24 Co 3/2025 - 169

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČ [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalobce], zastoupen advokátem, [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozen [Datum narození žalovaného], trvale pobytem [Anonymizováno] o zaplacení 68 768,81 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. října 2024, č. j. 19 C 321/2024-57, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 19 971 Kč a před soudem odvolacím 6 215 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 51 968,81 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 4 115,06 Kč za dobu od 15. června 2023 do zaplacení, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 22 664,11 Kč za dobu od 7. listopadu 2023 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 25 189,64 Kč za dobu od 10. října 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. pak žalobu žalobce ohledně požadavku na zaplacení mu částky 16 800 Kč žalovaným zamítl a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 539,97 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa].

2. K důvodům tohoto svého rozhodnutí, jde-li o zamítavý výrok II., soud prvního stupně uvedl, že obě 2 posuzované smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny v tomto řízení byly sjednány mezi žalobcem, jako podnikatelem, a žalovaným, jako spotřebitelem, pokud je v obou těchto smlouvách uvedena „kategorie domácnost“, na dobu určitou. V té části obou posuzovaných smluv, označené jako „smluvní sankce“, jsou pak uvedeny jednotlivé případy, kdy žalobce může po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty, mj. je v těchto smlouvách uvedeno, že v případě předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou na základě projevu vůle žalovaného bez souhlasu žalobce, v případě nemožnosti dodávky na základě jednání žalovaného a v případě oprávněného odstoupení žalobce od smlouvy z důvodu opakovaného porušení (2x a vícekrát) platebních povinností, souvisejících s dodávkou elektřiny, je žalobce oprávněn požadovat zaplacení smluvní pokuty po odběrateli ve výši 800 Kč (pro „kategorii domácnost“), popř. 4 000 Kč (pro „kategorii maloodběratel“) za každý i započatý kalendářní měsíc, následující po dni ukončení dodávky elektřiny, do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou. Jak bylo zjištěno, v posuzovaném případě došlo k ukončení obou smluv na základě odstoupení žalobce, a sice z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalovaného, přičemž žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu ve vztahu k předčasnému ukončení těchto smluv v celkové výši 16 800 Kč (za 10 a za 11 měsíců/ á 800 Kč měsíc, tj. 8 000 Kč a 8 800 Kč). Posuzované smluvní sankční ujednání v obou smlouvách, jímž dochází k předčasnému ukončení smluv na dobu určitou, v rámci které žalobce očekával poskytování služeb žalovanému za dojednaných podmínek a zároveň i dosažení určitého zisku, souvisejícího s poskytováním této služby, představuje paušalizovanou náhradu škody v části ušlého zisku žalobce, primárně tak tedy sankci, odpovídající části ušlého zisku nikoliv za skutečně mu vzniklé náklady, byť i v paušální výši. Pojetí této smluvní pokuty je tak tzv. odvislé od zbývající doby, po kterou by měl závazek ze smlouvy nadále trvat, která generuje pro žalobce zisk, přičemž platí, že tzv. čím dříve dojde k ukončení smlouvy na dobu určitou, tím vyšší je plánovaný zisk žalobce. Absentuje tak zcela reparační charakter posuzované smluvní pokuty, proto představuje posuzovaná smluvní pokuta čistě jen sankci pro odběratele ve prospěch dodavatele. Byť i u smluv, fixovaných na dobu určitou, bývá zpravidla takto smluvní pokuta v praxi dojednávána, jedná se tedy o běžnou obchodní praxi, tak ale v tomto konkrétním případě je smluvní pokuta v obou smlouvách zformulována tak, že postihuje teoreticky i ty případy, kdy dojde k ukončení smlouvy ze strany žalobce, který se sám o své vůli rozhodne odstoupit od smlouvy z důvodu nehrazení plateb žalovaným, případně v obecné rovině opakovaně sankcionuje žalovaného za porušení jím platební povinnosti (opakované prodlení dvou a více plateb). Rozhodnutí odstoupit od smlouvy je čistě jen rozhodnutím žalobce a pro případ prodlení s jednotlivými úhradami je ve smlouvách již sjednána jiná smluvní pokuta (100 Kč za každé jednotlivé porušení platební povinnosti). Navíc se žalobce může domáhat zaplacení i zákonných úroků. Rozhodnutí odstoupit od smluv tak představuje určité obchodní rozhodnutí žalobce. Má-li na něj být navázán vznik práva na uplatnění smluvní pokuty v poměrně vysoké výši toliko již jen z důvodu neuhrazení dvou vyúčtování, tak při porovnání plnění, kterého by se žalovanému dostalo za situace, že by smlouvy nadále trvaly, oproti situaci, kdy má být inkasováno zaplacení smluvní pokuty, jedná se dle závěru soudu o takovou situaci, která odporuje dobrým mravům, tím spíše, že lze ze strany žalobce účtovat i další smluvní pokuty za porušení platební povinnosti odběrateli - spotřebiteli. Ve svém důsledku je tedy sankcionována žalobcem platební neschopnost žalovaného, aniž by byl ovšem konkrétním způsobem zkoumán a zjištěn určitý nepoctivý účel, či záměr ze strany žalovaného, související s předmětným ukončením smlouvy, např. v případě, že by si žalovaný tzv. nalezl výhodnější smlouvu, na což ovšem nelze usuzovat jen z pasivity žalovaného, jak před zahájením řízení, tak i v průběhu řízení. Žalobce žalovaného tedy takto sankcionuje i pro ten případ, že by se dostal do prodlení např. z důvodu nenadálé změny životní situace, a to již při prodlení s libovolnými dvěma úhradami, např. se dvěma měsíčními zálohami. Namítá-li žalobce, že si smluvní pokutou nahrazuje náklady, spojené se zajištěním určitého množství elektřiny dle předpokládané potřeby zákazníka, tak se jedná o podnikatelské riziko žalobce, které nelze přenášet na spotřebitele. Uzavřel tak o neplatnosti posuzovaného ujednání o „další“ smluvní pokutě v posuzovaných smlouvách, v jehož důsledku nelze žalobci plnění 16 800 Kč přiznat.

