247 C 18/2023 - 106

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce:Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému:[IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] o zaplacení 849 723 Kč s příslušenstvím - náhrada škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě škody částku 430 837 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 430 837 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části požadavku na náhradu škody ve výši 198 886 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 198 886 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 100 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba v části požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby) částky 629 723 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 11. 2023 z titulu náhrady škody v podobě náhrady nákladů obhajoby dle § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jako „zákon“) ze nezákonné trestní stíhání, přičemž u Krajského soudu v Brně byla trestní věc projednávána pod sp. zn. [spisová značka] (dále jako „nárok 1.“) Dále se žalovaný domáhal zaplacení částky 220 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 3. 11. 2023 z titulu nepřiměřené délky uvedeného trestního řízení, včetně navazujícího přestupkového řízení (dále jako „nárok 2.“). Za součást žalobních tvrzení žalobce učinil tabulku o 9 stranách obsahující přehled úkonů v trestním řízení žalobcových obhájců i s uvedením požadované náhrady nákladů obhajoby.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména z následujících důvodů. Ohledně nároku 1. žalovaný uvedl zejména následující. Žalovaný po podání žaloby (v rámci předběžného projednání nároku ministerstvem dle zákona) vyhověl žalobci co do částky 388 652 Kč (v této části následně žalobce vzal žalobu zpět a řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 10. 1. 2024 č. j. [spisová značka]). Ve zbytku žalovaný neshledal žalobní nároky za důvodné. Žalovaný vždy od sazby odměny za skutky, pro které byl žalobce zproštěn obžaloby, odečetl sazbu odměnu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jako „a. t.“) za skutky, pro které byl žalobce shledán vinným, čímž aplikoval sazbu odměny ve výši 800 Kč a 1 600 Kč. Režijní paušály, náhrada za ztrátu času, ani cestovné, žalovaným hrazeny nebyly, neboť tyto by žalobce musel stejně tak vynaložit, a to jak pro skutky, pro které byl uznán vinným, tak i pro skutky, pro které byl obžaloby zproštěn. Žalovaný nesouhlasil s žalobcem účtovanými úkony v následujícím smyslu: a) nelze přiznat dva úkony z 23. 9. 2010 za prohlídku nebytových prostor konaných před zahájením trestního stíhání (bylo zahájeno stejného dne ve večerních hodinách); b) úkon z 27. 9. 2010 označený jako 2x převzetí obhajoby a první porada ve věci s advokáty [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], žalovaný hradil jen jako jeden úkon obhajoby; c) úkony z 8. 10. 2010, 13. 10. 2011, 23. 2. 2012, 5. 3. 2012, 6. 3. 2012 a 7. 3. 2012 jakožto nahlédnutí do spisu nelze dle § 11 a. t. považovat za úkon právní služby; d) sepis ústavní stížnosti nelze nahradit kvůli § 31 odst. 2 zákona; e) úkony ze dne 21. 1. 2011, 7. 4. 2011, 7. 1. 2012, 5. 12. 2014, 2. 7. 2015, 15. 9. 2019 a 23. 6. 2020, označené jako žádosti o vrácení věcí, nelze uznat, neboť nejde o náklady vynaložené na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí; f) úkony stran zrušení zajištění nemovitostí z 9. 2. 2012, 7. 9. 2022, 29. 2. 2012 ani žádost o vrácení peněžité záruky z 26. 9. 2022 nelze uznat nejsou úkony vynaložené na změnu nebo zrušení nezákonného rozhodnutí; g) úkon z 19. 7. 2012, označený jako návrh na předběžné projednání obžaloby, je úkonem procesním, proto za něj dle § 11 odst. 2 a. t. náleží odměna jen ve výši sazby. S ohledem na uvedené žalovaný v rámci mimosoudního projednání nároku žalobci nahradil účelně vynaložené náklady na obhajobu ve výši 388 652 Kč.

3. Ohledně nároku 2. žalovaný namítl promlčení s odůvodněním, že trestní řízení pravomocně skončilo dne 29. 6. 2022, od 30. 6. 2022 počala běžet 6měsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne 30. 12. 2022 a žalobce uplatnil svůj nárok v rámci předběžného projednání až dne 2. 5. 2023.

II. Skutková zjištění

4. Z trestního spisu sp. zn. [spisová značka] vedeného u Krajského soudu v Brně soud zjistil následující. II.

1. Předmět trestního řízení a zejména rozhodnutí trestních soudů 5. Usnesením Policie, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, [Anonymizováno], [adresa] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání (sedmi skutky) následujících trestných činů: - zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (se sazbou trestu odnětí svobody 6 měsíců až 3 let) [sazby trestu odnětí svobody jsou relevantní stran sazby odměny obhájce žalobce, proti i ohledně výše náhrady škody] a - sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (se sazbou trestu odnětí svobody 2 až 8 let).

6. Žalobce byl vzat do vazby na základě usnesení soudu ze dne 25. 9. 2010 (byl zadržen od 23. 9. 2010) a z vazby byl propuštěn rozhodnutím ze dne 30. 11. 2010 po přijetí peněžité záruky.

7. Žalobce byl dne 8. 12. 2010 upozorněn policejním orgánem na změnu právní kvalifikace skutků popsaných v usnesení o zahájení trestního stíhání tak, že nadále budou posuzovány i jako trestný čin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (sazba 2 až 8 let).

8. Žalobce byl dne 2. 2. 2011 upozorněn policejním orgánem na změnu právní kvalifikace jednání kladného mu za vinu s tím, že bude nadále posuzováno jako : - zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (sazba trestu odnětí svobody 2 až 10 let) a - přijetí úplatku dle § 331 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku (sazba 5 až 12 let).

9. Usnesením z 21. 2. 2011 bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro další skutek hodnocený jako: - zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (sazba trestu odnětí svobody 2 až 10 let) a - přijetí úplatku dle § 331 odst. 1, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku (sazba 5 až 12 let).

10. Žalobce byl upozorněn na změnu právní kvalifikace policií i dne 26. 1. 2012 s právní kvalifikací: - zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (sazba trestu odnětí svobody 3 až 10 let), - přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (sazba 5 až 12 let) a - sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) a odst. 3 trestního zákoníku (sazba 2 až 8 let).

11. Státní zástupce obžalobou kladl žalobci vinu za spáchání následujících zločinů: - zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (sazba trestu odnětí svobody 3 až 10 let), - přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (sazba 5 až 12 let) a - sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle § 256 odst. 3 trestního zákoníku (s trestní sazbou trestu odnětí svobody 2 až 8 let).

12. Následně byl tedy žalobce ohrožen sazbou trestu odnětí svobody až 12 let.

13. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2013 sp. zn. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným spácháním trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku a trestným činem zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Zároveň byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) tr. řádu pro zločin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1. písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a dražbě dle § 256 odst. 3 tr. zákoníku.

14. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 9. 2014 č.j. [právnická osoba] [Anonymizováno] byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

15. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2015 sp. zn. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným spácháním trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) tr. řádu pro zločin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1. písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a dražbě dle § 256 odst. 3 tr. zákoníku.

16. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2017 č.j. [právnická osoba] byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

17. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným spácháním trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku Zároveň byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) tr. řádu pro zločin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1. písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a dražbě dle § 256 odst. 3 tr. zákoníku.

18. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 9. 2019 č.j. [spisová značka], byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

19. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 2020 č. j. [spisová značka] byl žalobce uznán vinným spácháním přečinem přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 1 tr. zákoníku a zpronevěry dle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let a peněžitý trest ve výši 200 000 Kč. Zároveň žalobce byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) trestního řádu pro zločin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1. písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a zločin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a dražbě dle § 256 odst. 3 tr. zákoníku.

20. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2022 č. j. [spisová značka] byl rozsudek krajského soudu částečně zrušen ve výroku o vině v bodě 1/a a ve výroku o trestu a vrchní soud nově rozhodl tak, že žalobce je vinen že „v úmyslu obohatit se předstíraje z titulu výkonu funkce tajemníka [právnická osoba] Znojmo, že může rozhodovat o průběhu … veřejné zakázky na výrobu stánku…. v listopadu 2009 nařídil … fyzické osobě… zastavit práci na této zakázce, poté … v listopadu 2009 převzal od …. v kanceláři tajemníka finanční prostředky ve výši 40.000 Kč jako úplatek za to, že mu povolí pokračovat v již zahájené práci na této zakázce, ačkoli zastavení práce na této veřejné zakázce či povolení v jejím pokračování nespadalo do jeho kompetence, čímž získal majetkový prospěch ve výši 40.000 Kč, tedy v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijal úplatek, čímž spáchal trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., a odsuzuje se …. k peněžitému trestu ve výměře 50.000 … Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona se stanoví pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 1 (jeden) měsíc.“. Dále Vrchní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu v bodě 1/b, a skutek - spočívající v tom, že „v úmyslu se obohatit … v období podzimu 2009 v budově [právnická osoba] [adresa]… v kanceláři tajemníka převzal… sponzorský dar pro město [adresa] ve výši 5.000 Kč, tento si ponechal pro svou potřebu, neodevzdal ho do účetnictví města [adresa] a způsobil tak městu [adresa] škodu ve výši 5.000 Kč“ – postoupil [právnická osoba] ve [adresa], neboť by mohl být posouzen jako přestupek proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb. Dále vrchní soud rozhodl, že jinak – tedy i v rozsahu zproštění žalobce obžaloba ve smyslu bodu předcházejícího - zůstává napadený rozsudek nezměněn. Trestní řízení sp. zn. [spisová značka] pravomocně skončilo dne 29. 6. 2022. II.

2. Relevantní (demonstrativně reprodukovaný) průběh trestního řízení II. 2. a) Přípravné řízení 21. Soud v tomto rozsudku níže uvedl demonstrativní reprodukci úkonů přípravného řízení a v řízení před trestnímu soudy. To nikoli samoúčelně, ale z důvodu posouzení - a přezkoumatelného odůvodnění - právně relevantních kritérií dle § 31a odst. 3 zákona, tj. zejména složitosti (trestního) řízení a postupu veřejné moci, což jsou zákonná kritéria při posuzování žaloby na náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou dobou řízení (k tomu viz text níže ohledně nároku 2.).

22. Dne 23. 9. 2010 bylo dle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání 1) osoby žalobce i 2) [jméno FO], 3) [jméno FO], 4) [tituly před jménem] [jméno FO] a 5) [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 56). Tito podali stížnosti (č. l. 97, 100, 109), které byly usnesením ze dne 12. 11. 2010 zamítnuty (č. l. 114). Rovněž proti dalšímu usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 2. 2011 (č. l. 130) byly podány stížnosti (např. č. l. 146), které byly zamítnuty usnesením z 19. 4. 2011 (č. l. 167). Dne 15. 9. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání dalších osob - 6) [jméno FO], 7) [jméno FO] a 8) [jméno FO] (č. l. 169), jejich stížnosti byly zamítnuty jako nedůvodné usnesením ze dne 6. 12. 2011 (č. l. 228). Celkem tak v trestním řízení bylo trestně stíháno 8 osob.

23. V přípravném řízení bylo rozhodováno o vazbě i o propuštění z vazby obviněných (viz např. 30. 11. 2010 na č. l. 947 ve vztahu k žalobci či na č. l. 926 o přijetí slibu jiného obviněného). Orgány činné v trestním řízení vyžadovaly i odborná vyjádření (6. 4. 2011 ohledně obvyklé ceny – č. l. 479) a přibraly znalce k podání znaleckého posudku ke zjištění obvyklé ceny (7. 4. 2011 a 16. 5. 2011 – č. l. 498 a 505), proti čemuž žalobce podal námitky (2. 6. 2011 – č. l. 509), kterým státní zastupitelství nevyhovělo (7. 7. 2011 – č. l. 513). Též později orgány v trestním řízení přibraly znalce k podání znaleckého posudku z oboru mj. doprava ohledně ceny (20. 4. 2011 – č. l. 581) a námitkám žalobce (č. l. 586) státní zástupce částečně vyhověl. Byl přibrán i znalec ohledně odhadů zbraní a střeliva (15. 4. 2011 – č. l. 609), který vyhotovil znalecký posudek (16. 5. 2011 – č. l. 609). Policie činila žádosti na třetí subjekty dle § 8 odst. 1 tr. řádu (např. 28. 11. 2011 – č. l. 651, 8. 2. 2011 - č. l. 661, 25. 2. 2011 – č. l. 663, 22. 3. 2011 – č. l. 705) i o provedení technického úkonu - zpřístupnění dat [právnická osoba] ve [adresa] zálohovaných na HDD.

24. V přípravném řízení byly vyhotovovány rozsáhlé přepisy odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (např. z 11. 6. 2010 – č. l. 1048 až 1325). Byly provedeny domovní prohlídky (17. 9. 2010 – č. l. 1335, 23. 9. 2010 – č. l. 1338) a byla provedena (č. l. 1565 – 23. 9. 2010) i domovní prohlídka kanceláře tajemníka [Anonymizováno] [adresa]. Byla provedena záloha notebooku (č. l. 1596 – dne 1. 11. 2010), dále (č. l. 1598 – 17. 12. 2010), operativní analýza dat z bitových kopií disků. Při domovních prohlídkách byly zajištěny (č. l. 1635 – 2. 11. 2010) rozsáhlé listinné materiály, které byly vloženy do pytlů a následně byly rozpečeťovány a jejich obsah byl sepisován.

25. V přípravném řízení bylo vydáno (č. l. 1784 – 20. 9. 2010) i usnesení dle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce. Rovněž bylo (č. l. 1800 – 20. 9. 2010) vydáno usnesení policie o zajištění nemovitostí žalobce dle § 79d odst. 1 trestního řádu a žalobcova stížnost (č. l. 1808 – 27. 9. 2010) byla zamítnuta (č. l. 1819 – 29. 10. 2010). II. 2. b) Řízení před trestními soudy 26. Dne 22. 6. 2012 byla podána ke Krajskému soudu v Brně obžaloba na žalobce a dalších 7 osob - tj. celkem na 8 osob - o 36 stranách (viz č. l. 4888).

27. Dne 22. 9. 2012 krajský soud požádal o prodloužení lhůty k nařízení hlavního líčení s ohledem na rozsah spisu a místopředseda krajského soudu dle § 181 odst. 3 tr. řádu prodloužil lhůtu o 2 měsíce do 22. 11. 2012 (č. l. 4933). Krajský soud dne 16. 11. 2012 nařídil hlavní líčení na 4. a 5. 12. 2012.

28. Dne 4. a 5. 12. 2012 proběhlo u krajského soudu hlavní líčení v trestní věci 8 obžalovaných (č. l. 4990 až 5030 a č. l. 5032 až 5047) a hlavní líčení bylo odročeno na 8. až 10. ledna, 15. až 17. ledna, 22. až 24. ledna, 29. až 31. ledna 2013 (č. l. 5047). Dne 8. 1. 2013 proběhlo hlavní líčení (č. l. 5141 až 5197, ukončené v 14:26), na kterém byli vyslechnut 4 svědci. Dne 9. 1. 2013 (č. l. 5242 až 5273, skončeno v 14:08) proběhlo hlavní líčení, na kterém bylo vyslechnuto 5 svědků. Dne 10. 1. 2013 (č. l. 5275 až 5315, skončeno v 14:40) proběhlo hlavní líčení, na kterém bylo vyslechnuto 5 svědků. Dne 15. 1. 2013 (č. l. 5362 až 5401, skončeno v 14:29) proběhlo hlavní líčení, na kterém bylo vyslechnuto 6 svědků. Dne 16. 1. 2013 (č. l. 5403 až 5429, skončeno v 13:58) proběhlo hlavní líčení, na kterém bylo vyslechnuto 6 svědků. Dne 17. 1. 2013 (č. l. 5431 až 5447, skončeno v 10:50) proběhlo hlavní líčení, na kterém byli vyslechnuti 3 svědci. Dne 22. 1. 2013 (č. l. 5494 až 5506, skončeno v 14:47) proběhlo hlavní líčení, na kterém bylo provedeno větší množství listinných důkazů. Dne 24. 1. 2013 (č. l. 5509 až 5538, skončeno v 13:45) proběhlo hlavní líčení, na kterém byli vyslechnuti 4 svědci. Dne 29. 1. 2013 (č. l. 5541 až 5245, skončeno v 8:57) proběhlo hlavní líčení (odročeno na 19., 20. a 21. 2. 2013 za účelem předložení a konstatování spisů vyžádaných od PČR, rozhodnutí o návrhu na doplnění dokazování, závěrečných řeší a vyhlášení rozsudku. Dne 19. 2. 2013 (č. l. 5552 až 5572, skončeno v 15:08) proběhlo hlavní líčení, provedeny listinné důkazy (mj. trestní spisy) a proběhly závěrečné řeči (kupř. závěrečná řeč žalobce měla 30 stran, viz č. l. 5585 až 5614). Dne 20. 2. 2013 proběhlo hlavní líčení (č. l. 5645 až 5651, skončeno v 10:12), bylo pokračováno v závěrečných řečech.

29. Dne 26. 2. 2013 byl vyhlášen první rozsudek krajského soudu (č. l. 5670 až 5682). Dne 26. 3. 2013 předsedkyně senátu požádala o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku a místopředseda prodloužil lhůtu ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b) trestního řádu, postupně až do 5. 7. 2013 (č. l. 5688). Rozsudek ze dne 26. 2. 2013 ve věci 8 obžalovaných byl dne 9. 7. 2013 odeslán (č. l. 5893), rozsudek má 204 stran.

