobu v řízení před soudem prvního stupně, kdy nebyla ještě právně zastoupena advokátem, a to za 4 úkony, tj. celkem částku 1 200 Kč (tj. včetně úkonu nahlížení této žalované do soudního spisu před tím, než bylo soudu vykázáno převzetí jejího zastoupení advokátem), dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.; § 1 odst. 3 písm. a), b), d), nebyla-li jinak výše hotových výdajů žalované doložena.

35. Celkem tak jde o náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně ve výši 25 344 Kč, což je vyšší částka, než o jaké uvažoval soud prvního stupně.

36. Tuto výši nákladů řízení plně úspěšné žalované v řízení před soudem rpvního stupně odvolací soud považuje za plně odpovídající spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky v této konkrétní věci.

37. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

38. Odvolací soud pak konečně konstatuje, že posouzením obsahu spisu soudu prvního stupně neshledal existenci zvláštních, vyjímečných, důvodů k postupu dle ustanovení § 150 o.s.ř., pro které by nemělo být spravedlivým uložení platební povinnosti žalobci k náhradě nákladů řízení žalované. Neshledal tak důvodným využití moderačního oprávnění soudu, byť i jen částečně, při rozhodování o nákladech řízení v tomto sporném řízení. Ostatně v tomto směru ani sám žalobce žádná konkrétní tvrzení v řízení nepřinášel.

39. Jde-li pak o náklady odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky, o těchto rozhodl odvolací soud s využitím § 151 odst. 1, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy opět, s ohledem na výsledek řízení, je zřejmé, že v odvolacím řízení byla žalovaná s bráněním svého práva plně úspěšná, svědčí jí tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto bráněním práva v odvolacím řízení proti neúspěšnému žalobci, jde-li o věc samu.

40. Z obsahu spisu je pak zřejmé, že i v odvolacím řízení vznikly účelně žalované náklady na právním zastoupení advokátem.

41. Týká-li se výše těchto nákladů právního zastoupení žalované advokátem v odvolacím řízení, tak odvolací soud s uplatněním týchž důvodů, s nimiž provedl výpočet nákladů právního zastoupení žalované advokátem v řízení před soudem prvního stupně, shledal, že výše těchto nákladů představuje celkem částku 22 035 Kč (odměna advokáta při účelně vykonaných 3 úkonech právní služby v sazbě 5 620 Kč/úkon právní služby, tj. celkem 16 860 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta při 3 úkonech právní služby po 450 Kč/1 úkon právní služby, tj. celkem 1 350 Kč, a 21% DPH; písemné vyjádření k odvolání žalobce, účast u jednání odvolacího soudu, jedna další porada před odvolacím jednáním s klientem, přesahující 1 hodinu, jež byla soudu doložena).

42. Odvolací soud pak při této své úvaze o výši nákladů právního zastoupení žalované v odvolacím řízení tak nepovažoval za účelně vykonaný úkon právní služby advokáta žalované, jde-li o podání písemného vyjádření se žalovanou k záležitosti výše soudního poplatku z odvolání, jež má být zaplacen žalovaným v souvislosti s jím podaným věcným odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně, který byl účtován. Zde se totiž jedná výlučně jen o vztah soudu a poplatníka soudního poplatku z odvolání, jímž je právě jen žalovaný. Žádného stanoviska žalobkyně k této poplatkové povinnosti žalovaného nebylo zapotřebí, ostatně ani nebyla soudem k podání takového stanoviska vyzývána.

43. Pokud jde pak konečně o účtovaný úkon právní služby advokáta žalované v souvislosti s podáním odvolání proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně, tak ani tento nebyl odvolacím soudem žalované přiznán v té situaci, kdy z výsledku rozhodování odvolacího soudu o tomto samostatně podaném odvolání žalované vyplývá, že nebyla žalovaná s tímto svým odvoláním převážně úspěšná.

44. I tyto náklady odvolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

45. Ani v odvolacím řízení odvolací soud neshledal důvodným, byť i jen částečně, aplikovat při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky ust. § 150 o.s.ř.