3. Žalovaný si sám odvolání proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně nepodal. Tento rozsudek soudu prvního stupně tak v tomto výroku I. nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci.

4. Včasné a přípustné odvolání si proti samostatnému, zamítavému, výroku II. tohoto rozsudku soudu prvního stupně podal, prostřednictvím svého zástupce, žalobce a navrhl v této části rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalovanému bude uložena ve prospěch žalobce dále i platební povinnost ve výši 16 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku a žalovanému bude uloženo zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. K důvodům svého odvolání žalobce uvádí, že vyhodnocení ujednání, týkající se „další“ smluvní pokuty v posuzovaných smlouvách, posoudil z jeho pohledu soud prvního stupně jednostranně, zcela pominul reciproční výhody, sjednané ve prospěch žalovaného, primárně v podobě jistoty nezvýšení cen elektřiny po celé období trvání smlouvy, tj. bez ohledu na výkyvy cen na trhu s energiemi, přičemž toto své povědomí o této výhodě i žalovaný výslovně v textu smluv prohlásil. Ujednání posuzovaných smluv nejsou pak nikterak nepřehledná, včetně ujednání o smluvních pokutách, jsou psána stejným způsobem, stejnou formou i velikostí písma, jako ostatní části smluv, jsou ve smlouvách využity obvyklé formulace, posuzované ujednání je nadto „vtěleno“ do té části smluv, která je zřetelně označena, coby „smluvní sankce“. Smlouvy je třeba posuzovat jako celek, tj. přihlížet i ke smluvním pokutám, sjednaným ve prospěch žalovaného, coby odběratele – spotřebitele, pro případ, že svoji smluvní povinnost poruší žalobce – dodavatel (porušení dodávky elektrické energie do odběrného místa, porušení povinnosti žalobce - držitele licence pro obchod s elektřinou podle energetického zákona, kdy jsou stanoveny sankce pro takové případy). Zákazníkovi, který porušuje platební povinnost, z logiky věci i z důvodu fungování energetického trhu nelze energii dále dodávat a žalobce má i své zákonné povinnosti ohledně zabránění neoprávněnému odběru elektrické energie. Z jeho pohledu je tak ve smlouvách posuzované ujednání o smluvní pokutě platné a účinné, maximálně lze zvažovat kritérium přiměřenosti, i to ovšem bylo naplněno. K tomuto pak odkázal na požadavky, stanovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. S ohledem na sjednanou cenu elektřiny v porovnání s faktickým odběrem nelze na straně žalobce shledat jakýkoliv jeho nepoctivý záměr. Požadavek na zaplacení částky 16 800 Kč v případě dvou smluv v jednom odběrném místě pro více elektroměrů není nárok na náhradu škody. Jedná se o zcela jinou situaci. Posuzované smlouvy jsou koncipována tak, aby běžný zákazník se s nimi byl schopen seznámit, jejich součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, ceník elektřiny, ceník služeb. Zákazník obdržel předsmluvní informace, což je určité shrnutí podstaty toho, co je následně obsaženo ve smlouvách. Podpisem smlouvy zákazník stvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami, porozuměl jim, bude je dodržovat. Vzorec smluvní pokuty, o kterou se v posuzované věci jedná, zohledňuje délku trvání závazku. Pokud dojde k porušení smluvní povinnosti odběratelem, utvrzené smluvní pokutou, ve své podstatě již na počátku trvání smluvního vztahu, jak je tomu v dané věci, pak je logicky pro něj sankce vyšší. Dojde-li naopak k tomuto porušení až na konci sjednaného období trvání smlouvy, pak je sankce naopak výrazně nižší. Smluvní ujednání obsahuje i možnost moderace smluvní pokuty až na v případě, že by se jednalo o zákazníka s velmi nízkým odběrem. I v tomto se projevuje snaha žalobce o přiměřenost smluvní pokuty. Žalobce se snaží o reciprocitu. Pokud je tedy k tíži zákazníka dojednána smluvní pokuta 100 Kč za prodlení s platbou, přesahující 10 dnů, tak i žalobce stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě včasného nevrácení přeplatku na úhradách odběrateli, žalobce je dále zatížen smluvní pokutou pro případ nesplnění povinnosti dodávat zákazníku přímo do odběrného místa či pro případ nedůvodného přerušení dodávky. Tedy z pohledu žalobce duplicita sankcí neexistuje, navíc účastníci smlouvy logicky a legitimně očekávají, že ze smlouvy bude plněno. Nelze přehlížet ani jakési mantinely povinností smluvních stran, které se projevují i ve sjednané výši zálohy a v dohodnuté plánované spotřebě, vztažené ke sjednanému odběrnému místu. Tím si smluvní strany indikují zájem realizovat určitý objem plnění. Úvaha o možném nulovém odběru tedy není v této věci jakkoliv relevantní. Poukázal konečně na rozdílnou rozhodovací praxi Krajského soudu v Praze v obdobných skutkových a právních věcech.

6. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvoláním žalobce napadeném rozsahu (v samostatném výroku II. a v závislém výroku III., o nákladech řízení) rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné.

8. Za podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud projednal odvolání žalobce při svém odvolacím jednání v nepřítomnosti žalovaného, který byl k jednání odvolacího soudu řádně a včas předvolán, k jednání se bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, odvolací soud proto vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

9. Jde-li o rozhodný skutkový stav věci, pak odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl v řízení před soudem prvního stupně procesně relevantním způsobem potřebné dokazování listinami, z nichž zjistil správné a úplné skutkové závěry, které popsal v důvodech svého rozhodnutí, odvolací soud se s těmito skutkovými závěry soudu prvního stupně plně ztotožňuje, při svém rozhodování z nich vychází a pro stručnost tohoto svého odůvodnění rozhodnutí na ně plně odkazuje.

10. Za situace, že všechny rozhodné skutečnosti v projednávané věci účastníků nastaly za účinnosti občanského zákoníku, soud prvního stupně správně smluvně založený právní vztah účastníků posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

11. Podle § 2079 odst. 1 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

12. V ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb. (dále jen „energetický zákon“) jsou pak stanoveny dodatečné obsahové náležitosti smlouvy mezi účastníky trhu s elektřinou (smlouvy o dodávce elektrické energie) a podle § 96 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvy, upravené tímto zákonem, řídí v ostatním právní úpravou závazků a úpravou smluvních typů jim nejbližších, podle o.z., pokud z tohoto zákona nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.

13. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škody. Smluvní pokuta může být sjednána i v jiném plnění, než v peněžitém.