30. Dne 1. 3. 2013 požádal žalobce krajský soud o zrušení zajištění nemovitostí uvedených v usnesení ze dne 20. 9. 2010, zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu u banky uvedeného v usnesení z 20. 9. 2010, zrušení peněžité záruky přijaté na základě usnesení z 30. 11. 2010 a o vrácení věcí vydaných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků, u kterých není pochyb, že jsou ve vlastnictví žalobce (č. l. 5900). Krajský soud žalobci dne 9. 7. 2013 sdělil, že o jeho žádosti bude rozhodnuto až po pravomocném skončení věci (č. l. 5901).

31. Dne 2. 10. 2013 byl trestní spis doručen Vrchnímu soudu v Olomouci spolu s odvoláními. Dne 17. 10. 2013 vrchní soud rozhodl, že bere na vědomí částečné zpětvzetí odvolání státního zástupce (č. l. 5939). Dne 16. 9. 2014 byla vrchním soudem vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání věc obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 5965 a 5965) a dále byl napadený rozsudek částečně zrušen ohledně 4 obžalovaných – tj. ohledně obžalovaného žalobce v odsuzující a zprošťující části a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ve zprošťující části (podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu) a věc byla vrácena krajskému soudu k novému rozhodnutí (č. l. 5970) [odvolání tehdy podali státní zástupce i žalobce a obžalovaní [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]]. Vrchní soud dospěl zejména k následujícím závěrům. I přes dokazování provedené je zjevné, že nebyl ustálen skutkový stav věci v rozsahu § 2 odst. 5 tr. řádu, skutková zjištění jsou nejasná pro vyvození závěru o zproštění obžalovaných obžaloby i v odsuzující části týkající se žalobce. Krajský soud důsledně nevyhodnotil důkazy z hlediska formální logiky a ve vzájemných souvislostech (viz str. 27 usnesení vrchního soudu, č. l. 5982 verte). Bude zejména potřeba blíže vyhodnotit odposlechy, znovu důkladně vyhodnotit výpověď svědkyně, zabývat se úvahou, zda jednání žalobce nenaplňuje znaky jiného tr. činu přijetí úplatku dle § 331 tr. zákoníku. Úkolem krajského soudu bude opětovně vyhodnotit zejména obhajobu obžalovaných v návaznosti na provedené důkazy, opětovně vyhodnotit ve vzájemné propojenosti namítané odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a záznamy o sledování osob a věcí, uvážit a vypořádat se se všemi námitkami státního zástupce a v odůvodnění rozsudku důsledně postupovat v souladu s § 125 o. s. ř. (č. l. 5983-4). Dne 2. 10. 2014 (č. l. 6006) rozhodl vrchní soud ve veřejném zasedání v již vyloučené trestní věci [tituly před jménem] [jméno FO] tak, že odvolání [Anonymizováno]. [jméno FO] se jako nedůvodné zamítá.

32. Trestní sis byl vrácen krajskému soudu dne 19. 11. 2014 (č. l. 6017). Krajský soud dne 21. 11. 2014 začal provádět porozsudkovou agendu ohledně osob, vůči nimž rozsudek nabyl právní moci, tj. ohledně osoby [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (č. l. 6019 až 6037). Dne 6. 3. 2015 krajský soud zaslal ministerstvu spravedlnosti spis kvůli žádosti o odškodnění (podané [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) [č. l. 6055] a dne 30. 3. 2015 požádal o jeho vrácení (č. l. 6056), což urgoval dne 10. 4. 2015 (č. l. 6057) i dne 17. 4. 2015 (č. l. 6059); ministerstvo spis dne 28. 4. 2015 vrátilo krajskému soudu (č. l. 6060).

33. Dne 19. 5. 2015 krajský soud nařídil hlavní líčení na 9. 6. 2015 ve věci zbylých 4 obžalovaných (č. l. 6077). Dne 9. 6. 2015 se konalo hlavní líčení (č. l. 6085), bylo odročeno na dny 4. a 5. 8. 2015. Dne 4. 8. 2015 proběhlo hlavní líčení (č. l. 6108 až 6128, skončilo 14:03) a bylo přistoupeno dle § 213 odst. 2 tr. řádu k přehrávání telefonních odposlechů. Dne 5. 8. 2015 proběhlo hlavní líčení (č. l. 6130 až 6153, skončilo v 14:11) a bylo pokračováno v přehrávání telefonních odposlechů. Dne 5. 8. 2015 vydal krajský soud usnesení, kterým se podle § 80 odst. 1 tr. řádu vrací žalobci historické mince a zbraně (č. l. 6155 – svazek 19.). Dne 22. 9. 2015 proběhlo hlavní líčení (č. l. 6164 až 6172, skončeno v 10:45). Dne 23. 9. 2015 byl vyhlášen rozsudek (č. l. 6182). Dne 22. 10. 2015 požádal předseda senátu krajského soudu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku, čemuž bylo vyhověno dle § 129 odst. 2 tr. řádu, postupně až do 2. 2. 2016 (č. l. 6204). Rozsudek ze dne 23. 9. 2015 (č. l. 6206, o 209 stranách) byl vypraven dne 29. 1. 2016 (č. l. 6414).

34. Byla podána odvolání proti rozsudku krajského soudu ze dne 23. 9. 2015, včetně ze strany žalobce (dne 9. 2. 2016), které žalobce odůvodnil dne 16. 3. 2016 (č. l. 6472). Dne 23. 3. 2016 krajský soud doručil spis vrchnímu soudu (č. l. 6478). Dne 28. 2. 2017 vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu všech odvolání (podaných obžalovaným žalobcem, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a státním zástupcem) napadený rozsudek zrušil a dle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil krajskému soudu k novému rozhodnutí. (č. l. 6580 a 6582), a to zejména s následujícím. Vyhodnocení důkazů krajským soudem, že žalobce převzal peníze jako úplatek, je předčasné, neboť soud důsledně nevyhodnotil provedené důkazy z hlediska formální logiky a ve vzájemných souvislostech. Bude mj. potřena blíže vyhodnotit i odposlechy, výpověď svědkyně, zabývat se úvahou, zda jednání žalobce nenaplňuje znaky trestného činu přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku. Vrchnímu soudu není zřejmé, z jakého důkazu krajský soud učinil závěr o tom, že žalobce uvedl [jméno FO] v omyl. Na základě opětovného vyhodnocení důkazů bude potřebné znovu vyložit, zda se žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] dopustili protiprávního jednání. Bude opětovně třeba vyhodnotit namítané záznamy odposlechů. Krajský soud vyhodnotil důkazy nedůsledně. Úkolem krajského soudu bude opětovně vyhodnotit zejména obhajobu obžalovaných v návaznosti na provedené důkazy z pohledu § 2 odst. 6 tr. ř., opětovně vyhodnotit ve vzájemné propojenosti namítané odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a záznamy o sledování osob a věcí, uvážit a vypořádat se se všemi námitkami státního zástupce, v případě vyvození trestní odpovědnosti uvážit i výhrady st. zástupce k právní kvalifikaci činů a přihlédnout i k rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a v odůvodnění důsledně postupovat v souladu s § 125 o. s. ř. (č. l. 6594).

35. Spis byl vrácen krajskému soudu dne 10. 5. 2017 (č. l. 6582). Následně u krajského soudu proběhla porozsudková agenda (ohledně [jméno FO] - viz č. l. 6597 a násl.). Dne 1. 6. 2017 krajský sodu nařídil hlavní líčení na 12. 7. 2017 (č. l. 6615). Dne 12. 7. 2017 proběhlo hlavní líčení a došlo i k vyhlášení rozsudku (č. l. 6620). Byla prodloužena dle § 129 odst. 2 trestního řádu lhůta k vyhotovení rozsudku do 6. 9. 2017 (č. l. 6650), následně do 5. 10. 2017 (č. l. 6651), následně dne 28. 5. 2018 - s ohledem na dlouhodobou pracovní neschopnost předsedkyně senátu - do 22. 6. 2018 (č. l. 6652), pak do 23. 7. 2018 (č. l. 6653); rozsudek ze dne 12. 7. 2017 o 221 stranách (č. l. 6654) byl odeslán dne 23. 7. 2018 (č. l. 6875 – svazek 20.).

36. Trestní spis byl postoupen odvolacímu soudu dne 12. 9. 2018 (č. l. 6931). Dne 17. 9. 2019 vrchní soud v neveřejném zasedání vydal usnesení, kterým se podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu z podnětu všech podaných odvolání (tedy z podnětu odvolání podaného státním zástupcem i žalobcem, [tituly před jménem] [jméno FO]) napadený rozsudek zrušuje a podle § 259 odst. 1 trestního řádu se věc vrací soudu prvního stupně. Usnesení ze dne 17. 9. 2019 č. j. [spisová značka] vrchní soud odůvodnil zejména následovně. Napadený rozsudek je opět zatížen vadami, které odůvodňují jeho zrušení z důvodů dle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu. I přes dokazování provedené krajským soudem nebyl ustálen skutkový stav věci v rozsahu § 2 odst. 5 tr. ř., skutková zjištění jsou nejasná. Vydaný rozsudek soudu I. stupně je již v pořadí třetím. Krajský soud dostatečně neuvážil, že z výpovědí svědků vyplývají skutečnosti, které nejsou v souladu s dalšími objektivními zjištěními. O věrohodnosti výpovědi obžalovaných vznikají pochybnosti, se kterými se krajský soud dostatečně nevypořádal. Krajský soud nesprávně vyhodnotil, že žalobce nemohl vystupovat jako úřední osoba ve vztahu k veřejným zakázkám města [adresa] a že se nejednalo věci obecného zájmu. Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně, že nebylo zjištěno pochybení při otevírání obálek s nabídkami k jednotlivým výběrovým řízením. Již ve svém předchozím zrušovacím usnesení odvolací soud uložil, aby krajský soud při svém rozhodování vzal v úvahu i poznatky, které vyplynuly z trestního řízení ve věci žalobce vedeného u Okresního soudu ve [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], což krajský soud neuvážil. Vyhodnocení důkazů soudem I. stupně je opět nesprávné, krajský soud důsledně nevyhodnotil jím provedené důkazy z hlediska formální logiky a ve vzájemných souvislostech. Bude nezbytné, aby se krajský soud znovu zabýval tím, zda jednání žalobce nenaplňuje znaky přijetí úplatku podle § 331 tr. zákoníku. Odvolacímu soudu není stále zřejmé, z jakého důkazu krajský soud učinil závěr o tom, že žalobce uvedl [jméno FO] v omyl. Bude potřebné znovu vyhodnotit státním zástupcem namítané záznamy odposlechů a záznamy telekomunikačního provozu. K návrhu státního zástupce dle § 262 tr. řádu (aby byla věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu krajského soudu) odvolací soud uvedl, že i když lze státnímu zástupci přiznat částečně relevantnost vznesených výhrad stran rozpornosti a nelogičnosti hodnocení provedených důkazů a skutkových zjištění, přesto se ještě nabízí možnosti hodnocení, které krajský soud ve svém rozhodnutí opomenul a nevyložil to i z pohledu uplatněných námitek státního zástupce. Úkolem krajského soudu bude v dalším řízení : opětovně podrobně vyhodnotit obhajobu obžalovaných v návaznosti na provedené důkazy z pohledu § 2 odst. 6 tr. řádu, opětovně vyhodnotit ve vzájemné propojenosti namítané odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a záznamy o sledování osob a věcí, uvážit a vypořádat se se všemi námitkami státního zástupce, v případě vyvození trestní odpovědnosti obžalovaných uvážit výhrady státního zástupce, směřující k právní kvalifikaci činů a přihlédnout k závěrům učiněných v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

37. Krajskému soudu byl spis postoupen vrchním soudem dne 11. 12. 2019. Dne 6. 5. 2020 krajský soud nařídil hlavní líčení na den 23. 6. 2020 (č. l. 6974). Hlavní líčení proběhlo dne 23. 6. 2020 (č. l. 6983) a bylo odročeno na 11. až 14. 8. 2020 za účelem výslech svědků, přehrání požadovaných odposlechů, závěrečných řečí, vyhlášení rozsudku (č. l. 6987). Dne 11. 8. 2020 proběhlo u krajského soudu hlavní líčení (č. l. 7023), bylo přerušeno do 12. 8. 2020 (č. l. 7028). Dne 12. 8. 2020 proběhlo u krajského soudu hlavní líčení (č. l. 7056), při kterém byl vyhlášen rozsudek ve smyslu shora uvedeném. Podle § 129 odst. 2 trestního řádu předseda krajského soudu prodloužil lhůtu k vypracování rozsudku postupně až do 10. 12. 2020 (č. l. 7078 až 7081). Rozsudek č. j. [spisová značka] (o 199 stranách) byl odeslán dne 10. 12. 2020 (č. l. 7181).

38. Dne 18. 12. 2020 doručil žalobce blanketní odvolání proti rozsudku krajského soudu (č. l. 7189, svazek 21.). Krajský soud doručil žalobci dne 16. 2. 2021 výzvu k odstranění vad odvolání do 5 dnů (č. l. 7205) a tuto výzvu žalobce splnil dne 1. 3. 2021 (č. l. 7211 a 7212)

39. Dne 17. 3. 2021 krajský soud doručil vrchnímu soudu spis s odvoláními (č. l. 7214). Dne 24. 5. 2022 nařídil odvolací soud veřejné zasedání na 29. 6. 2022 (č. l. 7215). Dne 29. 6. 2022 proběhlo veřejné zasedání u vrchního soudu, který vyhlásil rozsudek (č. l. 7214), ohledně žalobce ve smyslu shora uvedeném (dále vrchní soud rozhodl, že se odvolání obžalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a státního zástupce ohledně obžalovaného žalobce, [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] zamítají a jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn). Vrchní soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2022 č. j. [spisová značka] uvedl zejména následující. Nyní napadený rozsudek je v pořadí již čtvrtým rozhodnutím ve věci, je částečně zatížen vadami, které odůvodňují zrušení napadeného rozsudku. Vrchní soud ve svých předchozích rozhodnutích opakovaně poukazoval na určitou nelogičnost v hodnocení důkazů krajským soudem, která byla dána zejména tím, že opomenul hodnotit řadu odposlechů, na což st. zástupce v předchozích odvoláních důvodně poukazoval (bod 46. odůvodnění). Krajský soud v novém hlavním líčení respektoval pokyny, které mu byly uloženy zrušovacím usnesením vrchního soudu sp. zn. [spisová značka]. V předmětné věci se jednalo o skupinovou trestní věc osmi obžalovaných osob podezřelých z korupčního jednání při zadávání veřejných zakázek a u jedné osoby též ze zneužití pravomoci úřední osoby, přičemž se jednalo o rozsáhlejší spisový materiál se složitější důkazní situací, což si vyžádalo i delší časový prostor vedeného soudního řízení. Nepřiměřená délka řízení, která vznikla v důsledku opakovaných rozhodnutí soudů I. a II. stupně, nemůže být vnímána jako důvod pro to, aby bylo jejich trestní stíhání zastaveno či od jejich potrestání upuštěno. Do nepřiměřené délky řízení se žalobci naopak příznivě v jeho prospěch projevila novela trestního zákoníku z hlediska kategorizace výše škod, která ve výsledku znamenala pro jeho osobu celkově příznivější rozhodnutí (bod 22. rozsudku). V důsledku nového vyslovení viny žalobce (bod 1/a) byl ohrožen mírnějším trestem odnětí svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti, a to v rámci trestní sazby § 160 odst. 1 tr. zákona. Jako trestněprávní sankce bude zcela dostačující a přiměřené uložení toliko peněžitého trestu podle § 160 odst. 1 trestního zákona za použití § 53 odst. 1, 3 trestního zákona, ve výši 50 000 Kč, přičemž byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na 1 měsíc. Vrchní soud přisvědčil námitce žalobce, že v době rozhodování odvolacího soudu nemůže obstát právní kvalifikace jeho činu v bodě 1/b výroku rozsudku, neboť v současné době jednání mu kladené za vinu nevykazuje znaky přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákona ve znění zák. č. 40/2009. Je tomu tak proto, že novelou tr. zákoníku č. 333/2020 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 10. 2020, došlo ke změně v § 138 tr. zákoníku, určujícího hranice výše škod, kdy podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 10 000 Kč (žalobce způsobil škodu na cizím majetku jen ve výši 5 000 Kč). Jednání žalobce sice již není trestným činem, ale vykazuje znaky přestupku a není tudíž vyloučena jeho odpovědnost za přestupek proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb. tohoto přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí škodu zpronevěrou. Rozsudek nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne 29. 6. 2022 (č. l. 7254). Spis byl vrácen krajskému soudu v dne 31. 8. 2022 (č. l. 7228).

40. Žalobce byl dne 6. 9. 2022 vyzván k zaplacení peněžitého trestu (č. l. 7263). Žalobci byla dne 6. 9. 2022 uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby od 23. 9. 2010 do 30. 11. 2010 (č. l. 7266a). Žalobci byla dne 6. 9. 2022 uložena povinnost nahradit České republice náklady trestního řádu ve výši 11 000 Kč (č. l. 7267). Žalobce dne 7. 9. 2022 (č. l. 7271) požádal o zrušení zajištění nemovitostí a vrácení věcí ve smyslu § 80 trestného řádu (č. l. 7272). Žalobce dne 27. 9. 2022 (č. l. 7283) požádal o vrácení peněžité záruky a doložil, že zaplatil dne 26. 9. 2022 peněžitý trest a náklady vzniklé státu (č. l. 7284 až 7286). Původní předsedkyně senátu byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, která měla být ukončena ke dni 18. 10. 2022 (č. l. 7299) a ve spise se nachází úřední záznam ze dne 9. 11. 2022, že s ohledem na přeřazení původní předsedkyně senátu na jiný úsek (trestní odvolací) bude k projednání žádostí, návrhů a další porozsudkové agendy příslušná jiná předsedkyně senátu, případně příslušný senát (č. l. 7304).

