241 C 13/2023 - 186

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] zastoupený Mgr. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], s.r.o., sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] 1 proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozený dne [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/0] o zaplacení 99 417 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 55 606 Kč, a to ve splátkách po 2 400 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, se co do částky 97 417 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 917 Kč od 24. 10. 2023 do 21. 11. 2023, z částky 100 417 Kč od 22. 11. 2023 do 18. 12. 2023, z částky 99 917 Kč od 19. 12. 2023 do 15. 1. 2024, z částky 99 417 Kč od 16. 1. 2024 do 19. 2. 2024, z částky 98 917 Kč od 20. 2. 2024 do 18. 3. 2024, z částky 98 417 Kč od 19. 3. 2024 do 16. 4. 2024, z částky 97 917 Kč od 17. 4. 2024 do 27. 5. 2024 a z částky 97 417 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a co do částky ve výši 1 575,60 Kč a co do úroku ve výši 9,66 % ročně z částky 96 731,04 Kč od 24. 10.2023 do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 10. 2023 dosáhne částky 336 096 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se původně žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 115 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 115 015 Kč ve výši 15 % od 24. 10. 2023 do zaplacení, částku 1 778,88 Kč a úrok ve výši 64,31 % p. a. z částky 96 731,04 Kč od 24. 10. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 10. 2023 dosáhne částky 336 096 Kč. V odůvodnění skutkových tvrzení žalobce uvedl, že žalovaný si od žalobce půjčil částku 100 000 Kč, kterou řádně a včas nesplácel. Proto byl žalobcem vyzván k úhradě celého zbytku dluhu a jeho příslušenství. Pokud byl sjednán úrok ve výši 64,31 %, tak takové ujednání se právu nepříčí a zakázané není. Na žalobce nelze nahlížet jako na banku. Je nebankovním subjektem. Půjčuje finanční prostředky za zcela jiných podmínek než banky. Splátka 6 649 Kč měsíčně, pohledem zapůjčených finančních prostředků a s přihlédnutím k výši příjmů žalovaného, nebyla nijak vysoká. Co se týká dalších sankcí, smluvních pokut apod., účtovaných pro případ prodlení, anebo porušení smluvního závazku, tak ani ty nejsou nestandardní. Výše původní jistiny k datu zesplatnění úvěru dosáhla částky 111 175,09 Kč. Smluvní pokuta činila částku 14 944,05 Kč. Smluvní pokuta podle čl. 6.1 částku 998 Kč. Náklady související s prodlením podle čl. 6.2 pak částku 400 Kč, smluvní pokuta podle čl. 6.5 částku 1 778 Kč. Úrok z poskytnutého úvěru byl sjednán na 64,31 % ročně apod.

2. Následně, po dvou dílčích zpětvzetích žaloby, se předmětem řízení stala částka 97 417 Kč s příslušením a smluvními pokutami, jak jsou uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, když podle procesního stanoviska žalobce ke všem žalovaným provedeným úhradám přihlédnul, na což reagoval i částečnými zpětvzetími žaloby.

3. Žalobce dále zdůraznil, že pokud žalovaný uvádí, že je smlouva o úvěru nepřehledná, a že nebyly dostatečně prověřené jeho majetkové poměry, tak to skutečnosti neodpovídá. Se zprostředkovatelem žalobce žalovaný jednal a byl jím na všechno dotázán. Hodnocení klienta, jeho příjmy a výdaje podepsal. Žalovaný při své procesní obraně nepostupuje korektně. Úvěrová smlouva nebyla nijak složitá. Žalovaný pracoval v řídící funkci a beze sporu obsahu smluvního závazku rozuměl. Na cokoliv se mohl zeptat. V případě jakýchkoliv výhrad ji podepisovat nemusel. Žaloba je po právu. Žalobce své povinnosti splnil, když nic nezanedbal. Finanční prostředky žalovanému poskytnul. Příjmy žalovaného byly doložené. Výdaje měl žalovaný zcela obvyklé. To, že žalovaný zamlčel počty dětí apod., nemůže být k tíži žalobce. Naopak to svědčí spíše o podvodném jednání žalovaného. Žalobce samozřejmě neznal do podrobností, jaké jsou majetkové poměry žalovaného, neboť záleželo na úvaze žalovaného, jestli sdělí, zda je zatížený dalšími úvěry apod.

4. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnuta, neboť žalobce při poskytování úvěru nepostupoval správně. Smluvní vztah je jednoznačně neplatný. Úvěrová smlouva byla nepřehledná a žalobou uplatněný nárok je zcela mimo realitu běžného úvěrového trhu. Obsah smluvního vztahu je v rozporu s dobrými mravy, neboť částky, které žalobce původně žaloval, jsou zcela nesmyslné a příčí se občanskému zákoníku. Sám se ve smlouvě samotné příliš nevyznal, neboť je psaná složitě. Jednotlivé smluvní pokuty jsou zastřené, úroková sazba 64,30 % ročně je jednoznačně nepřiměřená a nemravná. V době čerpání tohoto úvěru, čerpal i mnoho dalších úvěrů od různých subjektů, ale i od žalobce. Dostal se do finanční spirály a vytloukal klín klínem. Nadhled nad úvěry a zápůjčkami tehdy neměl. Úvěrovému trhu a půjčování si propadl. Na částku 100 000 Kč zaplatil žalobci 40 394 Kč. Dále v období od října 2023 do května 2024 platil vždy po 500 Kč měsíčně. Pokud i po částečném zpětvzetí žaloby žalobce po něm nárokuje částku 97 517 Kč, tak ta je nesmyslně vysoká, nepřiměřená a nespravedlivá. Fakticky by proti němu měl žalobce uplatňovat jen nárok na úhradu částky 55 606 Kč, která pokud by byla žalovanému uložena k úhradě, tak by měla být uložená s možností její úhrady ve splátkách podle možností a schopností žalovaného, tedy ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Co se týká komunikace se zprostředkovatelem, tak ten dobře o jeho situaci věděl. Dále věděl i to, jak má vést rozhovor. Pokud spolu jednali, tak o dětech beze sporu zmínka padla, neboť je neměl důvod zamlčovat. Bylo v podstatě na zprostředkovateli, co do formuláře napíše. Tak, aby úvěr mohl být poskytnutý. Ví, že sám jednal zcela nerozvážně, když si neuvědomoval reálný dopad těchto věcí. V době čerpání úvěru byl značně zadlužený. V rámci doplnění skutkových tvrzení podáním ze dne 13. 5. 2024 žalovaný přiblížil od jakých subjektů a v jaké výši čerpal finanční prostředky, když ani jím provedená konsolidace úvěru prostřednictvím [právnická osoba]. mu nakonec nepomohla a svou špatnou finanční situaci musel řešit prostřednictvím odborné pomoci. Žalobce je posledním subjektem, se kterým se nedohodnul.

5. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.:

6. Tzv. scoringu žalovaného vyplývá, že žalobce jej řadil do kategorie 2. Tzn., že poměrně vysoko ve vztahu k možné platební morálce. Z tzv. podpisu na dálku na č. l. 7 spisu je zjevné, jakým způsobem a jaká byla pravidla při podpisu smluvních dokumentů prostřednictvím informačních technologií/mobilního telefonu s verifikováním SMS zprávami.

7. Z dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. Tuto svoji žádost elektronicky podepsal, když mu bylo sděleno, jaké formuláře, listiny bude podepisovat. Z přílohy č. 1 k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru mimo jiné vyplývá, že bude využito skupinové pojištění, ke kterému se žalovaný rovněž přihlásil, když všechny formuláře jsou kryté kódem žalovaného, vygenerovaného prostřednictvím komunikace na dálku a prostřednictvím softwaru žalobce i mobilního telefonu žalovaného.

8. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 1. 11. 2023 vyzýván k úhradě částky 115 015 Kč, úroků a dalších smluvních pokut.

9. Z č. l. 17 spisu se podává, že na účet žalovaného měla být připsána částka 100 000 Kč, jako poskytnutý úvěr od žalobce.

10. Z potvrzení o provedené platbě je zjevná výše příjmu žalovaného z jeho zaměstnání. Ten byl v říjnu 2022 ve výši 51 703 Kč. Obdobná výše příjmů byla žalobcem u žalovaného zjištěná i za období listopadu 2023 a prosince 2023. Žalovaný byl také poučený ohledně obecných informací týkajících se klientů při poskytování úvěrů. Rovněž byla provedená řádná identifikace žalovaného prostřednictvím jeho občanského průkazu a řidičského průkazu.

11. Z hodnocení klienta na č. l. 23 spisu vyplývá, že uvedl jako výši svého příjmu částku 51 679 Kč měsíčně, když výdaje měly být dány částkou životního minima ve výši 4 620 Kč. Patrné je, že žalovaný již v té době prováděl úhrady splátek u žalobce ve výši 3 748 Kč měsíčně. Jeho náklady související s bydlením činily 7 442 Kč měsíčně. Celkové výdaje dosáhly částky 15 810 Kč měsíčně a disponibilní příjem žalovaného byl 34 869 Kč měsíčně. Nic nebylo ve formuláři uvedené stran počtu jeho dětí či jiných prováděných platbách, konsolidovaných splátkách apod. Uvedený dokument byl podepsán, jak zástupcem žalobce, tak i elektronicky žalovaným.

12. Předsmluvní formulář shrnoval, jaké další náklady v souvislosti s úvěrem mohou vzniknout.

13. Z výzvy k zaplacení ze dne 19. 10. 2023 vyplývá, že pro porušování povinností došlo k zesplatnění úvěru, když žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky.

14. Z karty klienta na č. l. 35 spisu soud zjistil, že celková výše úvěru v nominální výši činila 280 080 Kč, při čerpané částce 100 000 Kč a při měsíční splátce 6 649 Kč s tím, že v srpnu 2023 mělo být celkově na dluh uhrazeno 40 894 Kč. Z oznámení o schválení úvěru vyplývá, že žalobce akceptoval žádost o poskytnutí částky 100 000 Kč a připojil přehled splátek v počtu 48měsíčních splátek po 6 649 Kč.

15. Ze samotné úvěrové smlouvy založené na č. l. 42 spisu vyplývá, že byla uzavřená mezi stranami sporu ohledně částky 100 000 Kč. Opět elektronicky a se splátkami tak, jak byly uvedené výše, když z jednotlivých článku např. čl. 6 úvěrové smlouvy vyplývá, jaké další sankce, smluvní pokuty, úroky je možné nárokovat a v jakých případech.

16. Z listin dílem anonymizovaných a založených žalovaným na čl. 105–110 spisu, fakticky smluv uzavřených mezi žalobcem a třetími subjekty, anebo z hodnocení klientů, je patrné, že v rámci hodnocení klienta byla obvykle užívaná částka životního minima ve výši 3 860 Kč měsíčně, jako částka výdajů. Povětšinou jsou v listinách jako náklady na bydlení uváděné nízké částky do 3 000 Kč, které by měly podle tvrzení žalovaného potvrzovat to, že žalobce postupuje vždy paušálně, a takovým způsobem, aby mohl výdaje snížit co nejvíce a úvěry mohl klientům poskytnout tzv. za každou cenu.

17. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že se před několika lety ocitnul v takové situaci, že podlehl možnosti čerpání finančních prostředků z úvěrů, když v té době se mu finančních prostředků nedostávalo i při jeho příjmu 50 000 Kč měsíčně, které dosahoval, jako výrobní ředitel společnosti [Anonymizováno] [adresa], s.r.o. Z předchozích vztahů má tři děti. Výživné na ně činí cca 16 000 Kč měsíčně. Výdaje mu vznikají v souvislosti s bydlením, neboť bydlel buď v Chocni, kde pracoval, ale mnohdy i u matky v Brně. Zároveň se snažil částkou 5 000 Kč měsíčně financovat telefony a další služby operátorů stran jednotlivých členů své rodiny. V době, kdy čerpal úvěr od žalobce, již čerpal minimálně 5, anebo 6 dalších úvěrů. Jeho manželka v současné době žije v [Anonymizováno]. Pohledem jejich vztahu na dálku není již manželství perspektivní.

18. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalovaným vyplývá, že žalovaný čerpal finanční prostředky od této společnosti v srpnu 2022. Z dohody o narovnání se podává, že se žalovaný zavázal zaplatit uvedenému věřiteli částku 60 000 Kč na vyrovnání finančních prostředků. Smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný také se společností [právnická osoba], a to na částku 8 000 Kč v říjnu 2022. Zároveň žalobce ukončil pracovní poměr u svého zaměstnavatele v [Anonymizováno] v dubnu 2024. Podle úvěrové smlouvy uzavřené s [právnická osoba]. v listopadu 2022 od jmenované společnosti čerpal částku 20 000 Kč. Oddacím listem i návrhem na rozvod manželství, bylo ověřeno, že je žalovaný ženatý s manželkou [jméno FO], a že manželé podali dne 9. 5. 2024 návrh na rozvod manželství. Z evidence obyvatel vyplývá, že žalovaný má tři děti. Z úvěrové smlouvy a konsolidace půjček (č. l. 114 spisu) bylo zjištěno, že byla uzavřená dne 22. 9. 2022 mezi [právnická osoba]. a žalovaným a týkala se úvěru ve výši 900 000 Kč. Úvěr byl učený ke vykrytí mnohých splátek čerpaných žalovaným u jiných společností včetně [právnická osoba]., COFIDIS s.r.o., [právnická osoba] apod.

19. Z výpisů z účtu žalovaného do spisu založených (na č. l. 148 – č. l. 159) bylo zjištěno, jaké příjmy a výdaje žalovaný v minulosti (od roku 2022) měl s tím, že většina jeho příjmů, byla z jeho zaměstnání, ve kterém dosahoval čistého měsíčního příjmu nad 50 000 Kč. Zároveň jsou z výpisů z účtu patrné načerpané finanční prostředky z půjček a úvěrů (a to i opakovaně) např. od společnosti jako [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba]

20. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. V této věci nebylo mezi žalobcem a žalovaným nakonec sporné, že by žalovaný finanční prostředky od žalobce ve výši 100 000 Kč nečerpal, přestože i to žalovaný na počátku řízení částečně rozporoval. Sjednání úvěru a jeho čerpání bylo v průběhu řízení postavené na jisto i na základě provedeného dokazování, a to jak výpisem z účtu, který do spisu založil ve vztahu k uvedené transakci žalobce, tak i výpisem z účtu žalovaného, který se snažil prokázat svoji majetkovou situaci v období před čerpání úvěru, ale i po jeho čerpání.

28. Soud dále opakuje, že mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 40 394 Kč a následně vždy po 500 Kč měsíčně v říjnu, listopadu, prosinci 2023 a dále pak v lednu až květnu 2024. Celkem tedy 44 394 Kč. Strany se shodly i na tom, k jakému datu žalovaný částečné úhrady dluhu provedl. Proto bylo možné u jednání dne 12. 6. 2024 řízení co do částky 2000 Kč s příslušenstvím zastavit.

29. Naopak mezi stranami bylo sporné, zda povinností žalobce bylo podrobněji zkoumat majetkové poměry žalovaného a v případě vzniklých pochybností mu úvěr neposkytnout, anebo zda to byla neopatrnost žalovaného a jeho ochota dostat se k úvěru za každou cenu. Jinými slovy řečeno, zda nárok žalobce je po právu a odpovídá obsahu smluvního závazku, anebo jde o závazek neplatný a žalobci náleží jen bezdůvodného obohacení.

30. Po provedeném dokazování soud shledal žalobu důvodnou jen částečně. Jen do výše vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobou uplatněný nárok nemohl právně kvalifikovat jako plnění ze smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku.

31. Skutečnost, že žalobce žalovanému poskytnul úvěr, jehož příslušenství bylo vysoké, jak zdůrazňoval žalovaný, nešlo přehlédnout. Nepřiměřenou výši sjednaného úroku nebylo možné akceptovat ani při vědomí toho, že je žalobce nebankovní subjekt. Stran výše úroku při souběhu smluvních pokut nelze hovořit jen o nevýhodnosti či zjevné nevýhodnosti, ale prakticky o lichevním postupu žalobce. Takový postup je nepřípustný a nemravný. Tudíž i neplatný (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

32. Byť obsahy mnohých smluvních vztahů z úvěrů a zápůjček, které žalovaný uzavíral s dalšími subjekty (jak v řízení doložil), nejsou rovněž zcela jednoduché, tak komplexní složitosti podmínek a sankcí ve smluvní dokumentaci žalobce nedosáhly. Podmínky, za kterých žalobce žalovanému úvěr poskytnul, nebyly standardní. Lze však souhlasit s tím, že snaha o prověření úvěruschopnosti na straně příjmů žalovaného tu ze strany žalobce byla. Ovšem jeho výdajová stránka žalovaného nebyla prověřená dostatečným způsobem a nebyla podložená žádnou relevantní listinou. Ani skutečnost že je žalovaný vedoucí pracovník a má tak být dostatečně kvalifikovaný na to, aby posoudil výhodnost či nevýhodnost takového úvěru, nemůže nedostatečnost prověření úvěruschopnosti žalovaného zhojit.

33. Při hodnocení této věci nelze odhlédnout ani od toho, že smluvní úprava bankovního sektoru a mimobankovního sektoru v oblasti poskytování úvěrů je postavená na ochraně spotřebitele (§ 1811 a násl. občanského zákoníku). Poskytovatel úvěru se nemůže jen s odkazem na situaci na mimobankovním trhu zbavovat jakékoliv odpovědnosti, a to ani v okamžiku, kdy mělo jít jen o tvrzení proti tvrzení, ve vztahu k tomu, na co se zprostředkovatel žalovaného před poskytnutím úvěru ptal a co mu vlastně žalovaný sdělil, anebo jaké podstatné okolnosti týkající se výdajové stránky žalovaného byly žalobci zamlčené. To, že zprostředkovatel měl vyplnit formulář tím způsobem, aby úvěr mohl být poskytnut, může soud dovodit právě ve vztahu k tomu, že výdajová stránka žalovaného nebyla blíže zdokladována, anebo z paušálního přístupu doloženého mnohými smlouvami mezi žalobcem a třetími osobami. Přestože to bylo i záležitostí žalovaného, který se k úvěru pro okolnosti případu potřeboval dostat a ukázat se tak „v lepším světle“, tak to byl předně zprostředkovatel/žalobce, který měl při zjišťování možných dalších výdajů žalovaného postupovat pečlivěji. Lze dodat, že i postup žalobce jednající s žalovaným na dálku/telefonicky s verifikací prostřednictvím SMS apod. nebyl vhodný k tomu, aby došlo ke zjištění dalších rozhodných skutečností stran osobních a majetkových poměrů žalovaného.

34. Lze souhlasit i s procesní obranou žalovaného, spočívající v tom, že uvádění výdajů, ať již ve výši životního minima či v paušální výší výdajů, jak je to patrné z mnohých hodnocení klienta a formulářových smluv žalobce do spisu založených žalovaným (č. l. 105–110), skutečně nesvědčí o nějakém individuálním přístupu či o hlubší analýze možností různorodých klientů žalobce.

35. Na dovozené neplatnosti smluvního závazku stran sporu nic nezmění ani skutečnost, že žalobce vzal svoji žalobu částečně zpět. Tím rozhodně nedošlo k tzv. konvalidaci/zhojení jinak neplatného právního jednání. Částečným zpětvzetím se závazek platným nestal. Pohledem ochrany spotřebitele (§ 419 a § 1810 a násl. občanského zákoníku), není příslušenství ve výši 64 % ročně akceptovatelné. Soud i pro „spleť smluvních pokut“ nepovažuje smlouvu o úvěru za řádně sjednanou a strany zavazující. Naopak ji hodnotí jako neplatnou pro rozpor s ustanovením § 580 občanského zákoníku a pro zanedbání řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného na jeho výdajové stránce rozpočtu (srov. např. sp. zn. 1 As 30/2015 Nejvyššího správního soudu a sp. zn. 33 Cdo 2807/2018 Nejvyššího soudu), tedy pro nedodržení ustanovení § 86 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. To ve svém důsledku nárok žalobce posunulo stran jeho právní kvalifikace do roviny bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku a ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

36. Ohledně výše žalobcova nároku mohl soud dovodit, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil částku 42 394 Kč (č. l. 57 spisu) včetně splátek po 500 Kč za říjen, listopad a prosinec 2023 a částky 500 Kč za leden 2024. Tudíž by měl žalobci pohledem bezdůvodného obohacení z čerpané částky 100 000 Kč zaplatit již jen 57 606 Kč). Pokud výše provedených plateb byla mezi účastníky řízení nesporná a dále se strany sporu u jednání dne 12. 6. 2024 (č. l. 180, 181 spisu) shodly na tom, že žalovaný uhradil vždy částku 500 Kč za měsíce únor, březen, duben a květen 2024, je pohledem úvahy soudu ve vztahu ke kvalifikaci nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok důvodný co do částky 55 606 Kč, neboť bylo nesporně, že žalovaný zaplatil žalobci celkem částku 44 394 Kč. Proto soud výrokem I. rozsudku žalobci přiznal částku 55 606 Kč. Ta žalobci po právu náleží, neboť v té se žalovaný na úkor žalobce obohatil a je povinen ji tedy vydat. Soud však žalobci nepřiznal žádné úroky z prodlení (analogie podle ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb.) a při využití obsahu rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 Nejvyššího soudu.

37. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud žalobu zamítnul. Soud zároveň dodává, že při odečtu zaplacené částky 44 394 Kč od poskytnutých 100 000 Kč je dlužná částka 55 606 Kč (výrok I. rozsudku). Žalobce však i nadále na jistině nárokoval částku 97 417 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami, když i přes provedené dílčí úhrady ze strany žalovaného měl stále za to, že je ve svém nároku náležitě zohlednil. Proto soud jeho nárok en bloc (jako nedůvodný) zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

38. Pro výdaje žalovaného (s přihlédnutím k jeho osobní a majetkové situaci) je vysoce pravděpodobné, že mimo úvěrové zatížení hradí i vyživovací povinnosti na své tři nezletilé děti a jisté komplikace mu vznikly v souvislosti s ukončením pracovního poměru a s hledáním si nového pracovního místa. Proto soud stanovil povinnost žalovanému dlužnou částku uhradit ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně. Ta nejen odpovídá možnostem a schopnostem žalovaného, jako člověka pracovně aktivního a v produktivním věku, ale i tomu, že schopnost dosahovat nadprůměrných výdělků prokázal. Zároveň platí, že výše stanovené splátky není nepřiměřeně tvrdá ani k právům věřitele, když výše splátky umožňuje dluh splatit ve lhůtě do dvou let, což je doba akceptovatelná a žalobce jako silný ekonomický subjekt nadměrně nepoškozuje. Navíc povinnost dluh ve splátkách uhradit byla stanovená pod sankcí ztráty výhody splátek, nebude-li žalobci nějaká průběžná splátka zaplacená. Soud se zároveň nedržel procesního návrhu žalobce, aby mu bylo umožněno uhradit dluh ve splátkách po 500 Kč podle jeho možností a schopností, neboť jen taková nízká částka neodpovídá realitě života ani možnostem žalovaného, který např. může optimalizovat vysoké částky za služby hrazené telefonnímu operátorovi. Dále platí, že i věřitel má právo dostat se ke svým finančním prostředkům v přiměřené době.

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že je soud nepřiznal žádnému z účastníků řízení, neboť jejich procesní úspěch a neúspěch byl v této věci fakticky stejný. Soud v uvedeném ohledu zohlednil i dílčí zpětvzetí žaloby provedené ze strany žalobce, jakož i vlastní výsledek tohoto sporu, tedy nárok, o kterém bylo rozhodnuto výroky I. a II. rozsudku. Nadto takový výrok soudu (stran náhrady nákladů řízení) lépe odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastníky řízení.