14. Z výše uvedeného tak plyne, že na podkladě odvolání žalobce bylo předmětem tohoto odvolacího řízení přezkoumat samostatný, zamítavý, výrok II. rozsudku soudu prvního stupně při nezpochybněném skutkovém stavu věci, jak jej zjistil soud prvního stupně. Právně tak tedy bylo zapotřebí posoudit smluvní ujednání účastníků o „další“ smluvní pokutě ve prospěch žalobce k tíži žalovaného, a to ve výši 800 Kč za každý i započatý měsíc, v období, v němž by ještě jinak měl trvat původně sjednaný smluvní vztah účastníků, uzavřený na dobu určitou, ohledně dodávky elektrické energie, nedošlo-li by k jeho předčasnému ukončení odstoupením od smlouvy (smluv) dodavatelem (žalobcem) pro opakované neplnění platební povinnosti odběratelem (žalovaným) vůči dodavateli elektrické energie (žalobci), jak je toto obsahem obou posuzovaných smluv o sdružených službách dodávky elektřiny (elektřina pro potřeby domácnosti) ze dne 2. března 2023 a ze dne 29. března 2023 pro odběrné místo na adrese [adresa], pro dva elektroměry (rozdílných čísel).

15. Jak správně odvolatel v obsahu jím podaného odvolání uvádí, ve světle přijatých závěrů Nejvyšším soudem ČR, které vyjádřil v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1192/2019, je v právních poměrech o.z., účinného od 1. ledna 2014, namístě uzavřít (oproti předchozí právní úpravě - ustanovení § 544 a násl. z.č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“), že je platný takový způsob ujednání smluvní pokuty, podle kterého se vznik práva na smluvní pokutu váže, kromě porušení povinnosti, i na další právní skutečnost, v tomto případě na výkon práva odstoupení od smlouvy prodávajícím, neboť při respektu ke smluvní volnosti smluvních stran o ujednání si o smluvní pokutě není takové jejich ujednání ve smyslu § 2048 o. z. zakázáno.

16. Je pak skutečností, že v projednávané věci je poněkud odlišná skutková situace od skutkových poměrů věci, v níž bylo vydáno výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to, s ohledem na tu okolnost, že v projednávané věci jde v tomto řízení svým charakterem o spotřebitelský vztah.

17. Proto samy o sobě závěry tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ještě bez dalšího úspěch pro žalobce v tomto řízení nezakládají a je zapotřebí v každé konkrétní spotřebitelské věci posuzovat rovnováhu práv a povinností smluvních stran, tedy zjišťovat, zda případná nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran, které si smluvní strany ujednaly konkrétní smlouvou ohledně konkrétní smluvní pokuty, je v neprospěch spotřebitele, či nikoliv, a v kladném případě, zda je tato zjištěná nerovnováha přiměřená či nepřiměřená, přičemž důsledkem závěru o takové nepřiměřené nerovnováze ve vzájemných právech a povinnostech pak je to, že se k takovému smluvnímu ujednání v případě vzniku sporu mezi účastníky smlouvy ze strany soudu nepřihlíží, ledaže by se sám spotřebitel aplikace takového nepřiměřeného, nerovnovážného ujednání sám dovolal.

18. V této souvislosti lze odkázat i na závěr, vyjádřený Ústavním soudem ČR, který za protiústavní považuje to, pokud jsou ve spotřebitelské smlouvě kumulovány sankce jen pro spotřebitele (sp. zn. Pl. ÚS 1/10), jakož i na Směrnici Rady 93/13/EHS z 5. března 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která formuluje veřejný zájem na ochraně spotřebitele (čl. 6, čl. 4, čl. 3 této směrnice).

19. Odvolací soud je k této části žalobcem uplatněného peněžitého nároku (16 800 Kč) v tomto řízení proti žalovanému pak toho názoru, že soud prvního stupně nesprávně ve smyslu § 1813 o. z. uzavřel, že předmětná „další“ smluvní pokuta, ujednaná v účastníky uzavřených smlouvách o dodávce elektrické energie, jak jsou předmětem tohoto řízení, je v rozporu se zákonným požadavkem přiměřenosti v daných smluvních spotřebitelských vztazích a představuje významnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch žalovaného (zákazníka), coby spotřebitele.

20. Z pohledu odvolacího soudu se ve vztahu k posuzovaným smlouvám nejedná o zákonem zakázané ujednání, ke kterému by z hlediska § 1815 o. z. bylo namístě nepřihlížet, ledaže by se jej žalovaný, coby spotřebitel, sám dovolal, nejde tak o neplatné ujednání si této „další“ konkrétní smluvní pokuty v účastníky uzavřených smlouvách o dodávce elektrické energie, proto žalobci svědčí i nárok na zaplacení mu žalovaným další peněžité pohledávky z titulu „další“ smluvní pokuty v celkové výši 16 800 Kč (součet částek 8 000 Kč a 8 800 Kč za 10 a za 11 měsíců).

