247 C 15/2021-161

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: ; [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 39 128 Kč s příslušenstvím - náhrada škody takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující po žalované zaplacení částky ve výši 39 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 39 128 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 510 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení náhrady škody ve výši ve výši 39 128 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) ve smyslu náhrady za neoprávněný odběr elektřiny (bez uzavřené smlouvy) v celkovém množství 5,396 MWh odebraném v nemovitosti žalované (na adrese [adresa] č. 1906) v době od 6. 9. 2018 do 26. 10. 2020, a to z titulu jejího vlastnictví nemovitosti v době, kdy došlo k zažalovanému neoprávněnému odběru elektřiny.

2. Žalovaná navrhla žalobu rozsahu zamítnout zejména s tvrzením, že není pasivně legitimovaná, jelikož elektřinu neodebrala, ale odebral ji v trestním řízení pravomocně odsouzená třetí osoba ([jméno] [anonymizováno]), která se vloupala do její chaty a žila v ní bez jejího souhlasu a vědomí a žalovaná o neoprávněném odběru a užívání její chaty třetí osobou nevěděla.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. [jméno] [příjmení] od října 2018 do dne 26. 10. 2020 v [obec] vnikl na pozemek žalované č. 1906 v [katastrální uzemí] ([ulice] [číslo]) s chatou [číslo] ve vlastnictví žalované (dále jako„ chata žalované“), která byla předtím odpojena od distribuční soustavy [anonymizováno] [právnická osoba], kde následně vnikl do uzamčené nikým neobývané chaty žalované, kterou bez jejího souhlasu následně neoprávněně obýval a z chaty žalované odcizil určité věci a chatu poškodil, kdy odcizením obývací stěny vznikla škoda ve výši 3 400 Kč a poškozením chaty vznikla škoda ve výši 4 690 Kč ke škodě žalované a jejího manžela. Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu trestním rozsudkem Městského soudu v Brně z 28. 7. 2022 č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2022 č. j. [číslo jednací]. 5. [příjmení] [jméno] [příjmení] v období od října roku 2018 do 26. 10. 2020 v [obec] v chatě žalované, kterou neoprávněně obýval, neoprávněně odebíral elektřinu, když předtím dne 4. 9. 2018 byla ze strany dodavatele elektřiny ukončena její smluvní dodávka a demontován elektroměr, přesto však následně [jméno] [příjmení] neoprávněně dodávku elektřiny obnovil, když propojil přívodní a odvodné kabely, a tak začal zase elektřinu odebírat a odebral elektřinu v celkovém množství 5,396 MWh, čímž způsobil žalobci škodu ve výši 39 128 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu trestním rozsudkem Městského soudu v Brně z 28. 7. 2022 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2022 č. j. [číslo jednací].

6. Za spáchání skutků uvedených v bodě 4. a 5. tohoto rozsudku byl [jméno] [příjmení] odsouzen v trestním řízení s tím, že uvedenými skutky protiprávně užíval byt jiného a přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čímž spáchal přečin neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odstavec 1 trestního zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku. Proto byl [jméno] [příjmení] odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců a dále bylo rozsudkem Městského soudu v Brně z 28. 7. 2022 č. j. [číslo jednací] (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2022 č. j. [číslo jednací]) rozhodnuto, že [jméno] [příjmení] je povinen nahradit poškozenému [příjmení] [jméno] [příjmení] škodu ve výši 8 090 Kč a nahradit poškozenému nynějšímu žalobci škodu ve výši 39 128 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu trestním rozsudkem Městského soudu v Brně z 28. 7. 2022 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2022 č. j. [číslo jednací].

7. Z dalších důkazů soud zjistil jen skutečnosti zjištěné již z uvedených dvou trestních rozhodnutí zdejšího soudu a Krajského soudu v Brně, a proto je soud duplicitně, tj. nadbytečně a nehospodárně do vyhotovení rozsudku nepojal (jde zejména o důkazy: prokazující výši zažalovaní škody, tj. Podklady pro výpočet výše škody na č. l. 7, faktura [číslo] z 3. 12. 2020 znějící na čásktu 39 180 Kč na č. l. 6; prokazující neoprávněný odběr, tj. Protokol o zajištění neoprávněného odběru elektrické energie na č. l. 8, Zápis o provedené kontrole odběrného místa na č. l. 9 či fotografie nemovitosti žalované z 26. 10. 2020 na č. l. 63 verte a 64; prokazující demontáž elektroměru na chatě žalované 5. 9. 2018, tj. Pracovní příkaz [anonymizováno] [číslo]).