41. Dne 23. 11. 2022 bylo rozhodnuto o zrušení zajištění nemovitostí (č. l. 7308), které nabylo právní moci dne 30. 11. 2022. Dne 24. 11. 2022 bylo rozhodnuto o zrušení peněžité záruky (č. l. 7312), které nabylo právní moci dne 30. 11. 2022. Dne 31. 1. 2023 bylo rozhodnuto dle § 80 odst. 1 trestního řádu o vrácení věcí (č. l. 7334), toto usnesení nabylo právní moci dne 18. 2. 2023, a rozhodlo i o vrácení žalobcova notebooku. Dne 25. 7. 2023 doručil žalobce krajskému soudu žádost o faktické vrácení věci – notebooku; dne 1. 8. 2023 byla žalobci doručena odpověď, že se u krajského soudu notebook nenachází (č. l. 7365). Žalobce požádal policejní orgán podáním ze dne 1. 11. 2023 o „faktické vrácení věci“, tj. svého notebooku, o jehož vrácení de iure již rozhodl krajský soud dne 31. 1. 2023 (důkaz žádostí žalobce z 1. 11. 2023). Dne 5. 3. 2024 policie sdělila žalobci, že notebook žalobce nenalezla a odkázal žalobce na odbor odškodňování ministerstva spravedlnosti (důkaz sdělením policie z 28. 2. 2024). II.

3. Navazující přestupkové řízení 42. Z přestupkového spisu vedeného u [právnická osoba] [adresa] soud zjistil následující skutečnosti.

43. V návaznosti na poslední rozsudek vrchního soudu proběhlo přestupkové řízení, a to ohledně skutku spočívajícího v tom, že žalobce „v úmyslu se obohatit … v období podzimu 2009 v budově [právnická osoba] [adresa]… v kanceláři tajemníka převzal od… sponzorský dar pro město [adresa] ve výši 5.000 Kč, tento si ponechal pro svou potřebu, neodevzdal ho do účetnictví města [adresa] a způsobil tak městu [adresa] škodu ve výši 5.000 Kč“, a to ve smyslu jeho možné právní kvalifikace jako přestupek proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb.

44. Dne 30. 11. 2022 Krajský soud v Brně doručil správnímu orgánu 1. stupně ([právnická osoba] ve [adresa]) pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2022 č. j. [spisová značka]. Dne 22. 12. 2022 bylo doručeno žalobci předvolání k jednání na den 18. 1. 2023 (č. l. 13). Dne 16. 1. 2023 kontaktoval žalobce správní orgán s tím, že se chce omluvit pro nemoc a správní orgán omluvu přijal a jednání odročil (č. l. 16). Dne 24. 1. 2023 žalobce odeslal správnímu orgánu návrh na zastavení řízení kvůli promlčení přestupku. Dne 17. 2. 2023 proběhlo ústní jednání u správního orgánu (č. l. 47). Dne 10. 3. 2023 správní orgán I. stupně ([právnická osoba] [adresa]) vydal prvostupňové rozhodnutí (č. l. 50), které doručil žalobci dne 13. 3. 2023. Správní orgán uznal žalobce vinným z přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích ohledně vrchním soudem postoupeného skutku.

45. Dne 16. 5. 2023 k odvolání žalobce vydal Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 19. 5. 2023, přičemž rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zrušil a přestupkové řízení zastavil, a to z důvodu promlčení podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok (promlčecí doba u projednávaného skutku běžela od 23. 9. 2009 do 20. 4. 2010, následně bylo vedeno trestní řízení od 21. 4. 2010 do 7. 11. 2022, kdy promlčecí lhůta neběžela; od 8. 11. 2022 pokračoval běh promlčecí lhůty a dne 11. 4. 2023 jednoroční promlčecí lhůta uplynula). II.

4. Ostatní relevantní skutková zjištění 46. Žalobce doručil Ministerstvu spravedlnosti dne 2. 5. 2023 žádost o náhradu škody dle zákona ve výši 1 019 935 Kč z titulu náhrady obhajoby v řízením vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a nárok na poskytnutí částky 220 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy kvůli nepřiměřené délce trestného řízení (nesporné mezi účastníky a důkaz žádostí žalobce z 27. 4. 2019 s razítkem o doručení žádosti na Ministerstvo spravedlnosti 2. 5. 2023).

47. Žalovaný sdělil žalobci dne 1. 11. 2023, že vyhověl nároku 1. co do částky 388 652 Kč a nárok 2. odmítl pro promlčení (důkaz stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 31. 10. 2023 i nesporné mezi účastníky). Žalobci byla částka 388 652 Kč od žalovaného připsána na účet dne 2. 11. 2023 (nesporné mezi účastníky; srov. např. tvrzení žalobce na č. l. 49, tj. v podání z 6. 11. 2023).

III. Právní posouzení skutku

48. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následovně. III.

1. Nárok 1. (náhrada nákladů obhajoby dle § 31 zákona) III. 1. a) Základ nároku 1.

49. Žalobce byl zproštěn obžaloby ohledně drtivé většiny obžaloby. Obžaloba byla podána pro 7 skutků a žalobce byl zproštěn obžaloby ohledně 5 skutků v plném rozsahu (tj. ohledně skutků II., IV., V., VI. a VII.), a dále ohledně většinové části jednoho dalšího skutku (uvedeného pod bodem I. obžaloby). Naproti tomu byl žalobce uznán vinným ze spáchání jednoho skutku uvedeného pod bodem III. obžaloby (viz poslední rozsudek vrchního soudu). Ohledně zbývající části obžaloby, tj. menšinové části bodu I. obžaloby, byl skutek postoupen přestupkovému orgánu z důvodu možnosti posouzení skutku jako přestupku; leč přestupkové řízení bylo zastaveno pro promlčení projednávaného přestupku, tedy ani ohledně postoupeného skutku nebyl žalobce uznán vinným.

50. Podle § 8 odst. 1 zákona : „Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.“. Podle § 31 odst. 1 zákona: „Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.“.

51. Podle § 8 zákona je pro vznik nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím třeba, aby toto pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Specifickým případem však je nárok na náhradu majetkové újmy způsobené zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, u něhož judikatura dovodila, že je-li trestní stíhání zastaveno či obžalovaný zproštěn obžaloby, je titulem k náhradě újmy a „nezákonným“ rozhodnutím usnesení o zahájení trestního stíhání, ačkoli nebylo formálně zrušeno (srov. nález z 6. 12. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 35/09). Právní základ nároku spočívá v čl. 36 odst. 3 Listiny i čl. 1 odst. 1 Ústavy, tedy v principech materiálního právního státu (viz bod 19. nálezu Ústavního soudu z 28. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 642/05 či nález z 13. 1. 2022 sp. zn. I. ÚS 1029/21).

52. Pokud jde o přiznání odškodnění i v případě, že bylo přestupkové řízení zastaveno z důvodu promlčení projednávaného přestupku, soud uvádí následující. Je třeba vyjít mj. z principu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod – dále jako „Listina“). Nepřiznáním odškodnění v těchto případech by nebyl princip presumpce neviny zpochybněn jen za předpokladu, že by obviněnému z přestupku byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivého důvodu, zejména pokud by měl možnost trvat na projednání přestupkové věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace, a to v prvé řadě meritorním rozhodnutím konstatujícím (či implikujícím) nevinu (srov. přiměřeně např. § 11 odst. 4 trestního řádu) a na tomto základě posléze i náhrady škody (srov. přiměřeně ustálenou judikaturu týkající se zastavení trestního stíhání pro promlčení, reprodukovanou např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023 sp. zn. [spisová značka]). Takovou možnost však žalobci přestupkové právo neskýtalo.

53. Podle § 31 odst. 1 až 3 zákona: 1) [právnická osoba] zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (2) Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně.“.

54. Trestní řízení ohledně drtivě většinové části skutků obžaloby neskončilo pravomocným odsouzením (nýbrž zproštěním obžaloby a dále zastavením přestupkového řízení), a proto základ nároku 1. na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby je důvodný vzhledem k § 8 odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona (ve znění interpretace a aplikace judikaturou). III. 1. b) Vymezení sazby odměny obhájce - výklad § 12 odst. 5 a. t.

55. Mezi účastníky je spor o to, jaká sazba odměny obhájců žalobce byla po právu. Dle žalovaného obhájci žalobce náležela odměna nikoli stanovená za nejzávažnější trestný čin, ale snížená o sazbu odměny za skutek, pro který byl shledán vinným. Naproti tomu dle žalobce nebyl důvod pro snižování sazby odměny a je třeba vycházet ze sazby odměny za nejzávažnější trestný čin, pro který byl žalobce stíhán a žalobce tu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

56. Podle § 12 odst. 5 a. t. (ve znění účinném v době trestního řízení i nyní) : „Při obhajobě v trestním řízení vedeném pro trestné činy spáchané v souběhu náleží advokátovi pouze odměna stanovená pro trestný čin s nejvyšší trestní sazbou.“.

57. V této otázce soud přisvědčil názoru žalobce a odkazuje na judikaturu. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2019 sp. zn. [spisová značka] (publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 3/2021) bylo uvedeno, že neskončí-li trestní stíhání, které bylo proti obviněnému vedeno pro několik skutků spáchaných v souběhu, pravomocným odsouzením za skutek, za nějž hrozil nejvyšší trest, a tento skutek byl rozhodný pro výpočet odměny obhájce podle § 12 odst. 5 a. t. (ve znění účinném od 1. 9. 2006), má obviněný podle § 31 odst. 1 a 3 zákona právo na náhradu účelně vynaložených nákladů za takovou obhajobu bez jejího snížení za skutky, za jejichž spáchání byl odsouzen. Citovaný právní názor Nejvyššího soudu byl potvrzen i např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. [spisová značka], bod 32., či ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. [spisová značka].

58. Žalovaný brojil proti citované judikatuře s tím, že zakládá nerovnost mezi osobami zproštěnými obžaloby v plném rozsahu a osobami částečně odsouzenými, jelikož obě tyto skupiny osob by měly nárok na stejnou náhradu škody. Této námitce však nelze vyhovět již z důvodu pojmového; nemůže jít o nerovnost už proto, že citovaná judikatura neznačí rozlišování v právech mezi těmito osobami stran sazby odměny, a proto ani nezakládá nerovnost. Obě srovnávané skupiny poškozených mají dle citované judikatury nikoli nárok na odlišnou odměnu obhájce, nýbrž odměnu stejnou. Nerovností se přitom rozumí rozdílné zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné situaci, které nemá objektivní a rozumné odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2018 č. j. [spisová značka], bod 15. a 16, či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 3. 1998 ve věci Petrovic v. Rakousko, č. stížnosti 20458/92, bod 38., publikovaný např. ve Sbírce soudního rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – výběr z rozhodnutí ESLP, č. XLIII-XLIV, 2005). Nadto aplikace citované judikatury neznačí stejný nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby z důvodu, že skupina osob částečně pravomocně odsouzených (za spáchání trestného činu) nemá právo na zaplacení paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. či cestovného apod. (k tomu blíže srov. text níže).

59. Z uvedeného rezultuje, že žalobce má – v souladu s § 12 odst. 5 a. t. - právo na sazbu odměny stanovené pro trestný čin s nejvyšší trestní sazbou, a to bez ohledu na to, že byl rovněž v (nadto menšinové) části uznán vinným ze spáchání trestného činu.

60. Ve smyslu sazeb odměn soud odkazuje na část tohoto rozsudku shora týkající se zjištění ohledně nejvyšších trestních sazeb. Tudíž – v souladu s § 7 a § 10 odst. 3 písm. c) a d) a. t. – platí: a) v období do 2. 2. 2011 byl žalobce ohrožen trestní sazbou do 8 let, pročež odměna činila 2 300 Kč za 1 úkon právní služby, b) v období od 3. 2. 2011 a dále byl žalobce ohrožen trestní sazbou až 12 let, pročež právo zakotvuje odměnu ve výši 3 100 Kč za 1 úkon právní služby. III. 1. c) Výčet úkonů obhajoby, za které náleží žalobci náhrada odměny obhájce 61. Z trestního spisu (i z důkazů předložených žalobcem - viz Potvrzení věznice o návštěvě obhájce žalobce ve věznici v době vazebního stíhání žalobce a dále potvrzení o uskutečnění porad mezi žalobcem a jeho obhájcem) soud zjistil následující úkony právní služby učiněné obhájci žalobce v trestním řízení, za které žalobci náleží náhrada odměny obhájce ve smyslu § 31 odst. 1 zákona: 1) 23. 9. 2010 – převzetí obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] včetně první porady s žalobcem – 1 úkon právní služby - odměna ve výši 2 300 Kč, 2) 23. 9. 2010 – prohlídka nebytových prostor – kanceláře tajemníka [právnická osoba] Znojmo (č. l. 1565) – doba trvání od 10:10 do 11:45, tj. odměna ve výši 2 300 Kč, 3) 23. až 24. 9. 2010 – domovní prohlídka v nemovitostech (č. l. 1406 až 1415) – od 19:35 (č. l. 1414) do 1:15 (č. l. 1415) – účast dvou obhájců žalobce ([tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) – tj. celkem [hodnota] úkonů právní služby (2 x 3 úkony právní služby po 2 300 Kč) – celkem 13 800 Kč, 4) 23. 9. 2010 – účast obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] výslech spoluobviněného [jméno FO] a [jméno FO] – od 21:35 až 23:00 (č. l. 1938) a od 23:10 do 23:50 (č. l. 1828) – celkem [hodnota] úkony právní služby (obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]) v celkové odměně 4 600 Kč ([právnická osoba] 300 Kč), 5) 23. 9. 2010 – výslech spoluobviněného [tituly před jménem] [jméno FO] – od 10:25 až 11:55 – 1 úkon právní služby (obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]) – 2 300 Kč, 6) 24. 9. 2010 od 12:04 do 12:40 - výslech obviněného žalobce (č. l. 264) v přítomnosti jeho obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] (tabulka žalobce přiložená k žalobě uvádí nepřesné datum konání výslechu a uvádí nepřesně, že přítomný byl obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], avšak ve skutečnosti byl přítomen jen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO]) – 1 úkon právní služby – 2 300 Kč, 7) 25. 9. 2010 – obhajoba při vazebním zasedání (č. l. 919) - 1 úkon právní služby – 2 300 Kč, 8) 27. 9. 2010 – převzetí obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 249) - 1 úkon právní služby – 2 300 Kč, 9) 27. 9. 2010 – převzetí obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 238) – 1 úkon právní služby – 2 300 Kč, 10) 27. 9. 2010 – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (včetně následného odůvodnění z 11. 10. 2010 – č. l. 97 a 100) - úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 a 3 a. t. – 1 150 Kč (obdobně v soudní praxi např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. [spisová značka]), 11) 1. 10. 2010 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu - od 8:48 do 9:55 - 1 úkon právní služby – 2 300 Kč (důkaz Potvrzením z věznice), 12) 5. 10. 2010 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu ve věznici - od 9:50 do 10:59 – odměna 2 300 Kč (důkaz Potvrzením věznice), 13) 5. 10. 2010 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu ve věznici - od 9:52 do 11:36 – odměna 2 300 Kč (důkaz Potvrzením věznice), 14) 8. 10. 2010 - nahlédnutí do trestního spisu – 8:15 do 10:00 (č. l. 4206) – obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] – 1 úkon právní služby - odměna 2 300 Kč, 15) 8. 10. 2010 - nahlédnutí do trestního spisu – 8:15 do 10:00 (č. l. 4206) – obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] – 1 úkon právní služby - odměna 2 300 Kč, 16) 12. 10. 2010 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu – 9:18 až 10:27 (ve věznici) – 1 úkon právní služby - odměna 2 300 Kč (důkaz: Potvrzení věznice), 17) 18. 10. 2010 – výslech spoluobviněného [tituly před jménem] [jméno FO] – 13:00 až 14:20 – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 18) 19. 10. 2010 – výslech svědkyně [jméno FO] – 9:00 do 10:00 (č. l. 2543) – 1 úkon právní moci od obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s odměnou 2 300 Kč, 19) 19. 10. 2010 – výslech svědka [jméno FO] od 10:45 do 11:15 (č. l. 2548) a výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] od 11:40 do 12:30 (č. l. 2537) – 1 úkon právní služby od [tituly před jménem] [jméno FO] s odměnou 2 300 Kč, 20) 19. 10. 2010 – účast obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při rozpečeťování pytlů od 10:15 do 10:35 (odešla) a od 10:46 (znovu přišla) do 11:40 (č. l. 1573) – 1 úkon pr. služby - odměna 2 300 Kč, 21) 20. 10. 2010 – výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] od 12:30 do 14:20 a výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] od 14:25 do 15:30 – dva úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 Kč, tj. celkem 4 600 Kč, 22) 22. 10. 2010 - od 12:06 do 13:36 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz Potvrzením věznice) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 23) 25. 10. 2010 – výslech svědka [Anonymizováno]. [jméno FO] od 9:30 do 12:20 – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – [právnická osoba] 300 Kč, tj. odměna celkem 4 600 Kč, 24) 26. 10. 2010 – výslech [Anonymizováno] 9h-10:10 – 1 úkon od [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 25) 26. 10. 2010 – výslech J. [adresa] do 16:30 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 26) 27. 10. 2010 – výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] od 8:00 do 8:45 (č. l. 383) a svědkyně [Anonymizováno]. [Anonymizováno] od 9:00 do 10:15 – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 Kč, tj. odměna 4 600 Kč, 27) 29. 10. 2010 – porada obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu – od 9:03 do 10:12 (důkaz Potvrzením od věznice) – 1 úkon právní služby – odměna 2 300 Kč, 28) 1. 11. 2010 – výslech [Anonymizováno] 10h do 10:40 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 29) 2. 11. 2010 – výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] od 8:00 do 9:55 (č. l. 412) a výslech svědkyně [tituly před jménem] M. [Anonymizováno] od 10:00 do 13:00 – 3 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 Kč – tj. odměna 6 900 Kč, 30) 3. 11. 2010 – výslech svědků R. [Anonymizováno] 8:00 - 9:15, P. [adresa]:30 - 9:55 (č. l. 278) a V. [Anonymizováno] od 10:00 do 10:30 – 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 Kč, tj. odměna 4 600 Kč, 31) 5. 11. 2010 – výslech svědkyně M. [Anonymizováno] od 8:00 do 8:50 (č. l. 283) a výslech svědka T. [Anonymizováno] od 9:30 do 10:30 (č. l. 388) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 32) 5. 11. 2010 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu ve věznici od 13:19 do 14:39 – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 33) 8. 11. 2010 – výslech svědkyně L. [Anonymizováno] (9:00 do 9:30 - č. l. 288) - 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno] (v substituci za [tituly před jménem] [jméno FO] - substituční plná moc na č. l. 240 – 241) – odměna 2 300 Kč, 34) 8. 11. 2010 – výslech svědka V. [Anonymizováno] od 9:55 do 11:50 a svědka M. [Anonymizováno] od 12:00 do 13:00 (č. l. 394) – 2 úkony pr. služby [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 Kč – tj. odměna 4 600 Kč, 35) 10. 11. 2010 - výslech svědkyně [tituly před jménem] H. [Anonymizováno] od 8:00 do 9:20 a [tituly před jménem] L. [Anonymizováno] od 9:40 do 11:30 – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 Kč – celkem odměna 4 600 Kč, 36) 10. 11. 2010 – výslech svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] od 12:00 do 12:50 – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] (v substituci za [tituly před jménem] [jméno FO] – viz č. l. 240) – odměna 2 300 Kč, 37) 15. 11. 2010 - výslech svědka [tituly před jménem] M. [Anonymizováno] od 10:00 do 11:00 (č. l. 293) a [tituly před jménem] D. [Anonymizováno] od 11:30 do 12:00 (č. l. 298) – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 38) 16. 11. 2010 – výslech svědkyně V. [Anonymizováno] od 8:00 do 9:00 (č. l. 304) a výslech svědkyně A. [Anonymizováno] od 9:10 do 10:00 (č. l. 309) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 39) 18. 11. 2010 – výslech svědkyň A. [Anonymizováno] od 8:00 do 8:45 (č. l. 313) a D. [Anonymizováno] od 9:05 do 9:35 (č. l. 317) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 2 300 Kč, 40) 22. 11. 2010 - výslech svědků [Anonymizováno] 8:00 do 9:15 (č. l. 400), Vajsové 9:15 do 9:55 (č. l. 321), [Anonymizováno] 10:00 - 10:30 (č. l. 334) – 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 Kč – odměna 4 600 Kč, 41) 23. 11. 2010 - výslech P. [Anonymizováno] 8h-9:30 (č.l. 338), J. [adresa]-11:10 (č.l. 345), [Anonymizováno] 11:15-12:00 (č.l. 352) – 2x úkon [tituly před jménem] [jméno FO] po 2 300 - odměna 4 600 Kč, 42) 23. 11. 2010 – účast při rozpečeťování pytlů policií – 8:25 do 11:15 (č. l. 1669 až 1678) – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] po 2 300 Kč za úkon – odměna celkem 4 600 Kč, 43) 29. 11. 2010 – výslech svědků J. [Anonymizováno] (č. l. 362) od 8:00 do 9:30, P. [Anonymizováno] (č. l. 368) od 10:00 do 10:30 – 2 úkony ([tituly před jménem] [jméno FO] při výslechu [Anonymizováno], [tituly před jménem] [Anonymizováno] při výslechu [Anonymizováno], obě zastupovaly v substituci [tituly před jménem] [jméno FO]) – odměna 4 600 Kč, 44) 30. 11. 2010 - výslech svědka [jméno FO] od 8:00 do 9:00 (č. l. 373) a svědkyně [jméno FO] od 9:30 do 10:15 (č. l. 378) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] - odměna 2 300 Kč, 45) 30. 11. 2010 – výslech [Anonymizováno] 12h-13:30 – 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 2 300 Kč, 46) 21. 2. 2011 – výslech žalobce 9:15-9:35 (č. l. 269), 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 47) 21. 2. 2011 - výslech B. [adresa]-13:30 – 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno], odměna 3 100 Kč, 48) 23. 2. 2011 - výslech svědků K. [adresa]:00-9:25, P. [adresa]:30-11:00, D. [Anonymizováno] 13h-13:30 (v součtu nepřesahuje 2 hodiny) - 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 3 100 Kč, 49) 1. 3. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením o uskutečnění porady – dále jako „potvrzení“) – odměna 3 100 Kč, 50) 1. 3. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 51) 2. 3. 2011 - výslech svědků [tituly před jménem] J. [Anonymizováno] od 9:00 do 9:45, [tituly před jménem] J. [Anonymizováno] od 9:55 do 10:30 a S. [Anonymizováno] od 10:50 do 11:15 – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 3 100 Kč, 52) [právnická osoba]. 2011 - výslech P. [jméno FO] 11:45 do 13:30 – 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno], odměna 3 100 Kč, 53) 25. 3. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 54) 25. 3. 2011 - výslech svědka [jméno FO] od 8:30 do 9:25 a [jméno FO] od 9:35 do 9:55 – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 3 100 Kč, 55) 26. 7. 2011 - porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 56) 15. 8. 2011 - výslech [adresa]:30-11:05 – 1 úkon pr. služby [tituly před jménem] [Anonymizováno], odměna 3 100 Kč, 57) 16. 8. 2011 - výslech svědků [tituly před jménem] B. [Anonymizováno] 8:30 do 9:20, [tituly před jménem] J. [jméno FO] 10:00 do 10:55, [tituly před jménem] P. [jméno FO] 12:30 do 13:15 – 2 úkony pr. služby (v souhrnu převyšující 2 hodiny, přetržka mezi nimi nepřesáhla 2 hodiny) – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč, 58) 17. 8. 2011 - výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno] 8:30-9:55 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 59) 6. 9. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 60) 21. 9. 2011 - výslech [tituly před jménem][jméno FO] 13:00-13:55 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 61) 26. 9. 2011 - výslech svědků [tituly před jménem] [adresa]:30-9:00, [Anonymizováno] 9:10-9:30, [tituly před jménem] [Anonymizováno] 9:40- 10:10 a spoluobviněného [jméno FO] 10:30-11:05 - 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč, 62) 27. 9. 2011 - výslech svědkyně [tituly před jménem] Drašarové od 8:30 do 9:30, spoluobviněného [tituly před jménem] [jméno FO] od 10:10 do 12:25 - 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč, 63) 3. 10. 2011 - výslech svědků [tituly před jménem] Diviše 8:55-10:00, [adresa]:20-11:05, [tituly před jménem] [Anonymizováno] 13:00 -14:45 (celkem [hodnota] hodiny a 55 minut, tj. jen 2 x započtené 2h, tedy jen dva úkony právní služby) - 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč – nesprávně rozděleno žalobcem na 3 úkony právní služby, ve skutečnosti nebyla přetržka mezi 2. a 3. výslechem delší než 2 hodiny, a proto bylo nezbytné sečíst dobu od 8:55 do 11:05 a od 13:00 do 14:45, což činí dobu 3h55 minut), 64) 4. 10. 2011 - výslech svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno]. [jméno FO] 9:00-10:20, [tituly před jménem] [Anonymizováno] 10:30-11:25 a [tituly před jménem] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] 13:05-13:50 - 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč, 65) 5. 10. 2011 - výslech svědků [tituly před jménem] [Anonymizováno] 8:00-9:05, [tituly před jménem] [adresa]:10-9:35, [Anonymizováno] 9:55- 10:55, [tituly před jménem] [Anonymizováno] 12:30-13:40 - 3 úkony právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 9 300 Kč, 66) 6. 10. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 67) 10. 10. 2011 – výslech [adresa]-10:00, č.l. 325 - 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 68) 10. 10. 2011 - výslech [Anonymizováno] 13:00-15:50 - 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč, 69) 11. 10. 2011 - výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno] 8:00-8:50 - 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 70) 11. 10. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 71) 11. 10. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 72) 12. 10. 2011 - výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] od 9:00 do 9:25 a [tituly před jménem] [Anonymizováno] od 10:25 do 10:45 - 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 3 100 Kč, 73) 12. 10. 2011 - výslech [jméno FO] 8:00-10:00, č.l. 419 - 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 74) 13. 10. 2011 - výslech [jméno FO] 13h-14:10 (č.l. 11) - 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 75) 13. 10. 2011 - výslech [jméno FO] 13h-14:10 (č.l. 11) - 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 76) 13. 10. 2011 – nahlédnutí do spisu (10:15-11:30, č.l. 4311) – [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 77) 14. 10. 2011 – výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno], 8:00-12:30 (č. l. 19) – přítomen [tituly před jménem] [jméno FO] 8:00-11:45 a zároveň po celou dobu [tituly před jménem] [jméno FO] – [tituly před jménem] [jméno FO] udělil substituci [tituly před jménem] [jméno FO], tedy při tomto výslechu byl žalobce zastoupen jen jednou, jedním obhájcem ([tituly před jménem] [jméno FO]), přičemž však po opuštění výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] byl žalobce i nadále až do konce výslechu zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] – jde o odměnu za 3 úkony, tj. 9 300 Kč, 78) 17. 10. 2011 – výslech [jméno FO] 9:00-11:40 – 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] - odměna 6 200 Kč, 79) 18. 10. 2011 – výslech Vystrčila 9:00-10:30 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 80) 25. 10. 2011 – výslech svědka [tituly před jménem] [Anonymizováno] od 9:00 do 9:40 a [Anonymizováno] od 10:30 do 11:30 - 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 81) 1. 11. 2011 – výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno] 8:00-8:20 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 82) 1. 11. 2011 - porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 83) 3. 11. 2011 - výslech Avratové 8:30-9:00 - 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 3 100 Kč, 84) 7. 11. 2011 - výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno] 8:15-9:05 - 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 3 100 Kč, 85) 15. 11. 2011 - výslech svědků [Anonymizováno] od 8:00 do 8:55 a [Anonymizováno] od 9:20 do 10:05 - 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] – odměna 6 200 Kč, 86) 15. 11. 2011 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 87) 16. 11. 2011 – výslech [tituly před jménem] [adresa]:00-9:05 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 88) 21. 11. 2011 – výslech [tituly před jménem] [adresa]:00-13:45 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 89) 22. 11. 2011 – výslech [Anonymizováno] 8:00-8:20 (č.l. 455) – 1 x [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 90) 23. 11. 2011 – výslech [tituly před jménem] [Anonymizováno], 8:00 do 9:30 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 91) 16. 11. 2011 – výslech [tituly před jménem] [adresa]:00-9:05 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 92) 1. 12. 2011 - výslech [Anonymizováno] 8:30-9:15 (č. l. 461) – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 93) 1. 2. 2012 – žádost o přezkum postupu policie – 1 úkon s poloviční odměnou, tj. za 1 550 Kč, 94) 5. 3. 2012 – závěrečné prostudování spisu – od 8:00 do 11:05 (č. l. 4630) – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – celkem odměna 6 200 Kč, 95) 5. 3. 2012 – závěrečné prostudování spisu – od 9:55 do 11:05 a pak od 12:20 do 14:35 (č. l. 4630) – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – celkem odměna 6 200 Kč, 96) 6. 3. 2012 – závěrečné prostudování spisu – od 8:25 (přítomna [tituly před jménem] [jméno FO] jako substitut [tituly před jménem] [jméno FO], který se dostavil 8:55) do 11:00 a pak od 12:20 do 14:30 (č. l. 4632) – 3 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – celkem odměna 9 300 Kč, 97) 6. 3. 2012 – závěrečné prostudování spisu – od 8:25 do 11:00 a pak od 12:20 do 14:30 (č. l. 4632) – 3 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – celkem odměna 9 300 Kč, 98) 6. 3. 2012 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 99) 6. 3. 2012 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 100) 7. 3. 2012 – závěrečné prostudování spisu – od 8:45 do 10:00 (č. l. 4634) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [Anonymizováno] (substitut [tituly před jménem] [jméno FO]) – odměna 3 100 Kč, 101) 8. 3. 2012 – výslech žalobce 9:00-12:05 (č.l. 4678) – 2x úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 6 200 Kč, 102) 20. 3. 2012 – výslech žalobce – 8:30-11:20 (č. l. 4693 a násl.), 12:30-13:25, 13:30-14:26, 14:35-16:30 – 3 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna celkem 9 300 Kč, 103) 20. 3. 2012 – výslech žalobce – od 13:30 (č. l. 4704 a násl.) do 14:26 a od 14:35 do 16:30 – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna celkem 6 200 Kč, 104) 21. 3. 2012 – výslech žalobce (č. l. 4720 a násl.) – přítomnost [tituly před jménem] [jméno FO] v době výslechu žalobce : od 8:30 do 9:10, 9:15 do 9:26 (č. l. 4723), od 13:20 (č. l. 4729) do 15:25 (č. l. 4737) a od 15:35 do 16:25 (č. l. 4739) – 3 úkony právní služby – celkem odměna 9 300 Kč, 105) 21. 3. 2012 – výslech žalobce (č. l. 4720 a násl.) - přítomnost [tituly před jménem] [jméno FO] : od 9:26 (č. l. 4723) do 9:51 a od 9:55 do 11:30 (č. l. 4729 dole) – 2 úkony, odměna 6 200 Kč, 106) 22. 3. 2012 – výslech žalobce (č. l. 4746 a násl.) – od 8:30 do 10:15, od 10:20 do 11:30, od 12:30 do 14:15 – 3 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna celkem 9 300 Kč, 107) 2. 4. 2012 – výslech žalobce (č. l. 4768) – od 8:30 do 10:45 – 2 úkony právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna celkem 6 200 Kč, 108) 4. 12. 2012 – hlavní líčení u KS v Brně (č. l. 49970) – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:54, od 10:05 do 12:11, od 13:00 do 14:50 – 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 109) 5. 12. 2012 – hlavní líčení u KS v Brně (č. l. 5032) – [tituly před jménem] [jméno FO] – 8:30-9:50, 10:00-11:32,12:15-13:31, 13:45-14:14 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 110) 7. 1. 2013 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 111) 7. 1. 2013 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 112) 8. 1. 2013 – hlavní líčení u KS v Brně (č. l. 5141) – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 12:26, od 13:00 do 14:26 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 113) 8. 1. 2013 – hl. líčení (č.l. 5141) – [tituly před jménem] [jméno FO] 8:30-12:26, 2 úkony, odměna 6 200 Kč, 114) 9. 1. 2013 – hlavní líčení u KS v Brně – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:58, od 10:10 do 11:46, od 13:00 do 14:08 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 115) 10. 1. 2013 – hlavní líčení – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:35, od 9:44 do 10:47, od 11:00 do 12:00, od 13:00 do 14:40 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 116) 15. 1. 2013 – hlavní líčení – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:24, od 9:35 do 11:40, od 13:00 do 13:27 a od 13:40 do 14:29 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 117) 16. 1. 2013 – hlavní líčení u KS v Brně (č. l. 5403) – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:43, od 10:00 do 11:14 a od 13:00 do 13:58 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 118) 17. 1. 2013 – hlavní líčení u KS v Brně (č. l. 5431) – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:17 a od 9:30 do 10:50 - 2 úkony právní služby – celková odměna 6 200 Kč, 119) 17. 1. 2013 – hlavní líčení u KS v Brně (č. l. 5431) – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:17 a od 9:30 do 10:50 - 2 úkony právní služby – celková odměna 6 200 Kč, 120) 22. 1. 2013 – hlavní líčení – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:50, od 10:00 do 11:12, od 11:30 do 11:46, od 13:00 do 13:53, od 14:05 do 14:47 - 3 úkony – odměna 9 300 Kč, 121) 24. 1. 2013 – hlavní líčení u KS v Brně – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 10:05, od 10:15 do 12:22, od 13:15 do 13:45 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč, 122) 25. 1. 2013 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 123) 29. 1. 2013 – hlavní líčení – [tituly před jménem] [jméno FO], 8:30-8:57 - 1 úkon - odměna 3 100 Kč, 124) 19. 2. 2013 – hlavní líčení (č. l. 5552) – [tituly před jménem] [jméno FO] – 8:30-9:45, 10:00-12:04, 12:15-12:45, 13:30-15:08 - 3 úkony právní služby (celková doba 4h53 minut) – odměna 9 300 Kč, 125) 20. 2. 2013 – hlavní líčení (č. l. 5645) – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:50 a od 10:00 do 10:12 - 1 úkon právní služby – celková odměna 3 100 Kč, 126) 26. 2. 2013 – hlavní líčení (č. l. 5670) – [tituly před jménem] [jméno FO], 8:30-10:44, vyhlášení rozsudku, trvající přes 2 hodiny, tzn. se užije § 11 odst. 1 písm. g) a. t. analogicky, jak dovodila judikatura (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze z 10. 9. 2001 sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 46/2002) – odměna 3 100 Kč (tj. 2 x 1 550 Kč), 127) 12. 7. 2013 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 128) 18. 7. 2013 – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně (č. l. 5905) včetně následného odůvodnění – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 5922) – odměna 3 100 Kč, 129) 23. 7. 2013 – odvolání proti rozsudku soudu (č. l. 5907) včetně následného odůvodnění z 27. 8. 2013 (č. l. 5929) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 130) 10. 7. 2014 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 131) 10. 7. 2014 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 132) 22. 8. 2014 – písemné podání ve věci samé, tj. zahrnující mj. repliku žalobce k odvolání státního zástupce (č. l. 5958A) – 1 úkon právní služby [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 133) 12. 5. 2015 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 134) 21. 5. 2015 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 135) 9. 6. 2015 – hlavní líčení 8:30-9:15, 9:30-9:40,[tituly před jménem] [jméno FO], 1 úkon, odměna 3 100 Kč, 136) 17. 8. 2015 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 137) 4. 8. 2015 – hlavní líčení u KS v Brně – od 8:30 do 10:35, od 10:54 do 12:13, od 13:00 do 14:03 – [tituly před jménem] [jméno FO] – 3 úkony právní služby – odměna 9 300 Kč, 138) 5. 8. 2015 – hlavní líčení u KS v Brně – od 8:30 do 10:05, od 10:19 do 11:48, od 13:00 do 14:11 – [tituly před jménem] [jméno FO] – 3 úkony právní služby – odměna 9 300 Kč, 139) 1. 9. 2015 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením), 3 100 Kč, 140) 22. 9. 2015 – hlavní líčení u KS v Brně – od 8:30 do 10:03, od 10:20 do 10:45 – [tituly před jménem] [jméno FO] – 2 úkony právní služby – odměna 6 200 Kč, 141) 23. 9. 2015 – vyhlášení rozsudku, 12h-13:38, [tituly před jménem] [jméno FO], 1 úkon, odměna 1 550 Kč, 142) 5. 2. 2016 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 143) 5. 2. 2016 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 144) 8. 2. 2016 – odvolání žalobce proti rozsudku, [tituly před jménem] [jméno FO], 1 úkon, odměna 3 100 Kč, 145) 9. 2. 2016 – odvolání žalobce proti rozsudku, [tituly před jménem] [jméno FO], 1 úkon, 3 100 Kč, 146) 12. 7. 2017 – hl. líčení - 9:10-9:54, 11:00-12:28 – 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO], 6 200 Kč, 147) 31. 7. 2018 – odvolání proti rozsudku (č. l. 6931) – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], 3 100 Kč, 148) 4. 2. 2020 – návrh na zastavení tr. stíhání, č. l. 6972 - 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], 1 550 Kč, 149) 16. 6. 2020 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 150) 16. 6. 2020 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 151) 23. 6. 2020 – hl. líčení 8:30-9:25, 9:40-9:50 – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], odměna 3 100 Kč, 152) 11. 8. 2020 – hl. líčení (č. l. 7023) – 10:30-13:27, 13:45-14:00 – 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč (pauza mezi přerušením jednání nepřesáhla 30 minut), 153) 12. 8. 2020 - hlavní líčení u KS v Brně (č. l. 7056) – od 8:30 do 9:22, od 11:00 do 12:33 – 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 6 200 Kč 154) 21. 12. 2020 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 155) 21. 12. 2020 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 156) 18. 12. 2020 – odvolání proti rozsudku – 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 3 100 Kč, 157) 28. 1. 2021 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 158) 28. 1. 2021 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 159) 23. 6. 2022 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 160) 29. 6. 2022 – veř. zasedání (vrchní soud), 9:00-10:56 - 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO], 3 100 Kč, 161) 6. 9. 2022 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč, 162) 6. 9. 2022 – porada [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu (důkaz potvrzením) – odměna 3 100 Kč.

62. Celkem tak žalobci vzniklo v souladu s § 31 odst. 1 zákona právo na náhradu škody v podobě náhrady odměny jeho obhájců v trestním řízení ve výši 682 400 Kč. III. 1. d) Náhrada DPH 63. K náhradě nákladů obhajoby náleží po právu i náhrada DPH. Totiž podle § 14a odst. 1 a. t.: „Advokát, který je plátcem daně z přidané hodnoty, předloží soudu nebo jinému orgánu, u kterého uplatňuje z tohoto důvodu zvýšení odměny a náhrad podle zvláštních právních předpisů, osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně.“.

64. Z výsledné odměny vyúčtované po právu (tj. z částky 682 400 Kč) jde o částku 437 500 Kč za úkony do konce roku 2012, u které sazba DPH činila 20 %.

65. Plátem DPH byl [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] (doloženo žalobcem v tomto soudním řízení osvědčením o plátcovství DPH). Pokud jde o [tituly před jménem] [jméno FO], který se účastnil jako obhájce žalobce domovní prohlídky ve dnech 23. a ž 24. 9. 2010, tak jednak je jeho plátcovství DPH nesporné mezi účastníky, jednak plyne z údajů v ARES, kdy je plátcem DPH od 1. 4. 2007 – viz Subjekty DPH (mfcr.cz).

66. Tudíž náhrada DPH nepřísluší žalobci jen z odměny : a) ve výši 4 600 Kč za účast obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] u výslechu spoluobviněných [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 23. 9. 2010, b) z odměny ve výši 2 300 Kč za účast obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] při výslechu spoluobviněného [tituly před jménem] [jméno FO] dne 23. 9. 2010, c) z odměny ve výši 2 300 Kč za účast obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] z výslechu žalobce ze dne 24. 9. 2010.

67. Odměna obhájce za úkony do konce roku 2012, kdy byla sazba DPH ve výši 20 %, činila celkem 437 500 Kč. Od té částky soud odečetl odměnu za úkony učiněné obhájcem, který nebyl plátcem DPH ([tituly před jménem] [jméno FO]), tedy soud odečetl celkem částku 9 200 Kč a výsledek činí odměnu 428 300 Kč, ze které náleží žalobci náhrada DPH ve výši 20 %. Tudíž náhrada DPH z odměn obhájců žalobce za úkony učiněné do konce roku 2012 činí celkem částku 85 660 Kč.

68. Od 2013 byla sazba DPH 21 % a odměna obhájců žalobce činila za úkony od počátku roku 2013 do skončení trestního řízení částku 244 900 Kč, z čehož činí náhrada DPH částku 51 429 Kč.

69. Celkem tak má žalobce právo na náhradu DPH (dle § 31 zákona a § 14a a. t.) ve výši 137 089 Kč. III. 1. e) Výčet úkonů obhajoby, u kterých soud shledal náhradu požadovanou žalobcem nepřiléhavou ve smyslu § 31 odst. 1 zákona 70. Soud naopak shledal za nesprávný požadavek žalobce (vtělený do „Přehledu úkonů v trestním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] – [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0]“, který žalobce učinil součástí žaloby) na náhradu úkonů obhajoby v trestním řízení v následujícím smyslu: 1) 23. 9. 2010 – prohlídka nebytových prostor – kanceláře tajemníka [právnická osoba] Znojmo (č. l. 1565) – žalobce uvedl dobu úkonu 8:50 do 10:10 a od 10:50 do 12:15 a obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], avšak ze spisu plyne (č. l. 1565 až 1568), že advokát [tituly před jménem] [jméno FO] se dostavil k úkonu až 10:10 a že prohlídka skončila v 11:45, protokol o prohlídce byl podepsán v 12:15 a není tam podpis [tituly před jménem] [jméno FO] (na rozdíl od ostatních, včetně žalobce); z toho plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO] se zúčastnil tohoto úkonu jen v době od 10:10 do 11:45, a proto jde jen o 1 úkon právní služby, odměna ve výši 2 300 Kč (tj. nikoli žalobcem požadované 2 úkony právní služby po 2 300 Kč), 2) 27. 9. 2010 – stížnost proti usnesení o zajištění peněžních prostředků včetně následného odůvodnění z 7. 10. 2010 (č. l. 1784, 1786) – absentuje naplnění kritéria dle § 31 odst. 1 zákona, že šlo o náklad „vynaložený na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu“ (viz text dále), 3) 27. 9. 2010 – stížnosti proti usnesení o zajištění nemovitostí (č. l. 1808, 1811) – shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 4) stížnost proti usnesení o vzetí do vazby (včetně následného odůvodnění 8. 10. 2010) - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora a navíc soud ve spise nedohledal odůvodnění (stížnost podal hned na vazebním zasedání žalobce osobně, ústně do protokolu), 5) 19. 10. 2010 – účast obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při rozpečeťování pytlů policií v době od 10:15 do 10:35 (kdy odešla) a následně od 10:46 (kdy obhájkyně znovu přišla) do 11:40 (č. l. 1573) –žalobce má právo jen na náhradu odměny za jen 1 úkon - odměna 2 300 Kč, když žalobce nesprávně požaduje náhradu za 2 úkony 4 600 Kč za dobu od 9:30 do 11:40, když ve skutečnosti se tato obhájkyně žalobce účastnila uvedeného vyšetřovacího úkonu až od 10:15, 6) 5. 11. 2010 – výslech svědků M. [Anonymizováno] od 8:00 do 8:50 (č. l. 283) a T. [Anonymizováno] od 9:30 do 10:30 (č. l. 388) – žalobce má právo jen na odměnu za 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] (odměna 2 300 Kč), žalobce nesprávně požadoval náhradu za 2 úkony, ve skutečnosti šlo o 1 úkon, jelikož druhý výslech byl učiněn v blízké časové souvislosti s 1. výslechem, pauza mezi nimi tvořila více než 30 minut (konkrétně 40 minut), takže se nevčítá do doby výslechu v souladu s judikaturou, 7) 5. 11. 2010 – porada [tituly před jménem] M. [jméno FO] s žalobcem přesahující 1 hodinu ve věznici 13:19-14:39 – žalobce má právo jen na odměnu za 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] (2 300 Kč), když žalobce nesprávně požadoval paralelní (další) náklady za současnou poradu z téhož dne z téže doby s [tituly před jménem] [jméno FO] přesahující 1 hodinu ve věznici od 13:17 do 14:39; avšak [tituly před jménem] [jméno FO] jako advokátní koncipientka se účastnila porady s [tituly před jménem] [jméno FO], který jí udělil substituci (č. l. 239), a proto šlo de iure o poradu žalobce s jedním jediným obhájcem ([tituly před jménem] [jméno FO]), 8) ústavní stížnost proti rozhodnutí o vazbě – shodně jako bod III. 1. e) 2) shora (a viz text dále), 9) žádost z 24. 11. 2010 o propuštění z vazby (č. l. 935) - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 10) 21. 1. 2011 – žádost o vrácení věcí - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 11) 7. 4. 2011 – žádost o vrácení věci - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 12) 3. 10. 2011 - výslech svědků [tituly před jménem] [adresa]:55-10:00, Koudelky 10:20-11:05 a [tituly před jménem] [Anonymizováno] 13h- 14:45 (celkem 3h a 55 minut, tj. jen 2 x započtené 2h, tedy jen dva úkony pr. služby) – žalobce má právo na odměnu za 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] (6 200 Kč), žalobce to nesprávně rozdělil na 3 úkony pr. služby; ve skutečnosti nebyla přetržka mezi 2. a 3. výslechem delší než 2 hodiny, a proto bylo nezbytné sečíst dobu od 8:55 do 11:05 a od 13:00 do 14:45, což činí 3h55 minut, 13) 7. 1. 2012 – žádost o vrácení věci - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 14) 9. 2. 2012 – žádost o zrušení zajištění nemovitostí – shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 15) 23. 2. 2011 - výslech svědka K. [adresa]:00-9:25, P. [adresa]:30-11:00 a D. [Anonymizováno] 13:00-13:30 (součet 25 minut + 30 minut + 30 minut nepřesahuje 2 hodiny) – žalobce má právo jen na odměnu za 1 úkon [tituly před jménem] [Anonymizováno] (tj. jen 3 100 Kč); žalobce nesprávně rozdělil tyto vyšetřovací úkony na 2 úkony, když požadoval zaplacení odměny 3 100 Kč za výslech svědka [Anonymizováno] a [adresa] a odměny 3 100 Kč za výslech [Anonymizováno]; nicméně doba mezi skončením předposledního vyšetřovacího úkonu (výslech [adresa]) a začátkem dalšího vyšetřovacího úkonu (výslech [Anonymizováno]) nepřesáhla limit 2 hodin, a proto se nejednalo o dav samostatné úkony právní služby, jelikož tyto vyšetřovací úkony na sebe bezprostředně navazovaly (shodně judikatura, např. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 1997 sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Bulletinu advokacie 1/1998, s. 50 i na ASPI, dále usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 11. 2011 sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Bulletinu advokacie 4/2002, s. 57 a na ASPI aj.), 16) 12. 10. 2011 - výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO] od 8:00 do 10:00 (č. l. 419) – žalobce má právo na odměnu za 1 úkon [tituly před jménem] [jméno FO] (3 100 Kč), ale žalobce nesprávně požadoval náhradu právního zastoupení i za účast [tituly před jménem] [jméno FO] při tomto výslechu; avšak této udělil substituci právě jen [tituly před jménem] [jméno FO] (č. l. 239), a proto nelze dovodit, že se účastnila uvedeného výslechu – kterého se účastnil i [tituly před jménem] [jméno FO] – jako samostatný obhájce a nenáleží tak žalobci právo na náhradu právního zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO], 17) 14. 10. 2011 – výslech svědkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] – od 8:00 do 12:30 (č. l. 19) – přítomen [tituly před jménem] [jméno FO] od 8:00 do 11:45 a zároveň po celou dobu [tituly před jménem] [jméno FO] – [tituly před jménem] [jméno FO] udělil substituci [tituly před jménem] [jméno FO], tedy při tomto výslechu byl žalobce zastoupen jen jednou, jedním obhájcem ([tituly před jménem] [jméno FO]), přičemž však po opuštění výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] byl žalobce i nadále až do konce výslechu zastoupen, a to právě [tituly před jménem] [jméno FO] – jde tak o odměnu za 3 úkony služby, tj. 9 300 Kč; žalobce nesprávně požaduje uhradit náklady pr. zastoupení, jako by byl paralelně zastoupen obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO], když požaduje uhradit odměnu 9 300 Kč a 6 200 Kč, 18) 29. 2. 2012 - stížnost proti usnesení o nezrušení zajištění nemovitostí včetně odůvodnění z 8. 3. 2012 - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 19) 5. 3. 2012 – závěrečné prostudování spisu – od 9:55 do 11:05 a pak od 12:20 do 14:35 (č. l. 4630) – 2 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] (odměna 6 200 Kč); žalobce nesprávně požadoval uhradit duplicitně za totéž závěrečné prostudování spisu (9:55-11:05 a 12:20-14:35) náklady za 2 úkony poskytnuté i [tituly před jménem] [jméno FO] (odměnu 6 200 Kč), ale to nebylo možné akceptovat, jelikož [tituly před jménem] [jméno FO] vystupovala jen jako substitut [tituly před jménem] [jméno FO], takže de iure bylo nahlížení v současné přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO] učiněno jen jedním obhájcem – [tituly před jménem] [jméno FO], 20) 6. 3. 2012 – závěrečné prostudování spisu – 8:25-11:00, 12:20-14:30 (č. l. 4632) – 3 úkony [tituly před jménem] [jméno FO] – odměna 9 300 Kč; žalobce nesprávně požadoval uhradit duplicitně za totéž závěrečné prostudování spisu náklady za 3 úkony poskytnuté i [tituly před jménem] [jméno FO] (odměnu 9 300 Kč), ale to nebylo možné akceptovat, jelikož [tituly před jménem] [jméno FO] vystupovala v trestním řízení jen jako substitut [tituly před jménem] [jméno FO], takže de iure bylo nahlížení v současné přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO] učiněno jen jedním obhájcem – [tituly před jménem] [jméno FO], 21) 21. 3. 2012 – výslech žalobce (č. l. 4720 a násl.) – přítomnost obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] v době výslechu žalobce : 8:30-9:10, 9:15-9:26 (č. l. 4723), od 13:20 (č. l. 4729) do 15:25 (č. l. 4737) a 15:35-16:25 (č. l. 4739) – 3 úkony právní služby – celkem odměna 9 300 Kč; žalobce nesprávně požaduje náhradu právního zastoupení za 4 úkony právní služby, tj. odměnu 12 400 Kč, 22) 21. 3. 2012 – výslech žalobce (č. l. 4720 a násl.) - přítomnost obhájce [tituly před jménem] [jméno FO] : od 9:26 (č. l. 4723) do 9:51, 9:55-11:30 (č. l. 4729 dole) – 2 úkony – odměna 6 200 Kč; žalobce nesprávně požaduje náhradu právního zastoupení za 4 úkony, tj. odměnu 12 400 Kč, 23) 18. 4. 2012 – návrh na doplnění dokazování (č. l. 4858; nesprávně žalobcem označeno v tabulce přiložené k žalobě jako „návrh na zastavení trestního stíhání“, který nepodal žalobce, nýbrž spoluobviněný ing. [jméno FO], viz č. l. 4863); žalobce požadoval odměnu 1 550 Kč, ale nejde o úkon právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, a to i ve shodě s judikaturou, 24) návrh na předběžné projednání obžaloby ze dne 19. 7. 2012 se nevyskytuje v trestním spise, jen žádost o vrácení věcí a o umožnění kontroly zbraní ze dne 19. 6. 2012 (č. l. 4922), což je ale úkon, za který nenáleží náhrada žalobci (viz text shora a níže), 25) 19. 2. 2013 – hlavní líčení u Krajského soudu v Brně (č. l. 5552) – [tituly před jménem] [jméno FO] – od 8:30 do 9:45, od 10:00 do 12:04, od 12:15 do 12:45, od 13:30 do 15:08 - 3 úkony právní služby – celková odměna 9 300 Kč; žalobce nesprávně požadoval zaplatit náklady za 4 úkony a přehlédl, že přerušení v hl. líčení mezi 12:45 a 13:30 přesáhlo 30 minut, a proto se toto přerušení nevčítalo do celkové doby poskytování pr. služby – soud nepřiznal žalobci odměnu za 1 úkon 3 100 Kč, 26) 1. 3. 2013 – úkon označený „žádost o vydání rozhodnutí“ (č. l. 5895) – žádost o zrušení zajištění nemovitostí, finančních prostředků, peněžité záruky a o vrácení věcí vydaných při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor a pozemků - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 27) 5. 12. 2014 - žádost o vrácení věcí - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 28) 2. 7. 2015 - žádost o vrácení věcí - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 29) 15. 9. 2016 – žádost o vrácení věcí - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 30) 23. 6. 2020 – žádost o vrácení věcí - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 31) 7. 9. 2022 – žádost o zrušení zajištění a vrácení věcí - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora, 32) 26. 9. 2022 – žádost o vrácení peněžité záruky - shodně jako bod III. 1. e) 2) shora.