21. I ve spotřebitelském vztahu je smluvní pokuta dovoleným právním institutem, pouze je zapotřebí v každé konkrétní spotřebitelské věci posuzovat vzájemnou rovnováhu práv a povinností smluvních stran.

22. Z pohledu odvolacího soudu v poměrech této konkrétní věci k takovému nepřiměřenému porušení rovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech obou smluvních stran posuzovaných smluv o dodávkách elektrické energie nedošlo.

23. Na toto „vychýlení se z rovnováhy“ nelze totiž usuzovat proto, že by byl institut smluvní pokuty v posuzovaných smlouvách využíván jednostranně, pouze k utvrzení závazků žalovaného, pokud dle obsahu posuzovaných smluv je i případné konkrétní nesplnění smluvních povinností dodavatelem (žalobcem) rovněž tzv. utvrzováno smluvní pokutou, a to ve své podstatě v obdobných situacích, jako je tomu pro případ porušení smluvní povinnosti ze strany odběratele - zákazníka.

24. Konkrétně je zde totiž smluvně zakotveno pro ten případ, že, nesplní dodavatel svou povinnost vůči odběrateli, jde-li o vrácení mu vzniklého přeplatku na vyúčtovaném odběru elektrické energie ve vztahu k poskytnutým zálohám nad 500 Kč v dojednané lhůtě, pak i on platí odběrateli smluvní pokutu, a to 3 000 Kč.

25. Dále je zde smluvně zakotveno, že je dodavatel ve prospěch odběratele zatížen smluvní pokutou 3 000 Kč i pro ten případ, že nesplní z důvodů výhradně na své straně svoji povinnost zahájit dodávku elektrické energie do sjednaného odběrného místa v souladu se smlouvou, popř., že z důvodů výhradně na své straně neoprávněně přeruší dodávku elektrické energie do sjednaného odběrného místa, popř., že z důvodů výhradně na své straně neprovede změnu dodavatele.

26. K tomuto závěru vede odvolací soud pak i ta skutečnost, že žalobce, jde-li o obsah v tomto řízení posuzovaných smluv, přistoupil na změnu, jde-li o formulaci tzv. utvrzení vzájemných smluvních závazků smluvními pokutami, oproti v minulosti uzavíraným smlouvám s odběrateli o dodávkách elektrické energie, jak je tato obsažena v oddílu, nadepsaném „Smluvní sankce“.

27. Posuzovanému ujednání o „další“ smluvní pokutě v projednávaných smlouvách v tomto řízení pak nelze s úspěchem vytýkat, že podle obsahu smluv, resp. prohlášení zákazníka, má tato „další“ smluvní pokuta plnit funkci náhrady škody, pokud jsou ze zákona základními funkcemi smluvní pokuty jednak funkce penalizační (sankční), jednak funkce úhradová (ve své podstatě jde o paušalizovanou náhradu škody) a jednak i funkce preventivní (motivační). Soudem prvního stupně vytýkaná funkce posuzovaného smluvního ujednání o „další“ smluvní pokutě tak tedy vyplývá přímo z právní úpravy (§ 2050 o. z.).

28. Projednávaná „další“ smluvní pokuta pak dle závěru odvolacího soudu nepředstavuje tzv. duplicitní sankci za té situace, že za jednorázové prodlení s plněním platebních povinností v délce přesahující 10 dnů odběratelem je k tíži odběratele (zákazníka) sjednána smluvní pokuta 100 Kč.

29. Oproti tomuto ujednání totiž posuzovaná „další“ smluvní pokuta svou konstrukcí přichází do úvahy až tehdy, poruší-li odběratel (zákazník) svoji platební povinnost opakovaně. V důsledku tohoto opakovaného porušení platební povinnosti odběratelem pak dojde ze strany dodavatele (žalobce) k ukončení či přerušení dodávky elektrické energie do odběrného místa. Z tohoto ujednání tak tedy vyplývá, že jsou obě tyto sankce v podobě smluvních pokut uplatnitelné dodavatelem (žalobcem) vůči odběrateli (žalovanému) jen postupně pro ten případ, že odběratel (žalovaný) sám tzv. vrší porušení svých platebních povinností.