8. Stran dalších skutkových zjištění soud zjistil, že 1) žalovaná je vlastníkem nemovitosti, v níž došlo k neoprávněnému odběru, na základě darovací smlouvy z 5. 12. 2008 (důkaz výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] na č. l. 5); 2) žalovaná (ani její manžel) na své chatě (v níž byl zjištěn neoprávněný odběr) v zažalovaném období (tj. od roku 2018 do zjištění neoprávněného odběru v říjnu 2020) nebyla a nevěděla o tom, že by ji někdo užíval a nikomu to nepovolila, přičemž naposledy na chatě byla s manželem v roce 2018, kdy nechali odpojit elektroměr a následně chatu uzamkli stejně jako bránu na pozemek (důkaz: úřední záznam o podání vysvětlení žalované z 22. 12. 2021na č. l. 106 a o podání vysvětlení manžela žalované, tj. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z 27. 10. 2020 na č. l. 108); 3) po demontáži elektroměru v roce 2018 manžel žalované uzamknul branku od pozemku (na němž leží chata žalované) visacím zámkem i řetězem (důkaz: str. 3 rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] reprodukující výslech manžela žalované jako svědka v trestním řízení vedeném proti [jméno] [příjmení]); 4) dle názoru manžela žalované (tj. [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) je chata žalované umístěna v chatové oblasti, kde se pohybují lidé, kteří se bez dovolení ubytují (str. 3 rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] reprodukující výslech manžela žalované jako svědka v trestním řízení vedeném proti [jméno] [příjmení]).

9. Soud tak přijal následující závěr o skutkovém stavu: [jméno] [příjmení] v době od října roku 2018 do 26. 10. 2020 v [obec] v chatě žalované - kterou neoprávněně obýval bez vědomí a souhlasu žalované - neoprávněně odebral elektřinu v celkovém množství 5,396 MWh, čímž způsobil žalobci škodu ve výši 39 128 Kč. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

10. Podle ust. § 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon:„ Při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.“.

11. Judikatura dospěla k následujícím závěrům. K založení odpovědnosti za neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích. Proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační, či faktický) (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 6. 2020 č. j. 23 Cdo 202/2020-186, bod 44.). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je z jiného důvodu odběratelem. Jenom z toho, že tu byl smluvně-odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže tu jsou okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral ani neumožnil odběr ve prospěch jiných osob (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, z 30. 10. 2018 č. j. 32 Cdo 1862/2018, z 25. 2. 2020 č. j. 23 Cdo 990/2019). Citovaná judikatura byla aprobována z ústavně právních hledisek i Ústavním soudem (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2814/20).

12. Lze odkázat i např. na usnesení Nejvyššího soudu z 11. 6. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1272/2020, které shledalo správným názor odvolacího soudu, že„ jestliže není jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, musí být za povinnou považována osoba, kterou s odběrným místem pojí relevantní vztah, a to je na prvním místě vztah věcný.“ (srov. rekapitulaci odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu v bodě 2. usnesení Ústavního soudu z 13. 10. 2020 sp. zn. I. ÚS 2499/20). Citované právní názory obecných soudů byly z ústavně právních hledisek aprobovány např. v usnesení Ústavního soudu z 13. 10. 2020 sp. zn. I. ÚS 2499/20. Shodně argumentoval i Ústavní soud např. v usnesení z 25. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2290/202:„ …stěžovatelka byla vlastnicí předmětného objektu, ve kterém došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie, a současně, ač nebylo vyvráceno její tvrzení, že v daném objektu byla jen při jeho koupi, nebyla zjištěna žádná další konkrétní osoba, která by v tomto objektu elektrickou energii neoprávněně odebírala. Za tohoto stavu považuje Ústavní soud odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 31. 8. 2017 sp. zn. 25 Cdo 1803/2017 za případný.“.

13. Z judikatury i § 51 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. tudíž plyne závěr (již na základě logického argumentu a contrario), že jen v případě, kdy není jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, může být za povinnou považována i osoba vlastníka nemovitosti.

14. V souzené věci však bylo jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral, jelikož tuto v zažalovaném rozsahu odebral [jméno] [příjmení], za neoprávněný odběr elektřiny ve stejném množství (a ostatně i za stejnou cenu, tj. škodu) pravomocně trestně odsouzený. Konec konců žalobce proti [jméno] [příjmení] získal exekuční titul znějící na žalobní jistinu. Již z uvedeného plyne plná nedůvodnost žaloby, kterou tak je třeba v plném rozsahu zamítnout, jelikož žalovaná není věcně pasivně legitimována.

15. Žalobce namítl, že v trestním řízení nebylo prokázáno, že veškerou elektřinu odebral odsouzený [jméno] [příjmení]. Tato námitka je nedůvodná. Ve skutečnosti bylo prokázáno, že veškerou elektřinu odebral [jméno] [příjmení], což plyne již ze skutkové věty výroku 2) trestního rozsudku (Městského soudu v Brně), kde je výslovně uvedeno, že [jméno] [příjmení] odebral od října roku 2018 do 26. 10. 2020 elektřinu 5,396 MWh, čímž způsobil škodu ve výši 39 128 Kč, tedy ve výši dle žalobních tvrzení. Soud je v civilním řízení vázán výrokem trestního rozsudku, a to jeho právní a skutkovou částí (tj. včetně závěru o vině [jméno] [příjmení] za to, že odebral elektřinu právě v zažalovaném množství) a to již dle § 135 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.:„ Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.“. Výrokem o vině je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí o náhradě škody. Soud tak již v občanském soudním řízení nemůže předběžně řešit jako tzv. prejudiciální otázku, zda a kdo spáchal určitý skutek - tedy zda skutečně veškerou elektřinu v zažalovaném množství - i zároveň v množství uvedeném ve výroku trestního rozsudku - odebral či neodebral [jméno] [příjmení]. Uvedené teze jsou ve shodě s ustálenou judikaturou (srov. např.: stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ve stanovisku z 24. 10. 1979, tj. R 22/79; nález Ústavního soudu z 8. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 1424/09; usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 242/2004 či 21 Cdo 1173/2020; rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 357/2004, 21 Cdo 2935/2011, 30 Cdo 307/2017 či 25 Cdo 3688/2020). Přiléhavě uvádí tzv. komentářová literatura, že vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, které vyústily v odsuzující rozsudek a že civilním řízení již nelze provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, z nichž učinil trestní soud v pravomocném odsuzujícím rozsudku závěr o spáchání trestného činu a osobě jeho pachatele (viz např. komentář od [jméno] [příjmení] k § 135 odst. 1 o. s. ř. na ASPI).

16. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1803/2017 ve prospěch závěru o pasivní legitimaci žalované, tento závěr z citovaného rozhodnutí neplyne. Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy nebyla známa osoba, která neoprávněně energii odebrala; v souzené věci naopak bylo prokázáno, kdo elektřinu v zažalovaném množství odebral (srov. text shora a § 135 odst. 1 o. s. ř.). Totéž platí o odkazu žalobce na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 443/2019, ve kterém rovněž nebylo jednoznačně prokázáno, kdo elektrickou energii spotřeboval a použil na odběrném místě v zažalovaném období.

17. Žalobce namítal (podle svého obsahu) porušení obecné prevenční povinnosti žalovanou. A to zejména tím, že žalovaná se se nezajímala o svoji nemovitost po dobu 2 let, nekontrolovala ji, a to přesto, že její manžel v trestním řízením vypověděl, že se v chatové oblasti (kde leží i chata žalované) pohybují lidé, kteří se tam ubytují bez dovolení. Podle žalobce si žalovaná s manželem byla vědoma, že do chaty někdo může vniknout, a přesto v chatě nebyli více než dva roky a nestarali se o ni. Podle žalobce žalovaná svým nedbalostním jednáním způsobila škodu vzniklou žalobci, a to tím, že v nedbalosti umožnila neoprávněný odběr elektřiny [jméno] [příjmení].

18. Takovou argumentací se žalobce důsledně vzato snaží prosadit odpovědnost (žalované) podle jiného právního předpisu než je zákon č. 458/2000 Sb. - konkrétně odpovědnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako„ o. z.“). Konkrétně jde o § 2900 o. z. („ Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“) či § 2901 o. z. („ Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.“), ve spojení s § 2910 o. z. („ Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“). Této argumentaci žalobce nelze přisvědčit již s ohledem na judikaturu, podle níž základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu - zákonem č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny; proto nepřichází v úvahu aplikace ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod C 4271, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005). Nelze obcházet absenci pasivní legitimace žalované podle zákona č. 458/2000 Sb. cestou dovození pasivní legitimace žalované výlučně podle obecných právních předpisů (tj. dle o. z.).

19. Žalobcem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2471/2000 (o povinnosti vlastníka předcházet škodám) je nepřiléhavý již proto, že se tehdy projednávaná věc netýkala odpovědnosti za neoprávněný odběr elektřiny.

20. Nad to náhrada škody způsobené porušením prevenční povinnosti přichází i podle judikatury v úvahu, jen není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1427/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002 sp. zn. 25 Cdo 253/2001 a ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3510/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 1/2021, str. 115). Na souzenou věc dopadá konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzovala, a to úprava obsažená v zákoně č. 458/2000 Sb. Proto nepřichází v úvahu aplikace odpovědnosti žalované dle o. z. (v principu obdobně srov. i publikovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3510/2019, bod 16. a 18.).

21. Z důvodu absence věcné pasivní legitimace na straně žalované tak soud žalobu jako plně nedůvodnou v plném rozsahu zamítl (výrok I.).

22. Nad rámec řečeno (tzv. obiter dictum), i kdyby - ryze hypoteticky - bylo možné shledat žalovanou za spoluodpovědnou za zažalovanou škodu vzniklou žalobci (spoluodpovědnou s [jméno] [příjmení]), pak by soud nezavázal žalovanou k náhradě celé škody, a to ani př vědomí pravidla o solidaritě při škodě způsobené několika osobami dle § 2915 odst. 1 o. z. Byly by totiž dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 2915 odst. 2 věta první o. z. To již z důvodu, že oproti nedbalostnímu porušení prevenční povinnosti je výrazně závažnější úmyslné protiprávní jednání, tím spíše jednání trestné (tj. jednání [jméno] [příjmení]), nad to i ke škodě nejen žalobci, ale i samotné žalované. Konec konců nad rámec lze přiměřeně poukázat i na judikaturu stran § 2918 o. z. (resp. dříve stran § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), podle níž způsobil-li škůdce škodu úmyslně a poškozený ji spoluzavinil z nedbalosti, bude zpravidla nedbalost poškozeného v poměru k úmyslnému zavinění škůdce tak nepatrná, že k ní nebude možné přihlédnout (srov. č. 27/1977 s. 124 a č. 22/1979 s. 504 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2659/2013 či sp. zn. 25 Cdo 4228/2007, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2010).

23. Výrok II. je opřen o § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná jako plně úspěšný účastník řízení má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v nákladech právního zastoupení za následující úkony právní služby: 1) příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“), 2) vyjádření k žalobě z 8. 9. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 3) vyjádření ve věci samé z 13. 10. 2021 ke sdělení žalobce dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., 4) vyjádření k otázce přerušení řízení z 1. 12. 2021 (jde o vyjádření nikoli ve věci samé, ale výlučně k procesní otázce, a proto jde o úkon dle § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 a. t., přičemž na tento úkon soud nahlížel jako na jeden celek s podáním z 25. 11. 2021), 5) vyjádření k odvolání žalobce proti usnesení o přerušení řízení (úkon dle § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 a. t.), 6) vyjádření k výzvě soudu ke smírnému vyřešení sporu ze dne 2. 1. 2023 (úkon dle § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 a. t., nelze jej připodobnit k vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.), 7) účast na jednání (§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.) Celkem tak činí odměna advokáta žalované (tarifní hodnota 39 128 Kč, tj. odměna za 1 úkon dle § 11 odst. 1 a. t. činí 2 700 Kč a za 1 úkon dle § 11 odst. 2 a. t. činí 1 350 Kč) částku ve výši 14 850 Kč, dále jde o paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 2 100 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (tj. 7 x 300) a náhradu DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 3 559,5 Kč Celkem je proto žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 510 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Žalovaná požadovala přiznat i náhradu nákladů právního zastoupení i za„ vyjádření žalované k návrhu žalobce na smírné vyřešení věci žalobci ze dne 20. 12. 2022“, avšak toto vyjádření ve spise není založeno. Navíc i kdyby takové vyjádření odeslané výlučně žalobci existovalo, pak by nešlo o úkon učiněný v řízení, jelikož by šlo jen o úkon v rámci mimosoudního jednání mezi účastníky, neadresovaný soudu. Nad to by na takový úkon bylo nezbytné hledět jako na jeden celek s bezprostředně následujícím vyjádřením ke stejné materii (tj. k otázce smíru) z 2. 1. 2023, za které žalované přísluší náhrada.

25. Žalovaná požadovala přiznat náhradu nákladů právního zastoupení i za„ sdělení o převzetí právního zastoupení a vyjádření k požadavku k náhradě škody žalobci dne 27. 11. 2020“ (č. l. 17 a 55), avšak tu nešlo o úkon učiněný v soudním řízení, ale šlo o úkon v rámci mimosoudní komunikace mezi účastníky, navíc učiněný ještě před zahájením soudního řízení. Pojmově o náklad řízení nejde. Do nákladů řízení patří pouze takové náklady, jejichž vynaložení je spojeno s řízením; nelze proto do nich zahrnovat náklady vynaložené se zasláním dopisu druhé straně sporu, náklady vzniklé při pokusu o mimosoudní vyřešení sporu apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 13. 8. 2014 sp. zn. 22 Cdo 1655/2014).

26. Podle žalované všechny jí vyúčtované úkony byly podřaditelné pod plnou sazbu odměny dle § 11 odst. 1 a. t., avšak soud výše vysvětlil, že u třech úkonů právní služby šlo o úkony za sníženou (poloviční) sazbu odměny dle § 11 odst. 2 a. t. Výsledkem je, že ačkoli žalovaná požadovala přiznat na náhradě nákladů řízení částku celkem ve výši 36 300 Kč, soud ji přiznal„ jen“ částku ve výši 20 510 Kč.

Poučení