71. Pokud soud shora uváděl, že důvod nepřiznání ve vztahu ke shora uvedeným úkonům spočívá v absenci naplnění kritéria dle § 31 odst. 1 zákona, tj. nešlo o náklad „vynaložený na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu“, tak tím měl na mysli následující.

72. Žalobce se domáhal náhrady obhajoby za stížnost proti usnesení o zajištění peněžních prostředků, stížnost proti usnesení o zajištění nemovitostí, stížnost proti unesení o vzetí do vazby, ústavní stížnost proti rozhodnutí o vazbě, žádost o propuštění z vazby, žádost o vrácení věcí, žádost o zrušení zajištění nemovitostí, stížnost proti usnesení o nezrušení zajištění nemovitostí, žádost o zrušení zajištění nemovitostí, finančních prostředků a o vrácení věcí a žádost o vrácení peněžité záruky.

73. Nicméně právní předpisy žalobce na náhradu nákladů vynaložených na tyto úkony obhajoby právní řád nezakotvují. Žalobce vychází z nesprávné premisy, že k náhradě nákladů obhajoby postačuje, že byly vynaloženy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Ve skutečnosti odškodnitelné náklady obhajoby musejí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí či nápravu nesprávného úředního postupu (srov. judikaturu citovanou níže a v tzv. komentářové literatuře srov. např. komentář k § 31 zákona od [jméno FO] na ASPI).

74. Ústavní soud - např. v usnesení ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 687/22 či ze dne 28. 2. 2023 sp. zn. IV. ÚS 230/23 - vyložil svoji judikaturu (včetně nálezové) a ostatně i judikaturu obecných soudů následovně : „…"právo na náhradu újmy způsobené výkonem veřejné moci není právem absolutním a neomezitelným. V kolizi s dotčeným právem stojí veřejný zájem na efektivním výkonu veřejné moci, který zákonná úprava musí reflektovat. Nepřiměřeně extenzivní uplatňování práva na náhradu újmy způsobené výkonem veřejné moci by mohlo vést, i s ohledem na institut regresního nároku státu vůči konkrétnímu jednotlivci vykonávajícímu veřejnou moc, k důsledku, jež doktrína nazývá tzv. mrazícím účinkem (chilling effect). Ten se může projevit v lepším případě v defenzivním postupu při výkonu veřejné moci (např. v podobě opatrného rozhodování), v horším případě až v úplné rezignaci na výkon veřejné moci". [...] … V nálezu ze dne 5. 5. 2004 sp. zn. II. ÚS 596/02 … Ústavní soud dospěl k závěru, že ani skutečnost, že obviněný byl zproštěn obžaloby, nečiní z předešlého uvalení vazby nezákonné rozhodnutí ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny, bylo-li rozhodnutí o vazbě v souladu s čl. 8 odst. 4 a 5 Listiny a trestním řádem. Vazba neztrácí svou zákonnou kvalitu jen tím, že obviněný a později obžalovaný byl obžaloby zproštěn proto, že nebylo prokázáno, že by skutek spáchal. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil v nálezu ze dne 22. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 2062/18… nelze dovodit právo na odškodnění za zákonné omezení osobní svobody. Okolnost, že zadržená osoba nakonec nebyla odsouzena pro spáchání trestného činu, nepřekážela závěru, že její zadržení nebylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. [...] K zajištění peněžních prostředků lze uvést, že jeho užití je podmíněno tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují, že peněžní prostředky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Jde o preventivní institut, který se pohybuje v rovině pravděpodobnostní. Závěr, že zajištěné peněžní prostředky mají uvedené určení, nemusí být plně hodnověrný a ani konečný. Pro aplikaci zmíněného zajišťovacího institutu postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti… Nezákonnost zajištění nelze spojovat pouze se samotnou skutečností, že bylo zastaveno trestní řízení, obžalovaný byl zproštěn obžaloby či byla věc odložena [...] "…nezákonnost provedení domovní prohlídky … může konstatovat toliko obecný soud v rámci dokazování v hlavním líčení…"… toto prohlášení nezákonnosti domovní prohlídky v odůvodnění rozsudku, kterým byl obžalovaný zproštěn viny, je pro naplnění podmínek nároku na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. dostatečné… Obecné soudy tak nedošly k závěru, že usnesení o zajištění finančních prostředků bylo vadné… tak z ničeho neplyne, že by pro vydání zajištění finančních prostředků nebyly splněny podmínky, proto je nelze považovat podle výše uvedené judikatury za nezákonné ve smyslu § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb.".

75. Z judikatury obecných soudů lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022 sp. zn. [spisová značka] a ze dne 5. 12. 2023 sp. zn. [spisová značka] : „…při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že byla-li rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků zrušena nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jejich vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím… “ (srov. obdobně i např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023 sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. [spisová značka] či ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. [spisová značka]). Jak vyložil Nejvyšší soud v usnesení ze dne ze dne 24. 6. 2020 sp. zn. [spisová značka] (s odkazem na rozsudek ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 35/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 zákona nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení.

76. Citovaná judikatura dopadá i na souzenou věc. Okolnost, že žalobce byl vazebně stíhán, že soud přijal jeho peněžitou záruku, že mu byly zatímně zajištěny nemovitosti, finanční prostředky a movité věci (které žalobce dočasně dle § 78 odst. 1 trestního řádu vydal policejnímu orgánu na jeho výzvu), nečiní tato rozhodnutí (či úkony orgánů činných v trestním řízení) nezákonnými. Z obsahu trestního spisu naopak plyne, že tato rozhodnutí nebyla zrušena pro nezákonnost a ani jejich nezákonnost nebyla konstatována tím kterým orgánem činným v trestním řízení. Ostatně opak netvrdí ani žalobce. Z obsahu trestního spisu plyne, že tato rozhodnutí byla zrušena výlučně z důvodu, že v mezidobí pominuly důvody pro jejich vydání.

77. Tak kupř. Krajský soud v Brně usnesením z 23. 11. 2022 rozhodl, že se dle § 79f odst. 1 trestního řádu ruší zajištění žalobcových nemovitostí a zajištění žalobcových finančních prostředků z důvodu, že předmětné věci nebyly v rámci uloženého trestu postiženy trestem propadnutí věci či propadnutí náhradní hodnoty a že soud tyto věci nepovažoval za výnosy ani za nástroje trestné činnosti nebo náhradní hodnotu a že v tomto procesním stádiu finanční prostředky nemohou už sloužit ani k důkazním účelům a že tak zajištění věci už není pro další řízení třeba.

78. Obdobně Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 24. 11. 2022 rozhodl dle § 73a odst. 5 trestního řádu o zrušení žalobcovy peněžité záruky přijaté usnesením státního zástupce ze dne 30. 11. 2010 výlučně z důvodu, že řízení se nachází už ve fázi po vynesení pravomocného rozsudku, kdy tedy již pominuly všechny důvody původně vedoucí k přijetí peněžité záruky, a dále s ohledem na to, že odsouzený žalobce již zaplatil peněžitý trest i náklady trestního řízení.

79. Podobně Krajský soud v Brně dne 31. 1. 2023 rozhodl, že dle § 80 odst. 1 tr. řádu se odsouzenému žalobci vrací tam specifikované movité věci, a to výlučně z důvodu, že zajištěných věcí není k dalšímu řízení už třeba a nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání.

80. Pokud se tedy žalobce domáhá náhrady nákladů řízení vynaložených na odstranění i těch rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, které není možné považovat za nezákonné ve smyslu § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb. (nebyly zrušeny pro nezákonnost a ani jejich nezákonnost nebyla konstatována orgány činnými v trestním řízení), pak zde chybí právní podklad pro odškodnění takových nákladů řízení, jelikož nešlo ve smyslu § 31 odst. 1 zákona o náklady vynaložené „na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí…“.

81. K tomu se přidává, že žalobce byl v trestním řízení ohledně jednoho skutku uznán vinným a potrestán, a proto tím spíše (a fortiori) žalobce nemá právo na náhradu nákladů obhajoby za výše vyjmenované úkony právní služby. Totiž chybí předpoklad odpovědnosti již v prvku vzniku škody. Žalobce by stejné náklady (např. na stížnost proti usnesení o zajištění peněžních prostředků či nemovitostí aj.) musel vynaložit i v případě, že by byl trestně stíhán výlučně pro skutek, za jehož spáchání byl pravomocně uznán vinným.

82. Žalobcem požadovaná náhrada nákladů vynaložených na ústavní stížnost je - kromě shora uvedených důvodů - neopodstatněná i z důvodu § 31 odst. 2 zákona, jelikož žalobce měl právo (možnost) žádat úhradu nákladů řízení v řízení o ústavní stížnosti (viz § 31 odst. 2 zákona: „Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů…“). Ostatně i ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016 sp. zn. Cpjn 31/2014 bylo vyloženo, že náklady řízení o ústavní stížnosti nepředstavují škodu ve smyslu § 31 odst. 1 a 2 zákona, za níž by odpovídal stát podle zákona, neboť jejich přiznání stěžovateli zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu umožňuje. III. 1. f) Námitky žalovaného (o provedení prohlídky před zahájením trestního stíhání a o neodškodnitelnosti nahlížení do spisu a dvojímu převzetí obhajoby)

83. Žalovaný brojil proti přiznání náhrady nákladů vynaložených na obhajobu, která spočívala v účasti obhájce žalobce na prohlídce nebytových prostor konané dne 23. 9. 2010; žalovaný namítl, že trestní stíhání bylo zahájeno téhož dne až po prohlídce, ve večerních hodinách.

84. Tuto námitku žalovaného soud shledal za nedůvodnou již s poukazem na analogicky aplikovatelný nález Ústavního soudu ze dne sp. zn. I. ÚS 1029/21, bod 30 a 31.: „…avšak samotné usnesení o zahájení trestního stíhání nelze posuzovat izolovaně bez okolností, jež k jeho vydání vedly. Je třeba vzít v úvahu, že jde o vyústění předchozího prověřování a v něm prováděných úkonů orgánů činných v trestním řízení, které se také mohly negativně projevit ve stěžovatelově životě… 31. Stát nelze [právnická osoba] zbavit jeho odpovědnosti strohým konstatováním, že v době, kdy nastaly negativní události v životě stěžovatele, ještě nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání; tím spíše, jestliže nastaly těsně před formálním zahájením trestního stíhání … 33. … nelze postupovat rigidně … nemá být odčiněna pouze újma vzniklá vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání jako takovým, ale veškeré újma, jež je přičitatelná státu za postup jeho orgánů, který se následně ukáže jako nezákonný či chybný (resp. který nevyústil v pravomocné odsouzení). Usnesení o zahájení trestního stíhání není vydáváno tzv. "od stolu" bez předchozího procesu, ale pouze v případě, nasvědčují-li prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba (§ 160 odst. 1, věta první, trestního řádu).“. Pokud byla prohlídka nebytových prostor učiněna těsně před zahájením trestního stíhání žalobce, pak lze účast obhájce žalobce při takové prohlídce důsledně vzato považovat za úkon účelně vynaložený i na eliminaci o pár hodin později vydaného usnesení o zahájení trestního stíhání. Při takové prohlídce došlo i k zajištění důkazního materiálu za účelem prokázání viny i žalobce, a proto není apriori vyloučeno, že by obhájce při své účasti na tomto policejním úkonu byl s to ovlivnit i trestní stíhání.

85. Dále podle žalovaného nahlížení do spisu z 8. 10. 2010, 13. 10. 2011, 23. 2. 2012, 5. 3. 2012, 6. 3. 2012 i 7. 3. 2012 nebylo úkonem právní služby dle § 11 a. t. Tato námitku je nedůvodná.

86. Nahlížení do trestního spisu ve dnech 5., 6. a 7. 3. 2012 bylo závěrečným prostudováním spisu při skončení vyšetřování, což spadá pod úkon právní služby explicite dle § 11 odst. 1 písm. f) a. t.

87. Stran žalobcem původně tvrzeného nahlížení do spisu z 23. 2. 2012 žalobce změnil žalobu, když toto nahlížení nahradil nahlížením do spisu ze dne 6. 4. 2012 (č. l. 89 a připuštění změny žaloby na č. l. 95). Šlo též závěrečné prostudování spisu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a. t.

88. Dne 8. 10. 2010 šlo o nahlédnutí do trestního spisu jakožto nezbytný předpoklad pro řádné odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (viz např. č. l. 4204 a 4206), a proto šlo o účelný úkon obhajoby.

89. Nahlédnutí do trestního spisu dne 13. 10. 2011 bylo po téměř roce pokračujícího vyšetřování, po rozšíření trestního stíhání žalobce v únoru 2011 a účelnost nahlédnutí do spisu tak byla dána již potřebou žalobce znát obsah spisu za účelem další obhajoby (viz např. č. l. 4311).

90. V této souvislosti odkazuje i na judikaturu Ústavního soudu, srov. např. nález ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17. Jak uvedl Ústavní soud i v nálezu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. III. ÚS 2289/21, „Mohou-li obecné soudy nahlédnutí do spisu v průběhu vyšetřování posoudit podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu jako samostatný úkon právní služby, obdobný nahlédnutí do spisu při skončení vyšetřování [§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu], měly by obhájcům odměnu za tento úkon přiznat, nejsou-li v řízení přítomny a řádně odůvodněny výjimečné okolnosti (např. zjevná neúčelnost úkonu), jež by přiznání odměny vylučovaly. Opačný postup, … oslabuje rovné postavení obviněného v trestním řízení a v případě zastoupení obhájcem porušuje obhájcovo legitimní očekávání odměny za vykonanou práci…“. Soud však již vyložil shora, v čem konkrétně účelnost vyúčtovaných nahlížení do spisu spočívala; šlo tedy o samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 a. t.

91. Žalovaný konečně namítl, že „Úkon ze dne 27. 9. 2010 označený jako 2x převzetí obhajoby a první porada ve věci s advokáty [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [Anonymizováno], byly nahrazeny pouze jako jeden úkon obhajoby.“. Takové zkrácení odměny obhájce žalovaným ale není správné a nebylo ani žalovaným racionálně odůvodněno. Pokud měl žalobce nejen obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], ale i obhájce [tituly před jménem] [jméno FO], pak z logiky věci šlo o 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a. t.: „a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb“. Obhájci [tituly před jménem] [jméno FO] i [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] převzali obhajobu žalobce každý samostatně. Ostatně o tom svědčí plné moci udělené každému z obhájců samostatně (viz č. l. 237 a 238) i oznámení o převzetí obhajoby těmito obhájci (viz č. l. 248 až 250).

92. Ostatně ani žalovaný neupíral žalobci právo na náhradu odměny více obhájců v trestním řízení (když nezpochybňoval vyúčtování žalobce v tom smyslu, že by žalobci příslušelo jen právo na náhradu odměny jednoho jediného obhájce). V souladu s judikaturou nelze náklady na obhajobu v trestním řízení odepřít jen proto, že jde o náklady vynaložené na obhajobu dalším obhájcem poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. [spisová značka]). U shora uvedených úkonů obhajoby (za které soud žalobci přiznal právo na odměnu) nebylo zjevné, že by nemohly k výsledku trestního stíhání žalobce přispět, a rovněž nešlo o úkony více obhájců obsahově totožné (duplicitní); proto soud neshledal jejich neúčelnost. Ostatně neúčelnost v tomto ohledu v zásadě ani netvrdil žalovaný (ba naopak, v zásadě vycházel též z tabulky žalobce obsahující výčet úkonů obhajoby, z níž plynulo, že žalobce měl více obhájců). III. 1. g) Žalobcem požadované přiznání náhrady hotových výdajů obhájce, cestovních výdajů obhájce a náhrady za promeškaný čas 93. Žalobce též požadoval přiznat paušální náhradu hotový výdajů obhájce podle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 81 300 Kč, náhradu cestovních výdajů obhájce podle § 13 odst. 5 a. t. celkem ve výši 1 989 Kč, náhradu za promeškaný čas obhájce dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. v celkové výši 800 Kč, náhradu za ztrátu času v podobě přerušení jednání (hlavních líčení, výslechů) delší než 30 minut v celkové výši 5 700 Kč (viz např. č. l. 10 a 11 soudního spisu).

94. V této části soud žalobu shledal nedůvodnou již pro absenci vzniku škody žalobci, jelikož stejné náklady na obhajobu by žalobce musel vynaložit i v případě, kdyby byl stíhán jen pro trestný čin, pro který byl nakonec pravomocně uznán vinným (v judikatuře obdobně či přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021 sp. zn. [spisová značka]). Všechny úkony v tr. řízení se týkaly všech trestných činů, pro které byl žalobce stíhán, a byly by tedy realizovány i v případě, že by žalobce byl stíhán jen pro trestný čin, za nějž byl pravomocně odsouzen. III. 1. h) Závěr ohledně nároku 1. (odměna obhájce a náhrada DPH)

95. Z uvedeného plyne, že žalobce má podle § 31 zákona z titulu náhrady nákladů obhajoby právo na náhradu odměny ve výši 682 400 Kč a náhradu DPH z této odměny ve výši 137 089 Kč.

96. Celkem má žalobce právo na náhradu škody - nákladů na obhajobu - ve výši 819 489 Kč (682 400 + 137 089). Z této částky žalovaný žalobci zaplatil dne 2. 11. 2023 částku 388 652 Kč.

97. Žalobce tak ještě má právo na zaplacení částky 430 837 Kč (819 489 mínus 388 652) a v této části tak soud žalobě vyhověl. Soud vyhověl žalobě i v části zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 430 837 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, v souladu s § 1970 o. z. a se speciální 6měsíční lhůtou splatnosti ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku).

98. Ve zbytku nároku na náhradu nákladů na obhajobu, tj. co do částky 198 886 Kč (629 723 mínus 430 837 Kč), soud žalobu pro nedůvodnost zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 198 886 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení (výrok II.). III.

2. Nárok 2. (náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení dle § 31a zákona)

99. Ohledně návrhu žalobce na přiznání náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního řízení dle § 31a zákona ve výši 220 000 Kč s úrokem z prodlení soud uvádí následující.

100. Podle § 31a zákona: „(1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.“.

101. Soud se na 1. jednání dotázal žalobce za účelem vyjasnění obsahu žaloby, zda žádá náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení výlučně za délku trestního stíhání (tj. do 29. 6. 2022) nebo i za dobu následující po pravomocném skončení trestního stíhání. Totiž v žalobě (str. 12 až 13) žalobce uváděl, že trestní řízení trvalo „do pravomocného ukončení věci – částečně odsuzujícího a z podstatné části zprošťujícího rozsudku, vyhlášeného dne 29. 6. 2022.“. Avšak pokračoval v žalobě (str. 12 až 13).: „Po právní moci rozsudku odvolacího soudu soud I. stupně ještě realizoval nezbytné úkony řízení vykonávacího… Několik dalších měsíců po právní moci meritorního rozsudku soudu I. stupně trvalo, než žalobci vrátil složenou peněžitou záruku… a rozhodl o zrušení zajištění věcí… Fakticky byly zbývající zajištěné věci žadateli vráceny až na jaře 2023. Dobu vedené trestního řízení žalobce považuje z pochopitelných důvodů na neadekvátně dlouhou…“. Navíc na str. 7 žaloby poukazoval (v části označené jako „Průběh trestního řízení a nezákonná rozhodnutí“) i na navazující přestupkové řízení: „… přestupkové řízení pro skutek, který byl rozsudkem odvolacího soudu postoupen správnímu orgánu k projednání skončilo rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. j. JMK 73155/2023 ze dne 16. 5. 2023… Rozhodnutí odvolacího správního orgánu nabylo právní moci dne 19. 5. 2023“.

102. Žalobce na 1. jednání upřesnil žalobu, že žádá náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení trvajícího do 28. 2. 2024; uvedl, že následovalo přestupkové řízení a bylo řešeno zajištění věcí a až 5. 3. 2024 mu bylo doručeno sdělení policie, že notebook nenalezla. III. 2. a) Námitka žalovaného o promlčení nároku 2.

103. Žalovaný namítl následující. Trestní řízení pravomocně skončilo dne 29. 6. 2022. Ode dne 30. 6. 2022 počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta, jejíž běh skončil dne 30. 12. 2022. Podání, kterým žalobce uplatnil svůj nárok v rámci předběžného projednání, bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno dne 2. 5. 2023, tj. po uplynutí promlčecí doby. Proti nároku 2. (na náhradu nemajetkové újmy) tak vznesl žalovaný námitku promlčení.

104. Dle § 32 odst. 3 zákona: „Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.“.

105. Soud dospěl k závěru o nedůvodnosti námitky promlčení a odkazuje především na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který byl přitom publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2019: „Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení v situaci, kdy trestní řízení skončilo rozhodnutím o postoupení věci podle § 222 odst. 2 t. ř., neboť trestní soud shledal, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek, je třeba trestní řízení i řízení o přestupku považovat za řízení jediné, a to jak ve vztahu k obviněnému, tak i ve vztahu k poškozenému, který se do trestního řízení připojil s nárokem na náhradu škody. Promlčecí lhůta v případě nemajetkové újmy způsobené porušením práva na přiměřenou délku trestního řízení a na ně navazujícího přestupkového řízení nezačne podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. běžet dříve než 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, kterým bylo přestupkové řízení ve vztahu k poškozenému skončeno.“ (publikovaná právní věta); dále např. : „43. Pro posouzení okamžiku počátku běhu promlčecí lhůty je tudíž zásadní výše uvedený závěr o jednotném a nepřerušeném trvání trestního a přestupkového řízení. Šestiměsíční promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 OdpŠk počne běžet až skončením celého řízení, kde k nesprávnému úřednímu postupu došlo. V posuzovaném řízení tak počala promlčecí lhůta běžet až dnem právní moci konečného (posledního) rozhodnutí v řízení vydaného (tedy od právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu v přestupkovém řízení ze dne 15. 2. 2013).“ (obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2266/2021, bod 29.).

106. Přestupkové řízení pravomocně skončilo dne 19. 5. 2023, žaloba podána dne 26. 7. 2023, tedy ještě před uplynutím 6měsíční promlčecí lhůty ve smyslu § 32 odst. 3 věta druhá zákona. III. 2. b) Posouzení, zda bylo řízení nepřiměřeně dlouhé 107. Soud posuzoval, zda trestní řízení (které zahrnovalo i řízení o přestupku ve smyslu citované publikované judikatury) bylo či nebylo nepřiměřeně dlouhé. Soud přihlížel ve smyslu § 31a odst. 3 zákona ke konkrétním okolnostem případu, a to zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

108. Pro účely posouzení přiměřenosti doby řízení je nutno ohraničit jeho trvání, tedy určit jeho počátek a konec. V případě trestního řízení je namístě považovat řízení za zahájená v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 – dále jako „stanovisko Cpjn 206/2010“). Tedy řízení začalo dne 23. 9. 2010.

109. Ve smyslu (již citované, publikované) judikatury je třeba z pohledu nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat trestní i navazující přestupkové řízení jako řízení jediné a nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou jako jediný nárok (viz již citovaný rozsudek 30 Cdo 1273/2016). Konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno (viz stanovisko Cpjn 206/2010) - tedy zde den 19. 5. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího správního orgánu. Proto nelze přisvědčit názoru žalobce a odvíjet konec řízení nikoli od okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, ale až od doručení dopisu policejního orgánu ze dne 28. 2. 2024, kterým bylo sděleno žalobci, že žalobcův notebook (o jehož vrácení žalobci bylo rozhodnuto Krajským soudem v Brně dne 31. 1. 2023 s právní mocí ke dni 18. 2. 2023) nebyl nalezen a nechť se žalobce případně obrátí na ministerstvo spravedlnosti s nárokem na náhradu škody. Ve skutečnosti již žádné řízení od 20. 5. 2023 neprobíhalo a „jen“ nebylo fakticky realizováno v plném rozsahu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2023 č. j. [spisová značka] (první odrážka výroku), podle kterého „Podle § 80 odst. 1 trestního řádu se odsouzenému [Jméno zainteresované osoby 0/0] vrací: - [Anonymizováno]“.

110. Řízení tak trvalo od 23. 9. 2010 do 19. 5. 2023 – 12 let a 8 měsíců, čímž je naplněno hledisko dle § 31a odst. 3 písm. a) zákona v podobě celkové délky řízení.

111. Pokud jde hledisko dle § 31a odst. 3 písm. b) zákona v podobě složitosti řízení, tak se jednalo o skupinovou trestní věc celkem osmi obžalovaných osob podezřelých z korupčního jednání při zadávání veřejných zakázek a u jedné osoby též ze zneužití pravomoci úřední osoby, přičemž se jednalo o rozsáhlý spisový materiál se složitější důkazní situací, což si vyžádalo i delší časový prostor vedeného přípravného i koneckonců soudního řízení a k tomu ještě navazující přestupkové řízení. Trestní řízení tak bylo nadstandardně složité.

112. Ohledně hlediska dle § 31a odst. 3 písm. c) zákona – tj. jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení – soud u žalobce neshledal jednání, které by přispělo k průtahům.

113. Na významu však nabývalo v souzené věci hledisko dle § 31a odst. 3 písm. d) zákona, tj. kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení. In concreto odvolací soud musel třikrát rušit rozsudek soudu I. instance a věc mu vracet k novému rozhodnutí soudu I. instance. Odvolací soud ve svých zrušujících rozhodnutích opakovaně poukazoval na určitou nelogičnost v hodnocení důkazů soudem prvního stupně, která byla dána zejména tím, že krajský soud opomenul hodnotit řadu odposlechů (citováno např. z posledního rozsudku vrchního soudu, bod 22.). Délka řízení byla výrazně navýšena v důsledku opakovaných rozhodnutí soudů. Tu soud poukazuje i na prodlevy při písemném vyhotovování rozsudků krajského soudu, a to hlavně na prodlevu mezi vyhlášením třetího rozsudku a jeho odesláním v délce 1 roku. Přitom lze předpokládat, že v případě opakovaných rozsudků v téže věci (kvůli kasacím) lze převzít z dřívějších rozsudků řadu velké části odůvodnění, což se ostatně i stalo. Druhý rozsudek krajského soudu vyhlášený dne 23. 9. 2015 byl odeslán dne 29. 1. 2016. Třetí rozsudek krajského soudu vyhlášený dne 12. 7. 2017 byl odeslán až po více jak roce, tj. 23. 7. 2018. Čtvrtý rozsudek krajského soudu byl vyhlášen dne 12. 8. 2020 a byl odeslán dne 10. 12. 2020. Jak vysvětlil i Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1822/14 (jde o tzv. právní větu), „V situaci, ve které je celková délka řízení nepřiměřená, či její nepřiměřenost bezprostředně hrozí, je povinností soudů jednat se zvláštní pečlivostí a přijmout takové kroky, které lze od nich rozumně očekávat, aby nadměrné délce zabránily.“.

114. Soud odkazuje i na nálezovou judikaturu Ústavního soudu. Ústavní soud v nálezu ze 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 2500/17 (bod 28.) uvedl mimo jiné: „…následující úvahy vyplývající z judikatury ESLP….byla-li věc opakovaně projednávána na několika stupních soudní soustavy, tedy že vydaná rozhodnutí musela být nadřízenými soudy rušena z důvodu vad či nesprávného posouzení, je tuto skutečnost třeba přičítat k tíži soudům… Dle názoru ESLP totiž potřeba opakovaně rušit rozhodnutí a vracet věc k novému projednání svědčí spíše o vážné dysfunkci soudního systému…“. Obdobně zní i právní věta nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1303/21 : „Instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.,… nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, jež lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům. Přitom je nerozhodné, zda zásadní právní vada, jež měla za důsledek zrušení rozhodnutí, spočívala v právu hmotném nebo procesním. Procesní složitost odškodňovacího řízení, která je důvodem pro krácení zadostiučinění poškozenému, nelze konstatovat toliko v důsledku toho, že v odškodňovacím řízení došlo k tzv. soudnímu ping-pongu, který je přičitatelný soudům a na jehož základě nutně došlo ke zvýšení jejich procesní aktivity i procesní složitosti věci...“ (dále srov. např. bod 39. až 41. odůvodnění citovaného nálezu: „… je nerozhodné, zda došlo k soudnímu "ping-pongu" z důvodu procesní chyby či z důvodu nesprávné aplikace hmotného práva…Obojí má totiž za následek neúměrné prodlužování soudního řízení...nelze klást k tíži stěžovatelce snížením výše zadostiučinění, nýbrž je naopak nutno zvážit bonifikaci stěžovatelky z důvodu této chyby státu v přiznané částce zadostiučinění. 40… judikatuře ESLP, který konstatoval, že je-li prodloužení délky řízení způsobeno opakovaným projednáním věci, má ESLP za to,… že k navrácení věcí k novému řízení dochází obvykle proto, že se v rozhodnutích vyskytují chyby, jichž se nižší soudy dopustily. Opakování takových situací, kdy dochází k rušení rozhodnutí nižších soudů soudy vyšších instancí, považuje ESLP za závažný nedostatek soudního systému… 41. Uvedená pochybení obecných soudů ve věci stěžovatelky, která vedla k tzv. soudnímu ping-pongu a která jsou výsledkem nedostatečně efektivního soudního systému, kdy soudy neaplikují platné a účinné právní normy správně…“).

115. Nutnost rozhodovat potřetí a počtvrté krajským a vrchním soudem je namístě klást k tíži státu ve smyslu § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb. Vrchní soud v zásadě vytýkal krajskému soudu v podstatě stejné vady ve všech kasačních rozsudcích. Druhé kasační rozhodnutí vrchního soudu bylo vydáno dne 28. 2. 2017, avšak k pravomocnému skončení trestního stíhání žalobce došlo až 29. 6. 2022.

116. Pokud jde o hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného, tj. kritérium dle § 31a odst. 3 písm. e) zákona, Nejvyšší soud dospěl ve své judikatuře k závěru, že u řízení, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam - jako jsou právě např. věci trestní – sice obecně platí vyšší (typový) význam předmětu řízení pro účastníka presumuje, což ale nemusí se zřetelem k okolnostem případu platit bezvýjimečně [srov. např. stanovisko Cpjn 206/2010, část IV, písm. d)]. Soud nemohl přehlédnout, že byť byl žalobce v drtivé většině zproštěn obžaloby, žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, ve kterém byl částečně uznán vinným, a to ze spáchání úmyslného trestného činu. Posuzované trestní řízení tak bylo – byť jen částečně - důsledkem protiprávní činnosti žalobce a žalobce vedení trestního řízení objektivně nemohl pociťovat stejně úkorně jako osoba, která se nedopustila žádného protiprávního (trestného) činu. Zdejší soud (přiměřeně) aplikoval i závěry plynoucí z judikatury, že existují významné rozdíly v tom, jak intenzivní nejistotu, a tedy i újmu, je trestní řízení s to vyvolat u osoby v trestním řízení odsouzené za spáchání úmyslného trestného činu a u osoby, která se žádného trestného činu nedopustila [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018 sp. zn. [spisová značka], přičemž ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 4085/18; dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. [spisová značka], bod 35. a 36., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2023 sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 11. 2023 sp. zn. [spisová značka], bod 8. a 9 (ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2024 sp. zn. I. ÚS 231/24), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2024 sp. zn. [spisová značka], bod 24. a 25.]. Žalobce proto objektivně nemohl být ohledně výsledku trestního řízení v takové nejistotě a vedení řízení úkorně prožívat jako osoba, která by se žádného trestného činu nedopustila. Žalobce tak objektivně mohl pociťovat nejistotu v zásadě „jen“ ohledně druhu a výše trestu, zproštění viny v plném rozsahu objektivně (rozumně) očekávat nemohl (resp. mohl podstupovat nejistotu, zda nedojde ohledně skutku, za jehož spáchání byl uznán vinným, k tzv. justičnímu omylu). Trestní řízení částečně – byť jen ohledně skutku, za jehož spáchání byl žalobce pravomocně odsouzen – bylo logickým důsledkem trestné činnosti žalobce, kterým svým jednáním jeho zahájení způsobil. Soud tak dospěl k závěru již s ohledem na vysvětlené okolnosti (tj. částečné uznání viny ze spáchání úmyslného trestného činu a uložení trestu) o absenci zvýšeného významu trestního řízení pro poškozeného žalobce.

117. Soud dospěl k závěru, že došlo k porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, tedy k porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, a to zejména s ohledem na postup soudu I. instance, jehož rozsudek byl třikrát zrušen odvolacím soudem a věc mu byla třikrát vrácena k novému rozhodnutí. Sem dopadá přiléhavě i stanovisko Cpjn 206/2010, že „porušení práva účastníka na přiměřenou délku řízení bude shledáno zejména tam, kde nevydání dřívějšího rozhodnutí bylo zapříčiněno nedodržením procesních pravidel či tam, kde došlo k jinému pochybení ze strany orgánů veřejné moci (jedná se například o delší dobu, která uplynula mezi jednotlivými jednáními či o prodlevy při předávání spisu mezi jednotlivými institucemi).“. V tomto závěru o nepřiměřené délce trestního řízení je soud ostatně ve shodě i s posledním trestním rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (tj. ze dne 29. 6. 2022 č. j. [spisová značka]), který konstatoval nepřiměřenou délku řízení, která vznikla v důsledku opakovaných rozhodnutí soudů I. a II. stupně. III. 2. c) Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění 118. I při úvaze o způsobu a výši satisfakce soud vychází zejména z kritérií v § 31a zákona.

119. Evropský soud pro lidská práva jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. Rovněž nálezová judikatura Ústavního soudu (viz i čl. 89 odst. 2 Ústavy) vychází z toho, že „Zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva má pouze podpůrnou funkci a lze jej přiznat jen ve zcela výjimečných případech, především tehdy, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel, popřípadě, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a nemohl tak vůbec negativně zasáhnout do jeho osobní sféry…“ a že „Z tohoto předpokladu vychází i citované stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.“, a že „K porušení práva na soudní ochranu a práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (čl. 36 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod) dojde i v případě, že soud nezohlední relevantní judikaturu, podle níž má zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva toliko podpůrnou funkci a lze jej použít zejména v případech, kdy se poškozený na průtazích v řízení podílel…“ (srov. nález Ústavního soudu z 10. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 1565/23, bod 30. až 32. i jeho právní věta).

120. Soud neshledal výjimečné důvody pro nepřiznání zadostiučiněného v penězích ve smyslu § 31a odst. 2 zákona (tedy že by samotné konstatování porušení práva bylo dostačující).

121. Soud neshledal, že by význam předmětu řízení pro žalobce byl nepatrný, či že by délka řízení byla výrazněji způsobena vlastním chováním poškozeného žalobce (v takové míře, že bylo namístě přiznat jen zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva), a že by tak šlo uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného žalobce.

122. Ostatně při interpretaci a aplikaci práva je obecně respektováno, že výjimka z pravidla musí být vykládána restriktivně tak, aby se výjimka nestala pravidlem (zásada singularia non sunt extendenda) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005 č. j. [spisová značka], rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2024 č. j. [spisová značka], bod 12., nebo nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2766/14, bod 21., či I. ÚS 520/16, bod 51.].

123. Tu není bez významu, že žalovaný se za nepřiměřenou délku žalobci neomluvil a v rámci předběžného projednání nároku žalobce ministerstvem a v tomto soudním řízení nepřiměřenou délku řízení neuznal. K nároku 2. žalovaný argumentoval jen promlčením, k délce trestního řízení se nevyjádřil. Tu je analogicky použitelná (srov. i § 26 zákona) judikatura ohledně přiznávání náhrady nemajetkové újmy dle o. z. (mj. k § 2951 odst. 2 o. z.). V judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu lze nalézt oporu pro relevanci hlediska sebereflexe žalovaných (původců zásahů do osobnostních práv) při úvaze o způsobu a výši satisfakce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 6. 2021 sp. zn. [spisová značka], 30. 11. 2022 sp. zn. [spisová značka], 18. 1. 2023 sp. zn. [spisová značka], které aprobovaly postup nižších soudů, že se přiléhavě zabývaly i „otázkou sebereflexe žalovaného“). Postoj (vstřícné chování, omluva, náhrada újmy v penězích či projevená lítost) původce zásahu může ovlivnit vnímání újmy poškozeným; naopak popírání vlastní odpovědnosti aj. může újmu prohloubit (srov. např. nález Ústavního soudu z 22. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 2844/14, bod 54., 57. a 66.). Faktory jako odmítnutí omluvy či chování původce i v průběhu soudního sporu lze považovat za přitěžující okolnosti odůvodňující uložení zvýšené náhrady (viz např. nález Ústavního soudu z 6. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 1586/09, bod 38.).

124. Soud vyšel ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč ročně, a to při krácení prvních dvou let posuzovaného řízení o jednu polovinu, to vše v souladu s judikaturou.

125. Výchozí částka pro určení výše přiměřeného zadostiučinění by se měla pohybovat v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Částka 15 000 Kč je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. [spisová značka]) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Vyjít z vyšší základní částky je možné tehdy, je-li délka posuzovaného řízení extrémní a vyšší odškodnění si žádá požadavek na jeho přiměřenost. Posuzované řízení sice bylo nepřiměřeně dlouhé, avšak nikoliv extrémně. Svou délkou nepřekračuje mez naprosté mimořádnosti případů řízení, trvajících např. 20 let (srov. obdobně např. rozsudek Krajského soudu v Brně z 24. 4. 2024 č. j. č. j. [spisová značka], bod 15.). Nadto dokonce ani v případě extrémní délky řízení, která by (podle stanoviska Cpjn 206/2010) vedla k použití výchozí částky až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15 000 Kč; stane se tak zejména tehdy, pokud se na celkové délce řízení podílely i okolnosti [uvedené v § 31a odst. 3 písm. b) a c) zákona], které nelze přičítat k tíži státu, jak tomu bylo i v posuzovaném řízení (srov. i text shora ohledně objektivní složitosti věci). Soud neshledal důvody pro užití jiné výchozí částky než 15 000 Kč.

126. Tedy základní částka odškodnění činí : a) za 1. a 2. rok – celkem 15 000 Kč (2 x 7 500 Kč), b) za 3. až 12. rok – celkem 150 000 Kč, c) za posledních 8 měsíců řízení – celkem 10 000 Kč (8 x 15 000/12, tj. 8 x 1 250 Kč). Základní částka odškodnění tudíž činí celkem 175 000 Kč.

127. Při stanovení výše zadostiučinění soud přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a dbal i na kritéria uvedená demonstrativně v § 31a odst. 3 zákona.

128. Pokud jde o kritérium složitosti řízení, tak sice z důvodu nezbytnosti projednávat věc ve více stupních soustavy se řízení prodlužuje a navyšuje tím jeho složitost. Avšak soud neponížil základní částku odškodnění kvůli existenci odvolacího řízení. To ostatně i v kontextu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21, podle kterého instančnost řízení nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy.

129. Pokud jde o zbývající podkritéria (podmnožiny) kritéria (množiny) složitosti řízení, tak se jednalo o skupinovou trestní věc celkem osmi obžalovaných osob podezřelých z korupčního jednání při zadávání veřejných zakázek a u jedné osoby též ze zneužití pravomoci úřední osoby, přičemž se jednalo o rozsáhlý spisový materiál se složitější důkazní situací, což si vyžádalo i delší časový prostor vedeného přípravného i koneckonců soudního řízení. Zejména z těchto důvodů proto soud ponížil základní částku odškodnění o 30 %, tj. o 52 500 Kč.

130. U žalobce soud neshledal jednání, které by přispělo k průtahům v posuzovaném řízení [hledisko dle § 31a odst. 3 písm. c) zákona], a proto nesnížil tímto kritériem základní odškodnění.

131. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, soud k tíži státu přičetl - zejména kvůli rušení rozsudků soudu I. stupně - k základnímu odškodnění 20 %, tj. 35 000 Kč.

132. Pokud jde o hledisko významu předmětu řízení pro poškozeného [§ 31a odst. 3 písm. e) zákona], soud již shora vyložil (bod 116.), z jakých konkrétních (specifických) důvodů vyšel z názoru o výjimečné absenci zvýšeného významu trestního řízení pro poškozeného žalobce, a proto nezvyšoval ani nesnižoval základní odškodnění s ohledem na kritérium význam řízení pro poškozeného. Soud odkazuje i na nález sp. zn. III. ÚS 1565/23 (bod 41.), že v případech běžných zásahů do psychické sféry poškozeného (tj. běžného významu předmětu řízení pro poškozeného) je běžná i finanční satisfakce a musel by být shledán specifický důvod pro nepřiznání tohoto typu odškodnění a pro její nahrazení konstatováním porušení práva.

133. Dílčí (zatímní) výpočet peněžitého zadostiučinění tak činí částku 157 500 Kč. Nicméně soud základní odškodnění (ve smyslu peněžité náhrady nemajetkové újmy) ponížil až na výslednou částku 100 000 Kč. To z důvodu, že žalobci se totiž dostalo již opakované satisfakce za nepřiměřenou délku řízení. Totiž trestní odvolací soud v posledním rozsudku konstatoval porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení a rovněž poukázal na to, že tato nepřiměřená délka trestního řízení se projevila příznivě v poměrech žalobce v tom smyslu, že novela trestního zákoníku z hlediska kategorizace škod ve výsledku značila pro žalobce celkově příznivější rozhodnutí, neboť jednání mu kladené za vinu ve smyslu bodu 1/b výroku rozsudku krajského soudu už nevykazuje znaky přečinu zpronevěry. Zde se opět použije obdobně o. z. (viz § 26 zákona), tedy i judikatura civilních soudů k obdobnému § 2951 odst. 2 věta druhá o. z. (srov. obdobný § 2951 odst. 2 o. z.: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“, a § 31a odst. 2 zákona věta první zákona). Jiným způsobem zadostiučinění může být jakákoli forma satisfakce, která je způsobilá přispět k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků neoprávněného zásahu (odčinění újmy) a současně nemá charakter peněžitého plnění (obdobně srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2021 č. j. [spisová značka], bod 75.).

134. Žalobce tak má právo na přiměřenou náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč a žaloba je důvodná i v zažalovaném úroku z prodlení z této částky od 3. 11. 2023 do zaplacení (výrok III.). Ve zbytku, tj. co do částky 120 000 Kč s úrokem z prodlení od 3. 11. 2023 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok IV.).

IV. Lhůta k plnění a náklady řízení

135. Soud stanovil 15denní lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. už z důvodu, že ji navrhoval žalobce v žalobě. Nebylo důvodu žalobcem navrhované (v určitém smyslu) dobrodiní (tj. prodloužení zákonné obecné 3denní lhůty k plnění na 15denní) nerespektovat.

136. Při určování poměru (ne)úspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace nároků), je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. a. t.; v případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 5. 2016 sp. zn. [spisová značka] či z 20. 12. 2016 sp. zn. [spisová značka]). Žalobce uplatnil dva samostatné nároky, které spojil ke společnému projednání.

137. Odměna u náhrady škody v penězích se vypočte z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t., tj. tarifní hodnotou je 1 018 375 Kč. Tarifní hodnotou nároku na náhradu nemajetkové újmy je dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t. 50 000 Kč. Dle § 12 odst. 3 a. t. při spojení více věcí se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Tarifní hodnota činí 1 068 375 Kč.

138. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy (nárok 2.) žalobce měl právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu a nelze klást k tíži žalobci, že se „netrefil“ zcela do soudem přiznaného zadostiučinění (obdobně srov. např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2023 č. j. [spisová značka], bod 12.). Žalobce tak měl úspěch v tarifní hodnotě 50 000 Kč. Žalobce měl úspěch i v části požadavku na náhradu škody (nárok 1.) ve výši 430 837 Kč, tedy v tarifní hodnotě v této výši. Žalobce tak měl celkem úspěch v řízení co do částky 480 837 Kč.

139. Naproti tomu žalovaný měl úspěch co do zamítnuté části žaloby ve výši 198 886 Kč ohledně nároku 1., tedy v tarifní hodnotě v této výši. Dále žalovaný měl obdobu úspěchu i co do částky 388 652 Kč, ve vztahu ke které bylo řízení zastaveno, jelikož sice žalovaný zaplatil tuto částku až po podání žaloby, ale ještě v otevřené zákonné 6měsíční lhůtě splatnosti, tedy včas. Žalovaný tak měl celkem úspěch v tarifní hodnotě celkem ve výši 587 538 Kč.

140. Ohledně částky 388 652 Kč, ohledně které bylo řízení zastaveno kvůli úhradě žalovaným po podání žaloby, soud dodává následující. Žalovaný částku 388 652 Kč zaplatil v zákonné šestiměsíční lhůtě splatnosti; totiž žalobce výzvu k úhradě doručil ministerstvu dne 2. 5. 2023 a žalovaný žalobci uhradil částku 388 652 Kč dne 2. 11. 2023 (viz skutková zjištění shora). Žaloba proto byla v tomto smyslu podána předčasně. Totiž § 15 zákona stanovení žalovanému 6měsíční lhůtu k zaplacení : „(1) Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. (2) Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.“. Závěr, že jde o speciální lhůtu splatnosti (tj. neaplikuje se obecný § 1958 odst. 2 o. z.) plyne i z ustálené judikatury (srov. i k obdobnému ustanovení § 10 zákona č. 58/1969 Sb. např. již rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 4. 1994 sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 33/1996, a nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 12. 2005 sp. zn. [spisová značka]; k § 15 zákona srov. např. usnesení Ústavního soudu z 15. 12. 2011 sp. zn. III. ÚS 3178/11, nález Ústavního soudu z 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09; obdobně i srov. např. důvodovou zprávu k § 15 zákona; srov. o tzv. komentářovou literaturu, tj. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, [právnická osoba]. Beck, s 184 – 199: [jméno FO]). Šestiměsíční lhůta k projednání nároku je zákonnou lhůtou splatnosti. Právo se stává nárokem teprve splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník poprvé splnit dluh, přičemž splatnost může být určena i právním předpisem, zde ustanovením § 15 zákona (v judikatuře srov. obdobné vysvětlení pojmu splatnosti např. v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je třeba rozlišovat vznik práva na zaplacení a splatnost tohoto práva (nárok) [obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 11. 2008 sp. zn. [spisová značka] či z 27. 11. 2018 sp. zn. [spisová značka]]. Jak přiléhavě vysvětlil např. Nejvyšší soud v rozsudku z 15. 12. 2005 sp. zn. [spisová značka], zákon „…stanoví šestiměsíční lhůtu počítanou od uplatnění nároku poškozeným…; teprve po uplynutí této doby je poškozený oprávněn uplatnit nárok u soudu.“.

141. Proto žalobce zavinil v části o zaplacení 388 652 Kč z titulu nároku 1. zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Vyčkal-li by žalobce marného uplynutí lhůty splatnosti, žalobu by v této části vůbec podávat nemusela a řízení by tak nebylo zastaveno. V této části tak šlo o obdobu úspěchu žalovaného. K obdobnému závěru ostatně dospěla i tzv. komentářová literatura (srov. např. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejní moci, 4. vydání, 2017, s. 404 – 406: „…nelze vyloučit, že dřívější podání žaloby může mít vliv na rozhodnutí soudu o nákladech řízení, poskytne-li úřad plnění v souladu s § 15, a z tohoto důvodu dojde ke zpětvzetí žaloby.“; obdobně i např. Mates, P., Severa, J.: Odpovědnost státu za výkon veřejné moci. Praha: Leges, 2014, s. 147 : „…pokud příslušný ústřední správní úřad po mimosoudním projednání v zákonné lhůtě nárok zcela uspokojí, přitom bude třeba vycházet z toho, že zastavení řízení procesně zavinila, způsobila svým předčasným žalobním návrhem strana žalující a v návaznosti na tento závěr rozhodnout o nákladech řízení.“). Obdobně rozhodl zdejší soud v rozsudku ze dne 7. 7. 2023 č. j. [spisová značka] (bod 58.), který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2024 č. j. [spisová značka].

142. Celková tarifní hodnota činila částku 1 068 375 Kč, což znamená, že žalobce měl úspěch co do 45 % tarifní hodnoty a žalovaný měl úspěch v 55 %. Rozdíl úspěchu mezi účastníky tak činil jen 10 %, tedy žalobce i žalovaný měl (ne)úspěch přibližně stejný; proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Předmět řízení II. Skutková zjištění II.

1. Předmět trestního řízení a zejména rozhodnutí trestních soudů II.

2. Relevantní (demonstrativně reprodukovaný) průběh trestního řízení II. 2. a) Přípravné řízení II. 2. b) Řízení před trestními soudy II.

3. Navazující přestupkové řízení II.

4. Ostatní relevantní skutková zjištění III. Právní posouzení skutku III.

1. Nárok 1. (náhrada nákladů obhajoby dle § 31 zákona) III. 1. a) Základ nároku 1. III. 1. b) Vymezení sazby odměny obhájce - výklad § 12 odst. 5 a. t. III. 1. c) Výčet úkonů obhajoby, za které náleží žalobci náhrada odměny obhájce III. 1. d) Náhrada DPH III. 1. e) Výčet úkonů obhajoby, u kterých soud shledal náhradu požadovanou žalobcem nepřiléhavou ve smyslu § 31 odst. 1 zákona III. 1. f) Námitky žalovaného (o provedení prohlídky před zahájením trestního stíhání a o neodškodnitelnosti nahlížení do spisu a dvojímu převzetí obhajoby) III. 1. h) Závěr ohledně nároku 1. (odměna obhájce a náhrada DPH) III.

2. Nárok 2. (náhrada nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení dle § 31a zákona) III. 2. a) Námitka žalovaného o promlčení nároku 2. III. 2. b) Posouzení, zda bylo řízení nepřiměřeně dlouhé III. 2. c) Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění IV. Lhůta k plnění a náklady řízení