30. Dále se pak z obsahu posuzovaných smluv, byť i jen ve formě prohlášení zákazníka, nově, oproti obsahu dříve soudem posuzovaných smluv o dodávce elektrické energie stejného dodavatele, podává, že posuzované smluvní ujednání o „další“ smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy o dodávce elektrické energie na dobu určitou je do jisté míry zákazníku kompenzováno benefitem určité míry jistoty ohledně nezvýšení ceny elektrické energie po sjednanou dobu trvání smluvního vztahu na dobu určitou, oproti smluvnímu vztahu, který je uzavírán na dobu neurčitou.

31. Souhrnně řečeno, podle závěrů odvolacího soudu, rozdílných od soudu prvního stupně, prostřednictvím posuzovaného ujednání o „další“ smluvní pokutě není na odběratele – spotřebitele vyvíjen dodavatelem služby dodávky elektrické energie nepřiměřený tlak, směřující k dodržení sjednané doby trvání smlouvy, včetně případně dojednané prolongace. Z tohoto pohledu se tedy nejedná v případě tohoto posuzovaného smluvního ujednání o nepřiměřené, nevyvážené ujednání ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch spotřebitele, jež by mu nebylo odpovídajícím způsobem ve vzájemných právech a povinnostech kompenzováno. Odvolací soud tedy v obsahu posuzovaných smluv shledává konkrétní vyvažující ujednání ve prospěch odběratele - spotřebitele oproti „další“ smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy, jež tíží tohoto odběratele - spotřebitele. Proto tak odvolací soud hodnotí posuzované ujednání o „další“ smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy v projednávaných smlouvách nikoliv jako sankci pro případ výkonu práva, ale výlučně jen pro případ opakovaného porušení platebních povinností dle smlouvy zákazníkem (odběratelem). Za těchto okolností pak odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, je toho názoru, že není namístě zasahovat z jeho strany do autonomie a projevu vůle smluvních stran, jakožto základní zásady soukromého práva, jak k tomu přistoupil soud prvního stupně.

32. K žádné moderaci smluvní pokuty odvolací soud nepřistoupil, neboť takové úvahy by byly možné jen na návrh žalovaného, který však v posuzovaném případě učiněn z jeho strany nebyl (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 273/2022).

33. Snad jen na závěr pro určité doplnění důvodů tohoto rozhodnutí lze odvolacím soudem zmínit tu skutečnost, že i zákon o elektronických komunikacích (z. č. 127/2005 Sb.) obsahuje ustanovení o „peněžité satisfakci“ pro podnikatele pro případ, že dojde k předčasnému ukončení smlouvy, uzavřené na dobu určitou, a to i pro případ, že účastníkem smlouvy je na druhé straně spotřebitel (lze ji požadovat v případě, že smlouva skončí do tří měsíců od jejího uzavření - § 63 odst. 1 písm. p) tohoto zákona, ve znění z. č. 214/2013 Sb., přičemž tuto právní úpravu Ústavní soud ČR vztáhl svým rozhodnutím i na veškeré smlouvy, ukončené po nabytí účinnosti této novely – srovnej nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 2989/16). Potud se tak lze tímto zakotvením určité sankce za předčasné ukončení smlouvy, a to i v případě, že je účastník spotřebitelem, v tomto zákoně i pro danou věc inspirovat, má-li být posuzována záležitosti možného vychýlení se z rovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech v neprospěch odběratele ve vztazích, založených smlouvou o odběru elektrické energie na dobu určitou.

34. Odvolací soud z těchto důvodů přistoupil ke změně rozsudku soudu prvního stupně v napadaném výroku II. tak, jak je výše ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, kdy uložil žalovanému dále povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu 16 800 Kč v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

35. V souvislosti s měnícím rozhodnutím odvolacího soudu rozhodl odvolací soud o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, nejen v odvolacím řízení, ale i v řízení před soudem prvního stupně (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 o. s. ř.).

36. Za té situace, kdy je z výsledků tohoto odvolacího řízení zřejmé, že žalobce byl s uplatněním svého práva v tomto řízení proti žalovanému plně úspěšný, je dán závěr o tom, že mu svědčí proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, jež účelně vynaložil na uplatnění svého práva.

37. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně žalobce na uplatnění svého práva účelně vynaložil náklad na zaplacený jím soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 751 Kč a na své právní zastoupení advokátem, který účelně v řízení před soudem prvního stupně vykonal 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání žaloby, účast u jednání odvolacího soudu), v sazbě 3 860 Kč/1 úkon právní služby (§ 7 bod 5. z punkta 68 768,81 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném zněn do 31. prosince 2024). Odměna advokáta plně úspěšného žalobce v řízení před soudem prvního stupně tak představuje částku 11 580 Kč. S připočtením hotových výdajů advokáta v paušální výši 900 Kč (3x 300 Kč - § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31. prosince 2024), náhrady advokáta za ztrátu času 400 Kč (§ 14 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31.prosince 2024) a náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši 1 351,62 Kč (§ 13 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31. prosince 2024), jakož i 21% DPH z odměny a hotových výdajů advokáta, jde celkem na nákladech právního zastoupení žalobce advokátem v řízení před soudem prvního stupně o částku 17 221 Kč. S připočtením soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení tak celkem o částku 19 971 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit žalobci v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

38. Odvolací soud pouze uzavřel, že k účelným nákladům řízení na straně žalobce v souvislosti se svým právním zastoupením advokátem v řízení před soudem prvního stupně nepatří úkon předžalobní upomínky. V minulosti se totiž soudní praxe ustálila na tom výkladu, že náklady řízení nemusí být účastníkem vynaloženy vždy v době po zahájení řízení nebo do jeho pravomocného skončení, avšak musí být placeny v bezprostřední souvislosti s tímto řízením. Konstantně je také vykládáno, že k nákladům řízení, které jsou bezprostředně spojeny s řízením, nepatří náklady, spojené s předžalobními upomínkami (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. III. Cz 69/83, komentář k občanskému soudnímu řádu, vydaný v edici Komentáře, Nakladatelství C. H. Beck, k § 137 o. s. ř.). Odvolací soud pak je toho názoru, že i po novele o. s. ř., účinné od 1. ledna 2013, kterou do o. s. ř. byl tzv. vsunut § 142a o. s. ř., který zakotvuje, jako předpoklad přiznání práva na náhradu nákladů řízení, i předžalobní upomínku, není na této praxi třeba ničeho měnit. I když předžalobní upomínka je předpokladem pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení proti žalovanému účastníku, samo o sobě toto nemění nic na povaze tohoto úkonu, který je činěn před zahájením soudního řízení právě proto, aby k němu vůbec dojít nemuselo. Za této situace tak náklad žalobce, vynaložený v souvislosti s předžalobní upomínkou, není nákladem soudního řízení, a takový náklad může být žalobcem po dlužníku v souvislosti s vymáháním pohledávky k náhradě požadován, nikoliv však jako náklad soudního řízení.

39. Jde-li o náklady odvolacího řízení mezi účastníky, tak i v odvolacím řízení byl žalobce plně úspěšný s uplatňováním svého práva, proto mu svědčí plné právo na náhradu účelně jím vynaložených nákladů proti neúspěšnému žalovanému v odvolacím řízení.

40. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně právní zástupce žalobce vykonal v odvolacím řízení účelně 2 úkony právní služby, z toho 1 úkon, jde-li o písemné podání odvolání, do konce rou 2024, a 1 úkon, jde-li o účast u odvolacího jednání, po 1. lednu 2015. Z hlediska předmětu odvolacího řízení šlo o zaplacení částky 16 800 Kč. Hodnota 1 úkonu právní služby advokáta žalobce tak představuje částku 1 780Kč (§ 7 bod 5. vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31. prosince 2024 a po 1. lednu 2025). Odměna advokáta plně úspěšného žalobce v odvolacím řízení tak představuje částku 3 560 Kč. S připočtením hotových výdajů advokáta v paušální výši, tj. 750 Kč (300 Kč + 450 Kč - § 13 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31. prosince 2024 a po 1. lednu 2025) jde o částku na nákladech právního zastoupení plně úspěšného žalobce v odvolacím řízení advokátem 4 310 Kč. S připočtením 21% DPH z odměny a hotových výdajů advokáta pak o částku 5 215 Kč. Dále pak žalobce v odvolacím řízení účelně vynaložil náklad na zaplacení soudního poplatku z odvolání 1 000 Kč. Celkem tak na nákladech odvolacího řízení plně úspěšného žalobce jde o částku 6 215 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta, se sídlem [adresa] (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení